Hugo Gerhard Ströhl: Tabulka rakousko-uherských vlajek a kokard z roku 1900

Obrázek tabulky Flaggen und Fahnen (vlajky a prapory) - Flaggen der Kriegs- und Handels-Marine. Landesfarben und Cocarden von Oesterreich-Ungarn Und Liechtenstein nacházející se v práci Huga Gerharda Ströhla Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle byl převzat z příspěvku Zastave in kokarde - Od Marije Terezije do leta 1894 zveřejněného 24. srpna 2015 (autor: Aleksander Hribovšek) na stránkách Slovinská heraldika.

Hugo Gerhard Ströhl, Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle, tab. XVIII,
výřez, král Václav z Čech (10. Čechy, 11. Morava)

Ve větším rozlišení jinde na internetu zde.

Moravskou vlajku Hugo Gerhard Ströhl zachytil jako žlutočervenou bikolóru.

Citace obrázku: STRÖHL, H. G. Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle, Dunaj: Anton Schrol & Co., 1900

Hugo Gerhard Ströhl, Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle, tab. XX

Výše uvedené obrázky zřejmě prošly grafickým editorem, který odebral něco z prachu, který se na předloze usadil. Na Wikipedii je sken celé strany. Ten je pro účel tohoto příspěvku jen mírně oříznut o nepotřebný okraj.

Hugo Gerhard Ströhl, Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle, tab. XX

Hugo Gerhard Ströhl: Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle: die Wappen ihrer K.u.k. Majestäten, die Wappen der durchlauchtigsten Herren Erzherzoge, die Staatswappen von Oesterreich und Ungarn, die Wappen der Kronländer und der ungarischen Comitate, die Flaggen, Fahnen und Cocarden beider Reichshälften, sowie das Wappen des souverainen Fürstenthumes Liechtenstein, Vienna 1890; reprint a revize v roce 1900.

A.

1. cesarska in kraljeva standarta (do 1894)
2. poveljniška zastava admirala
3. položajna zastava admiralov; kontraadmiral jo izobesi na zadnjem, viceadmiral na prednjem in admiral na srednjem jamboru (do 1894)
4. komodorjev plamenec
5. plamenec starešine (razlika od komodorjevega je v načinu izobešanja)
6. zastava vojne mornarice (do 1915)
7. zastava na premcu (nem. Gösch ali Bugflagge, ang. jack)
8. vimpel (ang. masthead pennant)
9. zastava trgovske mornarice
10. zastavi pilota
11. častni zastavi za posebne dosežke kapitanov trgovske mornarice; belo so prejeli tisti, ki so odprli novo svetovno trgovsko pot ali se izkazali s kakšnim drugim častivrednim dejanjem, rdečo pa tisti, ki so se izkazali med sovražnim ali roparskim napadom na ladjo ter bojem;
12. zastava Avstrije
13. kokarda Avstrije
14.zastava Ogrske
15. kokarda Ogrske
16. zastava Koroške, Češke, Solnograške in Predarlske
17. zastava Goriške in Gradiščanske, Gornje Avstrije in Tirolske
18. zastava Spodnje Avstrije in Dalmacije
19. zastava Štajerske
20. zastava Moravske
21. zastava Kranjske
22. zastava Bukovine
23. zastava Trsta
24. zastava Istre
25. zastava Šlezije
26. zastava Hrvaške
27. zastava Slavonije
28. zastava Reke
29. zastava Sedmograške
30. nacionalne barve Poljske
31. barve Rutenije
32. slovanske nacionalne barve

A. kokarda kneževine Liechtenstein
B. hišne barve kneževine
C. deželne barve kneževine

Bosna je uporabljala rdeče-rumeno.

B.

Pokus o překlad do angličtiny:

1. Imperial-Royal Standart (up to 1915)
2. Command Admiral flag
3. Positional Admirals flag; Rear-Admiral if displayed on the rear, Vice-Admiral Admiral if displayed on the middle mast (up to 1915)
4. Commodore pennant
5. Older pennant (the difference from 4. is the mode of display)
6. Flag of the Navy (until 1915)
7. Navy jack
8. Masthead pennant
9. Merchant marine flag
10. Pilot flag
11. honorary flag for special achievement of captains of the merchant navy; white received by those who have opened a new world trade route or proven themselves by any other worthy acts, and the red ones, by those who have proved themselves when faced with hostile or predatory attacks on a ship and fought;
12. Flag of Austria
13. cockade of Austria
14. Flag of Hungary
15. cockade of Hungary
16. Flag of Carinthia, the Czech Republic, Salzburg and Vorarlberg
17. Flag Gorizia and Burgenland, Upper Austria and Tyrol
18. Flag of Lower Austria and Dalmatia
19. Flag of Styria
20. Flag of Moravia
21. Flag of Carniola
22. Flag of Bukovina
23. Flag of Trieste
24. Flag of Istria
25. Flag of Silesia
26.  Flag of Croatia
27. Flag of Slavonia
28. Flag of Rijeka
29. Flag of Transylvania
30. the national colors of Poland
31. colors of Ruthenia
32. Slavic national colors

