Svatojánský ohňostroj v Praze - slovanská trikolóra

Brněnské noviny, 13. května 1909, číslo 109, s. 2

"Svatojánský ohňostroj v Praze. Z Prahy sdělují: Jako každý rok tak i letos osvědčený mistr pyrotechniky p. Bohumil Hájek vypálí dne 15. května v předvečer slavnosti svatojanské oslnivý ohňostroj na špičce střeleckého ostrova s velice bohatým a zajímavým programem. Ohňostroj oznámen bude 6 dělovými výstřely, načež úvodem budou 2 vysokoletné rakety s ranami, slovanská trikolora, provedená současným vzletem 3 raket červ.-modr.-bílých, 2 vysokoletné rakety s barevnými hvězdami, puma "E-den", chrlící bílé hvězdy a ohnivý hadový strom (výbuch 200 hadů)."

Karel Křen, Strýčkovy rozumy, 1902 - hanácké črty

Karel Křen: Strýčkovy rozumy, hanácké črty, Olomouc: Nákladem knihkupectví R. Promberga, [1902], s. 113-116:

Jarní nálada.

(...)

„Prosím, nová píseň o barvách!"

Co každá barva znamená, pověděla sloka o každé zvlášť a každá sloka končila tím, jak to zde na věčnou paměť slovem podávám:

Ba-vor má mo-drou, ze-le-nou má Sas;

Prus čer-nou bí-lou a my na-ši zas.

(...)

Slyšel jsem to v dědině, kam jsem se náhodou zatoulal jednou po poledni a tak jsem si po té povídal: Jářku, vidíš, Franto, jak chytře je ta písnička o barvách složená. Bavor má barvu modrou, zelenou má Sas, Prus černou bílou a my naši zas!

A my naši zas! Jaká je vlastně nyní ta naše barva? Jeden druhého potíráme a natíráme a malujeme a očerňujeme a že už jsme všichni takovou „blahodárnou" prací pro vlasť a národ zmalováni a zamalováni, že už i jména naše jsou důkladně pomalována, poznati z toho, že si často nemůžeme ani trefiti na jméno. Každý má nějaké barevné brejle svého přesvědčení na nose a tvrdí, že hledí prostým okem; jeden uznává tu barvu za pravou, kterou mu dávají noviny, jiný věří barvě řečníka, třetímu se už tou směsí kalí zrak a vidí nejasně, tož kde jsou, kam se poděly v době uplynulých dvou let ty krásné naše barvy národní?

Kde je ta bílá barva poctivosti, modrá barva spokojenosti a tiché práce a červená barva statečnosti a síly národa?

Z celé té směsice barev vyniká ještě ta červená, osudná záplava rudá, značící boj ne s nepřítelem, ale boj bratrů s bratry, jako tehdy v oné bitvě u Lipan (30. května 1434.)

Proč je to tak? Proto, že je jenerálů mnoho a sami mezi sebou nejsouce svorni, dávají vojsku zmatené rozkazy, protože v tom druhdy krásném a jasném zrcadle lásky k vlasti vidí mnohý sebe a jen sebe, protože ta láska k vlasti divně veliká zatemnila lásku k Bohu a k církvi, každý si chce klásti věnec nevinnosti na hlavu slovy zvučnými: já jsem také katolík! a přece je tolik nekatolického až běda — kde že jsou ty naše krásné barvy víry a naděje a lásky? Nám nepomůže celý pluk řečníků, nám nepomůže zmatené komando, ale pomůže nám ta stará důvěra jednoho k druhému, nám pomůže heslo: spojenými silami, nám pomůže to, co tak vroucně vysloveno v písni Velehradské:

Odpusťtež nám, svatí blahověsti,
odpustiž nám, Bože na nebi!
Netresci nás pro ty pro neřesti,
ať lid kajícný Tě velebí!
Přijmiž za pokání naše kroky,
vylej smilování svého toky
na vlasť, by se v jedno spojila
věrou Methoděje, Cyrilla!

Bavor má modrou, zelenou má Sas, — kdy my budeme míti naši zas?

