Velkoformátová mapa Moravy (společně s ČESKÝM/MORAVSKÝM Slezskem)

Možná jste si někdy ve svých fantaziích říkali, to by bylo pěkné mít tak v ruce moderní mapu, která by zobrazovala výhradně moravské území, nebo i slezské, to se na ni vejde. Dočkali jsme se, dočkali, ale čeho? Oceňujeme, že si mnozí dali tu práci a věnovali svůj čas a námahu vydání odkazované mapy. Byla vytištěna, probíhá prodej.

Autorem článku o vydání mapy zveřejněného na Novinkách.cz je Vladimír Klepáč. Ten několik let opakovaně i přes upozornění do deníku Právo psal nepřesné údaje o počtu 5. července vyvěšených vlajek, a co se týče podoby vyvěšené vlajky. Pro nás ale, co neodpovídá skutečné podobě moravské orlice a moravské vlajky, je nepoužitelné. To platí pro jakékoliv vydavatelské iniciativy ultramoravských aktivistů sloužící pouze k propagaci neplatných symbolů Moravy, ať už je to mapa, v jejíž parerze se objevuje zlatočervená orlice v modrém poli štítu, která je vydávána za moravskou orlici, nebo stejně barevně sladěná propagandistická kniha, takzvaná "učebnice" dějin Moravy.  

Místo znaku Moravy je v levém horním rohu znak se zlatočervenou orlicí v modrém poli štítu. Podle textu článku Vladimíra Klepáče je odborným redaktorem mapy RNDr. Petr Marek, Ph.D. z Masarykovy univerzity. Domníváme se, očekáváme, že by měl znát symboly historických zemí uvedených v Preambuli Ústavy České republiky. Pokud ne, zde je odkaz na zákon č. 3/1993 Sb. o státních symbolech České republiky. Pokud nezná historii moravských symbolů, což pochopitelně každý nemusí, i tak je pořád čas se s ní seznámit. Takzvaně "odborný" redaktor mapy nepůsobí na Masarykově univerzitě jako geograf, ale odborný asistent Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií.

O tu mapu jako takovou tvůrcům asi vůbec nešlo. Čili média jim sežrala politický produkt.

Kromě upozornění na nesmyslnost krajů (o čemž není u nikoho sporu) tvrdě protlačili do povědomí změnu šachování a ani slovo o českém Slezsku.

Prostě parerga mapy je chybná a absurdní (nejen co se mylné a nejednotné grafiky týče, slezská orlice z Wikipedie, ale přebarvená Loudova moravská orlice ze čtvrceného státního, jejíž ocas se do základního štítu nevejde) a zcela mylný název (není to mapa Slezska)!

Jinak ty komentáře/reakce v diskuzi k článku jsou mnohdy fundované (na téma znaku, a jako vždy stejná absurdní mantra "žlutých"). Přidejte komentář, klidně možno někým využít:

"Počin dobrý, ale název zmatečný. Správně "Země Morava a české/moravské Slezsko" (na mapě je jen ta část náležející k ČR, takže Poláci i Němci by se stávajícímu názvu divili.

A ošklivě nejednotná grafika znaků (orlic, viz ocasní pera vůči tvaru štítu a problematické šachování). Stačilo přitom použít např. jen kontury znaku (jednotnou grafiku). Čili téma nepolitizovat (nedráždit). Takto působí parerga mapy laciným (prvoplánovým) dojmem, oproti vlastnímu kartografickému obsahu. Proč si tvůrci/vydavatelé s tak důležitou věcí (jakou je legenda mapy) nedali více zodpovědné (faktické, heraldické, grafické i typografické) práce? Svědčí to buď o jejich diletantismu nebo to snad byl mediální politický záměr (působit přitom směšně či provokativně)?"

Je to klasické zastírání pravdy/faktů rádoby akademickým počinem (mediálně "sežraným i s navijákem" a šířeným). Rozhodně by akademická kartografická pracoviště neměla toto přejít mlčením, což se ale patrně stane. Jdou na to ti kluci "žlutí" vždy velmi propagandisticky mazaně ... (zaštiťování se učebnicí, památkářskými studiemi, mapou apod.).

Mapa je OK, ale nikoliv její zmatečné označení. Chápeme, že geografy (neangažované moravisticky politicky) nějaké znaky až tak netrápí, ale zmatečný je název mapy: není na ní "země Slezsko", jak uvádí parerga, ale jen část Slezska, která je součástí České republiky. A protože vnější/stání hranice reflektují stav po roce 1918 rozhodně by tam neměla být dotyčná sporná/neoficiální/konfliktní  symbolika z let národních sporů (1848-1914) a stanného práva 1915-1918 (ve vztahu ke znaku Moravy).

Nejde o žádnou neznámou věc, kterou nelze udělat/označit správně 

Státní symboly České republiky na Pražském hradě

V roce 2021 Správa Pražského hradu vydala publikaci Státní symboly České republiky na Pražském hradě (SEDLÁČKOVÁ, Helena, Pavel SEDLÁČEK, Martin HAKAUF a Petr KROUPA. Státní symboly České republiky na Pražském hradě. Praha: Správa Pražského hradu, 2021. ISBN 978-80-88315-11-7.).

Najdeme zde mimo jiné informace o historii moravského znaku, a také o dvou historických moravských vlajkách 2. poloviny 19. století a začátku 20. století - žlutočerveně a bíločerveně pruhované:

"Smysl 18. století pro systematičnost vedl k sestavení neoficiálního znaku, jenž neměl obsahovat heraldická znamení jiných království než českého a mohl být zařazen mezi znaky ostatních evropských monarchií. V jeho středu se objevil dynastický erb, prostor uvolněný symboly cizích království zaujala znamení přivtělených zemí České koruny. Součástí tohoto neoficiálního znaku mohli být i štítonoši v podobě českých lvů. Za pozornost stojí, že ani jeden lev zde nemá na hlavě korunu, což snad souviselo s pořízením znaku v souvislosti s přípravami na českou korunovaci Karla VI., konanou 5. září 1723. Tento znak byl otištěn v publikaci ke korunovaci Karla VI. na českého krále, vydané v Sasku, aniž by měla jakékoliv schválení ze strany panovníka, a neexistují ani žádné spolehlivé doklady, že by se tento znak v Čechách vůbec někdy v praxi používal. V heraldických příručkách se ale znak udržel i za následujících monarchů.

Od poloviny 15. století začaly na velkých pečetích české královské kanceláře znak panovníka po stranách doprovázet okrajové štítky reprezentující přivtělené země České koruny. První místo mezi nimi náleželo Moravskému markrabství. Užívalo stříbrno-červeně šachovanou orlici se zlatou korunou a zbrojí na modrém štítu. Počátky moravského znaku spadají do doby krále Přemysla Otakara II., jenž jako součást své ambiciózní politiky využíval propracovaný systém symbolů, a i vzhledem k tomu, že vládl také v rakouských zemích, potřeboval patřičné zastoupení Moravy. Nejstarší doklad moravské orlice se zřetelným šachováním se až donedávna spojoval s dochovanými pečetěmi. Nicméně i ve 21. století je možné, aby došlo k objevu doposud neznámých pramenů zásadního významu, které mohou podstatným způsobem změnit představy o vývoji české panovnické a státní symboliky před obdobím husitských válek, jež vzhledem k závažnému narušení kontinuity vůči předchozímu vývoji zahájily novou etapu v dané oblasti. Takovým případem je nález barevných znaků v Kremži v interiéru Gozzoburgu. Některé z nich, nebo alespoň jejich předlohy, pocházejí z let vlády krále Přemysla Otakara II. v Rakousku, přesněji z doby po roce 1262, kdy se na panovnické pečeti poprvé na přilbě objevil heraldický klenot. Gozzoburská znaková galerie se zařadila spolu se znojemskou rotundou, hradem Laufem a Staroměstskou mosteckou věží k nejdůležitějším pramenům výtvarného typu. V případě moravského znaku byl použit, stejně jako u tehdejšího erbu opavského knížete Mikuláše, klenot sestavený z pavích per.

