Překlad dotazu poslance dra. Jaroslava Budínského a soudruhů na pana zemského hejtmana v záležitosti zemského erbu a zemských barev z roku 1908 do němčiny

Překlad dotazu poslance dra. Jaroslava Budínského a soudruhů na pana zemského hejtmana v záležitosti zemského erbu a zemských barev z roku 1908 do němčiny.

V místě, kde se píše o vlajce vlající nad budovou zemského sněmu (postavenou v roce 1878) zaujme v rukopise při srovnání s českým originálem přibližnost překladu, a také jeho oprava, která vyzývá k zamyšlení nad tím, jak se o těchto věcech psalo, bez ohledu na skutečné pořadí barev (a jejich počet) na listu vlajky, a také nad tím, co nad zemským sněmem skutečně vlálo.

Když srovnáme text, který byl skutečně otištěn ve sněmovním protokolu, kde je na straně 2040 výslovně uvedeno: "So verhalten sich die Sachen in Wirklichkeit, während in den letzten Jahrzehnten die Landesverwaltung den rotgelben Adler verwendet, auch die Flagge auf unserem Landtagsgebäude ist rot-blau-gelb." (české znění začíná jako první na straně 2038, německé pak na straně 2039), s vyjádřením Bertholda Bretholze, vyplyne, že B. Bretholz při psaní své zprávy (německé znění) neznal žádný oficiální doklad použití modré barvy vedle červené-bílé/červené-žluté: "Die Anwendung der blauen Farbe neben rot-weiβ, bez. rot-gelb ist nirgends im offiziellen Gebrauche nachweisbar.". Aby si čtenář udělal přesnější představu o způsobu překladu, měl by mít po ruce také český originál žádosti Jaroslava Budínského a soudruhů na pana zemského hejtmana, a pak může srovnávat větu od věty.

V českém originále, ze kterého překlad vychází, stojí: "Tak mají se věci dle skutečnosti, kdežto zemská správa moravská za posledních desetiletí užívala orlice červenožluté, a také na naší sněmovní budově jest vlajka červenožlutá."; což by měla ukazovat historická pohlednice Raduitova náměstí v Brně s novou budovou zemského domu (č. 2) z roku 1908. V německé verzi rukopisu, která je dále přepsána, a která byla ve své době podle potřeby doupravena (např. i pouhým doplněním členu před slovem, či škrtnutím a nahrazením některých slov už při překladu, jak se na něm pracovalo (u úřadu?), a na několika místech ještě o něco málo později), byla nejprve (jistě omylem?!) popsána červeno-modro-bílá trikolóra. Bílá barva byla nato o něco později "jinou rukou" přeškrtnuta a zaměněna za žlutou: "So verhalten sich die Sachen in Wirklichkeit, während in den letzten Jahrzehnten die Landesverwaltung den rotgelben Adler verwendet; auch die Flagge auf unserem Landtagsgebäude ist rot-blau-weiss. gelb."

Tento text je patrně předlohou textu otištěného ve sněmovním protokolu.

V českém znění se na tom samém místě, jak jsme si ukázali, píše o vlajce červenožluté. Pořadí barev ta trojkombinace v německém znění zřejmě nevyjadřuje. Záměr přesně popsat výskyt trikolóry červená-modrá-žlutá by byl zas něco jiného než v literatuře uváděná žlutá-červená-modrá resp. červená-žlutá-modrá, kde se k červené a žluté přidává ve třetím pruhu modrá barva štítu s orlicí. Trikolora z těchto barev se ve 2. polovině 19. století objevuje v dobových kalendářích, ačkoli úřady vydaly k zemským barvám stanovisko (1880), že za oficiální zemské barvy považují pouze dvě barvy: červenou a žlutou, i v závěru století: Matouš Václavek, Úvod do zeměpisu markrabství Moravského, Meziříčí nad Bečvou, 1896, s. 6-7. Červeno-žluto-modrou trikolóru vidí v roce 1880 jako řešení nastalé situace Jan Havelka, Erb a zemské barvy markkrabství moravského. Komenský, 1880, roč. 8, čís. 29, s. 454-455). Co se týče kombinace červená-modrá-bílá, tak ta je doložena písemně (Budínský) i obrazem, jak ukazuje obraz Kroměříže od Antonína Tomáše Becka, slavnostní brána k příjezdu císaře Františka Josefa I. a cara Alexandra III. do Kroměříže v srpnu 1885, a obrázek pohlednice ze slavnosti v Kralicích ze začátku 20. století použitý v hesle Moravská vlajka na Wikipedii. Na zídce jedobře čitelný nápis: NEDEJME SE.

