Co vy na to? s archivářem Tomášem Černušákem - pořad o výstavě Morava jako součást českého státu

Dne 5. listopadu 2018 proběhla vernisáž k výstavě Morava jako součást českého státu. Fotografie z vernisáže, z nichž na jedné vidíme ve výstavním sále přítomnou moravskou vlajku, jsou k vidění na stránkách Moravského zemského archivu v Brně.

Užití obrázku se znakem Moravy nad vedutou Brna
2. poloviny 17. století v pozvánce na vernisáž výstavy

Na fotografii s moravskou vlajkou stojí uprostřed ředitel MZA v Brně Ladislav Macek. Vedle něj napravo je ředitel Odboru archivní správy a spisové služby Jiří Úlovec. Do řeči se s nimi dal zástupce vedoucího Ústavu pomocných věd historických a archivnictví FFMU v Brně Stanislav Bárta.

Listina krále Jana Lucemburského
z 18. června 1311

Antifonář se zpěvníkem královny Elišky Rejčky,
první čtvrtina 14. století

O výstavě veřejnost informuje pozvánka na stránkách Kam v Brně: "6.11.-24.11., 10:00 - 18:00 (mimo NE a PO)

Morava jako součást českého státu - společný vývoj od středověku do 20. století

Moravský zemský archiv v Brně vás v souvislosti se 100. výročím československé státnosti zve na výstavu "Morava jako součást českého státu - společný vývoj od středověku do 20. století (události, jevy, osobnosti)." Výstava bude prezentovat mimořádné skvosty z depozitářů Moravského zemského archivu, které se veřejnosti představují zcela ojediněle a jen omezenou dobu.

Výstava bude otevřena od 6. do 24. listopadu 2018, vždy od úterý do soboty, 10-18 hodin (neděle a pondělí zavřeno). Vstup zdarma."

Landfrýd z roku 1412 uzavřený mezi Václavem IV.
a moravskými stavy

Na obrázku, který byl předtím publikován jako ilustrační k článku Nejcennější právní a katastrální dokument v zemi je k vidění v Brně, který ovšem obsahuje i některé nepřesnosti či přímo omyly, je zachycena vitrína s vystavenými originály moravských zemských desek. Novinářský "přístup" se projevil, když pomineme celé první souvětí perexu, ve znění jeho zakončení: "jaké v české historii existují" Na to reagoval v diskuzi pod článkem jeden ze čtenářů připomínkou: "Moravské zemské desky jsou jedním z nejvzácnějších dokumentů, nikoliv v české historii, ale v moravské!" Podobně květnatá (a nepřesná) vyjádření obsahuje článek Blesku: Unikátní středověké tisky nevyčíslitelné hodnoty: Na pár dní je ukážou v Brně.

Náhodný vtipný čtenář tohoto článku v Blesku si o některých zahrnutých ideách myslí toto:

"Přepište dějiny, žádný Němec, ale Moravan vynalezl knihtisk o sto let dříve. :-)!
Já bych prosil vystavit 150 díl "desky/fošny" z roku 2018. :)
Tak třeba byl mezi těmi stavy i nějaký šlechtic rodem z Čech. :)
Blesk je super čtení, každá babka, jdoucí v neděli z kostela se staví pro rohlíky a Blesk v Albertu. :)"

K diskuzi pod článkem na "novinkách" pak poznamenává:

"No, dalo by se mu odpovědět, že vlastně (přeneseně) nejvzácnějším z dokumentů i v té české ("celorepublikové") historii (doplnění smyslu redakcí: jsou moravské zemské desky), protože jsou nejstarší dochované tohoto druhu (na rozdíl od Čech) ...:

Takže každý Moravan by měl být o to hrdější, neboť toto v Praze nemají. :)"

Kniha, kterou na obrázku k článku vidíme ve vitríně nalevo, v sobě zahrnuje prvních pět knih brněnské řady. Začíná Knihou Erharda z Kunštátu z let 1348–1350. Kniha napravo, Kniha Ješka či Jana ze Šternberka, je její až šestou knihou z let (1370) 1373–1384.

Kniha Ješka či Jana ze Šternberka

Dne 5. listopadu byl vysílán rozhlasový pořad Co vy na to? s archivářem Tomášem Černušákem. Na stránce rozhlasového archivu je uložen záznam pořadu (stránka archivu nazvána: V Moravském zemském archivu jsou dočasně k vidění „korunovační klenoty Moravy“) s úvodní textovou informací o výstavě Morava jako součást českého státu zahájené 6. listopadu 2018: "Moravský zemský archiv poprvé po desítkách let vystaví unikát - část Moravských zemských desk, ale také antifonář královny Elišky Rejčky či závěť Vratislava z Pernštejna.", který je možno si stáhnout, rovnou poslechnout a sdílet.

Česká kronika Přibíka Pulkavy z Radenína

Erbovní list Fridricha III. z roku 1462

Moravský zemský archiv v Brně k výstavě uspořádané k stému výročí vzniku samostatného státu 1918–2018 vydal katalog Morava jako součást českého státu. Společný vývoj od středověku do 20. století. Události – jevy – osobnosti, v němž před částí s vlastními obrázky exponátů nalezneme studie k některým tématům (Karel Mlateček: Morava na počátku vlády Jana Lucemburského; Tomáš Černušák: Reforma církevních řádů na Moravě v předbělohorském období; Jitka Padrnosová: Marie Terezie a školství; Bohumír Smutný: K počátkům mechanického předení vlny v Zábrdovicích; Petr Sychra: Rozvoj železniční dopravy na Moravě aneb "Všechny svoje symfonie bych dal za to, kdybych vynalezl lokomotivu"; Michaela Růžičková: Vývoj ženského hnutí na Moravě v 19. století; Ivo Durec: T. G. Masaryk a Rajhrad). Jednotlivé části po studiích následujícího katalogu jsou uvozeny texty, jež jsou na výstavě umístěny na stěnách vedle vitrín s dokumenty:

Formování vztahu Čech a Moravy ve středověku
Středověká práva země
Moravské zemské desky
Česká královna na Moravě: Eliška Rejčka
Konfesní poměry v 16. století
Pernštejnové - přední aristokratický rod Moravy
Stavové versus panovník – Morava na začátku 17. století
Rekatolizace a upevnění panovnické moci v pobělohorském období
Osvícenské reformy
Industrializace Moravy jako určující fenomén období 19. a 20. století
Revoluční rok 1848 na Moravě
Národní a ženské hnutí na Moravě
Morava jako dopravní uzel
Národnostní otázka a vznik samostatné republiky

Katalog zakončuje seznam vystavených předmětů a seznam pramenů a literatury.

Návštěvníci si v odpočinkovém koutku také mohli složit krásné puzzle - obrázek, na němž byl znak Moravy, pod ním nakresleno Brno 2. poloviny 17. století (zdroj: fond A 3 Stavovské rukopisy, inv. č. 45, Kniha stavu panského, rok 1670). Své vědomosti si mohli ověřit pomocí kvízu. A v další hře z jednotlivých kostek jejich obracením složit šest obrázků archivních dokumentů. Tato skládačka byla vytvořena z fotografií čtyř obalů moravských zemských desk, jednoho zápisu k landfrýdu a jednoho otevřeného antifonáře.

Co vy na to? - přepsáno z odposlechu záznamu

Miloš Šenkýř: "Lidé v následujících dnech poprvé po mnoha letech a v některých případech úplně poprvé uvidí nejvýznamnější archivní listiny dokládající historii Moravy. Začíná pořad Co vy na to? a jeho příjemný poslech přeje Miloš Šenkýř. A ve studiu už vítám hosta Tomáše Černušáka z Moravského zemského archivu. Dobrý den."

Tomáš Černušák: "Dobrý den."

Miloš Šenkýř: "Pane doktore, asi se nedá začít jinak. Co vlastně tedy z těch trezorů pro následující dny vytáhnete a co veřejnosti představíte."

