Ottův slovník naučný, heslo Morava: Zemský znak moravský

Ottův slovník naučný je největší tištěná česká encyklopedie všech dob. Vycházel v letech 1888 až 1909. Má 28 svazků; 27. svazek končí písmenem "ž" a 28. svazek obsahuje doplňky. Z hesla Morava zveřejněného v přepisu na Wikipedii následuje úryvek pojednávající o moravském zemském znaku; Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. S. 600–712. Kopie originálu je též přístupná na internetu. 

M) Zemský znak moravský.

M. měla původně týž znak zemský jako Čechy, t. j. lva s dvojitým ocasem, jak viděti na pečeti při listinách markraběte Vladislava Jindřicha z konce XII. a s počátku XIII. stol. Orlice poprvé se objevuje r. 1213 při listině krále Přemysla I. vydané v Praze, kterou klášteru chotěšovskému zaručuje ves Uherce. Na listinu tu přivěsili své pečeti král, bratr jeho Vladislav a příbuzní jejich Děpolt a Soběslav. Na pečeti Děpoltově viděti půl lva a půl orlice. Celá orlice objevuje se r. 1233 na pečeti při listině, kterou markrabě moravský Přemysl klášteru luckému postupuje patronátní právo v Příměticích. Na jízdeckých pečetích krále Václava II. z konce XIII. stol. viděti velmi zřetelně orlici kostkovanou ve štítě a na praporu českého lva. Od vlády Lucemburků na listinách moravských objevují se pečeti jen s orlicí kostkovanou. Kostky byly barvy bílé a červené. Odtud znakem zemským orlice bíle a červeně kostkovaná, barvou zemskou barva červená a bílá. Když roku 1462 ve Vídni vzbouřili se proti císaři Bedřichovi III., zachránil jej náš Jiří Poděbradský. S Jiříkem do Vídně na pomoc táhli také Moravané, jež vedl hejtman zemský Jindřich z Lipé. Ten pak za odměnu císaře žádal, by posavadní erb moravský opravil a stříbrnou barvu kostek ve zlatou proměnil. Císař vyhověl. Od té doby moravským znakem zemským byla orlice žlutě a červeně kostkovaná v modrém poli. Změna ta se však doma neujala, na M-vě stále užíváno znaku dřívějšího nejen od jednotlivců, nýbrž i od úřadů. Jindřich z Lipé jednal o své ujmě bez vůle sněmu zemského, proto sněm změny nepřijal a prostě privilegia císařova nedbal. Ještě r. 1836 byl vydán úřední popis znaků všech zemí rakouských s moravskou orlicí červenobílou. Pak stavové moravští byli upozorněni na privilegium z r. 1462 a žádali ve dvorské kanceláři, by znakem zemským byla orlice červenožlutá. Než i potom ve velkém erbu říšském i ve veliké pečeti císařské zůstala starobylá moravská orlice červenobílá a je v nich podnes. Avšak sněm zemský r. 1848 se usnesl: »země moravská podrží dosavadní svůj erb zemský, totiž orlici v pravo hledící, v poli modrém a červenozlatě kostkovanou. Zemské barvy jsou zlatá a červená«. Tak tedy jiného znaku užívá říše z ohledů diplomatických a jiného země Moravská. Šjn.

František Kameníček, Zemské sněmy a sjezdy Moravské, Brno, 1905

František Kameníček ve svých Zemských sněmech a sjezdech Moravských, vydaných v Brně v roce 1905, věnuje v kapitole F pozornost zemské pečeti v 16. a na začátku 17. století. Níže následuje přepis jeho textu otištěného na stranách 209 a 210.

F) O zemských pečetech.

Veřejné listiny, vydávané zemskými sněmy nebo soudy pečetěny byly zemskou pečetí, již měl u sebe nejvyšší písař zemský. Pečet moravská upravena byla dle pečeti české s příslušnými změnami slovními a se znakem markrabství moravského. Užívalo se jí v 16. století velmi zřídka, jen při listinách zvláště důležitých, proto zůstávala dlouho neporušena. Teprve na konci 16. století bylo potřebí nahraditi ji za novou. Obecný sněm brněnský léta 1595 se usnesl, aby sdělána byla nová zemská pečet, starou pak aby uschoval u sebe nejvyšší písař zemský a pečetil jí pouze "pštollunky", to jest listy na válečné výplaty, které země vypláceti bude velitelům, rytmistrům a hejtmanům válečného lidu. (1) Ob. sněm brněnský 1595, v pond. po Misericordias Domini, 10. dubna. "Poněvadž sme se z některých slušných a hodných příčin všickni čtyři stavové na tom snesli, aby pečet zemská udělána byla. (a kteráž již udělána jest), takovou pečet zemskou nejvyšší pan písař markrabství tohoto, nynější i budoucí, majíc ji od nás stavů sobě svěřenou, v opatrování svém jmíti a chovati má. Kterážto pečet má se ne k jinému nežli toliko k spečetění pštollunkův, kteříž se od země pánu nejvyššímu, rytmistrům a hejtmanům nad lidem naším válečným dávají nebo dávati budou, užívati." (Pam. sněm. IV. fol. 310.)) Ale poněvadž okolo r. 1600 žádné "pštollunky" vydávány nebyly, a stavové měli snad i některé jiné důvody, obecný sněm brněnský nařídil roku 1601, aby nejvyšší úředníci a soudcové zemští vyzvedli při nejbližším soudě starou zemskou pečet od nejvyššího písaře a dali ji zničit. (2) Ob. sněm brněnský 1601, v pond. po sv. Matěji, 26. února. Pam. sněm. IV. fol. 63.)

O novou zemskou pečet jednalo se důrazně teprve v letech 1608-1610. Na obecném sněmě olomuckém 1608 stavové podruhé nařídili, aby udělána byla pečet zemská, jíž by se užívalo jen k nejpřednějším věcem s dovolením všech čtyř stavů při sněmích obecných, nebo nejvyšších úředníkův a soudců zemských při soudě zemském. Nová pečet měla býti třemi zámky uzavřena v nové truhličce a uschována u nejvyššího písaře zemského. Klíče k truhlici měli u sebe míti páni úředníci zemských desk. K zemským sněmům a k soudům měla býti zemská pečet i s truhlicí vždy přinášena zvlášť. (1) Ob. sněm olomucký 1608, ve středu po Rozeslání sv. Apoštolů, 16. července. Pam. sněm. V. fol. 395.)

Zemský hejtman byl obecným sněmem olomuckým r. 1609 pověřen, aby dle svého zdání dal udělati zemskou pečet o velikosti pečeti české, a Jetřich z Kunovic měl dáti vymalovati znak zemský, jaký byl v listě při svobodách zemských. (2) Ob. sněm olomucký 1609, při času sv. Jana Křtitele, 24. června. Pam. sněm. VI. suppl. fol. 21.)

Na obecném sjezdě olomuckém l. 1610 zemský hejtman předložil konečně stavům novou zemskou pečet, vyrytou na stříbře. Stavové ji přijali a odevzdali, jak bylo ustanoveno, nejvyššímu písaři zemskému a pp. úředníkům zemských desk. (3) Ob. sjezd olomucký 1610, v úterý před sv. Janem Křtitelem, 22. června. Pam. sněm. V. suppl. fol. 499.)

Text vztahující se k poznámce ad 2) převzatý z přepisu příslušné části originálu pramene vypadá takto:

„…bylo panu hejtmanovi v moc dáno pečeť podle svého zdání udělati dáti, ale že Jeho Milost pan Jetřich z Kunovic má dáti ten erb zemský, tak jakž v listu při svobodách zemských se nachází, vymalovati a velikost pečeti české změříce, to oboje Jeho Milosti panu hejtmanu odvésti; aby se jí užívalo k nejpřednějším věcem s dovolením všech čtyř stavů.“

O osudu pečeti z roku 1595 a dalším vývoji píše v článku věnovaném listině Fridricha III. z roku 1462 František Pícha:K 550 letům erbovní listiny císaře Fridricha III. pro moravské stavy:

"Stavovské i sněmovní pečeti nesoucí figuru z listiny Fridricha III. máme dochovány až z první poloviny 18. století. Nejdůležitější z nich je pečeť o průměru 6,5 cm s opisem INSIGNIA.QUATUOR.STATUUM..MARCHIONATUS.MORAVIAE, která v pečetním poli nese štít s figurou šachované orlice, který přidržuje anděl. Touto pečetí byl opatřen originál listiny ze 17. 10. 1720, jíž moravští stavové uznávají pragmatickou sankci, což byl akt, kterým moravští stavové mohli a především směli po sto letech od Obnoveného zřízení zemského demonstrovat svoji akční samostatnost vůči jinak všeobjímající císařské autoritě. Kromě ní ještě existovala malá stavovská pečeť se stejným opisem, kterou se pečetily stavovské dlužní úpisy, tzv. Památky. Druhým typem pečeti je pečeť sněmovní, která nese v pečetním poli stejný pečetní obraz, liší se pouze opisem, který zní SIGILLUM DOMINORUM DEPUTATORUM MARCHIONAT.MORAVIAE.

