V čísle Mährisches Tagblatt z 15. června 1915, č. 134, je v době, kdy byl v Moravské orlici uveřejněn pokyn ke způsobu vyvěšování praporů, na straně 6 článeček, v němž byly popsány vlajky a zemské barvy válkuvedoucích zemí. Zaujme seřazení barev přičítané zde ruské vlajce, které je odlišné od vlajky ruského impéria během první světové války a pořadím připomíná slovanskou vlajku.
(Die Fahnen und Landesfarben der kriegführenden Länder.) Es dürfte ein nicht jedem bekannter Zufall sein, daß die Farben Deutschlands und Oesterreich-Ungarns Feinde rot-blau-weiß sind und zwar: England weiß, durch ein rotes Kreuz in vier Felder geteilt, von denen das Feld oben am Flaggenstock ein rotes Trippelkreuz auf blauem Grunde zeigt, Frankreich führt, wie bekannt, die Farben blau-weiß-rot senkrecht zum Fahnenstock, Rußland blau-weiß-rot in wagerechten Streifen, Serbien rot-blau-weiß gleichfalls in wagerechten Streifen und Montenegro weiß-blau-rot wagerecht. Hierzu gesellt sich Belgien schwarz-gelb-rot senkrecht zum Fahnenstock. Durch den Hinzutritt Italiens zu unseren Feinden ist nun diese blau-weiß-rote Harmonie gestört und außerdem der Weg zu Verwechselungen gegeben, indem nämlich die Landesfahne des Königreiches Ungarn die Farben rot-weiß-grün in wagerechten Streifen als Landesfarben zeigt, hat Italien die gleichen Farben in umgekehrter Folge grün-weiß-rot und senkrecht zum Fahnenstock. Daß das Kaiserreich Oesterreich schwarz-gelb und Deutschland schwarz-weiß-rot seine Farbe nennt, ist allgemein bekannt. Ein schönes Bild, wie die drei Fahnen der treuen Bundesgenossen Deutschland, Oesterreich und Ungarn ihren tapferen siegreichen Heeren vorschweben, gibt z(um) B(eispiel) das Titelbild zu Bongs illustrierter Kriegsgeschichte "Der Krieg 1914-15 in Wort und Bild".
Zobrazují se příspěvky se štítkemRuské barvy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRuské barvy. Zobrazit všechny příspěvky
28. září 1916, Brno - zastavení rozšiřování příručky Polyglott Kuntze, vydané v Bonnu, ozdobené všeslovanskou trikolorou
K. k. Statthalterei-Präsidium für Mähren.
Z(ahl): 32233/Präs.
Brünn, am 28. September 1916.
Verkauf von Artikel in allslavischen Farben,
Sprachunterrichtsbücher "Polyglott Kuntze"
Einstellung der Vertreibung.
An alle Herren k. k. Bezirkshauptmänner, Hofrat und Polizeidirektor in Brünn, Leiter des Polizeikommissariates in Mähr. Ostrau, Bürgermeister in Iglau, Olmütz, Znaim.
Die k. k. Bezirkshauptmannschaft in Marienbad hat die Verbreitung bezw. den Verkauf der Sprachunterrichtsbücher "Polyglott Kuntze" (Verlag bei Georgi in Bonn a Rh.), für das französische, Russische, Serbische, Slovenische und Englische, deren Titelblätter in allslavischen Farben (Tricolore) ausgestattet sind, gemäss § 7 lit. a) des Gesetzes vom 5. Mai 1869, R. G. Bl. Nr. 66 eingestellt.
Hievon werden Euer Hochwohlgeboren zufolge Note des Statthalterei-Präsidiums in Prag vom 23. September 1916, Z: 25286 mit der Aufforderung in Kenntnis gesetzt, in den in Betracht kommenden Gewerben eine Revision vorzunehmen und allenfalls vorgefundene Exemplare der obenzeichneten Bücher, wenn die Titelblätter mit der allslavischen (französischen, russischen) Trikolore versehen sind, im Sinne der im Gegenstande bestehende Weisungen zu behandeln.
Uiber gemachte positive Wahrnehmungen wird zu berichten sein.
Der Statthalter:
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 13 Moravské místodržitelství – presidium, litografie, kr.
Z(ahl): 32233/Präs.
Brünn, am 28. September 1916.
Verkauf von Artikel in allslavischen Farben,
Sprachunterrichtsbücher "Polyglott Kuntze"
Einstellung der Vertreibung.
An alle Herren k. k. Bezirkshauptmänner, Hofrat und Polizeidirektor in Brünn, Leiter des Polizeikommissariates in Mähr. Ostrau, Bürgermeister in Iglau, Olmütz, Znaim.
Die k. k. Bezirkshauptmannschaft in Marienbad hat die Verbreitung bezw. den Verkauf der Sprachunterrichtsbücher "Polyglott Kuntze" (Verlag bei Georgi in Bonn a Rh.), für das französische, Russische, Serbische, Slovenische und Englische, deren Titelblätter in allslavischen Farben (Tricolore) ausgestattet sind, gemäss § 7 lit. a) des Gesetzes vom 5. Mai 1869, R. G. Bl. Nr. 66 eingestellt.
Hievon werden Euer Hochwohlgeboren zufolge Note des Statthalterei-Präsidiums in Prag vom 23. September 1916, Z: 25286 mit der Aufforderung in Kenntnis gesetzt, in den in Betracht kommenden Gewerben eine Revision vorzunehmen und allenfalls vorgefundene Exemplare der obenzeichneten Bücher, wenn die Titelblätter mit der allslavischen (französischen, russischen) Trikolore versehen sind, im Sinne der im Gegenstande bestehende Weisungen zu behandeln.
Uiber gemachte positive Wahrnehmungen wird zu berichten sein.
Der Statthalter:
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 13 Moravské místodržitelství – presidium, litografie, kr.
13. dubna 1916, Brno - pokyny ke sledování a postihu případů nošení trikolor v ruských a srbských barvách osobami povolanými ke službě u domobrany
Po výnosech z roku 1915 řešících nošení trikolor v ruských barvách s tomu odpovídajícím pořadím a podobným, byla záležitost řešena i v roce 1916. Vedle výslovného uvedení pořadí barev trikolor jmenovaných v dokumentu je dále v závorkách kvůli jednoznačnosti, aby bylo jasné, co se myslí, na vysvětlení přidán údaj o tom, kterému státu jsou tyto kombinace přiřazeny. Trikolóry nebyly vykládány (nebo o to nebyl zájem) jako dvě různé varianty téhož - ale něčeho jiného, než jsou barvy Srbska a Ruska.
V tom případě, který se tu v rozporu s tvrzením objevujícím se v dokumentu, když jde o Moravu, nabízí, by šlo o vlastní moravské zemské barvy odvozené podle moravské orlice (bílá a červená barva: stříbrnočervené šachování, modrá barva: modré pole). Sledované barevné kombinace trikolor jsou popsány jako ruské a srbské. V časově předcházejících dokumentech je vidět stíhání "ruské" kombinace barev či podobné. Chápe se, pokud jde o výskyt na Moravě, jejich praktická zaměnitelnost, což se ovšem v dokumentu z 13. dubna 1916 nezmiňuje. Dá se uvažovat o tom, že se tu záměrně i nezáměrně využívá podobnosti s vlajkami v té době vůči Rakousku-Uhersku nepřátelských států k vyloučení trikolóry sestavené z barev moravské orlice, které konkurovaly zlatočerveně šachované orlici, a byly tudíž závadné, jelikož úředně doporučenými/prosazovanými zemskými barvami byly žlutá a červená barva.
Úředník tedy odmítaným trojkombinacím složeným z barev bílá, červená a modrá nějak rozuměl, nebo měl zadání, jak jim rozumět. Současně s myšlenkou na moravské barvy, která je popsána výše, bychom tedy mohli/měli počítat s tím, že by i na tom úředním výkladu bylo něco dobově pravdivého, když bychom si představili, že se takový odvedenec pokusil vyjádřit jen tu jednu nebo hned dvě myšlenky zaráz; i kdyby zrovna takto, jak si myslí úřad, uvažovala jen část z nich. Jestliže by takto uvažovala jen určitá část, tak ten zbytek nosící takové a podobné trikolóry by pochopitelně a jistě vyjadřoval něco jiného - něco, o čem informuje sám výnos: barvy chápané jako národní.
Ale jak těm kombinacím barev vlastně úředník rozumí? Buď je zásadně počítal jinak než shora dolů, totiž zdola nahoru, a nevadilo (mu) to ani ostatním, "však si rozumíme, že", protože ve výsledku mělo jít tak či onak o odstranění těchto barevností objevujících se na používaných symbolech, anebo je dokonce zaměnil. Ruská vlajka je z těchto barev složena, ovšem v pořadí bílá, modrá a červená. Srbská trikolóra je červená, modrá a bílá. V této podobě ji používalo v letech 1830-1882 Srbské knížectví, kdežto Srbské království (1882-1918) v následujícím období používalo vlajku, na niž byl přidán znak.
Zajímavá a důležitá je v tomto jistě odpověď obžalovaných, kteří se neustále ospravedlňovali tím, že trikolóru nosili jako národní barvy, a že toho se týkající nařízení a výnosy obyvatelstvu prý nebyly známy.
K. k. Statthalterei-Präsidium für Mähren.
Z(ahl): 13089/Präs.
Brünn, am 13. April 1916.
Sehr dringend.
Tragen von Abzeichen seitens der zur Musterung erscheinenden Landsturmpflichtigen.
An alle Herren k. k. Bezirkshauptmänner, Hofrat und Polizeidirektor in Brünn, Leiter des Polizeikommissariates in Mähr. Ostrau.
Einer Mitteilung des k. k. Militäranwaltes des k. u. k. Militärkommandanten in Wien, exponiert in Brünn zufolge, wurde den wiederholten h. o. Erlässen betreffend das Tragen von Trauerabzeichnen, rot-blau-weissen (russischen) und weiss-blau-roten (serbischen) Bändern, Kokarden, Blumen und Abzeichen von Landsturmpflichtigen vor und nach der Musterung seitens der Gemeindevorsteher und Gendarmerie, insbesondere auf dem flachen Lande, nicht die notwendige Aufmerksamkeit zugewendet, sodass sich immer wieder wieder Fälle ereigneten, dass Landsturmpflichtige mit Trauerabzeichen oder mit Bändern in den feindlichen Farben bei der Musterung erschienen. Die Verantwortung der Beschuldigten geht stets dahin, dass die Trikolore als nationale Farben getragen wurde und dass die diesbezüglichen Verordnungen und Erlässe der Bevölkerung nicht bekannt seien.
Unter Hinweis auf den h. o. Erlass vom 14. Mai 1915, Z: 28239/präs. werden Euer Hochwohlgeboren mit Rücksicht auf die unmittelbar bevorstehende Musterung der 18 Jährigen aufgefordert, die diesbezüglichen Erlässe der Gendarmerie, sowie den Gemeindevorstehern neuerlich in Erinnerung zu bringen und letztere zu verhalten, die bezüglichen Verbote nicht nur in ortsüblicher Weise der Bevölkerung zur Kenntnis zu bringen, sondern auch den Landsturmpflichtigen bei Ausfolgung des Landsturmlegitimationsblattes einzuschärfen.
Ferner sind die Händler mit derlei Abzeichen etz. neuerlich auf die bestehenden Verbote eindringlichst aufmerksam zu machen.
Gegen Zuwiderhandelnde ist mit rücksichtsloser Strenge vorzugehen. Den Gemeindevorstehern ist ausdrücklich zu eröffnen, dass gegen diejenigen Gemeindevorsteher in deren Gemeinden das Tragen von den erwähnten Trikoloren konstatiert werden wird, wird strengstens vorgangen werden müssen.
Der Statthalter:
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 13 Moravské místodržitelství – presidium, litografie, kr.
V tom případě, který se tu v rozporu s tvrzením objevujícím se v dokumentu, když jde o Moravu, nabízí, by šlo o vlastní moravské zemské barvy odvozené podle moravské orlice (bílá a červená barva: stříbrnočervené šachování, modrá barva: modré pole). Sledované barevné kombinace trikolor jsou popsány jako ruské a srbské. V časově předcházejících dokumentech je vidět stíhání "ruské" kombinace barev či podobné. Chápe se, pokud jde o výskyt na Moravě, jejich praktická zaměnitelnost, což se ovšem v dokumentu z 13. dubna 1916 nezmiňuje. Dá se uvažovat o tom, že se tu záměrně i nezáměrně využívá podobnosti s vlajkami v té době vůči Rakousku-Uhersku nepřátelských států k vyloučení trikolóry sestavené z barev moravské orlice, které konkurovaly zlatočerveně šachované orlici, a byly tudíž závadné, jelikož úředně doporučenými/prosazovanými zemskými barvami byly žlutá a červená barva.
Úředník tedy odmítaným trojkombinacím složeným z barev bílá, červená a modrá nějak rozuměl, nebo měl zadání, jak jim rozumět. Současně s myšlenkou na moravské barvy, která je popsána výše, bychom tedy mohli/měli počítat s tím, že by i na tom úředním výkladu bylo něco dobově pravdivého, když bychom si představili, že se takový odvedenec pokusil vyjádřit jen tu jednu nebo hned dvě myšlenky zaráz; i kdyby zrovna takto, jak si myslí úřad, uvažovala jen část z nich. Jestliže by takto uvažovala jen určitá část, tak ten zbytek nosící takové a podobné trikolóry by pochopitelně a jistě vyjadřoval něco jiného - něco, o čem informuje sám výnos: barvy chápané jako národní.
Ale jak těm kombinacím barev vlastně úředník rozumí? Buď je zásadně počítal jinak než shora dolů, totiž zdola nahoru, a nevadilo (mu) to ani ostatním, "však si rozumíme, že", protože ve výsledku mělo jít tak či onak o odstranění těchto barevností objevujících se na používaných symbolech, anebo je dokonce zaměnil. Ruská vlajka je z těchto barev složena, ovšem v pořadí bílá, modrá a červená. Srbská trikolóra je červená, modrá a bílá. V této podobě ji používalo v letech 1830-1882 Srbské knížectví, kdežto Srbské království (1882-1918) v následujícím období používalo vlajku, na niž byl přidán znak.
Zajímavá a důležitá je v tomto jistě odpověď obžalovaných, kteří se neustále ospravedlňovali tím, že trikolóru nosili jako národní barvy, a že toho se týkající nařízení a výnosy obyvatelstvu prý nebyly známy.
K. k. Statthalterei-Präsidium für Mähren.
Z(ahl): 13089/Präs.
Brünn, am 13. April 1916.
Sehr dringend.
Tragen von Abzeichen seitens der zur Musterung erscheinenden Landsturmpflichtigen.
An alle Herren k. k. Bezirkshauptmänner, Hofrat und Polizeidirektor in Brünn, Leiter des Polizeikommissariates in Mähr. Ostrau.
Einer Mitteilung des k. k. Militäranwaltes des k. u. k. Militärkommandanten in Wien, exponiert in Brünn zufolge, wurde den wiederholten h. o. Erlässen betreffend das Tragen von Trauerabzeichnen, rot-blau-weissen (russischen) und weiss-blau-roten (serbischen) Bändern, Kokarden, Blumen und Abzeichen von Landsturmpflichtigen vor und nach der Musterung seitens der Gemeindevorsteher und Gendarmerie, insbesondere auf dem flachen Lande, nicht die notwendige Aufmerksamkeit zugewendet, sodass sich immer wieder wieder Fälle ereigneten, dass Landsturmpflichtige mit Trauerabzeichen oder mit Bändern in den feindlichen Farben bei der Musterung erschienen. Die Verantwortung der Beschuldigten geht stets dahin, dass die Trikolore als nationale Farben getragen wurde und dass die diesbezüglichen Verordnungen und Erlässe der Bevölkerung nicht bekannt seien.
Unter Hinweis auf den h. o. Erlass vom 14. Mai 1915, Z: 28239/präs. werden Euer Hochwohlgeboren mit Rücksicht auf die unmittelbar bevorstehende Musterung der 18 Jährigen aufgefordert, die diesbezüglichen Erlässe der Gendarmerie, sowie den Gemeindevorstehern neuerlich in Erinnerung zu bringen und letztere zu verhalten, die bezüglichen Verbote nicht nur in ortsüblicher Weise der Bevölkerung zur Kenntnis zu bringen, sondern auch den Landsturmpflichtigen bei Ausfolgung des Landsturmlegitimationsblattes einzuschärfen.
Ferner sind die Händler mit derlei Abzeichen etz. neuerlich auf die bestehenden Verbote eindringlichst aufmerksam zu machen.
Gegen Zuwiderhandelnde ist mit rücksichtsloser Strenge vorzugehen. Den Gemeindevorstehern ist ausdrücklich zu eröffnen, dass gegen diejenigen Gemeindevorsteher in deren Gemeinden das Tragen von den erwähnten Trikoloren konstatiert werden wird, wird strengstens vorgangen werden müssen.
Der Statthalter:
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 13 Moravské místodržitelství – presidium, litografie, kr.
14. května 1915, Brno - potírání nošení nepřípustných označení a trikolor
Potírání nošení nepřípustných označení a trikolor osobami povolanými k odvodu do domobrany:
K. k. Statthalterei-Präsidium für Mähren.
Z(ahl): 28239/Präs.
Brünn, am 14. Mai 1915.
Tragen von Abzeichen seitens der zur Musterung erscheinenden Landsturmpflichtigen.
An alle Herren k. k. Bezirkshauptmänner, Hofrat und Polizeidirektor in Brünn, Herrn Leiter des Polizeikommissariates in M. Ostrau.
Da die mit den h. o. Erlässen vom 4. März 1915, Z: 10901/präs. und vom 19. März 1915, Z: 14565/präs. angeordnete Veröffentlichung der Unzulässigkeit des Tragens bestimmter Trikolore und Warnung vor den Straffolgen nicht die nötige Publizität erlangt haben könnte, (insbesondere bei den Kaufleuten und Erzeugern) werden Euer Hochwohlgeboren eingeladen, soferne dies nicht schon geschehen sein sollte, die Einrückung der bezüglichen Verlautbarung auch in die Amtsblätter und Tagesblätter zu veranlassen.
Kaufleute, die bekanntermassen derartige Bänder etz. feilbieten und Fabrikanten, die sie erzeugen, sind direkt entsprechend zu verständigen.
Der Statthalter:
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 13 Moravské místodržitelství – presidium, litografie, kr.
K. k. Statthalterei-Präsidium für Mähren.
Z(ahl): 28239/Präs.
Brünn, am 14. Mai 1915.
Tragen von Abzeichen seitens der zur Musterung erscheinenden Landsturmpflichtigen.
An alle Herren k. k. Bezirkshauptmänner, Hofrat und Polizeidirektor in Brünn, Herrn Leiter des Polizeikommissariates in M. Ostrau.
Da die mit den h. o. Erlässen vom 4. März 1915, Z: 10901/präs. und vom 19. März 1915, Z: 14565/präs. angeordnete Veröffentlichung der Unzulässigkeit des Tragens bestimmter Trikolore und Warnung vor den Straffolgen nicht die nötige Publizität erlangt haben könnte, (insbesondere bei den Kaufleuten und Erzeugern) werden Euer Hochwohlgeboren eingeladen, soferne dies nicht schon geschehen sein sollte, die Einrückung der bezüglichen Verlautbarung auch in die Amtsblätter und Tagesblätter zu veranlassen.
Kaufleute, die bekanntermassen derartige Bänder etz. feilbieten und Fabrikanten, die sie erzeugen, sind direkt entsprechend zu verständigen.
Der Statthalter:
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 13 Moravské místodržitelství – presidium, litografie, kr.
20. dubna 1915, Brno - zápalkové krabičky s nálepkou v barvách ruské trikolory
Informace o nálezu zápalkových krabiček vyráběných v továrně na zápalky bratří Scheinostů ve Velkém Postřelmově s nálepkou v barvách ruské trikolory; pátrání po tiskárně uvedených nálepek:
K. k. Statthalterei-Praesidium für Mähren.
Brünn, am 20. April 1915.
Zahl: 21200/Praes.
Zündhölzchenschachteln mit russischen Trikoloren.
Abschrift.
An den Herrn k. k. Statthaltereirat und, Leiter der Bezirkshauptmannschaft in Hohenstadt..
Die Zündhölzchenfabrik der Brüder Scheinost in Gross Heilendorf setzt ihre Zündhölzchenschachteln mit Vidnetten um, auf denen sich eine Trikolore in Farben befindet die mit den russischen Farben identisch ist.
Der Herr Statthaltereirat werden angewiesen, unverzüglich die Abstellung dieses Unfuges zu veranlassen und falls die Herstellung dieser Vignetten in einer Druckerei in Mahren ausserhalb des dortigen Amtsbezirkes erfolgt, überdies an die betreffende Behörde den h. a. Auftrag weiter zu geben. Falls die Vignetten in einer Druckerei ausserhalb Mahrens hergestellt werden, ist dies sofort hieramts anzuzeigen, damit von hieraus das Weitere veranlasst werden kann.
Einem Berichte im Gegenstande, insbesondere über das dortamts Verfügte, wird entgegengesehen.
---
An alle Herren k. k. Bezirkshauptmanner mit Ausnahme von Hohenstadt und Datschitz, den Herrn k. k. Hofrat und Polizeidirektor in Brünn und den Herrn Leiter des k. k. Polizeikommissariates in Mähr. Ostrau.
---
Wird zur Kenntnisnahme und Darnachachtung übermitteln (Zusatz für Iglau, Kremsier, Olmütz, Ung. Hradisch und Znaim) Dieser Erlasz bezieht sich auch auf das Gebiet der dortigen autonomen Stadt.
Der k. k. Statthalter:
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 13 Moravské místodržitelství – presidium, litografie, kr.
K. k. Statthalterei-Praesidium für Mähren.
Brünn, am 20. April 1915.
