Zobrazují se příspěvky se štítkemEmblém. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemEmblém. Zobrazit všechny příspěvky

Vstupenka na večerní ples konaný po odhalení památníku míru v Brně na Františkově 4. října 1818

V dopoledních hodinách 4. října 1818 byl na Františkově (Franzensberg), v dnešních Denisových sadech v Brně, při slavnosti "odhalení a položení základního kamene jeho Veličenstvem věnovaného památníku" odhalen pomník připomínající ukončení napoleonských válek v Evropě v roce 1815 - památník míru.

Den předtím 3. října 1818 se v Brně uskutečnilo divadelní představení (Brünner Zeitung, 1818, č. 267). Před zdejší šlechtou a ve prospěch fondu moravských invalidů (von dem hiesigen Adel zum Besten des mährischen Invalidenfondes) se hrály dvě historické divadelní hry. Jedna o třech dějstvích byla od Augusta von Kotzebuea: Eduard in Schotland, druhá o dvou dějstvích od Fridricha Kinda: Das Nachtlager von Granada. Vstupenky do lóže si mohli účastníci vyzvednout u Antonína Bedřicha Mitrovského v jeho presidiální kanceláři, pro všechna ostatní místa však u Petera Mutha, guberniálního rady a policejního ředitele.

Večer 4. října se pak v sále Reduty za přítomnosti arcivévody a korunního prince Ferdinanda konal ples. Vstup byl jako obyčejně skrz vinárnu, jen přes hlavní schodiště. Každá vstupující osoba svoji vstupenku u dveří odevzdala stavovským komisařům.

Přední strana vstupenky: Eintrittskarte zu dem ständischen Freyballe am vierten Oktober 1818. [Anton Friedrich Graf] M[ittrowsk]y [von Mittrowitz und Nemischl]. Der Ball beginnt um neun Uhr Abends.

Překlad: Vstupenka na ples 4. října 1818. [Antonín Bedřich hrabě] M[itrovsk]ý [z Mitrovic a Nemyšle]. Ples začíná v devět hodin večer.

Autor grafiky: Johann Pechan 

Emblém vychází z moravské orlice (heraldického znaku Moravy) a představuje "přirozenou" nekorunovanou vzlétající šachovanou orlici s heraldickým šrafováním (tj. prázdnými políčky pro stříbrnou a svislými šrafy pro červenou tinkturu šachovnice).

Zadní strana vstupenky: Diese Karte gilt nur für den Empfänger, und es wird ersucht, im Falle hievon eingetretener Hindernisse wegen, kein Gebrauch gemacht werden könnte, selbe an jene Behörde, wo solche erhoben worden, wieder abzugeben.

Překlad: Tato karta je platná pouze pro příjemce, a požaduje se, aby ji v případě nastalých překážek, jestliže ji nebylo možné použít, sám opět odevzdal tomu úřadu, u kterého byla vyzvednuta.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 8 Zemská registratura, sign. F 26, Františkovy sady, 1818–1824, kr. 432

Plakát Jakou máš národnost? Moravskou národnost - Zdravíčko. Sčítání lidu. Morava je moja zem. Já mám jasno

V příspěvku zaměřujícím se na nadcházející sčítání lidu z 13. března 2021 Pro svou vlast se přihlaste k moravské národnosti MUDr. Ctirad Musil (předseda strany Moravané, která podle všeho nechala vyrobit více různě vypadajících plakátů ke sčítání: „Čím víc občanů se přihlásí k moravské národnosti, tím větší šance bude k obnově územně správní identity Moravy.“) nechal zveřejnit text ke sčítání lidu 2021.

Doplnil jej obrázkem v docela malém rozlišení (to, co vidíte, je skutečná velikost toho obrázku) s nástěnkou, na níž je umístěn plakát Jakou máš národnost? s odpovědí Moravskou národnost! Osoba u něj stojící je zřejmě Ctirad Musil. Výrazným motivem sdělení je emblém moravská orlice.

Vedle plakátu iniciativy Morava1918, který je nyní rozšiřován po Moravě, je toto další příklad plakátu vyslovujícího se pro uvedení moravské národnosti obyvateli Moravy. Pokud tedy kdokoli chce a nevyužil by nabídky iniciativy Morava1918 pomoci s rozšířením již vytištěných plakátů s jednoduchým sdělením k moravské národnosti a moravskému jazyku.

14. března 2021 informovala stránka Morava1918, že "nejen KAŽDÁ DĚDINA SE POČÍTÁ, ale také každé město. Nad rámec původního záměru kampaně, totiž přinést informaci o možnosti hlásit se k moravské národnosti a jazyku do každé dědiny, se díky darům řady dobrovolníků nebo celých spolků sdružených v Moravském kulatém stolu podařilo zajistit placený výlep na maximálním počtu míst v následujících městech: Brno, Olomouc, Jihlava, Opava, Prostějov, Přerov, Břeclav, Kroměříž, Hradiště, Vyškov a v mnoha menších. Řádově tisíc plakátů v těchto městech zasáhne nejen asi milion jejich obyvatel, ale spolu s lidmi dojíždějícími za prací takřka polovinu populace Moravy. Velký dík všem sponzorům této akce! A možnost pomoci i pro ty, kdo tak ještě neučinili, protože nevěděli jak - na účet 1031819662 / 6100 je možno stále posílat příspěvky na kampaň, prosíme o uvedení variabilního symbolu 1918 a zprávy pro příjemce ve znění "sčítání". Předem děkujeme za pomoc i za SDÍLENÍ!".

Leták Každá dědina se počítá. Pokrytí moravského území dosud přihlášenými
dobrovolníky. Přihlásili se, aby pomohli s rozšířením letáku na Moravě; mapou
zobrazené údaje mají platnost k 15. 3. 2021 (mapová služba Google My Maps).

Otázkou ale je, na jaký plakát(y) takto svými pár kačkami tentokrát přispějete? Zeptáte se majitele účtu předem, protože "abychom si rozuměli"? Tady ukazují čerstvé snímky z Brna, že se vylepuje plakát iniciativy Morava 1918. Na stránkách Zprávy z Moravy byl 16. března 2021 uveřejněn článek Napište si moravskou národnost, vyzývají plakáty po celé Moravě. Kdo za tím stojí?. Koordinátor informační kampaně Jiří Novotný uvedl: “Jedno z nejvíce pozitivních zjištění této kampaně bylo, že opravdu hodně lidí je skutečně zapálených pro Moravu. Od okamžiku vyhlášení záměru kampaně se dobrovolníci hlásili takřka denně.”, “Mimochodem, projel jsem při kampani Moravu křížem krážem a musím říct, že práce byla skutečně odvedena, že to nebyla nějaká parta hurápatriotů. Ti lidé, ať studenti, důchodci, manuálně pracující nebo akademici a úředníci, prostě vzali auta, sponkovačky či lepidlo a jeli.”.