Josef Jakub Toužimský, Na úsvitě nové doby, [1898] - Morava nám dala českou trikoloru

Toužimský, Josef Jakub: Na úsvitě nové doby, Praha: Jos. R. Vilímek, [1898], s. 436-437:

"Život politický v Olomouci i Brně nebyl čilý, až na některy demonstrace a výtržnosti; zamlklost ta snadno se vysvětluje tím, že neproudil tu život národní. Olomoucko-brněnský duch záležel v opičení se po Vídni. Když tam velkoněmecké prapory byly vztyčeny, nemohlo si jich odepříti ani Brno ani Olomouc a po nich jiná menší města. Jako však na každém kroku bylo patrno, jak falešná provádí se tu hra s národem dosud neprocitnuvším, tak i proti velkoněmeckým barvám Morava nám dala českou trikoloru. Stříbrně a červeně kostkovaná moravská orlice souhlasila co do barev se stříbrnou a červenou barvou českého lva, jen že k orlici družila se ještě modrá barva štítová. Bílá, červená a modrá byly tedy barvy moravské a byla trikolora zemí koruny Svatováclavské. Na prsou Moravanů objevily se také prvně barvy ty a od nich přijali je i Čechové ve Vídni. Tato trikolora rozšířila se pak i v Praze a v Čechách. Jelikož i Chorvaté a Srbové měli tutéž trikoloru, splynuly barvy moravské s barvami slovanskými, česká trikolora s trikolorou slovanskou.

Olomoucko-brněnský duch hnedle však se vzepjal proti tomu a proti české trikoloře podnítil otázku znakovou. Nikomu nenapadalo, že by moravské barvy byly jiné. V zemském znaku byla všude jen bíle a červeně kostkovaná orlice, tak byla i na praporech stavovských, pod nimiž za válek Napoleonských zemská obrana vytáhla do pole, tak na všech ozdobách v knihách i reliéfech. Tu však rozpomenuto se, že císař Bedřich IV. moravským pánům a rytířům v prosinci r. 1462 za prokázanou pomoc udělil právo, aby místo stříbrné barvy v orlici užívati směli zlaté, a že právo to r. 1628. císař Ferdinand II. potvrdil. Do zemského znaku markrabství nepřišla však zlatá barva do r. 1848 nikdy.

Nejvyšším dekretem ze dne 22. října 1807 byl sice jako nová uniforma pro členy stavovského sněmu moravského ustanoven červený frak s modrými výložkami a zlatem vyšívaný, kdežto čeští páni na sněmu měli místo zlata a modrých výložek stříbro, avšak při samém popise císařského znaku r. 1836, který ve shodě s upravením znaků z r. 1806 byl vydán a také cizím dvorům zaslán, měla moravská orlice barvy stříbrnou a červenou. Stavovský výbor moravský dovolával se r. 1838. zlata místo stříbra a česká dvorská kancelář vstoupila o tom ve vyjednávání s tajnou dvorskou a státní kanceláří, avšak povoleno zlato nebylo, věc ostala nevyřízena. Za to demonstrovali nyní v Brně a jinde ve městech proti českomoravské a slovanské trikoloře, jež ze znaku moravského bezděčně vystoupila, zlatočervenými prapory, jako prapory moravskými. Ano i před sněm uvedena byla tato otázka."

Hamburger Nachrichten. 24. srpna 1885 - setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži

Hamburger Nachrichten z 24. srpna 1885 píší k přípravám a místním poměrům:

(...)
Dazu ist man aller Orten eifrig daran, die frisch "geweißigten" Häuser mit grünem Schmuck, mit Guirladen, Draperien, Transparenten, Wappen, Fahnen und Fähnchen auszuputzen, damit dem festlichen Anlaß auch das Aeußere entspräche.
(...)
Der Kaiser, der am 24. hier eintreffen wird, wird vom Bahnhofe der Hullein-Kremsierer Bahn über die Hulleinerstraße, die rechts und links mit hohen Flaggenstangen besteckt ist, an den zwei großen Obelisken vorüber, die vor der ersten Brücke über die March aufgestellt sind, fahren, um dan durch den in wahrheit riesigen Dimensionen gebauten Triumphbogen und über die zweite Brücke, durch die Flaggenallee vor dem ehemaligen jüdischen Friedhof und die "Wassergasse" zu dem Stadtthore des erzbischöflichen Palais seinen Weg zu nehmen.
(...)
Nur ein oberflächlicher Blick über die Decoration der Gebäude belehrt, wie sehr man von tschechischer Seite bestrebt ist, die Kaiserentrevue zu slavischen Zwecken auszunutzen. Die russischen und böhmischen Farben sind in der Mehrheit. Sonst allerdings verspürt man gegenwärtig hier nur wenig von dem bestehenden Nationalitätenkampfe. Man scheint eine Art Waffenstillstand für die Dauer der Festlichkeiten geschlossen zu haben. Der deutsche Fremde wird mit Höflichkeit empfangen und ihm überall bereitwillige Auskunft ertheilt. Es zeigt sich eben auch hier, daß, wo es um´s Geld geht, die idealeren Zwecke aus den Augen verloren werden.