Zahl: 21200/Praes.
Zündhölzchenschachteln mit russischen Trikoloren.
Abschrift.
An den Herrn k. k. Statthaltereirat und, Leiter der Bezirkshauptmannschaft in Hohenstadt..
Die Zündhölzchenfabrik der Brüder Scheinost in Gross Heilendorf setzt ihre Zündhölzchenschachteln mit Vidnetten um, auf denen sich eine Trikolore in Farben befindet die mit den russischen Farben identisch ist.
Der Herr Statthaltereirat werden angewiesen, unverzüglich die Abstellung dieses Unfuges zu veranlassen und falls die Herstellung dieser Vignetten in einer Druckerei in Mahren ausserhalb des dortigen Amtsbezirkes erfolgt, überdies an die betreffende Behörde den h. a. Auftrag weiter zu geben. Falls die Vignetten in einer Druckerei ausserhalb Mahrens hergestellt werden, ist dies sofort hieramts anzuzeigen, damit von hieraus das Weitere veranlasst werden kann.
Einem Berichte im Gegenstande, insbesondere über das dortamts Verfügte, wird entgegengesehen.
---
An alle Herren k. k. Bezirkshauptmanner mit Ausnahme von Hohenstadt und Datschitz, den Herrn k. k. Hofrat und Polizeidirektor in Brünn und den Herrn Leiter des k. k. Polizeikommissariates in Mähr. Ostrau.
---
Wird zur Kenntnisnahme und Darnachachtung übermitteln (Zusatz für Iglau, Kremsier, Olmütz, Ung. Hradisch und Znaim) Dieser Erlasz bezieht sich auch auf das Gebiet der dortigen autonomen Stadt.
Der k. k. Statthalter:
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 13 Moravské místodržitelství – presidium, litografie, kr.
19. března 1915, Brno - nošení trojbarevných odznaků (stuh), trikolor v barvách připomínajících ruské nebo srbské barvy
Opatření proti nošení tříbarevných trikolor osobami určenými k odvodu do domobrany:
K. k. Statthalterei-Präsidium für Mähren.
Z(ahl): 14565/Präs.
Brünn, am 19. März 1915.
Tragen von Abzeichen seitens der zur Musterung erscheinenden Landsturmpflichtigen.
An alle Herren k. k. Bezirkshauptmänner, Hofrat und Polizeidirektor in Brünn, Leiter des Polizeikommissariates Mähr. Ostrau.
Es wurde die Wahrnehmung gemacht, dass ungeachtet der mit dem h. o. Erlasse vom 4. März 1915, Z: 10901/präs. ergangenen Weisungen noch immer die in diesem Erlasse bezeichneten dreifarbigen Abzeichen (Bänder) seitens der zur Musterung erscheinenden Landsturmpflichtigen und auch sonst getragen werden.
Euer Hochwohlgeboren werden daher im Nachhange zum vorgenannten Erlasse beauftragt, sofort neuerlich die Unzulässigkeit des Tragens dreifarbigen Abzeichen (Bänder), welche eine Gleichheit oder Aehnlichkeit mit den Farben Russlands bezw. Serbiens aufweisen, in allen Gemeinden des unterstehenden Amtsbezirkes in geeigneter Form und zwar mit dem Bemerken zu publizieren, dass gegen alle Zuwiderhandelnde mit aller Strenge strafweise vorgegangen werden wird.
Den Gemeindevorstehern ist zu eröffnen, dass auch sie für die Nichtbeachtung dieser Warnung haftbar gemacht werden müssen und das gegen Diejenigen, in deren Gemeinden das Tragen von den erwähnten Trikoloren konstatiert werden wird, wird strengstens vorgegangen werden müssen.
Der Statthalter:
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 13 Moravské místodržitelství – presidium, litografie, kr.
K. k. Statthalterei-Präsidium für Mähren.
Z(ahl): 14565/Präs.
Brünn, am 19. März 1915.
Tragen von Abzeichen seitens der zur Musterung erscheinenden Landsturmpflichtigen.
An alle Herren k. k. Bezirkshauptmänner, Hofrat und Polizeidirektor in Brünn, Leiter des Polizeikommissariates Mähr. Ostrau.
Es wurde die Wahrnehmung gemacht, dass ungeachtet der mit dem h. o. Erlasse vom 4. März 1915, Z: 10901/präs. ergangenen Weisungen noch immer die in diesem Erlasse bezeichneten dreifarbigen Abzeichen (Bänder) seitens der zur Musterung erscheinenden Landsturmpflichtigen und auch sonst getragen werden.
Euer Hochwohlgeboren werden daher im Nachhange zum vorgenannten Erlasse beauftragt, sofort neuerlich die Unzulässigkeit des Tragens dreifarbigen Abzeichen (Bänder), welche eine Gleichheit oder Aehnlichkeit mit den Farben Russlands bezw. Serbiens aufweisen, in allen Gemeinden des unterstehenden Amtsbezirkes in geeigneter Form und zwar mit dem Bemerken zu publizieren, dass gegen alle Zuwiderhandelnde mit aller Strenge strafweise vorgegangen werden wird.
Den Gemeindevorstehern ist zu eröffnen, dass auch sie für die Nichtbeachtung dieser Warnung haftbar gemacht werden müssen und das gegen Diejenigen, in deren Gemeinden das Tragen von den erwähnten Trikoloren konstatiert werden wird, wird strengstens vorgegangen werden müssen.
Der Statthalter:
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 13 Moravské místodržitelství – presidium, litografie, kr.
Kroměřížské noviny, srpen 1885 - setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži
Poznámka: Dobová literatura k setkání císařů v Kroměříži: Rull, Hubert, Císařští dnové v Kroměříži, ed. V. Burkart, Brno, 1885, 24 s.
Kroměřížské noviny, 11. 8. 1885
Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Důležitost nejbližšího okamžiku jest nám dostatečně známa. Neběží pouze o Kroměříž. Zraky celé Evropy obrací se ke Kroměříži a my jsme tím zavázáni ctí Rakouska, že nesmíme dopustiti, aby cizina řekla, že město Kroměříž nekonalo svou povinnost. - Po té prohlásil purkmistr schůzi za skončenou a vyzval výbor, aby se ustavil co výbor slavnostní.
Dokládáme, že jednotlivé užší odbory se již sestoupily. Nejdůležitější v té příčině jest odbor zvolený k okrášlení města. Jak se dovídáme, mají býti zřízeny u mostu a u Vodní brány dvě velkolepé slávobrány a v městě pak vítězné sloupy. Vůbec hodlá zmíněný odbor ničeho nelitovati, aby vyzdobení města bylo slavnostním dnům důstojno a přiměřeno.
Kroměřížské noviny, 14. 8. 1885
Schůze císařů v Kroměříži.
Od minulé středy zaznamenává veřejnost v přípravách k schůzi císařů velevýznamný obrat. Kdežto dosud s neúnavnou horlivostí pracováno pouze na vyzdobení a upravení kníže-arcibiskupského zámku, probošství, semeniště a jiných kníže-arcibiskupských budov, rozšířeny během týdne přípravy k uvítání vznešených panovnických rodin dvou spřátelených říší na celé město ba na obvod ještě širší.
(...)
Netřeba ovšem dokládati, že přes to, že den příjezdu císařských hostů dosud určen není, zdobí se celá Kroměříž co nejnádherněji. U druhého mostu bude zřízena velkolepá slávobrána. Podle ní pak u prvního mostu u vjezdu do zámecké zahrady zřídí se slavnostní tribuny. Na velikém náměstí postaví singulární měšťanstvo čtyry mohutné jehlance. Dle konaných příprav bude pak okrasa mnohých domů báječná. Kroměřížské okolí nehodlá zůstati za městem pozadu. Není obce, aby se nechystala vyslati silný hlouček k velkolepému banderiu, které vznešeného panovníka a jeho choť na požehnané Hané uvítá. U druhého mostu postaví si venkovské obce taktéž jehlance ozdobené odznaky rolnickými.
Slavnost svěcení nového práporu 3. pěš. pluku arcivévody Karla konala se též v Kroměříži způsobem velmi důstojným. Zdejší oddělení 3. pěš. pluku, který dosud jest posádkou v hlavním městě Hercegoviny, vzpomělo si toho dne vzdálených soudruhů, jimž toho dne svěřen nový prápor, svědek nové válečné slávy, nových hrdinských činů, jakými proslavoval pěší pluk arcivévody Karla od počátku svého založení. Starý rozstřílený prápor vídal mnoho bitev, mnoho bojů; nový prápor bude hlásati potomkům, že ti, kdož přijali jej z ruk nejvyššího vojevůdce, dostáli svému slibu, a že věrně sloužili císaři a vlasti. V předvečer slavnosti bavila hudba 54. pěš. pluku kroměřížské obecenstvo výborně, přednášejíc skladby na náměstí. V den slavnosti 12. t. m. o 6. hod. ráno byl budíček. Hudba procházela městem, budíc mile obyvatelstvo ze spánku a oznamujíc, že nadešel den slavný a navždy památný pro pěší pluk arcivévody Karla. V poledne následovala domácí slavnost v kasárnách. Ve dvoře chvojím a prápory v barvách císařského domu a moravských překrásně ozdobeném utvořeny byly skupiny, z nichž pohlíželi na radující se množství obrazy JJ. Veličenstev císaře a císařovny a korunních manželů. Mezery mezi jednotlivými skupinami vyplňovaly znaky jednotlivých rakouských zemí.
(...)
Vojáci! Pobádáni citem společenským shromáždili jsme se dnes s velkou rodinou vojáků, jmenovanou pěším plukem arcivévody Karla, bychom upoměli toho blízkého dne, kdy nový prápor pro náš pluk svěcen bude. Mezi třiaosmdesáti lety byl ten starý prápor v devíti bitvách, osmi obléháních, dvaatřiceti srážkách a šarvátkách, pak v četných menších podnikáních čestně rozvinován. Tři koule prorazily tyč praporu a z vlajky málo zůstalo. - Nyní se bude nositi nový prápor před regimentem na všech cestách jeho; starému však patří naše upomínka, jakož i staro-zkušená naše věrnost a oddanost, staro-osvědčená naše zmužilost za císaře a říši vždy zůstane. Budoucnosti drahého regimentu platí naše dnešní blahopřání, by byla čestná a šťastná. - Panu plukovnímu veliteli a celému pluku třikrát "Sláva!"
Hřímavé "Sláva!" a "Na zdar!" otřásalo po třikrát nádvořím, když řečník skončil.
(...)
Kroměřížské noviny, 18. 8. 1885
Schůze císařů v Kroměříži.
Od soboty vlají z domu purkmistra p. bar. Bojakovského dva mohutné prápory, černo-žlutý a červenobílý, hlásající obyvatelstvu kroměřížskému i vůkolnímu, že zprávy o schůzi císařů byly úředně stvrzeny. Veledůležitou a zvláště pro Kroměříž velevýznamnou tuto událost oznamuje zároveň provolání nalepené na rozích tohoto znění:
Občané a obyvatelé Kroměříže! Jeho Veličenstvo Náš Nejmilostivější Císař a Pán poctí v průvodu Své Nejjasnější choti, Císařovny Alžběty v málo dnech naše město Nejvyšší svou přítomností a přijmou zde pohostinsku s Nejvyšším panovnickým domem spřáteleného Cára Alexandra Ruského a Jeho choť Carevnu Marii Fedorovnu. Těchto málo slov bude elektrická jiskra světu zvěstovati, a jeho zrak obrátí ku Kroměříži, ona však také ale svou živelnou moc v platnosť uvede, v srdcích obyvatelův města Kroměříže doutnající žár nezrušitelné lásky ku vlasti docela rozplamení a daleko vrhati bude své paprsky plamenná zář nejčistější lásky k milovanému domu panovnickému. Občané a obyvatelé města Kroměříže! Ukažte, co vykonati může láska věrných poddaných i v krátké době několika málo dnů. Barvy nejjasnějšího domu panovnického, barvy Rakouska, jakož i neméně barvy ruského domu panovnického mezi zděmi našeho města pohostinsku dlícího, buďtež viditelným znamením naší nevýslovné radosti, vědomé sobě, že Otec vlasti, Jeho Nejjasnější choť a Nejvyšší Jeho hosté dlí ve středu našem. V našich srdcích hořící plamen lásky ku vlasti nalezniž večer v den příchodu Našeho vznešeného panovníka svůj odlesk v oknech každého domu a ukaž světu, že všudy i v nejmenší chaloupce pro náš milovaný dům panovnický vřelé srdce bije. Toť platí milovanému domu panovnickému! Toť platí drahé vlasti! Starosta: Ferdinand Baron Bojakovský.
(...)
Také na jiných místech bylo po oba svátky co nejpilněji pracováno. Největší a nejživější ruch panoval arciť blíže nádraží. Jedni chystali mohutné stožáry, druzí vrtali opět díry v nichž budou vztýčeny. Na vedlejším pozemku tesaři statně oháněly se širočinami hotovíce slavobránu, která bude postavena u prvního mostu na cestě z nádraží do města a na druhé straně pracovali a dosud pracují dělníci na veliké tribuně. Před slávobránou staví se opět mohutné jehlance venkovských obcí, které vztýčí též podle dráhy od Bilan a ke Kroměříži mohutné stožáry a prápory. Na dráze samé opravuje se co nejusilovněji. Vše se líčí, natírá, trať znova se naváží. Na nádraží budou postaveny dva skvostné stány, v nichž panovníci obou veleříší se pozdraví. - Doložiti dlužno, že císařští manželé rakouští pojedou do kn.-arcib. zámku městem, kdežto carští manželé nepochybně zvolí kratší cestu zámeckou zahradou.
Za vodní bránou budují dělníci stavitele p. Zajíčkovy velikou tribunu pro obecenstvo a na Velkém náměstí ční k nebi čtyři vysoké jehlance, postavené právovárečným měšťanstvem. Na 30 vagonů zelené chvoji uloženo v cukrovaru, kdež pletou se ve správě obecní věnce, které pak budou těm, kdož by si jich přáli, za mírné ceny přenechány. V den příjezdu vznešených hostů bude celé město skvěle osvětleno; ze zamýšleného osvětlení zámeckého parku elektrickým světlem z cukrovaru muselo však sejiti, poněvadž na rozhodujících místech si toho nepřejí.
(...)
Nejen Kroměříž ale též venkov uvítá vznešené hosty nadšeně a co nejokázaleji.
(...)
K velkolepému banderiu, které vzdá poctu venkova milovanému mocnáři, přidruží se též průvod, představující hanáckou svatbu. Na čtyřspřežním voze pojede ženich s nevěstou, na šestispřežním družičky. Banderium každého okresu bude míti veliký prápor červeno-bílý, banderisté z jednotlivých obcí pojedou pod svými prápory.
Zvolený výbor horlivě se dal do práce. Vyjednáváno především o postavení slávobrány; ale když z toho pro odpor městských zástupců sešlo, usnešeno, postaviti před slávobránou mohutné jehlance, okrášlené odznaky rolnickými. Na širokých podstavcích budou živé skupiny hanáckých dívek a hochů; dvě dívky podají císařským manželům skvostné kytice.
(...)
Rolníci!
(...)
Rolníci, toto vědomí postačí, by vzbudilo v hrudích Vašich povinnost nejsladší a nejsvětější, povinnost, jménem národa českého, jehož věrnými syny jste byli po věky radostným jasem svých zraků, bouřným tlukotem svých srdcí věrných a nejčetnější přítomností svou Nejjasnějšímu panovníku svému dokázati, že láska Vaše nejhlubší a nejvzácnější květ životů Vašich patří Nejvznešenějšímu císaři Františku Josefovi I. císařovně Alžbětě a všem z rodu jeho vznešeného!
Dostavte se tudíž v den příchodu Veličenstev co nejpočetněji do hanácké Kroměříže naší ve svátečních národních krojích svých, byste přítomností svou Nejjasnějšímu panovníku svému také ze srdcí nejvroucnějších poděkovali za otcovskou lásku jeho k Vašemu národu českému, pod jejíž blahým svitem tak utěšeně počíná zkvétati!
Přijďte všichni, kdož obýváte kraje kolkroměřížské muži i ženy, jinochové i dívky přijďte všichni do jednoho v národním kroji svém a podejte světu a upřeným na Kroměříž zrakům jeho důkaz, že my Čechové v nezměrné lásce ku Nejjasnějšímu panovníku svému nedáme se předstihnouti nikým!
V Kroměříži, 15. srpna 1885. Slavnostní výbor.
Kroměřížské noviny, 20. 8. 1885
Dvacet let národní práce.
Bylo to na počátku měsíce srpna r. 1865, když nejen Kroměříž a statečné naše okolí, ale s nimi zároveň celý český svět chystal se ke slavnosti, která měla se odbývati za několik dnů v městě našem. Zpěvácký spolek "Moravan" světil 19. a 20. srpna svůj prápor. V dobách těch národní nadšení a uvědomění konaly pravé divy mezi probouzejícím se lidem českým. Z Prahy, ze Smíchova, z Opavy, Těšína, z Příbora, Frenštátu, Rožnova, Přerova a Prostějova sjelo se na sta hostů do Kroměříže, aby přítomni byli velebnému okamžiku, kdy nejpřednější český spolek kroměřížský poprvé shromáždil se pod práporem, kterýž měl mu býti znakem jedné mysli, jednoho srdce a českému obyvatelstvu kroměřížskému zárukou, že statný "Moravan" vesele a věrně bude kráčeti za svým vznešeným cílem: "Zpěvem k srdci a srdcem k vlasti."
(...)
Zpěv, jenž povznáší mysl, šlechtí srdce a ducha, povzbuzuje k činům šlechetným, zpěv budiž páskou, která nás pojí v mysli a v duchu k činům slavným. Dějepis a zpěv poučuje o tom, že souhlas jen, že jednota vede k slávě a k vítězství, jednoty odznakem budiž Vám tento prapor. Pod tímto praporem sestupme se v pevný šik, bychom dokázali, že náš národ může v čestný zápas jíti, že také dovede vítěziti na poli hudebního umění; majíce prapor v čele, podejme pravici bratrským spolkům na Moravě a v Čechách, za tímto praporem jdeme osvědčiti vlasteneckou mysl, bratrskou vzájemnost sbratřeným spolkům. A tak jděme, prapor v čele, zpěvem k jednotě, jednotou k síle, silou k vítězství, vítězstvím k slávě!"
Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Vrchní pořadatelé za které zvoleni skaštický starosta p. Lerche a starosta zlobický p. Dedek označeni červeno-bílými šerpami označí okresy, pak budou za sebou následovati.
(...)
S okrášlováním města již započato a domy zdobí se poznenáhla lepými látkami barev rakouských a moravských. Jehlance singulárního měšťanstva oplétají se chvojím a dřevěná kostra slávobrány svěřena již rukám dovedných malířů. Nová cesta k nádraží, na které pracuje oddělení zákopníků, bude taktéž co nejdříve hotova. Vlaky kroměřížské dráhy počaly jezditi dnešním dnem po staré trati, po níž pojede ruský dvorní vlak z Hulína do Kroměříže beze zastávky. Dnes také zkoušeny veškeré mosty na této trati.
(...)
Každý z nás dá svým citům loyalnosti a nejhlubší oddanosti výraz tím, když dle sil svých přispěje k slavnostnímu uvítání ověnčením a osvětlením svého domu.
(...)
Konečně oznámeno p. předsedou, že vedle usnešení obecní rady pp. funkcionáři ozdobeni budou po čas slavnostních průvodů šerpou barvy červené jinak mezi dny slavnostními černožlutou kokardou.
Sjezd českých dobrovol. hasičských spolků moravských v Přerově.
Staroslavný Přerov oděl se minulou sobotu a neděli opět jednou v slavnostní háv a vítal okázale dobrovolné sbory hasičské z celé Moravy, které sjely se do pohostinského tohoto města, aby porokovaly tam o svých záležitostech společných a s dobrovolným hasičským sborem přerovským oslavily desítileté jeho trvání. Nesčetné prápory, ponejvíce v barvách slovanských, krášlily domy přerovské, z nichž mnohé byly ještě ozdobeny významnými nápisy: "Ať hoří láska k vlasti, ať hasne rozkol v národě!" bylo čísti na domě páně Calabkově; "Oheň vodou, odrodilost statečností vlasteneckou haste!" na jiném domu v téže ulici. "Jako živlu zhoubnému, tak mužně nepřátelům vlasti české!" kynulo vstříc cizinci, přicházejícímu na Dolní náměstí.
(...)
Přihlášky o místa na tribunách za Vodní branou. Obecní rada města usnesla se, zadati stavbu tribun soukromým osobám, zadržeti však sobě právo, prodávati místa na tribunách těchto. Tribuny vystavěny byly tři a sice: 1. jedna velká na silnici k cukrovaru vedoucí mezi plynárnou a železným mostem; 2. jedna malá u druhého mostu (dřevěného) a 3. třetí tribuna s třemi řadami sedadel před mostem dřevěným naproti mydlárny p. Ant. Mücka.
(...)
Kroměřížské noviny, 22. 8. 1885
České uvítání!
Dosud žijí pamětníci, kteří viděli, kterak naší zlaté slovanské Praze vládne zastupitelstvo německé, kterak německá nadutost roztahuje se tam, kde lid český předčí německé spoluobčany většinou pateronásobnou. Arciť již hezká řádka let uplynula od těchto pro národ český dob neblahých a mladší pokolení jen z doslechu a památek písemních dovídá se, kterak jeho otcům ve vlastním domově rozkazovali nepřátelé jejich největší. Teprv tehdáž, když české obyvatelstvo pražské jalo se odkládati svou holubičí povahu, když s důrazem počalo na to naléhati, aby v Praze pánem byl Čech a český ráz hlavního města království Českého pronikl také veškerou obecní jeho správu, teprv tehdáž nastal obrat k lepšímu. Nikoliv najednou, ale krok za krokem opouštěli Němci a pokaždé nehorázný tropili povyk, kdykoliv vůle lidu donutila je vydati nám, co během času neprávem českému národu uchvátili. Co podezřívání a překrucování skutečného stavu věcí, co pomluv a nadávek sypalo se při každé takové příležitosti na národ český, o tom lze se dočísti v německých listech na tisíce dokladů.
