Zobrazují se příspěvky se štítkemParlament. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemParlament. Zobrazit všechny příspěvky

Řeč PhDr. Zdeňka Kubíka pronesená při setkání tzv. kulatého stolu k zemským symbolům v Praze 20. dubna 2023 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, v místnosti číslo A23

Děkuji Vám, dámy a pánové.

Já jsem tady v podstatě, řekněme, za tu praktickou stránku, to znamená heraldika a vexilologie v praxi. Od konce devadesátých let takhle pracuji pro obce a města v tvorbě komunálních symbolů, takže úzce v komunikaci s Podvýborem pro heraldiku a vexilologii. Tady jsou i dva členové expertní z tohoto podvýboru. I pan předseda, vidím, že podvýboru je poslanec. A chci tady poděkovat především na prvním místě panu poslanci Vondráčkovi, že vůbec uchopil to téma, protože ono vlastně vzniklo ze sporu, z lidí.

Já za těch víc jak dvacet let komunikace s těmi městy a obcemi, s jejich starosty, s jejich zastupitelstvy vlastně odpovídám velice často na tyto otázky. I v souvislosti s tím, jakou vyvěšovat symboliku na svátek svatého Cyrila a Metoděje a tak dále. A je to poměrně těžké, protože oni jsou kvůli tomu dost často rozhádaní a nepřispívá to vlastně k jejich dobré atmosféře.

Tudíž já bych chtěl jenom říct pár poznámek hlavně k té věci odborné z pohledu pomocných věd historických. Je tady i pan předseda České vexilologické společnosti, takže ten potom jistě doplní.

Takže nechci věnovat pozornost problémům vyznačování hranic a tak dále, což byla nejčastější kritika v připomínkovém řízení všech ministerstev a řekněme i toho závěrečného z vlády, protože samozřejmě vnímali toto jako hlavní problém. Jakkoliv bude ten paragraf tam formulován, může to být na bázi dobrovolnosti. Mohou být označeny hranice Čech, Moravy, Slezska.

Mnozí připomínali, že tam není apel na tu slezskou hranici. Je tam odkaz na poslední hranici moravskoslezské Země před tím zrušením komunisty v roce čtyřicet devět. Takže ano, do toho nechci vstupovat, to musí napsat skutečně praktik.

Jinak ty cedule už v podstatě dávno existují. Tam velice spontánně, -akce- Kraje Vysočiny ze západní Moravy, Bystřice nad Pernštejnem, tudíž na těch místech, kde ty hranice vedou. Ať je to Pardubický kraj, Jihočeský nebo Vysočina, tak jsou běžně ty hnědé informační cedule už dávno vlastně instalovány, které informují na památky, muzea a tak dále. Takže myslím, že todlencto jako není, není předmětem tohoto semináře vlastně řešit. To je technikálie na právnících nebo na prostě odborníkovi, který je schopen napsat tuhle větu přesně, aby to bylo formulováno buď na bázi dobrovolnosti. prostě ti všichni místní vědí, kde ta hranice je.

Když spolky zájem mají, tak už tam dnes jsou krásné smaltované ovály a podobně. To si s tím určitě každý poradí. Takže já bych chtěl jenom upozornit v podstatě na ty věci ryze heraldické a potažmo vexilologické. Ty popisy, tak jak jsou.

Heraldika na rozdíl od právníků a úředníků vnímá popis, popis symbolů a jeho historickou kontinuitu. Ne obrázek. Úředník a právník vnímá obrázek. Proto ministerstvo práv, tedy spravedlnosti, se bálo: pozor, bude shoda malého státního znaku České republiky se zemským znakem Čech, bude-li, nebude-li rozlišen štít. Heraldika nic takového nezná.

Podívejte se na zákon číslo tři z roku devadesát tři, kde jsou popisy znaků, velkého znaku i malého znaku České republiky. Žádná typologie štítu tam není. Není tam uvedeno francouzský štít, klasicistní, španělský, pozdně gotický. Prostě, v průběhu stalětí se český lev, moravská orlice, slezská orlice malovali tu v gotickém, tu v renesančním, barokním, secesním nebo prvorepublikové variantě toho klasicistního štítu. Takže toto heraldici vůbec nevnímají jako problém, protože malý státní znak, ať už to bylo za Přemyslovců či Lucemburků, nebo za první republiky v podstatě vždycky vycházel z té hlavní země, korunní země nebo té největší země první republiky a fungoval logicky jako státní znak. Tak tam střet není.

