Velkoformátová mapa Moravy (společně s ČESKÝM/MORAVSKÝM Slezskem)

Možná jste si někdy ve svých fantaziích říkali, to by bylo pěkné mít tak v ruce moderní mapu, která by zobrazovala výhradně moravské území, nebo i slezské, to se na ni vejde. Dočkali jsme se, dočkali, ale čeho? Oceňujeme, že si mnozí dali tu práci a věnovali svůj čas a námahu vydání odkazované mapy. Byla vytištěna, probíhá prodej.

Autorem článku o vydání mapy zveřejněného na Novinkách.cz je Vladimír Klepáč. Ten několik let opakovaně i přes upozornění do deníku Právo psal nepřesné údaje o počtu 5. července vyvěšených vlajek, a co se týče podoby vyvěšené vlajky. Pro nás ale, co neodpovídá skutečné podobě moravské orlice a moravské vlajky, je nepoužitelné. To platí pro jakékoliv vydavatelské iniciativy ultramoravských aktivistů sloužící pouze k propagaci neplatných symbolů Moravy, ať už je to mapa, v jejíž parerze se objevuje zlatočervená orlice v modrém poli štítu, která je vydávána za moravskou orlici, nebo stejně barevně sladěná propagandistická kniha, takzvaná "učebnice" dějin Moravy.  

Místo znaku Moravy je v levém horním rohu znak se zlatočervenou orlicí v modrém poli štítu. Podle textu článku Vladimíra Klepáče je odborným redaktorem mapy RNDr. Petr Marek, Ph.D. z Masarykovy univerzity. Domníváme se, očekáváme, že by měl znát symboly historických zemí uvedených v Preambuli Ústavy České republiky. Pokud ne, zde je odkaz na zákon č. 3/1993 Sb. o státních symbolech České republiky. Pokud nezná historii moravských symbolů, což pochopitelně každý nemusí, i tak je pořád čas se s ní seznámit. Takzvaně "odborný" redaktor mapy nepůsobí na Masarykově univerzitě jako geograf, ale odborný asistent Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií.

O tu mapu jako takovou tvůrcům asi vůbec nešlo. Čili média jim sežrala politický produkt.

Kromě upozornění na nesmyslnost krajů (o čemž není u nikoho sporu) tvrdě protlačili do povědomí změnu šachování a ani slovo o českém Slezsku.

Prostě parerga mapy je chybná a absurdní (nejen co se mylné a nejednotné grafiky týče, slezská orlice z Wikipedie, ale přebarvená Loudova moravská orlice ze čtvrceného státního, jejíž ocas se do základního štítu nevejde) a zcela mylný název (není to mapa Slezska)!

Jinak ty komentáře/reakce v diskuzi k článku jsou mnohdy fundované (na téma znaku, a jako vždy stejná absurdní mantra "žlutých"). Přidejte komentář, klidně možno někým využít:

"Počin dobrý, ale název zmatečný. Správně "Země Morava a české/moravské Slezsko" (na mapě je jen ta část náležející k ČR, takže Poláci i Němci by se stávajícímu názvu divili.

A ošklivě nejednotná grafika znaků (orlic, viz ocasní pera vůči tvaru štítu a problematické šachování). Stačilo přitom použít např. jen kontury znaku (jednotnou grafiku). Čili téma nepolitizovat (nedráždit). Takto působí parerga mapy laciným (prvoplánovým) dojmem, oproti vlastnímu kartografickému obsahu. Proč si tvůrci/vydavatelé s tak důležitou věcí (jakou je legenda mapy) nedali více zodpovědné (faktické, heraldické, grafické i typografické) práce? Svědčí to buď o jejich diletantismu nebo to snad byl mediální politický záměr (působit přitom směšně či provokativně)?"

Je to klasické zastírání pravdy/faktů rádoby akademickým počinem (mediálně "sežraným i s navijákem" a šířeným). Rozhodně by akademická kartografická pracoviště neměla toto přejít mlčením, což se ale patrně stane. Jdou na to ti kluci "žlutí" vždy velmi propagandisticky mazaně ... (zaštiťování se učebnicí, památkářskými studiemi, mapou apod.).

Mapa je OK, ale nikoliv její zmatečné označení. Chápeme, že geografy (neangažované moravisticky politicky) nějaké znaky až tak netrápí, ale zmatečný je název mapy: není na ní "země Slezsko", jak uvádí parerga, ale jen část Slezska, která je součástí České republiky. A protože vnější/stání hranice reflektují stav po roce 1918 rozhodně by tam neměla být dotyčná sporná/neoficiální/konfliktní  symbolika z let národních sporů (1848-1914) a stanného práva 1915-1918 (ve vztahu ke znaku Moravy).

Nejde o žádnou neznámou věc, kterou nelze udělat/označit správně 

Českomoravská a moravskočeská hranice u města Svratka

Historická hranice Čech a Moravy jde v místě středem vodního toku. Cedule vypadají stejné, jaké byly použity u Sirákova. Viz příspěvek Zemská hranice mezi Čechami a Moravou u Sirákova.

 

Dne 1. března 2023 byl zveřejněn návrh na vydání zákona o zemských znacích a vlajkách, který počítá s označením historické zemské hranice alespoň na hlavních tazích. Tak uvidíme, jestli a kam a v jaké podobě až se tento návrh dostane.

Pracovní zasedání kulatého stolu k zemským symbolům, jehož se účastnili vedle poslanců odborníci a pozvaní hosté, se konalo v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky 20. dubna 2023 v místnosti číslo A23. 

Můžeme podpořit přijetí zákona o zemských znacích a vlajkách? Můžeme, podpořme.

Řeč PhDr. Zdeňka Kubíka pronesená při setkání tzv. kulatého stolu k zemským symbolům v Praze 20. dubna 2023 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, v místnosti číslo A23

Pavel Trčala v pořadu Českého rozhlasu Brno Apetýt 28. prosince 2020

Recesista i lektor lyžování a bojovník za sjezdovku v Brně Pavel Trčala v pořadu Apetýt Českého rozhlasu Brno (odvysílán 28. prosince 2020 od 11:04; odkaz na záznam: Host Apetýtu: Pavel Trčala) říká, že jeho srdce bije pro Moravu. Řeč tak byla i o Moravě, kterou máme všichni rádi. Všichni jsme rádi za to, a že jsme jej mohli slyšet v rozhlase v pořadu s Jarkou Vykoupilovou tak pěkně mluvit. Velice nás to těší. :-)

Přinášíme (z odposlechu živého vysílání) přepis části rozhovoru v době kolem půl dvanácté, v němž se vyjadřuje mimo jiné k svého času využití ploch reklamních poutačů u dopravních cest, vyznačení moravskočeské zemské hranice nápisy namalovanými na vozovkách (a následně tabulemi), k tlaku vycházejícímu z Prahy ohledně změny myšlení a jazyka Čechů a Moravanů, a dále k možnostem vystoupit v českých a moravských rádiích.

Jarka Vykoupilová (od 24:55 záznamu): "Můj dnešní host Pavel Trčala se mi přiznal, že každý narozeninový den rok co rok musí v jeden den stihnout sníh i vodu, tedy svézt se na obém. Tak tomu říkám velmi originální dárek a oslava narození. Proč ne. Chtěla jsem vás posluchači vzít na hranici českomoravskou. Proč je pro vás tohleto historické rozdělení Pavle tak důležité, a proč vlastně ho zviditelňujete  třeba tím, že jste ho nedávno obtáhl do slova a do písmene na silnicích, které jím vedou, aby bylo vidět. Co za tím je."

