Obraz (olej) se slavobránou (namalovaný výtvarníkem a sochařem Antonínem
Tomášem Beckem (1835-1908) v 80. letech 19. století), přibližující
událost setkání císaře a cara v Kroměříži roce 1885, vypovídá v barvách, k čemu a jak slavobrána sloužila.
Na začátku se dalo uvažovat o tom, že červenobílá bikolóra představuje české barvy, ale tento okamžitý nápad se dá přehodnotit. Věc jsme předložili odborníkovi, který je navyklý nad symbolikou přemýšlet déle, důkladněji a lépe, než bychom to udělali my. Při prvním pohledu totiž nebyl ani jím bavorský výklad bílomodré bikolóry na
slavobráně tak docela chápán ("Proč by tam mělo být Bavorsko, a když
už, proč zároveň ne barvy Rakouska?"), ale již další pohled na dochovanou fotografii dal podnět k rozvedení myšlenky.
Na zachycené straně jsou iniciály FJ a E, což znamená počáteční písmena jmen rakouského císařského manželského páru, Františka Josefa I. a Alžbětu Bavorskou (Elisabeth; Sisi). Potom je srozumitelnější, že dvojice korouhví (bikolór) na levé straně (z pohledu pozorovatele) a na pravé straně jsou rakouské císařské (černožlutá) a bavorské královské barvy (bílomodrá).
Za nimi ve scéně jsou bíločervená bikolóra a černožlutobílá trikolóra. Když se na situaci podíváme z opačné strany je na čestnější pravé straně (heraldicky) ruská imperiální trikolóra (Romanovců, užívaná vedle či místo
ruské bílomodročervené trikolóry). Ruský car Alexandr III. (Alexandr Alexandrovič Romanov) měl za manželku Marii Fjodorovnu (Marie Sofie Dánská), což byla dánská princezna a jako manželka cara Alexandra III. ruská carevna. Bíločervená bikolóra potom představuje (analogicky k bavorské bikolóře) dánské barvy odvozené z vlajky Dánska, (červené s bílým křížem). Fotografii pohledu z druhé strany slavobrány ale nemáme.
Z Našince z 26. 8. 1885 se dozvídáme popis slavobrány: "Od nádraží k prvnímu mostu postaveny jsou četné stožáry s prapory střídavě rakouskými a ruskými, českými a moravskými
a spojeny jsou festony ze zeleně; právě na odbočce k mostu druhému
postavena ohromná slávobrána, kolos sic, avšak nepříliš vkusný
rozčleněním a báječně jednoduchý okrasou, ze čtyr rožních risalitů vlají
prapory nad krásnou bronzovou Glorií, u jejichž nohou amorety drží znaky zemské český a moravský,
mimo začáteční písmena jmen JJ. VV. nemá brána nápisů. Velmi prospěšně
vyjímají se podle této brány dva pilony, jež spojeny jsou dvojitým
festonem nesoucím nápis "Rolnictvo." Jsou to vysoké obelisky na
podstavci obložené smrčím a bohatě vyzdobené. Na jednom z nich český lev, na druhém moravská orlice."
O slavobráně píší samozřejmě i další listy: Opavský týdenník z 28. 8. 1885: Nejprve o situaci ve městě: "Monogrammy JJ. Veličenstev a korunních manželův vyskytovaly se velmi často." Potom o slavobráně, cestě k nádraží a dál: "Před mosty, tam kde se Hulínská silnice sbíhá s cestou k nádraží,
postavilo město vítězoslavnou bránu podle vzoru antického, na níž
okřídlená bohyně Nika věnec podávajíc v záři slunečné se zlatem třpytí.
Brána jest bez nápisu. Nepatrnou sice výškou proti bráně, ale tím větší
originalností vynikají dva obelisky čtyrhranné, jež rolnictvo okresu
Kroměřížského postaviti dalo při cestě vedoucí od nádraží." (...) "Další ozdobou jak některých ulic tak i cesty k nádraží ano i celé železné trati až po Hulín byly vkusné stožáry s praporci."
Píše Die Presse z 25. 8. 1885 o situaci vedle slavobrány nebo na slavobráně, anebo jen o tom, čím si je autor jistý?
"Der Rahmen dieses lieblichen Bildes war auf der einen Seite die Triumphpforte der Stadt Kremsier, ein mächtiger Bau, auf der andern Seite eine mit einem eleganten Publicum gefüllte Tribüne; vor der Triumphforte wehten die Fahnen Oesterreichs, Mährens, Baierns und Rußlands. Auf einer Kuppel steht ein Genius, die Wappen Oesterreichs und Rußlands bekränzend." Ta socha je natočena jedním směrem a jde o to, jak přesný je to popis. Přímo pod sochou by měl být český lev a moravská orlice. Lepšímu pohledu na znaky pod nimi by tedy svědčil náhled obrazu ve větším rozlišení.
Podobně jako Die Presse informuje Mährisches Tagblatt z 22. 8. 1885. Je třeba si ovšem uvědomit, že noviny informace často přejímaly.
"Die Triumphpforte, die bei dem eisernen Thore errichtet wird, gewährt
einen wahrhaft imposanten Anblick; hoch oben wird eine prachtvolle Figur
stehen, in deren Händen österreichische und russische Wappen sich besitzen werden; der innere Theil ist mit sehr schönen Malereien versehen."
Při zkoumání položené otázky by se tak jistě hodilo prohledat dobový tisk se zaměřením na doložení existence zmínky o monogramech carského páru na druhé straně brány. Jestli je opravdu možné, že v Kroměříži se myslelo i na dánský původ carevny.
Formulace v Našinci: "mimo začáteční písmena jmen JJ. VV. nemá brána nápisů" znamená přesně co? Nejradši ovšem máme a rozhodující by byl úřední dokument, ale z toho novinář nečerpal. Popsal, co viděl, nebo si myslel, že vidí. I malíř si mohl s odstupem při vymalovávání znaků na plátně v místě, kde si předtím mohl načrtnout jen obrys štítu, tedy věděl, že tam nějaké znaky byly, v pohodlí pracovny věci trochu domýšlet?
Zobrazují se příspěvky se štítkemBavorské barvy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBavorské barvy. Zobrazit všechny příspěvky
Das interessante Blatt, srpen 1885 - setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži
Das interessante Blatt, 20. 8. 1885
Das interessante Blatt, 27. 8. 1885
Der Empfang des Kaisers von Oesterreich in Kremsier.
(...)
Die Stadt rüstete sich in besonders feierlicher Weise, um dem Kaiser von Oesterreich einen würdigen Empfang zu bereiten; großartig und herzlich zugleich gestaltete sich auch in der That die Empfangsfeierlichkeit. Einen imposanten Eindruck machte der colossale Triumphbogen, eine Nachbildung des römischen Severusbogens, welcher vor der eisernen Marchbrücke errichtet ist; neben dieser befindet sich das Gitterthor, durch welches der Czar in den Schloßpark fahren wird, durch dessen dichtbelaubte Gänge die rückseitige Front des Schlosses blinkt. Hier bot das Ganze einen liebenswürdigen, anmuthigen, sympathischen Anblick, man kann sagen einen landschaftlichen Willkommgruß in grünen Lettern. Die reichgeschmückte Straße, die zum Hauptplatze führt, und der Hauptplatz selbst mit seinen vier Obelisken und der reichdecorirten Umrahmung präsentirten sich lebhaft und farbenprächtig: was aber an der ganzen Stadt am meisten gefällt, ist das angenehm berührende Gepräge heiterer Frische, welches über die ganze hübsche Scenerie gebreitet ist. Vom Bahnhofe aus führte zum Schlosse eine Allee von Flaggenstangen, und auf den Balconen sah man geschmackvolle Gruppirungen österreichischer, russischer, belgischer und bayerischer Fahnen. Mitten in Laub- oder Reisigguirlanden waren die Büsten des österreichischen und des russischen Kaiserpaares und des Kronprinzen postirt.
 |
| Kroměřížský zámek. Zadní průčelí zámku. Podle skutečnosti nakresleno G. Siebenem. |
Das interessante Blatt, 27. 8. 1885
Der Empfang des Kaisers von Oesterreich in Kremsier.
(...)
Die Stadt rüstete sich in besonders feierlicher Weise, um dem Kaiser von Oesterreich einen würdigen Empfang zu bereiten; großartig und herzlich zugleich gestaltete sich auch in der That die Empfangsfeierlichkeit. Einen imposanten Eindruck machte der colossale Triumphbogen, eine Nachbildung des römischen Severusbogens, welcher vor der eisernen Marchbrücke errichtet ist; neben dieser befindet sich das Gitterthor, durch welches der Czar in den Schloßpark fahren wird, durch dessen dichtbelaubte Gänge die rückseitige Front des Schlosses blinkt. Hier bot das Ganze einen liebenswürdigen, anmuthigen, sympathischen Anblick, man kann sagen einen landschaftlichen Willkommgruß in grünen Lettern. Die reichgeschmückte Straße, die zum Hauptplatze führt, und der Hauptplatz selbst mit seinen vier Obelisken und der reichdecorirten Umrahmung präsentirten sich lebhaft und farbenprächtig: was aber an der ganzen Stadt am meisten gefällt, ist das angenehm berührende Gepräge heiterer Frische, welches über die ganze hübsche Scenerie gebreitet ist. Vom Bahnhofe aus führte zum Schlosse eine Allee von Flaggenstangen, und auf den Balconen sah man geschmackvolle Gruppirungen österreichischer, russischer, belgischer und bayerischer Fahnen. Mitten in Laub- oder Reisigguirlanden waren die Büsten des österreichischen und des russischen Kaiserpaares und des Kronprinzen postirt.
 |
| Setkání v Kroměříži: vyobrazení zámku a parku. Načrtnuto a nakresleno Fr. Kollarzem. |
Norddeutsche allgemeine Zeitung - setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži
Norddeutsche allgemeine Zeitung (Ausgabe 392), 24. 8. 1885
Nr. 392. Berlin, Montag den 24. August 1885, Abends
Die Kaiserbegegnung in Kremsier.
(Von unserem Spezialberichterstatter.)
h. Kremsier, 23. August.
(...)
Daß
die guten Kremsierer ihre Häuser fast sämmtlich haben neu anstreichen
lassen, wurde bereits erwähnt; im Uebrigen wiederholt sich auch hier das
Bild, welches wohl jede Stadt bietet, wenn es gilt, sich zum Empfange
des Herrschers würdig herauszuputzen. Hier entstehen Ehrenpforten, dort
werden noch rasch die ärgsten Mängel des Straßenpflasters beseitigt; die
Häuser bekommen ihren grünen Schmuck, und wohin auch das Auge sieht,
überall trifft es auf lustig sich blähende Fahnen, auf das Schwarzgelb der Habsburger, auf das Blauweiß, welches die Kaiserin an ihre bairische Heimath erinnert, und endlich auf das Weißroth, welches die Farben des Kronlandes Mähren sind.
