Zobrazují se příspěvky se štítkemPraha. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPraha. Zobrazit všechny příspěvky

Karel Havlíček Borovský, Národní noviny, Praha, 1848

 Havlíček Borovský, Karel: Národní nowiny, Praha: Wojtěch Deym, 1848. č. 52. s. 208:

"Z Prahy.

Z Prahy. Druhá slavnost, kterou nám věčně znamenití dnové sněmu slovanského přinesli, byla rovně dojemná jako neobyčejná. Na trhu Svato-Václavském slavil srbský protopresbyter Stamatović služby Boží ritu řeckého v staroslovanském církevním jazyku, jak jich Praha před mnohými stoletími bývala oučastna. — Slavnost se otevřela imposantním tahem z Museum Národního. Napřed táhly řady Slávie s oštěpami, za nimi ve špalíru studentův všech škol řada děvčátek, bíle ustrojených, s páskami slovansko-barevnými, červeně-modře-bílými, a košíčkami s květinkami, větší a větší ; před děvčátky táhli hoši dva — vnukové blanických rytířů, jak se nazývají — s korouhví a v čepicích Svornosti. Za děvčaty šly paní, a pak za prápory českým a ilirským „dlúhým tahem“ Slované ve skvostných krojích národních. Svornost uzavřela tah. — Tiše, důstojně bral se tah po příkopech k oltáři sv. Wáclava za nesmírného shonu lidu. Nebylo okna ba otvoru prázdného po celém Sv.-Václavském trhu. Služby Boží trvaly přes hodinu; co každý cítil, slyše zpěv nábožným jazykem, jímž svatí apoštolové Cyrill a Methud Slovanům kázali křesťanství, vnímaje ty zvuky z duše jdoucí do duše, jaké vzpomínky vystupovaly v duších všech, jenž rozuměli významu této slavnosti, — o tom je snadno si pomyslit. Zpěvecký sbor se zbraní zpíval dokonale. Mezi jiným formuli: Gospodi pomiluj. Modlilo se mezi jinými za patriarchu Josipa (Rajačića), za cesarja Ferdinanda, za národy slovanské, za naše zemřelé spisovatele, počínajíc s Josipem Jungmannem, a za druhé jménem jmenované. Po mši blahoslavil swěštěnnik služby vykonavší s křížem v ruce všem národům slovanským a všemu počínání našemu v jazyku srbském řečí ráznou. Třikrát se ozvalo: Sláva! třikrát: Živio! z úst všeho lidu. — Zpáteční tažení byl pravý triumf. Jako tažení tam bylo tiché, důstojné, imposantní, bylo tažení nazpět jeden hlas: „Sláva, Živio, ať žijou Slované!“ — že ani zpěv nebyl možný. Byla to vítězosláva slovanského ducha. — Z Národního Museum kynula příchozím korouhev slovanská. — Zvláštní dojem způsobila něžná řada děvčátek. Všech oči byly věnovány těmto „andílkům“.

*** Večír o 8 hod. byla na ostrově Střeleckém veliká schůzka slovanská. Pod hustými stromy vlnily se porozmanité postavy, zvučely porozmanité řeči. Zpívalo, řečnilo a na konci tancovalo se z čista jasna. — Sbor studentův — zpěváků rozveselil velmi četnou společnost, která z většiny přes půlnoc setrvala pohromadě.

Smýšlení v Praze je nyní velmi slovanské.

*** Slavjanska beseda je ustanovena na sobotu dne 10. června, na Žofíně v 8 hodin večer. Pro množství nahromaděného zaměstnání a sterého díla, jenž se pro Slavjanskú besedu chystá, bylo nemožno ji dříve dávat. К zaražení této zábavy jsou nápomocni Slávie, Slovanská Lípa a Svornost, jenž každá ze svého výboru několika oudů vyvolila. Slávii representují pp. Jarmil Lambl, Jonák, Demel, Wodka, Nepomucký, Dobrovský, Bayer, Prošek; Slovanskou lípu pp. Vilém Meisner, Lhota, Mikovec, Mayer, Decker, F. Fingerhut, Jos. Mánes, Javůrek; ze Svornosti pp. Brandeis, Duda, Tyl Branimír atd. Ženské lístky jsou již rozeslány, co se tenkráte poštou stalo; mužské lístky vydávají se každý den od 2—6 hod. v čítárně Slávie na Široké ulici číslo 28/2 na dvoře vlevo v patru prvním; cena lístků pro mužské je na 2 zl. stříbra určena. Očekáváme, že větší část našich paní a spanilých krasotinek objeví se nám v národním kroji, a bude slovanskými barvami (modrá, bílá, červená) ozdobena; to samé platí o pánech a tanečnících, a nerádi bychom viděli, aby na Slavjanské besedě mnoho se francouzskýmí fraky strašilo. Že nám ale jádrná, svobodná a čistá mysl slovanská nade všecko platí, rozumí se samo sebou. Tedy páni výborové buďte přísní a svědomití u vydávání lístků, ať je vaše slavnost, v kterou tolik důvěry klademe, pravá Slavjanská beseda. N.