Pavel Trčala: "Děkuju za otázku. Určitě jsem je neobtáhl jenom já, to, to, to by bylo neférové. Byli, byli jsme celá parta. Jsme nadšenci pro moravskou věc. Vždycky vymyslíme něco, jak tu naši krásnou moravskou zemi zachránit. A před pár lety jsme udělali, jsem měl takový nápad, když byly ty nelegální billboardy, jestli si pamatujete, kolem cest, tak se všude přelepovaly vlajkou České republiky."

Jarka Vykoupilová: "Ano, ano."

Pavel Trčala: "Tak jsem vymyslel, že je přelepíme moravskou vlajkou, když už jsou nelegální. Což teda bylo super, to mělo úspěch. A letos náš kamarád Ondra Mlejnek, kterého moc zdravím, určitě poslouchá, tak vymyslel, že bychom 30. dubna, když se po vesnicích píšou různé nevyřčené pravdy, jak se říká, tak že bychom pravdivě vyznačili hranici tam, kde opravdu je. A, no a já jsem měl takový zlepšovák, protože když jsem cestoval ve Spojených státech, tak jsem viděl takovou hranici mezi a Kanadou a USA, a tam byla čára a bylo to tam pěkně jakoby napsáno, z každé strany."

Jarka Vykoupilová: "Z každé strany. Viděla jsem fotografie."

Pavel Trčala: "A já jsem, já vždycky říkám, že nic není náhoda, je to Boží prozřetelnost, prostě jel jsem kolem cestářů, tak jsem se jich ptal, jak to dělají, a jak jsou ty nápisy velké, a mně dovolili, abych to změřil, a všecko, poradili mně, jak to máme udělat, že nemáme stříkat, že máme použít váleček. Tak jsme byli nachystaní, sehnali jsme super barvu a udělali jsme to fakt profi. Jo, byli jsme tři týmy. Každý tým měl jednu část."

Jarka Vykoupilová: "Ano."

Pavel Trčala: "Dva kamarádi měli jakoby tu část Jižní Čechy-Morava. My jsme měli tu část, řekněme, Vysočina."

Jarka Vykoupilová: "Ano"

Pavel Trčala: "A další dva měli Svitavsko. My jsme prostě udělali čáru tam, kde ta čára je. To znamená tam, kde jsou dokonce i ty kameny. Tam jsou hraniční kameny, dodnes."

Jarka Vykoupilová: "Ano. Hraniční kameny."

Pavel Trčala: "No, proč, no. Hlavně, to už jsem zmínil, jako beran máte smysl pro spravedlnost. Chcete, aby to bylo spravedlivé. A mně osobně tedy připadne strašně nespravedlivé, když se Česká republika nazývá jako Čechy. A víte, že se to děje každý den. Děje se to zejména v médiích, které jsou v Praze. Protože většina našich médií je v Praze. Bohužel ta situace je extrémně tristní, už v tom například, že když půjdu do rozhovoru do rozhlasu, nebo do jakéhokoliv rádia vlastně, tak v Brně můžu jít do rozhlasu jenom, jenom do Českého rozhlasu Brno, protože ostatní brněnská rádia už vlastně nejsou brněnská. Existuje už jenom jedno, vlastně komerční rádio. Tam tolik rozhovorů nebývá. No a, už to, že ten Český rozhlas Brno, jak máte znělku Český rozhlas Brno, rozhlas vaší Moravy, to je vlastně absurdní, že jo, protože ten rozhlas je moravský, že jo. Ten rozhlas je placený z peněz moravských poplatníků, pracují v něm moravští redaktoři.  A je to takové smutné, je to takové smutné. A nejsmutnější na tom je to, že vlastně, když tisíckrát opakujete tu lež, tak se to potom stane pravdou. A když ty děti a mládež slyší v těch komerčních rádiích nebo na komerční televizi, že vlastně bydlí v Čechách, tak oni si potom myslí, že Brno je v Čechách, že jo. A jedna věc která, tedy kterou bych chtěl omluvit aspoň trošku, jestli se to dá, ty redaktory v Praze, je to, že oni si dokonce někteří myslí, že Česká republika jsou jako Čechy a Morava je jakoby jeden region v Čechách. To je samozřejmě úplně geografický protimluv, že jo. To, to tak není. Morava je krásná svébytná historická země, která má dané hranice, logicky řekou Moravou, víceméně, někde se to liší třeba o deset kilometrů, ale tam, kam teče řeka Morava, je Morava. A takovou hranici tady nemáme v Evropě vlastně skoro nikde. Ta hranice je tisíc let víceméně pořád stejná a nikdy jako nebyla porušena, až teď v poslední době. A nerad to říkám, ale víte, že nebyla porušena ani za první republiky ani za protektorátu, a nebyla porušena potom za socialismu. Ze začátku ano, ale potom i ten kraj Severomoravský a Jihomoravský víceméně respektoval tu zemskou hranici. No a pro nás je asi nejdůležitější to, aby prostě lidi věděli, kde ta hranice je. Že prostě tady je Morava, a tam za Jihlavou jsou Čechy. A můžeme se kamarádit, jsme prostě, všichni žijeme v České republice. Máme tam kamarády, jistě i příbuzné. Všechno by mělo být přátelské. Ale bylo by moc pěkné, kdyby se neříkalo, že žijeme tady v Brně v Čechách."

Jarka Vykoupilová: "Takže s respektem, nikdo není lepší nebo horší. Všichni jsme vlastně na jakési jedné lodi, ale je dobré tedy vědět, kde máme i historisky danou tu hranici."

Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská trikolóra

Označení hranice Čech a Moravy tabulemi u silnic

První informační tabule připomínající historickou hranici Čech a Moravy byly postaveny po několika měsících od akce provedené 1. května vedoucí k označení historické hranice bílou čarou jdoucí přes vozovku 11. září 2020. Stalo se tak například u obce Kukle. Ať už jedete z té či oné strany, obraz je stejný.

Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská trikolóra

V diskuzi pod článkem zazněl názor, že by se (podle směru) víc líbil nápis "Vítejte na Moravě" a "Vítejte v Čechách". Protože z těch cedulí není zcela jasné, že hranice je právě v tom místě a že ji překračujete. Tento názor poukazuje na to, že pokud tyto hnědé tabule jinak běžně odkazují na nějaký blízký hrad, tak když si na tabuli vedle silnice přečtete Historická hranice Čech a Moravy, může vás napadnout, že je její rozpadající se zbytek (třeba mezník, hraniční kámen) schovaný v trávě někde napravo od příkopu?

Pod jiným článkem v diskuzi si přečtete zase tento názor: "Myslím, že ve směru Morava → Čechy by měl být text opačně, tedy "Historická hranice Moravy a Čech.". V prosinci 2020 byly vyměněny hnědé tabule naznačující zemskou hranici v Šlakhamrech, které tam byly od roku 2017, za smaltované cedule se symboly Čecha Moravy v barvách. Důvodem změny bylo také to, že hranice Moravy jimi v daném místě prý byla označena dvakrát, textově stejnými tabulemi stojícími kousek od sebe. Nyní je na tamějších tabulích barevně figura českého lva a moravské orlice.

