Zobrazují se příspěvky se štítkemOttův slovník naučný. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemOttův slovník naučný. Zobrazit všechny příspěvky

Mapy jako příloha hesla Morava v Ottově slovníku naučném

Ottův slovník naučný zahrnuje pro heslo Morava (autoři hesla: František Kameníček, Josef Hladík, František Bartoš, Josef Klvaňa, František Dvorský, Šjn. [red 1], Jan Wimmer, Václav Spitzner, red., Jaroslav Tebich, Jan Chadt, František Jaroslav Rypáček, Albert Bervid, Bedřich Remeš, Rudolf Dvořák, Jaromír Hanel, Karel Jaroslav Maška) pod 2. Horopis: Mapu výšek s vrstvami Markrabství moravského a Vévodství slezského, pod 3. Geologie: Přehlednou geologickou mapu Markrabství moravského a Vévodství slezského, a pod N) Dějiny: Markrabství moravské a Vévodství slezské (Politický přehled).

Mapa výšek s vrstvami Markrabství moravského
a Vévodství slezského
Přehledná geologická mapa Markrabství moravského
a Vévodství slezského
Markrabství moravské a Vévodství slezské
(Politický přehled)

Všechny tyto a další mapy ukazují rozsah a kvalitu území Moravy, které je symbolicky vyjádřeno moravskou orlicí. To je vlastní důvod se jimi zaobírat, protože stejně jako moravská orlice symbolicky představují předmět zájmu. Jednoduše básnicky řečeno, tak jako všechno souvisí se vším, tak moravská orlice je spojena se vším na Moravě a všechno s ní. Proto se na stránkách o vlastním symbolu, kterým je moravská orlice, který spojuje, může objevit spousta věcí.

Cílem a smyslem těchto stránek ale není jít do takové šíře. Dnes máme, když přijde na to, dostat se rychle k údajům o Moravě, ze kterých je možné čerpat a prakticky používat informace k dějinám, zeměpisu, obyvatelstvu atd., možnost číst několik článků na Wikipedii, které společně tvoří odborníci a amatéři. Když je Morava brána jako součást širšího celku České republiky, tak je témat dosažitelných v této encyklopedii více. K tomu lze dále na různých internetových stránkách uvažovat nad pravdivostí sděleného soukromými osobami, když přijde na další dílčí témata.

Aby však vynikla informační hodnota takových po síti dostupných zdrojů, kde je kladen důraz na jejich správnost - využívají se publikované výsledky vědeckého bádání, a vyzdvihnuta oblast - země Morava, jíž se týkají, bude z dlouhodobého hlediska dobré je soustředit na jednom místě, které by se pro zájemce z tohoto území i mimo ně stalo obdobně takovou značkou a určitou zárukou kvality zpravodajství, jako je zmiňovaná Wikipedie. Vytváření encyklopedie si žádá lidi, zázemí ústavů a infrastrukturu. Ideální by bylo, aby se toho úkolu chopili pracovníci veřejných institucí, tedy odborníci na danou oblast lidské činnosti, společně s nadšenci z řad české, moravské a slezské veřejnosti, aby se spojila odbornost, která je v souvislosti s velikostí cíle potřeba, s pestrostí.

Je málo lidí, kteří jsou zdatní, když přijde na poučování druhých, ve všem, a i když se snad najdou tací, kteří budou tvrdit, že co se týče vzdělávání, nejsou dobří v ničem, není to pravda. To je jediná věc, kde možná lze opatrně použít přesvědčování, a vysvětlit, že v něčem jsou určitě skvělí, nebo můžou být, když si předmět náležitě osvojí. Jestliže už onen člověk věci rozumí, tak už ví, jak o látce pojednat. Informací je všude dostatek a osoba znalá jistě bude vědět, jak si při zpracování poradit s autorskými právy druhých; třeba pěknou citací.

V informačním prostoru Wikipedie ostatně vidíme snahu označovat Českou republiku jinak - totiž jako Česko, a tím srovnat vše od západu státního celku České republiky, který tvoří Čechy, na hranicích s Německem, až po východ, kde Morava hraničí se Slovenskem, do jedné nerozlišené roviny. Ale není naším osudem, nás občanů České republiky, kteří žijeme v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, abychom byli považováni všichni za bydlištěm totéž, i když mluvíme stejně (nebo podobně, nebo se česky teprve učíme). Nejsme v tomto smyslu jako hrášky v lusku.