Tomáš Černušák: "Já možná začnu trochu šířeji. Vlastně posláním archivů včetně toho našeho není dělat výstavy. My plníme vlastně jiné úkoly. Především je to samozřejmě přebírání dokumentů trvalé historické hodnoty, jejich zpracování, zpřístupnění badatelům. Důležitý je segment třeba digitalizace archiválií. Spolupracujeme na formaci vysokoškolských studentů archivnictví nebo se věnujeme vědeckovýzkumné činnosti, a to ještě nepočítám vlastně státní dohled nad výkonem spisové služby. Výstavy jsou v archivech takový fenomén posledních desetiletí, v naších zemích. Tvoří, řekněme, jakousi třešničku na dortu naší práce. Němečtí kolegové pro tuto činnost pro širší veřejnost, nebo určenou širší veřejnosti, používají termín archivní pedagogika. A to je vlastně i cílem naší výstavy, prezentovat významné dokumenty, které se týkají dějin Moravy. Máme výbornou příležitost. Je stoleté výročí československé státnosti. A my jsme se na rozdíl od mnoha jiných institucí rozhodli jít jinou cestou. To znamená, nezkoumáme nebo neprezentujeme dokumenty, které se týkají posledních sto let, ale které se týkají rozvoje státnosti a kultury před více než sto lety. To znamená, zaznamenáváme dobu od středověku, ale končíme přibližně tím rokem devatenáctsetosmnáct."

Miloš Šenkýř: "Takže se pochlubte, co vlastně představujete. Co jste vybrali."

Prvních šest knih brněnské řady Moravských
zemských desek zachovaných ve dvou svazcích

Tomáš Černušák: "No, my jsme nachystali vlastně návštěvníkům výstavy takové dokumenty, které se vystavují zcela výjimečně a v dohledných desetiletích se vystavovat s největší pravděpodobností vůbec nebudou, a které se za standardních okolností badatelům ani půjčit nedají ani ve studovně. Jako takový klenot, řekněme moravský klenot, něco jako korunovační klenoty naše, tak považujeme samozřejmě moravské zemské desky. To znamená ty hlavní právní dokumenty, které vznikaly už od poloviny čtrnáctého století. Ale kromě toho jsme tam vlastně v různých epochách ukázali i jiné dokumenty, nejen ze středověku ale až vlastně po po dvacáté století."

Miloš Šenkýř: "Buďte ještě trošku konkrétnější, ..."

Tomáš Černušák: "Aha, ..."

Miloš Šenkýř: "A přidejte ještě některou zajímavost."

Tomáš Černušák: "Dobře. Přidám. Jedním z takových vizuálně zajímavých exponátů je třeba Antifonář královny Elišky Rejčky. Jeden z mála, který je uchováván vlastně tady v Brně v našich fondech, který je taky kulturní památkou, který se vyznačuje mimořádnou výtvarnou kvalitou, odpovídající době vzniku první poloviny čtrnáctého století. Takovou zajímavostí třeba tady tohodle rukopisu je to, že ten středověký malíř tam s velkou oblibou maloval různé draky. Jo. Který jsou tam na těch iluminovaných iniciálách. Až přijdou návštěvníci, můžou se bavit tím, že na jedné z těch iniciál, která je tam vystavena, můžou pátrat, kde je tam schovaný drak."

Miloš Šenkýř: "Tam je škoda, že nebudou moct listovat. Samozřejmě, to je ale ..."

Tomáš Černušák: "No, to je samozřejmě škoda, to u těchto exponátů v podstatě možné jakoby není. Jsou tam základní listiny, které vydávali panovníci ve prospěch Moravy. To znamená udílení různých privilegií a práv. Je tam vystaveno privilegium císaře Fridricha III. s povýšením vlastně moravského znaku do té podoby červen ..., červen ..., zlatočervené, která pozď ..., stavy, stavy v té době v podstatě využív ..., jaksi akceptována nebyla. Máme tam vystavený originál závěti Vratislava z Pernštejna ..."

Miloš Šenkýř: "Tady se asi sluší poznamenat, že vy jste objevitel tohoto dokumentu."

Tomáš Černušák: "No, já jsem takový v uvozovkách objevitel, on, tadytle archiválie byla celou dobu součástí inventáře a byla běžně přístupná, jen si jí nikdo nevšimnul. A když se konala v v Praze velká výstava k Pernštejnům, tak my jsme ji při revizích takhle jaksi objevili a tehdy se zjistilo, že to je opravdový jediný dochovaný exemplář originál. Ony byly dva, jeden pro Čechy, jeden pro Moravu. Závěti, kterou, jak je psána opravdu vlastní rukou Vratislava Pernštejna. To tam vyplývá přímo jakoby z tohoto textu. Jo? Ale my samozřejmě saháme i dál, vlastně k těm dějinám modernějším až do dvacátého století. Jsou tam třeba rukopisy moravských vlastenců z poloviny devatenáctého století, které zaznamenávají události k roku osmnáctsetčtyřicetosm. Jsou tam dokumenty, které se týkají roku devatenáctsetosmnáct, materiály k industrializaci dopravy. A jedno téma tam máme i takové zajímavé jako rozvoj železniční sítě jako fenomén industrializované země."

Miloš Šenkýř: "Nabízí se otázka, proč jenom do toho dvacátéhočtvrtého jedenáctý?"

Tomáš Černušák: "No, archiválie vlastně podléhají při vystavování vždycky přísné kontrole. Na to existují vlastně standardy používané vlastně vypracované pracovníky Národního archivu a specialisty, kteří se tímto problémem zabývají nebo těmito otázkami zabývají, a každý z těch dokumentů je rozčleněn do určité kategorie, a podle toho, v jaké je škále citlivosti, tak se může určitou dobu vystavovat. Tam musí být, musí být totiž splněna celá řada podmínek. Jednak světelných, jednak tepelných, jednak vlhkostních. Ty nesmějí být překročeny, a proto vlastně takto cenné exponáty, jako jsou zejména ty na tom pergamenu, nebo iluminované rukopisy mohou být vystavovány pouze tři týdny a potom už celou řadu let potom ne. Jinak k těm normám, tam je to číselně stanoveno tak, že my vlastně můžeme je osvicovat světlem pouze v síle padesáti luxů. Ideální teplota pro vystavování takovýchto dokumentů je těch patnáct až osmnáct stupňů. To je, to je norma. Může teda jít až k dvaceti stupňům, dočasně. A relativní vlhkost by měla být padesátpět procent. Čili udržet vlastně tady tydle podmínky není nijak jednoduché, a hlavně, během těch tří týdnů my vyčerpáme u těch nejvzácnějších archiválií světelný limit, který mohou oni během roku akceptovat, nebo během několika let. Čili, po skončená výstavy je zase zavřeme do depozitářů a vystavovány mohou být až se souhlasem našich restaurátorek po uplynutí příslušného času."

Miloš Šenkýř: "A ještě k tomu musíte splnit bezpečnostní limity."

Tomáš Černušák: "No ještě k tomu musíme splnit bezpečnostní limity, To znamená ta výstava je permanentně pod dohledem kamerového systému, našeho interního, a při výstavě je samozřejmě vždycky přítomen některý z pracovníků nebo bezpečnostní služby, kteří zabezpečují tam ochranu."

Miloš Šenkýř: "Vy jste zvolili název, který by mohl být pro spoustu patriotů trošku provokativní."

Tomáš Černušák: "My jsme zvolili jako název záměrně trochu provokativní označení Morava jako součást českého státu. A musím říct, že záhy poté, snad tentýž den, co jsme to vyvěsili na na Fejsbůk, tak se nám tam ozvaly nějaké takové kritické připomínky, na které já jsem teda nejprve reagoval, ale potom jsem z toho rezignoval, protože to se mi zdálo, že to nemá moc smysl. Každopádně hodnocení tady těchto pisatelů na Fejsbůk bylo poněkud předčasné, než tu výstavu vlastně viděli. Já bych chtěl vlastně všechny posluchače ujistit, že cílem výstavy není řešit nebo nějak otvírat nebo uzavírat diskuzi o státoprávním vymezení mezi Čechami a Moravou. Ale naším cílem bylo vlastně prezentovat Moravu jako součást většího celku, určité oblasti, která se vyvíjela navzájem v úzkém vztahu. A to nemyslím jen ve vztahu státoprávním, ale třeba i hospodářském, náboženském, kulturním, politickém. Prostě, jádro českých zemí probíhalo bez ohledu na svébytný vývoj Moravy s vlastními privilegijemi vždycky ve vzájemném vztahu. A to je cíl naší výstavy."

