Ozdobování budov veřejných škol obecných, 1915

"C. k. okresní školní rada.
V Hustopeči, dne 14. února 1915

Čís: 265 / šk

Ozdobování budov veřejných škol obecných.

Moravskému zemskému výboru v Brně.

Žádám za příčinou dalšího úředního zařízení v hořejší věci za authentické pokud možno brzké sdělení, zdali na praporech jsou zemské barvy (od shora při svisle vztyčeném práporu počítají) červená a bílá nebo červená a žlutá.

Předseda:"

Předseda se ptá na toto: Mám vyvěsit prapor červenobílý anebo červenožlutý? Poraďte. V této době ještě mohl váhat a klást dotazy, v nichž prosí své nadřízené o pomoc. Co kdyby si přece jen, jako doposud, mohl vybrat? O něco později byla věc politicky rozhodnuta a jednoznačně zodpovězena.

Odpovědi co do barev se jemu a ostatním zájemcům dostalo až úplně shora (myšleno ovšem na úrovni státní - pozemské) tím, že jeho císařské a královské Apoštolské veličenstvo František Josef I. ráčil svým nejvyšším osobním dopisem z 10. října 1915 směrovaným na pana ministerského předsedu stanovit znak rakouských zemí.

Podle doslovného znění popisu středního znaku Rakouska, zveřejněného oznámením ministerského předsedy z 3. listopadu 1915, byla jako znak Markrabství moravského zmiňována v modrém (poli) zlatě korunovaná, červeně a zlatě šachovaná orlice se zlatou zbrojí (In Blau ein golden gekrönter und gewaffneter, von Rot und Gold geschachter Adler).

Na tuto odpověď však nemusela c. k. školní rada čekat tak dlouho. Již 4. března 1915 bylo referentu, který dostal projednávání přípisu na starost, jasno. Vyžádal si dobrozdání Bertholda Bretholze, který byl již 1. března 1915 s odpovědí hotov. A tak mohl referent Dr. Bar. Baratta navrhnout obsah sdělení pro c. k. školní radu:

"Věc: Ozdobování budov veřej. škol obecných. - zem. barvy.

Referent Dr. Bar. Baratta

K č. 265/šk. ze dne 14./2. 1915.

Přednes.

Referent navrhuje: C. k. školní radě sděliti, že za autentické barvy moravské platí červená a žlutá (zlatá).

C. k. okr. školní radě v Hustopeči.

K shora uvedenému přípisu se c. k. ./. sděluje, že za autentické barvy moravské platí červená a žlutá (zlatá). Při tom se podotýká, že v tom ohledu, jelikož není žádného jiného zákonného ustanovení, dlužno považovati za platný jedině privilej Bedřicha III. z r. 1462, který v r. 1628 potvrzen byl od císaře Ferdinanda II.

V Brně, dne 4./3. 1915.
Baratta

(do výpravy 8. března 1915, vypraveno 9. března 1915)"

V roce 1917 přibylo pro ty, kteří snad dosud nezaujali stejný postoj, jako pan předseda už na začátku roku 1915, tím že dával na první místo barvu červenou, ještě podrobnější rozvedení otázky pořadí barev a jeho zdůvodnění.

Svislé vztyčení červenobílé bikolory. Na levé straně
si představte žerď, ke které je vlajka připevněna

Svislé vyvěšení červenobílé bikolory. Červený
pruh je vlevo při pohledu (pozorovatele) na
(samotný) objekt vlajky (svislých pruhů) bez
žerdi! Při pohledu vyvěšovatele je ovšem
červený pruh heraldicky vpravo.

Když se podíváme na to, že pan předseda uvažuje o pořadí červená a bílá, a připomeneme si článek v Orlici z 8. září 1888 (roč. 3, číslo 19, příloha k časopisu O barvách praporů), kde je věta "Moravský pořad barev jest: červená, bílá, modrá: červenobíle kostkovaná orlice v modrém poli.", když zároveň připomeňme komentář nejmenovaného odborníka: Pořadí moravských barev "červená, bílá, modrá" je nepřesné, správně má být uvedeno - bílá, červená, modrá, protože je chybně popisována i "červenobíle kostkovaná orlice v modrém poli" - správně bílo-červeně (respektive stříbrno-červeně) šachovaná orlice v modrém poli, může nás napadnout, že toto vnímání moravských zemských barev dle červenobíle kostkované orlice v modrém poli tu samo vytvořilo, když by šlo o případ užití bikolory, kombinaci barev, která je svým pořadím odlišná od barev pro Čechy.

