Zobrazují se příspěvky se štítkemČeši. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemČeši. Zobrazit všechny příspěvky

Tričko se znakem Moravy a tričko se znakem Čech

Blíží se sváteční dny, 5. červenec, den, na který se mnozí připravují. Firma Alerion v letošním roce do své nabídky zavedla tričko s motivem moravské orlice. Tričko se znakem Moravy provází podrobné informace:

Hrad Gozzoburg v Kremži - nejstarší dochované
barevné vyobrazení znaku Moravy (úplného
erbu markraběte)

"Tričko s nejstarším dochovaným barevným provedením znaku Moravy je vyrobeno ze 100% bavlny, která je zárukou dlouhého užívání. Motiv historického úplného znaku Moravy (tj. včetně tzv. klenotu pavích per na přilbě) a textu MORAVIA GOZZOBURG 1269 je nanášen na tričko prostřednictvím digitálního tisku, díky kterému je potisk dlouhotrvající a vyniká krásnými sytými barvami. Speciální tričko s motivem tohoto nejstaršího dnes známého historického barevného znaku Moravy jistě potěší každého moravského patriota či nadšence nebo znalce našich dějin. Tato freska moravské orlice vznikla mezi lety 1264 až 1269 a nachází se v erbovním sále městského hradu (paláce) Gozzoburgu v dolnorakouské Kremži (Krems an der Donau), neboť náš „železný a zlatý“ král Přemysl Otakar II. vládl tehdy nad Rakouskými zeměmi, je dokladem toho, že se znak Moravy až do dnešních dnů nezměnil. Nejpozději od lucemburské doby byla tato přemyslovská panovnická moravská orlice se stříbrno-červeným šachováním považována za zemský znak Moravy a je proto i součástí velkého státního znaku České republiky a několika krajských znaků i vlajek."


O historii moravského znaku, praporu a vlajky se na stránce uvádí toto:

"Moravská orlice byla ve své stále platné a nezměněné podobě ustanovena v polovině 13. století Přemyslem Otakarem II. (1233-1278), když se tento moravský markrabě stal českým králem. Tehdy zavedl stříbrno-červeně šachovanou moravskou orlici v modrém poli vedle stříbrného českého (původně „moravského“) lva v poli červeném, kterého si tento markrabě z Moravy přinesl, již jako král, do Čech, namísto plamenné svatováclavské orlice, užívané jeho otcem a dědem. Stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zbrojí (tj. zobákem, jazykem a pařáty) na modrém štítě je v této a pozdější době zachycena mnoha uměleckými díly i úředními dokumenty. Nejstarší písemnou zmínku o modrém praporu Moravy přitom přináší popis vlající bílo-červeně šachované moravské orlice v bitvě u Kressenbrunnu 12. 7. 1260 ve veršované kronice Ottokara Štýrského. Dnes je používána především různými spolky, sdruženími a mnoha městy a obcemi, jako ideální a nesporné připomenutí si symboliky, dějin a kultury Moravy v rámci České republiky."

Dále je nabízeno tričko se znakem Čech, jak je zachycen na fresce v Gozzoburgu.

K historii českého znaku se na stránce uvádí následující:

"Toto nejstarší dnes známé barevné vyobrazení českého lva se nachází (společně s znakem Moravy a dalšími) ve freskovém erbovním sále městského hradu (paláce) Gozzoburgu v dolnorakouské Kremži (Krems an der Donau). Figura právoplatného českého (tj. nadpřirozeného dvouocasého) korunovaného lva, byla používána moravským markrabětem, a pozdějším českým králem „železným a zlatým“, Přemyslem Otakarem II. (1233-1278). Ten si toto své původní erbovní znamení moravského markraběte přinesl po smrti svého otce českého krále Václava I., jehož znakem byla plamenná svatováclavská orlice, z Moravy do Čech a ustanovil jej tak definitivně znakem Českého království (českých králů) i Zemí koruny české (svatováclavské), zatímco pro Moravu byla určena stříbrno/bílo-červeně šachovaná moravská orlice v modrém poli, neboť jádrem našeho státu vždy byl (tisíciletý) pevný svazek Čech a Moravy. Od poloviny 13. století, přes konec monarchie i vznik republiky, je český lev součástí naší státní symboliky, viz proto ve velkém i malém státním znaku České republiky a ve znacích a na vlajkách (většiny) našich krajů."

Hrad Gozzoburg v Kremži - nejstarší dochované
barevné vyobrazení znaku Čech (úplného
erbu krále)

Po bližším zkoumání figury českého lva odborníci vidí, že později byla jeho hlava upravena ("restaurována") do podoby připomínající laikovi spíše chrta! Toto je zřejmé při srovnání se zachycením tvaru figury v českém znaku v jen o generaci mladším Codexu Manesse nebo pasionálu abatyše Kunhuty. Tzn. že v dochované gozzoburgské fresce českého lva není patrná dolní čelist (očekávané rozevřené) tlamy, jestliže předpokládáme, že provedení figury v dobových dokladech by bylo obdobné (stejné). Na druhou stranu i moravská orlice má zobák (ještě) zavřený, jak bývalo v této době obvyklé.

Jak v pasionálu tak kodexu jsou znaky ve stylu
počátku 14. století (brzy po roce 1300, čili ne
daleko od vyobrazení v Kremži, nejpozději 1269)

Otázkou tak je, zda je tento postřeh správný, a rovněž se ptejme, kdy by teoreticky došlo k zásahu do malby figury? Odpovědí pro ukojení zvědavosti by mohlo být, že k pozměnění původní fresky došlo někdy poté, co rakouský Gozzoburg získali Habsburkové a Přemysl Otakar II. padl v bitvě na Moravském poli. Symbolicky tak někdo mohl českému lvu "konečně zavřít tlamu", k případnému poškození však mohlo dojít kdykoliv v průběhu  staletí (během přemaleb a přestaveb v dotyčném sálu), to již by bylo na otázku příslušným konkrétním nedávným restaurátorům.

Vyobrazení českého lva v pasionálu abatyše Kunhuty

Co se týče velikostí triček, v nabídce jsou dámské (velikosti: S, M) a pánské (velikosti: L, XL). Pro menší a malé děti se zřejmě hodí koupit dámské velikosti, jako je M.

Pavel Trčala v pořadu Českého rozhlasu Brno Apetýt 28. prosince 2020

Recesista i lektor lyžování a bojovník za sjezdovku v Brně Pavel Trčala v pořadu Apetýt Českého rozhlasu Brno (odvysílán 28. prosince 2020 od 11:04; odkaz na záznam: Host Apetýtu: Pavel Trčala) říká, že jeho srdce bije pro Moravu. Řeč tak byla i o Moravě, kterou máme všichni rádi. Všichni jsme rádi za to, a že jsme jej mohli slyšet v rozhlase v pořadu s Jarkou Vykoupilovou tak pěkně mluvit. Velice nás to těší. :-)

Přinášíme (z odposlechu živého vysílání) přepis části rozhovoru v době kolem půl dvanácté, v němž se vyjadřuje mimo jiné k svého času využití ploch reklamních poutačů u dopravních cest, vyznačení moravskočeské zemské hranice nápisy namalovanými na vozovkách (a následně tabulemi), k tlaku vycházejícímu z Prahy ohledně změny myšlení a jazyka Čechů a Moravanů, a dále k možnostem vystoupit v českých a moravských rádiích.

Jarka Vykoupilová (od 24:55 záznamu): "Můj dnešní host Pavel Trčala se mi přiznal, že každý narozeninový den rok co rok musí v jeden den stihnout sníh i vodu, tedy svézt se na obém. Tak tomu říkám velmi originální dárek a oslava narození. Proč ne. Chtěla jsem vás posluchači vzít na hranici českomoravskou. Proč je pro vás tohleto historické rozdělení Pavle tak důležité, a proč vlastně ho zviditelňujete  třeba tím, že jste ho nedávno obtáhl do slova a do písmene na silnicích, které jím vedou, aby bylo vidět. Co za tím je."

Pavel Trčala: "Děkuju za otázku. Určitě jsem je neobtáhl jenom já, to, to, to by bylo neférové. Byli, byli jsme celá parta. Jsme nadšenci pro moravskou věc. Vždycky vymyslíme něco, jak tu naši krásnou moravskou zemi zachránit. A před pár lety jsme udělali, jsem měl takový nápad, když byly ty nelegální billboardy, jestli si pamatujete, kolem cest, tak se všude přelepovaly vlajkou České republiky."

Jarka Vykoupilová: "Ano, ano."

Pavel Trčala: "Tak jsem vymyslel, že je přelepíme moravskou vlajkou, když už jsou nelegální. Což teda bylo super, to mělo úspěch. A letos náš kamarád Ondra Mlejnek, kterého moc zdravím, určitě poslouchá, tak vymyslel, že bychom 30. dubna, když se po vesnicích píšou různé nevyřčené pravdy, jak se říká, tak že bychom pravdivě vyznačili hranici tam, kde opravdu je. A, no a já jsem měl takový zlepšovák, protože když jsem cestoval ve Spojených státech, tak jsem viděl takovou hranici mezi a Kanadou a USA, a tam byla čára a bylo to tam pěkně jakoby napsáno, z každé strany."

Jarka Vykoupilová: "Z každé strany. Viděla jsem fotografie."

Pavel Trčala: "A já jsem, já vždycky říkám, že nic není náhoda, je to Boží prozřetelnost, prostě jel jsem kolem cestářů, tak jsem se jich ptal, jak to dělají, a jak jsou ty nápisy velké, a mně dovolili, abych to změřil, a všecko, poradili mně, jak to máme udělat, že nemáme stříkat, že máme použít váleček. Tak jsme byli nachystaní, sehnali jsme super barvu a udělali jsme to fakt profi. Jo, byli jsme tři týmy. Každý tým měl jednu část."

Jarka Vykoupilová: "Ano."

Pavel Trčala: "Dva kamarádi měli jakoby tu část Jižní Čechy-Morava. My jsme měli tu část, řekněme, Vysočina."

Jarka Vykoupilová: "Ano"

Pavel Trčala: "A další dva měli Svitavsko. My jsme prostě udělali čáru tam, kde ta čára je. To znamená tam, kde jsou dokonce i ty kameny. Tam jsou hraniční kameny, dodnes."

Jarka Vykoupilová: "Ano. Hraniční kameny."