Miloš Šenkýř: "Než se dostaneme k těm moravským zemským deskám ..."

Tomáš Černušák: "Hm"

Miloš Šenkýř: "... k té nejvýznamnější části, zastavme se ještě u antifonáře Elišky Rejčky ..."

Tomáš Černušák: "Hm"

Miloš Šenkýř: "... protože je to jenom jedna z několika rukopisných knih, které královna nechala zhotovit během doby, kdy žila tady v Brně. Je to jediná královna pohřbená v Brně, dokonce trojnásobná královna, dvojnásobná královna česká a jednou královna polská. Nepřemýšleli jste o tom, že byste zkusili dát dohromady všechny ty knihy, že by se podařilo je dát vedle sebe."

Tomáš Černušák: "No tak, přiznám se, že o tom jsme nepřemýšleli, ale je to zajímavý nápad někdy do budoucna, bych takto řekl. Ono, my jsme se soustředili v naší výstavě především na ty dokumenty, které pocházejí z našich fondů. To znamená buď z nás anebo máme zapůjčenu jednu archiválii ze Státního okresního archivu v Jihlavě. Je to především z toho důvodu, že z hlediska právního i logistického je to nejjednodušší varianta. A náš archiv oplývá šedesátidvěma kilometry materiálu, ze kterých můžeme pro podobnou výstavu nabídnout dostatek materiálu."

Miloš Šenkýř: "Jenom zkuste přiblížit, těch šedesátdva kilometrů, to znamená co, aby to posluchači pochopili."

Tomáš Černušák: "Jo, takhle. V podstatě, aby se to dalo dobře představit. Jsou to všechny knihy a kartony, když je poskládáte do jedné řady za sebou, vedle sebe, tak vám vytvoří řadu dlouhou šedesátdva kilometrů, z našich depozitářů. To znamená, člověk by mohl po ní kráčet hypoteticky řadu dní."

(znělka)

Miloš Šenkýř: "Hostem pořadu Co vy na to je Tomáš Černušák z Moravského zemského archivu. Je jedním z garantů unikátní výstavy, kterou bude archiv hostit ve svém sídle v Brně až do dvacátéhočtvrtého listopadu. Říkám to správně?"

Tomáš Černušák: "Ano."

Miloš Šenkýř: "Vraťme se tedy k té nejvzácnější části, k moravským zemským deskám. I ony letos mají vlastně osmičkové výročí. Jakou část z moravských zemských desk vlastně lidé uvidí?"

Tomáš Černušák: "Ze samotných moravských zemských desk uvidí návštěvníci tři exempláře. Jsou to dvě nejstarší knihy z roku 1348, a potom je to jeden obal, který je vlastně vystaven v části věnované rodu Pernštejnů. Ale, samozřejmě musí si každý návštěvník uvědomit, že, to co tam uvidí, je samozřejmě jenom výběr, nejenom u těch zemských desk, ale i u ostatních exponátů. My jsme sledovali poměrně dlouhé období, k němuž existuje obrovské množství dokumentů. Takže i to, co my prezentujeme, je jistým způsobem omezené a selektivní. Ovšem domníváme se, že ty zásadní jevy, fenomény či osobnosti to prezentuje tak, aby každý návštěvník si z toho odnesl určité poznatky o tom, jak se vlastně historická země Morava vyvíjela v kontextu českých zemí od středověku až do roku devatenáctsetosmnáct, než začala nová fáze české respektive československé státnosti."

Miloš Šenkýř: "Připomeňme, že české zemské desky shořely, ty původní, a také v evropském rozměru patří ty naše k těm nejstarším a nejobdivovanějším."

Tomáš Černušák: "No, je to taky důvod, proč jsou vyhlášeny jako jeden ze tří archivních souborů v naší republice, k národním kulturním památkám. Tam patří samozřejmě Korunní archiv v Praze, Třeboňská sbírka v Českých Budějovicích, a pak už pouze jenom Moravské zemské desky. Pro Čechy samozřejmě existovaly a existují také zemské desky, ale ta jejich středověká část sahající do třináctého století shořela při velkém požáru Pražského hradu v roce patnáctsetčtyřicetjedna. Toto neštěstí se těm našim deskám minulo, takže my je máme uchovávány od roku třináctsetčtyřicetosm, kdy je karel IV. po vzoru českých desek vlastně založil. Nejstarší dvě knihy, které existují, tak právě budou součástí naší výstavy a budou tak vystaveny zcela ojediněle, protože, pokud si dobře vzpomínám, tak v posledních desetiletích se takto originály nikdy nevystavovaly."

Miloš Šenkýř: "Naposledy je viděli asi lidé na Měnínské bráně někdy v osmdesátých ..."

Tomáš Černušák: "No to bylo někdy v osmdesátých letech, to jsem byl ještě snad někde studentem, mám takový pocit. Ani já si to nepamatuju. Takže je to takový, je to naprosto ojedinělá činnost."

Miloš Šenkýř: "Lidé většinou, pokud vidí zemské desky na nějakých dokumentech, vnímají ty jejich zdobené obaly."

Tomáš Černušák: "Hm. Každý komorník, který odpovídal za vedení zemských desk, příslušný kvatern, měl právo vyzdobit si jejich obal vlastně třeba vlastním vlastním znakem. V pozdější době to zdobení je takové mnohem kvalitnější a pestřejší. Takže se tam objevují třeba i figury nebo portréty těch komorníků. Kdyby si člověk mohl zalistovat těmito dokumenty, tak vesměs uvidí, že po té vizuální stránce jsou v uvozovkách možná pro někoho trochu nudné. Je tam latinský text psaný relativně úhledným písmem. Někde je přeškrtaný. Ale, tam je nutno říst, že to nejsou iluminované rukopisy, tak jak je třeba ten rukopis královny Elišky Rejčky, ale jsou to právní knihy. To znamená, šlechta, svobodné obyvatelstvo do nich od středověku zaznamenávalo veškeré změny na pozemkové držbě a ten ty zápisy byly obligatorní, povinné. To znamená, když nějaký šlechtic chtěl něco koupit, prodat nějaký majetek a podobně, tak samotná ta transakce nebyla platná, dokuď to nebylo zaznamenáno v těchto veřejných knihách. A tím pádem tyto knihy nebyly jen obyčejnými úředními knihami, ale získaly charakter garanta fungování právního systému. A to z nich činí právě něco mezi ostatními dokumenty excelentního."

Miloš Šenkýř: "Možná by se slušelo poznamenat, že do našich životů vstupovaly ještě relativně nedávno."

Tomáš Černušák: "No, málo se ví třeba, že Moravské zemské desky jsou vedené až do dvacátých let dvacátého století. A ještě dneska k nám chodijou z různých úřadů nebo soudů žádosti o vyhledání dokumentů zejména z té novější části, které se potřebují pro různá administrativní či soudní řízení. Takže v jistém slova smyslu Moravské zemské desky mají stále právní platnost."

Miloš Šenkýř: "Je těžké o ně pečovat?"

Tomáš Černušák: "No, jako každá národní kulturní památka musí procházet každoročně fyzickou kontrolou. To znamená, příslušný správce toho fondu musí zkontrolovat každý rok, jestli, nebo několikrát za rok, jestli je ta daná památka v dobrém stavu, jestli není potřeba u ní dělat nějaký restaurátorský zásah. A musíme o tom podávat každoročně zprávu na náš nadřízený orgán, to znamená na Archivní správu Ministerstva vnitra. Ale jinak, pokud jsou dobře uložené, dobře obalené, tak ta péče vlastně o ně není nijak jako komplikovaná. Samozřejmě, pokud v to nepočítáme dodržování klimatických podmínek v daném sále, které musí odpovídat těm parametrům, jak jsem již řekl."

Miloš Šenkýř: "Jaký je to pocit s nimi pracovat?"

Tomáš Černušák: "Je to ... Musím ... Člověk si u toho uvědomuje, že drží nějakou mimořádnou vzácnost. A já samozřejmě držím v ruce každý den řadu archiválií, ale vždycky když zvednu do rukou tady tyto zemské desky, tak musím přiznat, že mě trochu zamrazí. Protože to je dokument excelentního významu a včera, když jsme je umísťovali do do příslušné vitríny, tak to bylo, tuším, poprvé, co jsem je vůbec vytáhl z krabičky, ze které jsou uložené. Takže jsem je držel tak fyzicky jakoby v obou rukou, což normálně jakoby nedělám."