Tabule u obce Kukle

Chvíli to před časem podle některých zpráv k věci vypadalo, že informační tabule u silnic označující tyto body na českomoravské hranici budou dokonce modré, jak radila policie mající za to, že se mají použít tabule s bílým písmem na modrém pozadí, ale obrázky právě instalovaných cedulí zachycují hnědé tabule s emblémy českého lva a moravské orlice a textem: Historická hranice Čech a Moravy.

Silnice I/43, úsek Štíty - Horní Heřmanice, tabule upozorňu-
jící na historickou hranici mezi Moravou a Čechami, hranice
bývalých okresů Šumperk a Ústí nad Orlicí. Autor fotografie:
Jiří Ficnar

Tabule stojí na silnicích I/43 z Červené Vody do Horní Orlice, I/11 na Červenovodském sedle, I/43 z Horních Heřmanic do Štítů, I/43 mezi Svitavami a Opatovcem, I/35 ze Svitav do Gajeru a I/11 z Vendolí do Květné. Další tabule mají stát u silnice druhé třídy mezi obcemi Lubník a Sázava na Orlickoústecku.

Mapa Moravy a Slezska, rok 1971

Součásti knihy Heleny Lisické Z hradů, zámků a tvrzí, která byla v roce 1971 vydána nakladatelstvím Svoboda, přináší pověsti z Moravy a Slezska, je i stylizovaná mapa Moravy a Slezska. Dojem dělají městské a šlechtické znaky.

Až dnes někdo vydá mapu s Moravou, a nejspíš v ní dohromady s ní zahrne Slezsko, přičemž naznačí hranici mezi nimi. Bude milé, když je doprovodí znaky těchto zemí.

Cedule se znaky Moravy a Slezska cestou z Ostravice na Lysou Horu

Tři turisté původem z Poruby si na začátku března 2018 udělali vlakem výlet do Ostravice. Odtud se z nádraží v Ostravici vydali do Bezručovy chaty na Lysé Hoře. Hned z kraje putování vyfotili na (u) mostu přes řeku Ostravici cedule se znaky Moravy a Slezska. Značky tu oznamují zemskou hranici na řece Ostravici.

Ostravice, znak Moravy při mostu přes řeku
Ostravici, moravská orlice

Ostravice, znak Slezska při mostu přes řeku
Ostravici, slezská orlice

Z textu na stránce Po medvědích tlapách se dozvídáme, že: "Ostatně dávná hranice mezi Moravou a Slezskem protíná dnešní Ostravici přesně tak, jak se klikatí řeka stejného jména. Dnes se to připomíná i návštěvníkům této podhorské obce, protože na každém mostě přes řeku jsou smaltované tabulky s historickými znaky obou zemí, tedy Moravy a Slezska. Jako kdybyste překračovali skutečnou hranici dvou zemí."

Nabízí se srovnání s označením zemské hranice mezi Čechami a Moravou u Sirákova a po vyměnění hnědých obdélných cedulí za barevnější oválné na okraji místní části Hamrů - Šlakhamrů, poblíž Žďáru nad Sázavou. Tam je použito textů Vítá vás Království české a Vítá vás Markrabství moravské odkazujících na historické státní útvary na území dnešní České republiky.

Sté výročí vzniku Československé republiky je tu, a tak se hodí si při jakékoli vycházce oděv vyzdobit slušivým odznakem ve státních barvách, o kterém bylo informováno v příspěvku Tři společné barvy trikolóry, tři naše historické země, jedna krásná republika.

Dne 1. března 2023 byl zveřejněn návrh na vydání zákona o zemských znacích a vlajkách.

Pracovní zasedání kulatého stolu k zemským symbolům, jehož se účastnili vedle poslanců odborníci a pozvaní hosté, se konalo v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky 20. dubna 2023 v místnosti číslo A23.

Můžeme podpořit přijetí zákona o zemských znacích a vlajkách? Můžeme, podpořme.

Řeč PhDr. Zdeňka Kubíka pronesená při setkání tzv. kulatého stolu k zemským symbolům v Praze 20. dubna 2023 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, v místnosti číslo A23

Moravskočeská hranice mezi Bohuňovem a Svojanovem

Na historické zemské hranici mezi Moravou a Čechami byl, jak říká zpráva s obrázky ze stránky MNO Blanensko, nedávno opraven hraničník mezi Bohuňovem a Svojanovem. Hraniční kámen (mezník) se nachází poblíž řeky Křetínky. Jak vypadal předtím tady teď neuvidíte. Na to, jak vypadá nyní, se podívejte na následujících obrázcích.

M - Morava

Č - Čechy

Na tomto místě uveďme, že 5. března 2016 vznikla společnost Česko-moravská hranice nás spojuje, z. s. Účelem spolku je usilovat o turistické využití česko-moravské zemské hranice, spojené s jejím vyznačením a osvětou, které povede nejen k uchování kulturního dědictví, jež hranice Čech a Moravy představuje, ale také k rozvoji přilehlého regionu. Zda má něco společného právě s obnovou tohoto hraničního kamene na hranici Moravy a Čech jsme se ve zprávě nedočetli.

M

Č

Reakce stráže přírody Správy CHKO Moravský kras na přelepování malých státních znaků moravskými orlicemi a nápad, země, kraje, hranice

V minulosti již byl na těchto stránkách zmíněn úkaz, kdy bylo lze pozorovat přelepování malých státních znaků znaky s orlicemi, případně jak by naznačoval obrázek níže i moravskými orlicemi. Tento obrázek byl tehdy, zdá se, úplná rarita. Z hlediska dosavadní dokumentace jevu šlo o vzácnost. No, už není. Existují internetové stránky, kde je celá galerie obrázků, na nichž je malý státní znak přelepen znakem s červenožlutě šachovanou orlicí.

A byla do toho zatažena i moravská orlice, jak ukazuje článek z června 2017 Místo českého lva moravská orlice. Moravan ničí na cedulích malý státní znak. Totéž jednání bylo popsáno i v článku Místo českého lva moravská orlice. Na Moravě někdo přelepuje značky, škody jdou do tisíců. Z hlediska společenského zájmu jde o to, že: "Pachatel se dopouští hanobení státního symbolu, které se hodnotí jen jako přestupek. Jeho jednání ovšem může být posouzené také jako krádež nebo poškozování cizí věci.".

Přírodní rezervace - moravská orlice

Pan Tůma k tomu podotkl: „Člověk se opravdu diví, že dotyčného baví aktivitu tímto způsobem vyvíjet. Stojí ho to čas, peníze, plýtvá tím pohonné hmoty. Pro propagaci Moravy jako historické země by přece mohl najít mnohem efektivnější cestu.“.

A jiný postřeh k tomu dodává: "Mně český lev, jak víme původem ale z Moravy (čili dříve moravský lev) na Moravě nevadí. :-) Jinak musí chytat a pokutovat."

V této souvislosti již dříve zaujal článek ze začátku srpna 2016 (Reakce stráže přírody Správy CHKO Moravský kras na přelepování malých státních znaků moravskými orlicemi, 5. 8. 2016), v němž je všem ozřejmena jediná možná odpověď na toto počínání ze strany státních orgánů. Protože je text stanoviska zajímavý a poučný, jelikož vedle vysvětlení poukazuje na to, že jsou i jiné cesty, jak úspěšně vyjádřit svůj názor, jen je hledat a najít, navrhnout a provést, dovolujeme si je tu přetisknout celé, aby si je mohlo přečíst co nejvíce lidí.