Aeußerst gefällig wirkt die geschmackvolle Weise, in der die meisten
Häuser ihre Wandflächen und Gesimse noch farbig drapirt haben;
befremdend dagegen ist der absolute Mangel an Blumen, für welche die
papiernen Nachahmungen doch wahrhaftig keinen Erlaß bieten.
,%2024.%208.%201885%20-%20barvy%20korunn%C3%AD%20zem%C4%9B%20Moravy%20b%C3%ADl%C3%A1-%C4%8Derven%C3%A1.png)
Wenn am morgenden Tage der Telegraph von der Ankunft des Kaisers Franz Josef und der Kaiserin Elisabeth meldet, wird er auch eines Banderiums gedenken, welches das erlauchte Herrscherpaar begrüßt. Es ist dies eine Sitte, welche man ganz ausschließlich nur in Mähren und Böhmen findet, und Schreiber dieser Zeilen erachtet es als seine Pflicht, hierüber noch einige orientirende Worte zu sagen. In früheren Jahrhunderten, als in diesen Landen noch nicht die Sicherheit herrschte, deren sie sich heute erfreuen, waren, wenn der Landesfürst reiste, die Bauern der verschiedenen Kreise verpflichtet, sich dem Könige als Schutzwache während seiner Durchreise zur Verfügung zu stellen, seinem Wagen voranzureiten und zu folgen. Eine derartige berittene und bewaffnete Mannschaft nannte man ein Banderium. Diese Sitte hat sich nun bis in die Neuzeit erhalten, wenngleich ihr Zweck längst hinfällig geworden ist; sie ist eine ländliche Huldigung gegenüber dem Kaiser, welche die erwünschte Gelegenheit zur Entfaltung gehörigen Gepränges giebt. Für den Zuschauer, speziell für den Kulturhistoriker sind diese Banderien dadurch interessant, daß die einzelnen Theilnehmer in den oft sehr malerischen Trachten ihres Heimathsortes erscheinen und selbst Kostüme tragen, welche vor Jahrhunderten Mode waren. Es ist nicht einmal eine Seltenheit, echte Kostüme und Waffen aus der Hussitenzeit zu erblicken. Die Pferde erhalten ihren Schmuck durch Bast, der in die Mähnen geflochten wird, und durch große Blumensträuße, welche am Riemenzeuge befestigt sind, während die Reiter durch ihre sonderbar geformten kurzen Jacken ohne Aermel, den breiten, kunstvoll gestickten Lederriemen und die engen, ebenfalls gestickten Beinkleider dem Zuge ein überaus pittoreskes Ansehen geben. Unglaublich ist der Reichthum, der in einzelnen dieser Kleidungsstücke steckt, und die Stickereien und Spitzen, welche viele der groben Hanfhemden zieren, würden dem Ballkleide einer vornehmen Dame zur Ehre gereichen. Als eine Art künstlerischer Beigabe wird sich morgen dem Banderium noch ein hannakischer Hochzeitszug anschließen.
 |
| Moravské barvy bílá a červená, Bíločervený prapor odvozený ze stříbrnočerveně šachované moravské orlice |
Domy dostaly svoji zelenou výzdobu (myslí se dekorace udělané ze chvojí), "a kamkoli se oko podívá, všude se naráží na vesele se vzdouvající vlajky, na černožlutou Habsburgů, na modrobílou, která císařovnu upomíná na její bavorský domov, a konečně na bíločervenou, což jsou barvy korunní země Moravy."
(...)
Kremsier, Montag 24 August. Die Stadt prangt festlich geschmuckt; unter der großen Menschenmenge fallen namentlich die Landbewohner in ihrer reichen Nationaltracht auf. Die Ordnung auf den Straßen werden bei dem Einzuge des Kaiserpaares die Veteranen und korporationen aufrecht erhalten. Die Schuljugend bildet Spalier. Auf dem Bahnhof werden der Kaiserin namens der Stadt und bei dem Schlosse namens der Landgemeinde Blumenbouquets überreicht werden.
Národní listy - setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži
Národní listy, 19. 8. 1885
Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Starostové obcí okresu kroměřížského, zdouneckého, holešovského, přerovského, kojetínského a prostějovského konají skoro denně porady a schůze a usnesli se již na tom, vypraviti k uvítání tak vzácných hostů malebná banderia v hanáckých krojích a s prapory a dokázati tak, že netřeba jim ani před panovníkem a carem národa pobratimského původ svůj zakrývati. Žel, že též purkmistr města českého a šlechtic Bojakovský nemá tolik hrdosti co prostý rolník...
Národní listy, 21. 8. 1885
Denní zprávy
(...)
- Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Vrchní pořadatelé, za které zvoleni stařičký starosta p. Lerche a starosta zlobický p. Dedek, označeni červenobílými šerpami, ustanoví okresy, jak budou za sebou následovati.
(...)
S okrašlováním města již započato a domy zdobí se ponenáhlu lepými látkami barev rakouských a moravských. Jehlance singulárního měšťanstva oplétají se chvojem a dřevěná kostra slavobrány svěřena již rukám dovedných malířů.
(...)
Od soboty vlají z domu purkmistra kroměřížského, barona Bojakovského dva mohutné prapory, černožlutý a červeno-bílý, hlásající obyvatelstvu, že zprávy o schůzi císařů v Kroměříži byly úředně stvrzeny. O hanáckém banderiu sděluje se ještě z jiné strany: K velkolepému banderiu, které vzdá poctu venkova milovanému mocnáři, přidruží se též, představující hanáckou svatbu. Na čtyřspřežném voze pojede ženich s nevěstou, na šestispřežném družičky. Banderium každého okresu bude míti veliký prapor červeno-bílý, banderisté z jednotlivých obcí pojedou pod svými prapory.
Národní listy, 21. 8. 1885 - odpolední vydání
Denní kronika
(...)
- Schůze císařů v Kroměříži. Přípravy k uvítání blíží se již ukončení. Velkolepá brána u prvního mostu týčí se již hrdě do výše, u druhého mostu staví se již tribuny, obelisky jsou již vztýčeny a pokrývají se již chvojím. Rovněž domy počínají se již dekorovati a okrašlovati věnci. Zámecký vchod opatřen jest již po obou stranách velkými reflektory.
(...)
Jak se dovídáme, nezměnil baron Bojakovský svého úmyslu a osloví císaře jako starosta českého města - jazykem německým. Voličům, kteří nepřejí si zajisté, aby město jich závodilo o slávu s Kocourkovem, jest tento krok pana barona nejlepším poučením pro příští volby!
(...)
Dle plakátů obecních úřadů budou službu bezpečnostní obstarávati též důvěrníci městských okresů, kteří budou označeni červeno-žlutými kokardami a červenými šerpami.
Národní listy, 22. 8. 1885 - odpolední vydání
Denní kronika
(...)
- Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Na nádvoří zámku bude očekávati císaře a císařovnu 60 družiček, z nichž baronesa Bojakovská podá císařovně kytici. Banderium hanácké bude skvělé, bude čítati 1400 jezdců. Nyní proslýchá se opět, že bar. Bojakovský učinil voličům svým "ústupek", uvítá prý císaře též několika slovy českými, hlavní, delší řeč však bude německá a dáno jí bude místo přední. K tomuto ústupku "českého" šlechtice netřeba poznámky.
(...)
Již v těchto dnech přichází do Kroměříže velmi mnoho cizinců. Obyvatelstvo z Moravy i Slezska hrne se do města. Následkem toho zavedena i v noci stálá služba stráže bezpečnosti.
Národní listy 24. 8. 1885
Sjezd císařův v Kroměříži.
--E. Z Kroměříže, 23. srpna.
(Zvl. telegr. "Národních listů").
(...)
Až krátce před Hulínem jeví se první stopy slavnosti. Podél kolejí vztyčeny jsou prapory v ruských, rakouských, moravských a českých barvách.
(...)
Město jest v slavnostním hávu, není domu bez praporů a bez věnců; dekorace není ovšam velkoměstská, ale svědčí o dobré vůli.
Patrně střásli Kroměřížané tu lhostejnost, která jim roku 1848 vyčítána byla. U mostu před vstupem do města zvedá se triumfální brána korunovaná alegorickou sochou značící, trvám, bohyni Slávy, věnčící dva mladé hochy. Na hlavním náměstí kolem vodotrysku postaveny 4 obelisky, na nichž nalézají se transparenty pro zejtřejší osvětlení. Nad obelisky zářiti budou čtyři začáteční písmeny jmen obou císařských rodů. Nápisů je pořídku, ruský viděl jsem jeden: "Bože cara chraniž i Marii Fedorovnu."
Rakouské barvy převládají, ruská, červeno-oranžově-bílá je dost hustá, často místo oranžové omylem užito barvy žluté. Moravská zemská barva žluto-červeno-modrá, jakož i obě národní, bílo-modrá a červeno-bílá nejsou tak časté, jak by slušelo Kroměříži, kteráž je tak česká, že žasnouti se musí, jak mohla platit za město německé. Ještě dnes má obojživelné zastupitelstvo a našel se troufalec, jenž dnes vyvěsil německo-národní prápor. Barvy ty vzbudily však takové pohoršení, že purkmistr kázal je odstraniti. Mezi vyvěšenými znaky pozoroval jsem s potěšením několikráte českého lva.
(...)
Nejhlavnější dny slavnostní jsou pondělek a úterek. Hanáci přísahají na pondělek, kdy na dvou tisících koních uvítají svého panovníka. Má se za to, že car a jeho rodina nebudou ani viděni a lituje se, že neuvidí okázalé vystoupení českého lidu. Němci marně snaží se vtlačiti slavnostem německý ráz; není k tomu Němců. Nevěřím, že by tu bylo jediného spravedlivého Němce; pensisty, úředníky a židy k nim nepočítám. Bezpečnost je opatřena znamenitě, smí-li se souditi dle počtu její strážců. Jsou zde rakouští četníci, městská - a to se rozumí, že německá - policie, rakouská tajná policie, ruští policisté a důvěrníci.
I tuzemci musí vykazovati se průvodními listy a podobnými dokumenty, kromě toho střežen jest arcibiskupský palác tělesnou gardou arcibiskupskou - čítá 10 mužů mezi 25 a 75 lety. Vtip, který v nejvážnější chvíli se dostavuje, tvrdí, že mladí vřaděni byli teprv dobou nejnovější. Buď jak buď, tělesná stráž ta s huňatými, na pražské granátníky upomínajícími čepicemi a pestrobarevnými obleky nečiní špatný dojem. Že má pušky na kamen nikdo neví, jakož také dvě maličká děla jimi střežená imponují aspoň svým novým nátěrem. Mne smířila červenobílá barva jich lafet a kol. Ostatně se musíme my novináři chovati zde rozumně a nesmíme býti zlomyslnými.
