V minulosti již byl na těchto stránkách zmíněn úkaz, kdy bylo lze pozorovat přelepování malých státních znaků znaky s orlicemi, případně jak by naznačoval obrázek níže i moravskými orlicemi. Tento obrázek byl tehdy, zdá se, úplná rarita. Z hlediska dosavadní dokumentace jevu šlo o vzácnost. No, už není. Existují internetové stránky, kde je celá galerie obrázků, na nichž je malý státní znak přelepen znakem s červenožlutě šachovanou orlicí.
A byla do toho zatažena i moravská orlice, jak ukazuje článek z června 2017
Místo českého lva moravská orlice. Moravan ničí na cedulích malý státní znak. Totéž jednání bylo popsáno i v článku
Místo českého lva moravská orlice. Na Moravě někdo přelepuje značky, škody jdou do tisíců. Z hlediska společenského zájmu jde o to, že: "Pachatel se dopouští hanobení státního symbolu, které se hodnotí jen jako přestupek. Jeho jednání ovšem může být posouzené také jako krádež nebo poškozování cizí věci.".
 |
| Přírodní rezervace - moravská orlice |
|
Pan Tůma k tomu podotkl: „Člověk se opravdu diví, že dotyčného baví aktivitu tímto způsobem vyvíjet. Stojí ho to čas, peníze, plýtvá tím pohonné hmoty. Pro propagaci Moravy jako historické
země by přece mohl najít mnohem efektivnější cestu.“.
A jiný postřeh k tomu dodává: "Mně český lev, jak víme původem ale z Moravy (čili dříve
moravský lev) na Moravě nevadí. :-) Jinak musí chytat a pokutovat."
V této souvislosti již dříve zaujal článek ze začátku srpna 2016 (
Reakce stráže přírody Správy CHKO Moravský kras na přelepování malých státních znaků moravskými orlicemi, 5. 8. 2016), v němž je všem ozřejmena jediná možná odpověď na toto počínání ze strany státních orgánů. Protože je text stanoviska zajímavý a poučný, jelikož vedle vysvětlení poukazuje na to, že jsou i jiné cesty, jak úspěšně vyjádřit svůj názor, jen je hledat a najít, navrhnout a provést, dovolujeme si je tu přetisknout celé, aby si je mohlo přečíst co nejvíce lidí.
Poznámka: Rozlišuje se, zda jde o kulturní památku, nebo vyšší národní kulturní
památku atd. Proto se například památné stromy označují jen malým znakem, ale
parky, rezervace, hrady a zámky atd. se opatřují velkým. Totéž platí pro kulatá
razítka - velký znak by tam byl jen opravdu pěknou šmouhou čtyř miniaturních
flíčků v rámečku. Ovšem u mincí by to asi šlo s velkým ..., ale tam je
lev bez štítu, jen jako "odznak" a v kontextu našich starých mincí
(grošů atd.), vždy většinou jen s erbovní figurou (ne znakem).
Tady máme dopředu shrnutí, přesné zákonné rozlišení, pro co konkrétně slouží malý a pro co velký státní znak:
"Malý státní znak se
symbolem lva se používá při označení například přírodních rezervací nebo
přírodních památek či památných stromů. Větší celky, například národní
parky či chráněné krajinné oblasti, označuje velký státní znak. Na něm
jsou kromě lvů i moravská i slezská orlice."
"
Reakce stráže přírody Správy CHKO Moravský kras na přelepování malých státních znaků moravskými orlicemi
Vážení přátelé či příznivci Moravy,
přelepování českých lvů na malém státním znaku moravskými orlicemi je totální nesmysl a škoda času a financí.
Malý státní znak označující přírodní rezervace, přírodní památky a památné stromy
je stanoven zákonem
a úřady vždy zajistí, aby tam byl ten správný znak, tj. aby moravská
orlice byla odstraněna. Je to s ochranáři naprosto zbytečná žabomyší
válka, která v případě odcizení fotopasti strážcům Moravského krasu
přešla do trestného činu šetřeného policií. Zbytečně.
Moravská
orlice na cedulích v přírodě oslovuje jen několik málo návštěvníků
přírody. My Moravané bychom měli mít zájem legálními prostředky
posilovat ve veřejnosti povědomí o historické i současné zemi Morava v
co nejširším možném měřítku. Tedy aby o Moravě vědělo co nejvíce lidí.
Jako
příklad legální a vysoce efektivní cesty je umísťování informačních cedulí na hranice Moravy tak, jak to začali provádět nadšenci z Moravské národní obce viz
http://pardubice.idnes.cz/chtej-rozsirit-vetsi-povedomi-o-morave-d9s-/pardubice-zpravy.aspx?c=A150216_2139911_pardubice-zpravy_jah.