Poznámka: Rozlišuje se, zda jde o kulturní památku, nebo vyšší národní kulturní památku atd. Proto se například památné stromy označují jen malým znakem, ale parky, rezervace, hrady a zámky atd. se opatřují velkým. Totéž platí pro kulatá razítka - velký znak by tam byl jen opravdu pěknou šmouhou čtyř miniaturních flíčků v rámečku. Ovšem u mincí by to asi šlo s velkým ..., ale tam je lev bez štítu, jen jako "odznak" a v kontextu našich starých mincí (grošů atd.), vždy většinou jen s erbovní figurou (ne znakem).

Tady máme dopředu shrnutí, přesné zákonné rozlišení, pro co konkrétně slouží malý a pro co velký státní znak: "Malý státní znak se symbolem lva se používá při označení například přírodních rezervací nebo přírodních památek či památných stromů. Větší celky, například národní parky či chráněné krajinné oblasti, označuje velký státní znak. Na něm jsou kromě lvů i moravská i slezská orlice."

"Reakce stráže přírody Správy CHKO Moravský kras na přelepování malých státních znaků moravskými orlicemi

Vážení přátelé či příznivci Moravy,

přelepování českých lvů na malém státním znaku moravskými orlicemi je totální nesmysl a škoda času a financí.
Malý státní znak označující přírodní rezervace, přírodní památky a památné stromy je stanoven zákonem a úřady vždy zajistí, aby tam byl ten správný znak, tj. aby moravská orlice byla odstraněna. Je to s ochranáři naprosto zbytečná žabomyší válka, která v případě odcizení fotopasti strážcům Moravského krasu přešla do trestného činu šetřeného policií. Zbytečně.

Moravská orlice na cedulích v přírodě oslovuje jen několik málo návštěvníků přírody. My Moravané bychom měli mít zájem legálními prostředky posilovat ve veřejnosti povědomí o historické i současné zemi Morava v co nejširším možném měřítku. Tedy aby o Moravě vědělo co nejvíce lidí.

Jako příklad legální a vysoce efektivní cesty je umísťování informačních cedulí na hranice Moravy tak, jak to začali provádět nadšenci z Moravské národní obce viz http://pardubice.idnes.cz/chtej-rozsirit-vetsi-povedomi-o-morave-d9s-/pardubice-zpravy.aspx?c=A150216_2139911_pardubice-zpravy_jah. Každý v autě projíždějícím okolo takové cedule si přečte, že je nějaká Morava, případně si dokonce uloží do paměti, kdeže ta hranice Moravy v daném místě prochází.

Návrh:

Pokud bychom na dálnici D1 v místě hranice Moravy a Čech umístili po obou stranách podobnou, možná graficky lépe provedenou tabuli (tedy 2 kusy), pak by si informaci o Moravě odnášely po průjezdu zemskou hranicí stovky tisíc lidí. Neváhal bych jako Moravan na takovýto projekt poslat i několik stokorun. Umím si představit velkou tabuli s barevně provedenými znaky Moravy a Čech po stranách s krátkým textem "historická hranice Moravy" a "historická hranice Čech". Mnoho lidí by se divilo a ještě více poučilo.

Antonín Tůma
vedoucí stráže přírody Moravského krasu
5.8.2016".

Přírodní rezervace - moravská orlice

Až vedle dálnice vyroste taková tabule, nebo dvě tabule, tak to vyvolá pozdvižení. Může to být přiměřeně velká značka, jak bychom si přáli, anebo přehnaně obrovská cedule připomínající poutač, ale samosebou větší, tak jako jsou na jiných místech postaveny ohromné konstrukce, jejichž smyslem je, aby okoloprojíždějící vzpomněli třeba na minerálku Mattoni. Pokud by ji nebylo možné ať z toho nebo z onoho důvodu postavit hned vedle cesty, tak by se kvůli viditelnosti podle vzdálenosti a umístění dostupného pozemku propočítala potřebná velikost objektu, udělala a posoudila vizualizace úhlů, pod kterými by bylo na tabuli z dálnice s jistotou vidět, vyřídilo stavební povolení... A je to.

Z větší výšky vypadá chystaná značka takto

Tématu vnímání zemské hranice lidmi, jak léta od zrušení samosprávy na úrovni zemí běží, se v posledních letech věnovaly například (namátkou) písemné práce Jana Chalupy, Reliktní česko-moravská zemská hranice v historickogeografických souvislostech, z roku 2011, a Vnímání reliktní hranice na příkladu severní části česko-moravské zemské hranice Petra Marka z roku 2015. A pro představu jedna šikovná mapka.

Tématu zemí a krajů se věnoval pořad České televize Politické spektrum - Krajské uspořádání (24. září 2016).

Česká republika - historické země Čechy,
Morava a Slezsko a současné kraje

Někdo by rád obnovil zemské zřízení, jiný by rád obnovil kraje ve tvaru např. našich diecézí (staletí osvědčené, hranice respektující s přirozenými centry i spádovostí, včetně Slezské části).

Poslechněme si hlas z ulice: "Všichni vlastně (podvědomě) vědí, že ta krajská soustava udělaná dle modelu 1949 je pitomost, ale všichni/mnozí (politici) bohužel veřejně říkají, že už to nelze změnit, že si musíme zvyknout a snažit se, aby to fungovalo a takové ty řeči ... To je rozdíl oproti komunistům. Ti prostě v roce 1960 řekli změna a stalo se (tak jako v roce 1949), ale dnes nikdo toto takto direktivně nenařídí.

A navíc, pořád mám pocit, že žijeme ve virtuální bublině údajného problému Moravy, který fakticky neexistuje. To se nedá srovnat s vážnými problémy (odlišnou historií, jazykem, vývojem, bitvami atd.) Skotska, nebo Katalánska, zemí Beneluxu (hlavně Belgie) atd., kde to pnutí je opodstatněné.

U nás by to bylo absurdní - hle Poláci - tolik historických zemí (vévodství atd.), tolik změn a nerespektování hranic, zániků a vzniků státu - drží při sobě a nevymýšlí žadné nesmysly o zemských "korytech" atd. Podobně Maďaři.

To je opravdu "problémů" jen v hlavě Brňáků (vůči Praze) - trápí to snad lidi ve Zlíně, Olomouci, Ostravě? Nevidím ... A živí to jen internet, ne fakta v reálu a terénu.

Je to stejné, jako bych oprášil rok 1848 a volal, že naše země (samotné Čechy, Morava a Slezsko-část?) je spolkovou zemí Říše ... Hurá, naučme se všichni německy - darební obrozenci (a Palacký z Moravy) - takto nás vytrhout z lůna EU."

O čem to je? Je to také o ekonomice. Jedno souvisí s druhým.

Pokud některé části centra (se sídlem v Praze) tlačí na moravský lid tímto způsobem (snižování stavů, velký rozdíl v obsazenosti těchto míst na periferii a v Praze, místa výroby kdysi a teď (zlomek původního stavu) - i když zdůvodněno racionálně "hospodárností", když má moravská "pobočka" desetinu míst (zaměstnanců) oproti stavu před čtvrtstoletím, vyrábí daleko méně (zbytek je sdílen z centra) a jedinou nabídkou vedení je další snižování stavů, tak se ve smyslu důvěry k tomuto vedení šetří na nesprávném místě a plodí to určité reakce - a nejen "Brňáků":

"Uhádali jsme jen ... Svině jedny."

Potom se dá sledovat, že základní logika na obecní úrovni platí. My, naši. Co je to my a naši?