Poznámka: Viz znak olomoucké arcidiecéze.
Národní listy, 25. 8. 1885
Z Kroměříže, 24. srpna. (C.-B.) Vkusně okrášlené město poskytuje opravdu slavnostně krásnou podívanou. Všady plno lidu, zvláště vyniká venkovské obyvatelstvo ve svém bohatém národním kroji. O pořádek při vjezdu císařských manželů budou starati se veteráni; korporace a školní mládež budou ve špalíru. Na nádraží podají císařovně kytici jménem města, na zámku pak jménem venkovského obyvatelstva. Sejde snad s průvodu s pochodněmi, protože počasí je nepříznivé. - Hrabě Taafe přijal obecní radu s purkmistrem a odebral se pak do knížecího lesa prohlédnout honební revír.
Dvorní vlak s dvěma ověnčenými lokomotivami přijel o 3. hod. spoledne do bohatě ozdobeného nádraží. Císař vystoupil z vozu a pomáhal císařovně při sestupování.
(...)
Vnitř nádraží stálo 12 bílých družiček, dcer předních osobností. Purkmistrova dcera podala kytici císařovně, kteráž ji blahosklonně přijala. Císař nařídil jeti krokem.
U dvou jehlanců stáli rolníci, mužští i ženské, s hospodářským nářadím. Selské dcerky podaly císařovně kytici jmenem venkovského obyvatelstva. Při spatření císařské rodiny rozlehlo se hromové "Sláva", kteréž mile dojímalo zvláště z úst školní mládeže.
Před zámkem stála mladá děvčata, před zámeckým parkem vlál císařský prapor. V zámku přivítal vznešené hosty kardinál kn. Fürstenberg s duchovenstvem. Potom následovalo přijímání deputací.
Nejskvělejší byl okamžik, když táhla hanácká banderia s hudbou a vlajícími prapory. Krom silného deště vyšel císař ven před bránu a byl uvítán s nevýslovným jásotem. Pobočník přehodil císaři plášť a podal mu čapku místo generálského klobouku. Ohromný dav pohyboval se za hromového Hurrah a Sláva! Císařovna dívala se s okna. Až na dvě zastávky bral se průvod směrně ku předu. Koňů počítalo se na 1200. Skoro každé banderium mělo jiný kroj a poskytovaly malebný obraz.
Celý průvod, čítající asi 3000 hlav, trval asi hodinu. Již zdál se skoro u konce a císař odešel, když zvuky hudby oznamovaly nové oddělení. Císař přistoupil k oknu, což spůsobilo opět velké nadšení. Pak přišla selská svatba hanácká a skupení hanáckých selek.
(...)
Dějinný okamžik.
Rodná Moravěnka stane se dnes svědkem dějinné události následků dosud nedozírných. Oděna v slavnostní háv přijme v Kroměříži, v novějších dějinách rakouských v mysli národův sněmem kroměřížským vděčně vzpomínané, panovníky dvou mohutných říší: Jeho Veličenstvo císaře našeho Františka Josefa I. a cara všech Rusův Alexandra III.
(...)
Sjezd císařů v Kroměříži.
(Zvl. telegr. "Nár. Listů."
E. Z Kroměříže, 24. srpna. Obraz dnešního dne jest velkolepá opravdu slavnost národní a sice česká slavnost národní, proti kteréž úřadní a ceremonielní část programu ustoupila daleko do pozadí. Kroměříž byla dnes pravou Mekkou české Hany a trosky od věků zakládaných zmizely úplně v mohutném slovanském přítoku. Však sama císařovna hned na první ráz odnesla dojem, že nalézá se v ryze české krajině a k frenštátskému purkmistrovi Kallusovi, kterýž s deputacemi měst a obcí moravských od císařských manželů byl přijat, pronesla se, že málo tu slyšeti němčina, a když oslovený poznamenal, že daleko široko panuje výhradně slovanský jazyk, dodala císařovna: Vím, že tu bydlí Čechové. Císař pak sám děkoval hromadné deputaci moravských měst jen jazykem českým, z čehož statečný bar. Bojakovský, kterýž císaře na nádraží pozdravil jenom německy a v uvítací řeči v residenčním sále napřed německy, může vzíti si naučení, že nikde nezískal si vděku za urážlivé odstrčení jazyka českého. Nejapnost ta nezvýší věru beztoho nevalnou důvěru těch českých měst, které nedávno ho zvolila říšským poslancem.
Čistě národní ráz české národní slavnosti i skeptika a pesimistu musil posilniti. Byl to radostný pohled na ty tisíce Hanáků na krásných koních! Všechny jejich prapory byly červeno-bílé nebo červeno-bílé-modré a vědomí národní jevilo se v hřímavém volání: "Sláva našemu králi!" Banderium hanácké i slovácké, jakož i sta lepých Hanaček a Slovaček zvýšily okázalost a působivost dnešních slavností nesmírně a nejvyšší hofmistrovský úřad, na němž Hanáci v pravém smyslu slova vynutili si svolení, aby defilovati mohli před panovníkem, zajisté dnes uznává, že jeho odpor nebyl důvodným. Císař sám patrně byl potěšen pohledem na křepký ten lid. Nařídilť, aby s defilováním počkalo se, až sejde dolů, a navzdor silnému lijavci vyšel před arcibiskupský palác a téměř celou hodinu vytrval na místě, přijímaje holdování českého lidu. Když déšť neustával a svrchní šat císařův byl celý promoklý, vešel císař do komnat císařovny a stál u otevřeného okna až celý jásající průvod přešel. Také císařovna objevila se několikráte u okna.
(...)
Myslím, že necením příliš vysoko množství účastníků průvodu a diváků padesáti tisíci.
Jaký hluk a vítr v malé Kroměříži panuje, snadno si představíte. Od rána již na různých náměstích seskupovaly se spolky, pořádala se banderia, procházely městem hudební kapely. Po polednách seřaďoval se dvojstup od nádraží až k zámku. Nádraží samo bylo uzavřeno a neměl - kromě několika hodnostův a desíti žurnalistů - nikdo přístupu, takže velký perron byl prázdný, což nečinilo dojem nejlepší. Nelze také uhodnouti příčinu, ze které se tak stalo. Císař sám zdál se býti překvapen. Přijel určitě rázem 3. hodiny.
(...)
Když vlak zastavil, sestoupil císař. Vozy byly ještě v pohybu a on by byl málem klesl. Podal ruku císařovně, kteráž lehce seskočila. Císař měl obyčejnou polní generálskou uniformu. Císařovna má po přestálých chorobách zase velmi mladistvé vzezření. Byla oblečena velmi jednoduše:
(...)
Bojakovský pozdravil císaře několika německými slovy, načež císař zkrátka odpověděl. Císařovna přistoupila a vyměnila s purkmistrem několik slov, pak obrátila se k hr. Taafovi. Císař byl vítán na to hr. Vetterem též německy a po krátké odpovědi přistoupil k přítomným generálům.
(...)
Na to vstoupil císař a císařovna do uchystaných kočárů.
(...)
Následovaly vozy s ostatním komonstvem, družičky a žurnalisté.
Jak obecenstvo císaře zahlédlo, propuklo v bouřlivé volání Sláva! Hoch nebylo ani slyšeti. U mostu před slavobránou stály na jehlanci, klestí ozdobeném švarné Hanačky, seskupené v živé obrazy z hospodářského života, za jehlancem byla naplněna veliká tribuna Hanačkami v pestrém národním kroji. Všechny měly červené šátky, zlatou třásní vroubené, na spůsob turbanu na hlavách.
Císařské povozy jely volným krokem hustými davy lidstva, z něhož na zvláštní přání císaře odstranili se četníci. Lid arci volal nadšeně Slávu! a císař a císařovna přívětivě děkovali.
Hned po příjezdu do arcibiskupského paláce přijímali císařští manželé deputace, tak zejména hromadnou deputaci obcí venkovských na Hané a Slovácka. dále deputace měst Přerova, Olomouce, Výškova, Frenštátu, Holešova a Zlína.
(...)
Císař mluvil většinou česky. Také císařovna oslovila mnohé.
Zatím seřaďoval se průvod, jenž defilovati měl před palácem. O 4. hod. hnul se, ale zároveň dalo se do deště. Císař dal rozkaz, aby průvod zastavil se, až sejde dolů. Sešel a v dešti vytrval. V průvodu byli kroměřížští střelci, Sokolové okolních měst, spolky veteránské, zpěvácké, hasičské, cechy aj., jejichž vypočítávání mi odpustíte. Nejskvělejší částí průvodu bylo hanácké a slovácké banderium. Nejméně 1600 jezdců z okresů kroměřížského, hulínského, zdouneckého, kojetínského, přerovského, holešovského a napajedelského. "Horymír" z Olomouce, jízdný Sokol prostějovský a "Zaporož" litovelský, ba i vzdálení Podhoráci v žlutých koženkách přijeli na koních. Každá četa měla dle svého kraje malebný stejnokroj a červenobílý nebo slovanský prapor. Uprostřed banderia byl slavný průvod svatební, který z Hulína sem byl vypraven na dvou vozech šestispřežních a jednom čtyřspřežním.
(...)
Národní listy, 25. 8. 1885 - odpolední vydání
Sjez císařů v Kroměříži.
(Telegr. zpr. "Nár. Listů."
E. Z Kroměříže, 24. srpna.*) Velikolepé osvětlení v malém městě očekávati nelze, zde všeobecnost a srdečnost nahrazuje velikolepost. Srdečné a všeobecné bylo dnešní osvětlení Kroměříže; nebylo uličky, nebylo domku, jež by byly zůstaly tmavé. Zvláště krásné náměstí kroměřížské vypadalo pěkně. Na mnohých místech byly transparenty, ponejvíce obrazy rakouských, někde také ruských manželů císařských. Obelisky uprostřed náměstí hlásaly nápisy s počátečními písmeny jmen členů císařské rodiny radost města z přítomnosti vzácných hostí. Na radnici a na zámku zapáleny bengálské ohně v barvách červeno-bílých.
V 8 hodin sestavil se průvod. Němci sestavovali se v "Concordii", Čechové v "Občanské besedě". Udeřením osmé hodiny hnul se průvod s voskovicemi, lampiony a svítilnami k zámku. Před průčelím seskupili se čeští a němečtí zpěváci. Nejdříve zapěl "Moravan" slavnostní kantátu na slova Višňákova, od Javůrka zvlášť složenou. "Concordia" zpívala kantátu: "Wohin mit der Freud'?", načež střelecká kapela hrála fantasie z "Tannhäusera", pak český sbor "Vlasti" od Tovačovského. Němci zakončili přednesem písně "Mein Oesterreich, mein Vaterland!". Císař po celou dobu byl s korunním princem v okně; v pozadí bylo viděti arcivévodu Karla Ludvíka. Císařovna se neobjevila.
