Kokarda ve státních barvách České republiky

"Naše stávající státní a národní barvy v podobě bílo-červeno-modré trikolory (přesně v tomto hierarchickém pořadí shora dolů a zleva doprava) vychází primárně z historických znaků Čech a Moravy. Český lev a moravská orlice mají společné hlavní heraldické tinktury - stříbrný/bílý kov a červenou barvu. Bílo-červená bikolora provází české země nepřetržitě již od poloviny 13. století, doby ustanovení konečné podoby heraldických znaků Českého království a Moravského makrabství za panování Přemysla Otakara II." (KUBÍK, Zdeněk. Síla a tradice trikolory, in: Živá historie, 2020, č. 5, s. 24).

Klopový odznak kokardy (státních barev ČR) v praxi

Firma Alerion vedle jiných odznaků v barvách české trikolóry (s motivy srdce, stuha, ruka vítězství) nabízí v podobě odznaku i bíločervenomodrou kokardu. Tvar a provedení drobného odznaku záměrně působí dojmem složené látky. Jemný předěl mezi jednotlivými barvami tvořený žlutým kovem zajišťuje, že při pořadí barev bílá-červená-modrá nedochází ke zdůraznění dojmu "bílého oka".

Kokarda ve státních barvách
České republiky

Na stránce Alerionu se k nabízené kokardě píše: "Kokardy v národních barvách mají bohatou historii, která sahá až do období národního obrození v 19. století. V té době byly kokardy významným symbolem národní hrdosti a nosily se při slavnostních příležitostech, připnuté na oděvu nebo pokrývkách hlavy. Naše kokarda ve státních barvách České republiky – bílo-červeno-modré trikolóře – navazuje na tuto tradici a přináší moderní a zároveň autentický design a stává se tak stylovým a elegantním doplňkem."

Kokarda České republiky v sametové krabičce

Odznak kokarda se uchycuje zezadu na bezpečnostní knoflíček. Knoflíček je plastový. Odznak lze pořídit i s modrou sametovou krabičkou. Je poměrně maličký, přesto pohledově výrazný. Je velice vkusný a hodí se jej proto připnout kamkoli: na tričko, košili, mikinu, kabát, sako, bundu, plášť, klobouk, čepici ...

K tomu, jak to bylo s uzákoněním pořadí státních barev po vzniku ČSR viz například v úvodu příspěvku citovaný článek Zdeňka Kubíka, který byl uveřejněn v roce 2020 v květnovém čísle časopisu Živá historie pod názvem Síla a tradice trikolory (s. 24–27).

V něm se barvám trikolory věnuje kapitolka Poslanec Dyk zasahuje:

"Hlavním požadavkem při tvorbě státních symbolů Československa bylo spojit stávající historické heraldické znaky jednotlivých zemí, zachovat původní bílo-červenou bikoloru a doplnit ji o modrou barvu. Ta se nacházela nejen ve znaku Slovenska, ale i na štítu Moravy, nově vytvořeném znaku Podkarpatska a na znacích některých slezských území. Modrá figurovala též mezi všeslovanskými barvami i na státních symbolech dohodových spojenců z první světové války. Postupovalo se též s ohledem nutnosti odlišení od červeno-bílo-červené vlajky Rakouska a především bílo-červené vlajky Polska. Historická bikolora nesměla být rozdělena, vždyť bílo-červenou stužku nosili za války legionáři i prezident Tomáš G. Masaryk na své čepici.

Stanovení správného a světově jedinečného pořadí tří státních barev první republiky kodifikovala Ústavní listina Československé republiky z 29. února 1920 v § 5 a zasloužil se o to poslanec a spisovatel Viktor Dyk svým pozměňovacím návrhem (více o ústavě na str. 68). Pozdější vládní nařízení z 20. srpna 1920 pak mimo jiné stanovilo, že v případě opakování se této trikolory má být modrý pruh zobrazován o polovinu užší než pruhy bílý a červený, a to z optických důvodů výraznosti. Toto ustanovení (zrušené až v roce 1960) našlo praktické uplatnění jen na vlajkových stožárech či praporových žerdích za první republiky, v poválečných letech se s ním již nesetkáme.