Pavel Trčala: "No, proč, no. Hlavně, to už jsem zmínil, jako beran máte smysl pro spravedlnost. Chcete, aby to bylo spravedlivé. A mně osobně tedy připadne strašně nespravedlivé, když se Česká republika nazývá jako Čechy. A víte, že se to děje každý den. Děje se to zejména v médiích, které jsou v Praze. Protože většina našich médií je v Praze. Bohužel ta situace je extrémně tristní, už v tom například, že když půjdu do rozhovoru do rozhlasu, nebo do jakéhokoliv rádia vlastně, tak v Brně můžu jít do rozhlasu jenom, jenom do Českého rozhlasu Brno, protože ostatní brněnská rádia už vlastně nejsou brněnská. Existuje už jenom jedno, vlastně komerční rádio. Tam tolik rozhovorů nebývá. No a, už to, že ten Český rozhlas Brno, jak máte znělku Český rozhlas Brno, rozhlas vaší Moravy, to je vlastně absurdní, že jo, protože ten rozhlas je moravský, že jo. Ten rozhlas je placený z peněz moravských poplatníků, pracují v něm moravští redaktoři.  A je to takové smutné, je to takové smutné. A nejsmutnější na tom je to, že vlastně, když tisíckrát opakujete tu lež, tak se to potom stane pravdou. A když ty děti a mládež slyší v těch komerčních rádiích nebo na komerční televizi, že vlastně bydlí v Čechách, tak oni si potom myslí, že Brno je v Čechách, že jo. A jedna věc která, tedy kterou bych chtěl omluvit aspoň trošku, jestli se to dá, ty redaktory v Praze, je to, že oni si dokonce někteří myslí, že Česká republika jsou jako Čechy a Morava je jakoby jeden region v Čechách. To je samozřejmě úplně geografický protimluv, že jo. To, to tak není. Morava je krásná svébytná historická země, která má dané hranice, logicky řekou Moravou, víceméně, někde se to liší třeba o deset kilometrů, ale tam, kam teče řeka Morava, je Morava. A takovou hranici tady nemáme v Evropě vlastně skoro nikde. Ta hranice je tisíc let víceméně pořád stejná a nikdy jako nebyla porušena, až teď v poslední době. A nerad to říkám, ale víte, že nebyla porušena ani za první republiky ani za protektorátu, a nebyla porušena potom za socialismu. Ze začátku ano, ale potom i ten kraj Severomoravský a Jihomoravský víceméně respektoval tu zemskou hranici. No a pro nás je asi nejdůležitější to, aby prostě lidi věděli, kde ta hranice je. Že prostě tady je Morava, a tam za Jihlavou jsou Čechy. A můžeme se kamarádit, jsme prostě, všichni žijeme v České republice. Máme tam kamarády, jistě i příbuzné. Všechno by mělo být přátelské. Ale bylo by moc pěkné, kdyby se neříkalo, že žijeme tady v Brně v Čechách."

Jarka Vykoupilová: "Takže s respektem, nikdo není lepší nebo horší. Všichni jsme vlastně na jakési jedné lodi, ale je dobré tedy vědět, kde máme i historisky danou tu hranici."

Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská trikolóra

Galerie znaků českých zemí v hlavě dokumentu s hymnou České republiky

Výrobek nabízený obchodem Alerion s označením Česká národní hymna v rámu, v jehož  horní části je umístěna galerie znaků českých zemí v dnešním rozsahu daném hranicemi ČR, je provázen textem: "Vyzdobte vaši zeď originálně zpracovaným symbolem české státnosti – národní hymnou. Malebné grafické zpracování s lidovými motivy a teplé barvy v žlutohnědých odstínech zútulní nejen kanceláře úřadů, ale i obydlí každého patriota. Toto osobité zpracovaní české státní hymny - Kde domov můj, může rovněž sloužit jako krásný upomínkový předmět pro vzácné hosty či dárek pro vaše nejbližší."


Morava. Čechy. Slezsko. Pokud by někoho napadlo říct, no ovšem, je to "pořád" ten Louda, tak odpovědí mu bude, že Loudova stylizace je jistě záměrná, neboť ji všichni znají. Ale pozor – v galerii znaků vidíme, že u moravské orlice je správné pořadí tinktur (stříbrno-červeného) šachování a byla provedena řádná úprava ocasů obou orlic v patě štítu. A také bylo opraveno křížení ocasů českého lva. Všimněte si, že (čestnější – heraldicky pravý) kosmý ocas je správně překřížený nad šikmým. Na Loudově originálu je překřížení obráceně (chybně). Jde o podobný drobný nedostatek jako u pořadí tinktur šachovnice moravské orlice.


Když se vznikem ČR odpadla slovenská část hymny, která se zpívala za ČSR, ČSSR a ČSFR, tak se vážně uvažovalo o tom, že to, co zůstalo, je příliš krátké a měla by se přidat druhá sloka. Navrhlo se, že by to bylo Moravo, Moravo, ale do toho se ozvali slezští vlastenci, kteří hned navrhli, že jestli Moravo, Moravo, tak musí být i "Země Slezská, půdo svatá ...". A z druhé sloky sešlo. Bez ohledu na návrhy dále v tomto příspěvku by tedy stačilo vzít návrhy ze začátku samostatné České republiky a naučit se ty tři sloky.

K české hymně, která se v 1. polovině 19. století (1834) objevuje nejprve v Čechách, je pěkný článek Česká hymna, kde jsou uvedeny umělecké a jiné podrobnosti ke skladbě a textu, publikovány různojazyčné verze písně (vedle české - myšleno jazykově, německá a maďarská, a také slovenská a dokonce latinská verze) a poskytnuty nahrávky umožňující porovnat vlastní pěvecký výkon s dalšími zpěváky.

Poslední oficiální verzi z roku 2008 nazpívala opěrní pěvkyně a sopranistka Kateřina Kněžíková z Národní divadla.

První sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj

Druhá sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!

Zemí českou, o které se tu zpívá, jsou myšleny (všechny) české země - ve smyslu Čech, Moravy a Slezska, jak o nich mluví Ústava České republiky. Ale velké Č či malé č, jistě ne všem na tom sejde.

V pořadu Michaely Jílkové Máte slovo s M. Jílkovou, o kterém v roce 2016 v novinách napsali, že "spíše než věcnou debatu připomíná emočně vypjatou „estrádu“.", v dílu nazvaném Změna státní hymny odvysílaném ve čtvrtek 12. dubna 2018 na ČT1 zazněl ze strany jednoho z pozvaných hostů (čtyři z nich byli podle všeho hudební vědy znalejší, hudebně vzdělaní - ministr kultury v demisi Ilja Šmíd, pak bývalý kandidát na prezidenta s potetovanou hlavou Vladimír Franz, pozván byl a přišel (na rozdíl od zástupce ČOV, který předtím za ním přišel, jestli by vypracoval novou verzi, a vlastně práci, z které vyšlo to pozdvižení, zadal) skladatel autor novinky Miloš Bok (o Miloši Bokovi se psalo např. v únorovém čísle časopisu MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska), a ještě se tam objevil jiný skladatel (verze hymny) Varhan Orchestrovič Bauer - dlouhé jméno se v rodině uděluje již tradičně) Pavla Dohnala, nynějšího předsedy strany Moravané, jednoduchý návrh na změnu textu: záměna slova "země česká" za "země české" - a bylo by vymalováno. Je to tak jednoduché, že to prostě, řeklo by se, zřejmě nebylo poprvé a třeba ani naposledy, co se s tím přišlo. Musel bych se podívat, jestli jsem to už někde taky nenapsal.

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to jsou ty krásné země,
země české, domov můj,
země české, domov můj

Vedle návrhu na změnu písmene z -á na -é ve stávající hymně, ale jak je vidět z příkladu výše, jde následně při přechodu z čísla jednotného na množné o změn několik, což by bylo v případě státní hymny považováno za dostačující, ještě Pavel Dohnal zmiňoval nutnost změny zákona o státních symbolech - uzákonění zemských symbolů, jež vypočítal jako znak, vlajku, hymnu. Neřekl ovšem a ani se jej na to nikdo pro zajímavost nezeptal, asi že v tom měli jasno, jak by třeba tyto symboly v případě Moravy vypadaly. Znak Moravy shodně s moravskou orlicí (viz velký státní znak ČR), vlajka Moravy odvozena od tohoto znaku, a zemská píseň ? - no, nějaká by se už zpívala.

Co třeba:

Kde domov můj,
kde vlast má?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to jsou ty krásné země,
země české, domov můj,
země české, domov můj

Proč se pořád řeší aranžmá? To je úplně jedno. Otázkou je text (slova). A zde je korekce vskutku možná (viz preference jmenování tří zemí). Druhá sloka nikoho nepálí. Třeba ani ty sportovce, a když by byla, tak by muselo jít o nový text, starý těžko.

A proč v pořadu nebylo „záměrně“ řečeno, jaké by ty „zemské symboly byly, jak by vypadaly“? Ať se to řekne přesně. Protože na situaci „zavedení“ zemských znaků i heraldických vlajek Čech (červené s českým lvem), Moravy (modré s moravskou orlicí) a Slezska (žluté se slezskou orlicí) je republika plně připravena. Ani je nemusíme zavádět, jsou. Na rozdíl od symboliky vytvořené vedle nich (štít na bikolóře a divné barvy). Jen nám také jaksi chybí ty faktické země (místo pitomých krajů), takže bychom vlastně absurdně uzákonili historické symboly. Ale ty přeci není třeba legalizovat, neboť existují od poloviny 13. století z vůle zeměpána i obyvatel, kteří je přijali za své a ústava se k nim nepřímo odkazuje.

Po natočení pořadu Máte slovo v České televizi se ještě Pavel Dohnal pobavil s Iljou Šmídem, z čehož měla vyplynout možnost předložit k projednání do Vlády České republiky návrh zákona o zemských symbolech historických zemí Čech, Moravy a Slezska, které definují v Preambuli Ústavy ČR území České republiky.

S trochou představivosti by se při zkušenostech z posledních let dalo říct, "No tak to je jasné ..., co asi "navrhnou". Přitom všichni experti ví, že zemské znaky jsou součástí velkého státního znaku ČR i krajů. Stejně tak i (heraldické) vlajky/prapory historických zemí, krajů atd. Netřeba nic vymýšlet a hledat shodu. To, co říká Ústava, plní velký státní znak i vlajky krajů. "Ať se poperou" a klidně předloží nejvyšším instancím - budeme rádi (?), nic se dít nebude, respektive jim Ministerstvo vnitra České republiky odpoví v duchu výše nadepsaných vět. To, o čem mluví, má navíc smysl jen a pouze za situace existence zemského (spolkového) zřízení. Uzákoňovat existující historické symboly (Zákon o symbolech Čech, Moravy a Slezska) je Contradictio in adjecto.

Příjemným překvapením by bylo, kdyby v odkazovaném článku zmiňovaný návrh z Ústavy ČR, velkého státního znaku a vlajek krajů vycházel.

A navíc naši experti nikdy nekývnou na "říšský" způsob (pruhovaná vlajka kombinovaná se znakem): Buď heraldická vlajka nebo ryze vexilologická (tzv. hladká). Tj. buď jen barvy, nebo obecná figura uprostřed vlajkového listu. Popřeli bychom koncept státních symbolů, krajských i komunálních, zásadu, že vlajka není "podružným" nosičem znaku, ale autonomním symbolem vedle znaku. Celá tato otázka a diskuze je irelevantní, neboť neodráží právní (správní) stav.