Mapa České republiky s vyznačením diecézí

Ve znaku brněnské diecéze je ale v mapě chyba. Jílec meče není zlatý ale červený. Opět jde o přítomnost červené barvy mučednické krve a ve spojení s modrou (na vlajce diecéze) díky tomu máme opět barvy znaku Moravy i ČR a olomoucké arcidiecéze atd. (bílou, červenou, modrou v tomto pořadí). Do budoucna se také uvažuje změnit černý štít na modrý. Černý štít je vhodný pro české diecéze oddělené z historické pražské arcidiecéze, a vycházející z jejího znaku, naopak moravské diecéze mají mít barvu červenou nebo modrou. Černou barvu (černý štít) zavedl po válce brněnský biskup Karel Skoupý. Tehdy však o černé uvažoval jako o barvě kněžské (viz proto i nadávka „černoprdelníci“). Po něm už žádný další biskup v Brně nebyl, až nynější a ten z určitého respektu znak logicky po revoluci přijal s tím, že jeho změnu (úpravu v duchu vlajky – černou na modrou atd.) musí realizovat až jeho nástupce při tvorbě svého biskupského znaku. Podobně nedávno velmi radikálně upravil/změnil znak královéhradecké diecéze současný biskup po svém nedávném nástupu.

Na vlajce diecéze jde, jakožto církevní instituce o symboliku na prvním (hlavním) místě barvy P. Marie (modrá, která nahrazuje černou ve znaku, s atributy patronů sv. Petra a Pavla). Dále jde o patrné barvy Svatého stolce a Vatikánu (žlutou a bílou) – proto jsou tyto barvy zjevně striktně u sebe a ve stejném poměru šířky. A nakonec jsou tu přítomny i barvy Brna (bílá a červená - opět důsledně vedle sebe), a i v kontextu s modrou pak logicky barvy Moravy (znaku) a ČR – bílá, červená, modrá.

Nejde o žádný zásadní symbol, ostatní diecéze žádné vlajky nemají! Snad kromě pražské arcidiecéze, kde se téměř neužívá …

Zdá se, že se diecézní a zemské hranice dnes zcela nekryjí. Jednoduše to ukazuje následující schéma. Tématu průběhu zemské hranice se již věnoval příspěvek Morava na starých a nových mapách, kde najdete řadu dalších (převzatých) mapek, včetně správního dělení od minulosti po současnost.

Hranice české a moravské církevní provincie
s vyznačením rozdílů oproti zemské hranici

Zeleně a béžově je zakresleno území Čech. Zeleně a růžově je zakresleno území České církevní provincie. Béžově je zakresleno území Čech patřící k Moravské církevní provincii. Růžově je zakresleno území Moravy patřící k České církevní provincii. Podrobně to v mapě vypadá tak, jak je vidět dále.

Mapa Moravské církevní provincie a starší
hranice země Moravskoslezské

Z hlediska účelnosti územní správy: proč něco složitého vymýšlet? Jak už bylo napsáno dříve, historicky osvědčená a ideální je struktura diecézí. Plus navíc hlavní město Praha. V podstatě taková soustava odpovídá i praktickým krajům existujícím po roce 1960, a respektuje +- zemskou hranici Čech s Moravou a spádovost, soustavu krajských soudů i tzv. NUTS 2, kde se stejně musely spojovat nejméně dva kraje (kvůli Evropské unii) jako příliš malé celky. Prostě stačí ctít okresy (případně jejich okrajové části upravit) a "kraje" dle diecézí nebo krajů z roku 1960, případně přinejmenším zrušit Kraj Vysočina. Jihlava už to přežije (jedno malé "krajské" město), ostatní krajská města (kdyby se rušil Zlín, Pardubice atd.) by řvala. Nejde to prostě překopat diktátorsky, ale evoluční korekcí.

Dále pár ilustračních ukázek ze zemské hranice - se znaky Čech a Moravy i bez znaků. Zde se již něco kdysi nebo v nedávné minulosti udělalo. Jde to.

Historická zemská hranice spojující Čechy a Moravu
v Jihlavských vrších. Včetně mapky, nalevo Čechy,
napravo Morava a s textem HISTORICKÁ HRANICE

Konec světa, kde celník ve strážní budce
hlídá historickou zemskou hranici Čechy-
Morava. Vynalézavé. Pohádkové

Hranice Čechy-Morava. Obnoveno v roce 2005

Zemská hranice Čech a Moravy
mezi Stržanovem a Žďárem

Co nás spojuje? Když se chce, všechno jde.

Když je 28. říjen, máme státní svátek. Nebylo to tak vždycky. Na začátku 20. století to vypadalo jinak. Kdo na Moravě mluvil a smýšlel česky (i politicky v duchu státoprávního uznání), užíval bílo-červenou (červeno-bílou) bikolóru nebo slovanskou (všeslovanskou) trikolóru (červeno-bílo-modrou/červeno-modro-bílou/bílo-modro-červenou). Všechno kombinace složené z těchto tří barev, všechno moravské barvy, moravská trikolóra. Německá reprezentace a "orgány samosprávy" (menšinově též české) používali žluto-červenou (červeno-žlutou) bikolóru, a taky ji považovali za "moravské barvy"; někdo by k tomu mohl tehdy ještě podotknout, že to byly "stavovské" barvy. Podívejme se na situaci vzniku Československé republiky na podzim 1918. Moravský zemský sněm ani o takové otázce, kam má území patřit, hlasovat nemohl. Toto právo neměl. Zaniklo již sesazením zeměpána (císaře/markraběte) a rozpadem Habsburské monarchie i vznikem nového útvaru republiky v nejistých hranicích - a v situaci konfliktu s pohraničím (nejen na jižním Slovensku). Ostatně ani monarchie nebyla spolkovým státem. A provincie si nemohly odhlasovávat, kam patří. To by musela být nejdříve proklamována samostatnost moravského státu, a pak hlasováno o připojení (třeba klidně k Rakousku). Takto nikdo z českých politiků na Moravě neuvažoval. Zde je krásně vidět ta přetrvávající dávná "Havlíčkova" jednota (snahy roku 1848) v přístupu k budování státu a trvající potýkání se s německou silnou menšinou. Dnešní "žlutí" si pletou pojmy - tehdejší zemská "autonomie" se týkala jen vnitřní samosprávy, jinak byla politicky velmi omezená. Řešit se musela jen otázka Slovenska (připojení), jednota jádra českých zemí (Čechy, Morava, část Slezska). O tom tehdy nikdo nepochyboval. Kdo nesouhlasil, bylo jen německé obyvatelstvo, které se chtělo trhnout k Německu nebo Rakousku.

Na tom je krásně vidět ta krizovost v době převratů a vždy obavy o jednotu (viz situace let 1989/1990 a 1992/1993) a strach z moravského separatismu (dle Slovenska) vedoucí k neobnovení zemského uspořádání.

Výčitky vůči T. G. Masarykovi - že mělo jít o spolkový stát - jsou nesmysl. Takto nebyl formován (jako v případě Výmarské republiky, kde to po zániku všech těch království a vévodství bylo nutné, podobně, jako i v Rakousku). U nás to byl navíc pořád problém národností (odstředivý německý element). Proto se ani nepodařilo zamýšlené župní/krajské zřízení a na konci 20. let nově vytvořená země Moravskoslezská v podstatě pokračovala v modelu před rokem 1918 - dokonce se zemským prezidentem - včetně soudních a politických okresů, ale nebyla to vůbec samospráva! To je fakt ...