Ohromné davy lidu, které průvod provázely, propukly, jakmile císaře uhlídaly, v jásavé volání "Sláva!", kteréž tak dlouho trvalo, až se průvod hlučným provoláváním Slávy! od zámku se vzdálil. Na náměstí hrála městská kapela rakouskou hymnu, kterouž lid sebou zpíval. Náměstí bylo rozjařeným a slavnostně naladěným lidem jak nabito a ještě v 10 hodin proudí náměstím a ulicemi.
*) Telegram tento, byv podán v Kroměříži včera o půl 10. hod. večer, došel nás teprve dnes ke 3. hodině ranní.
Národní listy, 26. 8. 1885
Schůze císařů v Kroměříži.
E. Z Vídně, 25. srpna. (Zvl. tlg. "N. L.")
Hned o 9. hod. ranní vyjelo nás deset vyvolených zpravodajů do Hulína, abychom zde očekávali příchod cara a ze srdečnosti shledání se a pozdravu obou panovníků činili závěrku na stupeň vroucnosti přátelských svazků obou mocí.
(...)
Posláni jsme byli do Hulína, předpokládajíce, že připadne nám obtížnější část zpravodajské práce.
(...)
Nádraží je pěkně vyzdobeno, před vchodem do čekárny zřízen byl pěkný plátěný stan, na jehož vrcholu vlál český prapor mezi rakouským a ruským.
Stan zřízen byl patrně v tom smyslu, že pod ním odbude se entrevue cara s císařem. Byl proto se všech stran zacloněn širokolistými palmami. Na postranních stěnách stanu byly zavěšeny zelené věnce s červenobílými poli. Na peronu visely znaky dědičných zemí rakouských a zemí koruny české. V dekoracích měly české barvy převahu, potom rakouské a ruské. S vysokých stožárů vlály veliké ruské prapory. Vnitřní prostory nádražní budou dekorovány bíle pro případ, že by císař a korunní princ, jejichž příjezd byl ustanoven na 11. hod. a 20 minut, chtěli tu čekati a cara sem uvésti. První salon vytapetován byl červenobílými látkami a měl nábytek s červeným damaškem. Visí tu fotografie výborné Aignerovy podobizny císaře rakouského. Druhý salon dekorován byl bíle a měl černý nábytek. Všude palmy a exotické květiny kolem vysokých zrcadel.
(...)
Na kroměřížském nádraží ještě před samým příjezdem cara byl veliký chvat. Doplňovala a opravovala se dekorace, přenášely se květiny, stolky květinové, předělávaly se dekorace - zkrátka panoval veliký neklid. Snad proto uzavřelo se na nějakou dobu nádraží docela a sama čestná stráž semohla se do nádraží hned dostati a když přibyla, nemohl se velitel hned rozhodnouti, jak nejvýhodněji by ji sestavil, tak že šikovala se zrovna již před přijíždějícím dvorním vlakem.
(...)
Toho času ještě odstraňovali zřízenci dráhy každou stopu lidské nohy v čerstvě nasypaném písku. Sotva že všichni připuštěni byli na místě, byl tu již ruský dvorní vlak. Lokomotiva byla tu již ozdobena ruskými prapory, což stalo se patrně na cestě.
(...)
O půl šesté, tedy zrovna půl hodiny před počátkem oběda, byli jsme vpuštěni do jídelny, kde již bylo na obrovském stole prostřeno. U každého místa je napsáno jméno hosta. Císařské rodiny sedí po obou stranách a uprostřed. Talíře jakož i příbor jsou z ryzího zlata. Uprostřed stolu je veliká, nízká váza s drahocennými květinami, u každého talíře láhev vody a láhev s červeným a bílým vínem. Když jsme vstoupili, byli již lokajové v červených, širokými zlatými prýmy ozdobených fracích na místě. Bylo jich celé hejno; u dveří furýr se stříbrnou holí.
Národní listy, 27. 8. 1885
Schůze císařů v Kroměříži.
E. Z Kroměříže, 26, srpna.
(Zvl. telegr. "Nár. Listů.")
Dnešním večerem ukončí se historická událost schůze dvou císařů, aniž tou chvílí - nepravím odhalena, ale aspoň nadzvednuta - je rouška zahalující její účel, význam a dosah. Okázalosti vlastně již včera dostoupily vrcholu. Lid se všech končin Moravy sem dychtivě shrnuvší se volným proudem vrací se ke svým krbům; mnohý sklamán, že neviděl, čeho si přál, a že nikoho z ruských hostí nezahlédl. Co však bylo na lidu moravském učinil. Za zvýšení zevnějšího účinku památných těchto dní přísluší mu plné uznání, i městu Kroměříži, kteréž víc učinilo, nežli očekávati se mohlo, zvlášť ale statečnému venkovskému lidu, kterýž pestrými svými kroji a imponujícími banderiemi propůjčil zvláštní slovanský ráz a osvědčil nejen věrnost k panujícímu císaři, ale také vlastenecké a české své smýšlení. Země, která má takový nadšený a uvědomělý lid slovanský, nebude vzdor vší nepřízni poměrů nikdy německou.
(...)
Zajímavá epizoda odehrála se dnes dopoledne u mostu před kroměřížským nádražím. Most a ulice od arcibiskupské zahrady k nádraží byly totiž před odjezdem císařů na honbu uzavřeny. Z venkova přišla četná svatba na oddavky do kroměřížského děkanského kostela, ale krom hněvu ženicha a slz nevěsty nemohla se dostati do města. Smutní snoubenci musili slyšeti špatné i dobré vtipy na své rozpaky. Zejmena ženichovi domlouval jeden šprýmař, že uzavření ulic pro vozy je božským pokynutím, aby si ženitbu rozmyslil a dokud je čas, utekl. Ženich nechtěl slyšeti a nevěsta tak usedavě plakala, že několik okolostojících ustrnulo se a u stráže i pořadatelů vymohli svatbě volný průchod. Byl povolen s podmínkou, aby rychle most přeběhli. Šťastný ženich a rozradovaná nevěsta, jakož i hejno družiček v širokých sněhobílých sukních a modrých kabátcích dali se na útěk a také družbové, kmotři, panímámy v potu tváří snažili se jim postačiti. Byli zrovna prostřed mostu, když jeli oba císařové a jejich družina. Tím asi jejich štěstí bylo úplné.
Z Kroměříže, 26. srpna. (C.-B.) Císař, car, korunní princ Rudolf a velkokníže Vladimír vyjeli si předpolednem v loveckém kroji do knížecího lesa, kdež pod stromem byla tabule s 32 příbory na dejeuner dinatoire. Lovecká společnost projela myslivnou na 5 vozech, ubírajíc se do revíru. Za honby projelo se ostatní panstvo parkem. U myslivny vystoupila společnost z kočárů a nastala velmi čilá zábava. Ruský dvorní malíř Zichy zhotovil skizzy pro denník ruského císaře.
Národní listy, 27. 8. 1885 - odpolední vydání
E. Z Kroměříže, 27. srpna. Císařovna nepřivolila okázalé manifestaci, která jí na počest byla uchystána. Odjela o 9. hodině v zakrytém voze na nádraží, kde dvorní vlak čekal. Družina její a mnoho úředních osob, které neodjely s vlakem korunního prince, odjely s ní. Všude snímají se emblemy a dekorace, je po slavnosti.
Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Starostové obcí okresu kroměřížského, zdouneckého, holešovského, přerovského, kojetínského a prostějovského konají skoro denně porady a schůze a usnesli se již na tom, vypraviti k uvítání tak vzácných hostů malebná banderia v hanáckých krojích a s prapory a dokázati tak, že netřeba jim ani před panovníkem a carem národa pobratimského původ svůj zakrývati. Žel, že též purkmistr města českého a šlechtic Bojakovský nemá tolik hrdosti co prostý rolník...
Národní listy, 21. 8. 1885
Denní zprávy
(...)
- Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Vrchní pořadatelé, za které zvoleni stařičký starosta p. Lerche a starosta zlobický p. Dedek, označeni červenobílými šerpami, ustanoví okresy, jak budou za sebou následovati.
(...)
S okrašlováním města již započato a domy zdobí se ponenáhlu lepými látkami barev rakouských a moravských. Jehlance singulárního měšťanstva oplétají se chvojem a dřevěná kostra slavobrány svěřena již rukám dovedných malířů.
(...)
Od soboty vlají z domu purkmistra kroměřížského, barona Bojakovského dva mohutné prapory, černožlutý a červeno-bílý, hlásající obyvatelstvu, že zprávy o schůzi císařů v Kroměříži byly úředně stvrzeny. O hanáckém banderiu sděluje se ještě z jiné strany: K velkolepému banderiu, které vzdá poctu venkova milovanému mocnáři, přidruží se též, představující hanáckou svatbu. Na čtyřspřežném voze pojede ženich s nevěstou, na šestispřežném družičky. Banderium každého okresu bude míti veliký prapor červeno-bílý, banderisté z jednotlivých obcí pojedou pod svými prapory.
 |
| Moravské barvy červená a bílá. Červenobílý prapor odvozený z červenostříbrně šachované moravské orlice |
Národní listy, 21. 8. 1885 - odpolední vydání
Denní kronika
(...)
- Schůze císařů v Kroměříži. Přípravy k uvítání blíží se již ukončení. Velkolepá brána u prvního mostu týčí se již hrdě do výše, u druhého mostu staví se již tribuny, obelisky jsou již vztýčeny a pokrývají se již chvojím. Rovněž domy počínají se již dekorovati a okrašlovati věnci. Zámecký vchod opatřen jest již po obou stranách velkými reflektory.
(...)
Jak se dovídáme, nezměnil baron Bojakovský svého úmyslu a osloví císaře jako starosta českého města - jazykem německým. Voličům, kteří nepřejí si zajisté, aby město jich závodilo o slávu s Kocourkovem, jest tento krok pana barona nejlepším poučením pro příští volby!
(...)
Dle plakátů obecních úřadů budou službu bezpečnostní obstarávati též důvěrníci městských okresů, kteří budou označeni červeno-žlutými kokardami a červenými šerpami.
Národní listy, 22. 8. 1885 - odpolední vydání
Denní kronika
(...)
- Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Na nádvoří zámku bude očekávati císaře a císařovnu 60 družiček, z nichž baronesa Bojakovská podá císařovně kytici. Banderium hanácké bude skvělé, bude čítati 1400 jezdců. Nyní proslýchá se opět, že bar. Bojakovský učinil voličům svým "ústupek", uvítá prý císaře též několika slovy českými, hlavní, delší řeč však bude německá a dáno jí bude místo přední. K tomuto ústupku "českého" šlechtice netřeba poznámky.
