Oslavy 750. výročí povýšení Uherského Brodu na královské město

V říjnu 2022 v Uherském Brodě proběhly oslavy 750. výročí povýšení Uherského Brodu na královské město.

Oslavy provázely výstavy (Česká státnost - výstava kreseb a grafik Františka Doubka, Přemysl Otakar II. - král, rytíř, zakladatel (putovní výstava Otakarových měst), výstava nejstarších privilegií a historie Uherského Brodu), koncerty (BrodBand Stanislava Sládka, Collegium Classic, Hradišťan a Jiří Pavlica, varhanní koncert následující po křtu knihy o Uherském Brodě, Schola Gregoriana Pragensis, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín), divadelní představení, den otevřených dveří sportovišť, přehlídka zájmových a sportovních skupin Uherského Brodu, a 29. října historický průvod, z něhož jsou snímky níže, tábor Přemysla Otakara II., středověký jarmark aj.

 V průvodu vidíme četné moravské prapory.

Městský úřad v Plumlově 24. července 2021 - vyvěšen moravský prapor

V Plumlově mají na radnici vyvěšeno 5 praporů vedle sebe na krátkých žerdích. Není tedy divu, že prapor Evropské unie se namotal na prapor Olomouckého kraje. Prapor Moravy vidíme druhý zprava. Pořadí praporů by bylo správné pouze tehdy, kdyby platilo zemské i krajské členění.

Plumlov 24. července 2021, vyvěšen prapor Olomouckého kraje, Evropské unie,
České republiky, Moravy a města Plumlova

Baťův kanál, loď v přístavišti Strážnice

Snímky pořízené 22. července 2021 zachycují výletní loď se dvěma prapory na zádi kotvící ve strážnickém přístavu. Její majitel plavící se se svou lodí po Baťově kanálu na její zádi vyvěsil volněji popsáno moravskou a českou vlajku, viz ale dále k tomu, jak lépe popisovat pozorované. Přesně vyjádřeno totiž jde o moravský prapor, nebo také jinak prapor Moravy, a o prapor České republiky. K pořadí vyvěšení připomínáme, že při pohledu na objekt by v tomto případě měl být prapor ČR vzhledem k čestnějšímu umístění vlevo.

Pro přesnost je při zápisu pozorování dobré popsat, zda se jedná o vlajku, prapor, korouhev nebo také vlajku či prapor vyvěšený na způsob korouhve.

Také je dobré ve sdělení zvážit, zda raději použít spojení vlajka či prapor České republiky, neboť přídavné jméno "český" neupřesňuje, zda se jedná o symbol Čech nebo celého státu. Barvy Čech jsou bílá a červená. Vlajka České republiky je tedy v podstatě českomoravská. Po rozdělení státu se modrý klín, který měl symbolizovat Slovensko (ať už barvu trojvrší nebo horu Kriváň nebo slovenské hory obecně), interpretoval jako symbol Moravy, jejíž znak má modrý štít.

Barvy Moravy dnes i jindy, např. v roce 1915, jak se lze přesvědčit v příspěvku Ozdobování budov veřejných škol obecných, 1915, pokud se vyjde z potřeby vyjádřit je dvěma barvami, byly a jsou jimi červená a bílá, pokud třemi, pak jsou to červená, bílá a modrá, či bílá, červená a modrá.

Obecní úřad v Silůvkách 26. července 2021 - vyvěšen moravský prapor

V Silůvkách byla 26. července 2021 na budově obecního úřadu vyfotografována vyvěšená trojice, o které bychom zcela ze zvyku řekli, že je tvořena moravskou vlajkou, vlajkou České republiky a obecní vlajkou. Přesně řečeno se ale jedná ve vztahu ke způsobu vyvěšení o prapory. Je zřejmé, že fasádní držák je prapory obsazen trvale.

Obecní úřad v Silůvkách 19. června 2020

Obecní úřad v Silůvkách 26. července 2021

Fotografie obecního úřadu na mapy.cz datovaná 19. červnem 2020 zachycuje žlutočervenou bikolóru se znakem, prapor České republiky a obecní prapor. V názoru vedení Silůvek na to, co je vlajkou (praporem) Moravy, došlo ke změně.