Pražané vyhlašovány za nepřátele Rakouska, poněvadž zbavovali se toho německého tmele, který jedině činí prý Rakousko mocnou jednolitou říší. Spíláno jim nevzdělanců, poněvadž nechtěli skloniti šíji pod jho všemocné německé kultury, ale toho se domáhali, aby směli mluviti k lidem tak, jako modlí se k Bohu. Listy německé ani nechápaly, kterak ten "nevzdělaný hrubý" český lid může se tak brániti proti němčině, kterou mluví vše, co činí nároky na vynikající postavení v říši, které užívají nejvyšší vojenské a občanské státní úřady, ve které vyučuje se výhradně na vysokých školách a která bývala svého času též obcovací řečí našeho Nejjasnějšího panovnického domu.
A vida! Nejprudší nájezdy a útoky na české obyvatelstvo pražské osvědčily se nejen úplně málomocnými, ale ještě k tomu přispěly, aby české národní vědomí, český duch zmohutněly v Praze tak, že dnes každý Čech s chloubou hovoří o hlavním městě staroslavného království, že nyní celý národ český uznává Prahu za hlavu veškerých měst českých. V Praze domohl se český jazyk uznání celého vzdělaného světa, v Praze vynutil si úctu a vážnost cizinců, v Praze dosáhl toho, že nejen nejvyšší úřady, že náměstek Jeho Veličenstva císaře, ale též vznešený mocnář náš a panovnická rodina povždy mluví k oddanému a věrnému svému národu českému jazykem českým. Kdykoliv zavítá milovaný panovník aneb některý člen panovnického domu do hlavního města království českého, raduje se Praha z jeho návštěvy a nabízí mu české pohostinství česky. Jestiť v Praze čeština jaksi řečí dvorní a na královských Hradčanech přísluší jí totéž právo, jako na hradě budínském jazyku maďarskému.
Tak jako v Praze vymohla si čeština právo domovské i na místech nejvyšších, tak nesmí jí upříti nikdo tohoto práva tam, kdekoliv hlaholí zvuky české, kde český lid hájí dědictví českých předků, kde české občanstvo v českých sídlí městech. Veřejné listy přinesly tyto dny zprávu, že český purkmistr českého města Kroměříže hodlá uvítati Jejich Veličenstva, která zavítají k nám ke schůzi s carskými manžely, napřed v jazyku německém a teprv snad jazykem českým. Český purkmistr českého města, český poslanec na sněm i na říšskou radu, jenž ucházeje se o důvěru českého lidu svatosvatě mu přislíbil, že vstoupí do šiku bojovníků za práva českého národa, českého jazyka, pozbývá prý mysle, již při první potýčce se zastaralými předsudky a sklání zbraň hlavního nepřátelského voje ještě ani neshlédnuv. Považujeme za svou povinnost konstatovati, že zpráva tato není ve všem pravdivou a že purkmistr p. baron Bojakovski, vítaje císařské manžely v Kroměříži, je česky osloví a osloviti musí. Příslušné oslovení již před týdnem předloženo nejvyššímu hofmistrovskému úřadu a p. bar. Bojakovski ani na to nepomýšlí, ani nemá k tomu práva, aby českou stať z něho vynechal. V té příčině není se tudiž co obávati, že milovaný mocnář náš zavítav se vznešenou chotí mezi lid český, takřka do středu úrodné Hané a do českého města, nebude ani česky uvítán. Císař a král náš sám by nedopustil takového přechmatu; neb jest mu dobře povědomo, že nepřichází mezi obyvatelstvo německé ale mezi své Hanáky, kteří již při nejedné příležitosti osvědčili po česku svou vroucí lásku a oddanost k panovnickému domu a po česku osvědčí je také nyní. - Než o to tu běží, aby Jejich Veličenstva byla uvítána na nádraží kroměřížském především oslovením českým a pak teprve německým. Či lze se domnívati, že císař pán sám nebyl by nanejvýš překvapen, slyše první slovo v městě, o němž mu známo, že jest městem ryze českým, v jazyku německém? My Čechové kroměřížští máme nejen právo, ale i svatou povinnost žádati, aby purkmistr náš p. baron Bojakovský oslovil jejich Veličenstva především v jazyku našem, v řeči toho lidu, jehož jest zvoleným zastáncem. A to také co nejdůrazněji žádáme. Jako v Praze, též i v Kroměříži minula již doba, kdybychom vítajíce milovaného panovníka, museli se přiodívati cizím peřím. Purkmistr měst pražských vítá J. Veličenstvo nejinak, než-li oslovením českým a my Čechové kroměřížští žádáme, aby jako v Praze bylo také u nás. V Kroměříži sídlí Čechové, kteří po česku chtějí svého zeměpána uvítat, kteří nechtějí, aby purkmistr p. baron Bojakovský odloučil se v té příčině od zástupců venkovských obcí. Také z těchto umí mnozí německy a přece jsme přesvědčeni, že mluvčí deputace nepronese hold statečných Hanáků Jejich Veličenstvům jazykem německým.
Pátrajíce po příčinách, které snad přinutily purkmistra našeho barona Bojakovského k tomu, že hodlá osloviti J. V. císaře především jazykem německým, žádných jsme neshledali. A právě to budí v nás naději, že p. baron Bojakovský, jenž asi v návalu práce předložil hofmistrovskému úřadu oslovení především německé a pak české, věc zrale uváživ, sám dá nám za pravdu. Kroměříž jest městem českým a p. baron Bojakovský nejvýmluvnějším toho svědkem. Neb ve třech volebních bitvách zvítězil skvěle nad kandidáty ústaváckými. Před půl druha rokem odhodlaně zvedl pohaněný prápor český a jako v boji volebním třímá jej ruka jeho pevně zajisté všude, kde běží o národ, o jazyk český, kde běží o českou Kroměříž, o dobrou její pověsť v českém světě. Jsme přesvědčeni, že purkmistr, zemský a říšský poslanec náš, práva českého jazyka uhájí a že město Kroměříž osvědčí se při této příležitosti neméně českým, než-li Praha, zlatá matička Čechů všech. Již ta okolnost, že ústavácké listy a především "N. fr. Presse" s patrným uspokojením přijaly zvěst, že purkmistr p. baron Bojakovský hodlá pozdraviti našeho mocnáře předně německy, upozorní jej zajisté, jak velice by bylo německým uvítáním spojené levici a zvláště našim ústavákům poslouženo.
Schůze císařů v Kroměříži.
Veškeré přípravy k slavnému uvítání vznešených hostů dokončeny a Kroměříž obtáčí poznenáhla roucho sváteční. Slavobrána, rolnické jehlance, nádražní budova a mohutné jehlance singulárního měšťanstva zdobí se chvojím a školní budovy krášlí se věnci a začátečními písmenami vznešené panovnické rodiny rakouské. Hotel pí. Haluskové jest již nádherně dekorován draperiemi v barvách rakouských a ruských. Též dům pí. Hájkové na Velkém náměstí, kapitolní domy skvějí se sváteční nádherou. Průčelí kapitolního domu naproti zámku ozdobeno jest vkusnými znaky korunních zemí rakouských
(...)
Současně se uvádí, že usnešeno bylo, by děti méně 10-12 let k průvodu brány nebyly a sice z důvodu toho, že význam slavností těch ani nechápou a pak také proto, že by snadno k úrazu přijíti mohly. Bude proto také obecní rada požádána, by dotyčné prohlášení ve známost uvedla.
Kroměřížské noviny, 25. 8. 1885
Ke dnům svátečním!
V hávu svátečním, utkaném vroucí láskou k dobrotivému vládci národů rakouských, očekává Kroměříž příchodu milovaného zeměpána, jenž v několika vteřinách se vznešenou chotí stane ve středu jeho, aby se tu sešel se přítelem a spojencem, carem ruským. Slavnostně vlají prápory s mohutných stožárů a radostně zhlíží se okrášlené domy v davech jásajících věrné oddanosti k panovnickému domu Habsburskému. Seč síly stačily ozdobilo se město naše ke dni slavnostnímu, ke dni památnému, aby hodným ukázalo se cti, jež všechna města mocnářství mu závidí, aby co nejdůstojněji uvítalo panovnickou rodinu která na několik dní zde rozbije svůj stánek. Jako není domu, jenž by nebyl ozdoben prápory a ověnčen zelení neb okrášlen odznaky císařského domu, tak není Kroměřížana, jenž by neplesal radostí, kdy otec svého lidu přichází k němu.
Náš čacký venkov, naše krásná Haná závodí s městem. Od Hulína ke Kroměříží co práporů tolik důkazů nejhlubší úcty, nezlomné věrnosti a lásky našeho venkova k milovanému mocnáři, jenž zavítal mezi svůj oddaný lid český, jenž k Hanákům pozývaje vznešené své hosty ruské, celému světu zjevno učinil, kde sídlí láska ke králi a vlasti, kde domovem nezměrná oddanost k dynastii. Za každým práporem na sta hlav chudých a bohatých, starců a jinochů, žen a mužů, hotových každou chvíli slovem i skutkem dosvědčiti, co vlající prápory zvěstují mlčky.-
A nejen Haná, ale celá česká Morava nadšení vítá svého markrabího a krále Českého na zděděné půdě slavných předků. Jako dítky k otci svému připutovali tisícové lidu ze všech končin moravských dnešního dne do Kroměříže, aby poznova osvědčili svému králi a markrabímu onu důvěru a vděčnost, jakou otcové jejich pokládali sobě vždy za ctnost největší.
Nebývalo vždy tak, jako nyní. Nejednou hrozná bouře zaburácela nad krásnou vlastí naší, věštíc zkázu trůnu i národů. Ale ani nejhorší zloba nezviklala věrnost Moravanů k slavnému rodu Habsburskému. Oddaný ten dobrý lid moravský nikdy nezřekl se příkladů svých otců. Čím byl předkům milovaného mocnáře, tím zůstal i jemu. Divná náhoda tomu chtěla, že jsou to právě moravské pluky, jejichž oddělením svěřena čestná stráž osoby panovníkovy. Na jejich práporech dosud zříti důkazy o statečnosti a věrnosti Moravanů.
(...)
Protož plesá český lid moravský radostí dvojnásobnou a chvalořečíc Prozřetelnosti božské z hloubí srdce svého vysílá k nebesům vroucí prosbu:
"Bůh zachovej Jeho Veličenstvo našeho nejjasnějšího císaře a krále Františka Josefa I.!"
Schůze císařů v Kroměříži.
Koho v neděli náhoda neb vlastní vůle zavedla do Kroměříže, zajisté že jinak tiché a klidné naše město ani nepoznal. Na náměstích a v ulicích kupily se davy lidstva a spousty obecenstva hrnuly se stále za Vodní bránu a k nádraží. Od včerejška presentuje se totiž Kroměříž v hávu svátečním a nelze říci, že mu to nesluší. Všude, kamkoliv oko dohledne, samé prápory v barvách rakouských a ruských, červeno-bílých a modro-bílých jest po řídku. Nad to pak není domu, jenž by se spokojil s touto okrasou. Ověnčené zelenou chvojí, posetou růžicemi, mnohé jaksi stydlivě vyhlížejí k šťastnějším sousedům, které pyšní se nádherou v Kroměříži nevídanou. A těch pěkně ozdobených jest většina. Těžko říci, který nejvkusnější a nejnádhernější. Déšť minulé soboty způsobil v mnohé dekoraci značné spousty a nejeden dům musel býti dekorován znova. Velmi nádherně ozdoben jest dům pí. Troltschové na Vel. náměstí. Bohaté koberce splývají z oken, zakrývajíce zeď téměř zúplna a nad nimi vesele vlají široké prápory, jakoby zvědavému obecenstvu sděliti chtěli, že od 4. hod. odp. v sobotu jest v domě tam ubytován předseda rakouského ministerstva hrabě Taaffe. Velmi vkusně a nádherně jsou ozdobeny domy p. Kampfův, hotel Simonův, dům p. Kašpaříkův, Seidlův a Zapletalův ve Vodní ulici. Domů ozdobených draperiemi a znaky císařského domu i korunních zemí rakouských jest počet takový, že vyjmenovati je, zdá se nám holou nemožností. Z každé chýžky vlaje prápor, každá římsa jest ovinuta věncem neb draperiemi. Z domu jistého zdejšího měšťana a obecního výborníka vlála v sobotu slovanská trikolora, ale policie dala ji schovati. Podobně naloženo s německou (?) trikolorou na jiném domě na Velkém náměstí, který však prápory vyjímaje, postrádá vší okrasy. Musíme ovšem doznati, že na některých domech jest dekorace tak chatrná, až nehezky na ně hledět, zejména ví-li se, že domy tyto nenáleží chuďasům.
Nejčilejší ruch panuje za Vodní bránou. Řada stožárů krášlí silnice z obou stran až k železnému mostu přes rameno Moravy k nádraží vedoucímu. Tam ční k nebesům skvostná slávobrána na pohled masívní to stavba korunovaná pozlaceným andělem míru, jenž klade po věnci na hlavy obou pacholat, které stojí po stranách držíce štíty se znaky rakouským a ruským. O něco dále vítají nás jehlance venkovských obcí, vkusně okrášlené nářadím rolnickým. Na širokých jejich podstavcích zahalených jako jehlance v milou zeleň budou umístěny živé skupiny hochů a dívek, představujících allegorické postavy s odznaky rolnickými. Odtud až k nádraží vede opět dvojnásobná řada stožárů. Nádražní plot úplně zahálen jest v chvoji, kterou krášlí se též nádražní budova. Od pátku nesmí na nádraží nikdo, kdo nemůže se vykázati legitimačním lístkem. V sobotu odpoledně zkoušeny před nádražím čtyřspřežné dvorní povozy. Sjížděly se železného mostu na cestu vedoucí do zámečku, odkudž zabočily po nově vystavené silnici k nádražní budově vracejíce se odtamtud opět k mostu. Na slávobráně a na tribunách, jichž zbudováno celkem pět, pracováno též v neděli, na slávobráně též v sobotu a v neděli v noci za elektrického osvětlení.
(...)
"Ze zlatých dob Moravy". Historický obraz nakreslil A. J. Dubec. Kniha tato vydaná nákladem vlastním v úhledné úpravě. Pojednává dobu sv. Cyr. a Meth. v duchu nadšeně národním. Věrně líčen unášející zjev velikého světce sv. Methoděje, vzor pravé povahy slovanské, podobně i odstrašující povaha zrádného a úlisného kněze Wichinga případně znázorněna. Čtenář seznámí se i s tehdejším místopisem, životem a zvyky starých Slovanů, spůsobem válčení a p. Obsah spisu toho 18 archů čítajícího udržuje čtenáře až do konce v napjaté pozornosti a zanechává v něm dojem uspokojivý, přesvědčivý. Pro tendenci svou zasluhuje, by po vlasti naší byla všeobecně rozšířena. Hodí se i pro knihovny školní. Stojí 70 kr. Dostati lze u Adolfa Fuxe, professora v Příboře a v knihkupectvích.
Kroměřížské noviny, 28. 8. 1885
Schůze císařů.
"mohutné prápory barev českých a slovanských"
"Počasí vůbec bylo důkladně proměnlivé, ani čtvrt hodiny nemohl býti nikdo jist, že déšť a burácející vítr nepřekazí kroky jeho.
Dekorace, prápory, znaky a věnce hlavně na stožárech mnohých i jinde valně porouchány, tu a tam i zničeny"
"řady českých slečen v bílých oblecích s červenými šerpami a jiných z části německých v černých se žlutými šerpami a bílých s modrými a řady družiček maličkých."
"Dělať císařovna: "Pozoruji, že se zde velmi málo mluví po německu." Poslanec Kallus na to: "Jest to zcela přirozeno, protože země jest slovanská a obyvatelstvo slovansky mluví." K tomu podotkla J. V. císařovna: "Chcete říci český", načež p. Kallus: "Spisovnou řečí moravských Slovanů jest čeština."
"Předně zapěl skutečně umělecky náš spolek "Moravan" vznešenou hymnu Javůrkovu se změněným textem p. Višňákovým."
"připomíná se nám transparent českých korunních klenotů výtečně rukou dovednou provedený naše tužby a jednotu zemí koruny české"
Kroměřížské noviny, 11. 8. 1885
Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Důležitost nejbližšího okamžiku jest nám dostatečně známa. Neběží pouze o Kroměříž. Zraky celé Evropy obrací se ke Kroměříži a my jsme tím zavázáni ctí Rakouska, že nesmíme dopustiti, aby cizina řekla, že město Kroměříž nekonalo svou povinnost. - Po té prohlásil purkmistr schůzi za skončenou a vyzval výbor, aby se ustavil co výbor slavnostní.
Dokládáme, že jednotlivé užší odbory se již sestoupily. Nejdůležitější v té příčině jest odbor zvolený k okrášlení města. Jak se dovídáme, mají býti zřízeny u mostu a u Vodní brány dvě velkolepé slávobrány a v městě pak vítězné sloupy. Vůbec hodlá zmíněný odbor ničeho nelitovati, aby vyzdobení města bylo slavnostním dnům důstojno a přiměřeno.
 |
| Dekorační látky jakož i látky na vlajky a prapory všeho druhu a nejrozmanitějšího provedení |
Kroměřížské noviny, 14. 8. 1885
Schůze císařů v Kroměříži.
Od minulé středy zaznamenává veřejnost v přípravách k schůzi císařů velevýznamný obrat. Kdežto dosud s neúnavnou horlivostí pracováno pouze na vyzdobení a upravení kníže-arcibiskupského zámku, probošství, semeniště a jiných kníže-arcibiskupských budov, rozšířeny během týdne přípravy k uvítání vznešených panovnických rodin dvou spřátelených říší na celé město ba na obvod ještě širší.
(...)
Netřeba ovšem dokládati, že přes to, že den příjezdu císařských hostů dosud určen není, zdobí se celá Kroměříž co nejnádherněji. U druhého mostu bude zřízena velkolepá slávobrána. Podle ní pak u prvního mostu u vjezdu do zámecké zahrady zřídí se slavnostní tribuny. Na velikém náměstí postaví singulární měšťanstvo čtyry mohutné jehlance. Dle konaných příprav bude pak okrasa mnohých domů báječná. Kroměřížské okolí nehodlá zůstati za městem pozadu. Není obce, aby se nechystala vyslati silný hlouček k velkolepému banderiu, které vznešeného panovníka a jeho choť na požehnané Hané uvítá. U druhého mostu postaví si venkovské obce taktéž jehlance ozdobené odznaky rolnickými.
Slavnost svěcení nového práporu 3. pěš. pluku arcivévody Karla konala se též v Kroměříži způsobem velmi důstojným. Zdejší oddělení 3. pěš. pluku, který dosud jest posádkou v hlavním městě Hercegoviny, vzpomělo si toho dne vzdálených soudruhů, jimž toho dne svěřen nový prápor, svědek nové válečné slávy, nových hrdinských činů, jakými proslavoval pěší pluk arcivévody Karla od počátku svého založení. Starý rozstřílený prápor vídal mnoho bitev, mnoho bojů; nový prápor bude hlásati potomkům, že ti, kdož přijali jej z ruk nejvyššího vojevůdce, dostáli svému slibu, a že věrně sloužili císaři a vlasti. V předvečer slavnosti bavila hudba 54. pěš. pluku kroměřížské obecenstvo výborně, přednášejíc skladby na náměstí. V den slavnosti 12. t. m. o 6. hod. ráno byl budíček. Hudba procházela městem, budíc mile obyvatelstvo ze spánku a oznamujíc, že nadešel den slavný a navždy památný pro pěší pluk arcivévody Karla. V poledne následovala domácí slavnost v kasárnách. Ve dvoře chvojím a prápory v barvách císařského domu a moravských překrásně ozdobeném utvořeny byly skupiny, z nichž pohlíželi na radující se množství obrazy JJ. Veličenstev císaře a císařovny a korunních manželů. Mezery mezi jednotlivými skupinami vyplňovaly znaky jednotlivých rakouských zemí.
(...)
Vojáci! Pobádáni citem společenským shromáždili jsme se dnes s velkou rodinou vojáků, jmenovanou pěším plukem arcivévody Karla, bychom upoměli toho blízkého dne, kdy nový prápor pro náš pluk svěcen bude. Mezi třiaosmdesáti lety byl ten starý prápor v devíti bitvách, osmi obléháních, dvaatřiceti srážkách a šarvátkách, pak v četných menších podnikáních čestně rozvinován. Tři koule prorazily tyč praporu a z vlajky málo zůstalo. - Nyní se bude nositi nový prápor před regimentem na všech cestách jeho; starému však patří naše upomínka, jakož i staro-zkušená naše věrnost a oddanost, staro-osvědčená naše zmužilost za císaře a říši vždy zůstane. Budoucnosti drahého regimentu platí naše dnešní blahopřání, by byla čestná a šťastná. - Panu plukovnímu veliteli a celému pluku třikrát "Sláva!"
Hřímavé "Sláva!" a "Na zdar!" otřásalo po třikrát nádvořím, když řečník skončil.
(...)
Kroměřížské noviny, 18. 8. 1885
Schůze císařů v Kroměříži.