(...)
Již v těchto dnech přichází do Kroměříže velmi mnoho cizinců. Obyvatelstvo z Moravy i Slezska hrne se do města. Následkem toho zavedena i v noci stálá služba stráže bezpečnosti.
Národní listy 24. 8. 1885
Sjezd císařův v Kroměříži.
--E. Z Kroměříže, 23. srpna.
(Zvl. telegr. "Národních listů").
(...)
Až krátce před Hulínem jeví se první stopy slavnosti. Podél kolejí vztyčeny jsou prapory v ruských, rakouských, moravských a českých barvách.
(...)
Město jest v slavnostním hávu, není domu bez praporů a bez věnců; dekorace není ovšam velkoměstská, ale svědčí o dobré vůli.
Patrně střásli Kroměřížané tu lhostejnost, která jim roku 1848 vyčítána byla. U mostu před vstupem do města zvedá se triumfální brána korunovaná alegorickou sochou značící, trvám, bohyni Slávy, věnčící dva mladé hochy. Na hlavním náměstí kolem vodotrysku postaveny 4 obelisky, na nichž nalézají se transparenty pro zejtřejší osvětlení. Nad obelisky zářiti budou čtyři začáteční písmeny jmen obou císařských rodů. Nápisů je pořídku, ruský viděl jsem jeden: "Bože cara chraniž i Marii Fedorovnu."
Rakouské barvy převládají, ruská, červeno-oranžově-bílá je dost hustá, často místo oranžové omylem užito barvy žluté. Moravská zemská barva žluto-červeno-modrá, jakož i obě národní, bílo-modrá a červeno-bílá nejsou tak časté, jak by slušelo Kroměříži, kteráž je tak česká, že žasnouti se musí, jak mohla platit za město německé. Ještě dnes má obojživelné zastupitelstvo a našel se troufalec, jenž dnes vyvěsil německo-národní prápor. Barvy ty vzbudily však takové pohoršení, že purkmistr kázal je odstraniti. Mezi vyvěšenými znaky pozoroval jsem s potěšením několikráte českého lva.
(...)
Nejhlavnější dny slavnostní jsou pondělek a úterek. Hanáci přísahají na pondělek, kdy na dvou tisících koních uvítají svého panovníka. Má se za to, že car a jeho rodina nebudou ani viděni a lituje se, že neuvidí okázalé vystoupení českého lidu. Němci marně snaží se vtlačiti slavnostem německý ráz; není k tomu Němců. Nevěřím, že by tu bylo jediného spravedlivého Němce; pensisty, úředníky a židy k nim nepočítám. Bezpečnost je opatřena znamenitě, smí-li se souditi dle počtu její strážců. Jsou zde rakouští četníci, městská - a to se rozumí, že německá - policie, rakouská tajná policie, ruští policisté a důvěrníci.
I tuzemci musí vykazovati se průvodními listy a podobnými dokumenty, kromě toho střežen jest arcibiskupský palác tělesnou gardou arcibiskupskou - čítá 10 mužů mezi 25 a 75 lety. Vtip, který v nejvážnější chvíli se dostavuje, tvrdí, že mladí vřaděni byli teprv dobou nejnovější. Buď jak buď, tělesná stráž ta s huňatými, na pražské granátníky upomínajícími čepicemi a pestrobarevnými obleky nečiní špatný dojem. Že má pušky na kamen nikdo neví, jakož také dvě maličká děla jimi střežená imponují aspoň svým novým nátěrem. Mne smířila červenobílá barva jich lafet a kol. Ostatně se musíme my novináři chovati zde rozumně a nesmíme býti zlomyslnými.
Poznámka: Viz znak olomoucké arcidiecéze.
Národní listy, 25. 8. 1885
Z Kroměříže, 24. srpna. (C.-B.) Vkusně okrášlené město poskytuje opravdu slavnostně krásnou podívanou. Všady plno lidu, zvláště vyniká venkovské obyvatelstvo ve svém bohatém národním kroji. O pořádek při vjezdu císařských manželů budou starati se veteráni; korporace a školní mládež budou ve špalíru. Na nádraží podají císařovně kytici jménem města, na zámku pak jménem venkovského obyvatelstva. Sejde snad s průvodu s pochodněmi, protože počasí je nepříznivé. - Hrabě Taafe přijal obecní radu s purkmistrem a odebral se pak do knížecího lesa prohlédnout honební revír.
Dvorní vlak s dvěma ověnčenými lokomotivami přijel o 3. hod. spoledne do bohatě ozdobeného nádraží. Císař vystoupil z vozu a pomáhal císařovně při sestupování.
(...)
Vnitř nádraží stálo 12 bílých družiček, dcer předních osobností. Purkmistrova dcera podala kytici císařovně, kteráž ji blahosklonně přijala. Císař nařídil jeti krokem.
U dvou jehlanců stáli rolníci, mužští i ženské, s hospodářským nářadím. Selské dcerky podaly císařovně kytici jmenem venkovského obyvatelstva. Při spatření císařské rodiny rozlehlo se hromové "Sláva", kteréž mile dojímalo zvláště z úst školní mládeže.
Před zámkem stála mladá děvčata, před zámeckým parkem vlál císařský prapor. V zámku přivítal vznešené hosty kardinál kn. Fürstenberg s duchovenstvem. Potom následovalo přijímání deputací.
Nejskvělejší byl okamžik, když táhla hanácká banderia s hudbou a vlajícími prapory. Krom silného deště vyšel císař ven před bránu a byl uvítán s nevýslovným jásotem. Pobočník přehodil císaři plášť a podal mu čapku místo generálského klobouku. Ohromný dav pohyboval se za hromového Hurrah a Sláva! Císařovna dívala se s okna. Až na dvě zastávky bral se průvod směrně ku předu. Koňů počítalo se na 1200. Skoro každé banderium mělo jiný kroj a poskytovaly malebný obraz.
Celý průvod, čítající asi 3000 hlav, trval asi hodinu. Již zdál se skoro u konce a císař odešel, když zvuky hudby oznamovaly nové oddělení. Císař přistoupil k oknu, což spůsobilo opět velké nadšení. Pak přišla selská svatba hanácká a skupení hanáckých selek.
(...)
Dějinný okamžik.
Rodná Moravěnka stane se dnes svědkem dějinné události následků dosud nedozírných. Oděna v slavnostní háv přijme v Kroměříži, v novějších dějinách rakouských v mysli národův sněmem kroměřížským vděčně vzpomínané, panovníky dvou mohutných říší: Jeho Veličenstvo císaře našeho Františka Josefa I. a cara všech Rusův Alexandra III.
(...)
Sjezd císařů v Kroměříži.
(Zvl. telegr. "Nár. Listů."
E. Z Kroměříže, 24. srpna. Obraz dnešního dne jest velkolepá opravdu slavnost národní a sice česká slavnost národní, proti kteréž úřadní a ceremonielní část programu ustoupila daleko do pozadí. Kroměříž byla dnes pravou Mekkou české Hany a trosky od věků zakládaných zmizely úplně v mohutném slovanském přítoku. Však sama císařovna hned na první ráz odnesla dojem, že nalézá se v ryze české krajině a k frenštátskému purkmistrovi Kallusovi, kterýž s deputacemi měst a obcí moravských od císařských manželů byl přijat, pronesla se, že málo tu slyšeti němčina, a když oslovený poznamenal, že daleko široko panuje výhradně slovanský jazyk, dodala císařovna: Vím, že tu bydlí Čechové. Císař pak sám děkoval hromadné deputaci moravských měst jen jazykem českým, z čehož statečný bar. Bojakovský, kterýž císaře na nádraží pozdravil jenom německy a v uvítací řeči v residenčním sále napřed německy, může vzíti si naučení, že nikde nezískal si vděku za urážlivé odstrčení jazyka českého. Nejapnost ta nezvýší věru beztoho nevalnou důvěru těch českých měst, které nedávno ho zvolila říšským poslancem.
Čistě národní ráz české národní slavnosti i skeptika a pesimistu musil posilniti. Byl to radostný pohled na ty tisíce Hanáků na krásných koních! Všechny jejich prapory byly červeno-bílé nebo červeno-bílé-modré a vědomí národní jevilo se v hřímavém volání: "Sláva našemu králi!" Banderium hanácké i slovácké, jakož i sta lepých Hanaček a Slovaček zvýšily okázalost a působivost dnešních slavností nesmírně a nejvyšší hofmistrovský úřad, na němž Hanáci v pravém smyslu slova vynutili si svolení, aby defilovati mohli před panovníkem, zajisté dnes uznává, že jeho odpor nebyl důvodným. Císař sám patrně byl potěšen pohledem na křepký ten lid. Nařídilť, aby s defilováním počkalo se, až sejde dolů, a navzdor silnému lijavci vyšel před arcibiskupský palác a téměř celou hodinu vytrval na místě, přijímaje holdování českého lidu. Když déšť neustával a svrchní šat císařův byl celý promoklý, vešel císař do komnat císařovny a stál u otevřeného okna až celý jásající průvod přešel. Také císařovna objevila se několikráte u okna.
(...)
Myslím, že necením příliš vysoko množství účastníků průvodu a diváků padesáti tisíci.
Jaký hluk a vítr v malé Kroměříži panuje, snadno si představíte. Od rána již na různých náměstích seskupovaly se spolky, pořádala se banderia, procházely městem hudební kapely. Po polednách seřaďoval se dvojstup od nádraží až k zámku. Nádraží samo bylo uzavřeno a neměl - kromě několika hodnostův a desíti žurnalistů - nikdo přístupu, takže velký perron byl prázdný, což nečinilo dojem nejlepší. Nelze také uhodnouti příčinu, ze které se tak stalo. Císař sám zdál se býti překvapen. Přijel určitě rázem 3. hodiny.
(...)
Když vlak zastavil, sestoupil císař. Vozy byly ještě v pohybu a on by byl málem klesl. Podal ruku císařovně, kteráž lehce seskočila. Císař měl obyčejnou polní generálskou uniformu. Císařovna má po přestálých chorobách zase velmi mladistvé vzezření. Byla oblečena velmi jednoduše:
(...)
Bojakovský pozdravil císaře několika německými slovy, načež císař zkrátka odpověděl. Císařovna přistoupila a vyměnila s purkmistrem několik slov, pak obrátila se k hr. Taafovi. Císař byl vítán na to hr. Vetterem též německy a po krátké odpovědi přistoupil k přítomným generálům.
(...)
Na to vstoupil císař a císařovna do uchystaných kočárů.
(...)
Následovaly vozy s ostatním komonstvem, družičky a žurnalisté.