Žehnání vlajky Moravy při pouti v Ráječku 5. července 2021

Dne 5. července 2021 byla zábřežským místoděkanem P. Františkem Eliášem při poutní mši svaté v obecní kapli sv. Cyrila a Metoděje v Ráječku požehnána moravská vlajka. Ano, je to moravská vlajka a je přepychová. Prapor, který vidíme na fotografiích, byl vyroben firmou Umělecké vyšívání L & L Strachotovy. O pořízení praporu a o události podala zprávu též stránka sumpersko.net v příspěvku Na pouti v Ráječku byla požehnána moravská vlajka.

Dále o praporu 12. července informoval článek Šumperského a jesenického deníku.cz Zábřeh pořídil moravskou vlajku, bude na radnici vedle státní, z něhož citujeme: "Tato podoba moravské vlajky vychází z nejstaršího doloženého praporu Moravy a také ze zákonné definice státních symbolů České republiky. Tato podoba moravské vlajky je zároveň součástí vlajek šesti krajů, které zcela nebo zčásti leží na historickém území Moravy. „Modrou“ variantu moravské vlajky zvolilo i město Zábřeh.".

Na stránce František JOHN se k tomu píše: "Zábřeh má novou vlajku Moravy. Morava už staletí není samostatným státním útvarem, nemá svou vlastní samosprávu. Má ale svou historii, kulturu, jasné hranice či symboliku. Je především na městech a obcích, aby svou moravskou identitu připomínaly. Nová vlajka Moravy bude vedle vlajky městské (z roku 2014) a státní (z roku 2018) zdobit prostory městského úřadu. Pro nás regionální patrioty je obzvlášť potěšující, že byla vyšita v Postřelmově."

Na stránce města Zábřehu, kde je k prohlédnutí album fotografií z žehnání v Ráječku, k tomu 5. července ráno napsali: "V Zábřeže jsme patrioti, máme novou ručně vyšívanou vlajku Moravy! 🚩

Vyšívané vlajky jsou jedinečné obecní a městské insignie, které se stávají svědky významných událostí, oslav, návštěv i ceremonií. Slavnostní a jedinečný ráz dodávaly zasedací místnosti městského úřadu vlajka města a česká státní vlajka. Tuto dvojici nově dozdobí také ručně vyšívaná vlajka s moravskou orlicí.🦅

V dnešní sváteční den, kdy si připomínáme příchod slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, bude při poutní mši svaté v obecní kapli sv. Cyrila a Metoděje v Ráječku moravská vlajka požehnána. ⛪

Šití slavnostních vlajek je tradičním řemeslem českých vyšívaček. Dnes ho ale ovládá jen několik žen v republice. A mezi ně patří i Libuše a Lucie Strachotovy z Postřelmova, které přistupují s láskou a pokorou ke svému řemeslu. 💙 Z jejich dílny L & L Strachotovy - ruční umělecké vyšívání vyšly všechny 3️⃣nádherné vlajky, které pořídilo město Zábřeh. 😊"

Na stránce L & L Strachotovy - ruční umělecké vyšívání k tomu: "Děkujeme panu Johnovi za sdílení jsme rády, že se vlajka líbí dokonce díky barvám orlice vzplanula vášnivá debata … a my jsme si s holkama řekly, že lepší nějaká diskuze, než žádná #mestozabreh #moravskavlajka #heraldika #barvicky".

Tisková mluvčí zábřežské radnice Lucie Mahdalová k tomu řekla: „Z jejich dílny vyšly všechny tři nádherné vlajky, které zdobí prostory zábřežské radnice.“.

Vlajka v Zábřehu, jak vidíme ze záběru, je prostě krásná. Našla využití i při dokumentaci významných návštěv, které hned zaujme.

Takovým setkáním byla v červenci 2021 návštěva potomka významného šlechtického rodu spjatého se Zábřehem - Tunklů, v jejichž erbu je kapr, Tamáse Ference Tunkela žijícího v Maďarsku. Kraj předtím naposledy oficiálně navštívili Tunklové z české větve rodu žijící v Praze a v Dačicích v roce 2010.

Znaky Čech, Moravy a Slezska v Plzni

Otokar Walter krátce po vzniku Československé republiky 28. října 1918 pro plzeňský dům "U Hudlických" v Barrandově ulici na Petrohradě vytvořil břizolitový reliéf se znakem českého lva se svatováclavskou korunou a moravské a slezské orlice.

Tento reliéf je dokladem vlastenectví a oslavou vzniku samostatného českého (československého) státu. Reliéfy na domě zůstaly dodnes v nezměněné podobě.