Po nástupu Lucemburků se novým moravským klenotem stalo černo-zlaté pruhované křídlo, tak jako je vyobrazeno v kodexu Manesse a iluminovaném Gelnhausenově kodexu z přelomu 14. a 15. století, a později vyrůstající či stojící moravská orlice. To dokládá, že šachování moravské orlice pochází již z doby Přemysla Otakara II., přestože na nebarevných znázorněních v rámci panovnických pečetí je šachování doloženo až za Jana Lucemburského. Od 13. století se na Moravě postupně zaváděla šlechtická stavovská samospráva, reprezentovaná právě zemským znakem se šachovanou orlicí. V roce 1462 císař Bedřich III. jako odměnu za pomoc obdrženou během vzájemných bojů mezi Habsburky polepšil moravský znak změnou stříbrné barvy šachování na zlatou. Český král však úpravu nepotvrdil a v praxi se neprosadila, až v 19. století ji začali vyzdvihovat odpůrci vazeb mezi Moravou a Čechami. Šlo především o moravské Němce, kteří si ze zlato-červeného šachování odvodili svoji podobu dvoubarevné moravské vlajky s horním žlutým a dolním červeným pruhem. Rakousko-Uhersko akceptovalo zlato-červené šachování moravské orlice ve svém státním znaku v roce 1915, ten ale platil pouhé tři roky."

Na straně 37:

"Státními barvami České republiky jsou bílá, červená, modrá v uvedeném pořadí.

Státní barvy jsou užívány zejména k dekorativním účelům. Najdeme je na stuhách pamětních věnců prezidenta republiky a dalších ústavních činitelů. Stužka ve formě trikolory, která zachovává tradiční posloupnost barev, náleží k oblíbeným prostředkům, jimiž občané ve vypjatých historických chvílích vyjadřují svou sounáležitost s národem a státností, nebo naopak odpor k aktuální politické situaci. Stužky ve státních barvách nosili lidé na oblečení během březnové okupace Československa v roce 1939, slavili jimi osvobození po válečných útrapách v roce 1945, vyjadřovali nesouhlas s okupací v roce 1968, objevily se také v listopadových dnech roku 1989 a staly se jedním ze symbolů návratu Československa k demokracii. Vzpomeňme na historické úspěchy našich sportovců na olympiádách a světových šampionátech, nejeden sportovní fanoušek si státními barvami pomalovával tváře při sledování důležitých zápasů české sportovní reprezentace. Užívány jsou též k označení státního majetku. V trikoloře byly v minulosti vyvedeny tyče s cedulemi označující státní hranici Československa, bílo-červené jsou i dnes hraniční kameny. Na Pražském hradě se státní barvy uplatňují i v květinové výzdobě při významných příležitostech, například při oslavách státního svátku.

Oficiální české barvy nacházejí uplatnění i na stuhách státních vyznamenání České republiky. Původní bílá a červená barva přísluší Řádu Bílého lva, zřízenému 7. prosince 1922, který byl inspirován Českým šlechtickým křížem rakouského císaře Františka I. z roku 1814. Spojení těchto barev s řádem přetrvalo přes několik úprav jeho podoby až do té současné z roku 1994. Bílá, červená a modrá se váží k mladšímu Řádu Tomáše Garrigua Masaryka z 2. října 1990, i jeho současná varianta z roku 1994 tyto barvy užívá. Česká trikolora je také součástí náprsní průvlečné stuhy Medaile Za hrdinství.

Historie

Podle pravidel heraldiky se oficiální barvy odvozují od znaku tak, že nejvýznamnější z nich odpovídá barvě erbovního znamení a druhá barvě štítu, přičemž žlutá nahrazuje zlatou a bílá stříbrnou barvu. V českém případě šlo od roku 1253 o bílou a červenou barvu (stříbrný český lev na červeném poli). V 15. století se tyto barvy prosadily na bílo-červených šňůrách připevňujících pečeť k listinám vydaným z moci českého krále. Pokud ovšem český panovník nosil hierarchicky vyšší titul římského krále nebo císaře, dostávaly přednost říšské barvy černá a žlutá odvozené z černé orlice nebo orla na zlatém štítě. Například pro šňůry listin uherských králů se užívaly zelené s červenou, zelená vycházela z barvy trojvrší v uherském znaku s patriarším křížem.

Československá republika v roce 1918 převzala barvy bílou a červenou, ale v praxi, např. při označování státního majetku a svrchovanosti na hranicích barevnými pruhy, vadilo, že stejné barvy mají sousední Rakousko i Polsko. Řešení přineslo připojení třetí barvy, jednoznačně akceptované modré. Ta spolu s tradiční dvojicí vytvářela tzv. slovanskou trikoloru, zakazovanou rakouskými úřady během první světové války. Stejné barvy charakterizovaly i vlajky nejdůležitějších spojenců, Francie, Velké Británie, USA a předbolševického Ruska. Modrou navíc obsahovaly zemské znaky Moravy, Slovenska i Podkarpatské Rusi. Nové státní barvy právně zakotvila 29. února 1920 ústava; na poslední chvíli se tehdy pozměňovacím návrhem skupiny poslanců (byl mezi nimi i básník Viktor Dyk) upravilo jejich pořadí na bílá-červená-modrá, aby nedošlo k rozdělení původní dvojice. Pokud se státní barvy uplatnily několikanásobně, např. na vlajkových stožárech, měla být z estetických důvodů šířka modrých pruhů jen poloviční."

Na straně 71:

"Moravská vlajka v 19. století

O správnou podobu moravské vlajky se vedly spory, které v polovině 30. let 19. století nabyly dramatické podoby. Tehdy si německojazyčné obyvatelstvo českých zemí začalo uvědomovat, že snahy českého národního hnutí by mohly zhatit pokus o začlenění historického území Svatováclavské koruny do celoněmeckého státu. Jednou z reakcí odpůrců tohoto vývoje bylo úsilí co možná nejvíce oddělovat Moravu od Čech. Pozornost se v té souvislosti upřela právě k podobě moravské vlajky. Prameny z předbělohorského období, zejména usnesení moravského sněmu, dokládají její tehdejší odvozování od zemského znaku podle heraldických pravidel stejně jako v Čechách, tedy spodní pruh odpovídající barvě štítu a horní hlavní barvě erbovní figury. Bílo-modrá vlajka se ale od osvícenských reforem císaře Josefa II., které zrovnoprávňovaly židovské obyvatelstvo, stala všeobecně známým symbolem emancipovaného židovského hnutí a pro Moravu tím nepřipadala v úvahu. Druhé možné heraldické řešení, odvodit barvu pruhů od šachování moravské orlice, v praxi vedlo k totožnosti moravské vlajky s českou. Z těchto důvodů se vlivní stoupenci proněmeckého programu na Moravě uchýlili k prosazování změny šachování orlice ze stříbrno-červeného na zlato-červené. Nezastavili se ani před falšováním historických pramenů, jako v případě nařízení císaře Františka o podobě vyobrazení orlice na stejnokroji moravských stavů z roku 1807, a při úpravě původních moravských praporů legie arcivévody Karla z roku 1800 pro potřeby národních gard v roce 1848 nechali přemalovat stříbrná pole šachování moravské orlice na zlatá. Představitelé českého národního hnutí setrvali na prosazování bílo-červené vlajky, čímž od poloviny 19. století získala bikolóra všeobecně akceptovaný význam českého národního symbolu v Čechách i na Moravě."