Jak obecenstvo císaře zahlédlo, propuklo v bouřlivé volání Sláva! Hoch nebylo ani slyšeti. U mostu před slavobránou stály na jehlanci, klestí ozdobeném švarné Hanačky, seskupené v živé obrazy z hospodářského života, za jehlancem byla naplněna veliká tribuna Hanačkami v pestrém národním kroji. Všechny měly červené šátky, zlatou třásní vroubené, na spůsob turbanu na hlavách.
Císařské povozy jely volným krokem hustými davy lidstva, z něhož na zvláštní přání císaře odstranili se četníci. Lid arci volal nadšeně Slávu! a císař a císařovna přívětivě děkovali.
Hned po příjezdu do arcibiskupského paláce přijímali císařští manželé deputace, tak zejména hromadnou deputaci obcí venkovských na Hané a Slovácka. dále deputace měst Přerova, Olomouce, Výškova, Frenštátu, Holešova a Zlína.
(...)
Císař mluvil většinou česky. Také císařovna oslovila mnohé.
Zatím seřaďoval se průvod, jenž defilovati měl před palácem. O 4. hod. hnul se, ale zároveň dalo se do deště. Císař dal rozkaz, aby průvod zastavil se, až sejde dolů. Sešel a v dešti vytrval. V průvodu byli kroměřížští střelci, Sokolové okolních měst, spolky veteránské, zpěvácké, hasičské, cechy aj., jejichž vypočítávání mi odpustíte. Nejskvělejší částí průvodu bylo hanácké a slovácké banderium. Nejméně 1600 jezdců z okresů kroměřížského, hulínského, zdouneckého, kojetínského, přerovského, holešovského a napajedelského. "Horymír" z Olomouce, jízdný Sokol prostějovský a "Zaporož" litovelský, ba i vzdálení Podhoráci v žlutých koženkách přijeli na koních. Každá četa měla dle svého kraje malebný stejnokroj a červenobílý nebo slovanský prapor. Uprostřed banderia byl slavný průvod svatební, který z Hulína sem byl vypraven na dvou vozech šestispřežních a jednom čtyřspřežním.
(...)
 |
| Pro Národní listy jsou červeno-bílo-modré prapory slovanskými a červeno-bílé prapory českými prapory. Na Moravě jsou to moravské prapory. Jednou jsou v podobě bikolory vycházející z představy červenostříbrného šachování moravské orlice, podruhé v podobě trikolory, která zahrnuje i modrou barvu štítu. |
Národní listy, 25. 8. 1885 - odpolední vydání
Sjez císařů v Kroměříži.
(Telegr. zpr. "Nár. Listů."
E. Z Kroměříže, 24. srpna.*) Velikolepé osvětlení v malém městě očekávati nelze, zde všeobecnost a srdečnost nahrazuje velikolepost. Srdečné a všeobecné bylo dnešní osvětlení Kroměříže; nebylo uličky, nebylo domku, jež by byly zůstaly tmavé. Zvláště krásné náměstí kroměřížské vypadalo pěkně. Na mnohých místech byly transparenty, ponejvíce obrazy rakouských, někde také ruských manželů císařských. Obelisky uprostřed náměstí hlásaly nápisy s počátečními písmeny jmen členů císařské rodiny radost města z přítomnosti vzácných hostí. Na radnici a na zámku zapáleny bengálské ohně v barvách červeno-bílých.
V 8 hodin sestavil se průvod. Němci sestavovali se v "Concordii", Čechové v "Občanské besedě". Udeřením osmé hodiny hnul se průvod s voskovicemi, lampiony a svítilnami k zámku. Před průčelím seskupili se čeští a němečtí zpěváci. Nejdříve zapěl "Moravan" slavnostní kantátu na slova Višňákova, od Javůrka zvlášť složenou. "Concordia" zpívala kantátu: "Wohin mit der Freud'?", načež střelecká kapela hrála fantasie z "Tannhäusera", pak český sbor "Vlasti" od Tovačovského. Němci zakončili přednesem písně "Mein Oesterreich, mein Vaterland!". Císař po celou dobu byl s korunním princem v okně; v pozadí bylo viděti arcivévodu Karla Ludvíka. Císařovna se neobjevila.
Ohromné davy lidu, které průvod provázely, propukly, jakmile císaře uhlídaly, v jásavé volání "Sláva!", kteréž tak dlouho trvalo, až se průvod hlučným provoláváním Slávy! od zámku se vzdálil. Na náměstí hrála městská kapela rakouskou hymnu, kterouž lid sebou zpíval. Náměstí bylo rozjařeným a slavnostně naladěným lidem jak nabito a ještě v 10 hodin proudí náměstím a ulicemi.
*) Telegram tento, byv podán v Kroměříži včera o půl 10. hod. večer, došel nás teprve dnes ke 3. hodině ranní.
Národní listy, 26. 8. 1885
Schůze císařů v Kroměříži.
E. Z Vídně, 25. srpna. (Zvl. tlg. "N. L.")
Hned o 9. hod. ranní vyjelo nás deset vyvolených zpravodajů do Hulína, abychom zde očekávali příchod cara a ze srdečnosti shledání se a pozdravu obou panovníků činili závěrku na stupeň vroucnosti přátelských svazků obou mocí.
(...)
Posláni jsme byli do Hulína, předpokládajíce, že připadne nám obtížnější část zpravodajské práce.
(...)
Nádraží je pěkně vyzdobeno, před vchodem do čekárny zřízen byl pěkný plátěný stan, na jehož vrcholu vlál český prapor mezi rakouským a ruským.
Stan zřízen byl patrně v tom smyslu, že pod ním odbude se entrevue cara s císařem. Byl proto se všech stran zacloněn širokolistými palmami. Na postranních stěnách stanu byly zavěšeny zelené věnce s červenobílými poli. Na peronu visely znaky dědičných zemí rakouských a zemí koruny české. V dekoracích měly české barvy převahu, potom rakouské a ruské. S vysokých stožárů vlály veliké ruské prapory. Vnitřní prostory nádražní budou dekorovány bíle pro případ, že by císař a korunní princ, jejichž příjezd byl ustanoven na 11. hod. a 20 minut, chtěli tu čekati a cara sem uvésti. První salon vytapetován byl červenobílými látkami a měl nábytek s červeným damaškem. Visí tu fotografie výborné Aignerovy podobizny císaře rakouského. Druhý salon dekorován byl bíle a měl černý nábytek. Všude palmy a exotické květiny kolem vysokých zrcadel.
(...)
Na kroměřížském nádraží ještě před samým příjezdem cara byl veliký chvat. Doplňovala a opravovala se dekorace, přenášely se květiny, stolky květinové, předělávaly se dekorace - zkrátka panoval veliký neklid. Snad proto uzavřelo se na nějakou dobu nádraží docela a sama čestná stráž semohla se do nádraží hned dostati a když přibyla, nemohl se velitel hned rozhodnouti, jak nejvýhodněji by ji sestavil, tak že šikovala se zrovna již před přijíždějícím dvorním vlakem.
(...)
Toho času ještě odstraňovali zřízenci dráhy každou stopu lidské nohy v čerstvě nasypaném písku. Sotva že všichni připuštěni byli na místě, byl tu již ruský dvorní vlak. Lokomotiva byla tu již ozdobena ruskými prapory, což stalo se patrně na cestě.
(...)
O půl šesté, tedy zrovna půl hodiny před počátkem oběda, byli jsme vpuštěni do jídelny, kde již bylo na obrovském stole prostřeno. U každého místa je napsáno jméno hosta. Císařské rodiny sedí po obou stranách a uprostřed. Talíře jakož i příbor jsou z ryzího zlata. Uprostřed stolu je veliká, nízká váza s drahocennými květinami, u každého talíře láhev vody a láhev s červeným a bílým vínem. Když jsme vstoupili, byli již lokajové v červených, širokými zlatými prýmy ozdobených fracích na místě. Bylo jich celé hejno; u dveří furýr se stříbrnou holí.
Národní listy, 27. 8. 1885
Schůze císařů v Kroměříži.
E. Z Kroměříže, 26, srpna.
(Zvl. telegr. "Nár. Listů.")
Dnešním večerem ukončí se historická událost schůze dvou císařů, aniž tou chvílí - nepravím odhalena, ale aspoň nadzvednuta - je rouška zahalující její účel, význam a dosah. Okázalosti vlastně již včera dostoupily vrcholu. Lid se všech končin Moravy sem dychtivě shrnuvší se volným proudem vrací se ke svým krbům; mnohý sklamán, že neviděl, čeho si přál, a že nikoho z ruských hostí nezahlédl. Co však bylo na lidu moravském učinil. Za zvýšení zevnějšího účinku památných těchto dní přísluší mu plné uznání, i městu Kroměříži, kteréž víc učinilo, nežli očekávati se mohlo, zvlášť ale statečnému venkovskému lidu, kterýž pestrými svými kroji a imponujícími banderiemi propůjčil zvláštní slovanský ráz a osvědčil nejen věrnost k panujícímu císaři, ale také vlastenecké a české své smýšlení. Země, která má takový nadšený a uvědomělý lid slovanský, nebude vzdor vší nepřízni poměrů nikdy německou.
(...)
Zajímavá epizoda odehrála se dnes dopoledne u mostu před kroměřížským nádražím. Most a ulice od arcibiskupské zahrady k nádraží byly totiž před odjezdem císařů na honbu uzavřeny. Z venkova přišla četná svatba na oddavky do kroměřížského děkanského kostela, ale krom hněvu ženicha a slz nevěsty nemohla se dostati do města. Smutní snoubenci musili slyšeti špatné i dobré vtipy na své rozpaky. Zejmena ženichovi domlouval jeden šprýmař, že uzavření ulic pro vozy je božským pokynutím, aby si ženitbu rozmyslil a dokud je čas, utekl. Ženich nechtěl slyšeti a nevěsta tak usedavě plakala, že několik okolostojících ustrnulo se a u stráže i pořadatelů vymohli svatbě volný průchod. Byl povolen s podmínkou, aby rychle most přeběhli. Šťastný ženich a rozradovaná nevěsta, jakož i hejno družiček v širokých sněhobílých sukních a modrých kabátcích dali se na útěk a také družbové, kmotři, panímámy v potu tváří snažili se jim postačiti. Byli zrovna prostřed mostu, když jeli oba císařové a jejich družina. Tím asi jejich štěstí bylo úplné.
Z Kroměříže, 26. srpna. (C.-B.) Císař, car, korunní princ Rudolf a velkokníže Vladimír vyjeli si předpolednem v loveckém kroji do knížecího lesa, kdež pod stromem byla tabule s 32 příbory na dejeuner dinatoire. Lovecká společnost projela myslivnou na 5 vozech, ubírajíc se do revíru. Za honby projelo se ostatní panstvo parkem. U myslivny vystoupila společnost z kočárů a nastala velmi čilá zábava. Ruský dvorní malíř Zichy zhotovil skizzy pro denník ruského císaře.