Takové věci se přes ministerstvo vnitra už dříve zkoušely a samozřejmě z toho nebylo nic. Jediné, co má možná smysl, je korekce slov hymny (tak jako se děje i v jiných zemích běžně), případně složení druhé sloky (zcela nové, aktuální, vhodné, vyvážené apod.).

Vexilologická tradice ČR nepřipouští štíty na vlajky - viz vlajka není (až na zdůvodněné zásadní historické aj. výjimky) nosičem znaku. Naše vexilologie ctí "západoevropský, ne říšský" model. 

A co třeba takto, jak navrhl pan Ludvík Souček:

Zde domov můj,
zde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země naše, domov můj,
země naše, domov můj


K úpravám a navrhovaným rozšířením stávající hymny České republiky:

1) nedělní odpoledne, variantní zpěv, mírná změna, záměna slov

Pokud by někdo chtěl vyzkoušet, zda je možno píseň Kde domov můj se stejným nápěvem zazpívat (vyzkoušet) i v trochu jiné textové úpravě, tedy v úpravě ne tak známé, chápané jako zaměření se na určitou ze zemí toho našeho svazku, míněno zemsky, i když je jasné, že někdo by to zase rád viděl k tomu zemskému smyslu zároveň i ve významu jazykovém či národnostním, tak si navodit takovou určitou náladu snad také může. Pak už to není oficiální hymna, ale pořád je to pěkná písnička. Dále je nejprve uvedena země a za ní jsou označeni její obyvatelé.

A)

Čechy, Češi:

Text zůstává stejný, v první sloce si na příslušném místě představí velké Č.

B)

Morava, Moravané:

První sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země moravská, domov můj,
země moravská, domov můj

Druhá sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Moravanů slavné plémě,
mezi Moravany domov můj,
mezi Moravany domov můj!

C)

Slezsko, Slezané:

První sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země slezská, domov můj,
země slezská, domov můj

Druhá sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Slezanů slavné plémě,
mezi Slezany domov můj,
mezi Slezany domov můj!

2) Návrh Českého olympijského výboru (potažmo České unie sportu) a Spolku Moravské srdce

Spolek Moravské srdce 28. března 2018 Českému olympijskému výboru (ČOV) zaslal návrh na jinou podobu hymny České republiky, než kterou Český olympijský výbor v novém hudebním zpracování, které stávající hymnu prodlužuje o druhou sloku, představil veřejnosti.

Píseň Moravo, Moravo (Moravo, Moravo, Moravěnko milá) s původním textem Václava Hanky se hrála a zpívala na mnohých moravských shromážděních. Hrála se a zpívala jak v roce 1968, tak po roce 1989. Její úvodní část byla dlouhá léta znělkou brněnského rozhlasového studia. Autorem hudby je Ludvík Dietrich  (*18. 3. 1803, Brno – + 11. 6. 1858, Olomouc), moravský hudební skladatel a kytarista.

Moravo, Moravo,
Moravěnko milá,
co z tebe pochází,
chasa ušlechtilá,
žádostivá boje,
a jaké to koňstvo
rodí půda tvoje.


Pokračování uvedeného textu nám na začátku 21. století zní celkem drsně. Obsahuje však i slova "Moravo, Moravo, tvá orlice pestrá byla lva českého vždy upřímná sestra, vždy upřímná sestra budiž ještě dále".

Emi             H7        Emi
1. Moravo, Moravo, Moravěnko milá!
   G                 D           G
   Co z tebe pochází chasa ušlechtilá!
   Emi               H7        Emi
   Chasa ušlechtilá, žádostivá boje
   D7     G          D7        G
   a jaké to koňstvo rodí půda tvoje
   D7     G          D7        G
   a jaké to koňstvo rodí půda tvoje!


Spolek Moravské srdce říká, že pokud je cílem i delší provedení hymny, navrhuje navázat na první sloku písně Kde domov můj první slokou slavnostní moravské písně Moravo, Moravo. Svůj návrh odůvodňuje kromě jiného tím, že Česká republika není tvořena jen Zemí Českou, ale také Zemí Moravskou.

První sloku písně pro nové provedení upravil Pavel Dohnal, který též nově otextoval i její druhou sloku. Původně měla být v pořadu Michaely jílkové použita nahrávka upravené písně, ale z toho nakonec sešlo.

Moravo, Moravo

1. Moravo, Moravo, vlasti naše milá,
co z tebe pochází chasa ušlechtilá,
chasa ušlechtilá, žádostivá boje,
než se ti zas vrátí čest a sláva tvoje,
než se ti zas vrátí čest a sláva tvoje.


2. Moravo, Moravo, po otcích dědictví,
na polích, vinicích slunce se v tobě skví,
slunce se v tobě skví a v srdcích naděje,
že boj za Moravu k vítězství dospěje,
že boj za Moravu k vítězství dospěje.

Moravo, Moravo, země Moravanů

A co na to jiní? Autor vystupující pod přezdívkou "Další Moravák" k písním, které by mohly sloužit jako hymny, v článku Václav Novotný starší a jeho píseň „Jsem Moravan“ mimo jiné napsal: "V současnosti soutěží o postavení moravské hymny především dvě písně, Moravo, Moravo a Jsem Moravan. Obě písně (především pokud jde o text, který je koneckonců u hymny to nejdůležitější) však byly složeny Čechy a přímo nebo nepřímo a zčásti měly vybízet ke spojení Moravy a Čech, což je jejich největší (dvojitá) vada. První jmenovaná píseň je dokonce tak nemoravská, že je až s podivem, proč ji vůbec někdo za hymnu Moravy považuje. Až na první, skoro jakoby maskovací sloku vybízí její celý text k tomu, aby Moravané považovali Čechy za své bratry, což nelze v žádném případě považovat za vhodnou náplň hymny (a „zachraňovat“ to zpěvem výhradně první sloky s výmluvou, že víc se jich stejně nehraje, je vrcholně nesmyslné, neboť zbytek písně utajit nelze). A ani Novotného píseň není textově žádným zázrakem, třebaže záleží i na tom, kterou verzi máme na mysli, zda původní Novotného nebo upravenou Drůbkem a Bergmannem."

Ať tak, nebo tak, pokud vás věc oslovila, zkuste si taky napsat hezký text, složit hudbu. možná si ji už teď broukáte po ránu, když stojíte před zrcadlem, a třeba se z něj, i kdyby nebyl v té roli, o jakou běží výše, přijat, stane šlágr (hit).

Řeklo by se, že celá ta akce (ČOV a další) je nesmyslná, slova druhé sloky písně Kde domov můj jsou dnes naprosto archaická (třebaže krásná!)

... v kraji bohumilém [podle jedněch nejateističtější země] duše outlé v těle čilém [podle jiných nejobéznější z národů světa] ...

A jestli je více žesťů (instrumentace) je lhostejno. Osobně by někdo tuto píseň hrál (zpíval) možná svižněji (rytmus) a líbí se mu úprava (verze) od Emy Destinové:

Kde domov můj, kde vlast má ...

Návrh:

Jedna upravená sloka (allegro?):

Kde domov můj,
kde vlast má?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země česká, moravská a slezská,
domov můj!

Alternativní zakončení: Zde domov můj!

Druhý řádek od konce by se při naší přirozené celkové hudební vyspělosti, díky níž umíme podle potřeby hravě pracovat s melodií i s rytmem,

a) zpíval dohromady (země česká, moravská a slezská); výhodou je tu i o něco větší délka skladby (délka hry je mimochodem jeden z důvodů, proč se např. ČOV přimlouvá za přidání druhé sloky stávající hymny), nebo

b) si jej většina na místě (jeden každý z nás) při interpretaci upravila podle nálady, místa produkce, přesvědčení nebo podle bydliště či hlášeného místa pobytu (A1: země česká, A2: země moravská, A3: země slezská). S tím souvisí i alternativní zakončení, které se dá provádět stejně tak, i když se hymna zazpívá vzorově, protože je v něm přítomna odpověď na otázku vyslovenou na začátku, v němž je cítit ta žádaná rozhodnost, bojovnost a sebevědomí nebo

c) by se s krátkou přestávkou zpívalo třikrát za sebou, a tak by došlo na každou z našich zemí aspoň jednou, a zároveň to může přijít moderní, protože celková délka by se tím až ztrojnásobila, viz zdůvodnění u a). Tu by ale opravdu bylo nutné zpívat v tempu (rychlostí) Allegro, a jinak by nám mohlo stát, že by cizinci hymnu při předávání medailí buď náhodně pokrátili, anebo, což je taky řešení, by ji pustili zrychleně, a jednak by se přitom posunula výška tónů, jestli tomu dobře rozumím, a pak by ještě bylo těžko rozumět slovu.

a nebo za d) by se to dalo vzít logicky a mít hymnu o třech slokách. První s "země česká" a Čechy, druhou "země moravská" s Moravany a třetí "země slezská" se Slezany. A zpívala by se tak, že když by byla chuť, pokračovalo by se po první sloce (Čechy) slokou druhou (Morava), a když by ještě zbyl čas, tak by se končilo třetí (Slezsko). No mám pravdu?

Případně by se vymínilo, že jednou za čas se bude slezská část zpívat jako první povinně. My Moravané takové povolení nepotřebujeme. :-)


Kde domov můj, kde domov můj? Moravo, Moravo,
Moravěnko milá.

A potom je ještě jedno řešení otázky hymny, které znázorňuje obrázek. Ze stávající hymny by se nechala jen otázka na začátku, a pak už by to bylo Moravo, Moravo, Moravěnko milá. To je docela vyvážené, že ano.

Báseň Vincence Furcha:

Píseň Moravanů

Kdož jste duchem Moravané,
s citem k vlasti rozníceným,
dél hanebně netajeným,
každý s číší ať povstane:
to naší Moravě!

My ovšem rodičku Slávu,
slavnou vládkyni kocháme,
pro dceru že plápoláme,
pro dceru krásnou Moravu.
Moravě a Slávě!

Morava co choť milená,
nám dokud stane životu,
jesti v rozkoši a potu
Bohem samým zasnoubená.
Láska až do hrobu!

Morava lásky důstojná,
skrovný chová šperků zbytek,
jest však slavná choť a dítek
věrná ku slavnému kojná.
To slavné Moravě!

Nuže bratři, komu bije
láskou k vlasti srdce vřelé,
komu krev koluje v těle,
ať naše Morava žije!
Naše vlasť Moravská!

Bezdušný z našeho kruhu
ať se hnusný bídák klidí,
kdo vlastencem být se stydí,
my připíjíme druh druhu:
chvála jen vlastencům!