Kralice, pohlednice prošlá poštou v roce 1909.
Červenomodrobílý prapor

No 2193 L.H.

k čj. 75556/1908 mor. zem. výb.

Pr. 6./10. (19)08

Anfrage

des Abgeordneten Dr. Jaroslav Budinský und Genossen an den Herrn Landeshauptmann in Angelegenheit des Landes-Wappens und der Landesfarben.

In der 18. Sitzung der II. Session dieses hohen Landtages hat der Abgeordnete Dr. Woelhelm als Beweis angeblicher nationaler Toleranz der M. Schönberger Deutschen und der Deutschen Nordmahrens überhaupt, angeführt, dass unsere böhmischen Wallfahrer nach Králík Grulich daselbst die Lokomotive und die Wägen mit slavischen Trikoloren und Fahnen di mit rot-blau-weissen schmücken dürften.

Die Gefertigten sind weit davon entfernt, jemals zu zögern in unserem überwiegend böhmischen Lande, die slavische Trikolore und die slavischen Fahnen, welche äusserlich unsere nationale Zugehörigkeit zum grossen slavischen Stamme dokumentieren, zugebrauchen, aber in unserem Mährerlande hat diese Frage eine wichtige sozusagen lokale Bedeutung, welche gerade gelegentlich der Ansführungen des genannten Herrn Abgeordneten mehr im Auge zu fassen wäre.

Nicht der Herr Redner allein, sondern sämmtliche deutschnationalen Zeitschriften und Kreise, unterlegen der Benützung der rotblauweissen Farben häufig eine tendenziöse und verläumderische Bedeutung, so als wenn wir mit ihnen politisch über die Grenzen nach Osten schielen wollten und als wenn diese Trikolore die ostentative Kundgebung dessen wäre.

Es ist wahr, dass das böhmische Volk in Mähren seit jeher die rot-blau-weissen Farben als die ihm am sympathischesten betrachtet, um dass es dieselben am liebsten überall dort verwendet, wo es sich um grössere feierliche Kundgebungen und öffentliche Freudenfeste handelt. Diese Gefühlsdisposition hat jedoch ihre historische und gesetzliche Grundlage auf die sich die Gefertigten auf das nachdrücklichste hinzuweisen gestatten.