Stejně tak Bertholdem Bretholzem zdůvodněná červená a žlutá, nabízí to samé řešení, když jde o nezaměnitelnost vlajky, ve vztahu k vlajce města Prahy. Díky tomu, že se pan předseda vyjadřuje výslovně, když mluví o tom, že barvy jsou seřazeny "od shora při svisle vztyčeném práporu", můžeme vyloučit, že by šlo o jeden z těch případů, kdy mluvčí začíná odspodu. Jednoho takového příkladu obrácení barev je možné si všimnout v nové době v případě na wikipedii se nacházejícího obrázkového souboru, který o bílomodré bikoloře hovoří jako o modrobílé.

Svislé vztyčení červenožluté bikolory. Na levé straně
si představte žerď, ke které je vlajka připevněna

Svislé vyvěšení červenožluté bikolory. Červený
pruh je vlevo při pohledu (pozorovatele) na
(samotný) objekt vlajky (svislých pruhů) bez
žerdi! Při pohledu vyvěšovatele je ovšem
červený pruh heraldicky vpravo.

A co na to náš nejmenovaný odborník, který vše zpovzdálí pozorně sleduje? Z jeho dopisů, v nichž mimo jiné podotýká, že má na stole spoustu vědecké práce, vám přinášíme:

"Ano, pan předseda se dotazuje, nejen jaké jsou barvy Moravy, co se týče bílé nebo žluté (před změnou  - "inovací" státního znaku roku 1915), o červené barvě má jasno, a jaké je jejich vzájemné pořadí!
Jak vyplývá z popisu (závazného blasonu z roku 1915), je šachování moravské orlice "von Rot und Gold geschachter Adler."
Je to sice zvláštní, protože v modrém štítě by měl být (dle heraldických pravidel), na prvním místě následovat kov (v tomto případě zlato) a pak další tinktura (červená barva), ale blason je vždy závazný, a protože kov je (nakonec) přítomen, je možné i tuto podobu blasonu akceptovat.
Z toho ovšem zcela jednoznačně vyplývá i skutečnost úředně chápaného pořadí tzv. barev, kdy, jak ministerská odpověď zdůrazňuje: "offiziellen Beschreibung des Landeswappens ex 1915 zuerst genannten Tinktur "Rot" einsetzen will", je červená "na prvním místě".
Čili barvami Moravy by mezi lety 1915-1918 de iure byla vlajka červeno-žlutá, s horním pruhem červeným, dolním žlutým (při svislém zavěšení samotného listu pak s červeným vlevo při pohledu na objekt). Tedy zcela obráceně, než se snažil (tehdy neúspěšně) definovat zemský sněm 1848 a než dnes užívají jistá  moravistická hnutí ..."

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 9 Zemský výbor, kr. 47  

Tomu, jak se za 1. světové války v jednání na přelomu let 1916/1917 mezi Ministerstvem kultu a vyučování a Moravskou zemskou školní radou, resp. ministerstvem vnitra (vyjádření II. odboru ministerstva vnitra ve Vídní spravujícího šlechtické záležitosti a také záležitosti erbů v Předlitavsku) a moravským místodržitelem a moravským zemským hejtmanem, dospělo ke stanovení správného pořadí barev červená a žlutá, se podrobně věnuje František Pícha ve svém článku Příspěvek ke studiu historie moravské zemské vlajky. Vexilologie: zpravodaj České vexilologické společnosti, roč. 2014, č. 172 (2014), s. 3371-3376, když rozebírá (a překládá z němčiny) dobové dokumenty ke stanovení správného pořadí zemských barev po změně státního znaku na podzim roku 1915 podle výkladu ze začátku roku 1917: Abschrift. Aeusserung des Departements für Adelsangelegenheiten des Ministeriums des Innern zur Zahl: 1989/A ex 1916.