To jenom poznámka k tomu, že opravdu je téměř úplně jedno, jestli ten tvar je ten pozdně gotický, jak ho mistr Louda namaloval do toho zá(kona), do té přílohy toho zákona z roku, číslo tři z roku devadesát tři. A když si ho prostudujete, tak žádnou zmínku o typu, o tvaru štítu tam samozřejmě nenajdete, což je heraldicky v pořádku. Prostě heraldika to neřeší.

Takže chci říct, že paragraf jedna a dva a tři se dají úplně jednoduše popsat: znak Čech tvoří červený štít s českým lvem, znak Moravy tvoří modrý štít s moravskou orlicí, znak Slezska tvoří zlatý štít se slezskou orlicí. Taktéž vlajky. Úplně jednou větou.

Tak to lze popsat, tak je to popsáno i v zák(oně), v dekretech vydávaných předsedů, předsedy Poslanecké sněmovny při udělených znacích krajů, takže i ten zmiňovaný Jihomoravský: čtvrcený štít, v prvním poli moravská orlice: tečka. V druhém znak města Brna, ve třetím doplňkový symbol vinného hroznu a ve čtvrtém doplňkový symbol variantní, tehdy užívané v devatenáctém století orlice zlatočervené.

Ale není popsána jako moravská. To je důležité, protože heraldika pracuje s konvenčním termínem. Vy znáte skotského lva, norského lva, polskou orlici potažmo orla, německého orla (...).

A když se takto řekne, tento terminus technicus, ten konvenční termín, tak každý heraldik v Evropě potažmo na světě ví, co to přesně je.  Ale vy nemůžete rozlišit variantu. Vy nedokážete říct, je to varianta z té doby. Protože, když se udělil znak Velehradu, tak ve znaku Velehradu je hlava moravské orlice.

To je právní termín v dekretu podepsaném předsedou poslanecké sněmovny. Tam není specifikace jaká varianta, protože heraldik ví, že primární terminus technicus je šachovaná orlice zavedená Přemyslem Otakarem druhým a potvrzená první republikou a Českou republikou v této podobě.

Podobně v historických znacích jsou varianty samozřejmě, jak bylo už zmíněno toho Znojma. Vyskytují se samozřejmě varianty českého lva i ve zlaté variantě, viz Předklášteří u Tišnova, protože u komunální heraldiky bylo běžné, aby se odlišila symbolika od symbolu panovníka potažmo země, že se tinktury změnily. Takže ve znaku Čáslavi najdete českého lva v modrém štítě, v modrém poli. Podobně v tom zmíněném znaku Předklášteří najdete zlatého dvouocasého lva. Takže toto v podstatě je dáno pravidly heraldiky.

Takže oba první tři paragrafy mohou být velice stručně formulovány, ale vzniká ten problém, na který podvýbor pro heraldiku upozorňuje, respektive jeho experti, právě s tou variantou.

Plně chápu jak, jak pisatelem zákona, nebo návrhu zákona bylo toto myšleno, vyjít vstříc jakési možnosti. Já chci jenom upozornit na jednu věc. Vždycky, když dojde k téhleté variantnosti, tak zazní názor: vy nám tady zákonem stanovíte heraldickou vlajku.

Heraldická vlajka je taková, která není tvořená pruhy, typicky vexilologickými prvky, ale figurou převedenou ze znaku. Je to běžné zase u těch, u těch vlajek krajských, logicky. Známe to i, i ve spoustě jiných případů, jak komunálních, tak i některých vlajek státních, viz třeba vlajka Albánie opakuje toho orla tak jako ve znaku.

Bikolóry, bíločervená užívaná v devatenáctém století v době nacionalismu českými obrozenci, na Moravě stále diskutovaná a probíraná zlatočervená nebo žlutočervená bikolóra. Bez použití štítu na tu vlajku ji nerozlišíte. Nerozlišíte ji od vlajky Prahy, tu žlutočervenou. Nerozlišíte ji od vlajky Českých Budějovic, která je shodná. Nerozlišíte to od žádné spolkové nebo vlajky státu spolkového typu v Rakousku, typu v Německu. Ty spolkové vlajky tamních států jsou tvořené většinou těmi bikolórami z devatenáctého století. Musí na ně klást štít.

Naše česká vexilologická škola je toho názoru, od počátku, že vlajka nemá být nositelem štítu. Štít je hmotný předmět a nepatří na vlající list.

Vy ho použijete tehdy, když není zbytí. Slovensko, když se osamostatnilo, a jeho trikolóra byla shodná s ruskou vlajkou. Muselo na ni položit štít. Podobně Slovinsko. Ale naše praxe není shodná jako s německou, potažmo s rakouskou. Neopakujeme štíty na vlajkách. Tudíž v návrhu zákona byly tyto vlajky koncipovány opakováním, převedením obsahů štítů na vlajkový list, obdélníkový. Což je velice rozumné.