Můžeme si všimnout, že šachovaná orlice jako znak Moravy mj. nemá zlatou korunu. Stejně tak není korunována orlice představující znak Slezska, a tato nadto nemá červené pařáty, jaké má slezská orlice mít. U znaku Čech se zase zdá, že nejen zbroj ale i koruna jsou bílé. Přísně vzato to tedy není do písmene ani moravská orlice, ani slezská orlice, a ani český lev. Jako znaky Čech, Moravy a Slezska ale fungují. :-)

Toto je asi plaketa dle pečeti (a typáře) Plzně,
viz též články Symboly města Plzně - Městská pečeť,
Pečeť města Plzně pro Jiřího Pokorného
a obrázky zachycující pečeť města Plzně (1, 2)

Tak v Plzni to nepřekvapí. Ostatně starý znak/pečeť města (v kontextu s počátky za Václava II.), kde panna drží praporce českého krále a moravského markraběte, rytíř v bráně (s erbem českého lva a klenotem křídla) je pak de facto Václav II. Pak se praporec špatně vybarvoval (orlice černá-svatováclavská), ale to je nesmysl ...! Podobně bohužel dopadly orlice ve znacích královských měst - Mělník, Polička aj., kde se z nich staly říšské, ale v kontextu (čestného) pořadí a doby vzniku šlo rozhodně o symboliku Čech a Moravy (Přemysl Otakar II., Václav II. atd.) z jejich panovnických pečetí.

Dnes ve středním štítku čtvrceného polepšeného znaku.

Ovšem pečeť Plzně, tím že je z konce 13. stol. je vlastně dalším krásným (navíc domácím) dokladem moravského praporu.

Opět, jako v bitvě u Kressenbrunnu, zde našeho krále a markraběte doprovází oba (heraldické) prapory. Takže možná první doklad těchto praporu/ů (navíc z našeho území) ze 13. století - vedle kroniky Jindřicha Štýrského, který ovšem psal až zpětně.

Moravský prapor z roku 1678

Na obrázku je zachycen zbytek praporu s moravskou orlicí, který byl datován rokem 1678 (datace zde uvedená vychází z roku v názvu souboru).

Snímek je focen z úhlu, snad proto poslední slovo nápisu, začínající na S, není zřetelně vidět. Není tak dobře čitelné jako slova před ním. Poslední dvojčíslí roku 78 je vpravo dole. Vpravo nahoře je konec textu "NTVR QVOS SPREVIT".

Uprostřed modrého listu praporu se ve věnci nachází bíločerveně šachovaná orlice se žlutou korunou (provedeno zlatou barvou), jazykem a pařáty (provedeno zlatou barvou). Zobák vůbec moc žlutě nevypadá. Jeho zbarvení se podobá barvě dříve bílých polí (provedeno stříbrnou barvou).

V minulosti avers, v současnosti revers

Takže pozor. Zdá se, že jde o malbu zlatým pigmentem (ten vydržel a stále se třpytí - viz též nápis, číslovky i rolverky, krom pařátů a koruny) a zčernalý/zoxidovaný stříbrný pigment šachovnice (včetně "stříbrného" zobáku - toto šachovnicové políčko na něj i vychází - zlacený je jen jazyk).

Jan Studeník v práci určené pro "žlutý dorost" Proba fides Moravorum. Poctivá víra Moravanů, 2021, prapor popisuje jako "prapor moravský proti kurucům z roku 1678. Jezdecký, modrý se zlatými třásněmi, věncem se zlato-červenou orlicí, zlatočervenými šňůrami a nápisy NON TIMENTVR QVOS SPREVIT (Ti, kterými (Bůh) pohrdl, nevzbuzují strach) (rekonstrukční kresba: Jan Studeník)". Poznámka: Překlad provedl (zřejmě) Rostislav Svoboda.

Rozměry listu: 156 x 128 cm, z toho 10 cm okolo dřevce; materiál a technika: brokát, malování; dřevec: 350 cm, Ø 2,5–7 cm, zlatá polychromie – na papírovém štítku je nápis LAND MÄHREN, bez špice.

V minulosti restaurováno.

Je hezky vidět, že to co Jan Studeník považuje za žlutou, je zřejmě odprýsklé stříbro a zažloutlé plátno:
je to vidět pod krkem a na kořenu ocasu.

Nezdá se, že by pod žlutými číslicemi 78 byl monogram LI císaře. Spíš to vypadá na číslici 11 (nebo II?).