Od soboty vlají z domu purkmistra p. bar. Bojakovského dva mohutné prápory, černo-žlutý a červenobílý, hlásající obyvatelstvu kroměřížskému i vůkolnímu, že zprávy o schůzi císařů byly úředně stvrzeny. Veledůležitou a zvláště pro Kroměříž velevýznamnou tuto událost oznamuje zároveň provolání nalepené na rozích tohoto znění:
Občané a obyvatelé Kroměříže! Jeho Veličenstvo Náš Nejmilostivější Císař a Pán poctí v průvodu Své Nejjasnější choti, Císařovny Alžběty v málo dnech naše město Nejvyšší svou přítomností a přijmou zde pohostinsku s Nejvyšším panovnickým domem spřáteleného Cára Alexandra Ruského a Jeho choť Carevnu Marii Fedorovnu. Těchto málo slov bude elektrická jiskra světu zvěstovati, a jeho zrak obrátí ku Kroměříži, ona však také ale svou živelnou moc v platnosť uvede, v srdcích obyvatelův města Kroměříže doutnající žár nezrušitelné lásky ku vlasti docela rozplamení a daleko vrhati bude své paprsky plamenná zář nejčistější lásky k milovanému domu panovnickému. Občané a obyvatelé města Kroměříže! Ukažte, co vykonati může láska věrných poddaných i v krátké době několika málo dnů. Barvy nejjasnějšího domu panovnického, barvy Rakouska, jakož i neméně barvy ruského domu panovnického mezi zděmi našeho města pohostinsku dlícího, buďtež viditelným znamením naší nevýslovné radosti, vědomé sobě, že Otec vlasti, Jeho Nejjasnější choť a Nejvyšší Jeho hosté dlí ve středu našem. V našich srdcích hořící plamen lásky ku vlasti nalezniž večer v den příchodu Našeho vznešeného panovníka svůj odlesk v oknech každého domu a ukaž světu, že všudy i v nejmenší chaloupce pro náš milovaný dům panovnický vřelé srdce bije. Toť platí milovanému domu panovnickému! Toť platí drahé vlasti! Starosta: Ferdinand Baron Bojakovský.
(...)
Také na jiných místech bylo po oba svátky co nejpilněji pracováno. Největší a nejživější ruch panoval arciť blíže nádraží. Jedni chystali mohutné stožáry, druzí vrtali opět díry v nichž budou vztýčeny. Na vedlejším pozemku tesaři statně oháněly se širočinami hotovíce slavobránu, která bude postavena u prvního mostu na cestě z nádraží do města a na druhé straně pracovali a dosud pracují dělníci na veliké tribuně. Před slávobránou staví se opět mohutné jehlance venkovských obcí, které vztýčí též podle dráhy od Bilan a ke Kroměříži mohutné stožáry a prápory. Na dráze samé opravuje se co nejusilovněji. Vše se líčí, natírá, trať znova se naváží. Na nádraží budou postaveny dva skvostné stány, v nichž panovníci obou veleříší se pozdraví. - Doložiti dlužno, že císařští manželé rakouští pojedou do kn.-arcib. zámku městem, kdežto carští manželé nepochybně zvolí kratší cestu zámeckou zahradou.
Za vodní bránou budují dělníci stavitele p. Zajíčkovy velikou tribunu pro obecenstvo a na Velkém náměstí ční k nebi čtyři vysoké jehlance, postavené právovárečným měšťanstvem. Na 30 vagonů zelené chvoji uloženo v cukrovaru, kdež pletou se ve správě obecní věnce, které pak budou těm, kdož by si jich přáli, za mírné ceny přenechány. V den příjezdu vznešených hostů bude celé město skvěle osvětleno; ze zamýšleného osvětlení zámeckého parku elektrickým světlem z cukrovaru muselo však sejiti, poněvadž na rozhodujících místech si toho nepřejí.
(...)
Nejen Kroměříž ale též venkov uvítá vznešené hosty nadšeně a co nejokázaleji.
(...)
K velkolepému banderiu, které vzdá poctu venkova milovanému mocnáři, přidruží se též průvod, představující hanáckou svatbu. Na čtyřspřežním voze pojede ženich s nevěstou, na šestispřežním družičky. Banderium každého okresu bude míti veliký prápor červeno-bílý, banderisté z jednotlivých obcí pojedou pod svými prápory.
Zvolený výbor horlivě se dal do práce. Vyjednáváno především o postavení slávobrány; ale když z toho pro odpor městských zástupců sešlo, usnešeno, postaviti před slávobránou mohutné jehlance, okrášlené odznaky rolnickými. Na širokých podstavcích budou živé skupiny hanáckých dívek a hochů; dvě dívky podají císařským manželům skvostné kytice.
(...)
Rolníci!
(...)
Rolníci, toto vědomí postačí, by vzbudilo v hrudích Vašich povinnost nejsladší a nejsvětější, povinnost, jménem národa českého, jehož věrnými syny jste byli po věky radostným jasem svých zraků, bouřným tlukotem svých srdcí věrných a nejčetnější přítomností svou Nejjasnějšímu panovníku svému dokázati, že láska Vaše nejhlubší a nejvzácnější květ životů Vašich patří Nejvznešenějšímu císaři Františku Josefovi I. císařovně Alžbětě a všem z rodu jeho vznešeného!
Dostavte se tudíž v den příchodu Veličenstev co nejpočetněji do hanácké Kroměříže naší ve svátečních národních krojích svých, byste přítomností svou Nejjasnějšímu panovníku svému také ze srdcí nejvroucnějších poděkovali za otcovskou lásku jeho k Vašemu národu českému, pod jejíž blahým svitem tak utěšeně počíná zkvétati!
Přijďte všichni, kdož obýváte kraje kolkroměřížské muži i ženy, jinochové i dívky přijďte všichni do jednoho v národním kroji svém a podejte světu a upřeným na Kroměříž zrakům jeho důkaz, že my Čechové v nezměrné lásce ku Nejjasnějšímu panovníku svému nedáme se předstihnouti nikým!
V Kroměříži, 15. srpna 1885. Slavnostní výbor.
 |
| Dekorace domů |
 |
| Lampiony, prapory, skleněné lucerny, ohňostroje, znaky |
 |
| Látky na prapory ve všech zemských barvách, lampiony a potřeby pro ohňostroje |
 |
| Látky na prapory (pravobarevné) všech barev |
 |
| Papírové lampiony a dekorační znaky |
 |
| Špagát, šňůry a provaznické zboží |
Kroměřížské noviny, 20. 8. 1885
Dvacet let národní práce.
Bylo to na počátku měsíce srpna r. 1865, když nejen Kroměříž a statečné naše okolí, ale s nimi zároveň celý český svět chystal se ke slavnosti, která měla se odbývati za několik dnů v městě našem. Zpěvácký spolek "Moravan" světil 19. a 20. srpna svůj prápor. V dobách těch národní nadšení a uvědomění konaly pravé divy mezi probouzejícím se lidem českým. Z Prahy, ze Smíchova, z Opavy, Těšína, z Příbora, Frenštátu, Rožnova, Přerova a Prostějova sjelo se na sta hostů do Kroměříže, aby přítomni byli velebnému okamžiku, kdy nejpřednější český spolek kroměřížský poprvé shromáždil se pod práporem, kterýž měl mu býti znakem jedné mysli, jednoho srdce a českému obyvatelstvu kroměřížskému zárukou, že statný "Moravan" vesele a věrně bude kráčeti za svým vznešeným cílem: "Zpěvem k srdci a srdcem k vlasti."
(...)
Zpěv, jenž povznáší mysl, šlechtí srdce a ducha, povzbuzuje k činům šlechetným, zpěv budiž páskou, která nás pojí v mysli a v duchu k činům slavným. Dějepis a zpěv poučuje o tom, že souhlas jen, že jednota vede k slávě a k vítězství, jednoty odznakem budiž Vám tento prapor. Pod tímto praporem sestupme se v pevný šik, bychom dokázali, že náš národ může v čestný zápas jíti, že také dovede vítěziti na poli hudebního umění; majíce prapor v čele, podejme pravici bratrským spolkům na Moravě a v Čechách, za tímto praporem jdeme osvědčiti vlasteneckou mysl, bratrskou vzájemnost sbratřeným spolkům. A tak jděme, prapor v čele, zpěvem k jednotě, jednotou k síle, silou k vítězství, vítězstvím k slávě!"
Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Vrchní pořadatelé za které zvoleni skaštický starosta p. Lerche a starosta zlobický p. Dedek označeni červeno-bílými šerpami označí okresy, pak budou za sebou následovati.
(...)
S okrášlováním města již započato a domy zdobí se poznenáhla lepými látkami barev rakouských a moravských. Jehlance singulárního měšťanstva oplétají se chvojím a dřevěná kostra slávobrány svěřena již rukám dovedných malířů. Nová cesta k nádraží, na které pracuje oddělení zákopníků, bude taktéž co nejdříve hotova. Vlaky kroměřížské dráhy počaly jezditi dnešním dnem po staré trati, po níž pojede ruský dvorní vlak z Hulína do Kroměříže beze zastávky. Dnes také zkoušeny veškeré mosty na této trati.
(...)
Každý z nás dá svým citům loyalnosti a nejhlubší oddanosti výraz tím, když dle sil svých přispěje k slavnostnímu uvítání ověnčením a osvětlením svého domu.
(...)
Konečně oznámeno p. předsedou, že vedle usnešení obecní rady pp. funkcionáři ozdobeni budou po čas slavnostních průvodů šerpou barvy červené jinak mezi dny slavnostními černožlutou kokardou.
Sjezd českých dobrovol. hasičských spolků moravských v Přerově.
Staroslavný Přerov oděl se minulou sobotu a neděli opět jednou v slavnostní háv a vítal okázale dobrovolné sbory hasičské z celé Moravy, které sjely se do pohostinského tohoto města, aby porokovaly tam o svých záležitostech společných a s dobrovolným hasičským sborem přerovským oslavily desítileté jeho trvání. Nesčetné prápory, ponejvíce v barvách slovanských, krášlily domy přerovské, z nichž mnohé byly ještě ozdobeny významnými nápisy: "Ať hoří láska k vlasti, ať hasne rozkol v národě!" bylo čísti na domě páně Calabkově; "Oheň vodou, odrodilost statečností vlasteneckou haste!" na jiném domu v téže ulici. "Jako živlu zhoubnému, tak mužně nepřátelům vlasti české!" kynulo vstříc cizinci, přicházejícímu na Dolní náměstí.
(...)
Přihlášky o místa na tribunách za Vodní branou. Obecní rada města usnesla se, zadati stavbu tribun soukromým osobám, zadržeti však sobě právo, prodávati místa na tribunách těchto. Tribuny vystavěny byly tři a sice: 1. jedna velká na silnici k cukrovaru vedoucí mezi plynárnou a železným mostem; 2. jedna malá u druhého mostu (dřevěného) a 3. třetí tribuna s třemi řadami sedadel před mostem dřevěným naproti mydlárny p. Ant. Mücka.
(...)
 |
| Prapory se stejnobarevnými lakovanými žerděmi, osvětlovací svítilny, zemské a spolkové odznaky, transparenty, průsvitné pochodně z papíru, bengálské ohně v rozličných barvách, lidské a zvířecí figurky vzduchem ohřátým líhem vystupující do výše, a obyčejné vzdušné koule (calouny), umělé ohňostroje |
Kroměřížské noviny, 22. 8. 1885
České uvítání!
Dosud žijí pamětníci, kteří viděli, kterak naší zlaté slovanské Praze vládne zastupitelstvo německé, kterak německá nadutost roztahuje se tam, kde lid český předčí německé spoluobčany většinou pateronásobnou. Arciť již hezká řádka let uplynula od těchto pro národ český dob neblahých a mladší pokolení jen z doslechu a památek písemních dovídá se, kterak jeho otcům ve vlastním domově rozkazovali nepřátelé jejich největší. Teprv tehdáž, když české obyvatelstvo pražské jalo se odkládati svou holubičí povahu, když s důrazem počalo na to naléhati, aby v Praze pánem byl Čech a český ráz hlavního města království Českého pronikl také veškerou obecní jeho správu, teprv tehdáž nastal obrat k lepšímu. Nikoliv najednou, ale krok za krokem opouštěli Němci a pokaždé nehorázný tropili povyk, kdykoliv vůle lidu donutila je vydati nám, co během času neprávem českému národu uchvátili. Co podezřívání a překrucování skutečného stavu věcí, co pomluv a nadávek sypalo se při každé takové příležitosti na národ český, o tom lze se dočísti v německých listech na tisíce dokladů.
Pražané vyhlašovány za nepřátele Rakouska, poněvadž zbavovali se toho německého tmele, který jedině činí prý Rakousko mocnou jednolitou říší. Spíláno jim nevzdělanců, poněvadž nechtěli skloniti šíji pod jho všemocné německé kultury, ale toho se domáhali, aby směli mluviti k lidem tak, jako modlí se k Bohu. Listy německé ani nechápaly, kterak ten "nevzdělaný hrubý" český lid může se tak brániti proti němčině, kterou mluví vše, co činí nároky na vynikající postavení v říši, které užívají nejvyšší vojenské a občanské státní úřady, ve které vyučuje se výhradně na vysokých školách a která bývala svého času též obcovací řečí našeho Nejjasnějšího panovnického domu.
A vida! Nejprudší nájezdy a útoky na české obyvatelstvo pražské osvědčily se nejen úplně málomocnými, ale ještě k tomu přispěly, aby české národní vědomí, český duch zmohutněly v Praze tak, že dnes každý Čech s chloubou hovoří o hlavním městě staroslavného království, že nyní celý národ český uznává Prahu za hlavu veškerých měst českých. V Praze domohl se český jazyk uznání celého vzdělaného světa, v Praze vynutil si úctu a vážnost cizinců, v Praze dosáhl toho, že nejen nejvyšší úřady, že náměstek Jeho Veličenstva císaře, ale též vznešený mocnář náš a panovnická rodina povždy mluví k oddanému a věrnému svému národu českému jazykem českým. Kdykoliv zavítá milovaný panovník aneb některý člen panovnického domu do hlavního města království českého, raduje se Praha z jeho návštěvy a nabízí mu české pohostinství česky. Jestiť v Praze čeština jaksi řečí dvorní a na královských Hradčanech přísluší jí totéž právo, jako na hradě budínském jazyku maďarskému.
Tak jako v Praze vymohla si čeština právo domovské i na místech nejvyšších, tak nesmí jí upříti nikdo tohoto práva tam, kdekoliv hlaholí zvuky české, kde český lid hájí dědictví českých předků, kde české občanstvo v českých sídlí městech. Veřejné listy přinesly tyto dny zprávu, že český purkmistr českého města Kroměříže hodlá uvítati Jejich Veličenstva, která zavítají k nám ke schůzi s carskými manžely, napřed v jazyku německém a teprv snad jazykem českým. Český purkmistr českého města, český poslanec na sněm i na říšskou radu, jenž ucházeje se o důvěru českého lidu svatosvatě mu přislíbil, že vstoupí do šiku bojovníků za práva českého národa, českého jazyka, pozbývá prý mysle, již při první potýčce se zastaralými předsudky a sklání zbraň hlavního nepřátelského voje ještě ani neshlédnuv. Považujeme za svou povinnost konstatovati, že zpráva tato není ve všem pravdivou a že purkmistr p. baron Bojakovski, vítaje císařské manžely v Kroměříži, je česky osloví a osloviti musí. Příslušné oslovení již před týdnem předloženo nejvyššímu hofmistrovskému úřadu a p. bar. Bojakovski ani na to nepomýšlí, ani nemá k tomu práva, aby českou stať z něho vynechal. V té příčině není se tudiž co obávati, že milovaný mocnář náš zavítav se vznešenou chotí mezi lid český, takřka do středu úrodné Hané a do českého města, nebude ani česky uvítán. Císař a král náš sám by nedopustil takového přechmatu; neb jest mu dobře povědomo, že nepřichází mezi obyvatelstvo německé ale mezi své Hanáky, kteří již při nejedné příležitosti osvědčili po česku svou vroucí lásku a oddanost k panovnickému domu a po česku osvědčí je také nyní. - Než o to tu běží, aby Jejich Veličenstva byla uvítána na nádraží kroměřížském především oslovením českým a pak teprve německým. Či lze se domnívati, že císař pán sám nebyl by nanejvýš překvapen, slyše první slovo v městě, o němž mu známo, že jest městem ryze českým, v jazyku německém? My Čechové kroměřížští máme nejen právo, ale i svatou povinnost žádati, aby purkmistr náš p. baron Bojakovský oslovil jejich Veličenstva především v jazyku našem, v řeči toho lidu, jehož jest zvoleným zastáncem. A to také co nejdůrazněji žádáme. Jako v Praze, též i v Kroměříži minula již doba, kdybychom vítajíce milovaného panovníka, museli se přiodívati cizím peřím. Purkmistr měst pražských vítá J. Veličenstvo nejinak, než-li oslovením českým a my Čechové kroměřížští žádáme, aby jako v Praze bylo také u nás. V Kroměříži sídlí Čechové, kteří po česku chtějí svého zeměpána uvítat, kteří nechtějí, aby purkmistr p. baron Bojakovský odloučil se v té příčině od zástupců venkovských obcí. Také z těchto umí mnozí německy a přece jsme přesvědčeni, že mluvčí deputace nepronese hold statečných Hanáků Jejich Veličenstvům jazykem německým.
Pátrajíce po příčinách, které snad přinutily purkmistra našeho barona Bojakovského k tomu, že hodlá osloviti J. V. císaře především jazykem německým, žádných jsme neshledali. A právě to budí v nás naději, že p. baron Bojakovský, jenž asi v návalu práce předložil hofmistrovskému úřadu oslovení především německé a pak české, věc zrale uváživ, sám dá nám za pravdu. Kroměříž jest městem českým a p. baron Bojakovský nejvýmluvnějším toho svědkem. Neb ve třech volebních bitvách zvítězil skvěle nad kandidáty ústaváckými. Před půl druha rokem odhodlaně zvedl pohaněný prápor český a jako v boji volebním třímá jej ruka jeho pevně zajisté všude, kde běží o národ, o jazyk český, kde běží o českou Kroměříž, o dobrou její pověsť v českém světě. Jsme přesvědčeni, že purkmistr, zemský a říšský poslanec náš, práva českého jazyka uhájí a že město Kroměříž osvědčí se při této příležitosti neméně českým, než-li Praha, zlatá matička Čechů všech. Již ta okolnost, že ústavácké listy a především "N. fr. Presse" s patrným uspokojením přijaly zvěst, že purkmistr p. baron Bojakovský hodlá pozdraviti našeho mocnáře předně německy, upozorní jej zajisté, jak velice by bylo německým uvítáním spojené levici a zvláště našim ústavákům poslouženo.
 |
| Žerdě na prapory |
 |
| Veškeré dekorační práce |
Schůze císařů v Kroměříži.
Veškeré přípravy k slavnému uvítání vznešených hostů dokončeny a Kroměříž obtáčí poznenáhla roucho sváteční. Slavobrána, rolnické jehlance, nádražní budova a mohutné jehlance singulárního měšťanstva zdobí se chvojím a školní budovy krášlí se věnci a začátečními písmenami vznešené panovnické rodiny rakouské. Hotel pí. Haluskové jest již nádherně dekorován draperiemi v barvách rakouských a ruských. Též dům pí. Hájkové na Velkém náměstí, kapitolní domy skvějí se sváteční nádherou. Průčelí kapitolního domu naproti zámku ozdobeno jest vkusnými znaky korunních zemí rakouských
(...)
Současně se uvádí, že usnešeno bylo, by děti méně 10-12 let k průvodu brány nebyly a sice z důvodu toho, že význam slavností těch ani nechápou a pak také proto, že by snadno k úrazu přijíti mohly. Bude proto také obecní rada požádána, by dotyčné prohlášení ve známost uvedla.
 |
| Svůj k svému! |
Kroměřížské noviny, 25. 8. 1885
Ke dnům svátečním!
V hávu svátečním, utkaném vroucí láskou k dobrotivému vládci národů rakouských, očekává Kroměříž příchodu milovaného zeměpána, jenž v několika vteřinách se vznešenou chotí stane ve středu jeho, aby se tu sešel se přítelem a spojencem, carem ruským. Slavnostně vlají prápory s mohutných stožárů a radostně zhlíží se okrášlené domy v davech jásajících věrné oddanosti k panovnickému domu Habsburskému. Seč síly stačily ozdobilo se město naše ke dni slavnostnímu, ke dni památnému, aby hodným ukázalo se cti, jež všechna města mocnářství mu závidí, aby co nejdůstojněji uvítalo panovnickou rodinu která na několik dní zde rozbije svůj stánek. Jako není domu, jenž by nebyl ozdoben prápory a ověnčen zelení neb okrášlen odznaky císařského domu, tak není Kroměřížana, jenž by neplesal radostí, kdy otec svého lidu přichází k němu.
Náš čacký venkov, naše krásná Haná závodí s městem. Od Hulína ke Kroměříží co práporů tolik důkazů nejhlubší úcty, nezlomné věrnosti a lásky našeho venkova k milovanému mocnáři, jenž zavítal mezi svůj oddaný lid český, jenž k Hanákům pozývaje vznešené své hosty ruské, celému světu zjevno učinil, kde sídlí láska ke králi a vlasti, kde domovem nezměrná oddanost k dynastii. Za každým práporem na sta hlav chudých a bohatých, starců a jinochů, žen a mužů, hotových každou chvíli slovem i skutkem dosvědčiti, co vlající prápory zvěstují mlčky.-
A nejen Haná, ale celá česká Morava nadšení vítá svého markrabího a krále Českého na zděděné půdě slavných předků. Jako dítky k otci svému připutovali tisícové lidu ze všech končin moravských dnešního dne do Kroměříže, aby poznova osvědčili svému králi a markrabímu onu důvěru a vděčnost, jakou otcové jejich pokládali sobě vždy za ctnost největší.