Hudební zkoužka pro Slavjanskau besedu bude se ve středu dne 7. června v sále na Žofíně o 6. hod. na večer odbývati.

*** Právníci wedou nyní boj s fakultou doktorů o povolání k volbě na sněm zemský. Studentstvo žádalo ve zvláštní petici o poněkudní změnu v ohledu na věk povolanosti do sněmu cestau zákonitou , aby i studentstvo mohlo volit a volenu být; leč nynější dekan dr. Fischer, který se vůbec rád hádá a komedie tropí, staral se věrně o to, aby si studenti v tom ohledu nechali chuť zajít. V sobotu mu udělali na dvou místech kocovinu in corpore všichni studenti. V neděli ráno překazili volbu doktorův, a odpoledne jednalo se o to, aby studenti v Praze zůstali a pod kterými výmínkami. Příčina toho byla, že právnická kohorta se rozhodla k rozejítí, tedy k prozatimnímu rozpuštění kohorty, což by Praha nerada viděla, aby se stalo."

Vitráže Maxe Švabinského ve chrámu sv. Víta - heraldické znaky Čech, Moravy, Slezska a Slovenska

Max Švabinský v letech 1939-1948 pokračoval v práci na oknech v chrámu sv. Víta, a navrhl a uskutečnil vitráž Nejsvětější Trojice. Švabinského vitrážemi ve svatovítské katedrále se zabývá např. Kateřina Rusoová v práci Vitráže Maxe Švabinského v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, 2007, která na s. 36 popisuje triforiová okénka pod levým oknem vysokého chóru:

"Uprostřed průvodu pod středním chórovým oknem stojí tři vznešení andělé protáhlého secesního  vzezření. Prostřední drží knihu, kde jsou na dvou otevřených stránkách řecká písmena alfa a omega. Po stranách doplňují výjev dvě kytice růží ve vázách, vlevo nevinně bílých a vpravo mučednicky červených, a také heraldické znaky Čech, Moravy, Slezska a Slovenska."


Poté, co práce přerušila válka, se pokračovalo od srpna do prosince 1945. S každým dokončeným oknem si byl Švabinský jistější a okna chórového závěru, která se dělala naposledy, jsou nejkrásnější. Okno Nejsvětější Trojice bylo osazeno v říjnu 1948. (Jana Orlíková, Okouzlený milovník života Max Švabinský, s. 43-44).

Poznámka ke slovenskému znaku, jak jej definoval nebo odvodil z uherského až L. Štúr po roce 1848: V podstatě je to "replikování" (tvaru štítu a trojvrší i patriaršího kříže) z uherské královské pečeti českého, polského a uherského krále Václava III. (posledního Přemyslovce).


O historii slovenského znaku před časem napsal, už je to asi 20 let, článek RNDr. Tibor Králik z Univerzity Komenského v Bratislavě. Uváděl tam i toho uherského Ladislava V., tedy pozdějšího polského a českého Václava III. Slováci však dodnes věří maďarské nacionalistické legendě o "maďarských důležitých kopcích", asi tak jako někdo v Čechách pověsti o Bruncvíkovi. Dr. Králik ale hledal, o které reálné trojvrší by se mohlo jednat, pokud tedy to má být trojvrší a nikoliv někdy uváděná koruna. Hledal trojvrší u Nitry (údajně jihozápadní část pohoří Tribeč).

Bohužel, je tomu tak - fabulace o naší symbolice je zcela vážně i v učebnicích - jistě o to hůře i na Slovensku (s jejich představami starých Slováků a velkomoravského vládce Svatopluka coby krále Slováků).

Podle Dr. Králika legenda o rýmovaném trojvrší nemůže souviset s původním významem tohoto symbolu. Pak heraldicky zdůvodňuje, proč. O geografickém původu napsal: "Zdá se, že vlastní trojvrší bylo přinesené do Uherska ze západu - z Čech." Naráží na Václava III./Ladislava V., nebo na něco jiného?

Byl pak dalším badatelem informován, že existuje hypotéza, že ze západu ano, ale ne z Čech. Tento badatel tu má na mysli patrně Moravu.

Ovšem tady se nabízí otázka, zda tu nejde v případě určení země ze strany Dr. Králika o takové to typicky slovenské zmatení, kdy vše na západ označují jako Čechy?

Odborník zase netuší, jak to ten či onen myslel, ale je k tomu celkově skeptický, neboť náznaky úpravy paty štítu s patriarším křížem se objevují již v době před Václavem III. za Arpádovců, a co bylo inspiračním vzorem nelze předjímat, zda "západní" heraldická praxe nebo naopak místní (ikonografické) vlivy. Sám by zde potřeboval srovnávací materiál z Uher a okolí.

Ale tak, jako dnes nelze s jistotou vysvětlit dva ocasy českého lva či šachování moravské orlice nebo dělení štítu Arpádovců (kde bývaly též opakující se kráčející lvi) apod., nelze zdůvodnit ani "přidání trojvrší" (či koruny, kořenů apod. mutace) k původnímu uherskému/byzantskému/velkomoravskému patriaršímu kříži.