V poznámce č. 36 k praporu (a ke své ilustraci) Jan Studeník cituje tyto zdroje: "Prapor proti uherskému povstalci Imrichu Thökölymu (1657-1705) - Mořic Trapp, Beiträge zum bürgerlichen Militärwesen Brünns der alten bis Jetztzeit, Brünner Zeitung (č. 179, příloha), Brno 7. srpna 1872; Viz položku č. 181: FAHNE (LAND MÄHREN) – anonym, Catalog der Historischen Ausstellung der Stadt Brünn (1895) (Katalog výstavy), Brno 1895; Pouze nepřímá zmínka – Kolektiv autorů, Baroko. Příběhy barokního Brna (Katalog výstavy + CD ROM), Brno 2009; Srov. nápis na praporu s biblickým žalmem: "Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi" – Žalm 53:6, Pošetilost bezbožných, Bible kralická, 1613".

Prapor by jistě stál za vidění v originále. Hlavně ta část se žlutými  číslicemi 16 (jsou na straně, která byla "v minulosti revers, v současnosti avers". Prapor mohl být původně z roku 1611 ... stříbrně, pak žluté číslovky 1678. Tvar orlice a věnce je blízký pozdně renesančním vzorům (Sněmovním tiskům). Klidně tam mohlo být původně bíle či stříbrně 16 11 (prapor moravského oddílu z doby vpádu Pasovských?) pak opravovaný/přemalovávaný včetně žlutých číslic 16 78 (proti Kurucům).

Prostě na něm se přemalovávalo ...

Celek ukázek v práci Jana Studeníka (a vůbec není pravda, že o nich historici neměli ani potuchy, jak tvrdí v úvodu) působí samozřejmě naprosto jednostranně. Šlo mu o to ukázat, že zde bylo množství či snad dokonce více "žlutého" materiálu v běžné praxi, což ale není pravda, ovšem to by se musely publikovat i ukázky "bílé" a že by se jich našlo stejného množství (viz jenom heraldické spisy, kde Jan Studeník vezme jen ty žluté příklady).

Ovšem v důsledku zde přeci nejde o žádnou přetahovanou, kdo toho měl-má víc.

Je to pořád dokola (jak řekl již boskovický poslanec Josef Czibulka v roce 1848: "Protože zvláštnost země to žádá, navrhuji, aby se zde i zemské barvy vyznačily. Ačkoli zemské barvy "zlatá a červená pocházejí z nadání císaře Bedřicha ze 7. prosince 1462, přesto jsou z jedné strany odpírány, z druhé přijímány. (...) Zmínka o tomto přídavku se mi zdá potřebná, protože brněnská národní garda přijala tyto barvy, jakožto barvy zemské, do své kokardy. Navrhuji tedy tento dodatek: Barvy země jsou zlatá a červená.") a vlastně velmi jednoduché. Kdyby důsledky privilegia 1462 (tak jako pro Prahu ještě během 15. století a v následujícím období) přirozeně převážily, nebylo by dnes vůbec co řešit. Žel byla zde nešťastná dvojkolejnost. Budiž to varováním: snažit se měnit znaky zemí v průběhu času. V podstatě nic takového se proto v Evropě nedělo.

(pozn. výše citovaný text v českém znění, jak uvádí, stylizoval pro potřebu své práce Jan Studeník)

Situace roku 1848 a ona diskuze (viz Protokol veřejného jednání a hlasování Moravského zemského sněmu (tzv. Selský sněm) ze 14. srpna 1848 (§ 5); trefně shrnutá jimramovským poslancem Janem Chlumským: "Podotýkám, že pravé a prvotní zemské barvy byly červená a bílá, a že později červená a zlatá byly uděleny stavům a ne zemi.", a v tisku komentovaná Karlem Havlíčkem Borovským) pak už byla opět v politicko-správní rovině a sporu o to, do jaké míry se vymezovat (např. od Čech) a odlišovat či naopak. Včetně pohledů na česko-moravskou historii a její vykládání (viz německý pohled, Palacký, Pekař atd. apod.), adorování toho kterého období či dynastie atd. apod.

Samozřejmě věčná otázka správy či samosprávy a "kdo je země" (čili významový politický posun od doby 18. století a v chápání 19. století).

I proto 1. republika zvolila jednotící princip (shodných) státních barev a trvá to i v symbolice ČR. Jistě, změní-li se pojetí organizace státu či se tento rozpadne, změní se i symbolika ...