Czechia (Čečíja, amer. angl. Čečia) = Čechy, Moravia = Morava, Silesia = Slezsko. Jsme z Moravy

Jeden komentátor napsal: "Když někdo bydlí v Česku, tak bydlí v Čechách. Jinak jsme všichni obyvatele České republiky - Czech Republic." Tento postoj zastává více lidí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Nejnověji opět někdo přišel s tím, že by svůj názor mohli opět vyjádřit, tím že podepíší elektronickou petici. Tato, jejímž autorem je Stanislav Blažek, se jmenuje: Nesouhlasíme s názvem Czechia pro náš stát, a text, se kterým můžete nebo také nemusíte souhlasit, zní:

"My, občané České republiky z Čech, Moravy a Slezska, nesouhlasíme s rozhodnutím ústavních činitelů měnit název státu na Czechii. Tento novotvar nerespektuje skutečnost, že Českou republiku tvoří kromě Čech, také země Morava a Slezsko. Nelíbí se nám ani současný centralistický způsob rozhodování, kdy úzká skupina politiků rozhoduje, aníž by k tomu dostala jakýkoliv mandát. Úplně byla vynechána veřejná diskuze, která by nastínila, jaký názor v naší společnosti převažuje. Podobné praktiky se neslučují s principy demokracie a právního státu! O nás, bez nás!

Vážení spoluobčané, pokud vám není lhostejný vývoj politických poměrů u nás a název, kterým se bude naše republika prezentovat doma a především v zahraničí, tak prosím podepište tuto elektronickou petici. Řekněme společně NE CZECHII!

Informujte své přátele a všechny lidi ve vašem okolí. Jen společně můžeme zamezit zvůli mocných a vymezit jejich dnes téměř neomezené pravomoce. Děkuji."

Někteří přidávají poznámku k tématu. Další využili, jak občas čteme ve sloupci Jméno, možnosti nezobrazení jejich jména veřejně na internetu.

Pro další představuje v tomto, když teda už by někdo chtěl používat jedno slovo, jediné vyrovnání s Čechami zkratka Čemosko či Čemsko.

My jsme z Moravy. Téměř polovina obyvatel České republiky jsou Moravané. Takže na úvod si povězme toto, "Odpor je marný." Tak, když to víme, pojďme dál. Něco vám-nám poradím. Až se budete účastnit nějakého podniku, kde se sejde víc lidí, na Moravě, v Čechách, ... v Zurichu, třeba sportovního utkání, kde se provolává sláva účastníkům a povzbuzují hráči, nejjednodušší je jako jednotlivec i společně volat: "Morava. Morava. Morava." a "Mo-ra-va-né do to-ho" - Moravané do toho.

Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská trikolóra

Jan Amos Komenský prý říkal: "Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá: Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami!"

Je to prostě na nás (můžete si k tomu třeba přečíst článek nazvaný Věrnosti a zrady Moravanů, kde se píše o dějinách Čech a Moravy, a mj. i o ve vědě nějaký ten čas pěstované ahistorické teorii zrad vztažené k událostem, které se odehrály v 16. a na začátku 17. století).

Je to trochu mimo hlavní téma, jímž jsou na těchto stránkách většinou informace k moravské symbolice, ale je potřeba vidět poslední vývoj v souvislostech a nějak si jej ve světě naplňovaném každý den novými myšlenkami zařadit. Jsou z toho údajně v zahraničí zmateni a překvapeni a prý nechápou "proč se ČR rozhodla přejmenovat", jak napsal jeden novinář. My jako domácí jsme překvapeni spolu s nimi, zmateni jsme již méně. Máme totiž nejen mapu ale i bystrou mysl, ostrý rozum a skvělou paměť. Pro bratry Slováky, když k nim občas zajede nějaký ten Čehún, se prý nic nemění, situace zůstává stejná. Myslí si asi, že jsme všichni z Čehúnska, tak proto to Česko. Ti si označení jedné z mnoha zemí na západ od nich prostě zase vykládají po svém, aniž by se nechali nutit a přistoupili k dalšímu zkracování svého tradičního výrazu, jímž je Čehúnsko.

To s bratry Slováky je ještě v pohodě. Takhle oni mluví. Musíme si dát akorát pozor, abychom ze židle nespadli při pohledu na popisek pod obrázkem americké vlajky (USA) na začátku vloženého videozáznamu v článečku zveřejněném na stránce Seznam.cz Zprávy začínajícím Česko 51. státem USA?, kde stojí "Všechny země se na internetu chtějí stát druhé. Za Amerikou. Česko, Morava a Slezsko ne!". „My jsme země, kterou budete milovat!" Česká republika. A jsou tam i mapky: Czech Republic, Czechia - a Moravia a Silesia už se tam nevlezlo, protože konec slova -ia je roztažen až na moravskou stranu Českomoravské vrchoviny (vysočiny). A/Ale (na druhou stranu) všimněte si, že je tam (tam, kde je Morava) otazník (?). Takže na položenou otázku odpovíme, že vedle Čech je Morava.

České země a okolní země

Ukažme si, jak to viděl básník Jan Skácel v roce 1969 ve své poznámce s názvem Proboha raději ne, Listy, 20. března 1969: ,,To slovo je vadné a nelze nad ním ani při nejlepší vůli zamhouřit oko. Nejde to. Jsem ochoten žíti na Moravě, ve Slezsku, v Čechách, na Slovensku a s jistým sebezapřením i v Praze. V Česku bych žíti nedokázal. Ani umřít bych v zemi s takovým jménem neuměl. (...) Kdyby si někdo, nedej pámbu, vymyslel nějaké to Moravsko, tak bych se dopustil trestného činu vraždy. Argumenty pro Česko jsou možná věcné, ale to slovo zní opravdu žalostně. Co je mi do toho, že je správně odvozeno od příslušného přídavného jména, že je toho slova zapotřebí jako protějšku k jménu Slovensko. Já to vůbec nemám zapotřebí. Vůbec mně nevadí dvouslovné názvy, spokojím se s českou zemí, českým krajem, s českou republikou. Pro jedno slovo navíc mně huba neupadne...“ 

ČR se skládá z několika zemí (ze tří), což ukazuje například mapa níže, a obyvatelé těchto zemí se nazývají podle svých zemí: Češi (Čechové), Moravané a Slezané. Mluví česky, moravsky a slezsky (používají češtinu, moravštinu a slezštinu; viz slezská nářečí).

České země: Čechy, Morava, Slezsko

A názor českého lidu? "Moji prarodiče, rodiče i já jsem se narodil a žiju v ČECHÁCH.

Nějací tataříni, kteří se po převratu a rozdělení Československa rychle nasypali do Prahy, z tohoto staletého názvu země udělali Česko. Kdyby uměli česky, věděli by, že správně by to muselo být Češsko, stejně jako Valašsko (Češi, Valaši). Nikoliv jako Anglicko, Francůzsko, Taliansko, Somársko...

Jestli jsou redaktoři a redaktorkyně líní napsat Česká republika, ať píší jenom ČR, je to kratší, ale slušné a uctivé.".

Česká republika - Čechy, Morava a Slezsko a současné kraje

Nevím, jestli to spolu souvisí, ale rozesměje, když následně na fotce s čímsi, co se dá popsat jako papír potištěný vlaječkami států s popisky pod obrázky vlajek, pod tou naší nějací podle jazyka Holanďané přidali, asi z recese, slovíčko China. Proč ale? Ušetřili sice trochu tiskařské barvy, tak za dvě písmenka, ale stálo jim to za tu ostudu (a náklady navíc - jestli to totiž vůbec budou dělat znovu, když jinde se, z toho co je vidět, taková chyba nevyskytuje)? Jestli to někomu bude stát za to, třeba na tu nepatřičnost upozorní. Ale co už. Takováto záměna se čas od času stane i jiným zemím a jako rozumní lidé nebudeme tuto kuriozitu zdůrazňovat víc, než si zaslouží.

Když svůj stát budete chtít představit známým žijícím v zahraničí (Němcům, Italům, Francouzům, Španělům, Polákům, Belgičanům, Nizozemcům (Holanďanům), Angličanům, Skotům, Norům, Švédům, Finům, Irům, Rusům, Bulharům, Řekům, Američanům (USA), Japoncům, Číňanům, Indům, Pákistáncům, Afgháncům, Mongolům, Mexičanům, Portugalcům, Ukrajincům, Moldavanům, Rumunům, Estoncům, Lotyšům, Litevcům, Arabům, Afričanům, Australanům, Syřanům, Iráčanům, Íráncům, Laosanům, Vietnamcům, Nepálcům, Brazilcům, Argentincům, Venezuelanům, Kolumbijcům, Kanaďanům, Peruáncům, Chilanům, Tibeťanům, Filipíncům, Lucemburčanům, Srbům, Makedoncům, Albáncům, Bělorusům, Švýcarům, Rakušanům, Maďarům, Slovincům, Chorvatům, Egypťanům, Kypřanům, Turkům, prostě komukoli, kteří kupodivu česky nerozumí, a sami nevládnete dokonalou angličtinou, což je jeden ze světových jazyků, který se docela běžně učí v našich školách, můžete použít propagační video, záznam vytvořený někým, kdo se jí umí plynně vyjadřovat, jako tato slečna zde. Podobných záznamů představujících ve zkratce Českou republiku je jistě řada. Další, tentokrát beze slov, jen postupně se objevující body k přečtení a hudba, je ke zhlédnutí zde. A viděno z druhé strany, z pohledu návštěvníků, vypadá Česká republika a její reálie třeba takto.

Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky upozornil už kdysi na to, že použití slova Česko v roce 1777 označovalo Čechy jako Česko. Moravu a tehdy Rakouské Slezsko jmenoval dokument zvlášť. A k tomu je tu ještě jeden jev, se kterým se setkáváme. Předtím bylo Česko pro někoho Čechami, a i potom bylo Česko v písemném projevu pro někoho Čechami (citace z historie s odkazy na minulé použití vedou samozřejmě k písemným dokladům). Hranice a tudíž i ty myšlenkové jsou celkem běžně jako jinde ve světě během let a tedy i u nás tady v českých zemích proměnlivé. Jak se ukázalo, pojí se to s takovou tou legrací, kdy následuje snaha o jazykové "územní rozšíření". To je přirozeným odrazem úsilí tyto dějinné změny pojistit v rovině ideologické. Snažením, které ne všichni (nejen na těchto "připojených územích") nesou lehce a nechávají jen tak běžet. Ústav pro jazyk český se opakovaně snažil vysvětlovat, že neexistuje žádné rozhodnutí, které by ukládalo komukoli povinnost přijmout název Česko. Takový stav ale některým lidem nestačil. Myslí si, že je na tom potřeba zapracovat, a pro každou práci se hodí určitý typ pracantů. Jeden typ zapáleně píše, "že o žádné přejmenování nejde", druhý typ se ve stejnou chvíli raduje, jak se všude ve světě přejmenovávat daří. Navzájem za sebe, když se to tak vezme, samozřejmě nezodpovídají. Každý člověk je totiž svobodný a zodpovídá za sebe. V tomto ohledu nám na celé věci nemusí vadit vůbec nic.

