Moravský prapor 5. července 2024 v Moravském Krumlově

Dne 5. července 2024 byl moravský prapor vyvěšen starostou Tomášem Třetinou na radnici v Moravském Krumlově.

Moravský Krumlov, 5. července 2024

Vyvěšování moravské vlajky 5. července Magistrátem města Brna na Nové radnici a Jihomoravským krajem

Tak jako v posledních letech každý rok radní města Brna i v roce 2022 schválili vyvěšení moravské vlajky na budově Magistrátu města Brna na Dominikánském náměstí 1 (žádost Lenky Holaňové byla projednána v R8/226. schůzi).

Zajímavostí letošního rozhodnutí je to, že Rada města Brna souhlasila s každoročním vyvěšením moravské vlajky na budově Nové radnice, tj. na dobu neurčitou.

Po vznesení dotazu ohledně vyvěšení moravské vlajky bylo brněnským magistrátem obratem sděleno následující:

"K iniciativě vyvěšování moravské vlajky dne 5. července, kdy se slaví příchod slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, se statutární město Brno připojuje již od roku 2011. Od roku 2013 se vyvěšuje na budově Nové radnice (Dominikánské nám. 1, Brno) prapor v podobě červeno-bíle šachované orlice se žlutou zbrojí na modrém podkladu. Tato podoba bude vyvěšena i v letošním roce."

Jezdecká socha Jošta Moravského na Moravském náměstí v Brně
4. července 2022 s návlekem štítu se znakem Moravy a vlajkou
České republiky upevněnou na kopí

Rada Jihomoravského kraje se v 67. schůzi konané 15. června 2022 v budově sídla Jihomoravského kraje v Brně na Žerotínově náměstí 3 usnesla (bod číslo 3 programu – Návrhy, připomínky a podněty Radě Jihomoravského kraje: Usnesení č. 4223/22/R67):

c) ukládá odboru kancelář ředitele zabezpečit vyvěšení moravské vlajky v podobě modrého listu s bílo-červeně šachovanou orlicí se žlutou korunou a zbrojí na budově sídla Jihomoravského kraje (termín: 5. 7. 2022)

d) ukládá odboru kancelář hejtmana informovat Moravskou národní obec, zapsaný spolek, o přijatém usnesení (termín: 30. 6. 2022)

Zatímco o rozhodnutí města Brna každý rok vyvěsit moravskou vlajku jsme se mohli dočíst v příspěvku zveřejněném redakcí stránky zamoravu.eu Téměř 1600 obcí – moravská vlajka s překvapením, Jihomoravský kraj, který moravskou vlajku přesně popisuje, v článku překvapivě (zatím?) uveden není.

Rozhledna Komec

Ve Sportovním areálu Komárov, v městské části Brno-Komárov, stojí rozhledna Komec. Vedle turistické známky číslo 2134 Rozhledna Komec, Brno, si z návštěvy rozhledny a jejího okolí můžete odnést záběry vlající moravské vlajky na jejím vrcholu.

Moravská vlajka na rozhledně Komec

Ve sportovním areálu Brno Komárov jsou mimo jiné lezecká stěna, víceúčelové hřiště a kurty, šipky a hřiště pro jízdu na kolečkovém prkně.

Vlajka Moravy

Státní symboly České republiky na Pražském hradě

V roce 2021 Správa Pražského hradu vydala publikaci Státní symboly České republiky na Pražském hradě (SEDLÁČKOVÁ, Helena, Pavel SEDLÁČEK, Martin HAKAUF a Petr KROUPA. Státní symboly České republiky na Pražském hradě. Praha: Správa Pražského hradu, 2021. ISBN 978-80-88315-11-7.).