Je to vlastně minimum a zároveň maximum možného. Protože, je mi úplně jasné, že všichni zastánci větších autonomních nebo jakýchkoli práv Moravy vnímají jako svou vlajku Moravy žlutočervenou bikolóru. Tak, jak se o ni přeli naši předkové a poslanci, vaši předchůdci v, na sněmu osmnáct set čtyřicet osm. Jak se potom samozřejmě v roce devatenáct set patnáct, v době bohužel první světové války, stanného práva a tak dále, (poznámka: se červenozlatě šachovaná orlice dostala) do státního zákona.

Je proto jasné, že první republika, která vlastně vytvořila koncept státních symbolů, které i dodneška využíváme my v rámci České republiky, nemohla, bohužel nebo bohudík, jak kdo chce, použít to, v uvozovkách, omlouvám se za to slovo, za tu veteš toho devatenáctého století. Protože všechny ty problémy toho nacionalismu, kdy se o to hádali poslanci na tom sněmu osmnáct set čtyřicet osm, byl vlastně zprofanovaný tou první světovou válkou, kdy v letech devatenáct set patnáct až osmnáct ta zlatočervená orlice prostě byla součástí státního znaku císařství.

Je logické, že i když Moravskoslezská země zůstala zachována za první republiky, tak nebyly její symboly stanoveny, protože tady byl odpor proti těm bikolórám shodným pro spolkové země v Rakousku a v Německu. Takže chci na to jenom upozornit, že to není nic proti.

Já jsem ze západní Moravy, vnímám to citlivě. Vím jak se ti lidé tam hádají, jak se přou: co použít, co vyvěsit. Ve výsledku nevyvěsí nic.

Zajímavé je, že krajské vlajky vůbec mezi občany, mezi radnicemi žádnou popularitu skoro nenalezly. Když pojedete po českých a moravských vesnicích tak, tak neuvidíte téměř krajskou vlajku, protože to ztotožnění s tím krajem je, ano, připouštím, Jihočeši jsou hrdí na svou ...

Starosta Bučovic poznamenal: "U nás v Bučovicích na jižní Moravě máme na radnici Jihomoravskou vlajku."

Na úřadě připouštím, ale, ale prostě občan s tím nejde ani demonstrovat, nemá to ani na baráku, prostě nemá to malá obec na návsi, že jo. Má to samozřejmě úřad z titulu, že tam má unijní, že tam má samozřejmě státní, a co takovou tu čtyřset: státní, unijní, krajská a komunální, tedy ve ... plně chápu. Ale lidé, chápu, že Češi a Slezané méně, ale Moravané prostě hrdě pod tím symbolem jdou. Já jim to nemohu brát. Nikdo jim to nemůžeme brát, jak pan poslanec tady správně zdůraznil, ale oni se opravdu o to těch třicet let, minimálně od vzniku České republiky, přou, co teda máme věšet.

A já, když jim mám na to odpovědět, tak já jim nejsem na to schopen odpovědět. Protože když mají použít rady žlutočervené bikolóry, která se opravdu mezi lety osmnáct set čtyřicet osm až devatenáct set osmnáct používala, na těch zemských úřadech, tak byla bez štítu. Ale dneska je nepoužitelná. A jakmile tam dáváte štít, už musíte mít orlici s odlišným šachováním, než je ve státním znaku, a vznikají problémy.

Takže oni si řeknou: "Radši než toto, my tomu nerozumíme, nic.".

A Moraváci řeknou: "Až budeme samostatní, v uvozovkách, tak si rozhodneme sami.".

Zapomínají na jednu věc. Heraldika a vexilologie v podstatě historicky nikdy nebyla otázkou demokratické volby. Herold, heroldský úřad byl součást moci výkonné. Je to součást, podobně jako na Slovensku, ministerstva vnitra.

To, že jsme to v roce devadesát dali tuto agendu podvýboru pro heraldiku a vexilologii, tedy parlamentu, pořád je tam velká, velký vliv nikoliv pléna, ale rozhodnutí předsedy. Všecky komunální znaky, všecky krajské znaky a vlajky uděluje svým rozhodnutím předseda poslanecké sněmovny, žádní poslanci svým (...) hlasováním.

Chci tím říct, že tak jako v medicíně, jako v, ve fyzice a jiné exaktní vědě i v oblasti heraldiky a vexilologii definoval symboliku odborný orgán, ať už to byl panovnický herold, dvorský úřad, potažmo ministerstvo vnitra c. k. nebo ministerstvo vnitra první republiky, teď je to tedy v rukách, v uvozovkách, moci zákonodárné. Ale pořád je to jenom gesce, výsostné právo z jednacího řádu a, a zákona o obcích předsedy, předsedy poslanecké sněmovny.