V pečetním poli všech těchto pečetí je vyobrazen znak šachované orlice v komposici úplně stejné, jaká je na vyobrazení v listině Fridricha III. včetně anděla jako štítonoše, takže zmíněné pečeti představují jediný, a nadto velmi pozdní, důkaz, že Fridrichova listina byla použita pro tvorbu úředního znaku. Zmíněné pečeti ovšem nejsou pečetěmi zemskými, ale jak plyne z opisu v pečetním poli, jedná se o "Insignie čtyř stavů markrabství moravského", resp. o "Pečeť pánů, pánů poslanců moravského markrabství", tedy jedná se o pečeti korporativní, tedy plně v intencích Fridrichovy listiny."

Stavovská pečeť

Sněmovní pečeť

"U pečetí moravské zemské správy ale podobný erbovní obraz nenalezneme: všechny nesly císařský znak, jako to např. vidíme na pečetích Moravského královského tribunálu, zřízeného v roce 1636 jako nejvyššího zemského vládního orgánu na čele s moravským zemským hejtmanem. Až tereziánské reformy povolily, aby na pečetích moravských zemských orgánů byla použita šachovaná orlice, položená na hruď císařského orla."

Vývod o moravských zemských barvách vypracovaný Bertholdem Bretholzem během posledního únorového týdne roku 1915

Die mährischen Landesfarben.

Vom landes archivdirektor Prof. Dr. B. Bretholz.

Die Geschichte der mährischen Landesfarben, die, wie in vielen anderen Ländern so auch bei uns den Farben des Landeswappens entlehnt sind, lässt sich mit Sicherheit bis zum Jahr 1462 zurückverfolgen. Damals, und zwar durch eine Urkunde ddo. 1462, Dez. 7, Klosterneuburg, die als Original im mährischen Landesarchive erliegt, verbesserte Kaiser Friedrich III. über Ansuchen des mährischen Landeshauptmannes Heinrich von Lippa, sowie der Barone und Edlen des Landes in Anerkennung der ihm gegen die rebellischen Wiener geleisteten Kriegshilfe die weisse Farbe des mährischen geschachten Adlers in eine gelbe oder goldene und verfügte zugleich, dass von nun an für alle Zeiten das mährische Landeswappen in einem rot und gelb oder gold geschachten Adler bestehen solle.

Der originale lateinische Wortlaut der entscheinenden Stelle lautet: Ideo praefati obsequii nobis grati intuitu nobilis Henrici de Lippa... pro tempore capitanei, baronum et nobilium marchionatus Moraviae praefati supplicationibus, quas nobis obtulerant, hac gracia speciali concedenda, videlicet, ut aquilae scacatae color albus in glaucum sive aureum transmutetur, graciosius annuimus..., sic ut is marchionatus Moraviae ex nunc in ante inperpetuum scacatam aquilam rubeo et glauco sive aureo colore mixtim superductam scacherii ad instar debeat deferre et habere“. 1) (1) In dieser Urkunde ist auch das neue mährische Wappen in Farben abgebildet.)

Aus diesem Wortlaut ist vorerst klar zu entnehmen, dass, während die Markgrafschaft Mähren, wie es ausdrücklich heisst, und nicht etwa die mährischen Stände, wie gelegentlich behauptet wird, bis zum J. 1462 einen rot-weiss geschachten Adler als Landeswappen führte, dieses damals von Kaiser Friedrich III. auf Bitten des Landeshauptmannes und des Adels in einem rot-gelb (gold) geschachten Adler geändert und gebessert wurde, und dieser rot-gelb (gold) geschachte Adler, wie es wieder ausdrücklich lautet, von jetzt an in Zukunft für immer als mährisches Landeswappen zu gelten habe.

Durch diese letztere Bemerkung „von jetzt an in Zukunft für immer (ex nunc in ante imperpetuum)“ erscheint eigentlich auch die Rechtsfrage für heute entschieden, denn eine Aufhebung oder Aenderung dieses Privilegs ist nie erfolgt, im Gegenteil: Im J. 1628 wurde es von K. Ferdinand II. von neuem in vollem Wortlaut bestätigt, wodurch seine Rechtsgiltigkeit bezeugt ist.

Auffallenderweise hat aber das neue Wappen das alte nicht ganz zu verdrängen vermocht, vielmehr gibt es verschiedene Belege, dass auch der rot-weiss geschachte Adler als Landeswappen üblich war. Vor allem in den gedruckten mährischen Landtagsschlüssen, die im Landesarchive mit dem J. 1550 beginnen, erscheint der mährische Adler so gezeichnet (nl. ein Schachfeld mit senkrechten Strichen schraffiert, das nächste ganz weiss), dass man daraus schliessen könnte, man hätte sich ihn rot-weiss tingiert zu denken. Zwingend ist diese Schlussfolgerung aber nicht, weil die Bezeichnung der Farben bei einfachen schwarzen Umrisszeichnungen durch Schraffierung erst im 17. Jahrhundert in Anwendung kam. Dagegen gibt es einige sichere literarische Belege dafür, dass man noch am Ende des 16. Jahrhunderts sich die Farben des mährischen Adlers rot-weiss dachte. So beschreibt Barth. Paprocký in seinem 1593 erschienenen Zrcadlo markrabství Moravského das mährische Landeswappen folgendermassen: „... erb, který náleží slav. markrabství Moravskému má býti orel bílý na červené šachovnici na štítu modrém“. Und Karl v. Zierotin schreibt einmal im J. 1591 in einem Privatbrief: „... že k Vašnosti se utíkaje tolik jest, jako bych bílého a červeného orla křídly přikryt byl“, womit er gewiss den mährischen Adler in den Farben rot-weiss meint.

Anderer seits kann ich aus derselben Zeit einen Beleg dafür anführen, das auch der rot-goldene mährische Adler als Landeswappen benützt wurde: im Znaimer Stadtarchiv befindet sich ein Losungsbuch vom Jahr 1592, auf dessen Umschlag das mährische Wappen, der Adler mit den Farben rot-gold, gemalt erscheint.

Man sieht daraus, dass zu gleicher Zeit das alte und das neue Wappen in Uebung standen.

Wieso nun dieser Widerspruch zwischen privilegiertem Recht und praktischem Gebrauch zu erklären ist, muss wohl dahingestellt bleiben. Die Ansicht Brandls, dass der mährische Landtag das vom Landeshauptmann Heinrich v. Lippa und den übrigen mährischen Baronen und Adligen bei Kaiser Friedrich III. ausbedungene Geschenk einer Wappenverbesserung nicht anerkannt, vielmehr abgelehnt habe, ist ganz unwahrscheinlich und durch gar keine Quellennachricht irgendwie zu begründen.1) (1) Vgl. V. Brandl, Zemský erb čili znak markrabství Moravského, in: Obzor. Roč. IX. čís. 1 (vom 5. Januar 1886), wo es heisst: „Ač se nám žádná zpráva z doby, kdy privilej z r. 1462 dán byl, nezachovala, nemůžeme přece na základě, že změna barvy bílé ve žlutou v tom privileji ustanovená v život nevešla (was nicht zutrifft, wie ich oben an dem Znaimer Beispiel nachwies), jinak souditi, než že sněm zemský toho privileje nepřijal a to věrojatně proto, že Jindřich z Lipé a ostatní páni, kteří r. 1462 císaře za změnu erbu žádali, tu žádost na císaře vznesli o své ujmě, t.j. nejsouce k tomu od sněmu či od stavů splnomocněni). Es liegt vielmehr näher anzunehmen, dass das Privileg K. Friedrichs III. vom J. 1462 keine allgemeine Publizität erlangte, dass man darauf allmählig wieder vergass und daher die von früher her geläufige Uebung, den mährischen Adler mit den Farben rot-weiss zu zeichnen, gelegentlich immer wieder auflebte. Das Privileg von 1462 lag gewiss in irgend einer Archivtruhe verborgen, wenige Personen mochten darum wissen, während man das alte Wappen in rot-weiss auf alten Fahnen, Waffenstücken, Häusern und anderwärts oft genug sah. K. Friedrich III. hatte in seinem Privileg nur geboten, dass „fortan“ der rot-goldene Adler als Wappen Mährens zu gelten habe, gewiss aber nicht, dass alle oft sehr kostbaren und wertvollen Gegenstände mit dem alten Wappen ausgebessert werden müssten. So streng war man in jenen Zeiten in derartigen Fragen nicht und so mag es gekommen sein, dass sich die Tradition wach erhielt, ja dass man in vielen Kreisen den weiss-roten Adler für das richtige Landeswappen Mährens hielt, weil man von dem Privileg von 1462 keine Kenntnis hatte.