Najdeme zde mimo jiné informace o historii moravského znaku, a také o dvou historických moravských vlajkách 2. poloviny 19. století a začátku 20. století - žlutočerveně a bíločerveně pruhované:

"Smysl 18. století pro systematičnost vedl k sestavení neoficiálního znaku, jenž neměl obsahovat heraldická znamení jiných království než českého a mohl být zařazen mezi znaky ostatních evropských monarchií. V jeho středu se objevil dynastický erb, prostor uvolněný symboly cizích království zaujala znamení přivtělených zemí České koruny. Součástí tohoto neoficiálního znaku mohli být i štítonoši v podobě českých lvů. Za pozornost stojí, že ani jeden lev zde nemá na hlavě korunu, což snad souviselo s pořízením znaku v souvislosti s přípravami na českou korunovaci Karla VI., konanou 5. září 1723. Tento znak byl otištěn v publikaci ke korunovaci Karla VI. na českého krále, vydané v Sasku, aniž by měla jakékoliv schválení ze strany panovníka, a neexistují ani žádné spolehlivé doklady, že by se tento znak v Čechách vůbec někdy v praxi používal. V heraldických příručkách se ale znak udržel i za následujících monarchů.

Od poloviny 15. století začaly na velkých pečetích české královské kanceláře znak panovníka po stranách doprovázet okrajové štítky reprezentující přivtělené země České koruny. První místo mezi nimi náleželo Moravskému markrabství. Užívalo stříbrno-červeně šachovanou orlici se zlatou korunou a zbrojí na modrém štítu. Počátky moravského znaku spadají do doby krále Přemysla Otakara II., jenž jako součást své ambiciózní politiky využíval propracovaný systém symbolů, a i vzhledem k tomu, že vládl také v rakouských zemích, potřeboval patřičné zastoupení Moravy. Nejstarší doklad moravské orlice se zřetelným šachováním se až donedávna spojoval s dochovanými pečetěmi. Nicméně i ve 21. století je možné, aby došlo k objevu doposud neznámých pramenů zásadního významu, které mohou podstatným způsobem změnit představy o vývoji české panovnické a státní symboliky před obdobím husitských válek, jež vzhledem k závažnému narušení kontinuity vůči předchozímu vývoji zahájily novou etapu v dané oblasti. Takovým případem je nález barevných znaků v Kremži v interiéru Gozzoburgu. Některé z nich, nebo alespoň jejich předlohy, pocházejí z let vlády krále Přemysla Otakara II. v Rakousku, přesněji z doby po roce 1262, kdy se na panovnické pečeti poprvé na přilbě objevil heraldický klenot. Gozzoburská znaková galerie se zařadila spolu se znojemskou rotundou, hradem Laufem a Staroměstskou mosteckou věží k nejdůležitějším pramenům výtvarného typu. V případě moravského znaku byl použit, stejně jako u tehdejšího erbu opavského knížete Mikuláše, klenot sestavený z pavích per.

Po nástupu Lucemburků se novým moravským klenotem stalo černo-zlaté pruhované křídlo, tak jako je vyobrazeno v kodexu Manesse a iluminovaném Gelnhausenově kodexu z přelomu 14. a 15. století, a později vyrůstající či stojící moravská orlice. To dokládá, že šachování moravské orlice pochází již z doby Přemysla Otakara II., přestože na nebarevných znázorněních v rámci panovnických pečetí je šachování doloženo až za Jana Lucemburského. Od 13. století se na Moravě postupně zaváděla šlechtická stavovská samospráva, reprezentovaná právě zemským znakem se šachovanou orlicí. V roce 1462 císař Bedřich III. jako odměnu za pomoc obdrženou během vzájemných bojů mezi Habsburky polepšil moravský znak změnou stříbrné barvy šachování na zlatou. Český král však úpravu nepotvrdil a v praxi se neprosadila, až v 19. století ji začali vyzdvihovat odpůrci vazeb mezi Moravou a Čechami. Šlo především o moravské Němce, kteří si ze zlato-červeného šachování odvodili svoji podobu dvoubarevné moravské vlajky s horním žlutým a dolním červeným pruhem. Rakousko-Uhersko akceptovalo zlato-červené šachování moravské orlice ve svém státním znaku v roce 1915, ten ale platil pouhé tři roky."

Na straně 37:

"Státními barvami České republiky jsou bílá, červená, modrá v uvedeném pořadí.