Každý v autě projíždějícím okolo takové cedule si přečte, že je nějaká
Morava, případně si dokonce uloží do paměti, kdeže ta hranice Moravy v
daném místě prochází.
Návrh:
Pokud bychom na dálnici D1 v místě hranice Moravy a Čech umístili po
obou stranách podobnou, možná graficky lépe provedenou tabuli (tedy 2
kusy), pak by si informaci o Moravě odnášely po průjezdu zemskou hranicí
stovky tisíc lidí. Neváhal bych jako Moravan na takovýto projekt poslat
i několik stokorun. Umím si představit velkou tabuli s barevně
provedenými znaky Moravy a Čech po stranách s krátkým textem "historická
hranice Moravy" a "historická hranice Čech". Mnoho lidí by se divilo a
ještě více poučilo.
Antonín Tůma
vedoucí stráže přírody Moravského krasu
5.8.2016".
 |
| Přírodní rezervace - moravská orlice | |
Až vedle dálnice vyroste taková tabule, nebo dvě tabule, tak to vyvolá pozdvižení. Může to být přiměřeně velká značka, jak bychom si přáli, anebo přehnaně obrovská cedule připomínající poutač, ale samosebou větší, tak jako jsou
na jiných místech postaveny ohromné konstrukce, jejichž smyslem je, aby
okoloprojíždějící vzpomněli třeba na minerálku Mattoni. Pokud by ji nebylo možné ať z toho nebo z onoho důvodu postavit hned vedle cesty, tak by se kvůli viditelnosti podle vzdálenosti a umístění dostupného pozemku propočítala potřebná velikost objektu, udělala a posoudila vizualizace úhlů, pod kterými by bylo na tabuli z dálnice s jistotou vidět, vyřídilo stavební povolení... A je to.
 |
| Z větší výšky vypadá chystaná značka takto |
Tématu vnímání zemské hranice lidmi, jak léta od zrušení samosprávy na úrovni zemí běží, se v posledních letech věnovaly například (namátkou) písemné práce Jana Chalupy,
Reliktní česko-moravská zemská hranice v historickogeografických souvislostech, z roku 2011, a
Vnímání reliktní hranice na příkladu severní části česko-moravské zemské hranice Petra Marka z roku 2015. A pro představu jedna šikovná mapka.
Tématu zemí a krajů se věnoval pořad České televize Politické spektrum -
Krajské uspořádání (24. září 2016).
 |
Česká republika - historické země Čechy,
Morava a Slezsko a současné kraje |
Někdo by rád obnovil
zemské zřízení, jiný by rád obnovil
kraje ve tvaru např. našich diecézí (staletí osvědčené,
hranice respektující s přirozenými centry i spádovostí, včetně Slezské
části).
Poslechněme si hlas z ulice: "Všichni vlastně (podvědomě) vědí, že ta krajská soustava udělaná dle modelu 1949
je pitomost, ale všichni/mnozí (politici) bohužel veřejně říkají, že už to nelze změnit, že
si musíme zvyknout a snažit se, aby to fungovalo a takové ty řeči ... To
je rozdíl oproti komunistům. Ti prostě v roce 1960 řekli změna a
stalo se (tak jako v roce 1949), ale dnes nikdo toto takto direktivně nenařídí.
A navíc, pořád mám pocit, že žijeme ve virtuální bublině údajného
problému Moravy, který fakticky neexistuje. To se nedá srovnat s vážnými
problémy (odlišnou historií, jazykem, vývojem, bitvami atd.) Skotska,
nebo Katalánska, zemí Beneluxu (hlavně Belgie) atd., kde to pnutí je
opodstatněné.
U nás by to bylo absurdní - hle
Poláci - tolik historických zemí (vévodství atd.), tolik změn a
nerespektování hranic, zániků a vzniků státu - drží při sobě a nevymýšlí
žadné nesmysly o zemských "korytech" atd. Podobně Maďaři.
To
je opravdu "problémů" jen v hlavě Brňáků (vůči Praze) - trápí to snad
lidi ve Zlíně, Olomouci, Ostravě? Nevidím ... A živí to jen internet, ne
fakta v reálu a terénu.
Je to stejné, jako bych
oprášil rok 1848 a volal, že naše
země (samotné Čechy, Morava a
Slezsko-část?) je spolkovou zemí Říše ... Hurá, naučme se všichni německy - darební obrozenci (a Palacký z Moravy) - takto nás vytrhout z
lůna EU."
O čem to je? Je to také o ekonomice. Jedno souvisí s druhým.