Z onoho dílka je tak až přespříliš cítit ta urputnost dosáhnout této změny. Zapomíná se však, že postup má být opačný! Ne "vydupat si ve veřejném prostoru vlastní symboly" a na tom pak žádat státní změny, ale přesně naopak, v důsledku změn (vůle demokratické většiny) změnit stát/zřízení a symboly.

Takto pak nastává jen ono "argumentačně demagogické zakopání se na mrtvých pozicích" a vzniká  rádoby (pseudo)problém, který ve výsledku zajímá jen určitou sociální bublinu, a nic se - po staletí, od roku 1462 až dosud, tedy fakticky nevyřešilo a nevedlo k tak žádoucímu táhnutí za jeden provaz, viz Svatoplukovy pruty).

Vlajky Čech, Moravy a Slezska v Praze

Záběr z roku 2016 zachycený v Praze ukazuje vedle sebe všechny tři heraldické prapory historických zemí tvořících Českou republiku. Za nimi je vidět vlajka České republiky a vlajka Evropské unie. Ačkoli to není vidět, lze předpokládat, že v případě moravské vlajky, která představuje Moravu, se jedná o vlajku s červenobíle šachovanou orlicí se žlutou korunou, žlutou zbrojí a s červeným (!) jazykem v modrém listu vlajky.

Moravská vlajka v Břeclavi

Z roku 2018 pochází snímky zachycující historickou skupinu v Břeclavi s heraldickými prapory Čech a Moravy. Podle EXIF informací u souborů byly fotografie, na nichž je zachycena moravská vlajka, pořízeny 24. července 2018, první po čtrnácté hodině, druhá asi o hodinu později, kdy jsou už vlajkonoši pěkně seřazeni.

U břeclavského zámku

Vodáci na břehu řeky Moravy s moravskou vlajkou

V červnu 2018 sjíždělo několik vodáků řeku Moravu - Litovelské Pomoraví. Byli tak laskavi a poskytli fotografii, na níž vždy dva z nich drží moravskou vlajku. Z loďky u břehu je na prvním obrázku vidět jen kousek.

Moravská vlajka

Heslo Moravská vlajka na stránce Wikiwand

Heslo k historii moravské vlajky na stránce Wikiwand, Moravská vlajka, které je vlastně průběžně (pružně čas od času) aktualizovanou kopií hesla pojednávajícího o historii moravské vlajky (a moravské orlice) Moravská vlajka na Wikipedii, zaujme svým krásným pozadím s moravskou orlicí na začátku představujícím moravskou vlajku. Nejen ti, kteří tuto verzi hesla ještě neviděli (o ní nevěděli), si toto záhlaví, které tam je už delší čas (neznámo odkdy) mohou prohlédnout na snímku obrazovky počítače níže. Je skvělé, že si toho o moravské vlajce můžeme tolik přečíst.

Moravská vlajka na stránce Wikiwand

Blíží se 5. červenec, který je jako každý rok poslední leta v návaznosti na svátek sv. Cyrila a Metoděje spojen s vyvěšováním moravské vlajky na radnicích a i jinde, které začalo jako iniciativa Moravské národní obce. Toto je ten čas, kdy v rámci vlastní propagace stránka Chcu aby na mojí radnici vlála Moravská vlajka (a některé další) změnila profilový obrázek - vyměnila jednu fotku za jinou, za grafiku, kterou považují za moravskou vlajku.

Stříbrná medaile s Přemyslem Otakarem II. na aversu a Karlem IV. na reversu

Medaile s Přemyslem Otakarem II. na koni držícím v pravé ruce dřevec s heraldickým praporem s českým lvem a znakem Moravy na čabrace koně na jedné straně a Karlem IV. v majestátu na straně druhé. Medaile má průměr 31 mm.

Přemysl Otakar II.

Jednoznačně patrné je pouze toto: prapor/banderium představuje Čechy, štít Rakousy, na krku čabraky jsou Korutany, dole je (nějaká) orlice - asi Morava (hned za REGIS BOEMORUM následuje MARCHIONIS MORAVICI - přechází z prvního do druhého řádku), ale může jít i o Kraňsko, též orlice, které držel 1269-1276, viz titul ve druhém řádku na konci "DOMINE CRE ..." ), další štíty chybí (?) vzadu na čabrace - Štýrsko (panter) a druhá orlice (Kraňsko) nebo Morava, není li to již ta orlice vpředu.

Bude to asi čtvrtý typ, ale replika opomenula štýrského pantera na zadku čabraky. Ten překreslený obrázek je až pátý. Každopádně orlice na předním dolním díle čabraky (pod Korutanským vévodským štítem) je Morava. Kraňská orlice bývala poslední.

