Morava ve školních atlasech: Nástěnná mapa Československé republiky

Ukázka zachycení Moravy a Slezska (vyznačení hranic) ve školních atlasech (na nástěnných mapách) před a po vzniku Československa. Tehdy vznikem nástupnického státu došlo ke změně státních hranic, což se dotklo jak jižní tak severní hranice Moravy (za hranicemi zůstala třeba Ketř). U souboru níže se jedná: J. Brunclíka Atlas zeměpisný pro školy měšťanské, vydal V. Neubert, Praha 1911.

J. Brunclíka Atlas zeměpisný pro školy měšťanské,
vydal V. Neubert, Praha 1911

Na druhém obrázku dole čteme: Dle nástěnné mapy Československé republiky, západní část: Čechy, Morava a Slezsko 1:200000. Nákladem Ústředního nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského v Praze, společnosti s r.o. Schváleno pro školy obecné, měšťanské i střední výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 25. října 1924.

Kulturní mapa země moravskoslezské

Mapa sestavená a nakreslená L. Laudou, která byla vydána nakladatelstvím Šolc a Šimáček, společnost s r. o. (Praha 2, Spálená 27) mezi lety 1928 až 1938, zachycuje zvláště významné historické stavby, zejména hrady, zámky a kostely na území Moravy; obrázek je upravený výřez.

Kulturní mapa země moravskoslezské

Západní, jižní a střední Morava

Střední, jižní, východní a severní Morava, plán Olomouce

Na mapě nalezneme dle vysvětlivek sídla, hradiště, valy, hrady, zříceniny, zámky, tvrze, dvory, letiště, kostely, kaple, kláštery, pomníky, mohyly, vrchy, hory, rozhledny, lomy, doly, jeskyně, potoky, řeky, mosty, přehrady, zdýmadla, jezera, rybníky, rašeliniště.

Vydavatelské údaje, legenda, západní a severní Morava

V pravém horním a dolním rohu jsou na mapě podrobnější plánky Brna a Olomouce s památkami.

Severní Morava, plán Brna

Plastika Moravská orlice u hlavního vchodu do Janáčkova divadla v Brně

Autorem plastiky moravské orlice nacházející se nalevo od schodiště k hlavnímu vchodu Janáčkova divadla v Brně je Olbram Zoubek (další informace zde).

Budova Janáčkova divadla byla ve funkcionalistickém stylu postavena v letech 1960-1965 podle projektu architekta Jana Víška a kol. Historie divadla a obrázky viz i zde. Podle kunsthistorika Kroupy Zoubkova socha přispěla k tomu, že dlouho projektovaná divadelní budova nakonec získalo aktuálnější architektonický vzhled.

Staroslavný Velehrad, Morava - Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje

Na obrázku kolorované světlotiskové pohlednice s textem "Staroslavný Velehrad, Morava" vidíme Baziliku Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje na Velehradě. Pohlednici dle údaje na zadní straně vydal "J. N. Derka Sv. Kopeček u Olomouce". Prošla poštou 22. července 1940.

Jde tu jen o to, jestli je to původně černobílá fotografie - ta se dodatečně kolorovala a pak nějakou rozmnožovací technikou (litografie, světlotisk, sítotisk atd.) namnožila, nebo to byla původně kresba (ať perokresba, uhel, nebo akvarel atd.), buď opět černobílá nebo hned barevná, a pak zase příslušnou (v dané době znalou) technologií rozmnožená. A v tom jsou ty problémy - u černobílé fotky se neví, co v reálu znamenala, protože kolorista mohl až dodatečně dobarvit cokoliv, aniž by na daném místě fyzicky byl v době pořízení černobílé fotky. Totéž platí o kresbě - do jaké míry autor zaznamenal skutečnost, nebo jak moc si pracovní skicu doma (s odstupem času?) rozpracoval, doplnil, a kdy mohl barevně i chybovat. Takže tyto zdroje nebudou nikdy stoprocentně relevantní. Protože zmýlit se mohl (na místě, nebo až doma při úpravách) i očividný malíř. A to platí o jakékoliv dobové kresbě či malbě z kteréhokoliv století. Odhadovat se dá jen z černobílých fotek) a to také ne vše (viz problém bikolór, kde se často nerozezná bílá a žlutá, červená a černá v černobílém záběru).