An diesen Verhältnissen änderte auch die Neubestätigung von 1628 durch K. Ferdinand II. nichts. Auch dieses Privileg wanderte, ohne irgendwie publiziert zu werden in eine Archivtruhe; einige Beamte mochten davon wissen, dass die richtige, den kaiserlichen Privilegien von 1462 und 1628 allein entsprechende Tingierung des mährischen geschachten Adlers „rot-gold“ sei, die Mehrzahl hielt sich zufolge ihrer Unkenntnis des wahren Sachverhalts an die traditionelle Uebung. Die Folge davon war, dass auch nach dem Jahre 1628 bald weiss-rot, bald gelb (gold)-rot als Landesfarbe angegeben erscheint. So beschreibt z. B. Pessina in seinem 1663 erschienenen Předchůdce Moravopisu das mährische Wappen ganz ebenso, wie ein Jahrhundert früher Paprocký, von dem er die Beschreibung wahrscheinlich entnommen haben wird, indem er sagt: „... erb markrabství Moravského jest orel bílý pod korunou zlatou v červené šachovnici a v modrém poli“. - Das im J. 1670 angelegte mährische Herrenbuch im Landesarchiv zeigt in schöner Zeichnung auf dem ersten Blatte den mährischen Adler in rot-weiss. Im mährischen Ritterstandsbuch, das 1673 angelegt wurde, erscheint auf einem der ersten Blätter der rot-weiss geschachte Adler, aber auf fol. 46 ein Medaillonbild K. Karls VI. (1711–1740) schwebend auf den Fittigen eines rot-gold geschachten Adlers. – Das Siegel der mährischen an der berühmten Urkunde ddo. 1720, Oktober 17, durch welche die Stände der Pragmatischen Sanktion beitraten, hängt an einer rot-goldenen Seidenschnur; die Urkunde, in roten Sammt gebunden, trägt behufs Verbindens der beiden Deckel zwei rote und zwei goldgelbe Seidenbänder. Die Landtafeleinlage der Pragmatischen Sanktion, ein mit Wappenbildern versehener Folioband im mährischen Landesarchiv, hat am Titelblatt das Bildnis K. Karls VI., ruhend auf dem rot-gold geschachten mährischen Adler. Das sind gewiss sichere Beweise, dass die Stände rot-gelb gold als die mährischen Landesfarben kannten und anwandten, wenn auch daneben die alten Farben vorkamen. Auch verdient Erwähnung, worauf der ehemalige Landesarchivar V. Chytil aufmerksam gemacht hat, dass bei der Einführung von Uniformen für die Herren Stände im J. 1807 diese in den Farben rot und gold gehalten waren, und dass es in einem Reskript K. Franz I. vom 23. Dez. 1807 ausdrücklich heisst, dass „auf die Epoulets der mährische Adler nach seinen Farben, das ist roth und gold, erhaben gestickt sein soll. 1) (1) V. Chytil, Notizen über das Mährische Landeswappen und die damit in Verbindung stehenden offiziellen Landesfarben dieses Markgrafthumes. (In den Schriften der histor. stat. Sektion. 5. Heft, 1853, S. 54-59).) Umgekehrt wiederum hat man einige Jahre zuvor, nl. 1804 und 1806, bei der Erneuerung des österreichischen Staatswappens als die mährischen Landesfarben irrig rot und weiss angenommen, so dass es in der offiziellen heraldischen Beschreibung des kais. österreichischen grossen, mittleren und kleinen Wappens auch heute noch heisst: „In dem Hauptfelde selbst erscheint oben zur Rechten im blauen Felde ein von Silber-und roter Frabe geschachter gekrönter Adler (Markgraftum Mähren)“. 2) (Vgl. Oesterreich. Gesetze in der Manzschen Taschenausgabe. Bd. 19: Staatsgrundgesetze (1900) S. 21: Heraldische Beschreibung der Wappen.) Dass man aber diese Angabe in der Hofkanzlei selbst nachträglich als ein Versehen erklärte, ergibt sich aus einer Korrespondenz, die wegen dieser Angelegenheit im J. 1838/9 zwischen Landesausschuss, Gubernium und Hofkanzlei geführt wurde.

Aus Anlass der Verhandlung über das dem Landtagsschlussbüchel vorzudruckende Staatswappen hatte man nämlich ständischerseits in die mit Hofkanzleidekret vom 22. August 1836, Z. 21911 herabgelangte, mit dem Gubernial-Zirkulare vom 26. Sept. 1836, Z. 33779 kundgemachte heraldische Beschreibung des kaiserlichen Staatswappens Einsicht genommen und bei dieser Gelegenheit wahrgenommen, dass dort ein weiss-rot geschachter Adler als mährisches Landeswappen beschrieben wurde, während der Landesausschuss den rot-gelb (gold) geschachten Adler für das richtige Landeswappen ansah. Der Landesausschuss wandte sich daraufhin mit Zuschrift vom 9. Januar 1839 an das Gubernium mit dem Ersuchen: "diese Verschiedenheit und Abweichung der heraldischen Beschreibung des mährischen Landeswappens in dem grossen Staatswappen zur Kenntnis der Hofkanzlei zu bringen und die Bitte zu unterstützen, dass dieses Versehen im Staatswappen der wohlerworbenen Begnadigung vom Jahre 1462 den mährischen treugehorsamen Ständen in keiner Beziehung abträglich werden möge."

Als Antwort auf diese Eingabe erfolgte zuerst am 7. April 1838 ein Erlass des Obersten Kanzlers Grafen Mittrowsky (mir nur aus einer späteren unvollständigen Kopie vom J. 1849 bekannt, während die Originalzuschrift in den Akten fehlt), worin sich u. a. die Bemerkung vorfindet: "Es sei bedauerlich, dass in dem a. h. Staatswappen aus Versehen die Abbildung des Landeswappens nicht mit jenem Privilegium übereinstimmend eingeschaltet wurde; dass aber eine Abänderung des erst ganz neu ausgefertigten, in sämmtlichen österreichischen Staaten kundgemachten und von allen österreichischen Gesandschaften im Auslande gebrauchten Staatswappens nicht gleich erlieben (sic) sei." Und in einer zweiten Zuschrift an den Landesausschuss ddo. 26. Oktober 1838 (o. 1839) wurde vom „Praesidium der k. k. Hofkanzlei, Nro. 1529" mitgeteilt, dass es nicht in der Absicht der Hofkanzlei liege, das Original-Privileg vom J. 1462 über das den mährischen Ständen zustehende Landeswappen abzuverlangen, denn "das Recht auf das Wappen, welches dieselben dermalen führen, ist nicht in Zweifel, wenn auch dasjenige mährische Wappen, welches in dem dermaligen vonseiten der geh. Hof- und Staatskanzlei entworfenen Staatswappen aufgenommen ist, damit nicht übereinstimmt."

Somit anerkannte man damals im J. 1838/9 auch seitens der Hof- und Staatskanzlei den rot-gold geschachten Adler auf Grund der Urkunde vom J. 1462 als das giltige mährische vom Landesausschuss zu führende Wappen, unbeschadet der Tatsache, dass im Staatswappen noch das alte rot-weisse Wappen figuriert, das man als ein Versehen erklärte, ohne in der Lage zu sein, das Versehen sofort richtigstellen zu können.