Takže i na to pozor. Je naivní si myslet, že tato věc je otázkou plebiscitu, jako když si vybíráme logo fotbalového klubu. Takže tolik jenom na ten problém, že opravdu na tu variantnost pravděpodobně v podvýboru zazní největší kritika.

A poslední věc. Co se týče užívání, tak jak už tady pan docent zmínil, v podstatě se to samozřejmě odkazuje na, na standardní zákon o užívání státních symbolů. Ale pozor. Musí být určena precedence. Jinými slovy, my z tohoto zákona nevíme, jestli vlajky a znaky krajů (...oprava: zemí), zemí České republiky, budou-li uzákoněny, stojí před znaky a vlajkami krajů, nebo za nimi, z hlediska pořadí.

Rozumíme si: čestného pořadí. Protože, jestliže se dodržuje vlajková etiketa, tak stojí vždycky státní potažmo dalších zahraničních států, potom vlajky mezinárodních organizací typu EU, typu NATO, poté samozřejmě vlajky vyšších územních celků, v našem případě tedy krajů, a poté komunálních, tedy měst a obcí.

Kde budou stát znaky a vlajky historických zemí? Před nebo za? Mělo by být uzákoněno. Takže to je ještě taková poslední, poslední poznámka.

A úplně úplně to uzavřu tím. Náš zákon o užívání státních symbolů České republiky je samostatným zákonem z roku dva tisíce jedna, zatímco Slováci ho mají spojený se zákonem o státních symbolech celé republiky. To je ten náš zákon tři, a potom po X lety byl vydán tento. Slováci to mají mnohem lépe ošetřené. Náš zákon o užívání státních symbolů je velice benevolentní. Předpokládá, předpokládá prostě rozum a cit uživatele.

Ale všimněte si, když proběhlo připomínkové řízení k tomuto návrhu zákona o zemských znacích a vlajkách: jeden ministr má na hlavičkovém papíru malý státní znak, druhý ministr velký státní znak. Vůbec s tím neumí pracovat. Přitom vlastně jsou to naprosto přirozené věci. A když se podíváte na problém s našimi dresy hokejistů a fotbalistů, tak ty vlastně vytlačily státní symboliku úplně. To by se na Slovensku nestalo. Když tam taková tendence byla, zasáhl herold.

Takže chci tím říct, že opravdu Česká republika v tomto ve spoustě věcí zaspala. A třeba mnohem méně než Němci nebo Slováci. Když se podíváte na weby jednotlivých ministerstev, úřadů, institucí, soudů, je to jedno logo vedle druhého. Podívejte se na weby ministerstva vnitra. Poznáte, že jste na stránkách instituce České republiky? Bleděmodrá, bílá. Kde jsou státní barvy, kde je státní znak na tom webu? Nikde.

Podívejte se Úřad vlády. Je tam jakýsi hnědý flek s dvěma íčky, černý flek se lvem a jakási modrá. To znamená zase. Ty tři kolečka, proč nejsou aspoň trikolórové. Prostě slovenský zákon má jasně, pracujete se státním znakem anebo s národní a státní symbolikou. Takže bych očekával, že ty weby budou minimálně ve státních barvách, viz německé weby. Že ty weby budou pracovat se státním znakem velkým, potažmo lipovými listy, potažmo trikolórou. To nenajdete. Opravdu. Za domácí úkol se podívejte. Cizinec ani našinec na institucích tohoto státu nepozná vlastně, kde je. Nejsme Czech republic, jsme Logo republic.

A tím se s omluvou jako už končím. Už jsem se moc rozohnil. Ale chtěl jsem upozornit jenom na důležitou věc.

Prosím, pošlete to do čtení prvního. A prosím svěřte to s důvěrou Podvýboru pro heraldiku a vexilologii, protože tamní pánové, jako pan doktor Müller, pan doktor Svoboda byli u tvorby současných státních symbolů. Jsou to už teda pánové sice v letech, ale pamětníci. A mají teda plnou důvěru z hlediska mně jako historika, který absolvoval, vystudoval vědy pomocné historické a v praxi opravdu pro ty občany dělá, napříč celou republikou, na Moravě, v Čechách i ve Slezsku. Tak vím o čem mluvím, že to opravdu nějakým způsobem doladí. Takže, to je asi poslední věc, kterou bych k tomu chtěl říct a omlouvám se, že jsem přetáhl čas.