K tomuto výňatku z knihy zaslal moravský heraldik a vexilolog dr. František Pícha následující poznámky:

„Je dobré, že správa Pražského hradu věnuje pozornost státním symbolům. Je ale nutno konstatovat, že přetištěný výňatek obsahuje několik chyb či nepřesností.

1) „Neoficiální znak“ v publikaci z roku 1723 obsahující erby patřící k titulu českého krále byl zjevně soukromou iniciativou a patrně nebyl pořízen v souvislosti s přípravami na korunovaci Karla VI. Tato kombinace erbů se objevuje již v Koehlerově školním atlasu z roku 1716 (bez štítonošů).

2) Okrajové štítky na velkých pečetích české královské kanceláře nereprezentují přivtělené země České koruny, ale ilustrují titulaturu pečetitele. Šachovaná orlice nereprezentuje tedy Moravu jako zemi, ale titul moravského markraběte. Představa, že se jedná o zemské znaky, vychází z dnešního „republikánského“ chápání státní symboliky, že podobně jako dnes, byl i v minulosti znak primárně obrazovým symbolem země a panovník byl jen jedním z těch, který směl tento znak užívat.  Přemysl Otakar II. nezavedl erb šachované orlice jako znak Moravy, ale jako erb moravského markraběte.

Slovní spojení „Moravská orlice“ je akceptovatelný heraldický terminus technicus pro stříbrno-červeně šachovanou orlici na modrém štítu, v právním významu se moravskou orlicí (tedy zemským znakem) stala až někdy v polovině 19. století.

3) Podle autorů je používání černo-zlatého pruhovaného křídla a později šachované orlice v klenotu dokladem toho, že šachování moravské orlice pochází již z doby Přemysla Otakara II. Logika tohoto tvrzení mi jaksi uniká.

4) Šachování moravské orlice je vskutku doloženo již za vlády Přemysla Otakara II. Na nebarevných znázorněních v rámci pečetí vidíme zřetelné šachování již na druhé mincovní pečeti krále Václava II. z roku 1297. Jan Lucemburský žádnou šachovanou orlici na svých pečetích nepoužíval.

5) Šlechtická stavovská samospráva nebyla ve středověku reprezentována zemským znakem se šachovanou orlicí. Jediný, kdo tento znak používal k reprezentaci, byl markrabě. Zemští představitelé a úředníci pečetili svými osobními pečetěmi. Pečeť s orlicí použila zemská stavovská obec až na listině uznávající pragmatickou sankci v roce 1720.

6) Polepšení stříbrné tinktury šachování orlice na zlatou podle listiny Fridricha III. nezačali v 19. století vyzdvihovat odpůrci vazeb mezi Moravou a Čechami. Po zrušení české zemské kanceláře byla Morava státoprávně ve stejném postavení jako Čechy a vazby mezi oběma zeměmi žádné neexistovaly. Spíše to byli Češi, kteří chtěli obnovit svazek zemí Koruny české. Snaha o uznání listiny vzešla primárně od moravského stavovského výboru jakožto politického představitele moravské země, nikoliv od nějakých moravských Němců. Stejně jako v Čechách, všichni představitelé zemské reprezentace mluvili německy.

7) Spory o správnou podobu moravské vlajky nevznikly dříve, než v roce 1848.

8) V předbělohorském období je doloženo užití bílo-modrého praporu, reprezentujícího moravské stavy. Žádné usnesení moravského sněmu však o takovém praporu nemluví.

9) Podle autorů se bílo modrá vlajka „od osvícenských reforem císaře Josefa II., které zrovnoprávňovaly židovské obyvatelstvo, stala všeobecně známým symbolem emancipovaného židovského hnutí a pro Moravu tím nepřipadala v úvahu“. To je věcný i logický nesmysl, Modrobílá vlajka, převzatá od barev židovského modlitebního šálu, se začala používat až od vzniku sionismu na konci 19. století (první zpráva z roku 1884) a rozhodně ne v Čechách nebo na Moravě. Neexistuje jediný doklad toho, že by důvodem neužívání modrobílé kombinace pro moravskou vlajku byl nějaký problém s židovskou obcí.

10) Změnu šachování orlice neprosazovali „vlivní stoupenci proněmeckého programu“. Stoupenci ryze proněmeckého programu byli na Moravě ve výrazné menšině. Nejpočetnější a nejvlivnější byli „rakouští Moravané“, loajální zastánci statu quo, tedy autonomní Moravy v rakouském soustátí.

Vzhledem k tomu, že Vámi přetištěná poměrně krátká pasáž obsahuje přinejmenším deset sporných tvrzení, jímá mě hrůza z představy, co lze očekávat v celé knize“. 

Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská trikolóra

K různým dobově používaným barevným kombinacím: Moravské barvy: bílá, červená, modrá; slovanská trikolora: modrá, bílá, červená, resp. červená, bílá, modrá; ruská vlajka: bílá, modrá, červená; lidové barevné varianty při popisu: moravské barvy: červená, bílá, modrá, a ruská vlajka: červená, modrá, bílá, a vlajka České republiky popisovaná lidově jako červenomodrobílá, a historická vlajka Moravy.

Odznak s nápisem Morava a znakem Moravy, moravskou orlicí

 

Morava

Moravská orlice je symbolem Moravy.

Fotbalisté z Čech už zase mají nové logo. Má to být dokonce logo reprezentační. Na každého ale ten nový počin působí jinak, podle toho, na co klade důraz. Když se dobře podíváte, na značce si povšimnete stopy modré barvy nahoře.

Ten modrý proužek může něco znamenat.

Když my se budeme moc snažit, když zapojíme představivost (protože se blíží konec roku), vyjde "modrý" = modré pole moravského znaku. To ale nebude správný výklad úmyslu tvůrců značky. K čemu tam ten proužek vlastně je?

Na tom je krásně vidět ten zmar. Pořad to musí co chvíli měnit a pořád to nikdy nebude ono. Přitom stačí používat státní znak, jako předtím. Ano, kdyby za tím modrým okrajem vyčníval ještě žlutý, tak tam bude i Slezsko i Sparta.

Je tu názor, že celé je to na nic. Pak je tu názor, že je to zase jenom parodie na malý státní znak, kdy se smazala zlatá/žlutá u koruny a zbroje (dala se purpurová kontura štítu a modrý proužek nad štít), takže to není ani (heraldický) znak ani (moderní) logo ...

A nedivme se, když náš zákon užívání státních symbolů je jen všeobecný (dobrovolný), ne jako na Slovensku (kde poznáte každý dres, ale i státní instituci, že je slovenská) my máme republiku logovou (co "někdo", to vlastní logo a identita a peníze se točí).

Náprstky s nápisy Brno, Morava a Česká republika, znak Moravy odhalen na radnici v Šumperku

Jako praktický dárek jsou Bria.cz nabízeny náprstky výrobce Profis se znakem města Brna a znakem Moravy. Jsou na nich nápisy Brno a Morava a Česká republika/Czech republic.

Ztvárnění moravské orlice na náprstku (autorem Jiří Louda), jakkoli lze váhat nad tím, jak snímek zachycuje předlohu, očividně odpovídá tomu, které vidíme na pozvánce na slavnostní odhalení znaku Moravy 24. června 2021 ve vestibulu radnice v Šumperku (Radnici zdobí znak Moravy) konaného k příležitosti blížícího se svátku Dne slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje.