Orlice, časopis politický, roč. 3, čís. 19, Telč, 8. září 1888 - Příloha Orlice k číslu 19 - O barvách praporů

O barvách praporů.
Při národních slavnostech shledáváme často, že i vzdělanci přicházejí do rozpaků při zřizování praporů, která že barva patří nahoru, která dolů atd. Obyčejně má se za to, že to jedno, jen když barvy červené a bílé neb modré jsou. Avšak není tomu tak. Seřadění barev různých národních, státních neb městských i spolkových a šlechtických praporů a znaků podléhá pravidlům tak dobře, jako pravopis různých řečí. Znak mluví barvou neb obrazem. Pohleďme nejdříve na náš znak národní a zemský: bílý lev v červeném poli. Jest tudíž barva bílá na půdě červené, proto má na prapoře českém, dvojbarevném, bílá prouha nad červenou umístěna býti (tudíž tak, by bílá vždy u hrotu žerdi byla). Je-li červená na hoře umístěna a bílá pod ní, jest taký prapor znamením města Vídně, jehož znak červený kříž v bílém poli jest (tudíž červená na bílé půdě). Při praporu rakouském patří vždy černá barva k hrotu žerdi, žlutá pod ní, protože ve znaku říském černý orel umístěn v zlaté (žlutém) poli. Podobně se to má se Slezským praporem. Při trikolorách záleží tím více na pořadu barev. Moravský pořad barev jest: červená, bílá, modrá: červenobíle kostkovaná orlice v modrém poli. Trikolora slovanská jest totožná s ruskou: červeno-modro-bílou. Bílá pak budiž nejvýše na žerdi připevněna.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, fond A 9 Zemský výbor, karton č. 47 

Červenobílomodrá trikolóra. Popsaný moravský pořad barev
(dle červenostříbrně šachované orlice v modrém poli štítu)

Kritické poznámky jednoho nám dobře známého odborníka k textu:

"Autor dobového textu v podstatě používá vexilologického označení "bílá" pro stříbrný kov (heraldickou tinkturu), viz "bílý lev", myšlen je stříbrný český lev.

Správně popisuje císařskou (respektive Předlitavskou) černo-žlutou vlajku (v tomto pořadí pruhů - dle černého císařského orla ve zlatě) a upozorňuje na její shodu s vlajkou (praporem) Slezska (jehož znakem je černá orlice se stříbrnou pružinou ve zlatém štítě). Ovšem máme ve Slezsku v té době doloženo užívání i obráceného pořadí pruhů (tedy žlutý nahoře a černý dole), proto, aby nedocházelo ke shodě (záměně) s tehdejší vlajkou státní (černo-žlutou).

Pořadí moravských barev "červená, bílá, modrá" je nepřesné (pokud za vzor vezmeme, že šachování moravské orlice je stříbrnočervené), "správně má být" uvedeno - bílá, červená, modrá, protože je "chybně" popisována i "červenobíle kostkovaná orlice v modrém poli" - "správně" bílo-červeně (respektive stříbrno-červeně) šachovaná orlice v modrém poli.

Ruskou trikolóru "červeno-modro-bílou" opět obrací (viz ruská vlajka), neboť pořadí je nutné uvádět shora dolů, tedy - bílá, modrá, červená."

Naše poznámka: tehdy moravskou orlici takto s červenostříbrným šachováním často kreslili a popisovali, a proto v 19. století, od jeho 1. poloviny a dále Moravané vyvěšovali a mávali vlajkami červenobílou bikolórou, a vedle ní ovšem od roku 1848 i červenobílomodrou trikolórou. V polovině 19. století se setkáváme s popisem červenobílomodré kokardy. Vedle toho v té době byla snaha o prosazení zlaté v šachování moravské orlice, odtud pak pochází žlutočervená bikolóra, od konce 19. století (?) ovšem červenožlutá bikolóra, případně teoreticky varianty s modrým pruhem, jak je také vidíme v různých přehledech.

A pokračujme názorně:

Bíločervenomodrá trikolora podle moravského pořadu barev
(dle stříbrnočerveně šachované orlice v modrém poli štítu)

Odstíny barev vlajky nejsou pevně stanoveny. Na ukázku, kde je použit odstín modré, jaký nalezneme na obrázku vlajky České republiky dostupném na internetu, se můžete podívat na samostatné stránce, kde je také ukázka další historické vlajky Moravy, kterou máme doloženu knižní malbou na začátku 15. století. U vlajky je ta zásada, že má být dobře vidět. Platí to i pro moravskou vlajku. Pro trikolóry se při posuzování proto můžeme držet pravidla, že má dobře vlát, což opět znamená, že má být dobře vidět.