Národní listy, 27. 8. 1885 - odpolední vydání
E. Z Kroměříže, 27. srpna. Císařovna nepřivolila okázalé manifestaci, která jí na počest byla uchystána. Odjela o 9. hodině v zakrytém voze na nádraží, kde dvorní vlak čekal. Družina její a mnoho úředních osob, které neodjely s vlakem korunního prince, odjely s ní. Všude snímají se emblemy a dekorace, je po slavnosti.
Die Presse, srpen 1885 - setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži
Die Presse, 23. 8. 1885
(...)
In der Ausschmückung der Häuser wird Alles angewendet, was man mit farbigen Stoffen, welche die österreichischen, habsburglothringischen, mährischen und russischen Embleme versinnbildlichen, mit Kränzen, Laubgewinden und Blumen ausführen kann; dabei wird eine ziemlich große Mannichfaltigkeit in der Anwendung und Gruppirung der Decorationen entwickelt, die auch von gutem Geschmack Zeugniß gibt. Das farbenreichste Bild aber wird die Bevölkerung bieten, da zu dem städtischen Costume sich auch das nationale Gewand gesellen wird, und Banderien zu Pferde, ein ganzer Hochzeitszug, Vereinsgruppen mit Bannern und Fahnen werden - wenn das Wetter günstig bleibt - ein lebhaftes Colorit der Einzugsstraße geben.
(...)
Dort, wo der Kaiserwagen halten wird, wurde eine gedeckte Halle gebaut. Die Bahn- und Restaurationsräume wurden in Salons umgewandelt, der eine Flügel des Bahnhofes mit österreichischen, der andere mit russischen Farben geschmückt; Fahnen, Wappenschilder, Guirlanden, Bouquets in reichem Maße zur Decoration verwendet, das Geleise und die angrenzenden Theile des Bahnhofes mit 160 Lampen versehen, so daß im Falle einer Fahrt in den Abendstunden eine vollständige kräftige Beleuchtung erzielt werden kann, und nichts wurde gespart, um eine wirksame Decoration zu ermöglichen. Die Kremsierer Bahn thut auf ihrer Linie das Gleiche, während hier in der Stadt die Commune und die Bürger die Decorirung sich angelegen sein lassen.
(...)
(Telegramme der "Presse".)
Kremsier, 22. August
(...)
Der Bürgermeister Bojakowski wird an Kaiser Franz Josef eine Ansprache in deutschen Worten halten und mit einem Schlußsatze in czechischer Sprache schließen. Von Seite der Gemeinde Ungarisch-Hradisch gelangte heute eine Eingabe an das Bürgermeisteramt mit der eindringlichen Mahnung, daß Bürgermeister Bojakowski eingedenk sein möge, daß die Bewohner dieses Ortes ihm bei der letzten Reichsrathswahl ihre Stimmen zugewendet haben und daß er schon aus Dankbarkeit bei einem so festlichen Anlasse die czechische Nation nicht hintansetzen dürfe. Alle diese Wünsche dürften aber nicht in Erfüllung gehen, denn Bürgermeister Bojakowski hat bereits das Concept seiner Ansprache höchstensorts vorgelegt, wo es auch seine Genehmigung gefunden hat. Eine Aenderung ist also gänzlich ausgeschlossen.
(...)
Der prachtvolle Triumphbogen nächst dem Bahnhofe an der Marchbrücke ist bereits vollendet. Derselbe ist eine getreue Nachbildung des römischen Triumphbogens des Kaisers Severus.
(...)
Kremsier, 22. August. Die Decorirungs-Arbeiten in der Stadt schreiten rapid fort, fast jedes Haus trägt Festons und Guirlanden aus Tannenreisig. Ueberall sieht man Fahnen, zumeist schwarz-gelbe, blau-weiße und weiß-rothe, häufig die russische Tricolore.
Die Presse, 24. 8. 1885
Die Kaiser-Zusammenkunft in Kremsier.
(Orig.-Corr. d. "Presse".)
Kremsier, 23. August.
(...)
Die nordöstliche Ecke nimmt der historisch berühmt: Saal ein, der nach 1848 dem Reichstag als Versammlungsort gedient hat Gegenwärtig wird er als Speisesaal benützt werden.
(...)
Es bildet dies zugleich das letzte Zimmer der östlichen Gartenfront in den Vorsaal zum Weißen Saal - dem ehemaligen Reichstagssaal. Dieser ist der größte, schönste und vornehmste Raum des Hauses.
(...)
Bekanntlich befindet sich im Gefolge des russischen Kaisers auch Hofmaler Zichy. Er ist nach Kremsier gekommen, um die wichtigsten Momente der Zusammenkunft sofort aufzunehmen und dann in Bildern darzustellen. Er wird auch eine Gruppe der fürstlichen Persönlichkeiten aufnehmen.
(...)
(Telegramme des Correspondenz-Bureau.)
Kremsier, 23. August.
(...)
Der Bürgermeister gibt durch einen heute publicirten Aufruf bekannt, daß die Schuljugend bei dem morgigen Empfange Ihrer Majestäten des Kaisers und der Kaiserin mitwirken werde.
(...)
Nicht minder falsch sind die Gerüchte von vorgenommenen Verhaftungen politischer Natur. Bisher ist keine derlei Verhaftung erfolgt, sondern sind blos stadtbekannte Vagabunden und Trunkenbolde dingfest gemacht worden.
(...)
Das Wetter ist leider zweifelhaft, so daß der geplante Fackelzug, zu welchem große Vorkehrungen getroffen wurden, fraglich erscheint.
(...)
Nun, da die Decorationsarbeiten beendet sind, bietet Kremsier, welches zu der besseren Kategorie kleiner Provinzstädte gehört, ein wahrhaft festliches und schönes Bild.
(...)
Eine trübe Witterung droht den Einzug zu stören; der Festmarsch der Bauern und der Fackelzug sollen aber jedenfalls stattfinden.
(...)
Die Theaterprobe ist gestern sehr gut ausgefallen; die Akustik des Saales ist vorzüglich.
Die Presse, 25. 8. 1885
Zur Kaiser-Entrevue in Kremsier.
(Telegramme des Special-Berichterstatters der "Presse".)
Die Ankunft des österreichischen Kaiserpaares.
Kremsier, 24. August.
Nachdem es heute Vormittags wiederholt geregnet, um halb 2 Uhr sogar ein heftiger Windstoß mannichfache Beschädigungen angerichtet hatte, heiterte sich unmittelbar vor Ankunft des kaiserlichen Zuges die Witterung auf, so daß in hellem Sonnenschein die Einfahrt des Kaiserpaares durch die jubelnde Menge erfolgte.
(...)
Auf dem festlich geschmückten Perron war eine Ehrenhalle gebaut, vor welcher an drei Mastbäumen die österreichischen und mährischen Fahnen aufgezogen waren, während vom Giebel die russische Flagge wehte.
(...)
Embleme der Landwirthschaft und des Ackerbaues zierten die grünen Obelisken, deren Kanten roth-weiß ausgeschlagen waren, und diese Embleme gruppirten sich um Porträt-Medaillons des Kaiserpaares und Wappenschilder.
(...)
Der Rahmen dieses lieblichen Bildes war auf der einen Seite die Triumphpforte der Stadt Kremsier, ein mächtiger Bau, auf der andern Seite eine mit einem eleganten Publicum gefüllte Tribüne; vor der Triumphforte wehten die Fahnen Oesterreichs, Mährens, Baierns und Rußlands. Auf einer Kuppel steht ein Genius, die Wappen Oesterreichs und Rußlands bekränzend.
(...)
Um 1/4 4 Uhr waren die Majestäten im Schlosse angelangt; in der nächsten Secunde fielen wieder schwere Regentropfen nieder.
(...)
Der Festzug
(...)
Die deutschen Frauen und Mädchen, welche ebenfalls vor dem Schlosse Aufstellung genommen hatten, trugen theils schwarze Kleider mit gelben Schärpen, theils weiße Kleider mit blauen Schärpen, während die czechischen Damen weiße Kleider mit rothen Schärpen hatten.
(...)
Nun wurde um 4 Uhr das Zeichen zur Defilirung gegeben, da plötzlich ergoß sich ein strömender Regen über die Menge.
Die Presse, 26. 8. 1885
Hullein, 25. August.
Die Ankunft des russischen Kaiserpaares ist für 11 Uhr 30 Minuten festgesetzt. Die Bewachung der Straßen von Kremsier und Hullein ist eine sehr strenge. Gendarmen und Dragoner halten Wache. Der Hulleiner Nordbahnhof ist vollständig abgesperrt.
(...)
Der Bahnhof ist reich decorirt. Ein großes graues Zelt führt von der Ausgangsthür bis an das Geleise hin und ist umgeben mit dichten Reihen großer Palmen, welche den Zugang zu dem Zelt, ja selbst den Einblick in dasselbe unmöglich machen.
(...)
Důležitá je věta v Die Presse z 25. 8. 1885: "vor der Triumphforte wehten die Fahnen Oesterreichs, Mährens, Baierns und Rußlands." - Před slavobránou (vítězný oblouk) vlály vlajky Rakouska, Moravy, Bavorska a Ruska. Potom se stačí podívat na barevnou Beckovu malbu tohoto prostoru a přiřadit jednotlivé barevné kombinace.
Zastavme se ale u vyjádření: "vor der Triumphforte" Pokud to znamená prostor, který na Beckově obrazu vidíme obsazený vlajkami na pravé straně, máme si myslet, že novinář z přítomné trikolory červená-modrá-bílá viděl jen část, totiž modrá-bílá. Kdyby to jednoduše znamenalo prostor nahoře na slavobráně (něco, kostrbatěji řečeno, jako: "v přítomnosti slavobrány" - míněno na jejím vrcholu), kde jsou na Beckově obrazu zachyceny čtyři vlajky, byla by věc na posouzení a přijetí daleko jednodušší a i to pořadí, v jakém je sdělováno, by šlo rozumněji po sobě. V případě popisu prostoru napravo to vypadá, jakoby popisovatel, pokud se tím skutečně myslí stožáry po straně silnice, vlajky z pohledu toho, co vidíme i nevidíme, vyjmenovával cik-cak.
Stejně tak je důležitý popis situace u zámku, kde tři skupiny paní a dívek očekávaly císařský pár: "Die deutschen Frauen und Mädchen, welche ebenfalls vor dem Schlosse Aufstellung genommen hatten, trugen theils schwarze Kleider mit gelben Schärpen, theils weiße Kleider mit blauen Schärpen, während die czechischen Damen weiße Kleider mit rothen Schärpen hatten." - Jedna část německých paní a dívek na sobě měla černé šaty se žlutými stuhami, čímž vyjadřovaly rakouské barvy, další část jich měla oblečeny bílé šary a přes ně modré stuhy, čímž vyjadřovaly bavorské barvy, zatímco české dámy měly oblečeny bílé šaty s červenými stuhami, čímž vyjadřovaly moravské barvy (české).