Zdeněk Koudelka, Státní znak nebo logo

Dále je se současnými snahami ministerstva průmyslu a obchodu ohledně zavedení jednoho nového graficky jednotného loga na úřadech přetištěn k nim se vyjadřující text Zdeňka Koudelky z 23. ledna 2020 uveřejněný na stránce Deklarace moravského národa. Některá slova byla zvýrazněna.

"Stát je reprezentován státním znakem. Ten je v případě evropských států staletým symbolem určité země. Stát jej chrání a jeho užívání je bezplatné. Naproti tomu logo je záležitostí proměnlivé módy a jeho autoři pobírají peníze za autorská práva. Logo nemá vyšší přínos, než který má státní znak.

Přesto některé státní úřady vymýšlí různá loga a platí za ně. Jsou to vyhozené peníze. Ocenění log je subjektivní. Fakticky jde o projev špatného hospodaření a vyvedení veřejných peněz do něčí soukromé kapsy.

Proto zaráží snaha Ministerstva průmyslu a obchodu vytvořit další logo státu a vnutit jej všem vládním úřadům. Tím by tyto úřady zmarnily peníze vložené do současných log a ještě více se omezí užívání státního znaku. Čím více úřadů bude nové logo užívat, tím více bude autor žádat za autorská práva. Bude  to dražší. Hledání loga státu se tak stává tunelováním státu.

Že je takový plán ministerstva protiprávní, je pro něj asi vedlejší. Zákon o působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu mu nedává pravomoc vymýšlet loga státu a vnucovat je jiným úřadům. Navíc ústava státní symboly zakotvuje právě za účelem užití pro prezentaci státu a jeho orgánů. Proto je činnost ministerstva nezákonná i neústavní. Je to stejně nepřípadné, jako kdyby ministerstvo chtělo nahradit státní hymnu nějakou znělkou nebo státní vlajku transparentem. Ministerstvo průmyslu a obchodu projevuje neúctu ke skutečným státním symbolům.

Státní znak byl vytvořen parlamentem s vědomím toho, že stát vznikl ze tří zemí – Čech (na červeném štítě stříbrný korunovaný lev), Moravy (na modrém štítě stříbrnočerveně šachovaná korunovaná orlice) a Slezska (na zlatém štítě černá korunovaná orlice), což je vyjádřeno ve velkém státním znaku. Existuje i malý státní znak ve formě znaku Čech (stříbrný lev), který zákon určuje především pro razítka, která mají malou plochu a čtvrcený velký státní znak by na nich mohl být nezřetelný. Ministerstvo však uvažuje o výlučném užití českého lva, což je pohrdáním staleté sounáležitosti obyvatel Moravy a Slezska s jejich symboly. Proto je správné, se Ministerstvu průmyslu a obchodu vzepřít a chránit skutečné státní symboly.

Zdeněk Koudelka, signatář Deklarace moravského národa, mluvčí iniciativy"

Odborník o plánu ministerstva říká, že o něm dobře ví. Snahou je pokusit se (kromě novely zákona o užívání státních symbolů, čemuž moc nevěří) sjednotit používání státního znaku/znaků a případných log. I to, aby tato vznikající loga vycházela z principu „národního symbolu“ (trikolóra, listy, lev, orlice, vlajka s klínem atd.) – čili právě aby v době, kdy se bohužel každá instituce profiluje především logem (na úkor státního znaku – viz též dresy a nelze nikoho donutit k opaku), měly jasný rámec a zamezilo se značné rozplizlosti. Bylo by to na delší výklad. Inspirací je částečně Slovensko …

Ale je to pokus na samém začátku, takže Zdeněk Koudelka v tomto případě křičí zcela předčasně, respektive asi nepochopil nějaký článek MPO, kde jsou mraky log naprosto zasekání – viz jen pro různé výrobky a propagaci našeho zboží!

Takže uvidíme, jak tato snaha dopadne (sleduje to – ptají se jej na to). Poznámka: může jít například o článek zveřejněný Lidovými novinami 10. ledna 2020 pod názvem Návrat českého lva. Loga ministerstev získají po vzoru dalších zemí jednotný vzhled.

Zdeněk Koudelka navíc jaksi opomenul zmínit, že stávající záplava log a ne jen „nějakých“ ministerských, ale Sněmovny či Senátu a Úřadu vlády dávno na (českém) lvu staví: z důvodu „jednoduchosti“ grafiky – zdařilé je ale jen logo Sněmovny (část českého lva s lipovými listy a trikolórou), logo vlády a senát hrůza (jen lvi ze zoo) … 

Ono je těžké dělat logotyp ze (složitého) velkého státního znaku někdy zvaného „zvěřinec“.