Nebývalo vždy tak, jako nyní. Nejednou hrozná bouře zaburácela nad krásnou vlastí naší, věštíc zkázu trůnu i národů. Ale ani nejhorší zloba nezviklala věrnost Moravanů k slavnému rodu Habsburskému. Oddaný ten dobrý lid moravský nikdy nezřekl se příkladů svých otců. Čím byl předkům milovaného mocnáře, tím zůstal i jemu. Divná náhoda tomu chtěla, že jsou to právě moravské pluky, jejichž oddělením svěřena čestná stráž osoby panovníkovy. Na jejich práporech dosud zříti důkazy o statečnosti a věrnosti Moravanů.
(...)
Protož plesá český lid moravský radostí dvojnásobnou a chvalořečíc Prozřetelnosti božské z hloubí srdce svého vysílá k nebesům vroucí prosbu:
"Bůh zachovej Jeho Veličenstvo našeho nejjasnějšího císaře a krále Františka Josefa I.!"
Schůze císařů v Kroměříži.
Koho v neděli náhoda neb vlastní vůle zavedla do Kroměříže, zajisté že jinak tiché a klidné naše město ani nepoznal. Na náměstích a v ulicích kupily se davy lidstva a spousty obecenstva hrnuly se stále za Vodní bránu a k nádraží. Od včerejška presentuje se totiž Kroměříž v hávu svátečním a nelze říci, že mu to nesluší. Všude, kamkoliv oko dohledne, samé prápory v barvách rakouských a ruských, červeno-bílých a modro-bílých jest po řídku. Nad to pak není domu, jenž by se spokojil s touto okrasou. Ověnčené zelenou chvojí, posetou růžicemi, mnohé jaksi stydlivě vyhlížejí k šťastnějším sousedům, které pyšní se nádherou v Kroměříži nevídanou. A těch pěkně ozdobených jest většina. Těžko říci, který nejvkusnější a nejnádhernější. Déšť minulé soboty způsobil v mnohé dekoraci značné spousty a nejeden dům musel býti dekorován znova. Velmi nádherně ozdoben jest dům pí. Troltschové na Vel. náměstí. Bohaté koberce splývají z oken, zakrývajíce zeď téměř zúplna a nad nimi vesele vlají široké prápory, jakoby zvědavému obecenstvu sděliti chtěli, že od 4. hod. odp. v sobotu jest v domě tam ubytován předseda rakouského ministerstva hrabě Taaffe. Velmi vkusně a nádherně jsou ozdobeny domy p. Kampfův, hotel Simonův, dům p. Kašpaříkův, Seidlův a Zapletalův ve Vodní ulici. Domů ozdobených draperiemi a znaky císařského domu i korunních zemí rakouských jest počet takový, že vyjmenovati je, zdá se nám holou nemožností. Z každé chýžky vlaje prápor, každá římsa jest ovinuta věncem neb draperiemi. Z domu jistého zdejšího měšťana a obecního výborníka vlála v sobotu slovanská trikolora, ale policie dala ji schovati. Podobně naloženo s německou (?) trikolorou na jiném domě na Velkém náměstí, který však prápory vyjímaje, postrádá vší okrasy. Musíme ovšem doznati, že na některých domech jest dekorace tak chatrná, až nehezky na ně hledět, zejména ví-li se, že domy tyto nenáleží chuďasům.
Nejčilejší ruch panuje za Vodní bránou. Řada stožárů krášlí silnice z obou stran až k železnému mostu přes rameno Moravy k nádraží vedoucímu. Tam ční k nebesům skvostná slávobrána na pohled masívní to stavba korunovaná pozlaceným andělem míru, jenž klade po věnci na hlavy obou pacholat, které stojí po stranách držíce štíty se znaky rakouským a ruským. O něco dále vítají nás jehlance venkovských obcí, vkusně okrášlené nářadím rolnickým. Na širokých jejich podstavcích zahalených jako jehlance v milou zeleň budou umístěny živé skupiny hochů a dívek, představujících allegorické postavy s odznaky rolnickými. Odtud až k nádraží vede opět dvojnásobná řada stožárů. Nádražní plot úplně zahálen jest v chvoji, kterou krášlí se též nádražní budova. Od pátku nesmí na nádraží nikdo, kdo nemůže se vykázati legitimačním lístkem. V sobotu odpoledně zkoušeny před nádražím čtyřspřežné dvorní povozy. Sjížděly se železného mostu na cestu vedoucí do zámečku, odkudž zabočily po nově vystavené silnici k nádražní budově vracejíce se odtamtud opět k mostu. Na slávobráně a na tribunách, jichž zbudováno celkem pět, pracováno též v neděli, na slávobráně též v sobotu a v neděli v noci za elektrického osvětlení.
(...)
"Ze zlatých dob Moravy". Historický obraz nakreslil A. J. Dubec. Kniha tato vydaná nákladem vlastním v úhledné úpravě. Pojednává dobu sv. Cyr. a Meth. v duchu nadšeně národním. Věrně líčen unášející zjev velikého světce sv. Methoděje, vzor pravé povahy slovanské, podobně i odstrašující povaha zrádného a úlisného kněze Wichinga případně znázorněna. Čtenář seznámí se i s tehdejším místopisem, životem a zvyky starých Slovanů, spůsobem válčení a p. Obsah spisu toho 18 archů čítajícího udržuje čtenáře až do konce v napjaté pozornosti a zanechává v něm dojem uspokojivý, přesvědčivý. Pro tendenci svou zasluhuje, by po vlasti naší byla všeobecně rozšířena. Hodí se i pro knihovny školní. Stojí 70 kr. Dostati lze u Adolfa Fuxe, professora v Příboře a v knihkupectvích.
Kroměřížské noviny, 28. 8. 1885
Schůze císařů.
"mohutné prápory barev českých a slovanských"
"Počasí vůbec bylo důkladně proměnlivé, ani čtvrt hodiny nemohl býti nikdo jist, že déšť a burácející vítr nepřekazí kroky jeho.
Dekorace, prápory, znaky a věnce hlavně na stožárech mnohých i jinde valně porouchány, tu a tam i zničeny"
"řady českých slečen v bílých oblecích s červenými šerpami a jiných z části německých v černých se žlutými šerpami a bílých s modrými a řady družiček maličkých."
"Dělať císařovna: "Pozoruji, že se zde velmi málo mluví po německu." Poslanec Kallus na to: "Jest to zcela přirozeno, protože země jest slovanská a obyvatelstvo slovansky mluví." K tomu podotkla J. V. císařovna: "Chcete říci český", načež p. Kallus: "Spisovnou řečí moravských Slovanů jest čeština."
"Předně zapěl skutečně umělecky náš spolek "Moravan" vznešenou hymnu Javůrkovu se změněným textem p. Višňákovým."
"připomíná se nám transparent českých korunních klenotů výtečně rukou dovednou provedený naše tužby a jednotu zemí koruny české"
Vlajky na slavobráně, srpen 1885 - setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži
Obraz (olej) se slavobránou (namalovaný výtvarníkem a sochařem Antonínem
Tomášem Beckem (1835-1908) v 80. letech 19. století), přibližující
událost setkání císaře a cara v Kroměříži roce 1885, vypovídá v barvách, k čemu a jak slavobrána sloužila.
Na začátku se dalo uvažovat o tom, že červenobílá bikolóra představuje české barvy, ale tento okamžitý nápad se dá přehodnotit. Věc jsme předložili odborníkovi, který je navyklý nad symbolikou přemýšlet déle, důkladněji a lépe, než bychom to udělali my. Při prvním pohledu totiž nebyl ani jím bavorský výklad bílomodré bikolóry na slavobráně tak docela chápán ("Proč by tam mělo být Bavorsko, a když už, proč zároveň ne barvy Rakouska?"), ale již další pohled na dochovanou fotografii dal podnět k rozvedení myšlenky.
Na zachycené straně jsou iniciály FJ a E, což znamená počáteční písmena jmen rakouského císařského manželského páru, Františka Josefa I. a Alžbětu Bavorskou (Elisabeth; Sisi). Potom je srozumitelnější, že dvojice korouhví (bikolór) na levé straně (z pohledu pozorovatele) a na pravé straně jsou rakouské císařské (černožlutá) a bavorské královské barvy (bílomodrá).
Za nimi ve scéně jsou bíločervená bikolóra a černožlutobílá trikolóra. Když se na situaci podíváme z opačné strany je na čestnější pravé straně (heraldicky) ruská imperiální trikolóra (Romanovců, užívaná vedle či místo ruské bílomodročervené trikolóry). Ruský car Alexandr III. (Alexandr Alexandrovič Romanov) měl za manželku Marii Fjodorovnu (Marie Sofie Dánská), což byla dánská princezna a jako manželka cara Alexandra III. ruská carevna. Bíločervená bikolóra potom představuje (analogicky k bavorské bikolóře) dánské barvy odvozené z vlajky Dánska, (červené s bílým křížem). Fotografii pohledu z druhé strany slavobrány ale nemáme.
Z Našince z 26. 8. 1885 se dozvídáme popis slavobrány: "Od nádraží k prvnímu mostu postaveny jsou četné stožáry s prapory střídavě rakouskými a ruskými, českými a moravskými a spojeny jsou festony ze zeleně; právě na odbočce k mostu druhému postavena ohromná slávobrána, kolos sic, avšak nepříliš vkusný rozčleněním a báječně jednoduchý okrasou, ze čtyr rožních risalitů vlají prapory nad krásnou bronzovou Glorií, u jejichž nohou amorety drží znaky zemské český a moravský, mimo začáteční písmena jmen JJ. VV. nemá brána nápisů. Velmi prospěšně vyjímají se podle této brány dva pilony, jež spojeny jsou dvojitým festonem nesoucím nápis "Rolnictvo." Jsou to vysoké obelisky na podstavci obložené smrčím a bohatě vyzdobené. Na jednom z nich český lev, na druhém moravská orlice."
O slavobráně píší samozřejmě i další listy: Opavský týdenník z 28. 8. 1885: Nejprve o situaci ve městě: "Monogrammy JJ. Veličenstev a korunních manželův vyskytovaly se velmi často." Potom o slavobráně, cestě k nádraží a dál: "Před mosty, tam kde se Hulínská silnice sbíhá s cestou k nádraží, postavilo město vítězoslavnou bránu podle vzoru antického, na níž okřídlená bohyně Nika věnec podávajíc v záři slunečné se zlatem třpytí. Brána jest bez nápisu. Nepatrnou sice výškou proti bráně, ale tím větší originalností vynikají dva obelisky čtyrhranné, jež rolnictvo okresu Kroměřížského postaviti dalo při cestě vedoucí od nádraží." (...) "Další ozdobou jak některých ulic tak i cesty k nádraží ano i celé železné trati až po Hulín byly vkusné stožáry s praporci."
Píše Die Presse z 25. 8. 1885 o situaci vedle slavobrány nebo na slavobráně, anebo jen o tom, čím si je autor jistý?
"Der Rahmen dieses lieblichen Bildes war auf der einen Seite die Triumphpforte der Stadt Kremsier, ein mächtiger Bau, auf der andern Seite eine mit einem eleganten Publicum gefüllte Tribüne; vor der Triumphforte wehten die Fahnen Oesterreichs, Mährens, Baierns und Rußlands. Auf einer Kuppel steht ein Genius, die Wappen Oesterreichs und Rußlands bekränzend." Ta socha je natočena jedním směrem a jde o to, jak přesný je to popis. Přímo pod sochou by měl být český lev a moravská orlice. Lepšímu pohledu na znaky pod nimi by tedy svědčil náhled obrazu ve větším rozlišení.
Podobně jako Die Presse informuje Mährisches Tagblatt z 22. 8. 1885. Je třeba si ovšem uvědomit, že noviny informace často přejímaly.
"Die Triumphpforte, die bei dem eisernen Thore errichtet wird, gewährt einen wahrhaft imposanten Anblick; hoch oben wird eine prachtvolle Figur stehen, in deren Händen österreichische und russische Wappen sich besitzen werden; der innere Theil ist mit sehr schönen Malereien versehen."
Při zkoumání položené otázky by se tak jistě hodilo prohledat dobový tisk se zaměřením na doložení existence zmínky o monogramech carského páru na druhé straně brány. Jestli je opravdu možné, že v Kroměříži se myslelo i na dánský původ carevny.
Formulace v Našinci: "mimo začáteční písmena jmen JJ. VV. nemá brána nápisů" znamená přesně co? Nejradši ovšem máme a rozhodující by byl úřední dokument, ale z toho novinář nečerpal. Popsal, co viděl, nebo si myslel, že vidí. I malíř si mohl s odstupem při vymalovávání znaků na plátně v místě, kde si předtím mohl načrtnout jen obrys štítu, tedy věděl, že tam nějaké znaky byly, v pohodlí pracovny věci trochu domýšlet?
Na začátku se dalo uvažovat o tom, že červenobílá bikolóra představuje české barvy, ale tento okamžitý nápad se dá přehodnotit. Věc jsme předložili odborníkovi, který je navyklý nad symbolikou přemýšlet déle, důkladněji a lépe, než bychom to udělali my. Při prvním pohledu totiž nebyl ani jím bavorský výklad bílomodré bikolóry na slavobráně tak docela chápán ("Proč by tam mělo být Bavorsko, a když už, proč zároveň ne barvy Rakouska?"), ale již další pohled na dochovanou fotografii dal podnět k rozvedení myšlenky.
Na zachycené straně jsou iniciály FJ a E, což znamená počáteční písmena jmen rakouského císařského manželského páru, Františka Josefa I. a Alžbětu Bavorskou (Elisabeth; Sisi). Potom je srozumitelnější, že dvojice korouhví (bikolór) na levé straně (z pohledu pozorovatele) a na pravé straně jsou rakouské císařské (černožlutá) a bavorské královské barvy (bílomodrá).
Za nimi ve scéně jsou bíločervená bikolóra a černožlutobílá trikolóra. Když se na situaci podíváme z opačné strany je na čestnější pravé straně (heraldicky) ruská imperiální trikolóra (Romanovců, užívaná vedle či místo ruské bílomodročervené trikolóry). Ruský car Alexandr III. (Alexandr Alexandrovič Romanov) měl za manželku Marii Fjodorovnu (Marie Sofie Dánská), což byla dánská princezna a jako manželka cara Alexandra III. ruská carevna. Bíločervená bikolóra potom představuje (analogicky k bavorské bikolóře) dánské barvy odvozené z vlajky Dánska, (červené s bílým křížem). Fotografii pohledu z druhé strany slavobrány ale nemáme.
Z Našince z 26. 8. 1885 se dozvídáme popis slavobrány: "Od nádraží k prvnímu mostu postaveny jsou četné stožáry s prapory střídavě rakouskými a ruskými, českými a moravskými a spojeny jsou festony ze zeleně; právě na odbočce k mostu druhému postavena ohromná slávobrána, kolos sic, avšak nepříliš vkusný rozčleněním a báječně jednoduchý okrasou, ze čtyr rožních risalitů vlají prapory nad krásnou bronzovou Glorií, u jejichž nohou amorety drží znaky zemské český a moravský, mimo začáteční písmena jmen JJ. VV. nemá brána nápisů. Velmi prospěšně vyjímají se podle této brány dva pilony, jež spojeny jsou dvojitým festonem nesoucím nápis "Rolnictvo." Jsou to vysoké obelisky na podstavci obložené smrčím a bohatě vyzdobené. Na jednom z nich český lev, na druhém moravská orlice."
O slavobráně píší samozřejmě i další listy: Opavský týdenník z 28. 8. 1885: Nejprve o situaci ve městě: "Monogrammy JJ. Veličenstev a korunních manželův vyskytovaly se velmi často." Potom o slavobráně, cestě k nádraží a dál: "Před mosty, tam kde se Hulínská silnice sbíhá s cestou k nádraží, postavilo město vítězoslavnou bránu podle vzoru antického, na níž okřídlená bohyně Nika věnec podávajíc v záři slunečné se zlatem třpytí. Brána jest bez nápisu. Nepatrnou sice výškou proti bráně, ale tím větší originalností vynikají dva obelisky čtyrhranné, jež rolnictvo okresu Kroměřížského postaviti dalo při cestě vedoucí od nádraží." (...) "Další ozdobou jak některých ulic tak i cesty k nádraží ano i celé železné trati až po Hulín byly vkusné stožáry s praporci."
Píše Die Presse z 25. 8. 1885 o situaci vedle slavobrány nebo na slavobráně, anebo jen o tom, čím si je autor jistý?
"Der Rahmen dieses lieblichen Bildes war auf der einen Seite die Triumphpforte der Stadt Kremsier, ein mächtiger Bau, auf der andern Seite eine mit einem eleganten Publicum gefüllte Tribüne; vor der Triumphforte wehten die Fahnen Oesterreichs, Mährens, Baierns und Rußlands. Auf einer Kuppel steht ein Genius, die Wappen Oesterreichs und Rußlands bekränzend." Ta socha je natočena jedním směrem a jde o to, jak přesný je to popis. Přímo pod sochou by měl být český lev a moravská orlice. Lepšímu pohledu na znaky pod nimi by tedy svědčil náhled obrazu ve větším rozlišení.
Podobně jako Die Presse informuje Mährisches Tagblatt z 22. 8. 1885. Je třeba si ovšem uvědomit, že noviny informace často přejímaly.
"Die Triumphpforte, die bei dem eisernen Thore errichtet wird, gewährt einen wahrhaft imposanten Anblick; hoch oben wird eine prachtvolle Figur stehen, in deren Händen österreichische und russische Wappen sich besitzen werden; der innere Theil ist mit sehr schönen Malereien versehen."
Při zkoumání položené otázky by se tak jistě hodilo prohledat dobový tisk se zaměřením na doložení existence zmínky o monogramech carského páru na druhé straně brány. Jestli je opravdu možné, že v Kroměříži se myslelo i na dánský původ carevny.
Formulace v Našinci: "mimo začáteční písmena jmen JJ. VV. nemá brána nápisů" znamená přesně co? Nejradši ovšem máme a rozhodující by byl úřední dokument, ale z toho novinář nečerpal. Popsal, co viděl, nebo si myslel, že vidí. I malíř si mohl s odstupem při vymalovávání znaků na plátně v místě, kde si předtím mohl načrtnout jen obrys štítu, tedy věděl, že tam nějaké znaky byly, v pohodlí pracovny věci trochu domýšlet?
Přehled barev, srpen 1885 - setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži
Při čtení dobového tisku se lze setkat s několika barevnými kombinacemi. V některých případech se zdá, že záleží na tom, kdo si co jak vykládá. Dále barevné kombinace nabízené k uvážení (něco mohlo být v srpnu 1885 samozřejmě jinak):
černá-žlutá - rakouské barvy
černá-žlutá-bílá - ruské barvy; je zmiňován i popis červená-oranžová-bílá, kde je v případě pozorovatele vidět podíl vnímání žluté/oranžové barvy na zařazení odstínu prostředního pruhu trikolóry. Tentýž dopisovatel (Národní listy) zmiňuje kombinaci žlutá-červená-modrá, kterou považuje za moravskou zemskou barvu. Jinde se s tímto zatím nesetkáváme.
červená-bílá resp. bílá-červená - a) české barvy, b) moravské barvy, c) dánské barvy (?)
bílá-modrá příp. modrá-bílá - a) bavorské barvy, b) moravské barvy (české, národní)
červená-bílá-modrá - a) slovanské barvy (poznámka: slovanská trikolóra je modrá-bílá-červená; viz panslovanské barvy přijaté na slovanském sjezdu v Praze v roce 1848, b) moravské barvy (pořadí přednosti a), b) může být samozřejmě bráno se stejným výsledkem i naopak)
bílá-modrá-červená - a) od roku 1883 opět vlajka Ruska, ale bez ohledu na pořadí slovanské trikolóry roku 1848 je tu ta skutečnost, že: b) tato trikolora byla také spojována se slovanskými/panslovanskými barvami, c) moravské barvy: možnost brát jako další verzi moravské trikolóry, viz případ červená-bílá-modrá a) slovanské barvy (odvozeno od červenostříbrně šachované orlice v modrém poli). V srpnu 1885 doložen zákaz slovanské trikolory, na kterou zbývá známá kombinace modrá-bílá-červená, jestliže 1) banderisté v průvodu mohli jet s červenobílomodrými prabory a 2) na Beckově obrazu je zachycena bílomodročervená trikolóra (viz noviny, které informují o vlajkách na stožárech před slavobránou: v rakouských a ruských, a českých a moravských barvách)
černá-červená-žlutá - velkoněmecké barvy
černá-bílá-červená - vlajka Velkoněmecké říše nevyvěšena
A některými listy (které od sebe nejspíš opisovaly) jsou zmíněny i barvy belgické. Jednou je to ve skupině dalších vlajek "österreichischer, russischer, belgischer und bayerischer Fahnen" a jednou ve skupině "österreichischen, russischen, mährischen und belgischen Farbe". Můžeme hádat, co za ně dotyční považovali. Alespoň jeden nápad by se našel. Červenobílomodré vlajky dotyčnému sice mohly připomínat vlajku Holandska, a ono by se mohlo myslet na holandské barvy (včetně ruských - trikolóra bílo-modro-červená), a člověka sice někdy může napadnout - Belgie, spíše to však vypadá na to, že se má jednat o bíločerveno/červenobílou bikolóru.
Poznámka 1: V dnešní době by se červenobílomodrá trikolóra při vyvěšování dala i přes použití odlišného tónování barev snadno zaměnit s vlajkou Lucemburska či vlajkou Nizozemí. Bílá, červená a modrá jsou dnes státními barvami České republiky. Od barev jiných států odlišující modrá byla k červené a bílé po vzniku ČSR přidána kvůli tomu, že "československý stát navíc potřeboval barvy, které by reprezentovaly i Slováky ve společném státě.", což už je nějaký ten čas minulostí.
Poznámka 2: Při sledování popisů slavobrány zaujme vedle toho, že soše nahoře se dávají různá jména (významy), to, že se také mírně odlišují kombinace dvojic znaků, které na ní měly být přítomny: 1) rakouský a ruský, 2) český a moravský. Někdy ale byly znaky z těchto dvojic zamíchány; viz použití kombinace znaků moravského a ruského v popisu.