Bei solcher Sachlage war es selbstverständlich, dass in den Entwurf der mährischen Landesverfassung vom J. 1848 als § 6 der Satz aufgenommen wurde:

"Das Land Mähren behält sein bisheriges Wappen als Landeswappen, nämlich: Im blauen Felde einen von Gold und roter Farbe geschachteten, nach rechts sehenden gekrönten Adler. Die Landesfarben sind: Gold und Rot".

Es bedarf für diesen Beschluss keiner nationalen Motive, wie sie v. Helfert vermutet, indem er meint, dass er im Gegensatz zu Böhmen entstanden sei. 1) (1) v. Helfert, Der Brünner Landtag i. J. 1848 und das mährische Landeswappen. (In: Zeitschrift d. Vereines f. d. Gesch. Mährens u. Schlesiens. Jahrg. I, 1897, Heft 2, S. 22ff) Hier ist auch die Behauptung auf S. 25 falsch, dass in Mähren bis zum J. 1848 der rot in weiss geschachte Adler im Landeswappen geführt und allgemein angewendet wurde. Oben wurden die Belege für die Verwendung des rot-gold geschachten Adlers vor 1848 bereits aufgezählt)

Auf Grund dieses Landtagsbeschlusses, der aber nie Gesetzeskraft erlangte, wandte sich der Landesausschuss am 28. März 1849 mit einer Eingabe an das k. k. Ministerium des Innern: "wegen Verbesserung des mährischen Wappens in dem kais. österreichischen grossen Wappen" und erhielt unterm 20. April 1849 die Erledigung, dass die Eingabe an das k. k. Ministerium des Aeusseren "zur geeigneten Beachtung" weitergeleitet wurde.

Laut einer Bemerkung in v. Wiesers "Agenda des mähr. ständ. Landesausschusses von 1848-1859" S. 111 wurden auch im Jahre 1854 Verhandlungen wegen Rektifizierung des silbern-rot geschachten Adlers geführt, doch sind die darauf bezüglichen Akten in der L.-Registratur nicht aufzufinden. Daselbst befindet sich aber eine Anfrage der mähr. k. k. Statthalterei vom 6. Mai 1895 des Inhalts, ob Fahnen in blau-weiss-roter Farbenzusammenstellung als Fahnen des Landes Mähren anzusehen seien; darauf erwiderte der Landesausschuss, dass "die mährische Landesvertretung als offizielle Landesfarben Gold und Rot führt".

v. Helfert erwähnt in der genannten Abhandlung noch einen Ausspruch des Ministeriums des Innern vom Jahre 1888 wegen der Landesfarben dahinlautend, „dass die Regierung nicht in der Lage sei, die beantragte Richtigstellung der Tinction des mähr. Adlers und hiemit auch der mährischen landesfarben vor einer allgemeinen Umgestaltung des Reichswappens in Verhandlung zu nehmen. Insofern jedoch der rot und gold geschachte Adler bereits dermalen als das amtliche mährische Landeswappen von seiten des Landesausschusses und der Statthalterei anerkannt und gebraucht... werde, unterliege es keinem Anstande, dieses Wappen auch fernerhin bis zu dessen endgiltiger Richtigstellung im Sinne des kais. Diploms vom J. 1462 in Anwendung zu bringen“. 1) (1) A. α. O. S. 30.)

Das Ergebnis der obigen Ausführungen lässt sich somit in nachfolgende Punkte zusammenfassen:

1) Mähren besass bis zum J. 1462 als Landeswappen den rot-weiss geschachten Adler und somit als Landesfarben: rot und weiss.

2) Im J. 1462 erhielt das Land Mähren von Kaiser Friedrich III. auf Wunsch seines damaligen Landeshauptmannes Heinrich v. Lippa und des Adels die Wappenverbesserung des rot-gelb (gold) geschachten Adlers im blauen Felde; die Landesfarben wurden somit rot und gelb (gold).

3) Aus Gründen, die wir nicht kennen, wahrscheinlich aber nur aus ungenügender Kenntnis dieses Privilegs, kam gleichwohl das alte Wappen, der rot-weiss geschachte Adler, nicht ausser Gebrauch.

4) Im J. 1628 bestätigte Kaiser Ferdinand II. den Wappenbrief Kaiser Friedrichs III. vom J. 1462 ohne jede Aenderung vollinhaltlich.

5) Gleichwohl sehen wir im 18. Jahrhundert bald das alte, bald das neue Wappen in Verwendung.

6) Zu Beginn des 19. Jahrhunderts wird man in der ständischen Verwaltung auf das Missliche dieses Doppelgebrauches aufmerksam, entscheidet sich auf Grund des Privilegs vom 1462 für den rot-gold geschachten Adler und macht durch das Gubernium die Hofkanzlei darauf aufmerksam, dass in dem 1806 neu eingeführten Staatswappen laut dessen Beschreibung geführt wurde, als unrichtiges Landeswappen; sowohl Landesgubernium noch das ältere mährische Landeswappen geführt werde.

7) Die Hofkanzlei erklärt, dass das ältere mährische Wappen, der rot-weiss geschachte Adler, durch ein Versehen in das Staatswappen gekommen, dass aber eine sofortige Richtigstellung nicht durchführbar sei, sondern aufgeschoben werden müsse. Die Stände, bez. der Landesausschuss könne sich aber trotz des Widerspruches mit dem Staatswappen des durch das Privileg vom J. 1462 verliehenen neuen Wappens mit dem rot-gelb (gold) geschachten Adler bedienen.

8) Der Landtag vom J. 1848 erklärte in seinem Verfassungsentwurf im § 6 den rot-gold geschachten Adler als Landeswappen Mährens und rot-gelb (gold) als die mährischen Landesfarben.

9) Sowohl im J. 1849 als 1854 wurden vonseiten des Landesausschusses Eingaben wegen Rektifizierung des mährischen Wappens im kais. österr. Staatswappen gemacht.

10) Auf eine neuerliche Eingabe im J. 1888 erklärte die Regierung, dass eine Rektifizierung vor einer allgemeinen Umgestaltung des Reichswappens, die im Gange sei, sich nicht durchführen lasse, dass aber der rot-gold geschachte Adler als das amtliche mährische Landeswappen vom Landesausschuss und von der Statthalterei gebraucht werde.

11) Im J. 1895 erklärt der Landesausschuss auf eine Anfrage der k. k. Statthalterei, ob Fahnen in blau-weiss-roter Farbenzusammenstellung als Fahnen des Landes Mähren gelten können, dass „die mährische Landesvertretung rot und gold als offizielle Landesfarben führe“.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 9 Zemský výbor, kr. 47 

Gutachten in Betreff des mährischen Landeswappens - německá verze zprávy pro zemský výbor (vypracovaná v listopadu 1908) - Dobrozdání o zemském znaku

Historický exkurs a úvaha o poměrech v užívání šachování moravské orlice pocházející z podzimu 1908 (datováno 27. listopadem 1908), dávající pohlédnout na způsob uvažování a východiska, názory a vnímání věci u zastánce zlatočerveného šachování na začátku 20. století, po několika desetiletích prosazování změny v barvách vyššími úřady, který vedle konstatování stavu, jak jej nahlížel při studiu dokumentů, klade otázky k zodpovězení. Autorem je Berthold Bretholz, který o tom později sepsal zprávu. Některé motivy při práci s historickými údaji plédující pro jiné než tradiční do začátku 19. století používané stříbrno-červené šachovánání moravské orlice jako symbolu země Morava jsou při argumentování opakovány i v dnešní době.

Poznámky pod čarou jsou v přepisu uvedeny na příslušných místech přímo v textu v červeně zbarvených závorkách. Poznámky k údajům v textu jsou provedeny červenou kurzívou.

Gutachten in Betreff des mährischen Landeswappens

Die dem mährischen Landesarchiv im Sinne der am 1. Oktober 1908 im h. Landtag gestellten Anfrage übertragene Aufgabe:

"die geschichtliche Entwicklung unseres Landeswappens und unserer Landesfarben sicherzustellen, zu untersuchen, zu schildern und zugleich den gegenwärtigen rechtlichen und faktischen Standpunkt dieser Frage zu konstatieren",

kann der Unterzeichnete heute nicht in endgiltigem Sinne erledigen, weil die Frage einesteils heraldische Untersuchungen erfordert, die mit dem in Brünn erhältlichen bibliographischen Material nicht zu Ende zu führen sind, andernteils Nachforschungen in den Wiener, eventuell auch Prager Archiven notwendig sein dürften, wie aus den weiteren Ausführungen sich ergeben wird.