Státní barvy jsou užívány zejména k dekorativním účelům. Najdeme je na stuhách pamětních věnců prezidenta republiky a dalších ústavních činitelů. Stužka ve formě trikolory, která zachovává tradiční posloupnost barev, náleží k oblíbeným prostředkům, jimiž občané ve vypjatých historických chvílích vyjadřují svou sounáležitost s národem a státností, nebo naopak odpor k aktuální politické situaci. Stužky ve státních barvách nosili lidé na oblečení během březnové okupace Československa v roce 1939, slavili jimi osvobození po válečných útrapách v roce 1945, vyjadřovali nesouhlas s okupací v roce 1968, objevily se také v listopadových dnech roku 1989 a staly se jedním ze symbolů návratu Československa k demokracii. Vzpomeňme na historické úspěchy našich sportovců na olympiádách a světových šampionátech, nejeden sportovní fanoušek si státními barvami pomalovával tváře při sledování důležitých zápasů české sportovní reprezentace. Užívány jsou též k označení státního majetku. V trikoloře byly v minulosti vyvedeny tyče s cedulemi označující státní hranici Československa, bílo-červené jsou i dnes hraniční kameny. Na Pražském hradě se státní barvy uplatňují i v květinové výzdobě při významných příležitostech, například při oslavách státního svátku.

Oficiální české barvy nacházejí uplatnění i na stuhách státních vyznamenání České republiky. Původní bílá a červená barva přísluší Řádu Bílého lva, zřízenému 7. prosince 1922, který byl inspirován Českým šlechtickým křížem rakouského císaře Františka I. z roku 1814. Spojení těchto barev s řádem přetrvalo přes několik úprav jeho podoby až do té současné z roku 1994. Bílá, červená a modrá se váží k mladšímu Řádu Tomáše Garrigua Masaryka z 2. října 1990, i jeho současná varianta z roku 1994 tyto barvy užívá. Česká trikolora je také součástí náprsní průvlečné stuhy Medaile Za hrdinství.

Historie

Podle pravidel heraldiky se oficiální barvy odvozují od znaku tak, že nejvýznamnější z nich odpovídá barvě erbovního znamení a druhá barvě štítu, přičemž žlutá nahrazuje zlatou a bílá stříbrnou barvu. V českém případě šlo od roku 1253 o bílou a červenou barvu (stříbrný český lev na červeném poli). V 15. století se tyto barvy prosadily na bílo-červených šňůrách připevňujících pečeť k listinám vydaným z moci českého krále. Pokud ovšem český panovník nosil hierarchicky vyšší titul římského krále nebo císaře, dostávaly přednost říšské barvy černá a žlutá odvozené z černé orlice nebo orla na zlatém štítě. Například pro šňůry listin uherských králů se užívaly zelené s červenou, zelená vycházela z barvy trojvrší v uherském znaku s patriarším křížem.

Československá republika v roce 1918 převzala barvy bílou a červenou, ale v praxi, např. při označování státního majetku a svrchovanosti na hranicích barevnými pruhy, vadilo, že stejné barvy mají sousední Rakousko i Polsko. Řešení přineslo připojení třetí barvy, jednoznačně akceptované modré. Ta spolu s tradiční dvojicí vytvářela tzv. slovanskou trikoloru, zakazovanou rakouskými úřady během první světové války. Stejné barvy charakterizovaly i vlajky nejdůležitějších spojenců, Francie, Velké Británie, USA a předbolševického Ruska. Modrou navíc obsahovaly zemské znaky Moravy, Slovenska i Podkarpatské Rusi. Nové státní barvy právně zakotvila 29. února 1920 ústava; na poslední chvíli se tehdy pozměňovacím návrhem skupiny poslanců (byl mezi nimi i básník Viktor Dyk) upravilo jejich pořadí na bílá-červená-modrá, aby nedošlo k rozdělení původní dvojice. Pokud se státní barvy uplatnily několikanásobně, např. na vlajkových stožárech, měla být z estetických důvodů šířka modrých pruhů jen poloviční."

Na straně 71:

"Moravská vlajka v 19. století

O správnou podobu moravské vlajky se vedly spory, které v polovině 30. let 19. století nabyly dramatické podoby. Tehdy si německojazyčné obyvatelstvo českých zemí začalo uvědomovat, že snahy českého národního hnutí by mohly zhatit pokus o začlenění historického území Svatováclavské koruny do celoněmeckého státu. Jednou z reakcí odpůrců tohoto vývoje bylo úsilí co možná nejvíce oddělovat Moravu od Čech. Pozornost se v té souvislosti upřela právě k podobě moravské vlajky. Prameny z předbělohorského období, zejména usnesení moravského sněmu, dokládají její tehdejší odvozování od zemského znaku podle heraldických pravidel stejně jako v Čechách, tedy spodní pruh odpovídající barvě štítu a horní hlavní barvě erbovní figury. Bílo-modrá vlajka se ale od osvícenských reforem císaře Josefa II., které zrovnoprávňovaly židovské obyvatelstvo, stala všeobecně známým symbolem emancipovaného židovského hnutí a pro Moravu tím nepřipadala v úvahu. Druhé možné heraldické řešení, odvodit barvu pruhů od šachování moravské orlice, v praxi vedlo k totožnosti moravské vlajky s českou. Z těchto důvodů se vlivní stoupenci proněmeckého programu na Moravě uchýlili k prosazování změny šachování orlice ze stříbrno-červeného na zlato-červené. Nezastavili se ani před falšováním historických pramenů, jako v případě nařízení císaře Františka o podobě vyobrazení orlice na stejnokroji moravských stavů z roku 1807, a při úpravě původních moravských praporů legie arcivévody Karla z roku 1800 pro potřeby národních gard v roce 1848 nechali přemalovat stříbrná pole šachování moravské orlice na zlatá. Představitelé českého národního hnutí setrvali na prosazování bílo-červené vlajky, čímž od poloviny 19. století získala bikolóra všeobecně akceptovaný význam českého národního symbolu v Čechách i na Moravě."

K tomuto výňatku z knihy zaslal moravský heraldik a vexilolog dr. František Pícha následující poznámky:

„Je dobré, že správa Pražského hradu věnuje pozornost státním symbolům. Je ale nutno konstatovat, že přetištěný výňatek obsahuje několik chyb či nepřesností.

1) „Neoficiální znak“ v publikaci z roku 1723 obsahující erby patřící k titulu českého krále byl zjevně soukromou iniciativou a patrně nebyl pořízen v souvislosti s přípravami na korunovaci Karla VI. Tato kombinace erbů se objevuje již v Koehlerově školním atlasu z roku 1716 (bez štítonošů).

2) Okrajové štítky na velkých pečetích české královské kanceláře nereprezentují přivtělené země České koruny, ale ilustrují titulaturu pečetitele. Šachovaná orlice nereprezentuje tedy Moravu jako zemi, ale titul moravského markraběte. Představa, že se jedná o zemské znaky, vychází z dnešního „republikánského“ chápání státní symboliky, že podobně jako dnes, byl i v minulosti znak primárně obrazovým symbolem země a panovník byl jen jedním z těch, který směl tento znak užívat.  Přemysl Otakar II. nezavedl erb šachované orlice jako znak Moravy, ale jako erb moravského markraběte.

Slovní spojení „Moravská orlice“ je akceptovatelný heraldický terminus technicus pro stříbrno-červeně šachovanou orlici na modrém štítu, v právním významu se moravskou orlicí (tedy zemským znakem) stala až někdy v polovině 19. století.

3) Podle autorů je používání černo-zlatého pruhovaného křídla a později šachované orlice v klenotu dokladem toho, že šachování moravské orlice pochází již z doby Přemysla Otakara II. Logika tohoto tvrzení mi jaksi uniká.

4) Šachování moravské orlice je vskutku doloženo již za vlády Přemysla Otakara II. Na nebarevných znázorněních v rámci pečetí vidíme zřetelné šachování již na druhé mincovní pečeti krále Václava II. z roku 1297. Jan Lucemburský žádnou šachovanou orlici na svých pečetích nepoužíval.

5) Šlechtická stavovská samospráva nebyla ve středověku reprezentována zemským znakem se šachovanou orlicí. Jediný, kdo tento znak používal k reprezentaci, byl markrabě. Zemští představitelé a úředníci pečetili svými osobními pečetěmi. Pečeť s orlicí použila zemská stavovská obec až na listině uznávající pragmatickou sankci v roce 1720.

6) Polepšení stříbrné tinktury šachování orlice na zlatou podle listiny Fridricha III. nezačali v 19. století vyzdvihovat odpůrci vazeb mezi Moravou a Čechami. Po zrušení české zemské kanceláře byla Morava státoprávně ve stejném postavení jako Čechy a vazby mezi oběma zeměmi žádné neexistovaly. Spíše to byli Češi, kteří chtěli obnovit svazek zemí Koruny české. Snaha o uznání listiny vzešla primárně od moravského stavovského výboru jakožto politického představitele moravské země, nikoliv od nějakých moravských Němců. Stejně jako v Čechách, všichni představitelé zemské reprezentace mluvili německy.