Miloš Šenkýř: "Vy už jste to naznačil. Kdy bude šance vidět tyto unikáty v takové podobě znovu?"

Tomáš Černušák: "No, to Vám teďka nejsem schopen odhadnout, ale určitě to nebude za míň než za deset let. Jo, nebo možná i za víc. Ono to záleží do velké míry na našich restaurátorkách, které vlastně po skončení výstavy sečtou světelné limity, nebo ten světelný tok, které archiválie absorbovaly. Ono se to bude každý den měřit pomocí speciálního přístroje. A potom se vlastně zhodnotí, zda a kdy se budou vlastně tyto dokumenty zase vystavovat. Ale já bych z toho nerad dělal nějakou běžnou záležitost a viděl bych to opravdu jenom jako vystavování něčeho výjimečného při zcela výjimečných příležitostech. Do našeho archivu třeba chodí exkurze, které provádíme po depozitářích, ale do toho prostoru zemských desk už je nevodíme. Tam ty vlastně, to je uzavřeno, tam mají přístup omezený jenom některé osoby, které jsou k tomu pokynem vlastně oprávněny."

Miloš Šenkýř: "Takže zkuste ještě připomenout, jak bude ta výstava u vás na Palachově náměstí v ... poblíž univerzitního kampusu Bohunice v Brně otevřená."

Tomáš Černušák: "Výstava bude otevřená od šestého do dvacátéhočtvrtého listopadu a to denně kromě neděle a pondělí. Ty dva dny, neděle a pondělí, je tedy zavřeno, a denně od deseti do osmnácti hodin."

Miloš Šenkýř: "A vstup je zdarma."

Tomáš Černušák: "A vstup je zdarma."

Miloš Šenkýř: "Říká archivář Tomáš Černušák, který nás tím pozval právě na unikátní výstavu Morava jako součást českého státu, kterou připravil Moravský zemský archiv. Děkujeme za návštěvu ve vysílání Českého rozhlasu Brno a Českého rozhlasu Zlín."

Tomáš Černušák: "Nashledanou."

Miloš Šenkýř: "Příjemný poslech dalších pořadů přeje Miloš Šenkýř."

Výstava Morava jako součást českého státu, 6.-24. listopadu 2018 v Moravském zemském archivu v Brně

Moravský zemský archiv v Brně zve na výstavu ke 100. výročí vzniku Československé republiky Morava jako součást českého státu, která se koná ve dnech 6.-24. listopadu 2018. Výstava si klade za cíl připomenout společný vývoj českých zemí od středověku do 20. století, zachytit některé vybrané události, jevy a osobnosti. Navštívit ji lze ve velkém sálu MZA v Brně, od úterý do soboty, v době od 10. do 18. hodiny.

Plakát výstavy MZA v Brně Morava jako
součást českého státu, 6.-24. listopadu 2018

Podle stránky Jdi do Brna bude výstava "dokumentovat vývoj Moravy jakožto součásti Zemí koruny české. Veřejnosti budou prezentovány mimořádné dokumenty z depozitářů archivu, které se vystavují jen zcela výjimečně a omezenou dobu, jako jsou např. listiny českých králů, moravské zemské desky ze 14. století, Antifonář královny Elišky Rejčky či závěť Vratislava z Pernštejna."

Moravský zemský archiv v Brně

A budete-li moci, přijďte s odznakem ve státních barvách - trikolóra (viz příspěvek Tři společné barvy trikolóry, tři naše historické země, jedna krásná republika).

Akce Moravského zemského hnutí - velké plakáty na poutačích poblíž silnic

Popis plakátu: ve žlutém pruhu žlutočervené bikolóry se znakem s červenožlutě šachovanou orlicí s červeným jazykem, zlatou korunou a zbrojí v modrém poli štítu je text "Tento billboard je nelegální", v červeném pruhu je text "Moravská země je legální".

Akce Moravského zemského hnutí je provázena vysvětlujícím textem: "Jsme moravští občané a rozhodli jsme se upozornit na to, že stát Česká republika nedokáže v opakovaných a stále častějších případech zajistit dodržování zákona. Jedná se například o nelegální billboardy, které nadále stojí podél dálnic a silnic první třídy, i když měly být odstraněny již v loňském roce. Podobně Česká republika dlouhodobě nerespektuje existenci zemí, z nichž je složena, i když jsou tyto země zakotveny v Ústavě. Zákonodárná i výkonná moc České republiky extrémním centralismem vymazává nejen moravskou zemskou samosprávu, ale i moravské kulturní dědictví. Proto jsme se rozhodli přelepit české - tedy fakticky československé vlajky - vlajkami moravskými. Pro tuto akci jsme symbolicky vybrali den zahájení výstavy Re:publika. Právě u příležitosti zahájení oslav vzniku Československa bychom si měli připomenout, že Moravská a Moravskoslezská země byly jeho nedílnou součástí až do komunistického převratu v roce 1948. Po roce 1989 bylo napraveno mnoho křivd komunismu, avšak v moravské otázce nedošlo doposud k nápravě, i přes ujištění a sliby polistopadového parlamentu. Pokud s námi sdílíte naše rozhořčení nad ne:existencí Moravské země, vyfoťte každý billboard, který s moravskou vlajkou uvidíte a sdílejte Vaše fotografie. V případě, že byste chtěli naši občanskou iniciativu jakkoli podpořit, kontaktujte nás! Rádi Vám pomůžeme, aby i ve Vašem městě na nelegálních billboardech byla moravská a ne česká vlajka."

A kde jsou fotografie, kde je průběžně vidět, kterak tyto plakáty iniciátoři akce vylepují? Jasně dokumentovat, co vlastně bylo přelepeno - a jestli to umístění totiž vůbec spadá pod nařízení o odstranění daného objektu. O jednom z obrázků se tak snad dá (bez přeměření odstupové vzdálenosti a posouzení dalších stránek věci) říct: "tak toto je určitě placená kampaň na tzv. bigboardu." Naproti tomu z druhé strany jde ke čtenářům informace, že i toto zařízení mělo být (údajně) "dávno odstraněno". A poskytli i natočené video, na němž jsou vidět, a jak se plakát lepí.

Podle článku na iDnes.cz: Aktivisté přelepili billboardy moravskou vlajkou. Jsou nelegální, tvrdí měly být obrázky nalepeny na třech místěch v Brně (ulice Heršpická a Opuštěná a u výjezdu z Brna na Popůvky): "„Na jednom byly zbytky plachty, která asi měla reklamu zakrýt, ta ale byla vidět. Na jednom byla česká vlajka a přes jeden byla přehozena látková vlajka“.

Ovšem reagují na kampaň majitelů klasických bilboardů u silnic, které mají být (dávno) odstraněny a majitelé je schválně polepili "napodobeninou"  (jak přesně umožňuje zákon o státních symbolech) vlajky ČR.

Všimněte si opět ((ne)skrytého) útoku na státní vlajku - je pro ně absolutně nepřijatelným symbolem, proč? Je přeci původem z dob existence historických zemí (1. republiky) i středověké bílo-červené bikolóry užívané na celém území korunních zemí.

Opět tím jasně říkají pryč se stávající státní symbolikou (ovšem preambule ústavy se jim hodí - ta však nic neříká o státním zemském zřízení, na historické země se "jen" odkazuje v duchu návaznosti na prvotní státní práva středověku). Čímž jakoby říkají: zaveďte "samostatné/autonomní/federativní/spolkové" země (nejlépe se odtrhněme úplně), a změňte symboliku (společná nás vůbec nezajímá - v podstatě se mezi řádky "předpokládá" odvržení stávající vlajky s klínem, kterou mají za československou nebo českou - to je úsměvné, viz modrý klín - a krev našich předků z války a 1968 atd. na ní je nezajímá vůbec) ...

Ale vlastně to lze pochopit, musí se nějak provokativně vymezit.

A když už, tak nemají pravdu, že: "na nelegálních billboardech byla moravská a ne česká vlajka." Je na nich státní vlajka (celé) ČR, a toto co nalepili, že je moravská!?