Die Anfrage basiert hauptsächlich auf der Tatsache, die insbesondere der verstorbene mähr. Landesarchivar V. Brandl in einer Studie über das mährische Landeswappen festgestellt hat (Zemský erb čili znak markrabství Moravského v "Obzor" ročník IX. čís. 1 (1886)), daβ, während das Land Mähren im Jahre 1462 vom deutschen Kaiser Friedrich IV. eine Wappenbesserung in dem Sinne erlangt hatte, daβ die geschachten Felder des mährischen Adlers statt wie bisher rot weiβ (silber) von nun an rot-gelb (gold) sein sollen, in Wirklichkeit auch nach dem Jahre 1462 und bis ins 19. Jahrhundert der mährische Adler in den Farben rot-weiβ erscheint und demgemäβ auch als Landesfarben rot-weiβ verwendet wurden.

Dieser Widerspruch zwischen privilegiertem Recht und faktischer Übung besteht wirklich, wie sich durch unzweifelhafte Beispiele, die schon oft angeführt worden sind, belegen läβt, und es ist wiederholt die Frage erörtert worden, ob die Wappenbesserung Kaiser Friedrichs IV. nur in Vergessenheit geraten ist oder von den Ständen später nicht unerkannt wurde oder welche Gründe sonst hier mitgespielt haben mögen, daβ ein solches Privileg nicht die gebührende Berücksichtigung gefunden hat. Diese Erörterungen erscheinen aber irrelevant, weil das Privileg Kaiser Friedrichs IV. von Kaiser Ferdinand II. im Jahre 1628 von neuem bestätigt worden ist, wodurch die Rechtsgiltigkeit des Privilegs von 1462 genügend bezeugt ist.

Durch diese Bestätigung erhielt das alte Privileg vom J. 1462 volle Giltigkeit und Kraft und wäre für die Stände bindend gewesen, wie immer man über das Friedericianische Privileg vom Jahre 1462 denken mochte. Merkwürdigerweise haben sich aber auch nach 1628 rot-gelb (gold) als die mährischen Landesfarben nicht allgemein eingebürgert. Man hat auch für diese zweite Periode, seit 1628, schon wiederholt die Belege zusammengestellt, die dafür sprechen, daβ damals der rot-weiβ geschachte Adler in Geltung verblieb und die bestimmte Behauptung ausgesprochen, daβ "in Mähren bis zum Jahre 1848 der roth in weiβ geschachte Adler im Landeswappen geführt und allgemein angewendet wurde (v. Helfert in einem Aufsatz "Der Brünner Landtag im Jahre 1848 und das mährische Landeswappen", in der Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens. Jahrg. I (1897) 2. Heft, S. 25).

In dieser allgemeinen Fassung ist der Satz nicht richtig. Es gibt verschiedene Anhaltspunkte und Belege, daβ man sich in Mähren im 18. und in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts dessen wohl bewuβt war, daβ die Landesfarben gemäβ dem Friedericianische Privileg von 1462 und der Bestätigung desselben durch Ferdinand II. im Jahre 1628 rot-gelb (gold) seien. Auf manches ist schon in früheren Abhandlungen (z. B. von J. Chytil "Notizen über das mährische Landeswappen und die damit in Verbindung stehenden offiziellen Landesfarben dieses Markgrafthums" in "Schriften der histor.- stat. Sektion" Heft V (1853) S. 54) hingewiesen worden, auf einiges mache ich hier zum erstenmale aufmerksam.

Das Siegel der mährischen Stände bei der Urkunde ddo. Brünn 1720 Oktober 17, durch welche die Stände der Pragmatischen Sanktion beitreten, hängt an einer rot-goldenen Schnur; die Urkunde, in roten Sammt gebunden, trägt behufs Verbindens der Deckel zwei rote und zwei gelbe Seidenbänder.

Die Landtafeleinlage der Pragmatischen Sanktion, ein mit Wappenbildern versehener Folioband im mährischen Landesarchiv, trägt als Titelblatt ein von zahlreichen Allegorien umgebenes Brustbild Kaiser Karls VI.; und dieses Brustbild ruht auf dem rot-gold geschachten mährischen Adler.

Ebenso sieht man im mährischen Ritterstandsbuch, 1673 angelegt, auf dessen Titelblatt groβ der rot-weiβ geschachte Adler erscheint, auf fol. 46 das Deblin´sche Wappen, gekrönt von einem Medaillonbild Kaiser Karls VI. und dieses Medaillon schwebt wiederum auf dem rot-gold geschachten mährischen Adler.

Na fol. 46 není erb Deblínů, ale Salavů z Lípy (Salavové z Lípy)! Erb Deblínů je na fol. 32. Je obklopen znakem Čech, Uher, Rakouska, Moravy (orlice je správně, je stříbrnočervená) a Slezska. Na fol. 46. je invencí malíře zlatě provedeno téměř vše, včetně černého (zde zlatého - sic!) císařského orla a pochopitelně i šachování orlice "strážící medailon Karla VI.!

Dies zum Beleg, daβ schon zu Beginn des 18. Jahrhunderts den mährisch-ständischen Wappenmalern der rot-gelb (gold) geschachte Adler neben dem rot-weiβen (silbernen) geläufig, oder wenigstens nicht unbekannt war.

Auβerdem hat man schon früher und wiederholt darauf hingewiesen, daβ die im Jahre 1807 eingeführte Uniform für die Herren Stände in den Farben rot-gold und blau gehalten war.

Aus diesem Anlasse erfolgte am 23. Dezember 1807 ein a. h. Reskript, davon eine Abschrift dem "Protokollauszug von dem mähr.-schles Landesgubernium zur Sitzung am 8. Jänner 1908" beigefügt wurde; und in dieser Abschrift des a. h. Reskripts lesen wir, daβ der Kaiser unter anderem den Ständen bewilligte, daβ "auf den Epoûlets der mährische Adler nach seinen Farben das ist roth und gold, erhaben gestickt" sein soll.

Während die Hofkanzlei damals - wir wir aus späteren Akten erfahren - bei der Erneuerung des Staatswappens in den Jahren 1804 und 1806 der Überlieferung gemäβ rot und weiβ als die mährischen Landesfarben auch weiterhin gelten lieβ, hat sie in dem a. h. Reskript von 1807 als die richtigen Landesfarben ausdrücklich rot und gold (gelb) erklärt.

Originál dvorského dekretu podepsaného Františkem I. z 23. prosince 1807 však říká něco jiného (celé znění reskriptu); k tomu nově článek: Pícha František: Poznámky k historii moravského zemského znaku v I. polovině 19. století., Genealogické a heraldické informace 2013, Brno 2014. Vzhled uniformy je popsán následovně:

"Diese Uniform soll, wie es die mitfolgende Abbildung zeiget, roth der Kragen und Aufschläge Kornblau, die Weste und Beinkleider aber weiβ, und nicht nur der Kragen und die Aufschläge, sondern auch die Uniform selbst mit einer einfachen Goldstikerey, dann mit goldenen Epaulets versehen, auf den Epaulets der mährische Adler nach seinen Farben das ist roth und weiβ erhaben gestickt, ferner der Hut mit keinen Quasten, sondern nur mit Federn, und einer einfachen goldenen Schlinge gezieret, endlich der Griff des Degens von Silber, und das Port d´Epee Silber und roth seyn." - "na náramenících vypoukle vyšita moravská orlice podle svých barev, to jest červená a bílá".