Je to pořád dokola ten samý problém – od roku 1918 dodnes: jak se jmenovat, kolik velkých, středních, malých aj. znaků a vlajek mít … apod.

Jak se jmenovat? Dlouze a krátce … (Česká republika a ČR)

No a dnešní doba – hledající zkratky a milující loga (značky) tomu přilévá olej do ohně: má ráda jednoduchý „piktogram“ a tomu bohužel velký státní znak ČR „designově“ prostě nevyhovuje …

Popravdě, všimněme si situace už za první republiky, jak v praxi stejně (všude) dominoval malý státní znak (jen českého lva s „úlitbou“ slovenského středního štítku – s čímž se Slováci stejně nikdy neztotožnili, tak jako jim nepřirostla k srdci vlajka s klínem). A to tehdy existovala země Moravskoslezská!

Je zajímavé, že Zdeněk Koudelka a jiní dávno neřvali a neřvou nad situací (která se mnohým také nelíbí), jež byla před časem také zmíněna – ta záplava ohyzdných log (málokdy alespoň s tím českým lvem) úplně na všech institucionálních webech, což dávno vytlačilo (primární) státní symboly!

Ale zdá se, že to je bohužel trend dnešní doby a skoro nikomu to v praxi asi ani (vůbec) nevadí …

Ostatně viz země s čtvrcenými (velkými) státními znaky, např. Švédsko (veřejnost zná jen jako Tre kronor) tj. vlastně užívání loga dle malého znaku království, nebo i Velká Británie … atd.

Jinými slovy, není dnes asi v lidských silách zamezit užívání log (značek) namísto státního znaku, protože všichni se chtějí nějak „demokraticky“ projevit. Všimněme si, že jakékoliv jednotné symbolice (navenek) prospívají spíše totalitní systémy (socialistické, fašistické, vojenské, islamistické apod.).



V rozhovoru s Michalem Bernáthem nazvaném Naše orlice je unikát, jinde mají samce, který vyšel v Lidových novinách 29. ledna 2020 (elektronická verze zveřejněna na Lidovky.cz pod názvem Česká šlechta by naše státní symboly poznala, designéři z nich ale občas dělají paskvil, říká heraldik), který se týká stého výročí československých státních symbolů (malý a velký státní znak, trikolora, vlajka), jejichž podoba a styl nejsou nahodilým nápadem kreslířů 1. poloviny 20. století - jejich kořeny jdou do 13. století, cenná je historická návaznost (na symboly používané v našich zemích), heraldik Zdeněk Kubík říká: "Tehdejší tuzemská šlechta by podle nich dnes poznala, že je doma.", "a nejen šlechta", "Bylo to pro ně znamení trvalé jistoty a skutečné identity.". 

K myšlence loga s českým lvem, pod nímž by se (snad, jednou, možná) měla sjednotit loga pražských ministerstev, připomíná, že se v podstatě zapomnělo na to, že "původ figury dvouocasého lva je moravský, právě Přemysl Otakar II. toto znamení prvotně užíval jako markrabě moravský a ponechal si ho i jako český král, namísto plamenné svatováclavské orlice​ svého otce i děda.".

Také si Zdeněk Kubík neopomněl zarýpat do úrovně různých textů vzpomínajících radši než historii jakéhosi Bruncvíka (toho budou lépe než na Moravě znát v Čechách). V době Lucemburků se český lev jako "zkratka" pro více zemí, v nichž vládli, používal. To byla doba, kdy se mezi ně na nějakou dobu (volně) zařadilo i Braniborské markrabství (1373–1415). V něm ale v roce 1415 začali vládnout Hohenzollernové, stranící Zikmunda Lucemburského. A i dále se země Koruny české zmenšovaly. V 17. století ztratily Horní a Dolní Lužici ve prospěch Saska (1635). V polovině 18. století (1742) přišly o většinu Slezska, již získalo Prusko. Z toho by se dalo usoudit, že český lev se jako spojující symbol, by se za přetrvávajících okolností bez ohledu na právě vládnoucí dynastii dal použít vždycky. V roce 1918 vzniklo Československo. V roce 1993 Česká republika: "V duchu preambule naší ústavy i zákona o užívání státních symbolů je v podstatě nutností používat velký státní znak ČR."