Radnici zdobí znak Moravy. Znak Moravy byl odhalen na radnici v Šumperku

Historickou budovu radnice na náměstí Míru zdobí v prvním mezipatře znak Moravy. Jeho autorem je Šumperan Stanislav Vantuch, který se specializuje na výrobu znaků, erbů a dalších vývěsních štítů. Mosazný znak byl slavnostně odhalen starostou města Tomášem Spurným a jeho autorem u příležitosti svátku Dne slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje.

Odpověď na otázky vznesené v příspěvku Moravské vlajky zveřejněném na stránce věnované moravskému národu

Dne 6. října byl na stránce moravskynarod.cz zveřejněn příspěvek nazvaný Moravské vlajky, v němž jeho autor klade sobě a ostatním několik otázek. Odpovězme na ně.

Odpověď je jednoduchá. Není to žádná konspirace proti "žlutým", kde politická strana Moravané chce federalizaci na dvě republiky a Moravské zemské hnutí konfederaci, obojí nereálné, protože nemáme dostatek zemí, jako Rakousko:

• Prostě vše stojí a padá s (oficiální) moravskou orlicí (znakem). Cokoliv jiného/odlišného "chce něco jiného" ...
• "Moravská zemská vlajka" neexistuje, tak jako neexistují žádné zemské vlajky u nás. Byla (neoficiálně) používána žluto-červená vlajka (dnes zákonná vlajka Prahy), po roce 1848 (v duchu tehdejší doby "bývalých jednotlivých zemí monarchie" a nacionalismu), protože byla neuváženě dopuštěna "dualita" znaků (z pohledu politického i národnostního). Stávající (s neplatným znakem Moravy) se uměle za moravskou zemskou vydává s politickými cíli. Proto ji logicky používá ten, kdo je separatistou. Viz oficiální (heraldická) vlajka Katalánska a neoficiální separatistická vexilologická vlajka Katalánska (s klínem a hvězdou) ... 
• "Markraběcí standarta" neexistuje, tak jako neexistuje markrabě. Navíc co je to "standarta" = většinou vyztužený jezdecký praporec menšího obvykle čtvercového formátu. Není jí vlajkový/praporový list o poměru stran 2:3. Čili takto užívané označení je demagogií "žlutých" moravistů chtějících dehonestovat odborně i právně samozřejmou heraldickou vlajku Moravy opakující platnou moravskou orlici. Nic více nic méně.

Téma je probíráno rovněž v příspěvcích Shrnující poznámky k vyvěšování moravské vlajky 5. července a Odpověď na častý dotaz ve „sporu o podobu tzv. moravské vlajky“ a především vhodnost užívání tohoto symbolu.

Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská trikolóra

Kdo jsou lidé, kteří této standartě dávají přednost před moravskou zemskou vlajkou a proč?

Všichni ti, kteří prostě jenom respektují (historicky i právně) oficiální moravskou orlici (de iure znak Moravy). Tomu neoficiální zemská vlajka z 2. poloviny 19. století a začátku 20. století mající podobu žlutočervené, resp. červenožluté bikolóry, jak byla vyvěšována, neodpovídá (vylučuje se).

Není to náhodou snaha přivést moravské dušičky na českou stranu?

Naopak, jak dokládají volební výsledky, moravský volič je rozumný, nepotřebuje přivádět na "žlutou stranu". Hrdost Moravanů (mluvících česky; německé (německy mluvící) Moravany na Moravě v takovém množství, jako tomu bylo do roku 1945 a krátce po něm, už nemáme, a tak zde nepíšeme o těchto německy mluvících Moravanech, kteří se ke svému moravanství třeba i stále hlásí, ač již jsou dlouho domovem v cizině, a "moravština" neexistuje (jazykově v tom smyslu, že by byla jiná než spisovná čeština, proto, pokud jazyk, jímž mluvíme, chceme označovat za moravský, jak nám to umožnilo sčítání lidu 2021, tak zajisté můžeme; jsou ovšem popsány různé přístupy k tomu, jak náš jazyk (= moravština) chápat) jasně vyjadřuje jejich právoplatný znak, viz velký státní znak České republiky, ustanovený domácí dynastií Přemyslovců, pokřtěných na Moravě a právně respektovaný republikou, a jemu odpovídající prapor (vlajka).

Čechy (česká strana/část republiky) nejsou žádný nepřítel (kdo toto tvrdí je potencionální "bratrovrah a vlastizrádce"). Pamatujme na Svatoplukovy pruty, osud zemí České koruny i osud Československa. A nepřítelem není ani ta "dekadentní" Praha (jako každé hlavní město té které země), z většiny dnes obývaná původem Moravany. Naše státní barvy jsou jednotné a provázané s barvami všech Slovanů i demokratických velmocí. Vážným problémem České republiky je pouze absurdní stávající krajská soustava, ale to musí moravisté vysvětlit všem těm Zlínům, Jihlavám a dalším podobným, ať ustoupí ...

Baťův kanál, loď v přístavišti Strážnice

Snímky pořízené 22. července 2021 zachycují výletní loď se dvěma prapory na zádi kotvící ve strážnickém přístavu. Její majitel plavící se se svou lodí po Baťově kanálu na její zádi vyvěsil volněji popsáno moravskou a českou vlajku, viz ale dále k tomu, jak lépe popisovat pozorované. Přesně vyjádřeno totiž jde o moravský prapor, nebo také jinak prapor Moravy, a o prapor České republiky. K pořadí vyvěšení připomínáme, že při pohledu na objekt by v tomto případě měl být prapor ČR vzhledem k čestnějšímu umístění vlevo.

Pro přesnost je při zápisu pozorování dobré popsat, zda se jedná o vlajku, prapor, korouhev nebo také vlajku či prapor vyvěšený na způsob korouhve.

Také je dobré ve sdělení zvážit, zda raději použít spojení vlajka či prapor České republiky, neboť přídavné jméno "český" neupřesňuje, zda se jedná o symbol Čech nebo celého státu. Barvy Čech jsou bílá a červená. Vlajka České republiky je tedy v podstatě českomoravská. Po rozdělení státu se modrý klín, který měl symbolizovat Slovensko (ať už barvu trojvrší nebo horu Kriváň nebo slovenské hory obecně), interpretoval jako symbol Moravy, jejíž znak má modrý štít.

Barvy Moravy dnes i jindy, např. v roce 1915, jak se lze přesvědčit v příspěvku Ozdobování budov veřejných škol obecných, 1915, pokud se vyjde z potřeby vyjádřit je dvěma barvami, byly a jsou jimi červená a bílá, pokud třemi, pak jsou to červená, bílá a modrá, či bílá, červená a modrá.

Moravané, jinak řečeno občané České republiky na Moravě

V rozsudku Krajského soudu v Brně z 8. října 2020 se v záležitosti nezřízení výboru pro národnostní menšiny v městské části Brno-Řečkovice v části věnované posouzení věci mimo jiné píše:

„ (...) 38. Národnostní menšina je vymezena v § 2 odst. 1 zákona o právech příslušníků národnostních menšin jako společenství občanů České republiky žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo.