Podle sdělení výše lze soudit, že dopisovatel mohl považovat bílou-modrou-červenou (v tomto či jiném pořadí) za ruské barvy, červenou-bílou (v tomto či jiném pořadí, s moudrou či bez) za české barvy. Jak uvidíme dále, označení ruské barvy a jejich pořadí se v některých myslích v té době může rovnat označení slovanské barvy; a ty zase mají určité pořadí. Pokud by šlo jednomu jen o ty barvy, tak mohl operovat jednou tím, že přece v Rusku se zrovna (od 1883) opět používá bílá, modrá a červená, a ruský car je zrovna na návštěvě, a jindy, jestli to někomu přijde jako slovanské barvy, které jsou zrovna zakázány, tak ať se podívá na pořadí vyvěšené trikolory. Pokud tu jde o záměnu ruské trikolory za slovanskou podle pořadí z roku 1848, tak je tu spojitost s "moravským pořadem barev".

(...)
Telegramme.
(...)
Kremsier, den 24. August. (Privat-Telegramm.) Kremsiers Festschmuck ist vollendet. Schwarzgelbe Fahnen sind vorwiegend. Viele russische und böhmische Flaggen sind vorhanden, keine schwarz-weiß-rothe ist entfaltet. Das Wetter ist nicht regnerisch.
(...)
Der Zufluß der Landbevölkerung ist sehr groß.

Na tomto telegramu zaujme ujištění, že 24. srpna nebyla v Kroměříži rozvinuta žádná černo-bílo-červená vlajka, tedy vlajka Německé říše. Proti tomu víme, že nádherné počasí nevydrželo, přišly přeháňky a třeba i hustě byť krátce lilo.

V této souvislosti zaujme zprávička (telegram) z Kroměříže z 24. srpna 1885 otištěná v Brünner Zeitung - Brünner Morgenpost, 25. 8. 1885: Es ist nun officiell die Erklärung eingelangt, daß Preußen keinen Vertreter zur Begrüßung des Czars nach Kremsier entsendet. Die für den Gesandten des preußischen Hofes reservirt gewesene Wohnung in der Propstei wurde daher Sr. Excellenz Graf Taaffe und Polizeirath Stehlin haben sich nach Fürstenwald begeben, um die Vorbereitungen zur Hofjagd zu inspiciren.

Hamburger Nachrichten z 24. srpna 1885 píší na třetí straně

(...)
Kremsier, den 24. August. (Privat-Telegramm.) Der Festzug. bald nach Beginn von strömendem Gewitterregen arg geschädigt, ist im Uebrigen bei sehr zahlreicher, rein slavischer Betheiliguug gut verlaufen. Eröffnet wurde der Zug durch Feuerwehr-, Veteranen- und Turn-Vereine, diesen folgten 100 hannakische Mädchen in Nationaltracht, darauf ein Banderium von 6000 berittenen Bauern in ihren verschiedenen Kreinationaltrachten; dann kamen zwei hannakische Hochzeiten, Bräute und Brautjungfern in einem sechsspännigen, mit Reisig bekränzten Wagen, dann wiederum ein
buntes Banderinm von etwa 800 Reitern und zum Schluß wieder Veteranen. Die Zahl der Gesammttheilnehmer betrug gegen 5000. Deutsche Vereine waren nicht erschienen im Festzug, welcher nur böhmische und slavische Tricoloren zeigte.