U Karla IV. jde o císařskou majestátní pečeť. Z pořadí štítů je vidět, že nejprve (heraldicky vpravo) je císařská orlice (dvouhlavého orla používá až Zikmund Lucemburský) z titulu císaře a po jeho heraldicky levé straně je český lev (z titulu krále).

Karel IV.

Proč je vlastně na jedné straně Karel IV. a na druhé Přemysl Otakar II.? Absurdní spojení dvou částí dvou různých pečetí dvou různých panovníků. Klidně mohl být majestát Přemysl Otakar II. a jezdecká pečeť Přemysla Otakara II., jak je užíval. Ideálně právě pátý typ, ten je titulárně a heraldicky nejbohatší, třebaže poslední šestý, již jen se znaky Čech a Moravy, je největší a umělecky nejkrásnější.

50. výročí pobočky ČNS Olomouc 1929-1979, 60. výročí založení pobočky Olomouc 1989, 80. výročí pobočky ČNS Olomouc 1929-2009

Medaile s figurou moravské orlice vydaná u příležitosti 50. výročí pobočky České numismatické společnosti Olomouc (1929-1979). Patinovaný bronz 40 mm.

Moravská orlice. "Česká numismatická společnost Olomouc"

"50 výročí pobočky ČNS Olomouc 1929-1979"

Tombaková medaile má průměr 40 mm. Autory jsou B. Teplý a J. Grmela.

Medaile vydaná u příležitosti 60. výročí pobočky ČNS Olomouc v roce 1989. Medaile má průměr 60 mm. Je podepsána R. Doležalem a J. Grmelou a je uložena v etui.

"Česká numismatická společnost
60. výročí pobočky ČNS Olomouc 1989"

Medaile vydaná u příležitosti 80. výročí pobočky ČNS Olomouc 1929-2009. Bronzová medaile má průměr 50 mm, je podepsána B. Teplým.

"Olomouc 1725 Caesarova kašna"

Česká numismatická společnost - osmdesát let
olomoucké pobočky 1929-2009

Tombaková medaile má průměr 50 mm.

Zlatá mince s motivem moravského hradu Bouzov

Česká národní banka vydala zlatou minci s námětem moravského hradu Bouzov ve špičkovém provedení (v nominální hodnotě 5 000 Kč); částka č. 43/2017, 13. 4. 2017 (118-122), č. 119/2017 Sb., Vyhláška o vydání zlaté mince „Hrad Bouzov“ po 5 000 Kč.

Minci navrhl přední český medailér Josef Oplištil. Je třetí v pořadí v desetidílném cyklu zlatých mincí „Hrady České republiky“. Prodává se od 30. května 2017.

Líc mince

Rub mince

Na lícní straně mince se nachází detail hradní zdi s arkádou. Pod oblouky jsou zavěšeny prapory s heraldickými zvířaty z velkého státního znaku. Mezi nimi je i moravský prapor. Zde jde v podstatě o heraldické prapory v podobě (svislých) korouhví, spuštěných z "parapetů" arkády, zavěšených z poprsně ochozu. Po obvodu mince je umístěn název státu a tematického cyklu spolu s označením nominální hodnoty mince. Pod hradní zdí najdeme značku České mincovny, která minci vyrobila. Na rubové straně mince je zobrazen hrad Bouzov, včetně vstupního mostu a hradeb. Název hradu, rok ražby a iniciály autora mince jsou umístěny při horním okraji.

Líc mince z 15 gramů zlata

Rub mince z 15 gramů zlata

Jako první byla roce 2016 vydána mince, jejímž námětem je hrad Kost. Další mince se věnuje hradu Bezděz. Do roku 2020 budou ještě představeny moravské hrady Pernštejn, Veveří a Buchlov a české Zvíkov, Rabí, Švihov, Bečov nad Teplou.

Bouzov, který byl založen na počátku 14. století, na konci 17. století získal Řád německých rytířů (od roku 1929 nazýván Německý řád). Ten jej držel do října 1938, kdy byl po odstoupení pohraničních území Československa Německu konfiskován a s dalším řádovým vlastnictvím předán do německé správy. Po 2. světové válce byl hrad Bouzov konfiskován ČSR a od roku 1945 je majetkem státu.

Pohled na hrad Bouzov, arkádu nalevo

Hrad je jednou z nejnavštěvovanějších moravských památek. Ročně jej navštíví asi 100000 lidí.