Staroslavný Velehrad, Morava. Zdroj: Wikipedie, Velehrad

Co se týče data vydání, absolutně si netroufáme u tohoto nic tvrdit. Navíc obrázek může být přeci mnohem starší (klidně i z doby před 1918, nebo z první republiky) a jen okopírovaný a vydaný za 2. světové války. U levé věže baziliky je zjevný pokus o kolorování žlutou a bílou (v problematickém protokolárním pořadí barev). Ale u pravé věže je vidět tmavý pruh (nejblíž k fasádě, pak světlejší pruh - kousek modré, pak červená šmouha pod divným úhlem sklonu a pak jakoby bílý pruh, který dokonce zakrývá nebo retušuje (?) i štukové ozdoby/niku/okno na centrálním průčelí (pod hlavním štítem střech).Takže jakou tam hledat a najít logiku pořadí barev, pruhů atd.?

Možná tam byla původně československá vlajka (s klínem) maskovaná kolorováním, nebo bikolóra (ještě císařská před 1918, nebo žluto-červená z doby první republiky, kdy se také objevuje, zatímco bílo-červená se již tehdy vůbec neužívá, neboť existovala vlajka s klínem), ale divně upravená na téměř kvadrikolóru. A můžeme spekulovat dále, to podle toho, jak široký se nám jeví tmavý pruh. Odpovídá jeho šířka trikolóře (a to ještě podle předpokládané délky žerdi) nebo bikolóře. Jestli tam na snímku původně byla bikolóra, tak před rokem 1918 mohla být bíločervená. Pokud v tom, co s tím kolorista udělal, nebudeme spatřovat pokus o schematické zachycení červenomodrobílé trikolóry, nebo bíločervenomodré trikolóry, tak si budeme všímat, jestli a jak modrá překrývá předpokládaný tmavý pruh (který by byl ve skutečnosti v barvě modré, červené nebo černé? - viz úvaha výše), a jestli je oblast, za níž je jednoznačně architektura, překryta něčím, co má představovat bílou barvu.

Může se to jevit zmatečné, zjevně jen schematické, možná záměrně, aby tam nebylo nic poznat. Ale zase něco to znamenat mělo a je přítomno několik barev, které ukazují, co to mělo být. A kdyby to mělo být přizpůsobeno okolnostem roku 1940, pak by tam opravdu musela být aktuálně protektorátní trikolóra, která je shodná se současnou státní trikolórou ČR a rozhodně není zprofanovaná, neboť jsme byli okupovaným protektorátem, nikoliv vazalským fašistickým státem, typu Slovenský štát (a jestlipak dnes někdo na Slovensku zpochybní jejich trikolóru?!).

Takže tmavý pruh by byl modrou, pak by měl být červený (ledabyle dokreslený) a konečně bílý (nejdál od fasády)?!

Celá ta atmosféra působí mnohem starším dojmem (záběrem), než z roku 1940. Stačí se podívat do davu před kostelem, je úplně stejně natónovaný červenou, bílou a žlutou. Prostě jak to kolorista dokresloval, dal to všude možně.

Znak Moravy na pohlednicích - pozdrav z Moravy

Se znakem Moravy, s moravskou orlicí se občas již více než sto let můžeme setkat na některých pohlednicích. Vedle domácích moravských (z Moravy), národnostně moravských-českých, mezi jejich vydavateli nalezneme i "cizí" české (z Čech). V případě jedné z nejstarších pohlednic zobrazující "zemský znak a zemské barvy" je vydavatel Wilhelm Knorr národnosti zřejmě německé, jak by se dalo soudit podle textu na pohlednici ve znění: Geographische Postkarte v(on) Wilh(elm) Knorr, Bürgerschuldirector im Grottau, (Böhmen). Wilhelm Knorr byl v té době ředitelem měšťanské školy. Pocházel z města Grottau, což je Hrádek nad Nisou, který se nachází kousek od Liberce.