Pisatel zřejmě při popisu hanáckého banderia slovem böhmische myslí bikolóru (?) - červenobílou nebo bíločervenou, ale v textu to neuvádí. Za slovanskou trikoloru by sice mohl po vzoru výkladu v telčské Orlici v článku O barvách praporů považovat kombinaci bílá-modrá-červená, tedy ruskou vlajku, s níž jsou v tomto článku ze září 1888 tyto barvy v tomto pořadí spojovány, ale pro pozorovatele jsou za slovanské považovány spíše ony "červenobílomodré prapory" zmiňované při popisu průvodu různými novináři. To potom odpovídá vyjádření v telčské Orlici v článku O barvách praporů k pořadu moravských barev: "Při trikolorách záleží tím více na pořadu barev. Moravský pořad barev jest: červená, bílá, modrá: červenobíle kostkovaná orlice v modrém poli. Trikolora slovanská jest totožná s ruskou: červeno-modro-bílou. Bílá pak budiž nejvýše na žerdi připevněna.", a tím tu namísto "slovanských" máme barvy moravské trikolóry.

Vlajku s pořadím barev odpovídajícím ruské trikoloře, kterou telčská Orlice v roce 1888 spojuje se slovanskou trikolorou (slovanská trikolóra se v tomto pojetí rovná ruskému pořadí barev), vidíme na Beckově malbě slavobrány napravo. Nahoře na slavobráně je ovšem vedle černožluté, bílomodré a bíločervené (červenobílé) bikolóry zachycena trikolóra černo-žluto-bílá, která je na obraze k vidění i dole napravo vedle slavobrány, vedle rakouské vlajky, se kterou tvoří dvojici, kdežto trikolóra bílomodročervená je vyvěšena obráceně na stožáru ve dvojici vedle červenobílé bikolóry, a zdá se, že s ní vytváří skupinu (?). Byla by to ta situace, kdy je česká/moravská vlajka v postavení vedle "slovanské", jak ji chápe telčská Orlice, anebo stojí vedle ruské? Můžeme se domnívat, že "české" barvy (červená-bílá/bílá-červená) stojí vedle "moravských" (bílá-modrá-červená/červená-modrá-bílá).

Víme také (např. z Neue Freie Presse), že slovanské barvy byly stejně jako velkoněmecké: černá-červená-žlutá (německé barvy roku 1848), zakázány. Používání označení slovanský ale novinářům zakázáno nebylo. Je zajímavé, že někoho při slově velkoněmecký napadne nejprve černo-bílo-červená vlajka Německé říše, která v Kroměříži podle vyjádření Hamburger Nachrichten nevlála. Pořadí barev odpovídající ruské trikoloře bílo-modro-červené opět zaváděné od roku 1883 vidíme v podobě vlajky na stožáru i na kresbě z Kroměříže v Illustrierte Zeitung (na levé straně, vedle obelisku).

Komentář pod přepisem článku v telčské Orlici, jak by věc měla vypadat ideálně, k tomu doplňuje: "Pořadí moravských barev "červená, bílá, modrá" je nepřesné, správně má být (poznámka: v článku k tématu v Orlici) uvedeno - bílá, červená, modrá, protože je chybně popisována i "červenobíle kostkovaná orlice v modrém poli" - správně bílo-červeně (respektive stříbrno-červeně) šachovaná orlice v modrém poli."

Pokud ale měli lidé v 80. letech 19. století zažitou červenostříbrně kostkovanou orlici, tak jako se i dnes často setkáme s tímto znázorněním (Louda), tak si logicky udělali červenobílomodré prapory. Pokud by se v Kroměříži za slovanské barvy považovala bílá-modrá-červená (jak to vidí komentář v telčské Orlici), tak by měla tajná policie velkou starost, jak ji odlišit od roku 1883 Alexandrem III. znovu zaváděné a tedy používané bílé-modré-červené (přitom se v Kroměříži setkáváme s verzí ruské vlajky černá-žlutá-bílá). Slovanská trikolora roku 1848 je modro-bílo-červená. Jestliže si komentátor Hamburger Zeitungen pamatoval, že takto následovaly její barvy, viděl ji v průvodu, mohl ji snadno zaměnit s červenou-bílou-modrou. Zato zkušený policista by viděl pořadí a řekl by si, že je to "moravská trikolora" a ne "slovanská trikolora".