Nemá vůbec smysl spekulovat, zda je nebo byl význam křesťanský (trojiční symbolika, Golgota, kořeny apod.), panovnický (koruna) či snad dokonce geografický (např. Tatry) apod. ..., ač se o to Maďaři i Slováci přou ...

V heraldice se prostě tyto rozličné "podnože" pod figurami v patě štítu někdy (později) objevují (viz i u figur zvířat).

Historickým paradoxem je role českého krále v této věci ..., a to nechtějí slyšet už vůbec ... :-)

"Náznaky" trojvrší (spíše návrší) jsou patrné již u posledních Arpádovců. Ať již pod vlivem západní heraldiky nebo místních vlivů. Viz pečeti Štěpána V., Ladislava IV. A zajímavé "kořeny" u posledního Arpádovce Ondřeje III.

Václav III. jim dal výraznou (jednoznačnou) podobou.

Hezkým dobovým "renoncem" je Coronelliho mapa Moravy z roku 1692. Na mapě jsou znaky sousedních zemí, vlevo uherský znak, jak ho známe dnes, s modrým trojvrším.

Tam je problém, že kolorování těchto map bylo až druhotné (často si dělal majitel sám apod.). Zvláště u zahraničních vydáních je proto občas s drobnými chybami či odchylkami. Nelze z toho nic moc vyvozovat. Do důsledku vzato Slovensko jako historicky neexistující území (na rozdíl od Sedmihradska, Slavonie apod.) nikdy heraldický znak nemělo a byl vytvořen z čistě Uherské symboliky.

Vlajky Čech, Moravy a Slezska v Praze

Záběr z roku 2016 zachycený v Praze ukazuje vedle sebe všechny tři heraldické prapory historických zemí tvořících Českou republiku. Za nimi je vidět vlajka České republiky a vlajka Evropské unie. Ačkoli to není vidět, lze předpokládat, že v případě moravské vlajky, která představuje Moravu, se jedná o vlajku s červenobíle šachovanou orlicí se žlutou korunou, žlutou zbrojí a s červeným (!) jazykem v modrém listu vlajky.


62. tradiční moravský ples v Praze na Žofíně

Na 62. tradiční moravský ples v Praze zve text: "Začínáme tradičním slavnostním defilé všech krojovaných účastníků a krátkými ukázkami tanců z jednotlivých regionů. V průběhu večera bude ve Velkém sále k vidění i předtančení Moravské besedy. Domácí aj přespolní, zapište si do nového kalendáře! Největší folklórní akce v Praze na Žofíně ♥ Morava pěkně pohromadě na jednom místě - dechová hudba Podlužanka, která bude hrát po celý večer ve Velkém sále, cimbálové muziky, tanečníci, a zpěváci předních folklorních souborů ze Slovácka, Valašska i Hané (budou odtajněni již brzy ;-) )."



Účinkují: dechová hudba Podlužanka, která bude hrát po celý večer ve Velkém sále. Cimbálové muziky, tanečníci, a zpěváci předních folklorních souborů ze Slovácka, Valašska i Hané budou vystupovat v průběhu večera v Malém sále a Rytířském sále a budou to např.: Slovácký krúžek v Praze, Valašský folklorní spolek Krušpánek, Hanáci z Prahy a dále soubory ze Strážnice, Uherského Brodu, Lipova, Hanáckého Slovácka a další krojované skupiny či spolky. Celkem uvidíte pestrou skladbu krojů v počtu okolo 450 krojovaných účastníků. Ples probíhá ve všech prostorách Paláce Žofín. Začíná slavnostním defilé všech krojovaných účastníků a krátkými ukázkami tanců z jednotlivých regionů. Ve všech sálech i dalších prostorách vyhrávají po celou dobu cimbálové muziky, v průběhu večera bude ve Velkém sále k vidění předtančení Moravské besedy.

Moravský ples, rok 2017. Moravo, Moravo, Moravěnko milá.
Moravská orlice. Hanáci

Člen Slováckého krůžku Praha Miroslav Říha pronesl úvodní přivitání: "Dobrý večer dámy a pánové, dobrý večer milí krajané. Vítám Vás všechny jménem pražských krajanských spolků. Moravských Slováků, Hanáků a Valachů na 62 moravském plese v Praze. Opět po roce zde na Žofíně. Za hojné účasti Vás, všech Těch, kteří se dnes večer chcete potěšit. Bohatstvím, krojovím, pěveckým i hudeckým naší rodné Moravy. Jsem si jist, že My všichni kdo jsme z makrabství Moravského, cítíme velice dobře kdo jsme a cítíme svou povinost nedat se změnit a zbavit své osobitosti. Já cítím své moravanství velice vroucně a jasně. Tím spíš, že moravské slovácko má svou vůni, své barvy, svou chuť, své písně. A právě uprostřed odlišného prostředí, tedy v Praze. Se v nás naše moravské povědomí rýsuje velice výrazně. Hlásíme se proto k němu hrdě a se vztyčenou hlavou.".