39. Zdejší soud v této souvislosti rovněž považuje za vhodné odkázat na závěry odborné literatury k článku 24 Listiny základních práv a svobod, podle něhož příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu, které zdůrazňují, že „Byť jsou menšinová práva v současnosti považována za součást lidskoprávní ochrany … je třeba si uvědomit, že jejich historický základ tkví v jiné oblasti: motivem jejich garancí bylo zajištění územní svrchovanosti nově vzniklých států po rozpadu mnohonárodnostních monarchií (Rakouska-Uherska a Osmanské říše) a obava z územní iredenty a secese… Historický výklad těchto právních institutů proto poněkud relativizuje chápání těchto práv jako lidských. S tím souvisí ostatně i druhý naznačený okruh problémů, totiž zda je přihlášení se k národnostní a etnické menšině otázkou individuální volby a zda specifická ochrana přísluší komukoliv, kdo se prohlásí za příslušníka kterékoliv menšiny, nebo zda je na státu samotném, aby stanovoval, které menšiny na svém území uznává a na něž ochrana vlastně míří … Součástí tohoto okruhu je pak též i to, zda je přihlášení se k menšině otázkou subjektivního a nijak neomezeného projevu vůle nebo zda podléhá nějakým objektivním měřítkům, nota bene přezkoumatelným státem. Odpovědi na tyto stěžejní otázky podal již Soudní dvůr mezinárodní spravedlnosti, který se zabýval zmíněným meziválečným systémem ochrany (jehož součástí byla i prvorepubliková ČSR) ve svém rozsudku ve věci menšinových škol v Horním Slezsku z 26.4.1928 a  v posudku ve věci řecko-bulharských komunit z 31. 7. 1930. V prvně jmenovaném rozhodnutí dospěl k závěru, že příslušnost k národnostní menšině není otázkou vůle, ale faktického stavu (faktickou přináležitostí jednotlivce k menšině, s níž sdílí shodné rysy), avšak není na státu, aby tuto přináležitost přezkoumával, testoval a zpochybňoval. Ve druhém posudku pak soud odpověděl na otázku, jaké že jsou ony rysy, které oddělují menšinu od zbytku populace, čímž podal definici menšiny. Národnostní menšina je dle soudu „skupinou osob žijících v daném státě nebo oblasti, majících svou specifickou rasu, náboženství, jazyk a tradice, přičemž jsou spojeni prostřednictvím této identity rasové, náboženské, jazykové a tradiční v pocit solidarity, s požadavkem chránit své tradice, dosahovat úcty, zajišťovat vzdělávání a výchovu dětí v souladu s duchem a tradicemi jejich rasy a sdílet vzájemnou pomoc“. Z toho je patrné, že ochrana menšin naráží právě na definování toho, jaká skupina je vlastně menšinou. Jak již bylo uvedeno, na mezinárodní či evropské úrovni v současnosti existuje závazná ochrana menšin, avšak doposud nebyla přijata závazná definice menšiny. … K nejcitovanějším patří definice podaná zvláštním zpravodajem OSN F. Capotortim: „Menšinou je skupina početně menší než zbytek populace určitého státu v nedominantní pozici, jejíž členové – státní příslušníci tohoto státu – sdílejí etnické, náboženské a jazykové zvláštnosti, které je odlišují od zbytku obyvatelstva, a vykazují, byť jen implicitně, pocit solidarity, jenž směřuje k ochraně jejich kultury, tradic, náboženství a jazyka.“ Definice menšin jsou vesměs vystavěny jak na objektivních, tak na subjektivních atributech menšiny. Zatímco objektivní znaky jsou počet příslušníků menšiny … státní občanství a etnická, náboženská nebo jazyková specifika, subjektivní znak je dán pocitem solidarity a požadavkem udržení vlastní kulturní, náboženské a jazykové identity“(Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s. 2012, s. 540 – 541).

40. V preambuli Ústavy České republiky je deklarováno: „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky …“.

41. Nahlíženo výše předestřenými východisky zdejší soud konstatuje, že přestože je projevem národnosti i svobodné přihlášení se k ní (§ 2 odst. 2 zákona o právech příslušníků národnostních menšin), národnostní menšina musí ze zákona splňovat též znaky vymezené v § 2 odst. 1 zákona o právech příslušníků národnostních menšin, tedy odlišnosti od ostatních občanů České republiky – těmi jsou společný etnický původ, jazyk, zvyky a tradice. Tyto všechny znaky u obyvatel Moravy, resp. občanů České republiky hlásících se při sčítání lidu k moravské národnosti, nejsou naplněny. Zdejší soud nikterak nezpochybňuje historické kulturní a etnografické dědictví, jež je s regiony Moravy spjato a je dále rozvíjeno, nicméně to v sobě neobsahuje ani odlišný etnický původ ani odlišný jazyk, coby atribut menšiny chráněný ve smyslu příslušných právních předpisů na úrovni mezinárodní, ústavní (články 24 a 25 Listiny základních práv a svobod) a konkrétně pak v podobě pozitivních práv národnostních menšin, jejichž účelem je obecně řečeno právě ochrana odlišné národnosti a jejích projevů, včetně jazyka národnostní menšiny v daném státě (právo na vzdělávání a užívaní jazyka národnostní menšiny, právo na rozvoj kultury, na rozšiřování a přijímání informací v jazyce národnostní menšiny). Ostatně v tomto ohledu ani žalobce žádnými specifickými právy „národnostní menšiny“, která by byla obyvatelům hlásícím se k „moravské“ národnosti upírána, neargumentuje; pokud jde o všeobecná občanská práva, ta náleží všem občanům České republiky bez rozdílu, bez ohledu na jejich národnost. Podle zdejšího soudu tvoří Moravané, respektive občané České republiky na Moravě, konstitutivní část českého národa, která má jednak plná a neomezená práva coby občané České republiky a která nenaplňuje znaky národnostní menšiny ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o právech příslušníků národnostních menšin.

42. Jinými slovy, tito občané České republiky nejsou (na rozdíl např. od občanů České republiky polské národnosti, romské, vietnamské, apod.) národnostní menšinou, přičemž ve shodně s názorem žalovaných má zdejší soud za to, že v tomto směru přihlášení se k moravské národnosti lze chápat i jako výraz teritoriální, historické či kulturní sounáležitosti s Moravou coby regionem (či jejími jednotlivými regiony) se specifickou kulturou či nářečím. Již z preambule Ústavy České republiky plyne, že Moravané, Češi a Slezané dohromady tvoří společný národ, v rámci něhož jsou si rovni.

43. V nyní posuzované věci proto zdejší soud nemůže žalobci přisvědčit, že mu svědčí subjektivní veřejné právo na zřízení výboru pro národnostní menšiny, neboť zdejší soud má ve shodě se žalovanými za to, že Moravané nejsou národnostní menšinou. Starosta městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora se tedy s ohledem na skutečnost, že žalobce není spolkem hájícím zájmy národnostní menšiny, nemohl dopustit nezákonnosti, pokud na žádost žalobce odpověděl dopisem ze dne 3. 2. 2020 a nepředložil žádost žalobce na zasedání zastupitelstva městské části; žalobci rovněž nesvědčí žádné veřejné subjektivní právo na to, aby Zastupitelstvo městské části Brno Řečkovice a Mokrá Hora rozhodlo tak, že vyhoví jeho žádosti a zřídí výbor pro národnostní menšiny. (...)“ 

Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská kokarda

 

Plakát Jakou máš národnost? Moravskou národnost - Zdravíčko. Sčítání lidu. Morava je moja zem. Já mám jasno

V příspěvku zaměřujícím se na nadcházející sčítání lidu z 13. března 2021 Pro svou vlast se přihlaste k moravské národnosti MUDr. Ctirad Musil (předseda strany Moravané, která podle všeho nechala vyrobit více různě vypadajících plakátů ke sčítání: „Čím víc občanů se přihlásí k moravské národnosti, tím větší šance bude k obnově územně správní identity Moravy.“) nechal zveřejnit text ke sčítání lidu 2021.

Doplnil jej obrázkem v docela malém rozlišení (to, co vidíte, je skutečná velikost toho obrázku) s nástěnkou, na níž je umístěn plakát Jakou máš národnost? s odpovědí Moravskou národnost! Osoba u něj stojící je zřejmě Ctirad Musil. Výrazným motivem sdělení je emblém moravská orlice.