Kam na hory?
Lyžařské terény
- horské chaty a hotely
v Čechách a na Moravě

Podívejme se, když zapátráme po nějakém starším výskytu slova Česko, jehož je Czechia překladem, než je jeho výskyt k roku 1777 (příručka Knihy metodní pro učitele českých škol), kde je napsáno: „Tak vidíme při zemích německých Česko, Moravu, Rakouské Slezsko…“ uváděný Ústavem pro jazyk český Akademie věd České republiky, na překlad díla německého jezuity Wilhelma Gumppenberga pořízený Antonínem Frozínem, tzv. svatá topografie - v latině Atlas Marianus. Původní dílo mapuje mariánská poutní místa po celém světě a český Frozínův překlad Obroviště mariánského Atlanta (Obrowisstě Maryánského Atlanta Swět celý Maryánský w gedinké Knjžce nesaucýho) je ještě doplněn o česká mariánská poutní místa, za kterýmžto účelem putoval mezi lety 1699–1701 po Čechách (titulní list nese informaci: "Obroviště mariánského Atlanta svět celý mariánský v jedinké knížce nesoucího. To jest: Knížka o obzvláštních mariánských obrazích, po celým mariánským světě divotvorně rozsazených. Pilností: kněze Vilíma Kunpenberka z Tovaryšstva Ježíšového sebíraných. A ode mně, Antonína Frozína Plzeňského vladyky, Hor Březových Libušiných blíž Hory svaté obyvatele, na česko v několika desítkách přeložených. To vše: léta Páně tisícího sedmistého a třetího, dne 30. měsíce dubna. Desítka první. S povolením vrchnosti. Vytištěná v Star[ém] Městě Pražsk[ém]: u Jiřího Labouna, l[éta] 1704. Takové exempláře jak u authora českého, tak i u impressora se nacházejí."). Vedle poutních míst zaznamenal do předmluvy svého díla též národnostní a geografické poměry v Čechách. Známé je jeho radostné konstatování, že přes vydatnou germanizaci je čeština mezi venkovským lidem stále živá. Z hlediska literárních historiků není ani tolik zajímavý překlad, ale Frozínova autorská předmluva, která je brána jako první tištěná obrana jazyka českého (jako první se uvádí Balbínova obrana, která byla ale vydána až F. M. Pelclem roku 1775).

Na stranách 38 a 39 Antonín Frozín píše: "Předně potřeba bude, abys sobě to v hlavu nebral, že já v popsání krajin pořádek geografický neboližto světopisný, nimž se svět popisuje, zachovávat začínám, a však předce do nejmenšího nezachovávám, též jeho se bez přeskakování některých krajin, a království promíchování, do čista nedržím, tak jakž jsem to v knize obrazův Atlanta mého udělat přislíbil. Neb já ku příkladu Vlazsko, Německo, Nyderlandsko, Česko, Polsko, Uhersko, dřívěji psáti nebudu mocti, leč dřívěji celé Fransko s krajinami k němu promíšeně přilezlými vyodbydu. Ani zaseji to Francouzsko nebudu mocti pod péro vzýti, leč dřívěji Španielsko celé s přináležejícími straninami popíšu. Zase Španielsko nezačnu psáti, až luzytánské krajiny a království přeběhnu. A tak jako zenonenským během dílo moje, co se větších království v tom běhu postihlých dotýče postupovat pomalu bude, ačkoliv se někdy stranou popustí, neb skokem, však nedalekým přejme, až na zázši krajiny doběhne. Pořádek starožitnosti, které v krajinách v jedné více, než druhé, se světem nalézají, zachovávat, ani jiným, ani mně se nic nelíbí, proto že ku slávě svatopannenské nejni, vetříti se samochtě do rozsudku tak zatmělé rozepře, né bez národův mnohých velikého uražení a hněvu, když mně žádný nikdá nepožádal za soudce. Spůsob psaní, co vejmluvnosti se dotýče, je toliko sprostný, a dle rady mnohých, tak na vše strany vyplaněný, aby od víceji rozumin býti raději, než od málokýchs mohl. ".

Pokud se vám líbí, že Frozín používá slovo "Česko", tak se můžete domnívat (zaspekulovat si), pokud se tím nebudete zabývat z pohledu jezuitského, jak to dělá Jiří Šitler (viz níže), že v kontextu barokního pisatele má na mysli opravdu území celého "českého jazyka", tak jako uvádí Polsko či Uhersko. Má na mysli celé území polského jazyka, a v druhém případě označuje takto krajinu všude tam, kde se mluví maďarsky? K tomu by někdo podotkl, že Němci žili všude, to by nemělo na Polsko (polštinu) v názvu vliv, a že Uhersko není totéž co Maďarsko, že Slováci existují až od Štůra. Jiný však řekne, že tato Čechie nezahrnuje z českých zemí více než jen samotné Čechy, i když v rovině přání literárně vyjádřeného autorem spisu žijícím v Čechách by to tak třeba pojato být mohlo. Může poukazovat na to, že tu jde prostě o Polské království, Uherské království, České království, Francouzské království, "Španělské království" (území vzniklé v průběhu staletí z více celků, tak jako jiné státy, ale od nás dál než okolní země) a tak dále a tak podobně. Protože jde o jezuity, tak je pravděpodobné, že se využívá členění podle jejich řádové organizace. V rejstříku k jednotlivým dílů Gummpenbergovy práce se používají názvy obvodů, které mají vymezit místa v Čechách ana Moravě: Čechy (Böheim/Böheimb), České království (Königreich Böheimb) a také Německo (Teutschland), kterého si lze pro Moravu všimnou v případě Brna a Olomouce, ale u Křtin jsou využity Čechy.

V Lidových novinách vyšel článek Petra Žídka, „Česko“ je starší, než se myslelo (Lidové noviny z 27. dubna 2016, s. 3), v němž přibližuje závěry Jiřího Šitlera. V článku se říká, že vidění světa autorem díla Atlas Marianus, vyšlého v originále v několika verzích v letech 1657-1672 jezuitou Wilhelmem Gumppenbergem (německy: sv. 1, 2, 3, 4) z pohledu zeměpisného odpovídalo dělení používanému jezuity (tzv. asistence a provincie). Podle toho jezuitská "Česká provincie" (provincia Boëmiae) zahrnovala Čechy, Moravu i Slezsko. Takto používal pojem "regnum Boëmie" i Gumppenberg. Počítal do něj vedle "vlastních Čech" (Boëmia proprie dicta) i Kladsko, "východní Moravu", "západní Moravu", "Horní Slezsko" a Dolní Slezsko". A to má být podle Jiřího Šitlera to Česko v úvodu k atlasu v překladu Antonína Frozína. Nejprve jedna poznámka: jmenované oblasti odpovídají jezuitským asistencím nebo provincím, ale ne přesně, a s výjimkou Uher. Ty vlastní provincii neměly, jelikož velkou část území měli tehdy obsazenu Turci. A pak ještě další poznámka: v článku se tvrdí, že: "V úvodu k atlasu vysvětluje Gumppenberg ve Frozínově překladu: "Já ku příkladu Vlasko, Německo, Nyderlandsko, Česko, Polsko, Uhersko dřívěji psáti nebudu mocti, leč dřívěji celé Fransko (...) vodbydu." V německém vydání, jak se zdá takový text není (Vorrede) , takže zbývá jej hledat v latinském vydání (Atlas marianus quo sanctae Dei genitricis Mariae imaginum miraculosarum origines duodecim historiarum centuriis explicantur. Auctore Guilielmo Gumppenberg, e Societate Iesu, 1672), abychom se přesvědčili, jak Frozín překládal latinský Gumppenbergův úvod, který by mohl obsahovat věty, o které nám jde, což je takto formulováno v Žídkově článku (alespoň na první pohled). V Gumppenbergově úvodu však výčet zemí není, takže jde o Frozínův vlastní přídavek. Jak to ten Frozín myslel, když budeme myslet za něj?

Na textu využívajícím informace od Jiřího Šitlera a v závěru poskytujícím jeho názor na tu věc se slovem Czechia, pozorného čtenáře jistě zaujme, že v 17. a 18. století bylo slovo Czechia v latině používáno velmi často jako synonymum pro slovo Bohemia. Měla to být jakási dobová móda. Tomu věříme. Jiří Šitler se diví, že stoupenci názvu Czechia uvádějí pořád jen několik stejných příkladů, které se pak od nich opisují. No proč asi: buď se tématem na rozdíl od Jiřího Šitlera ať už z jakéhokoli důvodu raději nezabývali moc do hloubky, anebo dávno dobře vědí, co se jim hodí do krámu a co ne. Jasné synonymum pro Čechy, když jde o způsob uvažování člověka dnes i tehdy, když by se použilo pro název našeho státu, budí okamžitě jednak rozpaky a jednak vyvolává otázky.

Nejstarší Jiřím Šitlerem zatím zjištěný doklad slova Czechia je z roku 1602 - latinsky psaný oslavný hymnus na Jana Nepomuckého od Jiřího Bartholda Pontana z Breitenberka: Hymnorum sanctorum de beatissima virgine Maria et S. Patronis Bohemiae Libri Tres, Praha 1602. Místo zní takto: "Inter tot celebres Czechia quos colit patronos, minimus non celebraberis votis Iane sacer, presbyter optime, prognate a Nepomutio...". V překladu: "Mezi mnoha slavnými patrony, které Čechia uctívá, neméně budeš uctíván svatý Jene, vynikající knězi."

Jiří Barthold Pontanus z Breitenberka, Hymnorum sanctorum de beatissima
virgine Maria et S. Patronis Bohemiae Libri Tres, Praha, 1602: "Inter tot
celebres Czechia quos colit patronos, minimus non celebraberis votis Iane
sacer, presbyter optime, prognate a Nepomutio...". V překladu: "Mezi mnoha
slavnými patrony, které Čechia uctívá, neméně budeš uctíván svatý Jene,
vynikající knězi."

Když bude hledat dál, nepochybuje o tom, že najde další. My jsme vedle toho zvědaví i na to, kolik z těch autorů, kteří v té době někdy použili slovo Czechia, ovšem myšleno pro širší oblast, než jakou jsou Čechy, bylo z Moravy.

A tak tu máme další příklady a opět z Čech: Jméno Czechia se vyskytuje na soklu pomníku Jana Nepomuckého z roku 1765, který stojí před kostelem v Mariánském Týnci: "PARTHENICO SACERDOTI CONFESSORI SILENTIARIO VRBIS PRACENAE CLORIAE CZECHIAE DELICIO. S. IOANNI NEPOMUCENO.". Překlad z latiny do češtiny zní: "Bezúhonnému knězi, mlčenlivému zpovědníkovi města pražského, slávy Čechie potěše - sv. Janu Nepomuckému".