Na Facebook stránce Chcu aby na mojí radnici vlála moravská vlajka mezi aktuální záplavou obrázků (i recyklovaných retuší z dřívějška) ve žlutočervených barvách stran a hnutí, jaké používají Moravané, Moravské zemské hnutí, Moravská národní obec, Morava 1918 (?), sloučených například se záběrem sněmovního sálu v budově bývalé zemské sněmovny v Brně (to je oblíbený motiv), tedy takto pojaté orlice a bikolóry, kde už vidíme úmysl podsunout při každé příložitosti tyto symboly jako dnešní symboly moravské země, aniž by pro to byla opora v zákonu o státních symbolech České republiky, nacházíme mimo jiné i fotografii zastávky v Brně, kde se na nás zpoza skla usmívá člen MZH Pavel Trčala (před koncem roku, 28. prosince 2020 vystoupil v pořadu Českého rozhlasu Brno Apetýt, jehož přepis, aby měl záznam dopad i později, jsme přinesli, protože moravanství je o lidech, co zde žijí, a jimž se tu líbí; není jen o symbolech, ty jsou věcí jasnou, vysvětlenou). Sdělení plakátu je, když pomineme popsanou bikolóru se znakem, toto: Nejsu Čech. Při sčítání lidu uvedu moravskou národnost.

Příspěvek z 13. března doprovází text: "Od 27. března 2021 bude probíhat sčítání lidu. Je důležité, aby lidé na Moravě věděli, že mohou uvést moravskou národnost." Dobře, s tím souhlasíme. A k zobrazené fotografii, která je, jak teď již víme, další iniciativou kromě jiného informující o nadcházejícím sčítání lidu, doplňuje: "Obyvatelé Brna projíždějící přes Vaňkovo náměstí se to mohou dozvědět díky plakátu u zastávky trolejbusu. Máme k dispozici i menší plakáty.". 

Zleva doprava jde pruh se žlutočervenou bikolórou s červenožlutě (případně žlutočerveně) šachovanou orlicí s červeným jazykem, žlutou korunou a zbrojí v modrém poli štítu umístěnou uprostřed.

Pavel Trčala je vícekrát citován v článku z 16. března na stránkách Zprávy z Moravy odkazovaném výše: “Vážím si každé, i anonymní, snahy upozornit na důležitost přihlášení se k moravské národnosti. Cílem každé moravské kampaně by ale mělo být představit lidi, kteří Moravě chtějí pomoci.”, “Hledáme všechny, kteří se nestydí za svou moravskou národnost a jsou připraveni jít také s kůží na trh. Budeme také vděční těm, kteří sice raději zůstanou anonymní, ale pomohou nám třeba s distribucí letáků.” a vzpomíná i Moravského trolla, kteroužto přezdívku spojuje se Ctiradem Musilem: “Jsem přesvědčen, že pan Musil k tomu má nějaký důvod, ale věřím, že vhodnější by pro něj byla vizualizace, na které by byla jeho tvář a jeho reálné jméno. Osobně nemám rád přezdívky a myslím si, že lidé by měli vystupovat pod svými jmény. Nebojme se jít s kůží na trh”, viz dále.

Vůbec, Pavel Trčala v citovaném článku na elektronickém papíru dostává hodně prostoru, což předpokládá i dobré vztahy s redaktorem: “Moravská svébytnost nyní zažívá jedno z nejtěžších období za tisíc let, a proto propagace moravské národnosti vyžaduje nejen pragmatické sdělení, ale i příběh, srdce a hlavně pravdu. A pravda je, že nejsme Češi,” Podle Pavla Trčaly si lidé velmi často pletou státní příslušnost a národnost a seznamuje se svým názorem: “Moravan nemůže být zároveň Čechem, snad kromě případu, kdy by měl maminku z Brna, tatínka z Pardubic a vyrůstal by napůl v Letovicích a napůl v Litomyšli. Já osobně mám maminku z Valašska, tatínka z Brna, kde jsem vyrůstal, a moje národnost je tedy moravská,” vysvětluje Pavel Trčala. “Češi a Moravané mohou žít v přátelství, ale je dlouhodobě neudržitelné, aby se Češi snažili Moravanům diktovat, že jsou Češi,” myslí si tvář kampaně “Nejsu Čech”.

V diskuzi na Chcu aby... se u příspěvku, jehož pozadí bylo v předchozích odstavcích tak obšírně rozvedeno, se opět objevuje dotaz téma pozorně sledujícího občana: "Můžu se zeptat, jakou má toto umělé vymezování se proti Čechám smysl? Já jsem Moravák, celý život žiju na Moravě a stejně si myslím, že moravská národnost neexistuje, stejně jako moravský jazyk. Nebo mi chcete tvrdit, že kamarádi a příbuzní z Čech jsou cizinci?". Na tento a podobný zájem o věc se pak tazatelům na stránkách dostává nejrůznějších odpovědí. Jsou lidé, kteří tvrdí, že mají moravskou národnost uvedenu na vysvědčení, a nemusí jim být zas tolik let. V 90. letech 20. století, pokud jste se snadno nenechali paní učitelkou přesvědčit, že budete v kolektivu za exota, když budete trvat na tom, aby byla uvedena na vysvědčení jiná než česká národnost, tak jste ji tam mohli mít.

Plakáty ke sčítání lidu, domů a bytů 2021 - vylepeno v Jihlavě

K obrázku plakátu na nástěnce úplně nahoře s výraznějším textem Co je Česko? Nebuď Čechem druhé kategorie! Přihlas se k moravské národnosti! Sčítání lidu 2021, v jehož dolním pravém rohu je podepsán Moravský troll. Snaží se postihnout otázku daní a co se s nimi dělá, a tím vyvolat odezvu ve směru, který sleduje. Na každého působí sdělení jinak. Někdo řekne "Tak se to dělá." Je výrazné. Jistě. O co v něm ale jde? Na základě toho, že žijeme na Moravě třeba o to, abychom se "nerozplynuli" ve "velkých Čechách"?