Pohlednice Wilhelma Knorra. Brno.
Vydána po roce 1890. Kolem roku 1900 (?)

V horní části vidíme celkový pohled na Brno. Nalevo je vstup do staré radnice, napravo nahoře katedrála před dalšími stavebními úpravami, které jí daly dnešní vzhled. Medaile odkazuje na významnou událost - vyorání brázdy Josefem II. u Slavíkovic. Uprostřed vedle pamětní medaile vidíme německou vysokou školu technickou. Vpravo od ní je namalován Špilberk. Obrázek vlevo dole vedle znaku a stužky poukazuje na brněnské textilky. Napravo od názvu města BRÜNN jsou ještě poskytnuty dva statistické údaje: počet obyvatel v roce 1890 (95 000; k roku 1890: odtud patrně i datace pohlednice na Wikipedii) a nadmořská výška (220 m n. m.). Jiná zaznamenaná datace odkazuje k roku 1900. Je možné, že právě tehdy byla vydána, nebo onen konkrétní exemplář prošel poštou.

Výřez místa se zemským znakem v podobě zlatočerveně šachované zlatě korunované orlice v modrém poli a barvami Moravy v podobě žlutočervené bikolóry (Landes-Wappen und Landes-Farben v(on) Mähren) přináší ve větším rozlišení obrázek na Wikipedii. Jako rok vydání pohlednice se v popisu souboru udává 1890, a za místo vydání se považuje Brno. Bylo by pěkné mít v této kvalitě obrázek celé pohlednice, abychom lépe viděli na údaje o vydavateli, a abychom se mohli podívat, co je na druhé straně.

Část pohlednice Wilhelma Knorra zachycující Brno; vydána
po roce 1890. "Zemský znak a zemské barvy Moravy"

Z doby kolem roku 1900 pochází kolorovaná pohlednice se znakem Moravy vedle znaku města Vyškova. Pohlednici vydala R. Šídlová ve Vyškově.

Pohlednice Vyškova R. Šídlové se znakem města
a znakem Moravy. Kolem roku 1900 - začátek 20. století

V modrém štítu vidíme stříbrnočerveně šachovanou zlatě korunovanou orlici se zlatou zbrojí. Užití Svatováclavské koruny na znaku Moravy (v platných nezměněných původních tinkturách) je jasný a v 19. a počátkem 20. století častý motiv projevu národního uvědomění (české otázky, české státnosti, boje za státní a jazyková práva atd.) a nerozdílné jednoty Zemí Koruny české (Svatováclavské). Ostatně i dnes se v kostelích na Moravě zcela běžně a spontánně zpívá Svatováclavský chorál při výjimečných příležitostech (viz též patrocinium katedrály v Olomouci atd.). Vzpomeňme i letošní (2016, u příležitosti narození Karla IV., který nerozlučnou jednotu Čech a Moravy stvrdil svými majestáty) „přivezení“ repliky Svatováclavské koruny na Velehrad.

Detail. Znak Moravy a znak Vyškova

Z téže doby začátku 20. století pochází pohlednice, jejímž námětem je hospodářsko-průmyslová výstava ve Vyškově konaná v roce 1902. Vidíme na ní tehdy čerstvě postavenou budovu vyškovského gymnázia, znak Moravy a vlajky.

Hospodářsko-průmyslová výstava ve Vyškově.
Srdečný pozdrav. Fotografie pohlednice s prostorem
výstaviště u budovy gymnázia nabízené v aukci