Jiná kombinace, nerušící vazbu bílé a červené barvy, nebyla v roce 1920 možná. Modro-bílo-červená trikolora tvořila vlajku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (pozdější Jugoslávie). Původně navrhovaná červeno-bílo-modrá trikolora zase reprezentovala starobylou vlajku Nizozemí, která se stala předobrazem ruských i panslovanských barev, na což upozornil právě poslanec Dyk."

O symbolech používaných v době Protektorátu Čechy a Morava se na straně 26 v kapitolce Proti nacistické orlici píše:

"Vlajkou se stala původní prvorepubliková bílo-červeno-modrá trikolora.

O úpravu stávajících symbolů se zasloužil především historik a heraldik Karel Schwarzenberg, otec současného politika, který tím zabránil diskreditaci historických znaků Čech a Moravy i našich státních barev fašistickou symbolikou. Podařilo se také zamezit snaze říšského protektora změnit šachování moravské orlice ze stříbrno/bílo-červeného na zlato/žluto-červené na základě již zmíněných snah "moravistů" z druhé poloviny 19. století. Neuspěly ani aktivity kolaborantského ministra Emanuela Moravce o oficiální zavedení emblému nacistické orlice s hákovým křížem, provázené pod jejími křídly štíty s českým lvem a moravskou orlicí."

V závěrečné kapitolce Tradice zavazuje na straně 27:

"Preambule ústavy České republiky zní: "My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé (...)." A proto od 1. ledna 1993 suverénní Česká republika přijala v té chvíli "uprázdněnou a neobsazenou" prvorepublikovou vlajku.

(...)

Populární píseň Slovenský klín od kapely Chinaski, tvrdící, že "každá česká vlajka má slovenský klín", se tedy mýlí! Modrá barva v naší trikoloře z éry Československa nikdy nesouvisela jenom se Slovenskem. Někteří v modrém klínu romanticky viděli nejen modré trojvrší slovenského státního znaku, ale dokonce přímo Tatry, v bílé barvě čistotu a svobodu a v červené zase krev padlých za svobodu v první světové válce. Jenže trikolora i státní vlajka s klínem má ve skutečnosti striktně heraldický původ."

Zajímavá poznámka: Bylo již pozorováno, že dáma, která měla jeden odznáček této trikolóry, si k němu sehnala do dvojice další, a použila je jako náušnice.

Ale jo, dovedeme si ty náušnice představit. Mnohdy se nosí mnohem objemnější, větší kruhy-koule-pecky, a všelijaké patvary.

Ono to může držet (fungovat) dobře právě s tím silikonovým bezpečnostním knoflíčkem (pinem). Není ostrý jako by byl kovový pin. Anebo prostě na trn odznaku nasadila náušnicovou zarážku. Ty bývají dost často z průhledného plastu, a podobně.

Každopádně, pokud je to pravda, má dotyčná nejoriginálnější náušnice, které žádná jiná nemá a nikde z Číny nekoupí. :)

Moravská kokarda

Kokarda je štítek, stužka (případně svazek nebo růžice vyrobená ze stužek) obvykle v národních barvách. Jak vypadá moravská (národní) kokarda? Je stejná jako česká (národní) kokarda.

 

 

Moravská symbolika ovládla během posledního sta let symboliku státní. Pro úplnost dodejme, že text popisující kokardu shodnou pořadím s moravskou, se objevuje v souvislosti se zasedáním zástupců slovanských národů 23. března 1848 v Berlíně, ačkoli pořadí barev vlajky je popsáno přesně opačně: "Am 23. März d. J. befanden sich zufällig Mitglieder aller slawischen Stämme zu Berlin in Gesellschaft. Im Laufe des Gesprächs wurde auch der so eben zur Geltung gekommenen deutschen, italienischen etc. Farben gedacht und daran der Wunsch angeknüpft, die Slawen möchten sich doch auch über ein allgemein-slawisches Kennzeichen einigen. Diese Idee fand bei allen Anwesenden Anklang und man schritt sogleich zur Aufzählung und Verzeichung sämmtlicher slawischer Landesfarben. Hierbei stellte es sich heraus, dass die grosse Mehrzahl der slawischen Völker die weisse und rothe Farbe als Landesfarbe führe und diesen beiden zunächst die blaue Farbe am Meisten vertreten sei. Demgemäss beschloss man die blau-roth-weisse Kokarde als slawisches Nationalzeichen anzunehmen, hellblau am äussern Rande, unmittelbar daran carmoisin, und in der Mitte weiss: bei der Fahne blau an der Stange, roth in der Mitte und weiss am äusseren Rande." (2. Kurze Mittheilungen. 3, in: Jahrbücher für slawische Literatur, Kunst und Wissenschaft (Jordans Slawische Jahrbücher). J. P. Jordan a J. E. Schmaler, 1848. Roč. 6, čís. 15, s. 123-124.).