Je potom otázkou, proč Berthold Bretholz tento dokument nenašel nebo neviděl ve fasciklu U 32, kde se nachází. Sám fascikl dále v textu zmiňuje jako jeden ze zdrojů svých informací. Podoba originálu dokumentu je jasně rozpoznatelná od kopií a konceptů ostatních dokumentů. Berthold Bretholz v argumentaci využívá jeho pozdější opis, ovšem ten, v němž je odklon od původního císařského znění dokončen (roth - gold). Toto změněné znění sloužilo na konci 30. let 19. století při jednání s úřady ve Vídni jako jeden z důvodů, proč změnit tradiční stříbrnočervené šachování moravské orlice ve státním znaku na zlatočervené šachování. Tento odchylný popis podoby moravské orlice, zemského znaku na náramenících stavovské uniformy, než jak je uveden v originálu dokumentu, byl ve třicátých letech zpětně vztažen k originálu reskriptu. Tímto způsobem se s informací o tom, jak měla podle reskriptu vypadat stavovská uniforma, zacházelo, jak je známo, i vždy později, a údaj byl nesprávně opakován, aniž by se přišlo na to, že ve skutečnosti to je jinak. Přítomnost dvorského dekretu mezi ostatními dokumenty k stavovské uniformě u zemské registratury Berthold Bretholz popírá. Jak to? Obyčejně lidsky mu to mohlo při procházení dokumentů uniknout.

Kdybychom se měli pokusit dát odpověď na otázky v následujícím odstavci, mohli bychom říct, že 1) Fridrichovo privilegium nebylo běžným lidem ani na začátku 2. čtvrtiny 19. století, předtím, než na něj bylo poukázáno, protože se přepis jeho textu objevil vydaný edičně, známé, a ve svém životě se s orlicí šachovanou zlatočerveně nesetkávali, 2) zvláštní uznání císaře Františka I. stavům za jejich věrnost z roku 1807 hovoří jasně.

Leider besitzen wir in der Landesregistratur nicht mehr das vollständige auf die Verleihung der Uniform an die Stände bezügliche Aktenmaterial und überdies das meiste nur in Konzepten und Kopien. Es wäre, um hier ganz klar zu sehen, notwendig, die Originalakten, die sich in Wien befinden müssen, einzusehen. Ebenso müβte man in den Akten, betreffend die Erneuerung des Staatswappens nachforschen, ob sich ein Anhaltspunkt dafür ergibt, daβ hier wiederum merkwürdigerweise auf das Privileg von 1462 und dessen Bestätigung von 1628 kein Bedacht genommen und die alten Farben rot-weiβ (silber) als richtig angesehen wurden.

Weitere Verhandlungen, bei denen die Farbenfrage eine Rolle spielte, wurden dann zwischen dem Landesausschuβ, Gubernium und der Hofkanzlei anläβlich der Einführung einer Uniform für die mährisch-ständische Beamtenschaft in den Jahren 1815-1817 geführt, doch auch diese Akten (Fasc. U. 32 der Landesregistratur) sind unvollständig und nicht in Originalen vorhanden, gewähren daher nicht die wünschenswerte Klarheit und Sicherheit.

Zum drittenmale stand dann das Thema in Verhandlung im Jahre 1838/39. Sind wir zwar auch diesmal nur auf die Konzepte der Eingaben vonseite des Landesausschusses und auf die Kopien der Erledigungen vonseite der Hofkanzlei angewiesen, so erhalten wir doch wenigstens in sachlicher Hinsicht einen ziemlich genauen Einblick.

Aus Anlaβ der Verhandlung über das den Landtagsschluβ-Bücheln vorzudruckende Staatswappen hatte man ständischerseits in die mit Hofkanzleidekret vom 22. August 1836, Z. 21911 herabgelangte, mit dem Gubernial-Circular vom 26. September 1836, Z. 33779 kundgemachte heraldische Beschreibung des kaiserlichen Staatswappens Einsicht genommen. Hiebei hatte man wahrgenommen, daβ dort ein weiβ-rot geschachter Adler als mährisches Landeswappen beschrieben wurde, während der Landesausschuβ damals (also im Jahre 1838) den gelb-rot geschachten Adler für das richtige Landeswappen ansah.

Der Landesausschuβ wandte sich mit Zuschrift vom 9. Jänner 1839 an das Gubernium mit dem Ersuchen: "diese Verschiedenheit und Abweichung der heraldischen Beschreibung des mährischen Landeswappens in dem groβen Staatswappen zur Kenntnis der Hofkanzlei zu bringen und die Bitte zu unterstützen, daβ dieses Versehen der wohlerworbenen a. h. Begnadigung vom Jahre 1462 den mährischen treugehorsamen Ständen in keiner Beziehung abträglich werden möge."

Als Antwort auf diese Eingabe erfolgte zuerst am 7. April 1838 ein Erlaβ des Obersten Kanzlers Grafen Mittrowsky (mir nur aus einer späteren unvollständigen Kopie vom Jahre 1849 bekannt, während die Originalzuschrift in den Akten fehlt!), worin sich die Bemerkung u. a. fand: "Es sei bedauerlich, daβ in dem a. h. Staatswappen aus Versehen die Abbildung des Landeswappens nicht mit jenem Privilegium übereinstimmend eingeschaltet wurde; daβ aber eine Abänderung des erst ganz neu ausgefertigten, in sämmtlichen österreichischen Staaten kundgemachten und von allen österreichischen Gesandtschaften im Auslande gebrauchten Staatswappens nicht gleich zu erlieben (sic!) sei."

Und am 26. Oktober 1839 (in unserer Abschrift steht irrtümlich 1838!) wurde dem Landesausschuβ eine Zuschrift "Vom Präsidium der k. k. Hofkanzlei No 1529" an das Gubernium mitgeteilt, in der es hieβ, daβ es nicht in der Absicht der Hofkanzlei lag, das Original - Privileg (vom J. 1462) über das den mährischen Ständen zustehende Landeswappen abzuverlangen, denn "das Recht der Stände auf das Wappen, welches dieselben dermalen führen, ist nicht in Zweifel, wenngleich dasjenige mährische Wappen, welches in dem dermaligen vonseiten der geheimen Hof- und Staatskanzlei entworfenen Staatswappen aufgenommen ist, damit nicht übereinstimmt."

Somit anerkannte man damals, im Jahre 1839, auch seitens der k. k. vereinigten Hofkanzlei den rot-goldenen Adler auf Grund der Urkunde von 1462 als das richtige mährische Landeswappen, dagegen sah man den im Staatswappen beschriebenen weiβ-roten Adler für falsch an, doch muβte man wegen der vielen Umstände, die eine Korrektur im Staatswappen verursacht, von einer sofortigen Richtigstellung vorderhand absehen, um so mehr als, wie es in derselben Zuschrift heiβt, man sich mit der Konstruierung eines neuen Staatswappen damals bereits beschäftigte. Bekanntlich ist diese Rekonstruktion bis zum heutigen Tage wegen staatsrechtlicher und diplomatischer Schwierigkeiten noch nicht abgeschlossen. Stände, Gubernium und Hofkanzlei betrachteten damals 1838/9 das Privileg von 1462 als die allein giltige Richtschnur für die Bestimmung des mährischen Landeswappens und der mährischen Landesfarben, als die sie rot-gelb und nicht mehr rot-weiβ erklärten, wobei man sich wohl bewuβt war, daβ diese letztere Farbenzusammensetzung rot-weiβ seit langem im Lande selbst im Gebrauch gestanden hatte und auch der Beschreibung des Staatswappens zugrunde lag.

Man fragte auch nicht nach den Gründen, weshalb das durch das Privileg von 1462 verbesserte Landeswappen mit dem rot-goldenen Adler nicht zur allgemeinen Anwendung gelangt war und weshalb der weiβ-rote Adler, das alte Wappen, sich so lange Zeit behaupten konnte. Man sprach nur von einem Versehen.

Unter solchen Verhältnissen war es selbstverständlich, daβ in dem Entwurf der mährischen Landesverfassung vom Jahre 1848 als §6 der Satz aufgenommen wurde:

"Das Land Mähren behält sein bisheriges Wappen als Landeswappen, nämlich: Im blauen Felde einen von Gold und roter Farbe geschachteten nach rechts sehenden gekrönten Adler Die Landesfarben sind Gold und Rot."

Auf Grund dieses Landtagsbeschlusses wandte sich der Landesausschuβ am 28. März 1849 mit einer Eingabe an das k. k. Ministerium des Innern: "wegen Verbesserung des mährischen Wappens in dem kaiserlichen österreichischen groβen Wappen", und erhielt unterm 20. April 1849, die Erledigung, daβ die Eingabe an das k. k. Ministerium des Äuβern "zur geeigneten Beachtung" weitergeleitet wurde.