Pokud některé části centra (se sídlem v Praze) tlačí na moravský lid tímto způsobem (snižování stavů, velký rozdíl v obsazenosti těchto míst na periferii a v Praze, místa výroby kdysi a teď (zlomek původního stavu) - i když zdůvodněno racionálně "hospodárností", když má moravská "pobočka" desetinu míst (zaměstnanců) oproti stavu před čtvrtstoletím, vyrábí daleko méně (zbytek je sdílen z centra) a jedinou nabídkou vedení je další snižování stavů, tak se ve smyslu důvěry k tomuto vedení šetří na nesprávném místě a plodí to určité reakce - a nejen "Brňáků":
"Uhádali jsme jen ... Svině jedny."
Potom se dá sledovat, že základní logika na obecní úrovni platí. My, naši. Co je to my a naši?
 |
| Mapa České republiky s vyznačením diecézí |
Ve znaku
brněnské diecéze je ale v mapě chyba. Jílec meče není zlatý ale
červený. Opět jde o přítomnost červené barvy mučednické krve a ve spojení s modrou (na vlajce diecéze) díky tomu máme opět barvy znaku Moravy i ČR a olomoucké arcidiecéze atd. (bílou, červenou, modrou v tomto pořadí). Do budoucna se také uvažuje změnit černý štít na
modrý. Černý štít je vhodný pro české diecéze oddělené z historické pražské arcidiecéze, a vycházející z jejího znaku, naopak moravské diecéze mají mít barvu červenou nebo modrou. Černou barvu (černý štít) zavedl po válce brněnský biskup
Karel Skoupý. Tehdy však o černé uvažoval jako o barvě kněžské (viz proto i nadávka „černoprdelníci“). Po něm už žádný další biskup v Brně nebyl, až nynější a ten z určitého respektu znak logicky po revoluci přijal s tím, že jeho změnu (úpravu v duchu vlajky – černou na modrou atd.) musí realizovat až jeho nástupce při tvorbě svého biskupského znaku. Podobně nedávno velmi radikálně upravil/změnil znak královéhradecké diecéze současný biskup po svém nedávném nástupu.
Na vlajce diecéze jde, jakožto církevní instituce o symboliku na prvním (hlavním) místě barvy P. Marie (modrá, která nahrazuje černou ve znaku, s atributy patronů sv. Petra a Pavla). Dále jde o patrné barvy Svatého stolce a Vatikánu (žlutou a bílou) – proto jsou tyto barvy zjevně striktně u sebe a ve stejném poměru šířky. A nakonec jsou tu přítomny i barvy Brna (bílá a červená - opět důsledně vedle sebe), a i v kontextu s modrou pak logicky barvy Moravy (znaku) a ČR – bílá, červená, modrá.
Nejde o žádný zásadní symbol, ostatní diecéze žádné vlajky nemají! Snad kromě pražské arcidiecéze, kde se téměř neužívá …
Zdá se, že se diecézní a zemské hranice
dnes zcela nekryjí. Jednoduše to ukazuje následující schéma. Tématu průběhu zemské hranice se již věnoval příspěvek
Morava na starých a nových mapách, kde najdete řadu dalších (převzatých) mapek, včetně správního dělení od minulosti po současnost.
Zeleně a béžově je zakresleno území Čech. Zeleně a růžově je zakresleno území České církevní provincie.
Béžově je zakresleno
území Čech patřící k Moravské církevní provincii.
Růžově je zakresleno
území Moravy patřící k České církevní provincii. Podrobně to v mapě vypadá tak, jak je vidět dále.
 |
Mapa Moravské církevní provincie a starší
hranice země Moravskoslezské |
Z hlediska účelnosti územní správy: proč něco složitého vymýšlet? Jak už bylo napsáno dříve,
historicky osvědčená a ideální je struktura diecézí.
Plus navíc hlavní město Praha. V podstatě taková soustava
odpovídá i praktickým krajům existujícím po roce 1960, a respektuje +- zemskou hranici Čech s Moravou a spádovost, soustavu krajských soudů i tzv. NUTS 2, kde se stejně musely spojovat nejméně dva kraje (kvůli Evropské unii) jako příliš malé celky. Prostě
stačí ctít okresy (případně jejich okrajové části upravit) a "kraje" dle diecézí nebo krajů z roku 1960, případně přinejmenším zrušit Kraj Vysočina. Jihlava už to přežije (jedno malé "krajské" město), ostatní krajská města (kdyby se rušil Zlín, Pardubice atd.) by řvala. Nejde to prostě překopat diktátorsky, ale evoluční korekcí.