Vyvolávání představy Čecha druhé kategorie ale není zrovna lákavá představa a v Jihlavě ani jinde pro všechny lidi nemusí být tím pravým důvodem, proč se přihlásit k moravské národnosti (pro účel statistiky). Co když některé něco ze zvoleného způsobu vyjadřování odradí? Tam v Jihlavě při zemské hranici hned vedle Čech nejsou zrovna tím nejvýchodněji položeným moravským sídlem: "ó ty hrůzo"? :-) Jak to sdělení na ně asi tak zapůsobí? Plakát byl ovšem vylepen na více místech - podle zpráv třeba v Bystřici nad Pernštejnem, vidíme článek s obrázkem, jehož součástí je název Malá Morávka.

To je tak, není na světě ten, kdo by se zavděčil všem. A tak pro někoho je plakátová výzva ke sčítání "moravský jazyk" zásadaní krok vpřed, pro druhého je to prostá lež. Na rozdíl od teoretické možnosti "moravský národ". Takto naladěn žlutočervené barvy na plakátu takový jedinec nebere jako náhodu - ani náhodou. :-) Vrstvené mapky bere jako nástin historického vývoje, který se mu nejpozději počínaje rokem 1938 nelíbí - postupné zmenšování rozsahu státu, oslabování společenství z těch a oněch příčin. Je tak, jako část našich spoluobčanů, přistoupit z vlastních důvodů na hru zvanou Česko: "Na otázku v hranicích ČR "Je tohle Česko?" Odpovídám, ano, toto je "Česko"! Stejně, jako před rokem 1918 označení "Rakousko" zahrnovalo i Moravu, Čechy, Štýrsko, Korutany atd. Na mapku Čech s výkřikem "Toto je Česko" odpovídám, mýlíte se, nebo spíše žluto-červeně lžete! To jsou Čechy! Tak jako před rokem 1918, kdy se též rozlišovalo označení Rakousko (pro celé soustátí) a Rakousy! Tj. Horní nebo Dolní příslušná německy mluvící země onoho císařství." Je to taková jazyková válka, jinak též komedie plná omylů. A jedinečných zájmů a postojů při tom všem "boji o zrno", který ani pořádně nezačal, ani neskončil.

Na stránce Chcu aby ... 19. března 2021 zveřejnili obrázek s vyjádřením předsedy Moravské národní obce Jaroslava Krábka a používané argumenty, které se vyslovují pro národnost moravskou a zdůvodňují jazyk moravský: "Sčítání lidu - Moravská národnost a moravský jazyk". Na překlep v závěru "moravskočtina" (myšleno moravskočeština jako označení do dvojice k českomoravštině) byl v diskuzi pod příspěvkem již upozorněn, a tak se dá očekávat, že obrázek dozná brzy změny. A tak jen dodejme, že v textu je místo, kde má být místo jenž použit tvar "jejž" (4. pár: koho - co).

Vysvětlení, proč byl text zveřejněn: "Někteří se ptají, k čemu je dobré přihlásit
se k moravské národnosti, a co že to je ten moravský jazyk. Je to naše tisícileté
dědictví, které máme povinnost udržet. Tady je stručná odpověď."

Pozadí elektronického "letáku" je barevně neutrální. Před sčítáním se postupuje opatrně. :-) Můžeme si všimnout prostředků, jimiž je odůvodňováno zapsání moravského jazyka, které spočívají na tradici a vlastním rozhodnutí. Příjemce poselství má tedy z jakéhokoli důvodu tento nebo podobný zájem a je ochoten jej předestřeným způsobem pro účel statistiky uplatnit, ačkoli se s některými v textu zahrnutými závěry ohledně toho, jak se co vnímalo a dnes vnímá, nemusí souhlasit, nebo je mu to šumák, jak uvažují jiní (chtějí, aby uvažoval - dávají návod, jak by mohl o věcech přemýšlet;nauka o vymezení národů a jazyků v té které době a nově podle potřeby opět jinak). Popsaná cesta je způsobem, snahou výklad věcí změnit, jak vést tyto věci od "pěti k desíti", jelikož jiný přístup má desítky posledních let slušný náskok. Příspěvek Jaroslava Krábka je představou mající za cíl udržet společenství ve stavu, kdy bude prospívat a rozvíjet se. On i ten "agresivní český nacionalismus konce 19. století", se kterým se v textu operuje měl v dobových souvislostech své místo, a nebyl sám. Ale na to je text přepsaný níže jednak krátký, než aby obsahoval něco jiného, než co sleduje, a jednak v něm jde o jinou věc, než aby poskytoval cenné místo obhajobě jiného než moravského "nacionalismu" a povzbuzení jeho schopnosti zachovat v myslích lidí, že žijí na Moravě, neboli má vést k lásce k vlasti, kam až oko dohlédne. :-)

Přepis s vyznačenými opravami překlepu a gramatické chyby: "Sčítání lidu - Moravská národnost a moravský jazyk

Sčítání lidu je státem organizovaná akce, a jako jedna z mála nám umožňuje přihlásit se k naší národnosti a zvolit si i pojmenování svého rodného jazyka. Je proto důležité oslovit co nejvíce našich spoluobčanů, aby si tuto možnost i velký význam jejího poselství uvědomili a využili ji.

Původní vnímání novodobých národů, na kterých byla vystavěna Evropa 20. století, bylo založeno na nacionální doktríně z 19. století, která národ viděla v podobě nepřetržité historické linie - "Národa jako díla božího", do kterého se člověk rodí a jejž lze definovat podle vnějších znaků. Zkušenost z reality 20. století vedla nejen k odmítnutí nacionalismu a nacionální doktríny, ale ověřila i skutečnost, že národ nelze objektivně definovat podle vnějších znaků. Moderní národ je proto v současnosti vnímán jako společenství obyvatel určité země, aktivně se hlásící k této zemi, k její kultuře a historii. Do takového národa se člověk nerodí, jeho součástí se vědomě stává. Současný moderní národ je tedy definován vědomým rozhodnutím jeho příslušníků se do něj přihlásit. Je tedy logické a oprávněné považovat se za Moravany. Máme svoji zemi s více než tisíciletou historií, svébytnou kulturu a ke svému národu se hlásíme.

Jazyk, jako jeden ze základních projevů národní kultury je i jedním z jeho pilířů. Jazyk na Moravě se po staletí vyvíjel ve styku s jazykem Čech. Jejich blízkost vyústila ve společnou spisovnou formu, na které postupně pracovali vzdělanci obou zemí. Společným vrcholem se stala tzv. "kraličtina", jazyk Bible, vzniklé na počátku 17. století v moravských Kralicích. Ta je základem i současného spisovného jazyka obou zemí. Tento jazyk byl téměř do konce 19. století znám jako moravština na Moravě a čeština v Čechách. Teprve nastupující agresivní český nacionalismus konce 19. století postupně přejmenoval vše původně moravské na české. Odlišnou v obou zemích dodnes zůstává používaná hovorová řeč. Její rozdíly jsou dány odlišnou charakteristikou moravských nářečí oproti českým, ale především odlišnou melodikou řeči. Moravská melodika známá z moravských lidových písní a proslavená dílem Leoše Janáčka je natolik specifická a zcela odlišná od té české, že má charakteristický odraz i v používané hovorové řeči.