Poznámka 3: K označování barevných kombinací jsou používána slova "český" a "moravský". Dva lidé tím ale zřejmě vždy nemusí myslet to samé.
Poznámka 4: Lze si představit situaci, kdy jeden novinář považuje za ruské barvy trikolóru černo-žluto-bílou (viz Národní listy), jiný pokrokověji bílo-modro-červenou (viz Hamburger Nachrichten?), a další oboje, což ale takto není bez jasného důkazu zřetelné. Tím se následně při předpokladu, co kdo považoval za co tady i jinde při uvažování, otevírají další možnosti. Vždy se můžeme mýlit, a vždy to můžeme uznat. Někdo silný v kombinatorice a v tom, jak procentuálně vyjádřit pravděpodobnost jednotlivých případů této slovní logiky s možností chyby u popisujících účastníků (vedle přejímání informací od jiných osob) by ten úkol mohl zvládnout vědecky. Tady se případně můžeme omezit na kurzívou psaný návrh, jak nám to zrovna připadá, že by to mohlo být. Nebudeme hned řešit pořadí barev, nabídneme možné řešení.
Hlasy z Hané, 27. 8. 1885
Výzdoba města
"Prapory byly nejvíce barev rakouských a ruských, barev zemských a trikolor bylo mezi nimi poskrovnu. Jeden z německých nacionálů, kteří, jak již dokázáno, dělají rádi ostudu všude, vyvěsil trikoloru německou, musil však na rozkaz purkmistrův ihned zas ji svinouti."
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
"znaky rakouské, znaky koruny svatováclavské"
Slavobrána
"slavobrána, na pohled masivní to stavba, korunovaná pozlaceným andělem míru, jenž klade po věnci na hlavy obou pacholat, která stojí po stranách, držíce štíty se znaky moravským a ruským"
Dva obelisky
"českým lvem"
"s orlicí moravskou"
Banderium
"Každá četa měla dle svého kraje malebný stejnokroj a červenobílý nebo slovanský prapor."
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Hlasy z Hané, 13. 8. 1885
Výzdoba města
"červenobílý prapor český vysoko vlaje ve vzduchu"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Wiener Salonblatt, 30. 8 1885
"gelben Zettel mit der Aufschrift: "K. k. Hofquartier" und den altmodischen, schwarzgelben Laternen, mit welchen die Privatquartiere gekennzeichnet erschienen, in denen Mitglieder des Hofstaates untergebracht waren"
Na nádvoří zámku
"die Flagge des Herrscherhauses"
Das interessante Blatt, 27. 8. 1885
"auf den Balconen sah man geschmackvolle Gruppirungen österreichischer, russischer, belgischer und bayerischer Fahnen"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Mährisches Tagblatt, 21. 8. 1885
"Im Festzuge des Banderiums, welches durch weiß-rothe Fahnen nach Ortschaften abgetheilt sein wird"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Mährisches Tagblatt, 22. 8. 1885
Dva obelisky
"die Bretterwand des Postamentes, wo bekanntlich hannakische Jungfrauen postirt sein werden, ist mit schwarzgelbem Tuch ausgeschlagen"
Slavobrána
"Triumphpforte, die bei dem eisernen Thore errichtet wird, gewährt einen wahrhaft imposanten Anblick; hoch oben wird eine prachtvolle Figur stehen, in deren Händen österreichische und russische Wappen sich besitzen werden"
Mährisches Tagblatt, 24. 8. 1885
Výzdoba města
"flattern Flaggen mit den Farben unseres Kaiserhauses"
Před zámkem
"die Damen in weißen und schwarzen Kleidern, theils blaue, theils gelbe Schärpen tragend"
Poznámka: Je vtipné, že německý list jinde v této situaci doložené české/moravské barvy tak nějak neřeší. Oni pánové totiž zkrášlení města kromě krásné černé a žluté výzdoby (případně bavorské) vůbec neřeší.
(Linzer) Tages-Post, 25. 8. 1885
"Flaggen in österreichischen, russischen, mährischen und belgischen Farben"
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Dva kanóny
"schwarzen Anstrich"
Prager Tagblatt, 23. 8. 1885, s. 7
"russische Tricolore"
Prager Tagblatt, 25. 8. 1885, s. 6, 7
"vor dem Schloßpark die kaiserliche Flagge"
Norddeutsche allgemeine Zeitung (Ausgabe 392), 24. 8. 1885
"überall trifft es auf lustig sich blähende Fahnen, auf das Schwarzgelb der Habsburger, auf das Blauweiß, welches die Kaiserin an ihre bairische Heimath erinnert, und endlich auf das Weißroth, welches die Farben des Kronlandes Mähren sind."
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Národní listy, 21. 8. 1885
Vrchní pořadatelé
"označeni červenobílými šerpami"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Výzdoba města
"látkami barev rakouských a moravských"
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
"Od soboty vlají z domu purkmistra kroměřížského, barona Bojakovského dva mohutné prapory, černožlutý a červeno-bílý, hlásající obyvatelstvu, že zprávy o schůzi císařů v Kroměříži byly úředně stvrzeny."
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Banderium
"Banderium každého okresu bude míti veliký prapor červeno-bílý"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Národní listy, 21. 8. 1885 - odpolední vydání
Bezpečnostní důvěrníci
"Dle plakátů obecních úřadů budou službu bezpečnostní obstarávati též důvěrníci městských okresů, kteří budou označeni červeno-žlutými kokardami a červenými šerpami."
Národní listy 24. 8. 1885
Železnice
"Až krátce před Hulínem jeví se první stopy slavnosti. Podél kolejí vztyčeny jsou prapory v ruských, rakouských, moravských a českých barvách."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Výzdoba města
"Rakouské barvy převládají, ruská, červeno-oranžově-bílá je dost hustá, často místo oranžové omylem užito barvy žluté. Moravská zemská barva žluto-červeno-modrá, jakož i obě národní, bílo-modrá a červeno-bílá nejsou tak časté, jak by slušelo Kroměříži"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
"našel se troufalec, jenž dnes vyvěsil německo-národní prápor"
Znaky
"Mezi vyvěšenými znaky pozoroval jsem s potěšením několikráte českého lva."
Národní listy, 25. 8. 1885
Před zámeckým parkem
"před zámeckým parkem vlál císařský prapor"
Banderium
"Všechny jejich prapory byly červeno-bílé nebo červeno-bílé-modré"
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
"Každá četa měla dle svého kraje malebný stejnokroj a červenobílý nebo slovanský prapor."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Národní listy, 25. 8. 1885 - odpolední vydání
"bengálské ohně v barvách červeno-bílých"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Večer
Národní listy, 26. 8. 1885
Nádraží v Hulíně
"český prapor mezi rakouským a ruským"
"zelené věnce s červenobílými poli"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
"znaky dědičných zemí rakouských a zemí koruny české"
"ruské prapory"
"První salon vytapetován byl červenobílými látkami"
"Lokomotiva byla tu již ozdobena ruskými prapory"
Moravská orlice, 21. 8. 1885
"důvěrníci městských okresů obstarají službu policie. Označeni jsou červeno-žlutými kokardami a červenými šerpami."
Moravská orlice, 23. 8. 1885
Cesta od nádraží v Kroměříži
"praporce barev rakouských a ruských"
Výzdoba města
"Měšťané na velkém náměstí počínají již krásně dekorovati, ale výhradně jenom barvami rakouskými a ruskými"
Moravská orlice, 25. 8. 1885
Výzdoba města
"Všude kam se okem hodí, plno žebříků na domech a plno lidí na nich, kteří s nemalým chvatem připevňují prapory, přibíjejí pestrobarevné draperie, ponejvíce černo-žluté a bílo-oranžové-černé (ruské to barvy)"
Velkoněmecký prapor
"prapor černo-červeno-žlutý"
"Krásné náměstí kroměřížské skví se teď jak náleží, jen v barvách rakouských, ruských, moravských a českonárodních."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Hulínské nádraží
"Celé vagony přivážejí větší menší praporce černožluté, jež se tu skládají, aby po okolních stanicích a strážních domcích rozděleny byly."
Moravské noviny, 20. 8. 1885
banderium
"Banderium každého okresu bude míti veliký prápor červeno-bílý, banderisté z jednotlivých obcí pojedou pod svými prápory."
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Moravské noviny z 21. srpna 1885
Vrchní pořadatelé
"označeni červenobílými šerpami"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Výzdoba města
"S okrášlováním města již započato a domy zdobí se poznenáhla lepými látkami barev rakouských a moravských."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Našinec, 19. 8. 1885
Výzdoba města
"Barvy nejjasnějšího domu panovnického, barvy Rakouska, jakož i neméně barvy ruského domu panovnického"
"obydlí starosty města Kroměříže ověšeno jest, aby znatelno bylo, prapory"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Našinec, 21. 8. 1885
"na náměstí začato dnes skvostně dekorovati barvami rakouskými"
Našinec, 23. 8. 1885
Před zámkem
"u vchodu do zámku něžný špalír malých družiček v bílých šatech s modrými šerpami."
Výzdoba města
"Dekorace domů kapitulních již skončena; hlavně domy okolo zámku důstojně se vyjímají hlavně znaky všech rakouských zemí guirlandami a hojností praporů rakouských, ruských a českých."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Našinec, 26. 8. 1885
Hulínské nádraží
"prapory v barvách rakouských a ruských"
"námořní vlajky obou států a prapory mnohých zemí a velmocí rakouských"
Kroměřížské nádraží
"prapory střídavě rakouskými a ruskými, českými a moravskými"
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Slavobrána
"ze čtyr rožních risalitů vlají prapory nad krásnou bronzovou Glorií, u jejichž nohou amorety drží znaky zemské český a moravský"
Dva obelisky
"Na jednom z nich český lev, na druhém moravská orlice."
Výzdoba města
"pěkně vypadají domy dekorované draperiemi červenobílými a modrobílými, nejnádhernější jsou draperie z rudého sametu"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Neue Freie Presse, 24. 8. 2015
"slavischen und deutschen Nationalfarben verboten"
Důvěrníci
"Eine Cocarde macht diese mit polizeilicher Gewalt ausgestatteten Ordner erkenntlich"
Die Presse, 23. 8. 1885
"In der Ausschmückung der Häuser wird Alles angewendet, was man mit farbigen Stoffen, welche die österreichischen, habsburglothringischen, mährischen und russischen Embleme versinnbildlichen, mit Kränzen, Laubgewinden und Blumen ausführen kann"
Kroměřížské nádraží
"der eine Flügel des Bahnhofes mit österreichischen, der andere mit russischen Farben geschmückt"
Výzdoba města
"Ueberall sieht man Fahnen, zumeist schwarz-gelbe, blau-weiße und weiß-rothe, häufig die russische Tricolore."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Die Presse, 25. 8. 1885
Kroměřížské nádraží
"Auf dem festlich geschmückten Perron war eine Ehrenhalle gebaut, vor welcher an drei Mastbäumen die österreichischen und mährischen Fahnen aufgezogen waren, während vom Giebel die russische Flagge wehte."
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Dva obelisky
"Embleme der Landwirthschaft und des Ackerbaues zierten die grünen Obelisken, deren Kanten roth-weiß ausgeschlagen waren"
Slavobrána a její okolí
"vor der Triumphforte wehten die Fahnen Oesterreichs, Mährens, Baierns und Rußlands. Auf einer Kuppel steht ein Genius, die Wappen Oesterreichs und Rußlands bekränzend"
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Před zámkem
"Die deutschen Frauen und Mädchen, welche ebenfalls vor dem Schlosse Aufstellung genommen hatten, trugen theils schwarze Kleider mit gelben Schärpen, theils weiße Kleider mit blauen Schärpen, während die czechischen Damen weiße Kleider mit rothen Schärpen hatten."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená
Hamburger Nachrichten, 24. srpna 1885
Výzdoba města
"Nur ein oberflächlicher Blick über die Decoration der Gebäude belehrt, wie sehr man von tschechischer Seite bestrebt ist, die Kaiserentrevue zu slavischen Zwecken auszunutzen. Die russischen und böhmischen Farben sind in der Mehrheit."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
"Kremsiers Festschmuck ist vollendet. Schwarzgelbe Fahnen sind vorwiegend. Viele russische und böhmische Flaggen sind vorhanden, keine schwarz-weiß-rothe ist entfaltet. Das Wetter ist nicht regnerisch."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Banderium
"Deutsche Vereine waren nicht erschienen im Festzug, welcher nur böhmische und slavische Tricoloren zeigte."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Brünner Zeitung, 25. 8. 1885
Před zámkem
"Vor dem Schlosse hatten junge Mädchen Aufstellung genommen, welche theils schwarz mit gelben Schärpen, theils weiß mit blauen und rothen Schärpen gekleidet waren."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená
V nádvoří zámku
"Im Schloßhofe, wo bei der Ankunft Ihrer Majestäten die kaiserliche Flagge gehißt wurde"
Opavský týdenník, 28. 8. 1885
Výzdoba města
"Barvy praporův na předním místě byly Rakouské, Ruské, České, Bavorské a velkoněmecké (černo-červeno-zlaté)."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Znaky
"znak lva"
"Odznaky zemské: Český lev, Moravská i Slezská orlice"
černá-žlutá - rakouské barvy
černá-žlutá-bílá - ruské barvy; je zmiňován i popis červená-oranžová-bílá, kde je v případě pozorovatele vidět podíl vnímání žluté/oranžové barvy na zařazení odstínu prostředního pruhu trikolóry. Tentýž dopisovatel (Národní listy) zmiňuje kombinaci žlutá-červená-modrá, kterou považuje za moravskou zemskou barvu. Jinde se s tímto zatím nesetkáváme.
červená-bílá resp. bílá-červená - a) české barvy, b) moravské barvy, c) dánské barvy (?)
bílá-modrá příp. modrá-bílá - a) bavorské barvy, b) moravské barvy (české, národní)
červená-bílá-modrá - a) slovanské barvy (poznámka: slovanská trikolóra je modrá-bílá-červená; viz panslovanské barvy přijaté na slovanském sjezdu v Praze v roce 1848, b) moravské barvy (pořadí přednosti a), b) může být samozřejmě bráno se stejným výsledkem i naopak)
bílá-modrá-červená - a) od roku 1883 opět vlajka Ruska, ale bez ohledu na pořadí slovanské trikolóry roku 1848 je tu ta skutečnost, že: b) tato trikolora byla také spojována se slovanskými/panslovanskými barvami, c) moravské barvy: možnost brát jako další verzi moravské trikolóry, viz případ červená-bílá-modrá a) slovanské barvy (odvozeno od červenostříbrně šachované orlice v modrém poli). V srpnu 1885 doložen zákaz slovanské trikolory, na kterou zbývá známá kombinace modrá-bílá-červená, jestliže 1) banderisté v průvodu mohli jet s červenobílomodrými prabory a 2) na Beckově obrazu je zachycena bílomodročervená trikolóra (viz noviny, které informují o vlajkách na stožárech před slavobránou: v rakouských a ruských, a českých a moravských barvách)
černá-červená-žlutá - velkoněmecké barvy
černá-bílá-červená - vlajka Velkoněmecké říše nevyvěšena
A některými listy (které od sebe nejspíš opisovaly) jsou zmíněny i barvy belgické. Jednou je to ve skupině dalších vlajek "österreichischer, russischer, belgischer und bayerischer Fahnen" a jednou ve skupině "österreichischen, russischen, mährischen und belgischen Farbe". Můžeme hádat, co za ně dotyční považovali. Alespoň jeden nápad by se našel. Červenobílomodré vlajky dotyčnému sice mohly připomínat vlajku Holandska, a ono by se mohlo myslet na holandské barvy (včetně ruských - trikolóra bílo-modro-červená), a člověka sice někdy může napadnout - Belgie, spíše to však vypadá na to, že se má jednat o bíločerveno/červenobílou bikolóru.
Poznámka 1: V dnešní době by se červenobílomodrá trikolóra při vyvěšování dala i přes použití odlišného tónování barev snadno zaměnit s vlajkou Lucemburska či vlajkou Nizozemí. Bílá, červená a modrá jsou dnes státními barvami České republiky. Od barev jiných států odlišující modrá byla k červené a bílé po vzniku ČSR přidána kvůli tomu, že "československý stát navíc potřeboval barvy, které by reprezentovaly i Slováky ve společném státě.", což už je nějaký ten čas minulostí.
Poznámka 2: Při sledování popisů slavobrány zaujme vedle toho, že soše nahoře se dávají různá jména (významy), to, že se také mírně odlišují kombinace dvojic znaků, které na ní měly být přítomny: 1) rakouský a ruský, 2) český a moravský. Někdy ale byly znaky z těchto dvojic zamíchány; viz použití kombinace znaků moravského a ruského v popisu.
Poznámka 3: K označování barevných kombinací jsou používána slova "český" a "moravský". Dva lidé tím ale zřejmě vždy nemusí myslet to samé.
Poznámka 4: Lze si představit situaci, kdy jeden novinář považuje za ruské barvy trikolóru černo-žluto-bílou (viz Národní listy), jiný pokrokověji bílo-modro-červenou (viz Hamburger Nachrichten?), a další oboje, což ale takto není bez jasného důkazu zřetelné. Tím se následně při předpokladu, co kdo považoval za co tady i jinde při uvažování, otevírají další možnosti. Vždy se můžeme mýlit, a vždy to můžeme uznat. Někdo silný v kombinatorice a v tom, jak procentuálně vyjádřit pravděpodobnost jednotlivých případů této slovní logiky s možností chyby u popisujících účastníků (vedle přejímání informací od jiných osob) by ten úkol mohl zvládnout vědecky. Tady se případně můžeme omezit na kurzívou psaný návrh, jak nám to zrovna připadá, že by to mohlo být. Nebudeme hned řešit pořadí barev, nabídneme možné řešení.
Hlasy z Hané, 27. 8. 1885
Výzdoba města
"Prapory byly nejvíce barev rakouských a ruských, barev zemských a trikolor bylo mezi nimi poskrovnu. Jeden z německých nacionálů, kteří, jak již dokázáno, dělají rádi ostudu všude, vyvěsil trikoloru německou, musil však na rozkaz purkmistrův ihned zas ji svinouti."
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
"znaky rakouské, znaky koruny svatováclavské"
Slavobrána
"slavobrána, na pohled masivní to stavba, korunovaná pozlaceným andělem míru, jenž klade po věnci na hlavy obou pacholat, která stojí po stranách, držíce štíty se znaky moravským a ruským"
Dva obelisky
"českým lvem"
"s orlicí moravskou"
Banderium
"Každá četa měla dle svého kraje malebný stejnokroj a červenobílý nebo slovanský prapor."
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Hlasy z Hané, 13. 8. 1885
Výzdoba města
"červenobílý prapor český vysoko vlaje ve vzduchu"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Wiener Salonblatt, 30. 8 1885
"gelben Zettel mit der Aufschrift: "K. k. Hofquartier" und den altmodischen, schwarzgelben Laternen, mit welchen die Privatquartiere gekennzeichnet erschienen, in denen Mitglieder des Hofstaates untergebracht waren"
Na nádvoří zámku
"die Flagge des Herrscherhauses"
Das interessante Blatt, 27. 8. 1885
"auf den Balconen sah man geschmackvolle Gruppirungen österreichischer, russischer, belgischer und bayerischer Fahnen"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Mährisches Tagblatt, 21. 8. 1885
"Im Festzuge des Banderiums, welches durch weiß-rothe Fahnen nach Ortschaften abgetheilt sein wird"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Mährisches Tagblatt, 22. 8. 1885
Dva obelisky
"die Bretterwand des Postamentes, wo bekanntlich hannakische Jungfrauen postirt sein werden, ist mit schwarzgelbem Tuch ausgeschlagen"
Slavobrána
"Triumphpforte, die bei dem eisernen Thore errichtet wird, gewährt einen wahrhaft imposanten Anblick; hoch oben wird eine prachtvolle Figur stehen, in deren Händen österreichische und russische Wappen sich besitzen werden"
Mährisches Tagblatt, 24. 8. 1885
Výzdoba města
"flattern Flaggen mit den Farben unseres Kaiserhauses"
Před zámkem
"die Damen in weißen und schwarzen Kleidern, theils blaue, theils gelbe Schärpen tragend"
Poznámka: Je vtipné, že německý list jinde v této situaci doložené české/moravské barvy tak nějak neřeší. Oni pánové totiž zkrášlení města kromě krásné černé a žluté výzdoby (případně bavorské) vůbec neřeší.
(Linzer) Tages-Post, 25. 8. 1885
"Flaggen in österreichischen, russischen, mährischen und belgischen Farben"
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Dva kanóny
"schwarzen Anstrich"
Prager Tagblatt, 23. 8. 1885, s. 7
"russische Tricolore"
Prager Tagblatt, 25. 8. 1885, s. 6, 7
"vor dem Schloßpark die kaiserliche Flagge"
Norddeutsche allgemeine Zeitung (Ausgabe 392), 24. 8. 1885
"überall trifft es auf lustig sich blähende Fahnen, auf das Schwarzgelb der Habsburger, auf das Blauweiß, welches die Kaiserin an ihre bairische Heimath erinnert, und endlich auf das Weißroth, welches die Farben des Kronlandes Mähren sind."
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Národní listy, 21. 8. 1885
Vrchní pořadatelé
"označeni červenobílými šerpami"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Výzdoba města
"látkami barev rakouských a moravských"
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
"Od soboty vlají z domu purkmistra kroměřížského, barona Bojakovského dva mohutné prapory, černožlutý a červeno-bílý, hlásající obyvatelstvu, že zprávy o schůzi císařů v Kroměříži byly úředně stvrzeny."