Tento exemplář pohlednice není kolorován. Vzhledem ke kolorované pohlednici se znakem Moravy výše se dalo předpokládat, že pokud by barevná a takto rozmnožena byla, viděli bychom moravskou orlici a bikolóry vlající po stranách v barvách červené a bílé. Pořadí barev bikolór tu je zřejmě červená-bílá. Kolorovanou si ji lze prohlédnout v knize Vyškov. Dějiny města, 2016, s. 304, kde se potvrzují barvy vlajících bikolór červená-bílá/bílá-červená a barvy moravské orlice. Na hospodářsko-průmyslovou a národopisnou výstavu (či "hospodářskou, průmyslovou a živnostenskou výstavu ve Vyškově v nové budově gymnasijní, v budově obecných a měšťanských škol a na pozemcích sousedních" pořádanou v červenci a srpnu Klubem českých živnostníků ve Vyškově a Hospodářským spolkem vyškovským pod protektorátem JUDra. Otakara barona Pražáka, zemského a říšského poslance "za příčinou otevření budovy českého gymnasia ve Vyškově a na oslavu desetiletého trvání Klubu českých živnostníků, pomocí a přispěním České hospodářské společnosti pro markrabství Moravské, Zemské jednoty živnostenských společenstev, Ústředního spolku živnostníků na Moravě, jednot a družstev hospodářských a společenstev živnostenských politického okresu vyškovského", která měla probíhat ve dnech 27. července až 24. srpna 1902 zvaly plakáty, měla vlastní razítko.

Z roku 1903 (či tehdy prošlá poštou) je pohlednice s červenomodrobílou trikolórou a zemským znakem Moravy zveřejněná s vodoznakem "Vsetín v obrazech" vloženým do obrazu na stránkách Vsetín v obrazech. Pohlednici vydal Gustav Jelínek na Vsetíně (ve Vsetíně, nebo byl prostě ze Vsetína). Trikolóra ukazuje, v jaké barevnosti je chápán znak Moravy (moravská orlice).

Vsetín v obrazech, pohlednice z roku 1903

Zde půjde jistě o druhotné dokolorování. Pro pořadí barev v trikolóře a jejich význam jsou v podstatě dvě možná vysvětlení, která si neodporují, co se týče chápání barev moravské orlice. Nejjednodušší vysvětlení je, 1) že před sebou máme jednu z verzí historické moravské vlajky: červenomodrobílou trikolóru. Toto vysvětlení považuji za správné. Tady se pak není třeba ani zvlášť pozastavovat nad pořadím barev. Prostě to tak u této verze historické vlajky Moravy je a hotovo. Tuto a barevně shodné trikolóry, i když s jiným pořadím barev (?), jako je červenobílomodrá trikolóra, prameny označují jako slovanské prapory. Jsou vnímány prostě jako slovanské (moravské) barvy. Druhým vysvětlením, vzhledem k výše citovanému dokumentu, který jasně ukazuje na první možnost, řeklo by se vedlejším (a pokud se vám líbí první vysvětlení tak diskutabilním), je, 2) že vzhledem k roku vydání jde o trikolóru ve významu tehdy nejoblíbenějších „ruských“ - „vše/pan-slovanských“ barev a tedy jistě i ve shodě se stříbrno-červeným/červeno-stříbrným šachováním a chápáním (!) moravské orlice (barev bílo-červeno-modré – viz státní barvy ČR).

Někdo by tedy osobně prohodil pořadí bodů 1) a 2), protože je toho názoru, že na prvním místě tehdy sledovali autoři "vše/slovanské barvy" - tehdy chápané i jako "českoslovanské", nikoliv "ryze moravské", byť i to je logické, protože prostě tyto tři tinktury na znaku Moravy jsou! V jazykově českém prostředí té doby se prostě objevují bílo-červené bikolóry, nebo trikolóra s modrou (v rozličném pořadí, většinou nakonec "ruském" (považovaném za "ruské" ?) - a proto c.k. úřady "stíhaném" ...). "Žluto-červení" moravisté (jakékoliv národnosti) tak byli z obliga. :-)

Samozřejmě pořadí barev na tomto obrázku této (de fakto) ruské trikolóry, pokud ji ovšem takto chápeme, (svisle) by mělo správně být obrácené (pohledově zleva doprava) bílo-modro-červené. První možnost od nás další úvahy nad pořadím barev nevyžaduje.

Takto by totiž šlo (správně) o svisle umístěné srbské barvy (shora dolů a pohledově na objekt zleva doprava červeno-modro-bílé). První možnost elegantně nabízí řešení, jde o moravské barvy.