Pojmenování jazyka je čistě politickou záležitostí, o čemž svědčí čtyři kodifikované názvy OSN pro srbochorvatštinu, proto je oprávněné nazývat naši řeč moravštinou. Společnou spisovnou formu českomoravštinou, případně moravskočtinou. Zúžení názvu na češtinu by znamenalo souhlasit s krádeží kulturního odkazu našich předků.

Jaroslav Krávek, Moravská národní obec
".

Plakátů vydaných pod značkou Moravský troll je víc, ačkoli všechny grafiky vyfoceny v terénu, nemáme.

Moravskoslezský deník 16. března zveřejnil článek Jsou Moravané Čechy druhé kategorie? Kampaň za národnost běží i ve Slezsku. V jeho galerii vedle diskutovaného plakátu výše naleznete další příklady výzvy "Nebuď Čechem druhé kategorie! Přihlas se k moravské národnosti! Sčítání lidu 2021", podepsán Moravský troll s tou variací této "blbé hry" na city, že Českou republiku na něm vidíme rozdělenu na dvě části západní a východní - pro účel sdělení jsou to jednoduše Nadčeši/Podčeši.

To přece Čechům na Moravě radost v žádném případě neudělá, akorát je to nase... Logicky, představte si v mapce napsáno v opačném uspořádání Nadmoravané/Podmoravané - to přece nedává smysl, jak by řekl jistý vědec. Je vůbec možné, aby všechny tři zkoumané plakáty táhla jedna osoba? - zaspekulujme si, že to si možná žádá spolupráci více lidí. Každý nechť se zamyslí nad tím, co je pravda na takto pojatém vyjádření? Připomeňme jednu věc, s níž se operuje: můžete se rozhodnout vyplnit dotazník podle sebe, je to vaše svoboda. To se používá jako argument, když jde Moravanům o to seznámit čtenáře s tím, co by tak mohli udělat, když by chtěli, protože to pak má mít mimo jiné dopad na to, na co jdou do společné pokladničky vybrané penízky. Jsme ve svobodné zemi, proto nefňukejme.

Plakát přitáhl pozornost novináře Ivana Motýla, jehož náhled na věc, v němž se strefuje do "moravského nacionalismu", je vyjádřen již v názvu příspěvku, který vydala 23. března 2021 stránka CNN Prima News: Čechistan a Nadčeši aneb Jak moravští nacionalisté zneužívají sčítání lidu. Ivan Motýl hned zkraje z obsahu tohoto a podobných plakátů vyvozuje, že "programovým cílem politické strany Moravané je federalizace země a vytvoření Moravské Federativní Republiky. Kampaň Moravanů před nadcházejícím sčítáním lidu je proto bojovná až separatistická, letáky strany třeba českou část republiky označují jako Čechistan a její obyvatele za Nadčechy, zatímco na Moravě žijí utlačovaní Podčeši. Sčítání lidu to podle strany může změnit, když se obyvatelé Moravy přihlásí k moravské národnosti a moravskému jazyku.". Tímto mixem hledí snížit pocit správnosti u těch Moravanů, kteří ve sčítacím formuláři hodlají vyplnit moravskou národnost, potažmo moravský jazyk. A u ostatních čtenářů? Dobré na tom všem je, že buď jak buď, pořád se vzájemně potřebujeme. A i kdyby vzájemná domluva selhala, "jak podle některých napsal Václav Bolemír Nebeský "Ještě slunce nezašlo, aby zase nevyšlo.". :-)

Ivan Motýl v článku mimo jiné píše: „Do dobrovolné kolonky může občan České republiky napsat národnost dle uvážení. A to dokonce hned dvě, aby nemusel uvádět původ pouze po jednom z rodičů. Sčítání lidu umožňuje i zápis moravské, či dokonce slezské národnosti, je to však pouze formální akt. Slezané ani Moravané totiž nejsou uznáni za národnostní menšinu, tudíž nemohou mít menšinová práva jako jiná etnika.“. Jako Moravan se opravdu necítím jako menšina.

Jsou různé možnosti, jak dělat věci správně a jednou z nich je považovat se za Čecha, kdekoli, když se vám to hodí, i když žijete na Moravě. Uděláte si to přátelé, Moravané, jak vám to bude vyhovovat. Mysleme přece kladně. Koneckonců jediné, co platí, když se bavíme o vzájemných vztazích mezi lidmi, je: miluj bližního svého jako sebe samého. Jiná věc je, aby nám poněkud nepřeskočilo z přívalu, kterým se nám v některých oblastech systémově tlačí do hlav, že Morava je Česko. Vezměte si třeba způsob poznačování původu knih v knihovnických systémech. Metodika k tomu je, jakž by byla zdělána podle úvah Vladimíra Železného, někdejšího ředitele televize Nova, s tím jeho heslem, za jeho svého času ředitelování, a i pak, když se poprvé ucházel o místo v senátu "Čechy, Morava, Slezsko - to je naše Česko". Pro něj a jemu podobné i nepodobné. Doma můžete používat systém vlastní. Stále platí, že ano. Opakuje se znovu: uděláme si to, jak nám to bude vyhovovat. Pánové a dámy, jsme v duchu svobodní.

Malíř Zdeněk Pírek ve videu říká: "Zdravíčko. Sčítání lidu. Morava je moja zem. Já mám jasno.". 

Velehradská bazilika

Slovy vyjadřujícími záměr další občanské iniciativy Morava, naše krásná zem, jež si dala za cíl šířit vědomí o Moravě a upozorňovat na to, že v moravské části České republiky žijí už dlouho Moravané, se stala slova písně „Ta jižní Morava je jistě krásná zem“/„Morava, naše krásná zem“/„Morava je jistě krásná zem“/„Morava krásná zem“. Pohnutkou se pro signatáře iniciativy stalo sčítání lidu, domů a bytů 2021. To je tu opět po deseti letech a začne za pár dní.

Zemské členění České republiky

Jako občané České republiky, která je svrchovaný a demokratický právní stát vzniklý z Čech, Moravy a Slezska, se hlásíme k moravské národnosti, jelikož Ústava České republiky Moravu uznává.