A. cockade of the Principality of Liechtenstein
B. Home colors of the principality
C. Land colors of the principality

Bosnia uses red-yellow.

Hugo Gerard Ströhl, Oesterreich-ungarische Wappenrolle - Výpis z článku Františka Píchy O klenotu znaku moravského markraběte, zveřejněného v Genealogických a heraldických informacích

Výpis z článku Pícha František, O klenotu znaku moravského markraběte, Genealogické a heraldické informace 2010, Moravská genealogická a heraldická společnost, Brno 2011, s. 23-25. Při čtení si studium doplňte ukázkami, které jsou v textu Adolphus Pilarz, Moraviae historia politica et ecclesiastica, sv. 1, 1785: Od Adolfa Pilaře, Alexia Habricha, Josefa Vratislava Monseho a Františka Josefa Schwoye k Hugovi Gerhardovi Ströhlovi a Františkovi Weinerovi, a naopak.

V roce 1890 vydal známý rakouský heraldický kreslíř Hugo Gerard Ströhl výpravnou publikaci s názvem Oesterreich­‑ungarische Wappenrolle (Oesterreichisch­‑ungarische Wappenrolle nach seiner kaiserlichen und königlichen apostolischen Majestät Grossem Titel zusammengestellt und gezeichnet von Hugo Gerard Ströhl. Anton Schroll, Wien 1890). Jejím cílem a obsahem bylo vyobrazení správného heraldického ztvárnění jednotlivých součástí velkého císařského titulu. Jak sám autor v předmluvě uvádí, zobrazování úplných erbů, tj. štítů s helmy a klenoty, od 17. a 18. století upadá, především pak proto, že tyto klenoty jsou již od 15. století nahrazovány bezduchými hodnostními korunami. Aby krása úplných znaků neupadla do zapomnění, rozhodl se autor podle historických pramenů rekonstruovat všechna pole znaku odpovídajícího velkému císařskému titulu do jejich úplné znakové podoby, i když ne všechna pole císařského znaku mají svůj klenot s helmem a přikryvadly.

V případě Moravy se ale ukázalo, že Ströhl měl ve znalosti její heraldické historie značné mezery. Jím namalované vyobrazení „úplného moravského znaku“ (modrý štít s korunovanou zlato­‑červeně šachovanou orlicí, korunovaná kolčí helma, červeno­‑stříbrná přikryvadla a v klenotu stojící zlato­‑červeně šachovaná korunovaná orlice) totiž zdůvodňuje v textové části své Wappenrolle takto (zkráceně): „Starým moravským znakem byl na modrém štítě červeno­‑stříbrně šachovaný orel, na helmě bylo čtyřikrát černě a zlatě štípené křídlo. Císař Fridrich III. polepšil tento znak diplomem z 7. 12. 1462, přičemž změnil stříbro ve zlato, a jako klenot určil vyrůstajícího orla ze štítu (sic!). Původní diplom se bohužel ztratil, i když byl na žádost stavů císařem Ferdinandem II. dne 26. 6. 1628 potvrzen“.

Protože víme, že původní diplom byl celou dobu uložen v archivu moravských stavů a dochoval se až dodnes, je jasné, že Ströhl jeho text nečetl a tuto skutečnost nepřiznal. Jinak by musel vědět o tom, že diplom se o klenotu vůbec nezmiňuje. Na druhé straně o změně barev šachování v hrubých rysech věděl a měl jistě k dispozici nějaké vyobrazení moravského znaku s klenotem šachované orlice. Například takovýto erb byl vyobrazen ve všech vydáních původního Siebmacherova erbovníku, který jistě Ströhl znal. Můžeme ještě doplnit, že rovněž první svazek tzv. Nového Siebmachera, který vyšel v roce 1854 a byl věnován erbům německých panovnických dynastií (TITAN von HEFFNER, Otto (ed.), Johann Siebmachers grosses und allgemeines Wappenbuch, Band I, Erste Abteilung – Die Wappen der Souveraine der deutschen Bundesstaaten, Verlag Bauer u. Raspe, Nurnberg 1856), obsahuje na str. 8 velmi stručnou informaci o moravském erbu jako součásti velkého znaku rakouského císaře kodifikovaného v roce 1836. V souladu s touto kodifikací je za moravský znak považována červeno­‑stříbrně šachovaná, zlatě korunovaná orlice na modrém štítu. Co se týče klenotu, odkazuje editor svazku na vyobrazení znaků zemí české koruny v díle Johanna Jacoba Fuggera z roku 1668 – je jím tedy stojící červeno­‑stříbrně šachovaná orlice.