Z doby krátce po první světové válce je pohlednice datovaná (asi) rokem 1919. Zinkografie. Vedle celého textu písně orámovaného po třech stranách bílomodročervenou či červenomodrobílou trikolórou nachází stříbrnočerveně šachovaná orlice v modrém poli. Pod názvem písně Moravo, Moravo je notová osnova s notami a pod ní slova začátku skladby. Nakladatelem byl F. J. P.

Moravo, Moravo, Moravičko milá

Další pohlednice se znakem Moravy, týkající se písně Moravo, Moravo, a se znakem Moravy, moravskou orlicí, ovšem nekolorované, případně s využitím heraldického šrafování naleznete v příspěvku Mikoláš Aleš, Moravo Moravo Moravičko milá.

V roce 1940 zřejmě nakreslil obrázek použitý na pohlednici s motivem jezdce držícího moravský prapor J. T. Blažek.

Moravo, Moravo, Moravičko milá,
co z tebe pochází, chasa ušlechtilá!
J. T. Blažek, 1940

Autorem znaků na pohlednici popsané jako "gotické znaky Čech, Moravy a Slezska" je Antonín Javora. Pohlednici vydalo JAKO Zlín, T. G. Masaryka 1280, 760 01 Zlín, Tisk, produkce ZLOM. Klenot Moravy je shodný s nejstarší podobou (viz Gozzoburg), jak se užíval ještě za Lucemburků (markrabat) ve 14. století. Datace: 90. léta 20. století?

Znaky českých zemí od Antonína Javory: Čechy, Morava, Slezsko

Pohlednice se znakem Moravy od Zdirada J. K. Čecha. Na druhé straně je pohlednice popsána trojjazyčně: Znak Moravy, The Arms of Moravia, Das Wappen von Mähren. Vydala Agentura Elka press, Leonid Křížek, Praha. Vydána byla (odhadem) zřejmě v 90. letech 20. století.

Znak Moravy od Zdirada J. K. Čecha

Pozdrav z Moravy je název pohlednice vydané Pofisem. Jsou na ní zachyceny poštovní známky vztahující se k moravským městům (POFIS - poštovní filatelistická služba, Praha; nakladatelství Orbis Praha). První známka vlevo nahoře věnovaná Moravské Třebové nese znak s moravskou orlicí - původní znak města. Dnešní podobu má znak Moravské Třebové od roku 1993. Tato pohlednice byla vydána (odhadem) před rokem 1989. Soudě dle letopočtů na známkách, tak nejdříve v 60. letech.

Pozdrav z Moravy

"Vzhledem k tomu, že znaky Moravské Třebové, Olomouce a moravské zemské orlice byly téměř totožné a v praxi nerozeznatelné, požádalo městské zastupitelstvo v roce 1992 ČNR o úpravu znaku a o schválení nového praporu města. Tento návrh byl dne 11. prosince 1992 schválen heraldickou komisí ČNR. Dne 15. července 1993, podle §5 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, a v souladu s §36 a) písmeno d) zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění rozhodnutím č. 10, udělil předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nový znak a prapor."

Na pohlednici Severomoravský kraj vydané v době ČSSR a zveřejněné (s vodoznakem) např. na stránkách Vsetín v obrazech je znak vypadající při prvním pohledu jako znak Moravy umístěn mezi znaky měst. Pak nás zarazí, že je druhý v řadě, abychom si následně všimli červeného jazyka orlice. To nás zavede k pátrání po vývoji znaku Olomouce. Podle toho se jedná o znak Olomouce platný v době vydání pohlednice.

Severomoravský kraj, rok 1971

Jde o variantu znaku Olomouce užívanou od první republiky (po odstranění císařského tereziánského polepšení v roce 1918 i písmen v roce 1934 atd.). V roce 1993 byla oficiálně přidána (navrácena) písmena SPQO (Senatus populusque Olomuncensis).