Vedle plakátu iniciativy Morava1918, který je nyní rozšiřován po Moravě, je toto další příklad plakátu vyslovujícího se pro uvedení moravské národnosti obyvateli Moravy. Pokud tedy kdokoli chce a nevyužil by nabídky iniciativy Morava1918 pomoci s rozšířením již vytištěných plakátů s jednoduchým sdělením k moravské národnosti a moravskému jazyku.

14. března 2021 informovala stránka Morava1918, že "nejen KAŽDÁ DĚDINA SE POČÍTÁ, ale také každé město. Nad rámec původního záměru kampaně, totiž přinést informaci o možnosti hlásit se k moravské národnosti a jazyku do každé dědiny, se díky darům řady dobrovolníků nebo celých spolků sdružených v Moravském kulatém stolu podařilo zajistit placený výlep na maximálním počtu míst v následujících městech: Brno, Olomouc, Jihlava, Opava, Prostějov, Přerov, Břeclav, Kroměříž, Hradiště, Vyškov a v mnoha menších. Řádově tisíc plakátů v těchto městech zasáhne nejen asi milion jejich obyvatel, ale spolu s lidmi dojíždějícími za prací takřka polovinu populace Moravy. Velký dík všem sponzorům této akce! A možnost pomoci i pro ty, kdo tak ještě neučinili, protože nevěděli jak - na účet 1031819662 / 6100 je možno stále posílat příspěvky na kampaň, prosíme o uvedení variabilního symbolu 1918 a zprávy pro příjemce ve znění "sčítání". Předem děkujeme za pomoc i za SDÍLENÍ!".

Leták Každá dědina se počítá. Pokrytí moravského území dosud přihlášenými
dobrovolníky. Přihlásili se, aby pomohli s rozšířením letáku na Moravě; mapou
zobrazené údaje mají platnost k 15. 3. 2021 (mapová služba Google My Maps).

Otázkou ale je, na jaký plakát(y) takto svými pár kačkami tentokrát přispějete? Zeptáte se majitele účtu předem, protože "abychom si rozuměli"? Tady ukazují čerstvé snímky z Brna, že se vylepuje plakát iniciativy Morava 1918. Na stránkách Zprávy z Moravy byl 16. března 2021 uveřejněn článek Napište si moravskou národnost, vyzývají plakáty po celé Moravě. Kdo za tím stojí?. Koordinátor informační kampaně Jiří Novotný uvedl: “Jedno z nejvíce pozitivních zjištění této kampaně bylo, že opravdu hodně lidí je skutečně zapálených pro Moravu. Od okamžiku vyhlášení záměru kampaně se dobrovolníci hlásili takřka denně.”, “Mimochodem, projel jsem při kampani Moravu křížem krážem a musím říct, že práce byla skutečně odvedena, že to nebyla nějaká parta hurápatriotů. Ti lidé, ať studenti, důchodci, manuálně pracující nebo akademici a úředníci, prostě vzali auta, sponkovačky či lepidlo a jeli.”.

Na Facebook stránce Chcu aby na mojí radnici vlála moravská vlajka mezi aktuální záplavou obrázků (i recyklovaných retuší z dřívějška) ve žlutočervených barvách stran a hnutí, jaké používají Moravané, Moravské zemské hnutí, Moravská národní obec, Morava 1918 (?), sloučených například se záběrem sněmovního sálu v budově bývalé zemské sněmovny v Brně (to je oblíbený motiv), tedy takto pojaté orlice a bikolóry, kde už vidíme úmysl podsunout při každé příložitosti tyto symboly jako dnešní symboly moravské země, aniž by pro to byla opora v zákonu o státních symbolech České republiky, nacházíme mimo jiné i fotografii zastávky v Brně, kde se na nás zpoza skla usmívá člen MZH Pavel Trčala (před koncem roku, 28. prosince 2020 vystoupil v pořadu Českého rozhlasu Brno Apetýt, jehož přepis, aby měl záznam dopad i později, jsme přinesli, protože moravanství je o lidech, co zde žijí, a jimž se tu líbí; není jen o symbolech, ty jsou věcí jasnou, vysvětlenou). Sdělení plakátu je, když pomineme popsanou bikolóru se znakem, toto: Nejsu Čech. Při sčítání lidu uvedu moravskou národnost.

Příspěvek z 13. března doprovází text: "Od 27. března 2021 bude probíhat sčítání lidu. Je důležité, aby lidé na Moravě věděli, že mohou uvést moravskou národnost." Dobře, s tím souhlasíme. A k zobrazené fotografii, která je, jak teď již víme, další iniciativou kromě jiného informující o nadcházejícím sčítání lidu, doplňuje: "Obyvatelé Brna projíždějící přes Vaňkovo náměstí se to mohou dozvědět díky plakátu u zastávky trolejbusu. Máme k dispozici i menší plakáty.". 

Zleva doprava jde pruh se žlutočervenou bikolórou s červenožlutě (případně žlutočerveně) šachovanou orlicí s červeným jazykem, žlutou korunou a zbrojí v modrém poli štítu umístěnou uprostřed.

Pavel Trčala je vícekrát citován v článku z 16. března na stránkách Zprávy z Moravy odkazovaném výše: “Vážím si každé, i anonymní, snahy upozornit na důležitost přihlášení se k moravské národnosti. Cílem každé moravské kampaně by ale mělo být představit lidi, kteří Moravě chtějí pomoci.”, “Hledáme všechny, kteří se nestydí za svou moravskou národnost a jsou připraveni jít také s kůží na trh. Budeme také vděční těm, kteří sice raději zůstanou anonymní, ale pomohou nám třeba s distribucí letáků.” a vzpomíná i Moravského trolla, kteroužto přezdívku spojuje se Ctiradem Musilem: “Jsem přesvědčen, že pan Musil k tomu má nějaký důvod, ale věřím, že vhodnější by pro něj byla vizualizace, na které by byla jeho tvář a jeho reálné jméno. Osobně nemám rád přezdívky a myslím si, že lidé by měli vystupovat pod svými jmény. Nebojme se jít s kůží na trh”, viz dále.

Vůbec, Pavel Trčala v citovaném článku na elektronickém papíru dostává hodně prostoru, což předpokládá i dobré vztahy s redaktorem: “Moravská svébytnost nyní zažívá jedno z nejtěžších období za tisíc let, a proto propagace moravské národnosti vyžaduje nejen pragmatické sdělení, ale i příběh, srdce a hlavně pravdu. A pravda je, že nejsme Češi,” Podle Pavla Trčaly si lidé velmi často pletou státní příslušnost a národnost a seznamuje se svým názorem: “Moravan nemůže být zároveň Čechem, snad kromě případu, kdy by měl maminku z Brna, tatínka z Pardubic a vyrůstal by napůl v Letovicích a napůl v Litomyšli. Já osobně mám maminku z Valašska, tatínka z Brna, kde jsem vyrůstal, a moje národnost je tedy moravská,” vysvětluje Pavel Trčala. “Češi a Moravané mohou žít v přátelství, ale je dlouhodobě neudržitelné, aby se Češi snažili Moravanům diktovat, že jsou Češi,” myslí si tvář kampaně “Nejsu Čech”.