Někdo snad vymazává moravské kulturní dědictví, co to je za šovinizmus. Jak to, že  "nerespektuje existenci zemí, z nichž je složena, i když jsou tyto země zakotveny v Ústavě". Někdo zpochybňuje tyto země? Nevíme o žádné takové učebnici a v ústavě je jen odkaz na ně, ne na zemské zřízení.

Přelepena není "česká vlajka", ale napodobenina státní vlajky ČR a to nějakým divným obrázkem MNO/MZH, rozhodně ne "moravskou vlajkou". Konec výroku „Zákonodárná i výkonná moc České republiky vymazává nejen moravskou zemskou samosprávu, ale i moravské kulturní dědictví,“ občana ČR vyloženě uráží.

Úryvky z diskuze pod odkazovaným článkem:

"Jinak moravskou vlajku znám s orlicí v červenostříbrné šachovnici v modrém poli."

"Tahle vlajka je paskvil...výmysl...původní je modrá s orlicí."

"A ja mel vzdy za to ze na Moravske vlajce dominovala MODRA v pozadi 8-o"

"Já osobně, kdybych mával Moravsklou vlajkou, tak bych na ni neměl zlatou. I po tom sněmu se nejvíce používala červenobílá orlice, případně ještě s modrým pozadím. A na R-U znaku je ta žlutočervená orlice na modrém pozadí."

"Ale toto není Moravská vlajka, ale paskvil moderních moravských nacionalistů! Když to ani nectí moravské barvy a využívá jednorázové změny."

Galerie znaků českých zemí v hlavě dokumentu s hymnou České republiky

Výrobek nabízený obchodem Alerion s označením Česká národní hymna v rámu, v jehož  horní části je umístěna galerie znaků českých zemí v dnešním rozsahu daném hranicemi ČR, je provázen textem: "Vyzdobte vaši zeď originálně zpracovaným symbolem české státnosti – národní hymnou. Malebné grafické zpracování s lidovými motivy a teplé barvy v žlutohnědých odstínech zútulní nejen kanceláře úřadů, ale i obydlí každého patriota. Toto osobité zpracovaní české státní hymny - Kde domov můj, může rovněž sloužit jako krásný upomínkový předmět pro vzácné hosty či dárek pro vaše nejbližší."

Morava. Čechy. Slezsko. Pokud by někoho napadlo říct, no ovšem, je to "pořád" ten Louda, tak odpovědí mu bude, že Loudova stylizace je jistě záměrná, neboť ji všichni znají. Ale pozor – v galerii znaků vidíme, že u moravské orlice je správné pořadí tinktur (stříbrno-červeného) šachování a byla provedena řádná úprava ocasů obou orlic v patě štítu. A také bylo opraveno křížení ocasů českého lva. Všimněte si, že (čestnější – heraldicky pravý) kosmý ocas je správně překřížený nad šikmým. Na Loudově originálu je překřížení obráceně (chybně). Jde o podobný drobný nedostatek jako u pořadí tinktur šachovnice moravské orlice.

Když se vznikem ČR odpadla slovenská část hymny, která se zpívala za ČSR, ČSSR a ČSFR, tak se vážně uvažovalo o tom, že to, co zůstalo, je příliš krátké a měla by se přidat druhá sloka. Navrhlo se, že by to bylo Moravo, Moravo, ale do toho se ozvali slezští vlastenci, kteří hned navrhli, že jestli Moravo, Moravo, tak musí být i "Země Slezská, půdo svatá ...". A z druhé sloky sešlo. Bez ohledu na návrhy dále v tomto příspěvku by tedy stačilo vzít návrhy ze začátku samostatné České republiky a naučit se ty tři sloky.

K české hymně, která se v 1. polovině 19. století (1834) objevuje nejprve v Čechách, je pěkný článek Česká hymna, kde jsou uvedeny umělecké a jiné podrobnosti ke skladbě a textu, publikovány různojazyčné verze písně (vedle české - myšleno jazykově, německá a maďarská, a také slovenská a dokonce latinská verze) a poskytnuty nahrávky umožňující porovnat vlastní pěvecký výkon s dalšími zpěváky.

Poslední oficiální verzi z roku 2008 nazpívala opěrní pěvkyně a sopranistka Kateřina Kněžíková z Národní divadla.

První sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj

Druhá sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!

Zemí českou, o které se tu zpívá, jsou myšleny (všechny) české země - ve smyslu Čech, Moravy a Slezska, jak o nich mluví Ústava České republiky. Ale velké Č či malé č, jistě ne všem na tom sejde.

V pořadu Michaely Jílkové Máte slovo s M. Jílkovou, o kterém v roce 2016 v novinách napsali, že "spíše než věcnou debatu připomíná emočně vypjatou „estrádu“.", v dílu nazvaném Změna státní hymny odvysílaném ve čtvrtek 12. dubna 2018 na ČT1 zazněl ze strany jednoho z pozvaných hostů (čtyři z nich byli podle všeho hudební vědy znalejší, hudebně vzdělaní - ministr kultury v demisi Ilja Šmíd, pak bývalý kandidát na prezidenta s potetovanou hlavou Vladimír Franz, pozván byl a přišel (na rozdíl od zástupce ČOV, který předtím za ním přišel, jestli by vypracoval novou verzi, a vlastně práci, z které vyšlo to pozdvižení, zadal) skladatel autor novinky Miloš Bok (o Miloši Bokovi se psalo např. v únorovém čísle časopisu MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska), a ještě se tam objevil jiný skladatel (verze hymny) Varhan Orchestrovič Bauer - dlouhé jméno se v rodině uděluje již tradičně) Pavla Dohnala, nynějšího předsedy strany Moravané, jednoduchý návrh na změnu textu: záměna slova "země česká" za "země české" - a bylo by vymalováno. Je to tak jednoduché, že to prostě, řeklo by se, zřejmě nebylo poprvé a třeba ani naposledy, co se s tím přišlo. Musel bych se podívat, jestli jsem to už někde taky nenapsal.

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to jsou ty krásné země,
země české, domov můj,
země české, domov můj

Vedle návrhu na změnu písmene z -á na -é ve stávající hymně, ale jak je vidět z příkladu výše, jde následně při přechodu z čísla jednotného na množné o změn několik, což by bylo v případě státní hymny považováno za dostačující, ještě Pavel Dohnal zmiňoval nutnost změny zákona o státních symbolech - uzákonění zemských symbolů, jež vypočítal jako znak, vlajku, hymnu. Neřekl ovšem a ani se jej na to nikdo pro zajímavost nezeptal, asi že v tom měli jasno, jak by třeba tyto symboly v případě Moravy vypadaly. Znak Moravy shodně s moravskou orlicí (viz velký státní znak ČR), vlajka Moravy odvozena od tohoto znaku, a zemská píseň ? - no, nějaká by se už zpívala.

Co třeba:

Kde domov můj,
kde vlast má?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to jsou ty krásné země,
země české, domov můj,
země české, domov můj

Proč se pořád řeší aranžmá? To je úplně jedno. Otázkou je text (slova). A zde je korekce vskutku možná (viz preference jmenování tří zemí). Druhá sloka nikoho nepálí. Třeba ani ty sportovce, a když by byla, tak by muselo jít o nový text, starý těžko.

A proč v pořadu nebylo „záměrně“ řečeno, jaké by ty „zemské symboly byly, jak by vypadaly“? Ať se to řekne přesně. Protože na situaci „zavedení“ zemských znaků i heraldických vlajek Čech (červené s českým lvem), Moravy (modré s moravskou orlicí) a Slezska (žluté se slezskou orlicí) je republika plně připravena. Ani je nemusíme zavádět, jsou. Na rozdíl od symboliky vytvořené vedle nich (štít na bikolóře a divné barvy). Jen nám také jaksi chybí ty faktické země (místo pitomých krajů), takže bychom vlastně absurdně uzákonili historické symboly. Ale ty přeci není třeba legalizovat, neboť existují od poloviny 13. století z vůle zeměpána i obyvatel, kteří je přijali za své a ústava se k nim nepřímo odkazuje.