Sind doch die Farben rot-blau-weiss unsere ureigensten Landesfarben! Bereits zu Anfang des 13. Jahrhundertes war unser Landeswappen, ein rot-weiss gewürfelter Adler auf blauem Felde, und obzwar unter Kaiser Friedrich II im Jahre 1462, als Belohnung für die ihm gegen die aufständischen Österreicher gewährte Hilfe, die weisse Farbe in eine gelbe, bezn. die silberne in eine goldene umgewandelt wurde, trat dieses heraldische Privilegium, trotzdem nicht ins Leben, da laut den ausdrücklichen Angaben des verschiedenen Landes-Archivars Vincenz Brandl und zufolge säm(m)tlicher historischer Belege, das Land Mähren auch nach der Gewährung dieses Privilegiums das ältere Wappen d. i. ein weiss-rot gewürfelter Adler im blauem Felde, benützte. Dies ist auch zu ersehen: aus den gedruckten Landesordnungen der Jahre 1546, 1562, 1604 und 1628 aus der Zeugenschaft des Schreibens des Herrn Karl von Žerotín an den Landeshauptmann Ignaz von Valdštejn vom Jahre 1591, aus Paprocký´s "Zrcadlo markrabství moravského" vom Jahre 1593, aus Pešina´s "Předchůdce Moravopisu" vom Jahre 1663 und aus den Berichten über die Beschlüsse des mähr. Landtages bis zum Jahre 1848, sowie auch aus den an den verschiedenen Landesanstalten, in einem Falle sogar bis zum Jahre 1878, angebrachten Wappen; das gegenwärtige Landes-Archiv, das, wie wir gerne aus Dankbarkeit anerkennen, durch den mustergiltsgen Fleiss der Archivsbeamten, modern und ganz besonders zweckmässig geordnet ist, zeigt bei einem blossen Spaziergange durch die zalreichen Säle in geradezu eklatanter Weise, dass beinahe durchwegs das gebräuchliche Landes-Wappen, der rot-weisse Adler auf blauem Felde war.

Als dann Kaiser und König Ferdinand im Jahre 1836 den Thron bestieg, wurde eine Beschreibung sämmtlicher Wappen der Königreiche und Länder der Monarchie herausgegeben in der unser Landes-Wappen nach dem althergebrachten Muster d. i. ein rot-weiss karierter Adler im blauem Felde, enthalten war. Die Remonstration des Landtages und des Landes-Ausschusses im Jahre 1848 und 1849 zu Gunsten des Privilegiums Friedrichs blieben erfolglos und der althergebrachte rotweisse Adler im blauen Felde verblieb im grossen Reichswappen und im grossen kaiserlichen Siegel.

So verhalten sich die Sachen in Wirklichkeit, während in den letzten Jahrzehnten die Landesverwaltung den rotgelben Adler verwendet; auch die Flagge auf unserem Landtagsgebäude ist rot-blau-weiss. gelb.

Die Frage unseres Landeswappens und unserer Landesfarben ist daher in der Theorie wie in der Praxis unklar, ungenau und ungelöst, ein Zustand der unseres Landes gewiss unwürdig ist.

Im Hinblicke zu all den angeführten Umständen, stellen die Gefertigten die Anfrage:

1. Ist der Herr Landeshauptmann geneigt, durch die wissenschaftlich gebildeten Kräfte unseres Landes-Archivs die geschichtliche Entwickelung unseres Landes-Wappens und unserer Landesfarben sicherzustellen, zu untersuchen, zu schildern und zugleich den gegenwärtigen rechtlichen und faktischen Standpunkt dieser Frage zu konstatieren?

2. Ist der Herr Landeshauptmann geneigt, eventuell einer offiziellen Benützung beider, historisch nachweisbar verwendeten Landesfarben: rot-blau-weiss und rot-blau-gold, beizustimmen?

Brünn, am 1. Oktober 1908

Dotaz poslance dra. Jaroslava Budínského a soudruhů na pana zemského hejtmana v záležitosti zemského erbu a zemských barev

Dotaz poslance dra. Jaroslava Budínského a soudruhů na pana zemského hejtmana v záležitosti zemského erbu a zemských barev.

V řeči své, v 18. schůzi 2. zasedání tohoto slavného sněmu pronesené, uvedl pan poslanec Woelhelm jako doklad národní prý tolerance šumperských Němců a Němců na severní Moravě vůbec, že naši čeští poutníci do Králík směli tam okrášliti lokomotivu i vozy slovanskými trikolorami a prapory, to jest červenomodrobílými.