Občané, kteří zde žijí, mají právo se s tímto územím ztotožnit a přihlásit se k moravské národnosti v rámci probíhajícího sčítání lidu.

Národnost nám nemůže být vnucena ani jakkoliv určena. Pro příslušnost ke konkrétní národnosti se každý rozhoduje sám projevem své svobodné vůle v rámci sčítání lidu.

My se proto s vědomím moravské historie, tradice a odkazu našich předků hrdě hlásíme k moravské národnosti.

Předtištěná obálka Zemského výboru Markrabství moravského, začátek 20. století

Přední a zadní strana předtištěné obálky Zemského výboru Markrabství moravského (Landes-Ausschuss der Markgrafschaft Mähren) adresovaná daňovému úřadu, začátek 20. století.


Na zadní straně je předtištěno razítko moravského zemského výboru. Uprostřed oválného razítka s opisem ve dvou řádcích: "Landes-Ausschuss der Markgrafschaft Mähren Zemský výbor Markrabství moravského" je černobílý emblém s heraldickým šrafováním pro korunovanou zlato-červeně šachovanou orlici ve smyslu (neúspěšně) prosazovaného (stavovského) zemského symbolu.


Tiskopis zástavního lístku Moravské zemské zastavárny v Brně, Oddělení pro svršky a Oddělení pro skvosty, začátek 20. století

Přední a zadní strana nevyplněného tiskopisu zástavního lístku Moravské zemské zastavárny v Brně, Oddělení pro skvosty, začátek 20. století. Mezi německým a českým textem je černobílý emblém s heraldickým šrafováním pro korunovanou zlato-červeně šachovanou orlici ve smyslu (neúspěšně) prosazovaného (stavovského) zemského symbolu.


Pfandschein-Nr.
Zástavní lístek č.

Mähr. Landes-Pfandleihanstalt in Brünn. Prätiosen-Abtheilung
Mor. zemská zastavárna v Brně. Oddělení pro skvosty



Přední a zadní strana nevyplněného tiskopisu zástavního lístku Moravské zemské zastavárny v Brně, Oddělení pro svršky, začátek 20. století.

Mähr. Landes-Pfandleihanstalt in Brünn. Effecten-Abtheilung
Mor. zemská zastavárna v Brně. Oddělení pro svršky

Jan Novák, Nejkrásnější země, 1938

Obálka knihy Jana Nováka Nejkrásnější země vydané v Praze Gustavem Voleským v roce 1938.

Nejkrásnější země. Kniha mládeže
o Československu

Ilustrační výzdoba a vazba knihy provedena podle návrhů akademického malíře K. T. Neumanna. Návrh obálky provedl Jan Edelmann. vytištěno Josefem B. Zápotočným v Rokycanech.

Emblém moravské orlice namalovaný na nádrži motocyklu

Emblém moravské orlice ztvárněný na nádrži motocyklu namaloval umělec vystupující pod značkou Black-art airbrush. Dělá malby technikou Airbrush, což je americká retuš, malířská technika využívající malé pistole ke stříkání barvy pomocí stlačeného vzduchu.

Tématem pro "Intruder nádrž" je samurajské Japonsko (viz další obrázky v galerii příspěvku ze 16. února 2020), nápis: japonsky Intruder, moravská orlice jako hold majitele našim luhům a hájům. Použity byly barvy Createx candy2o. Slovo Intruder směruje naši pozornost k motorce Suzuki Intruder.

Emblém (z figury) moravské orlice
(bez ohledu na pozadí)

Na stránce je kromě příspěvku s obrázky nádrže ze všech stran přístupné ještě i video z 1. února 2020 s názvem Intruder nádrž, na němž je nádrž plynule nasnímána ze všech stran.

Intruder nádrž

O sobě tento malíř říká "Technice airbrush se věnuji už 4 roky. Snažím se pořád zdokonalovat a s každým projektem se posouvat dál a dál. To je můj smysl života a tato stránka je jeho galerií...". Svoji práci nabízí těmito slovy: "Dlouho jsem se snažil na sobě pracovat potají, a teď jsem připravený dělat radost ostatním, protože není nic lepšího, než vidět zákazníka, jak odchází s úsměvem na rtech. Jestli chceš být unikátní, dej mi další projekt. Já už si poradím".

Účtenka hotelu Hotel Buchlovice v Buchlovicích s emblémem moravské orlice

Orlice je Loudova tvaru (asi převzatá z velkého znaku ČR nebo znaku či vlajky některého kraje - viz široký ocas). Je na ní jakýsi náznak "pružiny" (grafická/tisková chyba) a kolem někdo rozprostřel lipové ratolesti "štítovitého" tvaru. Obrys štítu, pokud tam vůbec byl, je potlačený (zbyla jen tenká linka nahoře, spíše podtrhující/oddělující nápis) a "ořezávající" též (na bocích) část lipových větví. Ocas převzaté orlice (s upraveným pořadím šachování?) je samozřejmě nepřizpůsobený dolnímu (obvodovému) zakřivení. Někdo si prostě jen laicky hrál a kombinoval různé rádoby heraldické aj. emblematické prvky.Takže jsou to spíše lipové větve (ratolesti) do oblouku, uvnitř s moravskou orlicí.

Hotel Buchlovice

62. tradiční moravský ples v Praze na Žofíně

Na 62. tradiční moravský ples v Praze zve text: "Začínáme tradičním slavnostním defilé všech krojovaných účastníků a krátkými ukázkami tanců z jednotlivých regionů. V průběhu večera bude ve Velkém sále k vidění i předtančení Moravské besedy. Domácí aj přespolní, zapište si do nového kalendáře! Největší folklórní akce v Praze na Žofíně ♥ Morava pěkně pohromadě na jednom místě - dechová hudba Podlužanka, která bude hrát po celý večer ve Velkém sále, cimbálové muziky, tanečníci, a zpěváci předních folklorních souborů ze Slovácka, Valašska i Hané (budou odtajněni již brzy ;-) )."



Účinkují: dechová hudba Podlužanka, která bude hrát po celý večer ve Velkém sále. Cimbálové muziky, tanečníci, a zpěváci předních folklorních souborů ze Slovácka, Valašska i Hané budou vystupovat v průběhu večera v Malém sále a Rytířském sále a budou to např.: Slovácký krúžek v Praze, Valašský folklorní spolek Krušpánek, Hanáci z Prahy a dále soubory ze Strážnice, Uherského Brodu, Lipova, Hanáckého Slovácka a další krojované skupiny či spolky. Celkem uvidíte pestrou skladbu krojů v počtu okolo 450 krojovaných účastníků. Ples probíhá ve všech prostorách Paláce Žofín. Začíná slavnostním defilé všech krojovaných účastníků a krátkými ukázkami tanců z jednotlivých regionů. Ve všech sálech i dalších prostorách vyhrávají po celou dobu cimbálové muziky, v průběhu večera bude ve Velkém sále k vidění předtančení Moravské besedy.