Zajímavostí je hraniční zámeček Hlohovec. Až do roku 1920 ležel Hlohovec na hranici Dolních Rakous s Moravou. Podle části hesla k Hlohovci na stránce Wikipedie: "Hraniční zámek, nazývaný zde Hraniční zámeček, postavený v letech 1826–1827 podle návrhu Josefa Kornhäusela zednickým mistrem Josefem Popellackem je zřejmě nejpozoruhodnější stavbou v okolí. Katastrální hranice půlí budovu na jižní část patřící ke Hlohovci a severní část patřící k Lednici, resp. podle dřívější zemské hranice na část patřící původně Dolním Rakousům a část patřící Moravě. Zámek stojí na pilotech a roštech na břehu Hlohoveckého rybníka a je vybudován v klasicistním stylu."

Pamětní odznak Sázení lípy bratrství na

moravsko-slovenských hranicích dne 23. dubna 1922

Zemská hranice u Sirákova

Zemská hranice mezi Čechami a Moravou u Sirákova

U Sirákova jsou pocestní/šťastní majitelé vozu, kteří mají namířeno do Čech či na Moravu, skvěle informováni o tom, že došli na zemskou hranici. Tam na ně čeká prvotřídní uvítání. Vedle cesty jsou umístěny oválné cedule Vítá vás Království české a Vítá vás Markrabství moravské. Protože je to místo vyznačené historické hranice, je logické, že se na ceduli mluví také o (historickém) království a markrabství. Což zní "lépe" než jenom země Česká, země Moravská, resp. země Moravskoslezská.

Smaltovaná cedule s českým lvem
a nápisem Vítá vás Království české.
Pár kroků a jste v Čechách

Smaltovaná cedule s moravskou orlicí
a nápisem Vítá vás Markrabství moravské

Na místě je hodně znaků: dva protilehlé smalty po stranách silnice (znaky), velký kámen (ze stran znaky), sloupky se znaky a budka se znaky, včetně trikolóry, pamětní kniha v odpočívadle, státní vlajka nahoře na stožáru, velká mapa s povídáním.

Budka s pohraničníkem na zemské hranici
mezi Čechami a Moravou u obce Sirákov

Pohraničník má vlastní domeček, a z něho výhled přes sklo. Mapa (informační tabule) ukazuje vymezení zemské hranice v okolí obce Sirákova. V roce 2013 zde lidé ze Sirákova vybudovali odpočinkové místo pro turisty s informační tabulí, zasadili památeční lípu a 30. června 2013 slavnostně otevřeli symbolický hraniční přechod Čechy–Morava na Blažkově. Hranice v této své části od České Meze přes vrchol Blažkov k Polné celkem věrně kopíruje hranici evropského rozvodí Baltského a Černého moře.

Zemská hranice - pohled na budku s pohraničníkem, informační
tabuli, odpočívadlo, hraniční kámen, ceduli z české strany

Kámen se nachází u obce Sirákov vedle silnice k obci Újezd, nedaleko Samoty Blažkov.

Pohled z moravské strany do Čech na přijíždějící
cyklisty, nalevo stožár s vlajkou České republiky

Na druhé straně zemské hranice
je Morava. Cedule s nápisem Vítá
vás Markrabství moravské, a za ní
na stožáru vlajka České republiky

Jednoduše povězeno, podle toho, kde stojíte, tady jste na Moravě, tam jste už v Čechách, a obráceně. O spokojenosti tudy procházejících píší i v novinách, kde mají čerstvé obrázky pořízené v zimním období, celkové záběry a detaily ukazatelů, návštěvní knihy, hlídače: Z jedné strany vítá lidi Království české, z druhé Markrabství moravské.

Zemská hranice u Sirákova

Čas od času se o tomto místě napíše v novinách, což poslouží aktualizaci pohledu. Můžete si prohlédnout fotky a filmové záběry zase z jiných úhlů. Ve zpravodajství iDnes (Na hranici Čech a Moravy vytvořili recesisté přechod, střeží ho loupežník) se tak stalo např. v lednu 2020. 

Tato podoba cedulí se v této oblasti podle svědectví šíří. Občas je někdo vyfotí a o snímky se podělí. Naposledy byly zaznamenány u města Svratky, viz příspěvky Nové označení historické hranice Čech a Moravy u Hamrů poblíž Žďáru nad Sázavou cedulemi a Českomoravská a moravskočeská hranice u města Svratka.

Jinde je k vidění ještě další podoba barevné cedule, kde je zemský znak doplněn o název země, viz příspěvek Cedule se znaky Moravy a Slezska cestou z Ostravice na Lysou Horu.

Dne 1. března 2023 byl zveřejněn návrh na vydání zákona o zemských znacích a vlajkách, který počítá s označením historické zemské hranice alespoň na hlavních tazích. Tak uvidíme, jestli a kam a v jaké podobě až se tento návrh dostane.

Pracovní zasedání kulatého stolu k zemským symbolům, jehož se účastnili vedle poslanců odborníci a pozvaní hosté, se konalo v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky 20. dubna 2023 v místnosti číslo A23.

Můžeme podpořit přijetí zákona o zemských znacích a vlajkách? Můžeme, podpořme.

Řeč PhDr. Zdeňka Kubíka pronesená při setkání tzv. kulatého stolu k zemským symbolům v Praze 20. dubna 2023 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, v místnosti číslo A23.

Hraniční kameny, mezní značky - nová turistická značka: Historická hranice Moravy

Opakuji ještě jednou: "Na úvod pár slov: Citace z Wikipedie k zemské hranici a péči o ni ve třetím tisíciletí - je vtipná...": 

"V moravských organizacích působí jistý důchodce Jaroslav Nesiba, který se zabývá jak obnovou starých hranicíčních kamenů, tak ale také občasným umísťováním nových hraničních kamenů. A ten internet prakticky ignoruje, momentálně ho nemá, o katastrálních hranicích v dobách existence zemí ví velké kulové a když ho člověk upozorní na to, že současné katastrální hranice jsou jiné než v roce 1948, tak se jen vytáčí a kecá o "živých hranicích". A výsledkem je to, že klidně ty nové kameny umísťuje na současné katastrální hranice! A jakou hodnotu takové kameny mají, když nejsou na zemské hranici?"

V roce 2017 českomoravskou hranici pěšky prošel Marek Šalanda (www.salanda.cz), který se o své zážitky a zkušenosti postupně dělil na zvláštních k tomu účelu vytvořených stránkách. V červnovém vydání časopisu Život v historii (2017) byla o tom vydána reportáž, která pomůže poutníkům (cestovatelům) při hledání cesty, až si na jejím začátku položí otázku "KUDY?".

Při psaní příspěvku Hraniční kameny, mezní značky bylo uvažováno zvláště o možné obnově/údržbě stávajících historických kamenů, které vyznačují historickou zemskou hranici mezi Moravou a Čechami. Další způsob, jak místním a poutníkům připomenout průběh českomoravské hranice, je pak chápán jako namalování značek na "smrčí, bučí...", které by s přihlédnutím na stav při zániku Země moravskoslezské v roce 1949  mohly být díky snadnosti, s jakou se dají udělat, rozesety na mnohem více místech.

Všechny tyto, takto a tak, jak je popsáno dále, provedené staré a nové značky by mohly být barevné, nebo doplněné o moravské barvy. Jak vypadá moravská kokarda a trikolóra vycházející z moravského znaku (symbolu) ukazují jejich znázornění.

Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská kokarda

Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská trikolóra

21. prosince 1948 byl schválen zákon č. 280/1948 Sb. o krajském zřízení, na jehož základě vznikly od 1. ledna 1949 kraje. Vláda Československé republiky schválila podobu krajského zřízení na svém zasedání 30. listopadu 1948. 31. prosince 1948 došlo k zániku Země Moravskoslezské, která vznikla 1. prosince 1928. Nově vzniklé kraje, s výjimkou slovenské hranice, nerespektovaly dřívější historické hranice zemí. Čechy a země Moravskoslezská současně přestaly existovat jako správní celky.

Nyní čtenáře seznámíme s nejnovějším vývojem, kdy se už jde k jádru věci, totiž upoutat pozornost nejen turistů. Blanenský deník (denik.cz, 24. 1. 2015) čtenáře zpravuje o tom, že se u Olešnice objevila nová dopravní značka, hnědá tabule s nápisem Historická hranice Moravy. Označuje místo, kudy vedla zemská hranice mezi Čechami a Moravou, která zanikla v roce 1949: "Oddělovala po staletí Čechy od Moravy, tedy Moravské markrabství od Českého království, v novější době Moravskou (Moravskoslezskou) zemi od České země." Značky se nacházejí na katastrálním území obce Kněževes a sousední Olešnice; jedna je u silnice Trpín-Olešnice před odbočkou na Kněževes.

Že přestala zemská hranice ohraničující území kdysi daňově samostatné hrát těsně před polovinou 20. století svoji roli, že došlo k novému správnímu rozdělení a určení, to má svůj přetrvávající význam. Zemská hranice ztratila tehdy pro moc na smyslu a na významu a jestliže není nějaká oblast po delší čas nějak vymezená, tak to má s udržením sebevědomí byť jen na lidové úrovni těžší. Proto mají státy hranice, aby pro ty, kteří jim přejí méně anebo vůbec nepřejí, bylo obtížnější se jim pošklebovat, anebo aby na tom zbla záleželo. Je to jeden ze znaků jejich prosté existence. Za této situace se dnešní Moravan chytá něčeho, co bylo (a ještě to musí okecávat jako historické, aby nenarazil), protože čeho jiného se má chopit, když má na mysli Moravu a její zájem - velikost ve všech ohledech, tedy vztaženo i na územní rozsah aspoň na základě toho, co z území, jak se měnilo během staletí, přetrvalo ke dni zániku její samosprávy, a pak následující podoby správy (Moravskoslezská země) v tom smyslu jedinečnosti. To je jako, když by Moravan, který mluví tak, že mu v České republice skoro každý rozumí, rád šel pod jednou vlajkou (aspoň historickou, když moderně udělenou Morava nemá). Takto, když má Morava hranici, na kterou jste se mohli chodit dívat tak akorát do mapy obsahující zachycení historické hranice, je rád, že se teď může zajít/zajet podívat na něco, co je hmotné a má váhu. Moravan si vystačí s tím, co má. Tady si připomeňme, že musíme myslet především na to, že naší podstatou jsou poklady, které nesežere ani mol ani rez.

Další reakce, ne všechny akci nakloněné, přinesly další noviny, o kterých MNO na svých stránkách informuje: 1) Nejsme separatisté, chceme svá práva, zní z Moravy, In: ac24.cz, 25. ledna 2015, 2) Daniel BARET: Moravští národovci: „Nechceme se stát beztvarým Východem Česka“…, In: reflex.cz, 25. ledna 2015, 3) Jakub ZELENKA: Neobáváte se nařčení ze separatismu? ptá se Hlas Ruska…, In: lidovky.cz, 29. ledna 2015. Každý si na tom, jak je vidět, najde to svoje. Jak jsem nedávno slyšel, ve vztahu k novinářům je třeba být vstřícný, přátelský... a opatrný, přesný, věcný a stručný.

Způsob provedení značky, kterou schválili silničáři, protože jen tak si k cestě nikdo tyčku s cedulí nezapíchne, odkazuje ke skupině značek, které pocestné informují o tom, že kousek od místa, kde stojí, se nachází muzeum, skanzen, přírodní památka... a kterákoli další pamětihodnost. Je to tedy pojato informativně, což je jediná oblast, která toto vlastně umožňuje provést. 

Hnědo-bílá cedule zdůrazňuje bílé (stříbrné) šachování, jak je ve státním znaku a ne žluté/zlaté (neboť není využito heraldického šrafování). Alespoň někteří z organizátorů akce mají sice na "správnou" podobu moravské orlice odlišný názor, ale úředníkovi tu stačilo podívat se na přílohu k zákonu o státních symbolech, se kterou se podoba šachování znaku nad textem shoduje, a věděl, že takto to může vypadat, aby mohl připojit svůj podpis.

Na jednom záznamu (Události v regionech z 22. ledna 2015), který je ke zhlédnutí, vidíme, že při prezentaci činu před televizními kamerami je krok vysvětlován ukázáním prstem na mapu Františka Macháta, Místopisná mapa Moravy a Slezska, 1929.

V reportáži nacházející se ve druhém záznamu, která ukazuje stejnou tabuli s moravskou orlicí a textem Historická hranice Moravy, označující někdejší historickou hranici mezi Čechami a Moravou, vztyčenou podél cesty členy spolku Zemská hranica v katastru obce Kněževes u Olešnice (obsažena ve zpravodajství Týden v regionech - Brno; tato část záznamu začíná asi v čase: 14:43), slyšíme: "Je Morava termín, kterým se určuje národní, kulturní a politické povědomí jeho obyvatel a této země, nebo je to jen termín, který se hodí do učebnic dějepisu? Básník Jan Skácel říkal, že Morava má nejkrásnější hymnu na světě - ticho. Myslel tím onu pauzu ve federální hymně, mezi Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýská. Jenže se zánikem Československa zanikla i moravská hymna."

Jsem pro. Toto bychom měli vzít při případném výběrovém řízení do úvahy. V rychlosti, s jakou jsme schopni zazpívat Kde domov můj, budou rozdíly. Návrh na pokračování by sice mohl být - dalších pět minut ticha, ale pravdou je, jak bylo kýmsi podotknuto, že: "ticho moravské hymny zní vždy po celou dlouhou dobu mezi začátkem a koncem hraní státní (české) hymny kdekoliv a kdykoliv", čímž je myšlenka ticha zcela k úplné spokojenosti naplněna.

"Politická administrativní hranice mezi Čechami a Moravou neexistuje formálně od konce roku 1948, máme pouze hranice krajů a okresů, je dobře, že se dnes někdo snaží o uchování připomenutí historické paměti." Tato tabule nese zajímavou informaci.

Akci uspořádalo sdružení „Zemská hranica“ a "odborná sekce Moravské národní obce „Moravská hranice“, jak nás informuje příspěvek VYZNAČÍME – Nová iniciativa Moravské národní obce umístěný na stránkách MNO. Je to nový způsob prezentace, takže se dá očekávat, že turistické značky budou pozvolna přibývat, čímž bude přitahována pozornost veřejnosti k tématu. Právně se postavení značky řídí Vyhláškou ministerstva vnitra č. 30/2001 Sb., IS 23: „Informace o významném kulturním nebo turistickém cíli nebo oblasti.“

Z ohlasů některých volajících čtenářů je zřejmé, že pro někoho je/mohlo by být zarážející, že má být podle názoru iniciativy značena přednostně jen česko-moravská hranice, copak cedule České republiky na hranicích s Rakouskem, Slovenskem či Polskem (Slezskem) stačí? I tam má být přeci řečeno (upozorněno), že jsem na Moravě! Je to nejspíš tak, že základní cíl vychází z potřeby a možností (finančních). Může ale být, že je spousta lidí, kteří by chtěli udělat právě takovou věc: podpořit umístění jedné takové značky buď zcela nebo se na ni složit po částech s dalšími. A potom tu jsou ti, kteří už mají zkušenost s jednáním s úřady. Je to jednoduché.