Laut einer Bemerkung in v. Wiesers "Agenda des mähr. ständischen Landesausschusses von 1848-1859", S. 111 wurden auch im Jahre 1854 Verhandlungen wegen Rektifizierung des silber-rot geschachten Adlers geführt, doch gelang es mir bis nun nicht, den darauf bezüglichen Akten in der Landes-Registratur auf die Spur zu kommen.

In der Registratur befindet sich nur noch ein auf diese Frage bezüglicher Akt, nämlich eine Anfrage der mähr. k. k. Statthalterei vom 6. Mai 1895, ob Fahnen in blau-weiβ-roter Farbenzusammenstellung als Fahnen des Landes Mähren anzusehen seien, worauf der Landes-Ausschuβ erwiderte, daβ "die mährische Landesvertretung als offizielle Landesfarben Gold und roth führt".

Auch in der im h. Landtag gestellten Interpellation wird die Frage aufgeworfen, ob sich nicht entsprechend dem mährischen Wappenbild, nämlich dem rot-weiβ, bez. rot-gelb geschachten Adler im blauen Feld als Landesfarben rot-weiβ-blau, bez. rot-gelb-blau besser eignen würden, als nur rot-weiβ, bez. rot-gelb.

Man findet zwar oft genug bei den Landesfarben, speziell auch in den österreichischen Ländern die Farbe des Wappenfeldes berücksichtigt, allein ebenso oft nicht berücksichtigt. Mir stehen leider hier in Brünn nicht die notwendigen heraldischen Bücher zur Verfügung, um festzustellen, ob es eine heraldische Grundregel gibt, die festsetzen würde, welche Farben des Landeswappens für die Bestimmung der Landesfarben in Betracht kommen, und in wieweit die Farbe des Wappenfeldes neben denen des Wappenbildes berücksichtigt zu werden pflegt.

Die Ergebnisse der obigen Ausführungen lassen sich somit in nachfolgenden Punkten zusammenfassen:

1) Mähren besaβ als Landeswappen bis zum Jahre 1462 den rot-weiβ (silber) geschachten Adler, gekrönt, in blauem Felde.

2) Mähren erhielt im Jahre 1462 von Kaiser Friedrich IV. als Wappenverbesserung den rot-gelb (gold) geschachten Adler.

3) Allgemein wurde auch nach dem Jahre 1462 an dem alten Wappen, dem rot-weiβ geschachten Adler festgehalten; der Grund hiefür ist nicht erfindlich.

4) Im Jahre 1628 bestätigte Kaiser Ferdinand II. den Wappenbrief K. Friedrichs IV. vom Jahre 1462.

5) Im 18. Jahrhundert sehen wir in amtlichen ständischen Kundgebungen ebenso den rot-gold, wie den rot-silber geschachten und gekrönten Adler im blauen Felde in Anwendung; doch hat man bisher in der Literatur über das mährische Landeswappen die Belege für den rot-gold geschachten Adler zum Teil übersehen und irrig angenommen, als ob auch nach 1628 nur der rot-silbern geschachte Adler bekannt gewesen wäre.

6) Zu Beginn des 19. Jahrhunderts wird man in der ständischen Verwaltung auf den Doppelgebrauch aufmerksam, entscheidet sich auf Grund des Privilegs von 1462 für den rot-gold geschachten Adler und erklärt den rot-silbern geschachten Adler, ungeachtet er auch im Staatswappen laut dessen Beschreibung geführt wurde, als unrichtiges Landeswappen; sowohl Landesgubernium als auch Hofkanzlei schlossen sich dieser Anschauung bezüglich des richtigen mährischen Landeswappens an.

7) Der Landtag von 1848 erklärte in dem Verfassungsentwurf § 6 den rot-gold geschachten Adler als Landeswappen Mährens und rot-gelb als die mährischen Landesfarben.

8) Der Landtag von 1848 ersuchte um Richtigstellung des mährischen Landeswappens im österreichischen Staatswappen in diesem Sinne.

9) Der mährische Landesausschuβ erklärt im Jahre 1895 auf eine Anfrage der k. k. mährischen Statthalterei gold und rot als die offiziellen Landesfarben.

10) Die Anwendung der blauen Farbe neben rot-weiβ, bez. rot-gelb ist nirgends im offiziellen Gebrauche nachweisbar.

Indem der Unterzeichnete diese vorläufigen Ergebnisse vorzulegen sich erlaubt, die sich aus einer genaueren Prüfung des im Landesarchiv und in der Landesregistratur zur Untersuchung dieser Frage erliegenden Materials ergeben haben, bittet er um eine Weisung, ob das Studium dieser Frage noch fortgesetzt und ausgedehnt werden soll, oder ob dieser Bericht hinreicht.

Eventuelle weitere Nachforschungen müβten in den Wiener Archiven gemacht werden und sich auf nachfolgende Punkte beziehen:

1) ob daselbst über die Wappenbesserung des Jahres 1462 durch Kaiser Friedrich IV. und

2) ob daselbst über die Privilegienbestätigung des Jahres 1628 durch Kaiser Ferdinand II. urkundliche Aufzeichnungen oder Akten sich noch auffinden lassen, die möglicherweise zur Klärung der Frage beitragen könnten, warum das Fridericianum von 1462 nicht allsogleich zur allgemeinen Geltung gekommen ist, bez. warum sich das ältere Wappen noch lange neben dem neuen behauptet hat.

3) Wären die bei uns nur unvollständig und nur als Kopien erhaltenen Akten über die Verhandlungen von 1807, 1815-17, 1838/9, 1848 aufzusuchen, genau zu kopieren und als legalisierte Abschriften dem Landesarchive einzuverleiben.

4) Wären in der Wiener Hofbibliothek, im Adelsarchiv und anderwärts die berühmten alten Wappenbücher des XV. u. XVI. Jahrhunderts einzusehen, ob daselbst das mährische Wappen überhaupt vorkommt und welche Farben es aufweist; überdies für das Landesarchiv Photogramme zu beschaffen. Ferner wären daselbst die groβen heraldischen Werke über die ganze Frage und einzelne schwierige Punkte nachzusehen.

Diese Nachforschungen, die eventuell auch ein negatives oder kein die Frage wesentlich förderndes Ergebnis bieten können, würden mehrere Wochen Arbeit in den Wiener Archiven und Bibliotheken in Anspruch nehmen.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 9 Zemský výbor, kr. 47 

Zpráva pro zemský výbor (vypracovaná v listopadu 1908) - Dobrozdání o zemském znaku

Historický exkurs a úvaha o poměrech v užívání šachování moravské orlice pocházející z podzimu 1908 (datováno 27. listopadem 1908), dávající pohlédnout na způsob uvažování a východiska, názory a vnímání věci u zastánce zlatočerveného šachování na začátku 20. století, po několika desetiletích prosazování změny v barvách vyššími úřady, který vedle konstatování stavu, jak jej nahlížel při studiu dokumentů, klade otázky k zodpovězení. Autorem je Berthold Bretholz, který o tom později sepsal zprávu. Některé motivy při práci s historickými údaji plédující pro jiné než tradiční do začátku 19. století používané stříbrno-červené šachovánání moravské orlice jako symbolu země Morava jsou při argumentování opakovány i v dnešní době.

Poznámky pod čarou jsou v přepisu uvedeny na příslušných místech přímo v textu v červeně zbarvených závorkách. Poznámky k údajům v textu jsou provedeny červenou kurzívou.

Dobrozdání o zemském znaku.

Ve smyslu dotazu učiněného v sezení sněmovním ze dne 1. října 1908, bylo zemskému archivu uloženo:

"zjistiti, vyšetřiti a vylíčiti dějinný vývoj našeho znaku zemského i našich barev zemských a zároveň zkonstatovati nynější právní faktický stav otázky té."

Tento úkol mohu prozatím splniti jenom částečně; vyžaduje totiž tato otázka jednak heraldického studia, kterého nelze konati s bibliografickým materiálem, který je k disposici v Brně, jednak studia v archivech vídeňských, po případě pražských, jak to vysvitne z vývodu následujících.