Moravský ples, rok 2017. Moravo, Moravo, Moravěnko milá.
Moravská orlice. Hanáci

Člen Slováckého krůžku Praha Miroslav Říha pronesl úvodní přivitání: "Dobrý večer dámy a pánové, dobrý večer milí krajané. Vítám Vás všechny jménem pražských krajanských spolků. Moravských Slováků, Hanáků a Valachů na 62 moravském plese v Praze. Opět po roce zde na Žofíně. Za hojné účasti Vás, všech Těch, kteří se dnes večer chcete potěšit. Bohatstvím, krojovím, pěveckým i hudeckým naší rodné Moravy. Jsem si jist, že My všichni kdo jsme z makrabství Moravského, cítíme velice dobře kdo jsme a cítíme svou povinost nedat se změnit a zbavit své osobitosti. Já cítím své moravanství velice vroucně a jasně. Tím spíš, že moravské slovácko má svou vůni, své barvy, svou chuť, své písně. A právě uprostřed odlišného prostředí, tedy v Praze. Se v nás naše moravské povědomí rýsuje velice výrazně. Hlásíme se proto k němu hrdě a se vztyčenou hlavou.".

Josef Winterhalder mladší, výmalba sálu Zemských desk v zemském domě v Brně, 1777

Výmalbě sálu Zemských desk v zemském domě v Brně, dnešní Nová radnice, se věnuje Tomáš Valeš v práci Josef Winterhalder ml. (1743-1807) - poznatky z jeho života a díla: Znojmo - Rajhrad - Brno, Brno, 2008, s. 61-70 (obrazová příloha, obrázky č. 31-36).

Pohled nezabírající moravskou orlici

"Pod fialovým baldachýnem, zakončeným dvouhlavým orlem s odznaky moci vidíme na trůnu sedícího panovníka s mohutně komponovaným zlatým pláštěm. Jeho hlava je ozdobena vavřínovým věncem a hruď řádem zlatého rouna. Po jeho pravé ruce se nachází říšské korunovační klenoty a jeho levá ruka ukazuje směrem k otevřené knize, kterou drží putto spolu s obilným klasem. Výjev doplňuje u panovníkových nohou roh hojnosti naplněný ovocem, ale i medailony z drahých kovů a moravská červeno-modře šachovaná orlice sedící na nádobě určené na víno." Orlice je tu popsána jako "červeno-modře šachovaná" a může se jevit s modrý nádechem, záměrem je tu jistě moravská orlice šachovaná stříbrno-červeně.

Pohled s moravskou orlicí (odznak)

Výzdoba sálu je pojata jako oslava moravských zemských desk jako instituce, včetně jejich úředníků. Do tohoto pojetí jsou zapojeny podstatné scény z dějin instituce zemských desk, které jsou rozšířeny o alegorické prvky oslavy panovníka a zemských desek jako takových. Protějšek historickým scénám utváří alegorie vzniku právních norem a nařízení, stejně jako konečné sepjetí moravských zemských desek se zemí Moravou. Morava je představována atributy bohyně Kybelé, plnící zde úlohu alegorie založené na vzájemné komunikaci jednotlivých symbolů.

Moravská orlice součástí domácího oltáříku z poloviny 18. století

Ve Vlastivědném muzeu v Olomouci (inv. č. VMO E 22 385) se nachází dřevěný polychromovaný domácí oltářík s moravskou orlicí z poloviny 18. století (foto: Jakubec-Perůtka 2010 II, s. 207).

Domácí oltářík s moravskou orlicí,
Polovina 18. století, Olomouc,
Vlastivědné muzeum
Domácí oltářík popisuje ve své práci Kopie milostného obrazu Panny Marie Svatokopecké v barokním sochařství (Olomouc, 2012), s. 112 Martin David: "Panna Marie Svatokopecká (...) stojí ve zlaté mandorle, která je zde dvojitá. Na hlavách s Ježíškem mají zlaté korunky. P. Marie stojí na Moravské orlici červeno-bíle šachované. Soška i svatozáře jsou potažené šepsem. Vlasy a plášť jsou pozlaceny. Plášť je purpurově zbarven a stěny skříňky jsou vyplněny kovovou zlacenou krajkou.".

Moravská orlice na rytině F. A. Dietelliho ve spisu Continuato Gratiarum

Ve spisu Continuato Gratiarum (Vědecká knihovna Olomouc, inv. č. 35.908) se nachází rytina obrazu Madony Svatokopecké s moravskou orlicí od F. A. Dietelliho, Milostný obraz Panny Marie Svatokopecké, 1711.

Rytina obrazu Svatokopecké Madony
s moravskou orlicí v Continuato
Gratiarum z roku 1711

Rytinu popisuje ve své práci Kopie milostného obrazu Panny Marie Svatokopecké v barokním sochařství (Olomouc, 2012), v níž je na straně 62 vložen její obrázek, na s. 61 a 63 Martin David: "Celý obraz je bez hvězd na pozadí, je tomu tak u mnoha dalších grafik, ale Panna Maria je obklopena září. Obraz obepínají rostlinné úponky a nad obrazem je osazena koruna. K obrazu přilétají orlice. Na koruně je říšská orlice, šachovaná je moravská a černá se zlatým pásem na prsou je slezská. Vedle svatostánku, kde je obraz umístěn, jsou malé bysty na kruhovitých soklech. Celý výjev přikrývá a chrání svatostánek draperie. Pod svatostánkem se vznáší holubice Ducha Svatého a nad svatostánkem je Mariagram s mluvící páskou. Na pásce máme nápis: „Provocans ad vo landum pullos suos Devt.“ Ve volném překladu by to znamenalo: „Marii patří celá zem.“".

Moravská orlice na rytině Ignatia Zeidlera ve spisu Gemma Moraviae Thaumaturga Brunensis

Ve spisu Gemma Moraviae Thaumaturga Brunensis... (Gemma Moraviae Thaumaturga Brunensis Pennicillo Divi Lucae Evangelistae delineata Brunae Moravorum ad S. Thomam Apostol a Saeculis recondita, Cujus sacra Antiquitas, Pretium & [et] Splendor plurium Saeculorum affertur, Ac Sub Antiquitate exponuntur Hujus Sacrae Imaginis Lineamenta, Translatio, & [et] Allatio [...]) z roku 1736 se nachází krásná rytina obrazu Madony Svatotomské s moravskou orlicí označená jako: Ignatius Zeidler Sc. M: Neustadt. Panna Marie Svatotomášská (Černá Madona) je vyobrazena na plachtě lodi symbolizující moravskou církev.