Po natočení pořadu Máte slovo v České televizi se ještě Pavel Dohnal pobavil s Iljou Šmídem, z čehož měla vyplynout možnost předložit k projednání do Vlády České republiky návrh zákona o zemských symbolech historických zemí Čech, Moravy a Slezska, které definují v Preambuli Ústavy ČR území České republiky.

S trochou představivosti by se při zkušenostech z posledních let dalo říct, "No tak to je jasné ..., co asi "navrhnou". Přitom všichni experti ví, že zemské znaky jsou součástí velkého státního znaku ČR i krajů. Stejně tak i (heraldické) vlajky/prapory historických zemí, krajů atd. Netřeba nic vymýšlet a hledat shodu. To, co říká Ústava, plní velký státní znak i vlajky krajů. "Ať se poperou" a klidně předloží nejvyšším instancím - budeme rádi (?), nic se dít nebude, respektive jim Ministerstvo vnitra České republiky odpoví v duchu výše nadepsaných vět. To, o čem mluví, má navíc smysl jen a pouze za situace existence zemského (spolkového) zřízení. Uzákoňovat existující historické symboly (Zákon o symbolech Čech, Moravy a Slezska) je Contradictio in adjecto.

Příjemným překvapením by bylo, kdyby v odkazovaném článku zmiňovaný návrh z Ústavy ČR, velkého státního znaku a vlajek krajů vycházel.

A navíc naši experti nikdy nekývnou na "říšský" způsob (pruhovaná vlajka kombinovaná se znakem): Buď heraldická vlajka nebo ryze vexilologická (tzv. hladká). Tj. buď jen barvy, nebo obecná figura uprostřed vlajkového listu. Popřeli bychom koncept státních symbolů, krajských i komunálních, zásadu, že vlajka není "podružným" nosičem znaku, ale autonomním symbolem vedle znaku. Celá tato otázka a diskuze je irelevantní, neboť neodráží právní (správní) stav.

Takové věci se přes ministerstvo vnitra už dříve zkoušely a samozřejmě z toho nebylo nic. Jediné, co má možná smysl, je korekce slov hymny (tak jako se děje i v jiných zemích běžně), případně složení druhé sloky (zcela nové, aktuální, vhodné, vyvážené apod.).

Vexilologická tradice ČR nepřipouští štíty na vlajky - viz vlajka není (až na zdůvodněné zásadní historické aj. výjimky) nosičem znaku. Naše vexilologie ctí "západoevropský, ne říšský" model. 

A co třeba takto, jak navrhl pan Ludvík Souček:

Zde domov můj,
zde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země naše, domov můj,
země naše, domov můj

K úpravám a navrhovaným rozšířením stávající hymny České republiky:

1) nedělní odpoledne, variantní zpěv, mírná změna, záměna slov

Pokud by někdo chtěl vyzkoušet, zda je možno píseň Kde domov můj se stejným nápěvem zazpívat (vyzkoušet) i v trochu jiné textové úpravě, tedy v úpravě ne tak známé, chápané jako zaměření se na určitou ze zemí toho našeho svazku, míněno zemsky, i když je jasné, že někdo by to zase rád viděl k tomu zemskému smyslu zároveň i ve významu jazykovém či národnostním, tak si navodit takovou určitou náladu snad také může. Pak už to není oficiální hymna, ale pořád je to pěkná písnička. Dále je nejprve uvedena země a za ní jsou označeni její obyvatelé.

A)

Čechy, Češi:

Text zůstává stejný, v první sloce si na příslušném místě představí velké Č.

B)

Morava, Moravané:

První sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země moravská, domov můj,
země moravská, domov můj

Druhá sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Moravanů slavné plémě,
mezi Moravany domov můj,
mezi Moravany domov můj!

C)

Slezsko, Slezané:

První sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země slezská, domov můj,
země slezská, domov můj

Druhá sloka

Kde domov můj,
kde domov můj.
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Slezanů slavné plémě,
mezi Slezany domov můj,
mezi Slezany domov můj!

2) Návrh Českého olympijského výboru (potažmo České unie sportu) a Spolku Moravské srdce

Spolek Moravské srdce 28. března 2018 Českému olympijskému výboru (ČOV) zaslal návrh na jinou podobu hymny České republiky, než kterou Český olympijský výbor v novém hudebním zpracování, které stávající hymnu prodlužuje o druhou sloku, představil veřejnosti.

Píseň Moravo, Moravo (Moravo, Moravo, Moravěnko milá) s původním textem Václava Hanky se hrála a zpívala na mnohých moravských shromážděních. Hrála se a zpívala jak v roce 1968, tak po roce 1989. Její úvodní část byla dlouhá léta znělkou brněnského rozhlasového studia. Autorem hudby je Ludvík Dietrich  (*18. 3. 1803, Brno – + 11. 6. 1858, Olomouc), moravský hudební skladatel a kytarista.

Moravo, Moravo,
Moravěnko milá,
co z tebe pochází,
chasa ušlechtilá,
žádostivá boje,
a jaké to koňstvo
rodí půda tvoje.

Pokračování uvedeného textu nám na začátku 21. století zní celkem drsně. Obsahuje však i slova "Moravo, Moravo, tvá orlice pestrá byla lva českého vždy upřímná sestra, vždy upřímná sestra budiž ještě dále".

Emi             H7        Emi
1. Moravo, Moravo, Moravěnko milá!
   G                 D           G
   Co z tebe pochází chasa ušlechtilá!
   Emi               H7        Emi
   Chasa ušlechtilá, žádostivá boje
   D7     G          D7        G
   a jaké to koňstvo rodí půda tvoje
   D7     G          D7        G
   a jaké to koňstvo rodí půda tvoje!

Spolek Moravské srdce říká, že pokud je cílem i delší provedení hymny, navrhuje navázat na první sloku písně Kde domov můj první slokou slavnostní moravské písně Moravo, Moravo. Svůj návrh odůvodňuje kromě jiného tím, že Česká republika není tvořena jen Zemí Českou, ale také Zemí Moravskou.

První sloku písně pro nové provedení upravil Pavel Dohnal, který též nově otextoval i její druhou sloku. Původně měla být v pořadu Michaely jílkové použita nahrávka upravené písně, ale z toho nakonec sešlo.

Moravo, Moravo

1. Moravo, Moravo, vlasti naše milá,
co z tebe pochází chasa ušlechtilá,
chasa ušlechtilá, žádostivá boje,
než se ti zas vrátí čest a sláva tvoje,
než se ti zas vrátí čest a sláva tvoje.

2. Moravo, Moravo, po otcích dědictví,
na polích, vinicích slunce se v tobě skví,
slunce se v tobě skví a v srdcích naděje,
že boj za Moravu k vítězství dospěje,
že boj za Moravu k vítězství dospěje.
Moravo, Moravo, země Moravanů

A co na to jiní? Autor vystupující pod přezdívkou "Další Moravák" k písním, které by mohly sloužit jako hymny, v článku Václav Novotný starší a jeho píseň „Jsem Moravan“ mimo jiné napsal: "V současnosti soutěží o postavení moravské hymny především dvě písně, Moravo, Moravo a Jsem Moravan. Obě písně (především pokud jde o text, který je koneckonců u hymny to nejdůležitější) však byly složeny Čechy a přímo nebo nepřímo a zčásti měly vybízet ke spojení Moravy a Čech, což je jejich největší (dvojitá) vada. První jmenovaná píseň je dokonce tak nemoravská, že je až s podivem, proč ji vůbec někdo za hymnu Moravy považuje. Až na první, skoro jakoby maskovací sloku vybízí její celý text k tomu, aby Moravané považovali Čechy za své bratry, což nelze v žádném případě považovat za vhodnou náplň hymny (a „zachraňovat“ to zpěvem výhradně první sloky s výmluvou, že víc se jich stejně nehraje, je vrcholně nesmyslné, neboť zbytek písně utajit nelze). A ani Novotného píseň není textově žádným zázrakem, třebaže záleží i na tom, kterou verzi máme na mysli, zda původní Novotného nebo upravenou Drůbkem a Bergmannem."

Ať tak, nebo tak, pokud vás věc oslovila, zkuste si taky napsat hezký text, složit hudbu. možná si ji už teď broukáte po ránu, když stojíte před zrcadlem, a třeba se z něj, i kdyby nebyl v té roli, o jakou běží výše, přijat, stane šlágr (hit).