Zdeněk Kubík už se setkal s ledasčím: "Viděl jsem nedávno čtyři dopisy vázající se k akci na jednom ministerstvu, nad kterou převzaly záštitu všichni čtyři nejvyšší ústavní činitelé – prezident, předsedové senátu a sněmovny i premiér. Prezident republiky měl na hlavičkovém papíře malý státní znak. Tentýž dopis přišel od premiéra s velkým státním znakem. A kromě toho přišly dva dopisy od předsedů obou komor, každý jen s logem. Prostě každý pes jiná ves. Přitom všichni mají ze zákona užívat velký státní znak ČR! Prostě celé mi to přijde nepochopitelně absurdní, zbytečné i velmi nehospodárné. Proč se touto cestou „vyhození státního znaku“ musí každý vymezovat, individuálně odlišovat a za každou cenu nahrazovat něco, co existuje, funguje a je známé po staletí? Jako by tím popíral existenci státu a jeho symboliku. ​Lidé to těžce nesou asi nejvíce u našich reprezentačních sportovních dresů, kde velký státní znak chybí." 

A něco k té reprezentaci na mezinárodní úrovni: to, co dělají některé sportovní svazy je proti zákonu. Je to proti jeho duchu. V něm je, že se má používat znak ČR. Je napsán tak, že význam ta slova mají: musí se použít státní znak. V zákonu ovšem chybí sankce, a jakkoli členové Podvýboru pro heraldiku a vexilologii v Parlamentu ČR připomínají, aby s tím zákonodárci něco udělali, ony některé sportovní svazy argumentují ledasčím: reklamou atp., a situace zůstává nadále neutěšená. 

Jak říká i doc. Koudelka "logem státu je jeho (velký) státní znak"! Zase se vymýšlí vymyšlené, jen aby... A hotovo, prostě pro všechny (stejný) státní znak, plus státní barvy a fontu, rozdíl jen v nápisu té které státní/veřejné instituce, viz Německo, Slovensko aj. Pak každý uživatel domácí i zahraniční vidí, že je na webu státu ne nějaké firmy s logem.

Otevřený dopis Michala Sandra z Prahy vyjadřující kladný postoj k Čechám, Moravě a Slezsku

Následující dopis obsahující ovšem v prvním i ve druhém odstavci kromě jiného také některé jinak dále nedoložené domněnky (viz ti "komisaři", kterým by to člověk věru nepřičítal :), a ten "hoax" o patentování toho slova - to by nás tedy zajímalo, kdo by takový patent držel, copak patentový úřad může vydat patent onoho druhu?!), při jejichž čtení čtenář trochu znejistí, byl zveřejněn na stránkách moravskynarod.cz pod názvem Hnusný název Česko.

"Vážení přátelé, FB přátelé a nepřátelé a i naši STRÁŽNÍ ANDĚLÉ.

Po bezvadném víkendu na naší krásné Moravě se chci pozastavit nad pro mne dost HNUSNÝM názvem ČESKO. Nevím jak Vám, ale mně toto slovo je odporné a s dalším cizím názvem naší České republiky CZECHIA je dalším náznakem toho, že komisaři v Evropské unii chtějí úplně zlikvidovat náš název REPUBLIKA a je jim i trnem v očích.

Je to jako prznění „našich“ státních dresů ve fotbale a hokeji, kdy naši zástupci mají na prsou místo našeho znaku státnosti tvora mezi orlicí, slepicí a nějakým mimozemským tvorem.Kdo toto prznění našich státních symbolů vůbec dovoluje? Nebo je to důsledek toho, že se již naše mladá generace nemá ohlížet na naše dějiny a národní hrdost?! Jestliže to je ale v něčem jiném, co se proslýchá mezi našimi občany a opravdu nevím, jestli je to Hooax nebo pravda, že obojí, tedy slovo ĆESKO a znak na „našich“ reprezentačních dresech, jsou PATENTOVANÉ a někdo za ty PASKVILY bere peníze, tak to považuji za ZVRHLOST a IDIOČTINU. S lidmi, kteří kšeftují i s našimi státními znaky a przní je, NECHCI MÍT NIC SPOLEČNÉHO A NIKDY JE NEBUDU BRÁT ZA NAŠE STÁTNÍ SYMBOLY!!!

Jsme stále ČESKOU REPUBLIKOU (v angličtině CZECH REPUBLIC) a naším státním znakem není jen symbol Čechů lev s rozdvojeným ocasem, ale také symboly Moravy a Slezska – dvě různé ORLICE!!

I když jsem Čechem a ještě k tomu Pražákem, stydím se za nynější PRAŽSKÝ CENTRALISMUS a kdyby se hlasovalo o znovuzavedení ZEMSKÉHO USKUPENÍ našeho státu, tedy místo krajů by se náš stát skládal ze zemských útvarů – Čechy, Morava a Slezsko, BYL BYCH 100 % za zemské celky. Neznamená to však, že bych byl za rozpad naší společné republiky, ale jsem za její stmelení. Měli bychom si konečně uvědomit, že mnoho Moravanů bere PRAŽSKÝ A ČESKÝ CENTRALIZMUS za křivdu.