Dále pár ilustračních ukázek ze zemské hranice - se znaky Čech a Moravy i bez znaků. Zde se již něco kdysi nebo v nedávné minulosti udělalo.
Jde to.
 |
Historická zemská hranice spojující Čechy a Moravu
v Jihlavských vrších. Včetně mapky, nalevo Čechy,
napravo Morava a s textem HISTORICKÁ HRANICE |
 |
Konec světa, kde celník ve strážní budce
hlídá historickou zemskou hranici Čechy-
Morava. Vynalézavé. Pohádkové |
Co nás spojuje?
Když se chce, všechno jde.
Když je 28. říjen, máme státní svátek. Nebylo to tak vždycky. Na začátku 20. století to vypadalo jinak. Kdo na Moravě mluvil a smýšlel česky (i politicky v duchu
státoprávního uznání), užíval bílo-červenou (červeno-bílou) bikolóru nebo slovanskou (všeslovanskou)
trikolóru (červeno-bílo-modrou/červeno-modro-bílou/bílo-modro-červenou). Všechno kombinace složené z těchto tří barev, všechno moravské barvy, moravská trikolóra. Německá reprezentace a "orgány samosprávy" (menšinově též české) používali žluto-červenou (červeno-žlutou) bikolóru, a taky ji považovali za "moravské barvy"; někdo by k tomu mohl tehdy ještě podotknout, že to byly "stavovské" barvy. Podívejme se na situaci vzniku Československé republiky na podzim 1918. Moravský zemský sněm ani o takové otázce, kam má území patřit, hlasovat
nemohl. Toto právo neměl. Zaniklo již sesazením
zeměpána (císaře/markraběte) a rozpadem Habsburské monarchie i vznikem nového útvaru
republiky v nejistých hranicích - a v situaci konfliktu s pohraničím (nejen na
jižním Slovensku). Ostatně ani monarchie nebyla spolkovým státem. A
provincie si nemohly odhlasovávat, kam patří. To by musela být nejdříve
proklamována samostatnost moravského státu, a pak hlasováno o připojení
(třeba klidně k Rakousku). Takto nikdo z českých politiků na Moravě
neuvažoval. Zde je krásně vidět ta přetrvávající dávná "Havlíčkova"
jednota (snahy roku 1848) v přístupu k budování státu a trvající potýkání se s
německou silnou menšinou. Dnešní "žlutí" si pletou pojmy - tehdejší zemská
"autonomie" se týkala jen vnitřní samosprávy, jinak byla politicky velmi
omezená. Řešit se musela jen otázka Slovenska (připojení), jednota
jádra českých zemí (Čechy, Morava, část Slezska). O tom tehdy nikdo
nepochyboval. Kdo nesouhlasil, bylo jen německé obyvatelstvo, které se
chtělo trhnout k Německu nebo Rakousku.
Na tom
je krásně vidět ta krizovost v době převratů a vždy obavy o jednotu (viz
situace let 1989/1990 a 1992/1993) a strach z moravského separatismu (dle
Slovenska) vedoucí k neobnovení zemského uspořádání.
Výčitky vůči T. G. Masarykovi - že mělo jít o spolkový stát - jsou nesmysl. Takto nebyl
formován (jako v případě Výmarské republiky, kde to po zániku všech těch
království a vévodství bylo nutné, podobně, jako i v Rakousku). U nás
to byl navíc pořád problém národností (odstředivý německý element).
Proto se ani nepodařilo zamýšlené župní/krajské zřízení a na konci 20. let nově vytvořená
země Moravskoslezská v podstatě pokračovala v modelu před rokem 1918 -
dokonce se zemským prezidentem - včetně soudních a politických okresů,
ale nebyla to vůbec samospráva! To je fakt ...
Zajímavostí je hraniční zámeček Hlohovec. Až do roku 1920 ležel Hlohovec na hranici
Dolních Rakous s
Moravou. Podle části hesla k
Hlohovci na stránce Wikipedie: "Hraniční zámek, nazývaný zde Hraniční zámeček, postavený v letech 1826–1827 podle návrhu Josefa Kornhäusela zednickým mistrem Josefem Popellackem je zřejmě nejpozoruhodnější stavbou v okolí. Katastrální hranice půlí budovu na jižní část patřící ke Hlohovci a severní část patřící k Lednici, resp. podle dřívější zemské hranice na část patřící původně Dolním Rakousům a část patřící Moravě. Zámek stojí na pilotech a roštech na břehu Hlohoveckého rybníka a je vybudován v klasicistním stylu."
 |
|
Pamětní odznak Sázení lípy bratrství na
moravsko-slovenských hranicích dne 23. dubna 1922
|
 |
| Zemská hranice u Sirákova |