Znak Moravy mezi dalšími znaky ale najdeme např. na novější pohlednici s modrým pozadím Hrady a zámky Jižní Moravy, kde jsou záběry hradů a zámků Pernštejn, Špilberk, Plumlov, Buchlovice, Kroměříž, Lednice. Na pohlednici s červeným pozadím Hrady a zámky Jižní Moravy, kde jsou zábery Znojma, Boskovic, Čech pod Kosířem, Lešné, jsou vedle nich příslušné znaky také. U Znojma vidíme šachovanou orlici bez písmene Z. To je důležitý znak, jelikož můžeme porovnat s jinými pohlednicemi, kde je jednoznačně použit znak Znojma. U hradů jde tedy ryze o Moravu.

Na dokreslení jeden z dnes již historických znaků Olomouce
a dnešní znaky moravských měst Olomouce, Moravské Třebové,
Znojma, Jevíčka s orlicí odvozenou z moravské orlice,
se zlatým i s červeným jazykem, s přidanými písmeny.
SPQO (Olomouc), Z (Znojmo), G (Jevíčko)

V roce 2000 byla vydána pohlednice s textem Pozdrav z moravských Dačic. Kolorované perokresby dačických dominant provází znak Moravy. Pohlednici prý lze ještě získat v Městském muzeu a galerii Dačice nebo ve výtvarném atelieru Moravský dvůr v ulici Na Vyhlídce.

Pozdrav z moravských Dačic

Pohlednice je určena dačickým vlastencům (rodákům) a sběratelům pohlednic. Autorem kresby moravské orlice je Jiří Louda.

Vedle Loudova ztvárnění moravské orlice se na pohlednicích z posledních desetiletí můžeme setkat s kresbou Antonína Javory, jak vidíme i na příkladu galerie znaků českých zemí výše. Kromě pohlednice Sklenka vína neuškodí, celú bečku nevypiješ. Jihomoravská vinařská cesta a naučná vinná stezka Petra Bezruče jsou tu i další. Na pohlednici Krajská města ČR je uprostřed státní znak České republiky obklopený městskými znaky (Praha, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Jihlava, Brno, Olomouc, Ostrava, Zlín). Znaky měst doplňuje plaménková orlice s popiskem Střední Čechy. Na pohlednici Morava znak Moravy obklopují znaky měst Adamov, Blansko, Boskovice, Brno, Ivančice, Klobouky u Brna, Náměšť nad Oslavou, Rosice, Rousínov, Slavkov, Velká Bíteš, Vyškov. Byla rovněž vydána pohlednice se znaky českých zemí vedle sebe: Čech, Moravy a Slezska.

Se znakem Moravy se dnes setkáváme např. na vysekávaných pohlednicích měst - se znaky nynějších krajů a jejich měst vyráběných firmou Sprint, v příslušných polích krajských znaků (Jihomoravský kraj, Moravskoslezský kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj, Olomoucký kraj).

František Machát, Místopisná mapa Moravy a Slezska, 1929, a Země Moravskoslezská, před 1935

František Machát je autorem Místopisné mapy Moravy a Slezska vydané v roce 1929. Informace o Františku Machátovi jsou v podobě biografického hesla součásti článku Evy Novotné Volná díla českých kartografů zemřelých v období 1933–1943 otištěného v třetím čísle časopisu Geografický a kartografický obzor, 2014 (Novotná, E., Volná díla českých kartografů zemřelých v období 1933–1943. Geodetický a kartografický obzor. 2014, roč. 60/102, čís. 3, s. 51-59.

Největší rozlišení souboru ke stažení je zde

Součástí zeměpisného atlasu je mapa vytvořená před rokem 1935, Země Moravskoslezská.

Největší rozlišení souboru ke stažení je zde

Při vytváření puzzle je dobré od začátku kromě toho, že se použije soubor v největším rozlišení, počítat s tím, že pro hru samotnou platí, čím větší obrazovka, tím lépe. Cvičení se v zeměpise by mělo přinášet nějaké smysluplné výsledky. Pak je to škola hrou. Skládačka na obrázku byla totiž na malé obrazovce sestavena z 99 dílků klasického tvaru intuitivně, aniž by byly vidět názvy měst, městeček a vesnic, což zrovna moc nepomohlo rychlosti skládání. Klasicky se může začít od dílků, které svým tvarem viditelně představují okraje obrazové plochy. Využívají se jasné linie hranic a zkouší se v tomto případě tak dlouho, dokud se úspěšně neumístí poslední dílek. Lepší tudíž bude udělat si z mapy výřez, zahrnující menší oblast, nebo ještě menší oblast, např. Svitavsko, a cvičit se v topografii příležitostně na jednotlivých částech moravského či slezského území. Hra se vždy dá proložit studiem Zeměpisu Čech, Moravy a Slezska.