 

"Letos 23. března se v Berlíně sešli příslušníci všech
slovanských kmenů. V průběhu rozhovoru došlo i na
německé, italské atd. barvy, které právě vystoupily
do popředí a bylo vysloveno přání, aby se Slované dohodli
také na obecném slovanském symbolu. Tato myšlenka
se setkala s příznivým ohlasem všech přítomných (...)"

"(...) a ti ihned přistoupili k vyjmenování a uvedení všech
slovanských národních barev. Ukázalo se, že naprostá
většina slovanských národů používá jako národní barvy
bílou a červenou a že modrá barva je z nich nejčastější.
V souladu s tím bylo rozhodnuto přijmout za slovanský
národní znak modro-červeno-bílou kokardu, na jejímž
vnějším okraji je světle modrá, hned vedle ní karmínová
a uprostřed bílá: na vlajce modrá na žerdi, červená
uprostřed a bílá na vnějším okraji."

U kokard, bohužel absolutní pořadí neplatilo (a ani dnes neplatí). Pokud je ve středu bílá a na okraji modrá, z dnešního pohledu je to ideální podoba kokardy bílo-červeno-modré trikolóry ČR, protože státními barvami České republiky jsou bílá, červená a modrá v uvedeném pořadí.

Převažuje názor, že nejčestnější místo kokardy je uprostřed.

Jako metodický vzor viz uznávaná  francouzská a britská kokarda – ve středu nejčestnější barva té které vlajky (tj. uprostřed modrá, dle žerďového modrého pruhu vlajky Francie a uprostřed červená, dle svatojiřského anglického kříže z vlajky Velké Británie).

Např. kokarda Itálie ale kolísala ještě během 1. světové války (zda je uprostřed zelená nebo červená).

Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská kokarda

Barvy Čech jsou, jak skoro každý ví, bílá a červená. Když bychom se ale někoho v Čechách zeptali, jaké jsou jeho státní (národní) barvy, odpověděl by nejspíše, že jsou to červená, modrá a bílá. Ukázky na Wikipedii ukazují jako českou národní kokardu bíločervenomodrou trikolóru. Myslí se tím trikolóra dnes v barvách České republiky, která byla ještě nedávno, tedy onehdy, to ještě, když tu byl společný stát s bratry Slováky (nazývaný nejprve Československá republika/Republika československá (ČSR, RČS), potom Československá socialistická republika (ČSSR), to když socialismus zvítězil, a nakonec Česká a Slovenská Federativní Republika (ČSFR)), používána jako československá trikolóra. Potom se na téže stránce (heslo kokarda) jako česká národní kokarda představuje bikolóra v barvách Čech, bílé a červené (česká bikolóra) a zároveň v prvních dvou barvách Moravy (moravská bikolóra) - zde ovšem jako kokarda s červenou barvou uprostřed.

Hradčanský, J. V.: V bouřích a míru roku 1848 obraz ze života,
V Praze Břetislav Vašata, 1931. sv. 2

Ludvík Ritter ale ve svém Kapesním slovníčku novinářském a konversačním (1851) k dobovým kokardám oproti popisu, který měl být domluven v březnu 1848, o slovanské kokardě, jak se používala, píše odlišně, že "Kokarda, jest růžička čili kulatá mašle na klobouku, neb kabátu, jíž se některé smýšlení, národnost, jednota, sbor atd. vyznačuje. Když je nosí ženské, dávají si ji do vlasu neb na ňadra. Dobře známy jsou zajisté ještě kokardy rozličného politického vyznání z roku 1848, zvláště pak slovanské, červeno-bělo-modré, pak černo-červeno-žluté strany německé, a mnohonásobné jejich spory. Císařská rakouská, jakou vojsko u nás nosí, jest černo žlutá, česká i polská bělo-červená, moravská neb i česko-moravská, pak jihoslovanská, jako slovanská.".