Další pomník, na jehož soklu je nápis obsahující latinské označení Čech v podobě Czechia, Čechie, je z roku 1761 a nalézá se v Libochovicích - socha sv. Václava: VIR SANCTVS WENCESLAVS INVICITVS REX CZECHIAE LAVREAVIT LEONEM GLORIOSE. F. B. WENCESLAVS HNEDETZ DEDICAT A 1761. - "Muž svatý, Václav, nepřemožitelný král Čechie, slávou Lva ověnčený. F. B. Václav Hnědec 1761".

Socha sv. Václava v Libochovicích, rok 1761


Podle jedněch je Česko- předpona s funkcí adjektiva. Podle jiných je "Česko" v podstatě zkomolenina. Z jazykového hlediska je správný název tohoto typu pro Čechy ''Češsko'', který vznikl nepochybně z důvodu složitého vyslovování správné odvozeniny od slova ''Čech''. A zase jiní, se na to slovo dívají tak, že se slovem jako označením České republiky nesouhlasí. S jejich výhradami k němu, když je předkládáno ve tvaru, který má sloužit jako jeho překlad v anglickém jazyce, se to má takto: Nesouhlasí s tvrzením, "že je to anglicky spravně po vzoru Austria, Slovenia, India, atd., protoze pak by se mělo říkat Czechian a ne Czech, po vzoru Austrian, Slovenian, Indian, atd. Navíc všechny tyhle země mají oficialní název Republic of Austria, of Slovenia, of India, atd., a pokud je to tedy Czechia, tak by bylo správně Republic of Czechia a ne Czech Republic."

Než se tématu zmocnil Jiří Šitler, byl jako nejstarší dokumentovaný (dochovaný) výskyt slova Czechia udáván ten v knize českého spisovatele Pavla Stránského ze Záp Respublica Bojema (Respublica Boiema; O státě českém, což je latinsky encyklopedicky psaný spis, v němž podal celkový výklad o českém království před rokem 1620). Dílo bylo vydáno po odchodu Pavla Stránského z vlasti, když byl v roce 1627 vypovězen z Čech, v nizozemském Leidenu v roce 1634. V práci je i tato myšlenka: „Čech po většině s obdivem následuje všecko cizí, kdežto, co doma ve vlasti vzniká, posuzuje povýšeně a pohrdlivě.“

V kostele svatého Jakuba na pražském Starém Městě je pak ve spodní části kazatelny na levé straně nápis "Pietas Czechia dum posteris posuit", se zvýrazněným slovem Czechia pocházející z doby barokní rekonstrukce chrámu v roce 1714.

Dalším příkladem významové totožnosti Čech a latinského Czechia je latinský verš „Czechia dum referunt, quem praedico, signa Leonem, in silvis Lapidum gloria quinque nitet" na rytině frontispisu knihy Th. J. Siddenera o jednom z českých zemských patronů sv. Janu Nepomuckém z roku 1722. Czechia je latinský novotvar pro pojem Bohemia.

"Czechia dum referunt, quem praedico,
signa Leonem, In silvis Lapidum gloria
quinque nitet."

Ve dvojverší pod rytinou je v nápisu oslavován blahoslavý Jan Nepomucký, zemský spolupatron Čech (svatořečen v roce 1729). Na obrázku vidíme motiv heraldického lva, který chrání erb Valdštejnů. Scénu do mědi vyryl Jan František Fischer.

Jiný doklad k tomu, co ta slova znamenají, poskytuje název jedné z částí melodramatické skladby Jana Dismase Zelenky, který z Českého království, kde se narodil, odešel do Saska někdy v roce 1710 nebo 1711: „Sub olea pacis et palma virtutis (conspicua orbi regia Bohemiae Corona – Melodrama de Sancto Wenceslao)“ z roku 1723, "Aria. Allegro. En duplo sole Czechia".

Toto je ovšem jen pár dokladů, které nám mají navodit tímto směrem zaměřený dojem k probíranému výskytu označení Czechia používaného některými autory, zde nikoli překvapivě českými původem z Čech, v latinsky psaných textech 17. a 18. století. Podle toho, co sdělil Jiří Šitler, předpokládáme, že nebudou jedinými, jež se dají najít. Ale je to tak, že byť by byly literární zdroje slova Czechia sebestarší, nic to nezmění na tom, že tak zvané "oficiální" krátké názvy dnešního státu Česká republika v podobě Česko/Czechia byly občanům předloženy, aby nad nimi mohli pouvažovat, v roce 2016. Ne zčistajasna. Taková věc potřebovala přípravu a i tak je výsledek dvacetiletých snah rozporuplný v tom, jak oproti deklarovanému sjednocujícímu cíli rozděluje.

Výřez z obrazu Říjnové zasedání většího zemského soudu v Praze roku 1723,
namalováno neznámým autorem v Praze v roce 1723 nebo krátce poté.

A teď: Případ "Czechia nostra" už znáte? Že ne? Tak hurá na to, rozebereme si jej. Tento způsob myšlení a používané argumentace není ovšem zas tak výjimečný ani v jiných oborech lidské činnosti. Na jedné Facebook stránce, která podporou pro Czechia=Česko žije, byl zveřejněn příspěvek obsahující obrázek obrazu popsaného jako: Veřejné vyhlášení nálezu většího zemského soudu pod předsednictvím Karla VI. dne 15. října 1723.

Plátno, olejomalba. Sbírky Národního muzea

Tento obraz obsahuje ve vysvětlujícím textu i slova "Czechia nostra". Podle autora příspěvku: "Mj. jde o důkaz, že jméno Czechia není výmyslem L.Zaorálka, ani Miloše Zemana". To tedy opravdu není. Obraz byl vystaven na výstavě "Žezlo a koruna" na Pražském Hradě. A teď kontrolní otázka: kterého většího zemského soudu (které země) se to ten císař Svaté říše římské Karel VI. (králem českým, markrabětem moravským a arcivévodou rakouským jako Karel II. v letech 1711–1740) - korunovace českým králem 5. září 1723, a proč zúčastnil?

Text na stuze: „Nimirum Libra atque Themis sunt Signa Leoni / Proxima,
Sol CAROLUS, Czechia nostra Leo est.“ Překlad: Zajisté Váhy a též Themis
jsou znamení Lvu nejbližší, Slunce je Karel, Lev naše Čechie.

Českého zemského soudu se Karel VI. zúčastnil krátce po své korunovaci. Obraz si můžete prohlédnout při návštěvě státního zámku v Mníšku pod Brdy, což je kousek za Prahou. Průvodkyně vás jistě upozorní.

Vždy jde o jazykový významový posun slova/názvu v průběhu staletí.Co je pro barokní češtinu "Čechií" (latinizovanou formou Čech, Bohemie) je v alegorii 19. věku postavou "bohyně" Čechie" (Germánie atd.) národního jazyka na určitém (třebaže zemsky/samo-správně definovaném) území a následně přeneseným moderním označením "Če(š)ska" atd., to vše opět v kontextu přeneseného významu (přesahu několika) zemí České (Svatováclavské) koruny, která vzešla z Velké Moravy (jak zdůrazňuje již Kosmas) atd. Viz též heraldika a znakové galerie, nebo jeden (zástupný) "společný" symbol (na panovnických, úředních pečetích i jinde) a platí to pro většinu zemí (státních celků) Evropy. To je jasné a známé každému jazykovědci, historikovi, geografovi.

Co by měli říkat Maďaři - v kontextu antického/středověkého/novověkého a dnešního významu slova Hunové - Hungaria atd., ač to přímo vůbec nijak nesouvisí ... A jde o složitý historicko-geografický vývoj ...? Buď se to přijme, nebo odmítne a to vede k nejenom "pomlčkovým" válkám a rozpadům zemí ...

Samozřejmě, že na území Moravy nebudou novověké latinské texty a priori pracovat s termínem Czechia (z pozice češtiny, polatinštěného českého slova). To je jako s heraldickou znakovou galerií. Buď navenek "vše", nebo jeden symbol (hlavní zástupný, dominantní atd.). Zde se ale bude v pramenech novověku pracovat jen s orlicí (ostatně ani neznali heraldický vývoj symboliky!), bude se mluvit z pozice Moravy, a až do 19. století se píše i o "moravském jazyku" (co to ale bylo? - moravština). Uvažovalo se i o jeho kodifikaci (jako to bylo u Štůra v Horních Uhrách). A vše by bylo možná dnes již dávno jinak ...

Prostě název jazyka a tedy i (celého jednotného!?) státu již vždy bude už definitivně podle "dominantní jednotky" ... Nemáme "neutrální" ekvivalent Němčina (pro Bavory, Sasy, Rakušany, Švýcary atd.) Kdysi to měla být českoslovanština - ale mluvil tak asi jen Husák a dnes Babiš. Takže jak? To je dané a jasné: Česká republika

To bylo najednou radosti mezi lidem... Účel světí prostředky. Pravdou v jedné poloze je, že někdo tuto dvojku Czechia=Česko (ve smyslu celého území České republiky) vítá, jiný jí přednost před pro něj krásným spojením Česká republika (anglicky The Czech Republic) nedává. Argument neboli vyznavačova rada pro první/druhý případ, že si stačí cokoli, jakékoli slovo, v tomto případě, však víte co, stokrát zopakovat, aby vám to přišlo normální, a už vám to, jak vás zase někdo, hm, obešel, ani nepřijde, je staršího data a z míry nevyvede. Co bylo, bylo. Ukažme si ale, co vlastně bylo, a co stále je.

Schoberova mapa Moravy z roku 1888 v měřítku 1:750000 stále výborně
pomáhá s orientací. Jedná se tu o příruční mapu Markrabství moravského
a Vévodství slezského představující zmenšené české vydání školní mapy
Karla Schobera  vydané v měřítku 1:150000. Vydal ji Vojenský zeměpisný
ústav ve Vídni (Militär-geographisches Institut in Wien). Jak jednoduché
a přehledné. Na západě se za zemskou hranicí nachází Čechy, na severu
Prusko a Slezsko, na východě tehdejší Halič a Uhry, na jihu je sousedem
Dolní Rakousko.

Na příkladu vítání faráře z Moravy ustanoveného pro službu v Čechách si ukážeme, že naši předkové chápali významový rozdíl mezi Čechií (latinsky Czechia) a Moravou (Moravia) velice dobře. Jak se věci měly? V práci Životopis B. M. Kuldy, napsal Jan Halouzka, v Praze nákl. knihkupectví B. Stýbla, 1895, čteme, že při instalaci Beneše Metoda Kuldy v Chlumu (u Sedlčan) 28. září 1859 se zpívala píseň napsaná petrovickým farářem Vincencem Nejedlým:

Na Chlumu slyšet dnes jásání,
Kde chrám svůj Svatý Václav má:
Tam Důstojní se schází Páni,
Tam lid ze všech stran pospíchá;
Do chrámu by uvedli Tebe,
Jejž seslalo sem dobré nebe!
Tys bratr náš, nebs Moravan,
Od bratrů Čechů milován!