A tak ačkoli je v dnešní době pěkným rysem vyspělosti mít vedle místního myslitele, muzea, knihovny, jazykového ústavu, všemožných výzkumných ústavů a nadací i paměťový ústav a rychlou poradnu na internetu, tak smělé a odvážné myšlenky mužů a žen minulosti a současnosti, včetně opravdových géniů (i těch zneuznaných), jsou přece svým účelem hlavně základem pro vážně míněné promýšlení a úspěšné rozhodování obyčejných lidí dnes, tady a teď v běžném životě. A proto pozdrav všem závěrem: Zdar. Nazdar.

Ottův slovník naučný, heslo Morava: Zemský znak moravský

Ottův slovník naučný je největší tištěná česká encyklopedie všech dob. Vycházel v letech 1888 až 1909. Má 28 svazků; 27. svazek končí písmenem "ž" a 28. svazek obsahuje doplňky. Z hesla Morava zveřejněného v přepisu na Wikipedii následuje úryvek pojednávající o moravském zemském znaku; Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 600–712. Kopie originálu je též přístupná na internetu. 

M) Zemský znak moravský.

M. měla původně týž znak zemský jako Čechy, t. j. lva s dvojitým ocasem, jak viděti na pečeti při listinách markraběte Vladislava Jindřicha z konce XII. a s počátku XIII. stol. Orlice poprvé se objevuje r. 1213 při listině krále Přemysla I. vydané v Praze, kterou klášteru chotěšovskému zaručuje ves Uherce. Na listinu tu přivěsili své pečeti král, bratr jeho Vladislav a příbuzní jejich Děpolt a Soběslav. Na pečeti Děpoltově viděti půl lva a půl orlice. Celá orlice objevuje se r. 1233 na pečeti při listině, kterou markrabě moravský Přemysl klášteru luckému postupuje patronátní právo v Příměticích. Na jízdeckých pečetích krále Václava II. z konce XIII. stol. viděti velmi zřetelně orlici kostkovanou ve štítě a na praporu českého lva. Od vlády Lucemburků na listinách moravských objevují se pečeti jen s orlicí kostkovanou. Kostky byly barvy bílé a červené. Odtud znakem zemským orlice bíle a červeně kostkovaná, barvou zemskou barva červená a bílá. Když roku 1462 ve Vídni vzbouřili se proti císaři Bedřichovi III., zachránil jej náš Jiří Poděbradský. S Jiříkem do Vídně na pomoc táhli také Moravané, jež vedl hejtman zemský Jindřich z Lipé. Ten pak za odměnu císaře žádal, by posavadní erb moravský opravil a stříbrnou barvu kostek ve zlatou proměnil. Císař vyhověl. Od té doby moravským znakem zemským byla orlice žlutě a červeně kostkovaná v modrém poli. Změna ta se však doma neujala, na M-vě stále užíváno znaku dřívějšího nejen od jednotlivců, nýbrž i od úřadů. Jindřich z Lipé jednal o své ujmě bez vůle sněmu zemského, proto sněm změny nepřijal a prostě privilegia císařova nedbal. Ještě r. 1836 byl vydán úřední popis znaků všech zemí rakouských s moravskou orlicí červenobílou. Pak stavové moravští byli upozorněni na privilegium z r. 1462 a žádali ve dvorské kanceláři, by znakem zemským byla orlice červenožlutá. Než i potom ve velkém erbu říšském i ve veliké pečeti císařské zůstala starobylá moravská orlice červenobílá a je v nich podnes. Avšak sněm zemský r. 1848 se usnesl: »země moravská podrží dosavadní svůj erb zemský, totiž orlici v pravo hledící, v poli modrém a červenozlatě kostkovanou. Zemské barvy jsou zlatá a červená«. Tak tedy jiného znaku užívá říše z ohledů diplomatických a jiného země Moravská. Šjn.