7) Spory o správnou podobu moravské vlajky nevznikly dříve, než v roce 1848.

8) V předbělohorském období je doloženo užití bílo-modrého praporu, reprezentujícího moravské stavy. Žádné usnesení moravského sněmu však o takovém praporu nemluví.

9) Podle autorů se bílo modrá vlajka „od osvícenských reforem císaře Josefa II., které zrovnoprávňovaly židovské obyvatelstvo, stala všeobecně známým symbolem emancipovaného židovského hnutí a pro Moravu tím nepřipadala v úvahu“. To je věcný i logický nesmysl, Modrobílá vlajka, převzatá od barev židovského modlitebního šálu, se začala používat až od vzniku sionismu na konci 19. století (první zpráva z roku 1884) a rozhodně ne v Čechách nebo na Moravě. Neexistuje jediný doklad toho, že by důvodem neužívání modrobílé kombinace pro moravskou vlajku byl nějaký problém s židovskou obcí.

10) Změnu šachování orlice neprosazovali „vlivní stoupenci proněmeckého programu“. Stoupenci ryze proněmeckého programu byli na Moravě ve výrazné menšině. Nejpočetnější a nejvlivnější byli „rakouští Moravané“, loajální zastánci statu quo, tedy autonomní Moravy v rakouském soustátí.

Vzhledem k tomu, že Vámi přetištěná poměrně krátká pasáž obsahuje přinejmenším deset sporných tvrzení, jímá mě hrůza z představy, co lze očekávat v celé knize“. 

Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská trikolóra

K různým dobově používaným barevným kombinacím: Moravské barvy: bílá, červená, modrá; slovanská trikolora: modrá, bílá, červená, resp. červená, bílá, modrá; ruská vlajka: bílá, modrá, červená; lidové barevné varianty při popisu: moravské barvy: červená, bílá, modrá, a ruská vlajka: červená, modrá, bílá, a vlajka České republiky popisovaná lidově jako červenomodrobílá, a historická vlajka Moravy.

Každý den s úsměvem

V Domaníně, což je část Bystřice nad Pernštejnem, bylo možno při pouti v neděli 10. října vidět vyvěšenou moravskou vlajku. Při bližším pohledu vidíme, že list vlajky není pevně spojen s žerdí. Je to tedy moravská vlajka vyvěšená na způsob praporu. Během pouti byl požehnán nový zvon do místní kapličky Panny Marie Růžencové (Vítězné).

Až do upozornění všímavého kolemjdoucího visela moravská vlajka ve fasádním držáku restauračního zařízení na čestnějším místě (je to kulturní dům i s výčepem), což ovšem umožnilo pořídit tento báječný záběr z této strany ulice. Stejně skvělý pohled se teď naskýtá z druhé strany.

V Domaníně mají vlajku s karabinkami (tj. k lanku stožárů). Jsou tam (na koncích) a jimi je přichycena k žerdi).

Odpověď na otázky vznesené v příspěvku Moravské vlajky zveřejněném na stránce věnované moravskému národu

Dne 6. října byl na stránce moravskynarod.cz zveřejněn příspěvek nazvaný Moravské vlajky, v němž jeho autor klade sobě a ostatním několik otázek. Odpovězme na ně.

Odpověď je jednoduchá. Není to žádná konspirace proti "žlutým", kde politická strana Moravané chce federalizaci na dvě republiky a Moravské zemské hnutí konfederaci, obojí nereálné, protože nemáme dostatek zemí, jako Rakousko:

• Prostě vše stojí a padá s (oficiální) moravskou orlicí (znakem). Cokoliv jiného/odlišného "chce něco jiného" ...
• "Moravská zemská vlajka" neexistuje, tak jako neexistují žádné zemské vlajky u nás. Byla (neoficiálně) používána žluto-červená vlajka (dnes zákonná vlajka Prahy), po roce 1848 (v duchu tehdejší doby "bývalých jednotlivých zemí monarchie" a nacionalismu), protože byla neuváženě dopuštěna "dualita" znaků (z pohledu politického i národnostního). Stávající (s neplatným znakem Moravy) se uměle za moravskou zemskou vydává s politickými cíli. Proto ji logicky používá ten, kdo je separatistou. Viz oficiální (heraldická) vlajka Katalánska a neoficiální separatistická vexilologická vlajka Katalánska (s klínem a hvězdou) ... 
• "Markraběcí standarta" neexistuje, tak jako neexistuje markrabě. Navíc co je to "standarta" = většinou vyztužený jezdecký praporec menšího obvykle čtvercového formátu. Není jí vlajkový/praporový list o poměru stran 2:3. Čili takto užívané označení je demagogií "žlutých" moravistů chtějících dehonestovat odborně i právně samozřejmou heraldickou vlajku Moravy opakující platnou moravskou orlici. Nic více nic méně.

Téma je probíráno rovněž v příspěvcích Shrnující poznámky k vyvěšování moravské vlajky 5. července a Odpověď na častý dotaz ve „sporu o podobu tzv. moravské vlajky“ a především vhodnost užívání tohoto symbolu.

Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská trikolóra

Kdo jsou lidé, kteří této standartě dávají přednost před moravskou zemskou vlajkou a proč?

Všichni ti, kteří prostě jenom respektují (historicky i právně) oficiální moravskou orlici (de iure znak Moravy). Tomu neoficiální zemská vlajka z 2. poloviny 19. století a začátku 20. století mající podobu žlutočervené, resp. červenožluté bikolóry, jak byla vyvěšována, neodpovídá (vylučuje se).

Není to náhodou snaha přivést moravské dušičky na českou stranu?

Naopak, jak dokládají volební výsledky, moravský volič je rozumný, nepotřebuje přivádět na "žlutou stranu". Hrdost Moravanů (mluvících česky; německé (německy mluvící) Moravany na Moravě v takovém množství, jako tomu bylo do roku 1945 a krátce po něm, už nemáme, a tak zde nepíšeme o těchto německy mluvících Moravanech, kteří se ke svému moravanství třeba i stále hlásí, ač již jsou dlouho domovem v cizině, a "moravština" neexistuje (jazykově v tom smyslu, že by byla jiná než spisovná čeština, proto, pokud jazyk, jímž mluvíme, chceme označovat za moravský, jak nám to umožnilo sčítání lidu 2021, tak zajisté můžeme; jsou ovšem popsány různé přístupy k tomu, jak náš jazyk (= moravština) chápat) jasně vyjadřuje jejich právoplatný znak, viz velký státní znak České republiky, ustanovený domácí dynastií Přemyslovců, pokřtěných na Moravě a právně respektovaný republikou, a jemu odpovídající prapor (vlajka).

Čechy (česká strana/část republiky) nejsou žádný nepřítel (kdo toto tvrdí je potencionální "bratrovrah a vlastizrádce"). Pamatujme na Svatoplukovy pruty, osud zemí České koruny i osud Československa. A nepřítelem není ani ta "dekadentní" Praha (jako každé hlavní město té které země), z většiny dnes obývaná původem Moravany. Naše státní barvy jsou jednotné a provázané s barvami všech Slovanů i demokratických velmocí. Vážným problémem České republiky je pouze absurdní stávající krajská soustava, ale to musí moravisté vysvětlit všem těm Zlínům, Jihlavám a dalším podobným, ať ustoupí ...

Hugo Gerhard Ströhl: Tabulka rakousko-uherských vlajek a kokard z roku 1900

Obrázek tabulky Flaggen und Fahnen (vlajky a prapory) - Flaggen der Kriegs- und Handels-Marine. Landesfarben und Cocarden von Oesterreich-Ungarn Und Liechtenstein nacházející se v práci Huga Gerharda Ströhla Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle byl převzat z příspěvku Zastave in kokarde - Od Marije Terezije do leta 1894 zveřejněného 24. srpna 2015 (autor: Aleksander Hribovšek) na stránkách Slovinská heraldika.

Hugo Gerhard Ströhl, Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle, tab. XVIII,
výřez, král Václav z Čech (10. Čechy, 11. Morava)

Ve větším rozlišení jinde na internetu zde.

Moravskou vlajku Hugo Gerhard Ströhl zachytil jako žlutočervenou bikolóru.