Řeklo by se, že celá ta akce (ČOV a další) je nesmyslná, slova druhé sloky písně Kde domov můj jsou dnes naprosto archaická (třebaže krásná!)

... v kraji bohumilém [podle jedněch nejateističtější země] duše outlé v těle čilém [podle jiných nejobéznější z národů světa] ...

A jestli je více žesťů (instrumentace) je lhostejno. Osobně by někdo tuto píseň hrál (zpíval) možná svižněji (rytmus) a líbí se mu úprava (verze) od Emy Destinové:

Kde domov můj, kde vlast má ...

Návrh:

Jedna upravená sloka (allegro?):

Kde domov můj,
kde vlast má?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země česká, moravská a slezská,
domov můj!

Alternativní zakončení: Zde domov můj!

Druhý řádek od konce by se při naší přirozené celkové hudební vyspělosti, díky níž umíme podle potřeby hravě pracovat s melodií i s rytmem,

a) zpíval dohromady (země česká, moravská a slezská); výhodou je tu i o něco větší délka skladby (délka hry je mimochodem jeden z důvodů, proč se např. ČOV přimlouvá za přidání druhé sloky stávající hymny), nebo

b) si jej většina na místě (jeden každý z nás) při interpretaci upravila podle nálady, místa produkce, přesvědčení nebo podle bydliště či hlášeného místa pobytu (A1: země česká, A2: země moravská, A3: země slezská). S tím souvisí i alternativní zakončení, které se dá provádět stejně tak, i když se hymna zazpívá vzorově, protože je v něm přítomna odpověď na otázku vyslovenou na začátku, v němž je cítit ta žádaná rozhodnost, bojovnost a sebevědomí nebo

c) by se s krátkou přestávkou zpívalo třikrát za sebou, a tak by došlo na každou z našich zemí aspoň jednou, a zároveň to může přijít moderní, protože celková délka by se tím až ztrojnásobila, viz zdůvodnění u a). Tu by ale opravdu bylo nutné zpívat v tempu (rychlostí) Allegro, a jinak by nám mohlo stát, že by cizinci hymnu při předávání medailí buď náhodně pokrátili, anebo, což je taky řešení, by ji pustili zrychleně, a jednak by se přitom posunula výška tónů, jestli tomu dobře rozumím, a pak by ještě bylo těžko rozumět slovu.

a nebo za d) by se to dalo vzít logicky a mít hymnu o třech slokách. První s "země česká" a Čechy, druhou "země moravská" s Moravany a třetí "země slezská" se Slezany. A zpívala by se tak, že když by byla chuť, pokračovalo by se po první sloce (Čechy) slokou druhou (Morava), a když by ještě zbyl čas, tak by se končilo třetí (Slezsko). No mám pravdu?

Případně by se vymínilo, že jednou za čas se bude slezská část zpívat jako první povinně. My Moravané takové povolení nepotřebujeme. :-)

Kde domov můj, kde domov můj? Moravo, Moravo,

Moravěnko milá.

A potom je ještě jedno řešení otázky hymny, které znázorňuje obrázek. Ze stávající hymny by se nechala jen otázka na začátku, a pak už by to bylo Moravo, Moravo, Moravěnko milá. To je docela vyvážené, že ano.

Báseň Vincence Furcha:

Píseň Moravanů

Kdož jste duchem Moravané,
s citem k vlasti rozníceným,
dél hanebně netajeným,
každý s číší ať povstane:
to naší Moravě!

My ovšem rodičku Slávu,
slavnou vládkyni kocháme,
pro dceru že plápoláme,
pro dceru krásnou Moravu.
Moravě a Slávě!

Morava co choť milená,
nám dokud stane životu,
jesti v rozkoši a potu
Bohem samým zasnoubená.
Láska až do hrobu!

Morava lásky důstojná,
skrovný chová šperků zbytek,
jest však slavná choť a dítek
věrná ku slavnému kojná.
To slavné Moravě!

Nuže bratři, komu bije
láskou k vlasti srdce vřelé,
komu krev koluje v těle,
ať naše Morava žije!
Naše vlasť Moravská!

Bezdušný z našeho kruhu
ať se hnusný bídák klidí,
kdo vlastencem být se stydí,
my připíjíme druh druhu:
chvála jen vlastencům!

Morava, Čechy a Slezsko na digitální mapě

Všímavým neuniklo, že mapový server mapy.cz po zadání názvu země Moravy, nyní zobrazí její dnešní rozsah v rámci České republiky, jako oblast vymezenou červenou čárou.

Zeleně jsou zvýrazněna některá větší hlavní města Moravy

Tato ucelená oblast je zřejmě určena seznamem katastrálních území, která jsou dnes na území ČR, historicky k Moravě někdy (k. ú.: tedy v novověku) náležela, a nejsou ve Slezsku. Jiná jsou pominuta. Před časem byla zřejmě díky existenci Severomoravského kraje i ve 20. století k Moravě připočítána oblast dnes Českého/Moravského Slezska, a mluvilo se o Severní Moravě. Díky červené čáře v digitální mapě snad nenastane situace, kdy byste situaci chápali nadále tímto způsobem. My to Slezsko, přátelé, prostě potřebujeme takové, jaké je. S Opavskem je aspoň o něco větší - není moc mrňavé v poměru k Čechám a Moravě.

Poznámka: v roce 2022 si Morava připomíná první písemnou zmínku o Moravanech k roku 822.

Co patřilo k Moravě dle zápisu v moravských zemských deskách ve 14. století, a potom se historicky, když se ukázalo, jakou to má spádovost (a ten prales mezi Čechami a Moravou už nebyl tak veliký), dostalo do Čech, to tu jistě nehledejme. To nás může zajímat leda tak historicky s ohledem na dějiny místa, což může být případ některých obcí při zemské hranici, dnes v jižních Čechách.

Takže tu máme v ohraničené oblasti zahrnut i územní zisk po roce 1918 na Valticku, které před tím rokem patřilo k Dolním Rakousům, či Dyjský trojúhelník (Moravsko-dyjský trojúhelník), tzv. České Rakousy. Od té doby je chápeme jako (moderní, dnešní) Moravu. Podporují nás v tom, jako vždycky, státní hranice, které se v tomto ani po roce 1992 moc nezměnily.

Nemáme tu však, když ve vyhledávacím poli zadáme název Morava (vidíme, že našeptávání pokračuje popiskem "historické území") moravské enklávy ve Slezsku, nebo dokonce moravská územíčka, která jsou kousek za hranicí v Polsku. K Moravě s enklávami se dostanete výběrem další položky v rozbaleném seznamu "Morava - s enklávami".

K čemu tuto funkci využít? Jak jinak než k učení. Nejprve zadáte slovo Morava, a tedy i s enklávami, a zaměříte se na její zeměpis. Totéž můžete udělat, až se budete seznamovat s Čechami a se Slezskem. A něco (osada U Sabotů) skončilo, jak víme, na Slovensku. Pohledem původců této úpravy ve prospěch Slovenska jak jinak než "od roku 1997 napořád".

Toto jsou Čechy.

A toto je Slezsko. Včetně moravských enkláv ve Slezsku (v různých dobách označovaném jako Českém, Československém, Moravském, Rakouském, Sudetském). Viz zvláštní mapa, kterou naleznete zase někde jinde, např. v uvedeném odkazu na Wikipedii.

Morava a moravské enklávy v České republice a v Polsku

Moravskočeská zemská hranice.

Díky chvilce strávené při studiu snad později budeme v zeměpisu českých zemí míň tápat. Vlastně by se tato mapa měla stát výchozím bodem při plánování cest. Zadáte nejprve Čechy, Morava nebo Slezsko, a pak už je vše snadné. Přepínač mezi zeměmi např. v podobě zemských znaků by mohl být vestavěnou součástí rozhraní mapového serveru a byl by ten postup zase o něco rychlejší a život obyvatel těchto zemí radostnější.

Poznámka: mapa výše ukazuje území obehnané (hraniční) čárou. Příkladem zajímavé specializované mapy, kde je její rozsah (obsah) vymezen zaměřením projektu, je např. mapa Mineralogicko-petrografického exkurzního průvodce po území Moravy a Slezska.