Ströhl vzal tedy za bernou minci, že se v určité době původní klenot štípeného křídla změnil v klenot šachované orlice a nevěda, kdy a kdo změnu provedl (na jeho omluvu lze uvést, že to vlastně neví nikdo, ani autor tohoto článku), bezostyšně označil za původ změny „ztracený“ diplom císaře Fridricha III., snad v naivní představě, že v případě ztraceného dokumentu se o tomto tvrzení těžko mohou vést spory. V souladu s tím, že císařská kancelář uznala v jeho době právo moravských představitelů na užívání zemského znaku podle tohoto diplomu, dal šachované orlici ve štítu červeno­‑zlaté šachování, i když v té době stále oficiálně platilo, že v císařském znaku (jemuž byla Wappenrolle věnována!) má být orlice červeno­‑stříbrná. Zcela logicky pak dal v souladu s předpokládaným duchem císařova diplomu (u něhož zřejmě znal jeho regest) orlici v klenotu stejné barvy jako orlici ve znaku, aniž by tušil, že nejen že diplom o změně klenotu vůbec nemluví, ale že moravské stavy, jimž byl císařův diplom určen, nikdy žádný klenot ke své heraldické representaci nepoužívaly. Výsledkem je tedy heraldický nesmysl, historickými prameny naprosto nepodložený.

Ve druhém vydání Wappenrolle z roku 1895 (Hugo Ströhl, Oesterreichisch­‑Ungarische Wappenrolle. Die Wappen ihrer k.u.k. Majestäten, die Wappen der durchlauchtigsten Herren Erzherzoge, die Staatswappen von Oesterreich und Ungarn, die Wappen der Kronländer und der ungarischen Comitate, die Flaggen, Fahnen und Cocarden beider Reichshälften, sowie das Wappen des souverainen Fürstenthumes Liechtenstein. Anton Schroll, Wien 1895), která je oproti prvnímu vydání v obrazové části značně rozšířená a v textové části zcela přepracovaná, je vyobrazení úplného moravského znaku zcela totožné s prvním vydáním. Vysvětlující text (str. 14) je naproti tomu zcela jiný – daleko stručnější a vágnější – a o klenotu šachované orlice (v parafrázi) říká pouze toto: „Pozdější klenot, šachovaný orel, se začal užívat až v souvislosti s výše uvedeným polepšením znaku“. Jak je vidět, asi byl Ströhl upozorněn na chybné zdůvodnění v prvním vydání, ale aby nemusel překreslovat původní kresbu, šalamounsky zvolil popis, jenž je možno vyložit jakýmkoliv způsobem.

Ströhlův znak převzal na titulní stranu vydavatel knihy „Der Maehrische Adel“, kterou jako součást tzv. Nového Siebmacherova erbovníku připravili Heinrich von Kadich a Konrád Blažek (Heinrich von Kadich, Conrad Blažek, Der Maehrische Adel. J. Siebmacher΄s grosses Wappenbuch Band IV/10, Bauer und Raspe, Nurnberg 1899). Kreslíř dovedl Ströhlovu představu o úplném moravském znaku „k dokonalosti“ tím, že přikryvadla nakreslil červená a zlatá. Ströhl sám si toto udělat netroufl, jen v prvním dílu své Wappenrolle opatrně soudí že (v parafrázi) „Naše vyobrazení ukazuje přikryvadla starého znaku. Je otázkou, jestli nebyly při jeho vylepšení změněny také barvy přikryvadel, tak aby odpovídala novým tinkturám orla, čímž by v nich měly objevit barvy červená a zlatá“. Ačkoliv víme – a museli to vědět i Kadich a Blažek, že privilegium se netýká ani znaku ani klenotu erbu, natož přikryvadel (skutečným klenotem v době Fridrichova privilegia nepochybně bylo černo­‑zlatě štípené křídlo), Ströhlova heraldická autorita zřejmě převážila.