Rytina obrazu Svatotomášské Madony
s moravskou orlicí ve spisu Gemma
Moraviae Thaumaturga Brunensis
vydaného v roce 1736

Rytinu popisuje ve své práci Korunování milostných mariánských obrazů v českých zemích, s. 70, Dana Vrabelová: "Rytina je oslavou moravské církve a korunovace zázračného obrazu Panny Marie Svatotomášské. Na lodi, symbolizující církev, křtí sv. Cyril a sv. Metoděj krále Svatopluka. Loď uvádí do pohybu čtyři alegorické ženské postavy vesly zakončenými symboly biskupských a světských insignií, které se také objevují na erbu kardinála Wolfganga Schrattenbacha, zdobícím bok lodi. Na přídi stojí andílek držící ve zdvižených rukou Mariin monogram a s orlem u nohou. Na zádi pak andílek, se lvem u nohou, držící nad hlavou dvojité W, monogram kardinála Schrattenbacha. Obraz Madony Svatotomské, vznášející se na moravské orlici, korunovaný anděly a orámovaný vítězným věncem, se vydouvá na plachtě lodi poháněné větrem. Nad obrazem je na ráhnoví usazen kardinálský klobouk. V levém horním rohu je do kruhu uspořádaný nápis sIt feLIX MagnI WOLffgangI sIDere CVrsVs. Uprostřed nápisu je zářící hvězda, symbol Panny Marie, která svými paprsky dosahuje na celou loď. V dolním plánu obrazu jsou, na mělčině v písku, vykresleny mušle s perlami - gemmae".

Svatotomášská Madona společně s bíločerveně šachovanou orlicí v modrém poli listu vlajky s písmeny M a T na hrudi se nachází na dochovaném praporu zemských milic z roku 1744 (1745).

Moravská orlice na rytině Josefa a Ondřeje Schmuzerových ve spisech Mons Praemonstratus a Enthronisticum Parthenicum

Ve spisu Mons Praemonstratus... (Mons Praemonstratus Neb Před-vkázaná Hora. To gest: Prawdiwé a Dokonalé Sepsáni Swaté a mnohými Milostmi Maryánskými Dalece a ssyroce stkwaucý se Hory: Kterau Neypožehnaněgssy Rodička Boži Panna Marya, w Margkrabstwi Morawském, Panstwi Klásstera Hradisstského a Kanownického Ržádu Praemonstratenského, mily od Králowského Města hlawniho Holomauce k Wýchodu Slunce ležicý, za Autočisstě Hřissnikůw, gakož také k obwzlásstnimu Potěsseni Morawské, tak okolo ležicých Kragin k prospěssné Pobožnosti sobě wywolila a wynalezenau včinila, též neyméněg s swým zázračným Obrazem, a k němu rozličných hogných Národůw Putowánim okrásslila, gakožto Marka Milosti a Wsseobecná Potěssytelkyně. K obzwlásstnimu Potěsseni Wssech Maryánských Pautnikůw kteři we wssech swych přihodách a potřebách, k Ni gakožto MATCE Wssech Milosti Cžasto se vtikagi. Neyprw w Latinském Gazyku, potom w Německém sepsaná, nyní ale také k wětssýmu Potěsseni Národu Cžeského a Morawského w Cžesstinu vwedená, s přiloženim krásných a wraucných Modliteb k GEžissy a MARYI za obdrženi sstiastné Smrti, též vžitečného Spůsobu Swátosti Pokáni, a Swatého Přigimáni pobožně wykonáwati. S Powolenim Duch. Wrchnosti. Wytisstěná w Hradcy Králowe, v Wáclawa Jana Tybély, 1732.) se nachází krásná rytina obrazu Madony Svatokopecké s moravskou orlicí označená jako: Joseph Winterhalter del: Joseph et Andreas Schmuzer fc: Vienna Austria.

Stejná rytina Svatokopecké Madony
s moravskou orlicí ve spisu
Enthronisticum Parthenicum
vydaném v roce 1733

Rytinu popisuje ve své práci Korunování milostných mariánských obrazů v českých zemích, s. 64-65, Dana Vrabelová: "Panna Maria Svatokopecká je zde znázorněna jako Žena sluncem oděná stojící na půlměsíci, který zde zpodobňuje moravská orlice s rozepjatými křídly. Korunky a paprsky jsou velmi detailně zakresleny, takže můžeme dokonce spočítat přesný počet drahokamů. Na korunkách se střídá motiv reliéfu okřídlené andílčí hlavy, po stranách korunek, s motivem akantového trojlistu, který dominuje čelní a zadní straně korunek. Vrcholy korunek jsou ozdobeny křížem, pás kolem čela je zdoben pletencem a bohatě osázen menšími kameny. V dolní části rytiny je vymalován chrám na Svatém Kopečku s textem vyzdvihujícím nejdůležitější datace a události v jeho historii od roku 1629 až po slavnou korunovaci v roce 1732.".

Stejná rytina je ve spisu Enthronisticum parthenium sive gloriaet honor neo-inauguratæ Augustissimæ Coelorum Reginæ Mariæ (Enthronisticum Parthenium : Sive Gloria Et Honor Neo-Inauguratæ Augustissimæ Coelorum Reginæ Mariæ In Thaumaturga Effigie Sua, Portentoso Angelorum famulatu allata, Toto Orbe Germano Celeberrimæ; Prope Metropolim Olomucensem in Marchionatu Moraviæ Integra Sæculi serie In Monte Sancto Suo Miraculose Præmonstrato, ... Pro Anniversaria Coronationis Die, Anno MDCCXXXIII. ... obtulit Canonia Gradicena, Olomucii 1733).


Z doby po polovině 18. století je tento výjev k vidění v podobné rytině, která při bližším pohledu (např. na Ježíška a směr jeho pohledu) není, jak zjistíte, stejná. Rozlišení skenu je krásné. Madona s Ježíškem se nachází na foliu 3 (digitalizované strany označeny jako 3 bis r, 3 v) knihy Thadaea Josepha Schrabala OPraem.: Ortus et Progressus Sacri Montis prope Olomucium (= Svatý Kopeček) 1632-1757 zveřejněném projektem Manuscriptorium; ve skupině strahovských rukopisů.