Českým, moravským a slezským sídlům, řekám, horám, kopcům, zeměpisu vůbec, geomorfologickým celkům a dalšímu se věnuje Zeměpis Čech, Moravy a Slezska.

Dne 1. března 2023 byl zveřejněn návrh na vydání zákona o zemských znacích a vlajkách, který počítá s označením historické zemské hranice alespoň na hlavních tazích.

Pracovní zasedání kulatého stolu k zemským symbolům, jehož se účastnili vedle poslanců odborníci a pozvaní hosté, se konalo v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky 20. dubna 2023 v místnosti číslo A23.

Můžeme podpořit přijetí zákona o zemských znacích a vlajkách? Můžeme, podpořme.

Řeč PhDr. Zdeňka Kubíka pronesená při setkání tzv. kulatého stolu k zemským symbolům v Praze 20. dubna 2023 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, v místnosti číslo A23.

Plesová pozvánka se zobrazením znaků českých zemí - Čechy (uprostřed), Morava (vlevo) a Slezsko (vpravo), barevná litographie z roku 1913

Vedle dobových fotografií je v článku Volání po autonomii, v němž je vysvětlována česká politika v po roce 1848 a obrat po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 (české státní právo a úloha Čehů ve společném rakouském státě), slouží jako příloha příspěvku Martina Mutschlechnera barevná litographie plesové pozvánky/vstupenky (?) se zobrazením znaků českých zemí - Čechy (uprostřed), Morava (vlevo) a Slezsko (vpravo)  z roku 1913.

Po porážce revoluce roku 1848 vládla nejprve politická doba ledová. Požadavky občanů se ale nedaly přehlížet trvale. Také v právě vznikající české buržoasii zapustila nacionálněliberální myšlenka silné kořeny.

Na základě zahraničněpolitické a vnitropolitické slabosti svého neoabsolutistického režimu byl císař František I. přinucen vyjít vstříc požadavkům na spolurozhodování. Tím že byla podle ustanovení únorového patentu 1861 opět svolána Říšská rada, která měla být obeslána z poslanců příslušných zemských sněmů, byl splněn jeden z hlavních požadavků občanských sil. Čeští zástupci z českých zemí se však viděli být poškozeni, neboť volba poslanců do zemského sněmu byla provedena na  základě volebního práva dle výše odváděné daně (census), což vázalo politická práva na placení daní a (z pohledu jazykového) skrze to Němcům, kteří byli v zemi hospodářskou smetánkou, zaručovalo nepoměrně silnější zastoupení v českém zemském sněmu, než odpovídalo jejich skutečnému počtu.

Plesový lístek se znaky Moravy, Čech a Slezska z roku 1913

Pocit újmy určil i účast Čechů na celostátním rozvoji. Političtí zástupci mladého českého národa poslali své poslance do Vídně do ustavující se Říšské rady, již pociťovali jako nástroj německého vládnoucího centralismu, s výhradou.

Ve smyslu austroslavismu byli Češi nakloněni federalistické národní politice. Rozprava o jejich postoji v rámci monarchie se děla pod heslem českého státního práva. Pod ním se rozumělo zvláštní státoprávní postavení historických českých zemí (Čechy, Morava a Slezsko), které od středověku tvořily jednotu se svébytnými právními zvyklostmi a správu, která však byla zrušena v důsledku centralistických reforem za Marie Terezie. České země byly od té doby správně spojeny jako jednotlivé provincie s rakouskými dědičnými zeměmi. České státní právo se nyní stalo dokrínou české politiky, která chtěla vybojovat opětné nabýtí autonomního statutu zemí v rámci mocnářství.

Tyto požadavky ale byly zklamány: Protože nejdůležitější změna, kterou s sebou přinesl konstitucionalismus, totiž plné přetvoření monarchie skrze v roce 1867 nastavší rakousko-uherské vyrovnání , byla fackou českému národnímu hnutí – Češi, kteří kladli podobné požadavky na samostatnost jako Maďaři, se opět viděli poškozeni. Důsledkem byla rázná změna ve vystupování vedoucích zástupců Čechů ke společnému rakouskému státu, který byl nyní stále více viděn jako překážka pro národní rozvoj.

O poměru Moravy k českým králům

O poměru Moravy k českým králům se dočteme například v listině vydané 19. května 1366 ve Znojmě. Císař Karel v ní prohlašuje, že markrabě Jan není ničím povinen z markrabství moravského římské říši a kurfiřtům, nýbrž jen králům českým, a že všechny listiny na markrabství, od něho dané markraběti Janovi, mají zůstat v platnosti; A 1 Stavovské listiny, inv. č. 48. Edice: CDM, IX, s. 346-347, č. 432.

Wir Karl von gotes gnaden Romischer Keiser, czu allen czeiten merer des Reichs vnd Kunig zu Behem, Bekennen vnd tun kunt offenlich mit disem brieue allen den, die yn sehen oder horen lesen. Alleine das sei, daz czwischen vns, dem durchleuchtigen Wenczlaw, Kunige zu Behem vnserm lieben Sune, vnd dem Hochgebornen Johansen Marggrafen czu Merhern, vnserm lieben Bruder an eynen teyl vnd den Hochgebornen Albrechten vnd Leupolden Herczogen zu Osterreich, zu Steyr vnd zu Kernden, rc. vnsern lieben Sunen, an dem andern teil, eyne vermachunge, ordenunge vnd vereynunge vnser aller furstentum, Herschefte vnd Lande gemachet vnd verbriefet sey. Vnd die .. Kurfürsten des Heiligen Reiches beide, geistliche vnd werltliche, von vns allen dorumb gebeten sein, daz sie czu den genanten vermachunge, ordenunge vnd vereynunge der Lande vnd zu den briefen, die doruber geben sint, ire gunst, willen, vnd wort geben wellen, vnd sie ouch dasselbe tun werden, als wir vns des mit hilfe gotes genczlichen versehen. Doch ist vnser meynunge vnd Leutern das mit keiserlicher mechte vollenkumenheit, daz dorumb der egenante Hochgeborne Johans Marggrafe czu Merhern vnser lieber Bruder, seine kint, erben vnd Nachkomen, Marggrafen czu Merhern, von wegen derselben Marggrafschaft dem Römischen Reiche vnd den Kurfürsten nichtes verbunden sein in dheineweis, vnd daz sie mit niemanden anders zu tun haben, vnd zu niemanden anders zuuorsicht haben sullen, nur alleine zu Kungen czu Behem, iren Lehenherren .. Auch meynen vnd wollen wir, daz nach allen teidingen, der Wir mit .. den egenanten Herczogen czu Osterreich vnd mit andern fursten vbereynkomen sein, wie sich die verlaufen haben vnd vorbriefet sein, oder furbaz geschehen vnd vorbriefet wurden, allewege sulche brieue, als der egenante Marggraff Johans, vnser lieber Bruder, von vns hat vber die Marggrafschaft czu Merhern, die ym in der teilunge worden sein, vnd alle ander Brieue, die er von vns hat, in allen iren meynungen, sinnen, pungten vnd artikeln von worte czu worte, als sie begriffen sein, ganz vnd vnuerruket in iren kreften stetlichen vnd eweclichen bleiben sullen. Mit Vrkund dicz briefs vorsigelt mit vnserm keiserlichen Insigel. Der geben ist zu Snayme, Nach Christus geburte dreuczenhundert Jar, dornoch in dem Sechs vnd Sechcigsten Jare an dem nechsten dynstage vor dem Heiligen Pfingstage. Vnser Reiche in dem czwanzigsten vnd des Keisertums in dem czwelften Jare.

Per dominum .. Cancellarium

.. Decanus Glogouiensis.

Neboli: Moravské markrabství bylo "součástí/údem/svazkem" České koruny (království). Tak to právně ošetřil minimálně Karel IV., Jiří z Poděbrad, pak to bylo řešeno za Jagellonců (spor o královské majestáty pod Českou nebo Uherskou pečetí platné na Moravě apod.), což fungovalo trvale (až do tereziánských a josefínských reforem), pak opět, a rozvolněno na "provincie" bylo vlastně až po ústavních změnách (rok 1848 a dále) ... viz dějiny správy.