Morava sestra zaplakala,
když drahou opouštěl jsi vlast;
Však Čechie zas zaplesala,

Sesterskou pocítila slast!
Tys bratr náš, nebs Moravan,

Od bratrů Čechů milován!

Žij mezi bratry spokojeně,
Bůh siliž Tě ve prácech Tvých!
Plyň Tobě život utěšeně,
Bůh milostí Ti uděl Svých!
Tvé žití oslaď naše láska,
Ať pojí nás ta mocná páska!
Tys bratr náš, nebs Moravan,
Od bratrů Čechů milován!


Vysokorodým budiž Sláva,
Jenž Tebe dosadili sem!
Ať Bedřichu se Sláva vzdává!
Vikáři Sláva! Hostům všem!
Ti Sláva Chlumský Jemnost Pane!
Co Sobě přeješ ať se stane!!!
Tys bratr náš, nebs Moravan,
Od bratrů Čechů milován!


Pro Čechy lze tedy na podkladě jejich vztahu k češtině, němčině a latině s úspěchem a přesností používat hned několik výrazů: Čechy, Bohemia, Bohemie, Čechie, Czechia, Česko; to je bezvadné. Jako obyvatelé České republiky se zřejmě vyhnete německému označení ve tvaru Böhmen. Když bude předmět hovoru zahrnovat všechny české země, budete-li mluvit s Němcem nebo Rakušákem, budete mluvit o Tschechische Republik. Ve správnému užívání Tschechei či Tschechien v kontextu budou patrně jazykově obratnější rodilí Němci. Proto takové výrazy raději nechte jim, abyste je nepopletli.

Jednoslovných názvů je po světě spousta, ale ne všechno a všichni musí být jako hrášky v lusku. Někdo se ale chce tímto způsobem zařadit, to se nedá odbýt jen mávnutím ruky. Přístup, který je na dvouslovný název našeho státu hrdý, je tento: "většina používá jednoslovný název, ale těch pár zemí, co mají dvouslovný, tak nikomu to nevadí. Pardon, nikomu krom pár lidí, co si usmysleli, že to teď budem dělat jinak.".

Opravdu nám to chtějí udělat? Abychom sami sebe po čase vnímali jako Czechiány/Čechiány? Povězme si rovnou, že on nám tedy nemůže nikdo udělat skoro nic, aniž bychom to chtěli. Fígl je v tom zajistit, abychom něco chtěli sami od sebe. To je daleko nejefektivnější postup. Z ministerstva zahraničí (Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, anglicky Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic) zaznívá, že něco jako "české země" je novotvar (viz další návrhy na jednoslovné pojmenování území České republiky v anglickém jazyce, mezi nimiž je: Czechlands) by vyvolávalo jakési představy, které jsou podle výkladu ministerstva nesprávné. To by nám mohlo docela dost vrtat hlavou. Myslí se tím ale patrně, že nový je tvar Czechlands.

Řeknete si, o co tady jde, asociaci s čím a v jakém smyslu by ta údajně problematická slova měla vyvolávat, abychom z toho podle ministerstvo měli být natolik v rozpacích, i když si nejsme my nezkušení zrovna moc jisti proč? Jde jen o to, jak moc, měřeno staletími, je něco nové/staré, aniž by se přihlíželo k významu s tím spojenému? Má jít o prokazatelnou spojitost s textem hymny České republiky? V první sloce zpíváme:

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj!

To by mohlo být ono. Podívejte se také na druhou sloku. Projděte si poznámky v odkazovaném článku, kde se uvádí: "Josef Kajetán Tyl v textu píše o české zemi, tedy o Čechách i Moravě. Samotné Čechy se označovaly jako „země Česká“ nebo „království České“". Vidíte, jednou je tam velké a podruhé malé písmeno. Mně je ten významový rozdíl jasný.

Co to je Czechia? Pro ty, co to užívají, je to překlad slova "česko" do cizího jazyka, v tomto případě angličtiny přes kterou by se šířil dál. Prosazoval je před lety bývalý ředitel jedné z televizních stanic (Nova) Vladimír Železný při svých pravidelných vystoupeních před kamerou v pořadu Volejte řediteli v době, kdy byl ředitelem. Následně se úspěšně zkoušel nechat se zvolit do senátu České republiky. Část publika si, soudě podle toho, co se objevuje v diskuzích pod články oznamujícími tu novinu, myslí (nebo to alespoň tvrdí), když čelí vlnám opačných názorů, s nimiž se potkává v těch místech, kde se většinou nediskutuje, že o přejmenování nejde. Myslí si zřejmě taky, že je taktické používat uvedené tvrzení, dokud se nebudou cítit dost silní na to, aby byly v tomto duchu podány určité legislativní návrhy na změnu.

Velký státní znak České republiky námětem poštovní
známky, rok 1993. Pohled na krásné a oceněné
známky vydané u nás od té doby až dosud se nabízí
v anketě o nejkrásnější českou poštovní známku.

12. dubna 2016 se většina z nás nejen na Moravě poprvé dozvěděla, že část politických představitelů České republiky má v úmyslu přejmenovat buď stát nebo sousední Čechy na Czechii, což má být anglické slovo. Před a po podání návrhu se vymyslely ještě nějaké jiné verze pro jazyky, kterými nejspíš nevládnete. Zůstaňme v klidu, již Jára Cimrman zkusil stát přejmenovat, a nebyl ani první ani poslední. Po pár dnech se situace stala nepřehlednou, když bylo to jedno slovo rozšířeno opět na dvě a vznikla: "Lubošova Czechie".

Ale nepanikařme, vůbec ani předčasně. Mají si to nastudovat cizinci - a ti z toho budou zkoušeni! Ze zkušenosti plyne, že jim někdy, zvlášť když angličtina není jejich rodným jazykem, není ta jejich Spanglisch rozumět. Tak se na ně usmívejte, když se vás na ulici zeptají, kde jsou. Rozhodně porozumí odpovědi, kterou se dnes společně pro některé světové jazyky naučíme.

Česky/moravsky/slezsky: Jste v České republice.

Věnujte zvýšenou pozornost nácviku výslovnosti. Pokud si nejste jisti nebo si nevíte rady, obraťte se v tomto s důvěrou na školu nebo úřad.

Anglicky: You are in the Czech Republic.
Francouzsky: Vous étes dans la République tchèque.
Německy: Sie sind in der Tschechische Republik.

Čechy, Morava, Slezsko

Poté co větu návštěvníkovi, který vás oslovil, dvakrát zopakujete, abyste si byli jisti, že vás dobře slyšel, po krátké přestávce spojené s nádechem, kdy současně pozorujte jeho chování, pravdivě podle toho, zda jste právě v Čechách, na Moravě nebo ve Slezsku, pokračujte i bližším určením země:

Anglicky: a) In Bohemia. b) In Moravia. c) in Silesia.
Francouzsky: a) Dans la Bohême. b) Dans la Moravie. c) Dans la Silésie.
Německy: a) In Böhmen. b) In Mähren. c) in Schlesien.

A když se mu nebo jí nebo jim to v hlavě spojí a zeptá(-ají) se: "Odkud jsi?" Můžete mu/jí/jim podle okolností říct: Jsem z Čech. Jsem z Moravy. Jsem ze Slezska.

Velký státní znak České republiky
na poštovní známce, rok 1993

Na tom, co se podle zpráv stalo, není nic tak zvláštního, protože je to výsledek usilování části obyvatel Čech, Moravy i Slovenska. Starají se o to už od té doby, co byla ukončena existence společného Československa, takže aspoň jejich podporu to má. Vypadá to dokonce, že se jim to může podařit - ale svým zvláštním způsobem. Padly i jiné návrhy, když byly další osobnosti požádány o vyjádření, ale z tvrzení některých těchto komentátorů bychom lehce mohli nabýt dojmu, že tu jde i o to, jestli byli dotázáni ti správní odborníci. Jestliže někdo upřednostňuje slovo Bohemia a chápe je v rozsahu od Aše po třeba Valašské Klobouky, tak by to přece jen chtělo zeptat se ještě více lidí.

Další názor říká, když už se vžilo ze začátku pro uši nezvyklé Československo = Czechoslovakia, tak teď logicky (pro uši nezvyklé) Českomoravsko = Czechomoravia.

Dříve se u nás (dost) hrdě nosilo, že měla země jednak jednoslovný zeměpisný název, a k tomu pak ještě dvojslovné politické označení (Čechy - České království, Morava - Markrabství moravské). Zmiňovaný přístup na to jde usilovně jinak. Chce se údajně vztahovat zeměpisně na celý dnešní stát s vlastním názvem, který je složen ze tří zemí. Přitom "akce OSN" pracuje s politickým názvem, na který roubuje onen výraz "Czechia". Je pro něj dále příznačná snaha o zaužívání jednoho slova tam, kde jsou nyní slova tři. Ta tím, že se týkají tří menších kulturně daných ploch, umožňují určit polohu místa v České republice přesněji a stále citlivě.

Dovedeme si představit, že tento politicky motivovaný jev není historicky výjimečný. Je vlastně hodně přirozený, i když ne vždy se manévr kvůli názorům místních povede. Argumentace a konečný výsledek jsou rozmanité. Řeklo by se, že vychází ze snahy centra udržet stát pohromadě, ale stejně tak je samozřejmé, že ti kdo se na něm podílí, nežijí jen v centru. Na pozadí je nejspíš pudová myšlenka, že by se pro jistotu neměla vynechat ani tato metoda. Tento názor na věc (zatím utajeně) samozřejmě už nyní pošilhává po prosazení se v politické oblasti, protože o to jistě jde, aby se pojistil důvod jeho bytí. Při právě probíhajícím zjednodušování v jedné oblasti cestou nařízení, připravuje si půdu i pro další jednostranné vyhlášení vysvětlováním, že za tou touhou používat jedno slovo stojí "praktický" motiv ulehčit život lidem, pro které je čeština složitá k naučení, s tím, že přece dvě slova v názvu státu zůstávají (z pohledu milovníka označení "česko - czechia" prozatím). Myslí to s námi dobře, jen si nechceme nechat říct. My to taky myslíme dobře.


Česká republika pomáhá - logo zahraniční
rozvojové spolupráce České republiky

Doba již pokročila a ačkoli jde prý o zeměpisný název, tak poslední viditelný krok, jak vidíme, nám odhalil, že v posledku jde o změnu přijatého užívaného politického názvu Česká republika na něco jiného. Název Česká republika spolehlivě slouží většině obyvatel i jako jednoduché zeměpisné vyjádření pro území nacházející se uvnitř stávajících státních hranic, z něhož by už jen tak nemělo, jak si všichni přejeme, ubýt moc hektarů.