Podepsaní jsou sice daleci toho, aby jakkoli váhali v naši zemi převážně české užívati trikolor a praporů slovanských, dokumentujících zjevně naši národněosvětovou příslušnost k velkému plemeni slovanskému, ale v naši zemi moravské má otázka ta jednu důležitou tak říkajíc místní stránku, kteréž právě za příležitosti vývodův jmenovaného pana poslance bedlivěji všimnouti si jest. Nikoli pan řečník sám, ale veškery německoradikální časopisy a kruhy dávají používání červenomodrobílých barev u nás zhusta výklad tendenční a denunciační, jako bychom my jimi politicky šilhali za hranice na Východ, a jakoby trikolora ta byla toho ostentativním projevem.

Jest pravda, náš český lid na Moravě považuje ode vždy barvy červenomodrobílou za sobě nejmilejší a používá jich nejraději všude tam, kde běží o větší projevy oslavy a radosti veřejné. Tato citová disposice našeho lidu má však svůj historický a zákonný podklad, na nějž podepsaní co nejdůrazněji si dovolují poukázati.

Jsoutě barvy červenomodrobílá našimi nejvlastnějšími barvami zemskými! Znakem naším zemským již počátkem třináctého století byla orlice červenobíle kostkovaná na modrém poli, a jakkoli za císaře Bedřicha druhého roku 1462. změněna byla barva bílá ve žlutou, respective stříbrná ve zlatou, na odměnu prý za pomoc, jemu proti vybouřilým Rakušanům poskytnutou, přece heraldický privilej ten nevešel vůbec v život, ana dle výslovných údajů zesnulého zemského archiváře Vincence Brandla i dle veškerých dokladů historických země moravská i po vydání toho privileje pořád užívala staršího erbu, to jest orlice bílé a červeně kostkované na modrém poli.

Vidno to i z tištěných zřízení zemských z let 1546, 1562, 1604, a 1628, i ze svědectví listu pana Karla ze Žerotína z roku 1591 k zemskému hejtmanu Hynkovi z Valdštejna, i z Paprockého "Zrcadla markrabství moravského" z roku 1593, i z Pešinova "Předchůdce Moravopisu" z roku 1663, i ze zpráv o usneseních sněmu moravského až do roku 1848, i z erbů, na různých zemských ústavech v jednom případě až do roku 1878 vyvěšených, nynější pak archiv zemský, jak rádi s povděkem uznáváme, vzornou píli archivních úředníků se vzácnou moderní účelností uspořádaný, při pouhé procházce četnými síněmi ukazuje přímo způsobem eklatantním, že téměř na veskrzužívaným znakem zemským byla orlice červenobílá na poli modrém.

Když pak císař a král Ferdinand roku 1836 nastoupil na trůn, vydán byl popis znaků všech království a zemí monarchie a v něm náš znak zemský podle starobylého vzoru, to jest: orlice červenobílá v modrém poli. Remonstrace zemského sněmu a zemského výboru v roce 1848 a 1849 ve prospěch privileje Bedřichova zůstaly bezúčinnými, a i ve velikém znaku říšském i ve veliké pečeti císařské zůstala starobylá moravská orlice červenobílá na poli modrém.
Tak mají se věci dle skutečnosti, kdežto zemská správa moravská za posledních desetiletí užívala orlice červenožluté, a také na naší sněmovní budově jest vlajka červenožlutá.

Otázka našeho zemského znaku a našich zemských barev jeví se tudíž v theorii i praksi nejasnou, nepřesnou, nerozřešenou, kterýžto stav jest země naší zajisté nedůstojný.

Přihlížejíce ke všem okolnostem uvedeným, vznášejí podepsaní na pana zemského hejtmana tento dotaz:

Jest pan zemský hejtman ochoten, vědeckými silami našeho zemského archivu dáti přesně zjistiti, vyšetřiti a vylíčiti dějinný vývoj našeho znaku zemského i našich barev zemských a zároveň zkonstatovati nynější právní i faktický stav otázky té?

2. jest zemský výbor po případě ochoten, souhlasiti s officiellním užíváním obou historicky používaných barev zemských, červenomodrobílé i červenomodrozlaté?

V Brně, dne 1. října 1908.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 9 Zemský výbor, kr. 47