Morava a Slezsko, 99 dílků, klasický tvar

Dá se předpokládat, že vzhledem k účelu hry jsou i na dost velké obrazovce stolního počítače využitelné spíše takovéto výřezy. Měli bychom se snažit o zábavnost současně s určitou náročností. Nemělo by nám jít jen o rychlejší nebo pomalejší bezduché složení obrázku, když bychom nebyli schopni využít náhled na něj ve složeném stavu, zřetelně vidět texty na dílcích, a po celou dobu hry díky tomu cvičit svoji paměť díky vztahu dílku a jeho místa v celku. K tomu ovšem potřebujeme dobře vidět texty na kouscích skládačky. Dobře si zvolený výsek předtím, než začnete uvedené zkoušet, prohlédněte. Při samotném skládání, při kterém je třeba vedle dobrého oka, bystrosti, postřehu, paměti i trpělivost, se také mnohé naučíte. Přitom si uvědomíte, že některá místa na mapě byla mezitím již přejmenována. Budete-li mít pocit, že byste chtěli víc, hlouběji a důkladněji, je to o opakování. Spusťte si hlavolam znovu.

Politická mapa Moravy, rok 1929 - Svitavsko,
Mohelnicko, Zábřežsko, Konicko, Šumpersko, 99 dílků

 

Menší oblasti jsou vhodné pro skládání na obrazovce počítače. Stačí si udělat výřez a můžete začít trénovat místopis.

 

Dne 1. března 2023 byl zveřejněn návrh na vydání zákona o zemských znacích a vlajkách, který počítá s označením historické zemské hranice alespoň na hlavních tazích.

 

Dům pánů z Lipé v Brně

Že se moravská orlice nachází i na zdech domů, kde je jak symbolem země Moravy, tak tvoří součást jejich výzdoby, je známo. Chodcům procházejícím po dnešním Svobodově náměstí v Brně kolem tzv. Domu pánů z Lipé (dříve známého také jako Schwanzův palác, na konci 19. století jako Komarek – Haus a nebo Souches – Haus) se nabízí pohled na moravskou orlici namalovanou na průčelí domu.

O tom, kdy vznikla dnešní sgrafitová výzdoba, se píše v článku v Brněnském deníku: "Kromě reliéfů bylo průčelí původně hladké. Dnešní sgrafitová výzdoba vznikla až na počátku 20. století. Dům tehdy koupil takzvaný Brnosvaz, který byl největší moravskou družstevní organizací. Nový vlastník se o dům léta nestaral. Až v roce 1938 proběhla rozsáhlá rekonstrukce budovy, během níž ji mimo jiné ozdobila jednovrstvá sgrafita podle návrhu malíře Emanuela Hrbka."

Můžeme tedy předpokládat, že moravská orlice je z 1. poloviny 20. století, nejpozději z roku 1938, viz obrázek z toho roku. (Poznámka: V Encyklopedii města Brna je zřejmě tatáž scéna, ale obrázek je zařazen jako 30. léta 20. století.)

V roce 1938

O archeologickém výzkumu v souvislosti s kompletní rekonstrukcí a přestavbou někdejšího "Schwanzova paláce", zvaného též "Dům pánů z Lipé", na náměstí Svobody č. 17 v Brně se píše na stránkách Archaia Brno.

Černobílé záběry detailů výzdoby, které jsou však z doby po rekonstrukci na začátku 3. tisíciletí, nalezneme na stránkách s fotografiemi Brna (Brünn.cz).

Starší fotografie průčelí domu nalezneme na stránkách Encyklopedie dějin města Brna:

V roce 1890

Ve 30. letech 20. století

V 50.-60. letech 20. století

A opět detail.