Pokud chcete něco krátkého a přitom zachovávajícího původní sílu výrazu, tak nejjednodušší (nejkratší) je užívání zkratek (např. EU, SAE, USA; přehled zkratek zde), v našem případě je to ČR. Návrh, aby se použila písmena internetové domény včetně tečky na začátku (oddělující příponu), když už jednoslovný název údajně potřebujeme, "že by se prostě psalo .CZ", je z říše recesistické. Na doplnění uveďme, že CS je používaný kód jazyka.

Slovo "Czechie" bylo v minulosti občas některými spisovateli píšícími latinsky použito pro českou zemi, tedy pro Čechy, nejprve v 17. století (ale mohly by se časem samozřejmě najít i starší doklady). Svým latinským základem nese jistou náladu slavnostní. Pořád je ovšem jednoznačně nejlepší, když se ta slavnost koná v Čechách. Již byla veřejnost seznámena s faktem, že tak zhruba do konce 19. století byly Čechy obecně v zahraničí známy jako Bohemia/Böhmen, a teprve potom se ujal český název (v angličtině odvozený z českého základu slova, čímž tu máme slovo obsahující: Czech).

To se také nestalo přes noc. Určitě tomu napomohl vznik Československé republiky v roce 1918 - Czechoslovakia. K všeobecnému přijetí potom stačilo jen pár desetiletí. Němci v poslední době ze slušnosti nově vytvořili slovo Tschechien (má být politicky korektní - ano, jistě, všechno je to politika), jelikož Tschechei, co pro Čechy v etnickém smyslu používali v 1. polovině 20. století, dostalo událostmi po roce 1938, kdy byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava, pořádně necitlivý nádech. Vzdělaní Němci říkají nejčastěji Tschechische republik a myslí tím Čechy, Moravu a Slezsko. Němci jsou, jak vědí už žáci základní školy, na dlouhá slova a složeniny zvyklí; a mezera mezi dvěma slovy je také znak. A když si myslí, že je neposloucháte, tak podle některých lidí údajně stejně použijí Tschechei.

A teď co se stalo. Dozvěděli jsme se konečně, jak anglicky (britská angličtina) hovořící vyslovují tu pro ně novinku: Čečíja (cizincům se ale nejspíš poradí, aby četli s výslovností: Čechia či Čéhja, Čéchja, Čechíja, Čéchia nebo tak nějak). Jiný zdroj, který má dejme tomu nějaké zkušenosti s Nového světa, uvádí, že když jde o název Czechia, tak např. Američané to budou vyslovovat Cecia ("oboje dvoje c s háčkem").To chia na konci slova jim připomíná nějaká semena rostouci z hlavy (?), a proto to čtou cia (s háčkem).".

Čeština je jazyk schopný a umožňuje nám zapsat to, co slyšíme, dokonale - foneticky. K tomu přichází, že jsme otevření inspirativním myšlenkám, které ne vždy pocházejí z našich hlav. Vezměte si, že anglicismy se používají nejen v Německu ale už i u nás. Navíc anglické názvy nahradily v některých částech našich měst, kde by se hodilo spíše místní jméno, názvy české. Jistě ale namítnete, že toto už tady dřív bylo také, jen šlo přitom o němčinu. Jenže teď se běžně učíme anglicky. A naši blízcí nás často svojí vynalézavostí překvapují. Některým z nich nestačí, když jsou Čechy Čechami, klidně tak označí i další země (zdokumentováno), ačkoli do školy chodili (zdokumentováno). A rozhodně mezi nimi budou někteří chtít být světovější než jiní a místo Čechy (rozuměj, že pro ně totéž co Česká republika), si dají tu práci a postupně přesvědčí menší skupinku obyvatel, aby bojovala právě za označení Čečíja. Stačí jen každý den nabídnout veřejnosti, navykat. Dovedete si představit, že budete po čase muset v adrese psát pod názvem svého rodiště Čečíja, aby měl váš dopis šanci někam dojít? To nejmenší, co se může stát, bude, když se ta Čečíja mezi místními vžije jen jako nové označení Čech - země rozkládající se na západě České republiky. Pro nás však Čechy zůstávají Čechami i nadále.

Nové pokusy ale už mezitím vedly k čemusi, co situaci dále zamotává. Vyskytl se totiž případ, kdy se v zahraničí žijící Čech (?) vyjádřil v tom smyslu, že i když dodnes v Německu říkal "Tschechien", s tím končí. Přechází na "Tschechei". To je podle něj odpovídající anglickému "Czechia". Pokud je Tschechei sporné, myslí tím Tschechei nově západní část České republiky? Kdyby tím totiž chtěl jednoduše navázat na historické užívání onoho Tschechei a jeho proměny popsané výše, tak by nás tím moc nepotěšil. Na tomto je vidět, jak onen záměr ovlivnil život prostého člověka.

Nás z Moravy může těšit, že na "zjednodušení" názvu naší země je vynakládáno mnohem méně prostředků. 

Označení Česko je podle těch, co si na něj během času navykli, lepší, než když by se celému státu říkalo Čechy. I z těch, kterým se zpočátku nezdál, se mohou stát zapálení konvertité. Prý se někomu stalo, že v autobuse slyšeli při návratu do České republiky někde u Mikulova, jak někdo do telefonu povídá: "Tak už jsme v Čechách". Někdo má větší sklon podléhat tomu, že jiný myslí jinak, a protože jej má rád, chce se mu podobat. To je ale přece přirozené, že Čech z Čech si po přejezdu státní hranice myslí "Tak už jsem doma". Tak třeba proto.

Jiný příklad. Jedete si tak do Českého středohoří a někde za Prahou se spolucestujícího v dobrém rozmaru zeptáte "Kde to jsme?". "Na Moravě". Na kratičký okamžik se nad tím pozastavíte a budete se rychle rozhodovat, jestli jen máte pokývat spokojeně hlavou, navíc když cítíte vřelost v hlase milého člověka, nechat to být, nebo jej určitě musíte začít opravovat, poučovat. Rozpaky a strnulost však pravděpodobně vystřídá chvíle, kdy se uvolníte a v odpovědi zopakujete "Jsme tedy na Moravě". Dobře. Budiž. Stalo se. Morava je také jednoslovný název a velice hezký. Když se to tak vezme, mohli bychom klidně mít jednoslovné názvy státu dva.

Ano, lidé přemýšlejí a ani tento názor již není ojedinělý, ale i ten může znamenat něco jiného, než by jsme si mohli myslet. Podle průzkumu je to prý jednoduše tak, že zatímco jeden výrobce má dlouhodobou zkušenost s tím, že značka Made in Czech Republic je ve světě známá a přitažlivá, a nehodlá experimentovat s tím, co se osvědčilo, jiný si vyzkoušel jinou cestu a tvrdí, že už nějaký čas používá Made in Czechia. To může taky být člen toho sdružení, které má agitaci za česko všude v progamu "již od roku 1997". Tito aktivisté se teď účastní diskuzí pod články naplno, a z nich ještě aktivnější tím žijí na specializovaných stránkách každý den. Vyplývá z toho, co už bylo zmíněno. Ačkoli píší, že o přejmenování nejde, zároveň jásají nad tím, že už se konečně přejmenovává. Někteří z nich to ani nezastírají. Ti, co "republikují", jsou pro ně jacísi zpátečníci, kteří do jejich světa nezapadají.

Protože Czechia jsou Čechy, nepřekvapí, že se následně objevila myšlenka na uskutečnění rovnosti našich zemí, která se hodlá dobrat podstaty ve smyslu proč a co a byla vyjádřená slovy: "A co Made in Moravia, když se to vyrobí na Moravě a ne v Čechách?" Tento směr uvažování, v němž množina nazývaná Česká republika má dvě či tři podmnožiny (Czechia, Moravia, Silesia) vypadá rozumně. Jsou totiž zákazníci, kteří by aspoň někdy z různých důvodů rádi dali přednost moravskému (...), a našli si to podle informace na obalu. Může nás taky jednoduše zajímat, co by je k tomu, aby si takto vybrali, vedle vlastností srovnatelných s čímkoli vyrobeným jinde, asi tak vedlo, a tuto výhodu využít.

Každopádně 2. května 2016 bylo vládou České republiky jednáno s výsledkem, který pro popsaný účel vyzdvihuje označení pro jednu z částí státu před ostatními: 29. Návrh na doplnění překladů názvu Česko do databází OSN, čj. 537/16, Předkládá: ministr zahraničních věcí, Výsledek jednání vlády: Vláda návrh schválila. Poznámka: Údaje na odkazované stránce "mají pouze informativní charakter a závazná jsou až oficiálně zveřejněná usnesení, která naleznete v sekci jednání vlády."

Obrázek níže má pro nás jistě určité kouzlo. Báječně se hodí jako reklama na hru Tropico (kdybyste si chtěli po tom všem zapařit). Je to celé samozřejmě básnická zkratka. Přes tuto roztomilou nadsázku statisticky platí, že naše místní zemědělství má s pěstováním banánů ve větším množství kvůli průměrným ročním teplotám, množství srážek a vlastnostem zdejší půdy stále ještě potíže. Naše poměry se vyznačují tím, že s pěstováním banánů jsou malé zkušenosti. Na rovinu: zatím nám to pořád moc nejde. V ČR se děje povětšinou ve sklenících, v malém, pro potěšení z pěstování cizokrajných rostlin, a tak každý banán, který se nedoveze z dálky, ale spadne z místního banánovníku, je událostí.

Hezká samolepka předznamenávající rozvoj obchodu
se sousedy, a dosud nevyužité pracovní příležitosti
v ovocnictví? Všimněme si také, že bez slova
republika se prostě ani v tomto případě neobejdeme.

Co se týče našeho způsobu uvažování a dorozumívání, dáváme přednost jednoslovné zkratce ČR, kterou máme rádi a na kterou jsme zvyklí. Pro označování výsledků domácího zemědělství se raději použije nové nedávno zavedené logo Česká potravina, což je na první pohled v podstatě varianta dřívějšího loga Český výrobek).

Logo Česká potravina

Poznámka k námětu známky s velkým státním znakem: velký státní znak České republiky, tvořený čtvrceným štítem. První a čtvrté pole štítu v barvě červené nese stříbrného dvouocasého lva ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Druhé znakové pole v barvě modré nese stříbrnočerveně šachovanou moravskou orlici se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Třetí znakové pole v barvě zlaté nese černou slezskou orlici se stříbrným půlměsícem s křížkem uprostřed a zakončením v podobě jetelových trojlístků. Orlice má zlatou korunu a červenou zbroj. Vedle nominální hodnoty je umístěna symbolická stříbrná ratolest. Námět mimoznámkové části aršíku: ornament vytvořený iniciálami ČR v kruhovém orámování z vavřínových ratolestí.


Czechia, Moravia, Silesia, Saxonia, Bavaria, Austria