Nechci rozdmychávat ještě větší spory mezi našimi národy, právě naopak. Proto si myslím, že tato otázka NESMÍ BÝT TABU a měly by si všechny naše národy konečně v této otázce udělat pořádek. Vždyť v mnohých případech naše národy jsou propojeny těmi nejhlubšími svazky a to svazky manželskými a partnerskými.

Češi by si konečně měli uvědomit, že Brno, Ostrava, Znojmo a další města a vesnice NEJSOU V ČECHÁCH, ALE NA MORAVĚ A ŽE ČESKÁ REPUBLIKA SE SKLÁDÁ Z ČECH, MORAVY A SLEZSKA!!! To, že jsme byli NEZÁKONNĚ ROZDĚLENI SE SLOVÁKY JE VĚC DALŠÍ A NA VĚTŠÍ A HLUBŠÍ ROZBOR NAŠÍ SPOLEČNÉ SITUACE V NAŠÍ EVROPĚ (nemyslím tím ale diktátorskou Evropskou unii).

Michal Sandr – občan České republiky V Praze dne 4.6.2019 "

Reakcí na tento příspěvek je názor, že:

"Pán se rozčiluje na nesprávném místě - když totéž hrozilo u dresů na Slovensku, parlament okamžitě (byť těsně před mistrovstvím!) zareagoval a vydal novelu zákona, která to prostě zatrhla. Zatímco náš zákon je benevolentní, (zjevně naivně) předpokládá "rozum a cit", tak výsledkem je zpupná kreativita bafuňářů ...

A trapné současné krajské zřízení (totalitní model 1949-60) nepotřebuje vůbec komentáře (druhých politických a dotačních center) ...

Ale popravdě anglický dvouslovný nápis na našem dresu je další absurdní zhůvěřilost ... copak je to u nás úřední řeč - na všech jiných dresech, pokud tam mají jméno země, tak logicky v řeči té země!

Chápu - i to je důsledek celého neštěstí "složitosti" našich státních symbolů (sporům - viz žlutí moravisté), neexistence jednoslovného názvu atd. apod. ... ale má to vůbec nějaké "rozumné" řešení? Pak se nelze ničemu z toho, co se kolem toho všeho děje, divit ..."

Příkladem hezké iniciativy je interpelace Pavla Jelínka, poslance Parlamentu  České republiky za hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), který ve spolupráci s PhDr. Tomášem Skoumalem připravil a přednesl interpelaci na ministra školství mládeže a tělovýchovy, za velký znak na dresech reprezentace. Proč ne (není první ani poslední).
 
"Vážený pane předsedající, Vážené kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, vážený pane ministře. 
 V minulém volebním období se na základě interpelace v parlamentu pokusila paní ministryně školství zvrátit praxi nepoužívání státního znaku na dresech našich reprezentantů. Konkrétně se jedná o zákon č. 352/2001 §3, odst. 1, písm. g) kde se píše – „Velký státní znak: se užívá k zevnímu označení dresu sportovců reprezentujících Českou republiku.“ Bohužel paní ministryně svůj mandát nedokončila a sportovní asociace nadále pokračují v praxi využívání loga místo státního znaku.

Moje otázka zní: Bude ministerstvo i nadále tolerovat nedodržování zákona? Je nutný takový odklon od tradic v naší zemi. Podle podobné logiky by se nemusely velkým státním znakem nadále označovat ani hranice ČR, protože v písm. c) uvedeného zákona je použita shodná formulace a pokud ji nedodržují sportovní asociace, tak proč by jí mely dodržovat jiní.

Sportovci jsou vzorem naší mládeže a pokud naši reprezentanti nebudou prokazovat vlastenecký vztah k našemu státnímu znaku, je to špatný příklad, který negativně působí nejen na mladé lidi."
 
Problém je, že ty svazy (fotbalový, hokejový či jiný) kohokoliv odbudou tím (a na to jsou dávno připravené) , že zákon neříká "musí"!
 
A jak je to u nás s obcházením zákonů - "nikdo" nectí ducha zákona ani Ústavy (totéž se častěji, než je zdrávo, týká moravské vlajky - ač vyplývá ze zákona o státních symbolech a krajů - nerespektuje se 100 %, protože to v zákoně není nikde polopatě napsáno a tak se to obchází) ... 
 
Totéž se řešilo na Slovensku před hokejovým mistrovstvím, kdy ale poslanci okamžitou novelou nařídili užívání státního znaku a tím zabránili slovenskému logu na hrudi.
 
Ale takovou aktivitu aby v ČR pohledal.