 

Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská kokarda

 

První start horkovzdušného balónu (neřízené montgolfiéry) na Moravě zařídila už v roce 1784 v Židlochovicích Marie Kristina z Ditrichštejna. Balón na území Moravského markrabství vypustil 12. září Tadeáš Haenke.

Můžeme si tedy vytvořit i moravskou leteckou kokardu. Byla by podobně členěná jako letecké kruhové výsostné znaky (kokardy) Francie, ale vnitřní kotouč je bílý, prostřední mezikruží červené a vnější kruh modrý.

Moravská letecká kokarda

Postupuje se od středu (nejčestnější místo kokardy) k okraji, podle stanoveného pořadí barev. Samozřejmě ale existují výjimky a odlišnosti, když se teorie převádí do praxe, ostatně jako vždy.

Muž s křídly a balóny letící vzduchem

Pokud víme, v tomto pořadí barev (bílá-červená-modrá) kokardu žádné letectvo nemá. Teď pomysleme na to, že si toho všimnou muži a ženy na létajících strojích, moravští letci a letkyně, letušky,kteří mají možnost pilotovat nějaké letuschopné zařízení, čili letoun, letadlo, balón nebo vzducholoď, stroje někdy vypůjčené občas i vlastní, i jiné - například vlakušky. Kokarda se uplatní i na házedlech a foukadlech. Raketa, kosmická loď? To je hudba budoucnosti.

Jednoduchá kresba možnosti naplnění modelu
lehké (neztužené) vzducholodě vodíkem. Označení
moravským leteckým výsostným znakem (kokardou)

Letecký výsostný znak je čistě moravský, ale ozdobná kokarda je společná jak pro Moravu tak celou ČR (viz státní barvy).

Avia B-534. Fiktivní označení moravským
leteckým výsostným znakem (kokardou)

 

Je tu také oblast modelářství, kde se moravské symboly využijí. Ostatně nalepit můžete na směrovku či křídla klidně jen samolepku znaku, tak, jako mají dnes na vojenských letadlech Slováci (nepoužívají kokardu). Nesmí se zaměnit obtisk a samolepka. Samolepka je navíc těžší a může změnit letové vlastnosti modelu. Záleží na velikosti. Malý by zřejmě samolepku nesnesl žádnou (každý gram je znát).

 

Jinak takové obtisky je možno si vyrobit sám, stačí zakoupit obtiskový papír (čirý nebo bílý) a na domácí laserové barevné tiskárně si na něj cokoliv vytisknout, vystřihnout a po odmočení nalepit na model. Je to rychlé a levné, viz např. stránka Aeroteam.

 

Označení v moravských barvách (Fin Flash)

Nemáte doma laserovou tiskárnu, nebo jen černobílou? Tak si najdete někoho, u koho to vytisknete. Prostě potřebujete jen obtiskový papír formátu A4. Ale pozor, laserová tiskárna netiskne bílou. Takže obtisk, který tvoří bílá barva musí být natištěn na bílý obtiskový papír, ne čirý. A pak se musí naprosto přesně vystřihnout (jinak by tam byly bílé okraje). Tím se liší od profesionálně vyráběných obtisků (s bílou) na modely letadel, které netřeba vystřihovat, jen odmočit z aršíku.

Kolečka se z obtisku velmi pečlivě obstřihnou po obvodu modrého kruhu. Totéž by platilo pro tisk a vystřihnutí štítu Moravy či vlajky Moravy na bílém obtiskové archu.

 

Dne 1. března 2023 byl zveřejněn první návrh na vydání zákona o zemských znacích a vlajkách. Druhý návrh byl podán 22. ledna 2026.

Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská kokarda

 

Co se týče moravských kokard, tak je třeba říct, že oficiální to není, a pro někoho i pro všechny to je nebo může být záležitost estetická. Pokud se nám bude líbit moravská červenobílomodrá kokarda 19. století, směle do toho, vyzkoušejte. Je opravdu hezká. Červenobílá kokarda je také hezká. Prostě v praxi není třeba lpět na jednom provedení.