Ale podívejme se na to blíže. Smyslem je říct příchozím/přijíždějícím jako jednotlivec toto: Vítám vás! Jako společenství sdělujeme: Vítáme vás na Moravě. Toto sdělení takto napsané byť jen na kousku tvrdšího papíru můžete mít opřené za sklem svého okna při cestě, po které denně projedou stovky aut, projdou kolem stovky pěších, a nemusíte ani obíhat úřady, jestli je to to, co chcete povědět. Takové vlídné uvítání je to, co návštěvník Moravy očekává a co si přeje. Pomyslná hranice kolem něčeho vede okolo, a my jsme všude. A zatímco silnic I., II., III. a jiných tříd je omezený počet, domečků, z nichž sálá teplo domova, je tu daleko víc. Nemusíte přitom bydlet "při hranici". Takový způsob sebepředstavení je možné dělat klidně a důstojně i dál ve vnitrozemí. Takto je to napsáno, protože chápeme, že se v životě zabýváme hlavně tím, že přemýšlíme, kdo jsme. Je to o tom, co děláme.

Vedoucí regionálního oddělení agentury CzechTurism, která zavedla pravidla pro tento typ informačních značek, Michal Janeba o značce u Olešnice v záznamu říká, že o ní agentura ani nevěděla: "...se označují kulturní a turistické cíle, jako jsou zámky, hrady, zříceniny, je celý seznam, ale to, co je označeno na této navigaci, nesplňuje metodický pokyn."

Ano, jedná se o něco nového. Něco, co chce určitou smělost při jednání. Nu, pokud se značky nedostanou do tohoho seznamu, vznikne jejich zcela nový zvláštní rejstřík.

Některé z původních hraničních kamenů již byly v minulosti opraveny, viz původní hraniční kámen na pomezí Čech a Moravy v Herálci. Tento krok tak může být pro místní samosprávy podnětem k tomu, aby těmto kulturně-historickým památkám věnovaly větší pozornost.

Mapa zemské hranice Moravy s Čechami v roce 2024 s památkově
chráněnými kameny, také těmi, které mají být navrženy, aby byly
prohlášeny za kulturní památky.

Přáním je, aby takových značek brzy stálo víc. Příklady jistě táhnou. Otázkou je, jak budou další značky vypadat. Jestli totiž musí být stejné "jako ty první dvě" (udělané podle jistých pravidel, ale snad ne podle jisté metodiky), když se mohou zapojit jak skupiny tak jednotlivci. V zájmu jednotnosti by vypadat stejně mohly. Text na značce je nyní ve znění Historická hranice Moravy. Jaká je další varianta: Historická zemská hranice? Taková značka by pak mohla stát i v protisměru. Pak by to byla iniciativa z české strany, jelikož si to organizátoři zatím platí ze svého. Záleží na přístupu a na tom, co k tomu, jak má takový text vypadat, říká vyhláška, a jaké mají požadavky orgány, které se k tomu vyjadřují v průběhu řízení. Zatím použitý text sleduje záměr informovat kolemjdoucí/projíždějící dostatečně.

Je však třeba podotknout, že prostor pro vylepšení tu je. V zákoně o státních symbolech se přece mluví o stříbrnočerveném šachování. Šachování znázorněné moravské orlice by tedy začínalo stříbrnou/bílou, aby lépe plnilo svoji výchovnou úlohu.

Aby mohla být značka postavena, bylo třeba získat potřebná povolení. V článku se dozvídáme, že: "Umístění značek dali zelenou policisté, silničáři i úředníci. Silničáři jen chtěli, aby sdružení Zemská hranica značky postavilo a později udržovalo na své náklady." Na Blanensku jsou v současnosti značky dvě. Jedna je mezi obcí Kněževes a Jobovou Lhotou, druhá je o kousek dál na silnici mezi Olešnicí a Trpínem. Jedna značka pořadatele akce přišla na asi sedm tisíc korun.

Výzvou v tomto by jistě byla značka stojící vedle cesty spojující Brno s Prahou (dálnice D 1). Kdy se tak stane, je ve hvězdách. Ideální pro uskutečnění je zájem místních lidí představovaných zastupiteli zasedajícími na místním obecním úřadu, ke kterému se vztahují jednotlivá katastrální území.

Je možné, že místní samosprávy akci potáhnou, a dají věci do pohybu s rychlostí, která nás na Moravě, v Čechách a ve Slezsku samotné překvapí. Mohly by zřídit zvláštní "průhledný" fond pro přesně daný účel, kam by mohli posílat příspěvky jednotlivci i organizace. Co se týče údržby, tak taková značka, jaké se dělají dnes, už přece něco vydrží.

Ale grafik, snad člen MNO (?), mezitím nezahálí. Co je uvnitř muselo jít ven. To se nám ukazuje, kvůli jasnosti, následujícím obrázkem. Přidaná představa tyčky, na které je cedule upevněna, ostatním obyvatelům Moravy má svou žlutočervenou barevností prozradit/ukázat smysl a význam, který značce na historické hranici Moravy přisuzuje ve své politice Moravská národní obec. Koláž podsouvá dojem, který vede k závěru, že tam v těch místech byla už od středověku vyznačena hranice odpovídající barvám spolku.

Znojemský deník.cz informoval 14. května 2015 o postavení informativní značky Historická hranice Moravy mezi Hevlínem a Laa an der Thaya, ke které mělo dojít ve středu 13. května 2015: "Instalaci dvou značek zařídili Moravané v rámci iniciativy „Vyznačíme!" spolku Moravská národní obec." Místostarosta Hevlína Jiří Dohnal
Zdroj: http://znojemsky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-historickou-hranici-moravy-pripominaji-ridicum-nove-tabule-u-hevlina-20150514.html

řekl: „Cílem iniciativy je pomocí značek upozornit řidiče na průběh historické hranice Moravy".

Dalším místem, kde stojí tato značka s nápisem Historická hranice Moravy, jsou od podzimu 2017 Hamry nad Sázavou. Jedná se omísto zvané Na konci světa. Je tu po léta i strážní budka a figurína celníka. Nachází se na západním okraji osady Šlakhamry.

Pozvánka obce Hamry na slavnostní umístění značky Historická
hranice Moravy 28. 10. 2017 ve Šlakhamrech Na konci světa

Dokumentační fotografie, na nichž je vidět shromáždění občanů v den umístění značky, je k prohlédnutí na stránkách obce.

Dne 1. března 2023 byl zveřejněn návrh na vydání zákona o zemských znacích a vlajkách, který počítá s označením historické zemské hranice alespoň na hlavních tazích.roj: http://znojemsky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-historickou-hranici-moravy-pripominaji-ridicum-nove-tabule-u-hevlina-20150514.html

Zdroj: http://znojemsky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-historickou-hranici-moravy-pripominaji-ridicum-nove-tabule-u-hevlina-20150514.htm