Citace obrázku: STRÖHL, H. G. Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle, Dunaj: Anton Schrol & Co., 1900

Hugo Gerhard Ströhl, Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle, tab. XX

Výše uvedené obrázky zřejmě prošly grafickým editorem, který odebral něco z prachu, který se na předloze usadil. Na Wikipedii je sken celé strany. Ten je pro účel tohoto příspěvku jen mírně oříznut o nepotřebný okraj.

Hugo Gerhard Ströhl, Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle, tab. XX

Hugo Gerhard Ströhl: Oesterreichisch-Ungarische Wappenrolle: die Wappen ihrer K.u.k. Majestäten, die Wappen der durchlauchtigsten Herren Erzherzoge, die Staatswappen von Oesterreich und Ungarn, die Wappen der Kronländer und der ungarischen Comitate, die Flaggen, Fahnen und Cocarden beider Reichshälften, sowie das Wappen des souverainen Fürstenthumes Liechtenstein, Vienna 1890; reprint a revize v roce 1900.

A.

1. cesarska in kraljeva standarta (do 1894)
2. poveljniška zastava admirala
3. položajna zastava admiralov; kontraadmiral jo izobesi na zadnjem, viceadmiral na prednjem in admiral na srednjem jamboru (do 1894)
4. komodorjev plamenec
5. plamenec starešine (razlika od komodorjevega je v načinu izobešanja)
6. zastava vojne mornarice (do 1915)
7. zastava na premcu (nem. Gösch ali Bugflagge, ang. jack)
8. vimpel (ang. masthead pennant)
9. zastava trgovske mornarice
10. zastavi pilota
11. častni zastavi za posebne dosežke kapitanov trgovske mornarice; belo so prejeli tisti, ki so odprli novo svetovno trgovsko pot ali se izkazali s kakšnim drugim častivrednim dejanjem, rdečo pa tisti, ki so se izkazali med sovražnim ali roparskim napadom na ladjo ter bojem;
12. zastava Avstrije
13. kokarda Avstrije
14.zastava Ogrske
15. kokarda Ogrske
16. zastava Koroške, Češke, Solnograške in Predarlske
17. zastava Goriške in Gradiščanske, Gornje Avstrije in Tirolske
18. zastava Spodnje Avstrije in Dalmacije
19. zastava Štajerske
20. zastava Moravske
21. zastava Kranjske
22. zastava Bukovine
23. zastava Trsta
24. zastava Istre
25. zastava Šlezije
26. zastava Hrvaške
27. zastava Slavonije
28. zastava Reke
29. zastava Sedmograške
30. nacionalne barve Poljske
31. barve Rutenije
32. slovanske nacionalne barve

A. kokarda kneževine Liechtenstein
B. hišne barve kneževine
C. deželne barve kneževine

Bosna je uporabljala rdeče-rumeno.

B.

Pokus o překlad do angličtiny:

1. Imperial-Royal Standart (up to 1915)
2. Command Admiral flag
3. Positional Admirals flag; Rear-Admiral if displayed on the rear, Vice-Admiral Admiral if displayed on the middle mast (up to 1915)
4. Commodore pennant
5. Older pennant (the difference from 4. is the mode of display)
6. Flag of the Navy (until 1915)
7. Navy jack
8. Masthead pennant
9. Merchant marine flag
10. Pilot flag
11. honorary flag for special achievement of captains of the merchant navy; white received by those who have opened a new world trade route or proven themselves by any other worthy acts, and the red ones, by those who have proved themselves when faced with hostile or predatory attacks on a ship and fought;
12. Flag of Austria
13. cockade of Austria
14. Flag of Hungary
15. cockade of Hungary
16. Flag of Carinthia, the Czech Republic, Salzburg and Vorarlberg
17. Flag Gorizia and Burgenland, Upper Austria and Tyrol
18. Flag of Lower Austria and Dalmatia
19. Flag of Styria
20. Flag of Moravia
21. Flag of Carniola
22. Flag of Bukovina
23. Flag of Trieste
24. Flag of Istria
25. Flag of Silesia
26.  Flag of Croatia
27. Flag of Slavonia
28. Flag of Rijeka
29. Flag of Transylvania
30. the national colors of Poland
31. colors of Ruthenia
32. Slavic national colors

A. cockade of the Principality of Liechtenstein
B. Home colors of the principality
C. Land colors of the principality

Bosnia uses red-yellow.