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Banderium
"Banderium každého okresu bude míti veliký prapor červeno-bílý"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Národní listy, 21. 8. 1885 - odpolední vydání
Bezpečnostní důvěrníci
"Dle plakátů obecních úřadů budou službu bezpečnostní obstarávati též důvěrníci městských okresů, kteří budou označeni červeno-žlutými kokardami a červenými šerpami."
Národní listy 24. 8. 1885
Železnice
"Až krátce před Hulínem jeví se první stopy slavnosti. Podél kolejí vztyčeny jsou prapory v ruských, rakouských, moravských a českých barvách."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Výzdoba města
"Rakouské barvy převládají, ruská, červeno-oranžově-bílá je dost hustá, často místo oranžové omylem užito barvy žluté. Moravská zemská barva žluto-červeno-modrá, jakož i obě národní, bílo-modrá a červeno-bílá nejsou tak časté, jak by slušelo Kroměříži"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
"našel se troufalec, jenž dnes vyvěsil německo-národní prápor"
Znaky
"Mezi vyvěšenými znaky pozoroval jsem s potěšením několikráte českého lva."
Národní listy, 25. 8. 1885
Před zámeckým parkem
"před zámeckým parkem vlál císařský prapor"
Banderium
"Všechny jejich prapory byly červeno-bílé nebo červeno-bílé-modré"
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
"Každá četa měla dle svého kraje malebný stejnokroj a červenobílý nebo slovanský prapor."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Národní listy, 25. 8. 1885 - odpolední vydání
"bengálské ohně v barvách červeno-bílých"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Večer
Národní listy, 26. 8. 1885
Nádraží v Hulíně
"český prapor mezi rakouským a ruským"
"zelené věnce s červenobílými poli"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
"znaky dědičných zemí rakouských a zemí koruny české"
"ruské prapory"
"První salon vytapetován byl červenobílými látkami"
"Lokomotiva byla tu již ozdobena ruskými prapory"
Moravská orlice, 21. 8. 1885
"důvěrníci městských okresů obstarají službu policie. Označeni jsou červeno-žlutými kokardami a červenými šerpami."
Moravská orlice, 23. 8. 1885
Cesta od nádraží v Kroměříži
"praporce barev rakouských a ruských"
Výzdoba města
"Měšťané na velkém náměstí počínají již krásně dekorovati, ale výhradně jenom barvami rakouskými a ruskými"
Moravská orlice, 25. 8. 1885
Výzdoba města
"Všude kam se okem hodí, plno žebříků na domech a plno lidí na nich, kteří s nemalým chvatem připevňují prapory, přibíjejí pestrobarevné draperie, ponejvíce černo-žluté a bílo-oranžové-černé (ruské to barvy)"
Velkoněmecký prapor
"prapor černo-červeno-žlutý"
"Krásné náměstí kroměřížské skví se teď jak náleží, jen v barvách rakouských, ruských, moravských a českonárodních."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Hulínské nádraží
"Celé vagony přivážejí větší menší praporce černožluté, jež se tu skládají, aby po okolních stanicích a strážních domcích rozděleny byly."
Moravské noviny, 20. 8. 1885
banderium
"Banderium každého okresu bude míti veliký prápor červeno-bílý, banderisté z jednotlivých obcí pojedou pod svými prápory."
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Moravské noviny z 21. srpna 1885
Vrchní pořadatelé
"označeni červenobílými šerpami"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Výzdoba města
"S okrášlováním města již započato a domy zdobí se poznenáhla lepými látkami barev rakouských a moravských."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Našinec, 19. 8. 1885
Výzdoba města
"Barvy nejjasnějšího domu panovnického, barvy Rakouska, jakož i neméně barvy ruského domu panovnického"
"obydlí starosty města Kroměříže ověšeno jest, aby znatelno bylo, prapory"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Našinec, 21. 8. 1885
"na náměstí začato dnes skvostně dekorovati barvami rakouskými"
Našinec, 23. 8. 1885
Před zámkem
"u vchodu do zámku něžný špalír malých družiček v bílých šatech s modrými šerpami."
Výzdoba města
"Dekorace domů kapitulních již skončena; hlavně domy okolo zámku důstojně se vyjímají hlavně znaky všech rakouských zemí guirlandami a hojností praporů rakouských, ruských a českých."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Našinec, 26. 8. 1885
Hulínské nádraží
"prapory v barvách rakouských a ruských"
"námořní vlajky obou států a prapory mnohých zemí a velmocí rakouských"
Kroměřížské nádraží
"prapory střídavě rakouskými a ruskými, českými a moravskými"
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Slavobrána
"ze čtyr rožních risalitů vlají prapory nad krásnou bronzovou Glorií, u jejichž nohou amorety drží znaky zemské český a moravský"
Dva obelisky
"Na jednom z nich český lev, na druhém moravská orlice."
Výzdoba města
"pěkně vypadají domy dekorované draperiemi červenobílými a modrobílými, nejnádhernější jsou draperie z rudého sametu"
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Neue Freie Presse, 24. 8. 2015
"slavischen und deutschen Nationalfarben verboten"
Důvěrníci
"Eine Cocarde macht diese mit polizeilicher Gewalt ausgestatteten Ordner erkenntlich"
Die Presse, 23. 8. 1885
"In der Ausschmückung der Häuser wird Alles angewendet, was man mit farbigen Stoffen, welche die österreichischen, habsburglothringischen, mährischen und russischen Embleme versinnbildlichen, mit Kränzen, Laubgewinden und Blumen ausführen kann"
Kroměřížské nádraží
"der eine Flügel des Bahnhofes mit österreichischen, der andere mit russischen Farben geschmückt"
Výzdoba města
"Ueberall sieht man Fahnen, zumeist schwarz-gelbe, blau-weiße und weiß-rothe, häufig die russische Tricolore."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Die Presse, 25. 8. 1885
Kroměřížské nádraží
"Auf dem festlich geschmückten Perron war eine Ehrenhalle gebaut, vor welcher an drei Mastbäumen die österreichischen und mährischen Fahnen aufgezogen waren, während vom Giebel die russische Flagge wehte."
Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená
Dva obelisky
"Embleme der Landwirthschaft und des Ackerbaues zierten die grünen Obelisken, deren Kanten roth-weiß ausgeschlagen waren"
Slavobrána a její okolí
"vor der Triumphforte wehten die Fahnen Oesterreichs, Mährens, Baierns und Rußlands. Auf einer Kuppel steht ein Genius, die Wappen Oesterreichs und Rußlands bekränzend"
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Před zámkem
"Die deutschen Frauen und Mädchen, welche ebenfalls vor dem Schlosse Aufstellung genommen hatten, trugen theils schwarze Kleider mit gelben Schärpen, theils weiße Kleider mit blauen Schärpen, während die czechischen Damen weiße Kleider mit rothen Schärpen hatten."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená
Hamburger Nachrichten, 24. srpna 1885
Výzdoba města
"Nur ein oberflächlicher Blick über die Decoration der Gebäude belehrt, wie sehr man von tschechischer Seite bestrebt ist, die Kaiserentrevue zu slavischen Zwecken auszunutzen. Die russischen und böhmischen Farben sind in der Mehrheit."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
"Kremsiers Festschmuck ist vollendet. Schwarzgelbe Fahnen sind vorwiegend. Viele russische und böhmische Flaggen sind vorhanden, keine schwarz-weiß-rothe ist entfaltet. Das Wetter ist nicht regnerisch."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Banderium
"Deutsche Vereine waren nicht erschienen im Festzug, welcher nur böhmische und slavische Tricoloren zeigte."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Brünner Zeitung, 25. 8. 1885
Před zámkem
"Vor dem Schlosse hatten junge Mädchen Aufstellung genommen, welche theils schwarz mit gelben Schärpen, theils weiß mit blauen und rothen Schärpen gekleidet waren."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená
V nádvoří zámku
"Im Schloßhofe, wo bei der Ankunft Ihrer Majestäten die kaiserliche Flagge gehißt wurde"
Opavský týdenník, 28. 8. 1885
Výzdoba města
"Barvy praporův na předním místě byly Rakouské, Ruské, České, Bavorské a velkoněmecké (černo-červeno-zlaté)."
Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá
Znaky
"znak lva"
"Odznaky zemské: Český lev, Moravská i Slezská orlice"
Hlasy z Hané, 27. 8. 1885 - setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži
Hlasy z Hané, 27. 8. 1885
Vyzdobení města.
Kroměříž vypravila se k uvítání vznešených hostí nejen důstojně, nýbrž i zároveň bohatě a skvostně. Oděla se v roucho nádhery, kteráž na mnohých místech až oslňovala. Zastřela krásné své tváře celými lesy praporů a ověnčila se bohatou zelení jako ladná nevěsta. Prapory byly nejvíce barev rakouských a ruských, barev zemských a trikolor bylo mezi nimi poskrovnu. Jeden z německých nacionálů, kteří, jak již dokázáno, dělají rádi ostudu všude, vyvěsil trikoloru německou, musil však na rozkaz purkmistrův ihned zas ji svinouti. Občanstvo, až na některé výminky, kteréž právě na domech vynikajících pohlavárův odrodilské strany v Kroměříži zříti bylo, závodilo ve vyzdobování domů mezi sebou. Bylyť některé domy předekorovány dvakráte až třikráte. Tu a tam byly mezi věnci upevněny na zdích i podobizny Jejich Veličenstev a znaky rakouské, znaky koruny svatováclavské atd. Nápisů na domech za to bylo velmi málo; mezi nimi spatřili jsme i jeden ruský a sice v ulici kovářské, kde čtli jsme slova: "Sláva Alexandru III., caru ruskému!"
Nejčilejší ruch panoval za vodní ulicí. Řada stožárů krášlila silnici z obou stran až k železnému mostu přes rameno Moravy k nádraží vedoucímu. Tam ční k nebesům skvostná slavobrána, na pohled masivní to stavba, korunovaná pozlaceným andělem míru, jenž klade po věnci na hlavy obou pacholat, která stojí po stranách, držíce štíty se znaky moravským a ruským. O něco dále vítají nás překrásné jehlance venkovských obcí, vkusně okrášlené nářadím rolnickým. Na širokých jejich podstavcích zahalených jako jehlance v milou zeleň byly umístěny živé skupiny hochů a dívek, představujících allegorické postavy s odznaky rolnickými. Odtud až k nádraží vedla opět dvojnásobná řada stožárů. Nádražní plot úplně zahalen jest v chvoj, kterou krášlí se též nádražní budova. Od pátku nesměl na nádraží nikdo, kdo nemohl se vykázati legitimačním lístkem. V sobotu odpoledně zkoušeny před nádražím čtyřspřežné dvorní povozy. Sjížděly se železného mostu na cestu vedoucí do zámečku, odkudž zabočily po nově vystavené silnici k nádražní budově, vracejíce se odtamtud opět k mostu. Na slavobráně a na tribunách, jichž zbudováno celkem pět, pracováno též v neděli, na slavobráně též v sobotu a v neděli v noci za elektrického osvětlení.
Příjezd císařských manželů.
Za takových příprav panoval ovšem živý ruch a šum na ulicích kroměřížských i od časného rána dne 24. Dokončoványť dekorace dosud ještě nedohotovené anebo opravovány a upravovány znova. Všude pak hemžilo se již plno lidí, neboť cizinců hojnou měrou již před tím. Ale po 8. hod. ranní přicházelo z blízka i dáli přehojně spolků. Valily se do města s hudbami a prapory svými, po všech ve středu jeho ústicích silnicích. Haná ukázala věru, jak císaře svého miluje a jak mu věrnosť a oddanosť zachovává. Vyslala do Kroměříže vše, co měla krásného a ušlechtilého... Tak jak ona, nepřivítal panovníka našeho dosavad snad žádný kraj.
Čím blíže ke Kroměříži, tím byly davy spěchajícího tam Hanáctva hustší a hustší. Spolky postupovaly, jak praveno, po silnicích, jednotlivci po stezkách a pěšinách. Trnuli jsme, vidouce to množství, obavou, že nás Kroměříž všech ani nepojme a obávali jsme se tím více, když spatřovali jsme zrovna celé čety banderistů, kteří u převzácném a malebném svém kroji a na vybraných, pentlemi hojně vyzdobených krojích, s nadšením na oku i tváři harovali k cíli témuž. Radosť byla se na ně podívati a přečasto bylo slyšeti: "Oj, což ten císař bude míti radosť a což pozná, kterak ta Morava jest přece jen a jen česká!" A císař to také poznal!
Prostějovsko súčastnilo se z okresů od Kroměříže vzdálených slavností jeho nejvíce. Spolky a účastníci jeli buď vlakem neb vozy, na silnici mezi Kojetínem a Kroměříže scházeli jsme se. "Jízdný Sokoll" shromáždil se na Hradisku, načež zajel k ostatním spolkům, shromážděným již v Miňůvkách. Sotva že přiklusal, dáno znamení k pochodu spolků, seřaděných již v průvod tak mohutný, že v(l)álo neméně než patnácte praporů nad ním. V čele jeho klusali dva Sokolové jízdná, za nimi šla vedena jsouc náčelníkem, jenž o pořádek celého průvodu se staral, chvalně již známá sokolská kapela. Za tou postupoval "Sokol" prostějovský v počtu 47 bratří s nádherným praporem svým. Za Sokolem seřaděny všecky spěvácké a besední spolky v oděvu občanském. Pokud víme, byly tu, částečně s prapory hojně zastoupeny z Prostějova spolky: "Orlice", "Vlastimila" a čtenářský spolek; z Hrubčic "Občanská beseda", z Biskupic čtenářský spolek, pěvecko-čtenářské a jiné spolky z Vrahovic a Držovic, ze Zešova, Čehovic, Čelčic, Duban, Vrbátek, Štětovic, Krasic atd. atd. Dále byly tu sbory vojenských vysloužilců z Prostějova, Smržic, Ždětína a j. Průvod uzavírali hasiči ze Ptení, Ždětína, Kostelce, Ohrozími atd.; za těmi haroval konečně švarný náš "Jízdný Sokol" v počtu 42 bratří se statečným náčelníkem br. J. Podivínským a čackým starostou br. Spáčilem v čele.
Když imposantní tento průvod za zvuků sokolské hudby, kteráž velikého uznání došla, vtrhl do Kroměříže, byl nejen nadšeně vítán a pozdravován, nýbrž Prostějovsko docházelo za příčinou jeho zaslouženého a hojného uznání. Dorazil, pozdraven byv před Kroměříží četou kroměřížského "Sokola", kteráž mu vstříc vyšla, po 12. hod. polední na Fürstenbergovo náměstí, na kterém se rozešel. Účastníci jeho, cestou nejméně z Kojetína, avšak i z míst vzdálenějších pěšky konanou, valně unaveni jsouce, spěchali se posilnit nápojem a jídlem, avšak dobře se jim celkem nedařilo. Nebyloť ničeho k dostání; nikoliv snad pro nedostatek, nýbrž pro nával lidu, jímž byly hostince stále a stále nabity. po jedné hodině odpolední scházeli jsme se zase na náměstí tom, abychom odebrali se na místo, vykázané nám ve špalíru...
Čekajíce v radostném pohnutí a delší dobu, mezi kterou nás několikráte i déšť pokropil, zaslechli jsme konečně udeření třetí hodiny, o které J. Veličenstva přijeti měla. Na věžích kostelních zahlaholily zvony, věrný lid svého krále očekával se zatajeným dechem. Zatím bylo mu ovšem několik minut ještě posečkati nežli tváři jeho spatřiti mohl.
Na nádraží nádherně vyzdobeném, byli mimo 10 zástupců velkých novin jen hr. Taafe, místodržitel hr. Schönborn, nejv. velitel zemský Stubenrauch, zemský v prostranné dvoraně, okrášlené mozaikou z hlíny s čet- hejtman hr. Vetter, starosta kroměřížský baron Bojakovský, okresní hejtman, přednosta stanice a konečně baronessa Bojakovských, sl. Trolčova, Šrotova a devět jiných z předních dám kroměřížských.
Vlak konečně přijel a vozy byly ještě v pohybu, když císař již sestupoval; podal pak ruku císařovně, kteráž lehce seskočila. Císař byl v polní jenerálské uniformě, císařovna pak, jež opravdu velmi kvetoucí jest, oblečena byla v černé šaty, zakrytý klobouk, černým aksamitem lemovaný a černou stužkou upevněný; v ruce měla jednoduchý černý slunečník, šperků neměla žádných. po císařovně vystoupil korunní princ a arcikníže Karel Ludvík.
Bar. Bojakovský oslovil císaře napřed německy a pak česky, načež mu císař poděkoval krátce po německu a o mnohem více po česku. Jednání bar. Bojakovského neroztrpčilo jen českou Kroměříž, nýbrž i všecku Moravu a připravilo jej o veškerou důvěru na dobro. Uh. Ostroh podal mu již adressu nedůvěry, ze Bzence obdrží ji, jak doslýcháme, také. Zahrál si nešetrně s přízní lidu, jež jej ze zapomenutého ústraní beze všech zásluh na povrch vynesla, purkmistrem Kroměříže, pak poslancem zemským i říšským jej učinila... a lid ten, vida, že se sklamal, již již se od něho odvrací...
Z nádraží do zámku.
Cesta Veličenstev z nádraží do zámku byla takovou nelíčenou manifestací věrnosti a oddanosti českého lidu, že změnila se v úplnou národní slavnosť, kteráž nepřátelům našim bude závadou dlouho. Kroměřížské "němectví" nezmohlo se ani na to nejmenší, co by při tomto triumfálním vjezdu pozorovati bylo. "Sláva!" naplňovalo vzduch jako dál a dál se šířící bouře, "Hoch"!" nebylo slyšeti ani jediného.
V prvním kočáře jel místodržitel s Bojakovským, ve druhém císař s císařovnou, ve třetím korunní princ Rudolf s arcivévodou Karlem Ludvíkem atd. Jakmile obecenstvo, jehož dozajista 40000 ve špalíru stálo, císaře shlédlo, propuklo v takové volání "Sláva!", že sily jeho není lze ani vypsati. Zvláštního radostného překvapení, dostalo se císařským manželům pohledem na zmíněné již jehlance rolnické. Na podstavcích jejich umístěny byly skupiny dívek a hochů slováckých a hanáckých velmi dovedně. Na jehlanci, jenž byl okrášlen českým lvem, byl ženich s hojně opentlenou nevěstou a kol nich byla naznačena různá odvětví hospodářská; skupina vinařství byla nejúčinnější. Na podstavci jehlance s orlicí moravskou stál svižný junák s rozsívkou, pluhem, pak dva hoši na měřici sedící a žnečka se snopem a srpem. Kol nich v malebném skupení junáci a dívky jiné... císařští manželé měli ze skupin těch radosť opravdovou.
Zrovna proti jehlancům byla tribuna pro družičky, jichž bylo daleko přes sto a jejichž bohatý národní oblek poutal oko každého. V pravo od nich byla tribuna pro diváky, kolem nichž jely císařské povozy lepou, námi již vypsanou slávobránou, přes most přes rámě Moravy do města, odkudž začínal špalír věrného králi svému lidu.
Od mostu daleko do ulice k náměstí stojí tu v hustých davech sraženi tisícové našich hasičů švarných a vysloužilců vojenských. Zpěvácké besedy a jiné občanské spolky z blízka i dálky pojí se k nim a končí teprvé na náměstí. Tu stojí dvěma řadama na blízku čtyř mohutných jehlanců singulárním měšťanstvem kroměřížským postavených junáčtí naši "Sokolové" z Kroměříže, Holešova, Brna, Bzence, Vyškova, Olomouce a Prostějova. K nim připojena na jedné straně školní mládež a opět hasiči, městští střelci atd. V zámeckém nádvoří skupiny pěvců a pěvkyň, jednotlivé deputace, duchovenstvo, úřednictvo, důstojnictvo atd.
Na tvářích císařských manželů bylo zříti neskonalou radosť, ba štěstí. Císařovna blahosklonně klonila se v levo i pravo, císař nestačil ani děkovati; podobně kralevič Rudolf. Vypadalo to, jakoby tyto bouřlivé a srdečné projevy byly úmluvou mezi králem a lidem, jenž touží nedočkavě po té chvíli, ve které ukáže se mu s korunou sv. Václava na hlavě...
V zámku.
Hned po svém příjezdu do zámku přijímal císař deputace měst Kroměříže, Olomouce, Přerova a Prostějova.
(...)
Po té byly přijaty deputace venkovských obcí okresu olomouckého, přerovského, kroměřížského, prostějovského, vyškovského a napajedelského. Když je místodržitel představoval, vstoupila do sálu císařovna, k jejíž uvítání zaznělo stonásobné: "Sláva!" Tu mluveno bylo jen česky se strany deputací i císaře. Mnozí členové deputací vyznamenáni milostivým oslovením. Tak zvláště posl. Skopalík, k němuž císař přistoupil se slovy: "Ah, my jsme staří známi; jak se máte?" Na to byl představen Skopalík i císařovně, která ptala se, umí-li německy, načež odpověděl jí sám císař, že ano. Z deputantů prostějovských byl osloven dále i zemský posl. Podivínský.
Když audience byla skončena, zašel císař do prostřed sálu a opakoval silným hlasem ještě jednou a pouze po česku: "Jsem tím slavným a krásným uvítáním, jakéž jste mi připravili, velice potěšen a děkuji vám za vaši věrnosť a oddanosť."
Zajímavá episoda udála se mezi audiencí, když císařovna prohodila, že tak málo tu němčiny slyší. Posl. Kallus odpověděl, že ten kraj jest široko daleko slovanský; načež odvětila císařovna: "Chcete říci snad český. Vím dobře, je to kraj český".
Defilování spolků a banderií.