V diskuzi na Chcu aby... se u příspěvku, jehož pozadí bylo v předchozích odstavcích tak obšírně rozvedeno, se opět objevuje dotaz téma pozorně sledujícího občana: "Můžu se zeptat, jakou má toto umělé vymezování se proti Čechám smysl? Já jsem Moravák, celý život žiju na Moravě a stejně si myslím, že moravská národnost neexistuje, stejně jako moravský jazyk. Nebo mi chcete tvrdit, že kamarádi a příbuzní z Čech jsou cizinci?". Na tento a podobný zájem o věc se pak tazatelům na stránkách dostává nejrůznějších odpovědí. Jsou lidé, kteří tvrdí, že mají moravskou národnost uvedenu na vysvědčení, a nemusí jim být zas tolik let. V 90. letech 20. století, pokud jste se snadno nenechali paní učitelkou přesvědčit, že budete v kolektivu za exota, když budete trvat na tom, aby byla uvedena na vysvědčení jiná než česká národnost, tak jste ji tam mohli mít.

Plakáty ke sčítání lidu, domů a bytů 2021 - vylepeno v Jihlavě

K obrázku plakátu na nástěnce úplně nahoře s výraznějším textem Co je Česko? Nebuď Čechem druhé kategorie! Přihlas se k moravské národnosti! Sčítání lidu 2021, v jehož dolním pravém rohu je podepsán Moravský troll. Snaží se postihnout otázku daní a co se s nimi dělá, a tím vyvolat odezvu ve směru, který sleduje. Na každého působí sdělení jinak. Někdo řekne "Tak se to dělá." Je výrazné. Jistě. O co v něm ale jde? Na základě toho, že žijeme na Moravě třeba o to, abychom se "nerozplynuli" ve "velkých Čechách"?

Vyvolávání představy Čecha druhé kategorie ale není zrovna lákavá představa a v Jihlavě ani jinde pro všechny lidi nemusí být tím pravým důvodem, proč se přihlásit k moravské národnosti (pro účel statistiky). Co když některé něco ze zvoleného způsobu vyjadřování odradí? Tam v Jihlavě při zemské hranici hned vedle Čech nejsou zrovna tím nejvýchodněji položeným moravským sídlem: "ó ty hrůzo"? :-) Jak to sdělení na ně asi tak zapůsobí? Plakát byl ovšem vylepen na více místech - podle zpráv třeba v Bystřici nad Pernštejnem, vidíme článek s obrázkem, jehož součástí je název Malá Morávka.

To je tak, není na světě ten, kdo by se zavděčil všem. A tak pro někoho je plakátová výzva ke sčítání "moravský jazyk" zásadaní krok vpřed, pro druhého je to prostá lež. Na rozdíl od teoretické možnosti "moravský národ". Takto naladěn žlutočervené barvy na plakátu takový jedinec nebere jako náhodu - ani náhodou. :-) Vrstvené mapky bere jako nástin historického vývoje, který se mu nejpozději počínaje rokem 1938 nelíbí - postupné zmenšování rozsahu státu, oslabování společenství z těch a oněch příčin. Je tak, jako část našich spoluobčanů, přistoupit z vlastních důvodů na hru zvanou Česko: "Na otázku v hranicích ČR "Je tohle Česko?" Odpovídám, ano, toto je "Česko"! Stejně, jako před rokem 1918 označení "Rakousko" zahrnovalo i Moravu, Čechy, Štýrsko, Korutany atd. Na mapku Čech s výkřikem "Toto je Česko" odpovídám, mýlíte se, nebo spíše žluto-červeně lžete! To jsou Čechy! Tak jako před rokem 1918, kdy se též rozlišovalo označení Rakousko (pro celé soustátí) a Rakousy! Tj. Horní nebo Dolní příslušná německy mluvící země onoho císařství." Je to taková jazyková válka, jinak též komedie plná omylů. A jedinečných zájmů a postojů při tom všem "boji o zrno", který ani pořádně nezačal, ani neskončil.

Na stránce Chcu aby ... 19. března 2021 zveřejnili obrázek s vyjádřením předsedy Moravské národní obce Jaroslava Krábka a používané argumenty, které se vyslovují pro národnost moravskou a zdůvodňují jazyk moravský: "Sčítání lidu - Moravská národnost a moravský jazyk". Na překlep v závěru "moravskočtina" (myšleno moravskočeština jako označení do dvojice k českomoravštině) byl v diskuzi pod příspěvkem již upozorněn, a tak se dá očekávat, že obrázek dozná brzy změny. A tak jen dodejme, že v textu je místo, kde má být místo jenž použit tvar "jejž" (4. pár: koho - co).

Vysvětlení, proč byl text zveřejněn: "Někteří se ptají, k čemu je dobré přihlásit
se k moravské národnosti, a co že to je ten moravský jazyk. Je to naše tisícileté
dědictví, které máme povinnost udržet. Tady je stručná odpověď."

Pozadí elektronického "letáku" je barevně neutrální. Před sčítáním se postupuje opatrně. :-) Můžeme si všimnout prostředků, jimiž je odůvodňováno zapsání moravského jazyka, které spočívají na tradici a vlastním rozhodnutí. Příjemce poselství má tedy z jakéhokoli důvodu tento nebo podobný zájem a je ochoten jej předestřeným způsobem pro účel statistiky uplatnit, ačkoli se s některými v textu zahrnutými závěry ohledně toho, jak se co vnímalo a dnes vnímá, nemusí souhlasit, nebo je mu to šumák, jak uvažují jiní (chtějí, aby uvažoval - dávají návod, jak by mohl o věcech přemýšlet;nauka o vymezení národů a jazyků v té které době a nově podle potřeby opět jinak). Popsaná cesta je způsobem, snahou výklad věcí změnit, jak vést tyto věci od "pěti k desíti", jelikož jiný přístup má desítky posledních let slušný náskok. Příspěvek Jaroslava Krábka je představou mající za cíl udržet společenství ve stavu, kdy bude prospívat a rozvíjet se. On i ten "agresivní český nacionalismus konce 19. století", se kterým se v textu operuje měl v dobových souvislostech své místo, a nebyl sám. Ale na to je text přepsaný níže jednak krátký, než aby obsahoval něco jiného, než co sleduje, a jednak v něm jde o jinou věc, než aby poskytoval cenné místo obhajobě jiného než moravského "nacionalismu" a povzbuzení jeho schopnosti zachovat v myslích lidí, že žijí na Moravě, neboli má vést k lásce k vlasti, kam až oko dohlédne. :-)

Přepis s vyznačenými opravami překlepu a gramatické chyby: "Sčítání lidu - Moravská národnost a moravský jazyk

Sčítání lidu je státem organizovaná akce, a jako jedna z mála nám umožňuje přihlásit se k naší národnosti a zvolit si i pojmenování svého rodného jazyka. Je proto důležité oslovit co nejvíce našich spoluobčanů, aby si tuto možnost i velký význam jejího poselství uvědomili a využili ji.

Původní vnímání novodobých národů, na kterých byla vystavěna Evropa 20. století, bylo založeno na nacionální doktríně z 19. století, která národ viděla v podobě nepřetržité historické linie - "Národa jako díla božího", do kterého se člověk rodí a jejž lze definovat podle vnějších znaků. Zkušenost z reality 20. století vedla nejen k odmítnutí nacionalismu a nacionální doktríny, ale ověřila i skutečnost, že národ nelze objektivně definovat podle vnějších znaků. Moderní národ je proto v současnosti vnímán jako společenství obyvatel určité země, aktivně se hlásící k této zemi, k její kultuře a historii. Do takového národa se člověk nerodí, jeho součástí se vědomě stává. Současný moderní národ je tedy definován vědomým rozhodnutím jeho příslušníků se do něj přihlásit. Je tedy logické a oprávněné považovat se za Moravany. Máme svoji zemi s více než tisíciletou historií, svébytnou kulturu a ke svému národu se hlásíme.