Žehnání vlajky Moravy při pouti v Ráječku 5. července 2021

Dne 5. července 2021 byla zábřežským místoděkanem P. Františkem Eliášem při poutní mši svaté v obecní kapli sv. Cyrila a Metoděje v Ráječku požehnána moravská vlajka. Ano, je to moravská vlajka a je přepychová. Prapor, který vidíme na fotografiích, byl vyroben firmou Umělecké vyšívání L & L Strachotovy. O pořízení praporu a o události podala zprávu též stránka sumpersko.net v příspěvku Na pouti v Ráječku byla požehnána moravská vlajka.

Dále o praporu 12. července informoval článek Šumperského a jesenického deníku.cz Zábřeh pořídil moravskou vlajku, bude na radnici vedle státní, z něhož citujeme: "Tato podoba moravské vlajky vychází z nejstaršího doloženého praporu Moravy a také ze zákonné definice státních symbolů České republiky. Tato podoba moravské vlajky je zároveň součástí vlajek šesti krajů, které zcela nebo zčásti leží na historickém území Moravy. „Modrou“ variantu moravské vlajky zvolilo i město Zábřeh.".

Na stránce František JOHN se k tomu píše: "Zábřeh má novou vlajku Moravy. Morava už staletí není samostatným státním útvarem, nemá svou vlastní samosprávu. Má ale svou historii, kulturu, jasné hranice či symboliku. Je především na městech a obcích, aby svou moravskou identitu připomínaly. Nová vlajka Moravy bude vedle vlajky městské (z roku 2014) a státní (z roku 2018) zdobit prostory městského úřadu. Pro nás regionální patrioty je obzvlášť potěšující, že byla vyšita v Postřelmově."

Na stránce města Zábřehu, kde je k prohlédnutí album fotografií z žehnání v Ráječku, k tomu 5. července ráno napsali: "V Zábřeže jsme patrioti, máme novou ručně vyšívanou vlajku Moravy! 🚩

Vyšívané vlajky jsou jedinečné obecní a městské insignie, které se stávají svědky významných událostí, oslav, návštěv i ceremonií. Slavnostní a jedinečný ráz dodávaly zasedací místnosti městského úřadu vlajka města a česká státní vlajka. Tuto dvojici nově dozdobí také ručně vyšívaná vlajka s moravskou orlicí.🦅

V dnešní sváteční den, kdy si připomínáme příchod slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, bude při poutní mši svaté v obecní kapli sv. Cyrila a Metoděje v Ráječku moravská vlajka požehnána. ⛪

Šití slavnostních vlajek je tradičním řemeslem českých vyšívaček. Dnes ho ale ovládá jen několik žen v republice. A mezi ně patří i Libuše a Lucie Strachotovy z Postřelmova, které přistupují s láskou a pokorou ke svému řemeslu. 💙 Z jejich dílny L & L Strachotovy - ruční umělecké vyšívání vyšly všechny 3️⃣nádherné vlajky, které pořídilo město Zábřeh. 😊"

Na stránce L & L Strachotovy - ruční umělecké vyšívání k tomu: "Děkujeme panu Johnovi za sdílení jsme rády, že se vlajka líbí dokonce díky barvám orlice vzplanula vášnivá debata … a my jsme si s holkama řekly, že lepší nějaká diskuze, než žádná #mestozabreh #moravskavlajka #heraldika #barvicky".

Tisková mluvčí zábřežské radnice Lucie Mahdalová k tomu řekla: „Z jejich dílny vyšly všechny tři nádherné vlajky, které zdobí prostory zábřežské radnice.“.

Vlajka v Zábřehu, jak vidíme ze záběru, je prostě krásná. Našla využití i při dokumentaci významných návštěv, které hned zaujme.

Takovým setkáním byla v červenci 2021 návštěva potomka významného šlechtického rodu spjatého se Zábřehem - Tunklů, v jejichž erbu je kapr, Tamáse Ference Tunkela žijícího v Maďarsku. Kraj předtím naposledy oficiálně navštívili Tunklové z české větve rodu žijící v Praze a v Dačicích v roce 2010.