Mezitím, co byly deputace u slyšení, připravovaly se spolky a banderia k defilování před císařem, k němuž dáno pohříchu znamení dříve, než-li čas byl, takže některé jednoty a to hlavně sokolské stoupaly zámeckým nádvořím dvakráte. Zachmuřilo se mezi tím také nebe a spustil se silný liják, kterýž byl velikolepému divadlu, jakéž zrakům se jevilo, silně závadou. Přes to dopadlo defilování znamenitě a hanácká banderia, která čítala 1600 jezdců obnovila tu starodávnou slavnou pověsť svou. Defilováno v dešti ale za pořádku vzorného a jásotu obrovského. Císař stál na nádvoří v zámku po celý déšť a vytrval v něm. Pobočník přehodil mu přes ramena plášť.
Vyjmenovati spolky, jež defilovaly kol císaře, jest naprosto nemožno. Prvními z nich byly jednoty sokolské a prostějovská v čele. Defilovaly krokem ostrým za zvuků pochodu "Proč bychom se netěšili" a pozdravili císaře hlučným, jednomyslným "Na zdar!" za něž dostalo se jim přemnohého blahosklonného poděkování.
Nejskvělejší částí průvodu bylo hanácké a slovácké banderium. Nejméně 1600 jezdců z okresů kroměřížského, hulínského, zdouneckého, kojetínského, přerovského, holešovského a napajedelského. "Horymír" z Olomouce, jízdný Sokol prostějovský a "Zaporož" litovelský, ba i vzdálení Podhoráci v žlutých koženkách přijeli na koních. Každá četa měla dle svého kraje malebný stejnokroj a červenobílý nebo slovanský prapor. Uprostřed banderia byl slavný průvod svatební, který z Hulína sem byl vypraven na dvou vozech šestispřežních a jednom čtyřspřežním.
Na jednom byla nevěsta a družičky, na druhém ženich a družby. Byla to vzácná podívaná a snad že tak mnohý host ze sídelního města poprvé viděl, že Morava je přece jenom slovanská. Na jiném voze seděly čtyry jaré selky kolem stolu, na němž byl obrovský koláč hanácký, v jehož prostředku byl postaven stříbrorouný beránek.
Jezdci očima hledali panovníka v oknech, nevědouce, že vyšel sám k průvodu. Když pak zcela na blízku ho viděli, propukali v nadšení. Jejich prapory skláněly se nad jeho hlavou, slovanské klobouky vesele lítaly na vzdor dešti v povětří. Koně byli vesměs ohniví, ušlechtilá zvířata, jezdci naskrze mladí, hezky rostlí mužové. Banderium uzavírali Slováci, jejichž národní kroj zůstal zas vítězem.
Velice byl císař potěšen pohledem na bohatě vyšňořenou hanáckou svatbu, kteráž jela kolem něho na vozech šesti- a trojspřežních. Nevěsta, ženich, družička a družba byli vesměs z Hulína. Jména snoubenců, kteří téhož dne skutečně k oltáři přiklekli: Fr. Janoch a Marcelina Dudkova; družbou byl Fr. Zlámal a první družičkou Kučerova Fr.. Ostatní družičky, jichž bylo na 150, byly jmenovitě z obcí Bojanovic, Zlobic, Kotojed, Těšnovic, Trávníku, Brodku a Vrubek. Velmi pěkným byl vůz starosvateb (8), které sedíce na voze kolem stolu, měli mezi sebou ohromný koláč, na dva metry v průměru; na něm byl beránek stříbrorouný. Starosvatby byly z Hradiska.
Účastenství slovanského lidu bylo skutečnou národní manifestací, kteráž posilní mocně české vědomí moravského lidu. Na císaři, který nalezal se tu v bezprostředním styku s lidem, bylo znáti patrně příjemné pohnutí. Kdyby nebylo prudkého deště, byl by zevní účinek celého průvodu mnohem příznivější.
(...)
Příjezd cára s carevnou.
Císař s korunním princem jeli v úterý dne 25. t. m. o půl 11 hod. do Hulína carovi naproti, jsouce všude nadšeně pozdravováni. V Kroměříži postavil se vojenský špalír od zámku až k nádraží; také jízda přibyla dnes do města. Na perroně stála četná setnina pluku Alexandrova s hudbou.
(...)
Za prvním mostem před Kroměříží zahnuly vozy s císařskými rodinami zadní branou parkovou hned zahradní cestou k zámku, tak že car do města nepřišel.
Vyzdobení města.
Kroměříž vypravila se k uvítání vznešených hostí nejen důstojně, nýbrž i zároveň bohatě a skvostně. Oděla se v roucho nádhery, kteráž na mnohých místech až oslňovala. Zastřela krásné své tváře celými lesy praporů a ověnčila se bohatou zelení jako ladná nevěsta. Prapory byly nejvíce barev rakouských a ruských, barev zemských a trikolor bylo mezi nimi poskrovnu. Jeden z německých nacionálů, kteří, jak již dokázáno, dělají rádi ostudu všude, vyvěsil trikoloru německou, musil však na rozkaz purkmistrův ihned zas ji svinouti. Občanstvo, až na některé výminky, kteréž právě na domech vynikajících pohlavárův odrodilské strany v Kroměříži zříti bylo, závodilo ve vyzdobování domů mezi sebou. Bylyť některé domy předekorovány dvakráte až třikráte. Tu a tam byly mezi věnci upevněny na zdích i podobizny Jejich Veličenstev a znaky rakouské, znaky koruny svatováclavské atd. Nápisů na domech za to bylo velmi málo; mezi nimi spatřili jsme i jeden ruský a sice v ulici kovářské, kde čtli jsme slova: "Sláva Alexandru III., caru ruskému!"
Nejčilejší ruch panoval za vodní ulicí. Řada stožárů krášlila silnici z obou stran až k železnému mostu přes rameno Moravy k nádraží vedoucímu. Tam ční k nebesům skvostná slavobrána, na pohled masivní to stavba, korunovaná pozlaceným andělem míru, jenž klade po věnci na hlavy obou pacholat, která stojí po stranách, držíce štíty se znaky moravským a ruským. O něco dále vítají nás překrásné jehlance venkovských obcí, vkusně okrášlené nářadím rolnickým. Na širokých jejich podstavcích zahalených jako jehlance v milou zeleň byly umístěny živé skupiny hochů a dívek, představujících allegorické postavy s odznaky rolnickými. Odtud až k nádraží vedla opět dvojnásobná řada stožárů. Nádražní plot úplně zahalen jest v chvoj, kterou krášlí se též nádražní budova. Od pátku nesměl na nádraží nikdo, kdo nemohl se vykázati legitimačním lístkem. V sobotu odpoledně zkoušeny před nádražím čtyřspřežné dvorní povozy. Sjížděly se železného mostu na cestu vedoucí do zámečku, odkudž zabočily po nově vystavené silnici k nádražní budově, vracejíce se odtamtud opět k mostu. Na slavobráně a na tribunách, jichž zbudováno celkem pět, pracováno též v neděli, na slavobráně též v sobotu a v neděli v noci za elektrického osvětlení.
Příjezd císařských manželů.
Za takových příprav panoval ovšem živý ruch a šum na ulicích kroměřížských i od časného rána dne 24. Dokončoványť dekorace dosud ještě nedohotovené anebo opravovány a upravovány znova. Všude pak hemžilo se již plno lidí, neboť cizinců hojnou měrou již před tím. Ale po 8. hod. ranní přicházelo z blízka i dáli přehojně spolků. Valily se do města s hudbami a prapory svými, po všech ve středu jeho ústicích silnicích. Haná ukázala věru, jak císaře svého miluje a jak mu věrnosť a oddanosť zachovává. Vyslala do Kroměříže vše, co měla krásného a ušlechtilého... Tak jak ona, nepřivítal panovníka našeho dosavad snad žádný kraj.
Čím blíže ke Kroměříži, tím byly davy spěchajícího tam Hanáctva hustší a hustší. Spolky postupovaly, jak praveno, po silnicích, jednotlivci po stezkách a pěšinách. Trnuli jsme, vidouce to množství, obavou, že nás Kroměříž všech ani nepojme a obávali jsme se tím více, když spatřovali jsme zrovna celé čety banderistů, kteří u převzácném a malebném svém kroji a na vybraných, pentlemi hojně vyzdobených krojích, s nadšením na oku i tváři harovali k cíli témuž. Radosť byla se na ně podívati a přečasto bylo slyšeti: "Oj, což ten císař bude míti radosť a což pozná, kterak ta Morava jest přece jen a jen česká!" A císař to také poznal!
Prostějovsko súčastnilo se z okresů od Kroměříže vzdálených slavností jeho nejvíce. Spolky a účastníci jeli buď vlakem neb vozy, na silnici mezi Kojetínem a Kroměříže scházeli jsme se. "Jízdný Sokoll" shromáždil se na Hradisku, načež zajel k ostatním spolkům, shromážděným již v Miňůvkách. Sotva že přiklusal, dáno znamení k pochodu spolků, seřaděných již v průvod tak mohutný, že v(l)álo neméně než patnácte praporů nad ním. V čele jeho klusali dva Sokolové jízdná, za nimi šla vedena jsouc náčelníkem, jenž o pořádek celého průvodu se staral, chvalně již známá sokolská kapela. Za tou postupoval "Sokol" prostějovský v počtu 47 bratří s nádherným praporem svým. Za Sokolem seřaděny všecky spěvácké a besední spolky v oděvu občanském. Pokud víme, byly tu, částečně s prapory hojně zastoupeny z Prostějova spolky: "Orlice", "Vlastimila" a čtenářský spolek; z Hrubčic "Občanská beseda", z Biskupic čtenářský spolek, pěvecko-čtenářské a jiné spolky z Vrahovic a Držovic, ze Zešova, Čehovic, Čelčic, Duban, Vrbátek, Štětovic, Krasic atd. atd. Dále byly tu sbory vojenských vysloužilců z Prostějova, Smržic, Ždětína a j. Průvod uzavírali hasiči ze Ptení, Ždětína, Kostelce, Ohrozími atd.; za těmi haroval konečně švarný náš "Jízdný Sokol" v počtu 42 bratří se statečným náčelníkem br. J. Podivínským a čackým starostou br. Spáčilem v čele.
Když imposantní tento průvod za zvuků sokolské hudby, kteráž velikého uznání došla, vtrhl do Kroměříže, byl nejen nadšeně vítán a pozdravován, nýbrž Prostějovsko docházelo za příčinou jeho zaslouženého a hojného uznání. Dorazil, pozdraven byv před Kroměříží četou kroměřížského "Sokola", kteráž mu vstříc vyšla, po 12. hod. polední na Fürstenbergovo náměstí, na kterém se rozešel. Účastníci jeho, cestou nejméně z Kojetína, avšak i z míst vzdálenějších pěšky konanou, valně unaveni jsouce, spěchali se posilnit nápojem a jídlem, avšak dobře se jim celkem nedařilo. Nebyloť ničeho k dostání; nikoliv snad pro nedostatek, nýbrž pro nával lidu, jímž byly hostince stále a stále nabity. po jedné hodině odpolední scházeli jsme se zase na náměstí tom, abychom odebrali se na místo, vykázané nám ve špalíru...
Čekajíce v radostném pohnutí a delší dobu, mezi kterou nás několikráte i déšť pokropil, zaslechli jsme konečně udeření třetí hodiny, o které J. Veličenstva přijeti měla. Na věžích kostelních zahlaholily zvony, věrný lid svého krále očekával se zatajeným dechem. Zatím bylo mu ovšem několik minut ještě posečkati nežli tváři jeho spatřiti mohl.
Na nádraží nádherně vyzdobeném, byli mimo 10 zástupců velkých novin jen hr. Taafe, místodržitel hr. Schönborn, nejv. velitel zemský Stubenrauch, zemský v prostranné dvoraně, okrášlené mozaikou z hlíny s čet- hejtman hr. Vetter, starosta kroměřížský baron Bojakovský, okresní hejtman, přednosta stanice a konečně baronessa Bojakovských, sl. Trolčova, Šrotova a devět jiných z předních dám kroměřížských.
Vlak konečně přijel a vozy byly ještě v pohybu, když císař již sestupoval; podal pak ruku císařovně, kteráž lehce seskočila. Císař byl v polní jenerálské uniformě, císařovna pak, jež opravdu velmi kvetoucí jest, oblečena byla v černé šaty, zakrytý klobouk, černým aksamitem lemovaný a černou stužkou upevněný; v ruce měla jednoduchý černý slunečník, šperků neměla žádných. po císařovně vystoupil korunní princ a arcikníže Karel Ludvík.
Bar. Bojakovský oslovil císaře napřed německy a pak česky, načež mu císař poděkoval krátce po německu a o mnohem více po česku. Jednání bar. Bojakovského neroztrpčilo jen českou Kroměříž, nýbrž i všecku Moravu a připravilo jej o veškerou důvěru na dobro. Uh. Ostroh podal mu již adressu nedůvěry, ze Bzence obdrží ji, jak doslýcháme, také. Zahrál si nešetrně s přízní lidu, jež jej ze zapomenutého ústraní beze všech zásluh na povrch vynesla, purkmistrem Kroměříže, pak poslancem zemským i říšským jej učinila... a lid ten, vida, že se sklamal, již již se od něho odvrací...
Z nádraží do zámku.
Cesta Veličenstev z nádraží do zámku byla takovou nelíčenou manifestací věrnosti a oddanosti českého lidu, že změnila se v úplnou národní slavnosť, kteráž nepřátelům našim bude závadou dlouho. Kroměřížské "němectví" nezmohlo se ani na to nejmenší, co by při tomto triumfálním vjezdu pozorovati bylo. "Sláva!" naplňovalo vzduch jako dál a dál se šířící bouře, "Hoch"!" nebylo slyšeti ani jediného.
V prvním kočáře jel místodržitel s Bojakovským, ve druhém císař s císařovnou, ve třetím korunní princ Rudolf s arcivévodou Karlem Ludvíkem atd. Jakmile obecenstvo, jehož dozajista 40000 ve špalíru stálo, císaře shlédlo, propuklo v takové volání "Sláva!", že sily jeho není lze ani vypsati. Zvláštního radostného překvapení, dostalo se císařským manželům pohledem na zmíněné již jehlance rolnické. Na podstavcích jejich umístěny byly skupiny dívek a hochů slováckých a hanáckých velmi dovedně. Na jehlanci, jenž byl okrášlen českým lvem, byl ženich s hojně opentlenou nevěstou a kol nich byla naznačena různá odvětví hospodářská; skupina vinařství byla nejúčinnější. Na podstavci jehlance s orlicí moravskou stál svižný junák s rozsívkou, pluhem, pak dva hoši na měřici sedící a žnečka se snopem a srpem. Kol nich v malebném skupení junáci a dívky jiné... císařští manželé měli ze skupin těch radosť opravdovou.
Zrovna proti jehlancům byla tribuna pro družičky, jichž bylo daleko přes sto a jejichž bohatý národní oblek poutal oko každého. V pravo od nich byla tribuna pro diváky, kolem nichž jely císařské povozy lepou, námi již vypsanou slávobránou, přes most přes rámě Moravy do města, odkudž začínal špalír věrného králi svému lidu.
Od mostu daleko do ulice k náměstí stojí tu v hustých davech sraženi tisícové našich hasičů švarných a vysloužilců vojenských. Zpěvácké besedy a jiné občanské spolky z blízka i dálky pojí se k nim a končí teprvé na náměstí. Tu stojí dvěma řadama na blízku čtyř mohutných jehlanců singulárním měšťanstvem kroměřížským postavených junáčtí naši "Sokolové" z Kroměříže, Holešova, Brna, Bzence, Vyškova, Olomouce a Prostějova. K nim připojena na jedné straně školní mládež a opět hasiči, městští střelci atd. V zámeckém nádvoří skupiny pěvců a pěvkyň, jednotlivé deputace, duchovenstvo, úřednictvo, důstojnictvo atd.
Na tvářích císařských manželů bylo zříti neskonalou radosť, ba štěstí. Císařovna blahosklonně klonila se v levo i pravo, císař nestačil ani děkovati; podobně kralevič Rudolf. Vypadalo to, jakoby tyto bouřlivé a srdečné projevy byly úmluvou mezi králem a lidem, jenž touží nedočkavě po té chvíli, ve které ukáže se mu s korunou sv. Václava na hlavě...
V zámku.
Hned po svém příjezdu do zámku přijímal císař deputace měst Kroměříže, Olomouce, Přerova a Prostějova.
(...)
Po té byly přijaty deputace venkovských obcí okresu olomouckého, přerovského, kroměřížského, prostějovského, vyškovského a napajedelského. Když je místodržitel představoval, vstoupila do sálu císařovna, k jejíž uvítání zaznělo stonásobné: "Sláva!" Tu mluveno bylo jen česky se strany deputací i císaře. Mnozí členové deputací vyznamenáni milostivým oslovením. Tak zvláště posl. Skopalík, k němuž císař přistoupil se slovy: "Ah, my jsme staří známi; jak se máte?" Na to byl představen Skopalík i císařovně, která ptala se, umí-li německy, načež odpověděl jí sám císař, že ano. Z deputantů prostějovských byl osloven dále i zemský posl. Podivínský.
Když audience byla skončena, zašel císař do prostřed sálu a opakoval silným hlasem ještě jednou a pouze po česku: "Jsem tím slavným a krásným uvítáním, jakéž jste mi připravili, velice potěšen a děkuji vám za vaši věrnosť a oddanosť."
Zajímavá episoda udála se mezi audiencí, když císařovna prohodila, že tak málo tu němčiny slyší. Posl. Kallus odpověděl, že ten kraj jest široko daleko slovanský; načež odvětila císařovna: "Chcete říci snad český. Vím dobře, je to kraj český".
Defilování spolků a banderií.
Mezitím, co byly deputace u slyšení, připravovaly se spolky a banderia k defilování před císařem, k němuž dáno pohříchu znamení dříve, než-li čas byl, takže některé jednoty a to hlavně sokolské stoupaly zámeckým nádvořím dvakráte. Zachmuřilo se mezi tím také nebe a spustil se silný liják, kterýž byl velikolepému divadlu, jakéž zrakům se jevilo, silně závadou. Přes to dopadlo defilování znamenitě a hanácká banderia, která čítala 1600 jezdců obnovila tu starodávnou slavnou pověsť svou. Defilováno v dešti ale za pořádku vzorného a jásotu obrovského. Císař stál na nádvoří v zámku po celý déšť a vytrval v něm. Pobočník přehodil mu přes ramena plášť.
Vyjmenovati spolky, jež defilovaly kol císaře, jest naprosto nemožno. Prvními z nich byly jednoty sokolské a prostějovská v čele. Defilovaly krokem ostrým za zvuků pochodu "Proč bychom se netěšili" a pozdravili císaře hlučným, jednomyslným "Na zdar!" za něž dostalo se jim přemnohého blahosklonného poděkování.
Nejskvělejší částí průvodu bylo hanácké a slovácké banderium. Nejméně 1600 jezdců z okresů kroměřížského, hulínského, zdouneckého, kojetínského, přerovského, holešovského a napajedelského. "Horymír" z Olomouce, jízdný Sokol prostějovský a "Zaporož" litovelský, ba i vzdálení Podhoráci v žlutých koženkách přijeli na koních. Každá četa měla dle svého kraje malebný stejnokroj a červenobílý nebo slovanský prapor. Uprostřed banderia byl slavný průvod svatební, který z Hulína sem byl vypraven na dvou vozech šestispřežních a jednom čtyřspřežním.
Na jednom byla nevěsta a družičky, na druhém ženich a družby. Byla to vzácná podívaná a snad že tak mnohý host ze sídelního města poprvé viděl, že Morava je přece jenom slovanská. Na jiném voze seděly čtyry jaré selky kolem stolu, na němž byl obrovský koláč hanácký, v jehož prostředku byl postaven stříbrorouný beránek.
Jezdci očima hledali panovníka v oknech, nevědouce, že vyšel sám k průvodu. Když pak zcela na blízku ho viděli, propukali v nadšení. Jejich prapory skláněly se nad jeho hlavou, slovanské klobouky vesele lítaly na vzdor dešti v povětří. Koně byli vesměs ohniví, ušlechtilá zvířata, jezdci naskrze mladí, hezky rostlí mužové. Banderium uzavírali Slováci, jejichž národní kroj zůstal zas vítězem.
Velice byl císař potěšen pohledem na bohatě vyšňořenou hanáckou svatbu, kteráž jela kolem něho na vozech šesti- a trojspřežních. Nevěsta, ženich, družička a družba byli vesměs z Hulína. Jména snoubenců, kteří téhož dne skutečně k oltáři přiklekli: Fr. Janoch a Marcelina Dudkova; družbou byl Fr. Zlámal a první družičkou Kučerova Fr.. Ostatní družičky, jichž bylo na 150, byly jmenovitě z obcí Bojanovic, Zlobic, Kotojed, Těšnovic, Trávníku, Brodku a Vrubek. Velmi pěkným byl vůz starosvateb (8), které sedíce na voze kolem stolu, měli mezi sebou ohromný koláč, na dva metry v průměru; na něm byl beránek stříbrorouný. Starosvatby byly z Hradiska.
Účastenství slovanského lidu bylo skutečnou národní manifestací, kteráž posilní mocně české vědomí moravského lidu. Na císaři, který nalezal se tu v bezprostředním styku s lidem, bylo znáti patrně příjemné pohnutí. Kdyby nebylo prudkého deště, byl by zevní účinek celého průvodu mnohem příznivější.
(...)
Příjezd cára s carevnou.
Císař s korunním princem jeli v úterý dne 25. t. m. o půl 11 hod. do Hulína carovi naproti, jsouce všude nadšeně pozdravováni. V Kroměříži postavil se vojenský špalír od zámku až k nádraží; také jízda přibyla dnes do města. Na perroně stála četná setnina pluku Alexandrova s hudbou.
(...)
Za prvním mostem před Kroměříží zahnuly vozy s císařskými rodinami zadní branou parkovou hned zahradní cestou k zámku, tak že car do města nepřišel.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)