Výstava Baroko. Příběhy barokního Brna konaná na Špilberku v roce 2009

Ve dnech 20. května - 1. listopadu 2009 se na Špilberku konala výstava Baroko. Příběhy barokního Brna. Mezi výstavenými předměty byla i červenožlutě šachovaná orlice. Je ze 17. století, nebo z 18. století? Restaurátorským průzkumem je datována do 18. století. „Je to pro nás výsledek několikaletého úsilí, neboť vystavení soch, obrazů a řemeslných předmětů předcházelo jejich pečlivé restaurování. (...)" řekl tehdy k výstavě ředitel Muzea města Brna Pavel Ciprian.

Výstava Baroko. Příběhy barokního Brna
konaná na Špilberku v roce 2009. Orlice.

Pro dnešního člověka je otázkou, jestli byla orlice taková od začátku, nebo si s ní s odstupem někdo při obnovování nátěru dal tu práci. Mohly být dnes žluté kostky kdysi bílé? Orlice tak září novotou, že je jasné, že došlo k opravám, naposledy těm restaurátorským. Jaká byla první vrstva, to lze prokázat jen sondou. Malý odebraný vzorek vrstev polychromie, pokud by se nevyužily modernější metody, které by se předmětu přímo nedotkly. Dělal se při restaurování takový výzkum s výsledkem v podobě zprávy, pro budoucnost pečlivě uschované?

Emblém orlice v tzv. Hranolové věži hradu Špilberk.
Dnes je šachování orlice jistě červeno-zlaté.


Jde o emblém/odznak, ne heraldické ztvárnění. Ovšem protože orlice drží žezlo - zjevně v markraběcím (zeměpanském) významu, lze předpokládat původní polychromii jinou. Buď tedy byla červenožlutá vždycky, nebo až od určitého okamžiku, když přišel její čas ... - nezměněně až doteď. Restaurace pak samozřejmě zachovává dochovaný charakter památky (barvy poslední, svrchní vrstvy). Tak je to i u následujícího příkladu emblému/odznaku. Jde jednoduše o to, zda prostě není jen v 19. století přezlacená.

Bez kontextu (tj. kde to původně viselo a s čím či proč) lze těžko přesněji datovat. Je vidět, že se jedná o torzo. Navíc, klidně mohlo být pozlaceno později (jako u některých praporů), musely by se zkoumat vrstvy. Ovšem, samo o sobě to na věci nic nemění (není podstatné).

Zajímavé je svědectví Josefa Vratislava Monseho ze začátku 90. let 18. století v Historischer Versuch über das Landeswappen des Markgrafthums Maehren (Olomouc 1792), kde píše, že ještě nikdy na moravské šachované orlici, ani na nejstarších erbech, neviděl žádné jiné než červené a bílé kostky. Monsemu byla platnost znaku Moravy a jeho uznání jasné, když znak Markrabství moravského popisuje slovy: "Daβ unser Markgrafthum Maehren einen mit Roth und Silber geschachten und Gold gekroenten Adler auf blauen Feld im Wappenschilde fuehrt, ist allgemein bekannt." - v překladu: "Že má naše Markrabství moravské ve štítu znaku červeně a stříbrně šachovanou a zlatě korunovanou orlici v modrém poli, je všeobecně známo.", a dále: "Seit Entstehung dieses maehrischen Wappenschildes, so wie selbes auf dem Sigill des Koenigs Wenzel II. sichtbar erscheint, finde ich nicht, daβ eine Abaenderung damit vorgegangen waere" - v překladu: "Nemyslím si, že by se od vzniku tohoto moravského znakového štítu, který se stejný viditelně objevuje na pečeti krále Václava II., s ním byla bývala udála nějaká změna". Monse jistě neviděl všechno (např. všechny malby orlic ztvárněných jako výzdoba ve všech (např. stavovských) rukopisech), ale jako tehdy i dnes je to také o tom, jaký význam věci mají, a jak došlo k tomu, že vypadají, jak vypadají. Co si od výkladu autor (zadavatel), a i divák slibují. Od své zkušenosti odlišné případy by musel ve své knize vyložit (interpretovat), a třeba by toho věděl víc, než co tak víme, nebo si myslíme my dnes.

Klíčové by tedy, ať se vrátíme ke zde sledovanému případu "červeno-zlaté" orlice, bylo vědět, jaká byla první nejstarší vrstva zbarvení orlice dnes vystavené na Špilberku. Je možno se dotázat v muzeu na hradě, zda je to v protokolu restaurátorů zjištěno.

Klidně mohla být orlice původně umístěna kdekoliv a v otvorech upevněno opět cokoliv. Žezlo rozhodně odkazuje na výkon pravomocí, ať již (vladařských/zeměpanských) markraběcích nebo přenesených, těch ovšem bylo (v dobách absolutismu) minimum (viz dějiny státní správy). Je zde nepochybná inspirace říšským orlem (viz např. v záhlaví všech tiskem vydávaných tereziánských patentů atd. Podle toho umělec tenkrát tvořil. V druhém pařátu může chybět opět tehdy tradiční meč.

Červenožlutě šachovaná orlice v přednáškovém sálu
Moravského zemského muzea v roce 2010
Dietrichsteinský palác v Brně - přednáškový sál
Moravského zemského muzea v roce 2017

V Moravském zemském muzeu v Brně (v Ditrichštejnském paláci na Zelném trhu) je v jednom z přednáškových sálů uchycena jiná červenožlutě šachovaná orlice, na fotografii rovněž zářící novotou. Není nám známa doba jejího zhotovení a úmysl zadavatele práce. Bez provedené zkoušky nelze vyloučit, že je od začátku v tzv. "stavovských barvách".

Kachel se stříbrnočerveně šachovanou orlicí
s červeným jazykem a zlatou zbrojí
(tzv. Hranolová věž - hrad Špilberk)


Z doby nejnovější je kachel zhotovený po roce 2000 se stříbrnočerveně šachovanou orlicí s červeným jazykem a zlatou zbrojí v modrém poli štítu, který byl vyroben v rámci rekonstrukce tzv. Hranolové věže hradu Špilberku. Záměrem je kachel s moravskou orlicí, všimneme si však, že orlice má červený jazyk a že je také bez zlaté koruny.

Kachel je moderní (pseudo). Je známo, že korunka kolísá, je nebo není, jak jen tvůrce (výrobce znalý/neznalý předlohy) chtěl.

A pro zajímavost si tu, když už jsme se v tomto příspěvku dostali k trojrozměrným a jinak plastickým předmětům, ještě představíme obrázek zachycující úplný moravský znak vyřezaný ve dřevě zřejmě někdy v posledním desetiletí?