Jazyk, jako jeden ze základních projevů národní kultury je i jedním z jeho pilířů. Jazyk na Moravě se po staletí vyvíjel ve styku s jazykem Čech. Jejich blízkost vyústila ve společnou spisovnou formu, na které postupně pracovali vzdělanci obou zemí. Společným vrcholem se stala tzv. "kraličtina", jazyk Bible, vzniklé na počátku 17. století v moravských Kralicích. Ta je základem i současného spisovného jazyka obou zemí. Tento jazyk byl téměř do konce 19. století znám jako moravština na Moravě a čeština v Čechách. Teprve nastupující agresivní český nacionalismus konce 19. století postupně přejmenoval vše původně moravské na české. Odlišnou v obou zemích dodnes zůstává používaná hovorová řeč. Její rozdíly jsou dány odlišnou charakteristikou moravských nářečí oproti českým, ale především odlišnou melodikou řeči. Moravská melodika známá z moravských lidových písní a proslavená dílem Leoše Janáčka je natolik specifická a zcela odlišná od té české, že má charakteristický odraz i v používané hovorové řeči.

Pojmenování jazyka je čistě politickou záležitostí, o čemž svědčí čtyři kodifikované názvy OSN pro srbochorvatštinu, proto je oprávněné nazývat naši řeč moravštinou. Společnou spisovnou formu českomoravštinou, případně moravskočeštinou. Zúžení názvu na češtinu by znamenalo souhlasit s krádeží kulturního odkazu našich předků.

Jaroslav Krávek, Moravská národní obec".

Plakátů vydaných pod značkou Moravský troll je víc, ačkoli všechny grafiky vyfoceny v terénu, nemáme.

Moravskoslezský deník 16. března zveřejnil článek Jsou Moravané Čechy druhé kategorie? Kampaň za národnost běží i ve Slezsku. V jeho galerii vedle diskutovaného plakátu výše naleznete další příklady výzvy "Nebuď Čechem druhé kategorie! Přihlas se k moravské národnosti! Sčítání lidu 2021", podepsán Moravský troll s tou variací této "blbé hry" na city, že Českou republiku na něm vidíme rozdělenu na dvě části západní a východní - pro účel sdělení jsou to jednoduše Nadčeši/Podčeši.

To přece Čechům na Moravě radost v žádném případě neudělá, akorát je to nase... Logicky, představte si v mapce napsáno v opačném uspořádání Nadmoravané/Podmoravané - to přece nedává smysl, jak by řekl jistý vědec. Je vůbec možné, aby všechny tři zkoumané plakáty táhla jedna osoba? - zaspekulujme si, že to si možná žádá spolupráci více lidí. Každý nechť se zamyslí nad tím, co je pravda na takto pojatém vyjádření? Připomeňme jednu věc, s níž se operuje: můžete se rozhodnout vyplnit dotazník podle sebe, je to vaše svoboda. To se používá jako argument, když jde Moravanům o to seznámit čtenáře s tím, co by tak mohli udělat, když by chtěli, protože to pak má mít mimo jiné dopad na to, na co jdou do společné pokladničky vybrané penízky. Jsme ve svobodné zemi, proto nefňukejme.

Plakát přitáhl pozornost novináře Ivana Motýla, jehož náhled na věc, v němž se strefuje do "moravského nacionalismu", je vyjádřen již v názvu příspěvku, který vydala 23. března 2021 stránka CNN Prima News: Čechistan a Nadčeši aneb Jak moravští nacionalisté zneužívají sčítání lidu. Ivan Motýl hned zkraje z obsahu tohoto a podobných plakátů vyvozuje, že "programovým cílem politické strany Moravané je federalizace země a vytvoření Moravské Federativní Republiky. Kampaň Moravanů před nadcházejícím sčítáním lidu je proto bojovná až separatistická, letáky strany třeba českou část republiky označují jako Čechistan a její obyvatele za Nadčechy, zatímco na Moravě žijí utlačovaní Podčeši. Sčítání lidu to podle strany může změnit, když se obyvatelé Moravy přihlásí k moravské národnosti a moravskému jazyku.". Tímto mixem hledí snížit pocit správnosti u těch Moravanů, kteří ve sčítacím formuláři hodlají vyplnit moravskou národnost, potažmo moravský jazyk. A u ostatních čtenářů? Dobré na tom všem je, že buď jak buď, pořád se vzájemně potřebujeme. A i kdyby vzájemná domluva selhala, "jak podle některých napsal Václav Bolemír Nebeský "Ještě slunce nezašlo, aby zase nevyšlo.". :-)

Ivan Motýl v článku mimo jiné píše: „Do dobrovolné kolonky může občan České republiky napsat národnost dle uvážení. A to dokonce hned dvě, aby nemusel uvádět původ pouze po jednom z rodičů. Sčítání lidu umožňuje i zápis moravské, či dokonce slezské národnosti, je to však pouze formální akt. Slezané ani Moravané totiž nejsou uznáni za národnostní menšinu, tudíž nemohou mít menšinová práva jako jiná etnika.“. Jako Moravan se opravdu necítím jako menšina.

Jsou různé možnosti, jak dělat věci správně a jednou z nich je považovat se za Čecha, kdekoli, když se vám to hodí, i když žijete na Moravě. Uděláte si to přátelé, Moravané, jak vám to bude vyhovovat. Mysleme přece kladně. Koneckonců jediné, co platí, když se bavíme o vzájemných vztazích mezi lidmi, je: miluj bližního svého jako sebe samého. Jiná věc je, aby nám poněkud nepřeskočilo z přívalu, kterým se nám v některých oblastech systémově tlačí do hlav, že Morava je Česko. Vezměte si třeba způsob poznačování původu knih v knihovnických systémech. Metodika k tomu je, jakž by byla zdělána podle úvah Vladimíra Železného, někdejšího ředitele televize Nova, s tím jeho heslem, za jeho svého času ředitelování, a i pak, když se poprvé ucházel o místo v senátu "Čechy, Morava, Slezsko - to je naše Česko". Pro něj a jemu podobné i nepodobné. Doma můžete používat systém vlastní. Stále platí, že ano. Opakuje se znovu: uděláme si to, jak nám to bude vyhovovat. Pánové a dámy, jsme v duchu svobodní.

Malíř Zdeněk Pírek ve videu říká: "Zdravíčko. Sčítání lidu. Morava je moja zem. Já mám jasno.". 

Velehradská bazilika

Slovy vyjadřujícími záměr další občanské iniciativy Morava, naše krásná zem, jež si dala za cíl šířit vědomí o Moravě a upozorňovat na to, že v moravské části České republiky žijí už dlouho Moravané, se stala slova písně „Ta jižní Morava je jistě krásná zem“/„Morava, naše krásná zem“/„Morava je jistě krásná zem“/„Morava krásná zem“. Pohnutkou se pro signatáře iniciativy stalo sčítání lidu, domů a bytů 2021. To je tu opět po deseti letech a začne za pár dní.

Zemské členění České republiky

„Jako občané České republiky, která je svrchovaný a demokratický právní stát vzniklý z Čech, Moravy a Slezska, se hlásíme k moravské národnosti, jelikož Ústava České republiky Moravu uznává.

Občané, kteří zde žijí, mají právo se s tímto územím ztotožnit a přihlásit se k moravské národnosti v rámci probíhajícího sčítání lidu.

Národnost nám nemůže být vnucena ani jakkoliv určena. Pro příslušnost ke konkrétní národnosti se každý rozhoduje sám projevem své svobodné vůle v rámci sčítání lidu.

My se proto s vědomím moravské historie, tradice a odkazu našich předků hrdě hlásíme k moravské národnosti.“