(...)
In der Ausschmückung der Häuser wird Alles angewendet, was man mit farbigen Stoffen, welche die österreichischen, habsburglothringischen, mährischen und russischen Embleme versinnbildlichen, mit Kränzen, Laubgewinden und Blumen ausführen kann; dabei wird eine ziemlich große Mannichfaltigkeit in der Anwendung und Gruppirung der Decorationen entwickelt, die auch von gutem Geschmack Zeugniß gibt. Das farbenreichste Bild aber wird die Bevölkerung bieten, da zu dem städtischen Costume sich auch das nationale Gewand gesellen wird, und Banderien zu Pferde, ein ganzer Hochzeitszug, Vereinsgruppen mit Bannern und Fahnen werden - wenn das Wetter günstig bleibt - ein lebhaftes Colorit der Einzugsstraße geben.
(...)
Dort, wo der Kaiserwagen halten wird, wurde eine gedeckte Halle gebaut. Die Bahn- und Restaurationsräume wurden in Salons umgewandelt, der eine Flügel des Bahnhofes mit österreichischen, der andere mit russischen Farben geschmückt; Fahnen, Wappenschilder, Guirlanden, Bouquets in reichem Maße zur Decoration verwendet, das Geleise und die angrenzenden Theile des Bahnhofes mit 160 Lampen versehen, so daß im Falle einer Fahrt in den Abendstunden eine vollständige kräftige Beleuchtung erzielt werden kann, und nichts wurde gespart, um eine wirksame Decoration zu ermöglichen. Die Kremsierer Bahn thut auf ihrer Linie das Gleiche, während hier in der Stadt die Commune und die Bürger die Decorirung sich angelegen sein lassen.
(...)
(Telegramme der "Presse".)
Kremsier, 22. August
(...)
Der Bürgermeister Bojakowski wird an Kaiser Franz Josef eine Ansprache in deutschen Worten halten und mit einem Schlußsatze in czechischer Sprache schließen. Von Seite der Gemeinde Ungarisch-Hradisch gelangte heute eine Eingabe an das Bürgermeisteramt mit der eindringlichen Mahnung, daß Bürgermeister Bojakowski eingedenk sein möge, daß die Bewohner dieses Ortes ihm bei der letzten Reichsrathswahl ihre Stimmen zugewendet haben und daß er schon aus Dankbarkeit bei einem so festlichen Anlasse die czechische Nation nicht hintansetzen dürfe. Alle diese Wünsche dürften aber nicht in Erfüllung gehen, denn Bürgermeister Bojakowski hat bereits das Concept seiner Ansprache höchstensorts vorgelegt, wo es auch seine Genehmigung gefunden hat. Eine Aenderung ist also gänzlich ausgeschlossen.
(...)
Der prachtvolle Triumphbogen nächst dem Bahnhofe an der Marchbrücke ist bereits vollendet. Derselbe ist eine getreue Nachbildung des römischen Triumphbogens des Kaisers Severus.
(...)
Kremsier, 22. August. Die Decorirungs-Arbeiten in der Stadt schreiten rapid fort, fast jedes Haus trägt Festons und Guirlanden aus Tannenreisig. Ueberall sieht man Fahnen, zumeist schwarz-gelbe, blau-weiße und weiß-rothe, häufig die russische Tricolore.
Die Presse, 24. 8. 1885
Die Kaiser-Zusammenkunft in Kremsier.
(Orig.-Corr. d. "Presse".)
Kremsier, 23. August.
(...)
Die nordöstliche Ecke nimmt der historisch berühmt: Saal ein, der nach 1848 dem Reichstag als Versammlungsort gedient hat Gegenwärtig wird er als Speisesaal benützt werden.
(...)
Es bildet dies zugleich das letzte Zimmer der östlichen Gartenfront in den Vorsaal zum Weißen Saal - dem ehemaligen Reichstagssaal. Dieser ist der größte, schönste und vornehmste Raum des Hauses.
(...)
Bekanntlich befindet sich im Gefolge des russischen Kaisers auch Hofmaler Zichy. Er ist nach Kremsier gekommen, um die wichtigsten Momente der Zusammenkunft sofort aufzunehmen und dann in Bildern darzustellen. Er wird auch eine Gruppe der fürstlichen Persönlichkeiten aufnehmen.
(...)
(Telegramme des Correspondenz-Bureau.)
Kremsier, 23. August.
(...)
Der Bürgermeister gibt durch einen heute publicirten Aufruf bekannt, daß die Schuljugend bei dem morgigen Empfange Ihrer Majestäten des Kaisers und der Kaiserin mitwirken werde.
(...)
Nicht minder falsch sind die Gerüchte von vorgenommenen Verhaftungen politischer Natur. Bisher ist keine derlei Verhaftung erfolgt, sondern sind blos stadtbekannte Vagabunden und Trunkenbolde dingfest gemacht worden.
(...)
Das Wetter ist leider zweifelhaft, so daß der geplante Fackelzug, zu welchem große Vorkehrungen getroffen wurden, fraglich erscheint.
(...)
Nun, da die Decorationsarbeiten beendet sind, bietet Kremsier, welches zu der besseren Kategorie kleiner Provinzstädte gehört, ein wahrhaft festliches und schönes Bild.
(...)
Eine trübe Witterung droht den Einzug zu stören; der Festmarsch der Bauern und der Fackelzug sollen aber jedenfalls stattfinden.
(...)
Die Theaterprobe ist gestern sehr gut ausgefallen; die Akustik des Saales ist vorzüglich.
Die Presse, 25. 8. 1885
Zur Kaiser-Entrevue in Kremsier.
(Telegramme des Special-Berichterstatters der "Presse".)
Die Ankunft des österreichischen Kaiserpaares.
Kremsier, 24. August.
Nachdem es heute Vormittags wiederholt geregnet, um halb 2 Uhr sogar ein heftiger Windstoß mannichfache Beschädigungen angerichtet hatte, heiterte sich unmittelbar vor Ankunft des kaiserlichen Zuges die Witterung auf, so daß in hellem Sonnenschein die Einfahrt des Kaiserpaares durch die jubelnde Menge erfolgte.
(...)
Auf dem festlich geschmückten Perron war eine Ehrenhalle gebaut, vor welcher an drei Mastbäumen die österreichischen und mährischen Fahnen aufgezogen waren, während vom Giebel die russische Flagge wehte.
(...)
Embleme der Landwirthschaft und des Ackerbaues zierten die grünen Obelisken, deren Kanten roth-weiß ausgeschlagen waren, und diese Embleme gruppirten sich um Porträt-Medaillons des Kaiserpaares und Wappenschilder.
(...)
Der Rahmen dieses lieblichen Bildes war auf der einen Seite die Triumphpforte der Stadt Kremsier, ein mächtiger Bau, auf der andern Seite eine mit einem eleganten Publicum gefüllte Tribüne; vor der Triumphforte wehten die Fahnen Oesterreichs, Mährens, Baierns und Rußlands. Auf einer Kuppel steht ein Genius, die Wappen Oesterreichs und Rußlands bekränzend.
(...)
Um 1/4 4 Uhr waren die Majestäten im Schlosse angelangt; in der nächsten Secunde fielen wieder schwere Regentropfen nieder.
(...)
Der Festzug
(...)
Die deutschen Frauen und Mädchen, welche ebenfalls vor dem Schlosse Aufstellung genommen hatten, trugen theils schwarze Kleider mit gelben Schärpen, theils weiße Kleider mit blauen Schärpen, während die czechischen Damen weiße Kleider mit rothen Schärpen hatten.
(...)
Nun wurde um 4 Uhr das Zeichen zur Defilirung gegeben, da plötzlich ergoß sich ein strömender Regen über die Menge.
Die Presse, 26. 8. 1885
Hullein, 25. August.
Die Ankunft des russischen Kaiserpaares ist für 11 Uhr 30 Minuten festgesetzt. Die Bewachung der Straßen von Kremsier und Hullein ist eine sehr strenge. Gendarmen und Dragoner halten Wache. Der Hulleiner Nordbahnhof ist vollständig abgesperrt.
(...)
Der Bahnhof ist reich decorirt. Ein großes graues Zelt führt von der Ausgangsthür bis an das Geleise hin und ist umgeben mit dichten Reihen großer Palmen, welche den Zugang zu dem Zelt, ja selbst den Einblick in dasselbe unmöglich machen.
(...)
Důležitá je věta v Die Presse z 25. 8. 1885: "vor der Triumphforte wehten die Fahnen Oesterreichs, Mährens, Baierns und Rußlands." - Před slavobránou (vítězný oblouk) vlály vlajky Rakouska, Moravy, Bavorska a Ruska. Potom se stačí podívat na barevnou Beckovu malbu tohoto prostoru a přiřadit jednotlivé barevné kombinace.
Zastavme se ale u vyjádření: "vor der Triumphforte" Pokud to znamená prostor, který na Beckově obrazu vidíme obsazený vlajkami na pravé straně, máme si myslet, že novinář z přítomné trikolory červená-modrá-bílá viděl jen část, totiž modrá-bílá. Kdyby to jednoduše znamenalo prostor nahoře na slavobráně (něco, kostrbatěji řečeno, jako: "v přítomnosti slavobrány" - míněno na jejím vrcholu), kde jsou na Beckově obrazu zachyceny čtyři vlajky, byla by věc na posouzení a přijetí daleko jednodušší a i to pořadí, v jakém je sdělováno, by šlo rozumněji po sobě. V případě popisu prostoru napravo to vypadá, jakoby popisovatel, pokud se tím skutečně myslí stožáry po straně silnice, vlajky z pohledu toho, co vidíme i nevidíme, vyjmenovával cik-cak.
Stejně tak je důležitý popis situace u zámku, kde tři skupiny paní a dívek očekávaly císařský pár: "Die deutschen Frauen und Mädchen, welche ebenfalls vor dem Schlosse Aufstellung genommen hatten, trugen theils schwarze Kleider mit gelben Schärpen, theils weiße Kleider mit blauen Schärpen, während die czechischen Damen weiße Kleider mit rothen Schärpen hatten." - Jedna část německých paní a dívek na sobě měla černé šaty se žlutými stuhami, čímž vyjadřovaly rakouské barvy, další část jich měla oblečeny bílé šary a přes ně modré stuhy, čímž vyjadřovaly bavorské barvy, zatímco české dámy měly oblečeny bílé šaty s červenými stuhami, čímž vyjadřovaly moravské barvy (české).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)