Zmíněný dotaz zakládá se hlavně na faktě, který zjistil zvěčnělý mor. zemský archivář V. Brandl (Zemský erb čili znak markrabství Moravského v "Obzoru" ročník IX. čís. 1 (1886)), že totiž císař Bedřich IV. zlepšil v roce 1462 moravský znak v tom smyslu, že šachy moravské orlice, které dotud byly červené a bílé (stříbrné) měly býti nahrazeny červenými a žlutými (zlatými), že se však ve skutečnosti také po roce 1462 až do 19. století užívala moravská orlice barvy červené a bílé a že tyto barvy platily také za barvy zemské.

Tento rozpor mezi privilegovaným právem a praxí skutečně existuje a lze jej doložiti nepochybnými příklady, které již často byly uváděny, a ne jednou byla řešena otázka, zda zlepšení znaku císařem Bedřichem IV. upadlo jenom v zapomenutí nebo zda je později stavy neuznávali, a co asi bylo příčinou, že tato privilej nedoznala náležitého ocenění. Dotyčné rozbory jsou však irrelevantní, protože privilej císaře Bedřicha IV. byla císařem Ferdinandem II. v roce 1628 znovu potvrzena. Tím je také dokázána právní platnost privileje z r. 1462.

Tímto potvrzením stará privilej z r. 1462 nabyla plné platnosti a byla pro stavy závazná, ať se na Bedřichovu privilej z r. 1462 pohlíželo jakkoliv. Je však s podivením, že barvy červená a žlutá se jako barvy zemské všeobecně neujaly ani po roce 1628. Také pro tuto druhou periodu od roku 1628 byly již několikrát sneseny doklady, jež svědčí o tom, že orlice se šachy červenými a bílými zůstala v platnosti, a bylo také vysloveno určité tvrzení, že se do roku 1848 za zemský znak moravský všude užívalo jen orlice se šachy červenými a bílými (Helfert o tom pojednává ve článku "Der Brünner Landtag im J. 1848 und das mährische Landeswappen", který vyšel v časopise Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens. Roč. I (1897) seš. 2, str. 25).

V tomto všeobecném znění není toto tvrzení správné. Různé doklady nasvědčují tomu, že stavové moravští ve století 18. a na počátku 19. dobře věděli, že zemské barvy dle Bedřichovy privileje z r. 1462 a dle potvrzení této privileje Ferdinandem II. z r. 1628 jsou červená a žlutá (zlatá). O některých byla již zmínka v pojednáních dřívějších (Na př. v Chytilově práci "Notizen über das mähr. Landeswappen und die damit in Verbindung stehenden offiziellen Landesfarben dieses Markgrafthums" a ve "Schriften der hist. stat. Sektion" seš V (1853) str. 54), na jiné upozorňuji na tomto místě po prvé.

Pečeť moravských stavů při listině ze dne 17. října 1720, dle níž stavové přistoupili na pragmatickou sankci, visí na šňůře červené a zlaté; tato listina, která je vázána v červeném aksamitu, je opatřena dvěma červenými a dvěma žlutými šňůrami k svázání desk.

Vklad pragmatické sankce do zemských desk je foliový svazek s malovanými erby, který se chová v zem. archivu, má na titulním listě poprsí císaře Karla VI., obklopené četnými allegoriemi; toto poprsí je nad moravskou orlicí se šachy červenými a zlatými.

Rovněž v knize moravského rytířstva, založené 1673, na jejímž titulním listě je velká orlice se šachy červenými a bílými, vidíme na str. 46 erb Deblinův s medaillonem císaře Karla VI., který s vznáší nad moravskou orlicí se šachy červenými a zlatými.

Na fol. 46 není erb Deblínů, ale Salavů z Lípy (Salavové z Lípy)! Erb Deblínů je na fol. 32. Je obklopen znakem Čech, Uher, Rakouska, Moravy (orlice je správně, je stříbrnočervená) a Slezska. Na fol. 46. je invencí malíře zlatě provedeno téměř vše, včetně černého (zde zlatého - sic!) císařského orla a pochopitelně i šachování orlice "strážící medailon Karla VI.!

To slouží na doklad, že již na počátku 18. stol. stavovští malíři erbů malovali orlici nejen se šachy červenými a bílými (stříbrnými), nýbrž také se šachy červenými a žlutými (zlatými) neb alespoň, že šachy červené a žluté jim nebyly neznámy.

Mimo to bylo již dříve a často poukazováno na to, že v roce 1807 zavedená uniforma pro pány stavy byla barvy červené, zlaté a modré.

Tato uniforma byla zavedena Nejvyšším reskriptem ze dne 23. prosince 1807, jehož opis byl připojen k protokolu sezení mor. slez. gubernia ze dne 8. ledna 1908. V opise tohoto reskriptu čteme, že císař mezi jiným stavům povolil, aby na epauletách byla vypoukle vyšívaná moravská orlice ve svých barvách, totiž v červené a zlaté.

Při dvorské kanceláři - jak se dovídáme z aktů pozdějších - platily při obnově státního znaku v letech 1804 a 1806 dle tradice za barvy zemské nadále červená a bílá, ale Nejvyšším reskriptem z r. 1807 bylo prohlášeno, že barvy červená a zlatá (žlutá) jsou pravé barvy zemské.

Originál dvorského dekretu podepsaného Františkem I. z 23. prosince 1807 však říká něco jiného (celé znění reskriptu); k tomu nově článek: Pícha František: Poznámky k historii moravského zemského znaku v I. polovině 19. století., Genealogické a heraldické informace 2013, Brno 2014. Vzhled uniformy je popsán následovně:

"Diese Uniform soll, wie es die mitfolgende Abbildung zeiget, roth der Kragen und Aufschläge Kornblau, die Weste und Beinkleider aber weiβ, und nicht nur der Kragen und die Aufschläge, sondern auch die Uniform selbst mit einer einfachen Goldstikerey, dann mit goldenen Epaulets versehen, auf den Epaulets der mährische Adler nach seinen Farben das ist roth und weiβ erhaben gestickt, ferner der Hut mit keinen Quasten, sondern nur mit Federn, und einer einfachen goldenen Schlinge gezieret, endlich der Griff des Degens von Silber, und das Port d´Epee Silber und roth seyn." - "na náramenících vypoukle vyšita moravská orlice podle svých barev, to jest červená a bílá".

Je potom otázkou, proč Berthold Bretholz tento dokument nenašel nebo neviděl ve fasciklu U 32, kde se nachází. Sám fascikl dále v textu zmiňuje jako jeden ze zdrojů svých informací. Podoba originálu dokumentu je jasně rozpoznatelná od kopií a konceptů ostatních dokumentů. Berthold Bretholz v argumentaci využívá jeho pozdější opis, ovšem ten, v němž je odklon od původního císařského znění dokončen (roth - gold). Toto změněné znění sloužilo na konci 30. let 19. století při jednání s úřady ve Vídni jako jeden z důvodů, proč změnit tradiční stříbrnočervené šachování moravské orlice ve státním znaku na zlatočervené šachování. Tento odchylný popis podoby moravské orlice, zemského znaku na náramenících stavovské uniformy, než jak je uveden v originálu dokumentu, byl ve třicátých letech zpětně vztažen k originálu reskriptu. Tímto způsobem se s informací o tom, jak měla podle reskriptu vypadat stavovská uniforma, zacházelo, jak je známo, i vždy později, a údaj byl nesprávně opakován, aniž by se přišlo na to, že ve skutečnosti to je jinak. Přítomnost dvorského dekretu mezi ostatními dokumenty k stavovské uniformě u zemské registratury Berthold Bretholz popírá. Jak to? Obyčejně lidsky mu to mohlo při procházení dokumentů uniknout.

Kdybychom se měli pokusit dát odpověď na otázky v následujícím odstavci, mohli bychom říct, že 1) Fridrichovo privilegium nebylo běžným lidem ani na začátku 2. čtvrtiny 19. století, předtím, než na něj bylo poukázáno, protože se přepis jeho textu objevil vydaný edičně, známé, a ve svém životě se s orlicí šachovanou zlatočerveně nesetkávali, 2) zvláštní uznání císaře Františka I. stavům za jejich věrnost z roku 1807 hovoří jasně.

Bohužel nedochoval se v zemské registratuře všechen materiál, který se týká povolení uniformy stavům, a co tam ještě najdeme, jsou ponejvíce koncepty a kopie. Aby v té příčině bylo docela jasno, je třeba podívati se do originálních aktů, které jsou asi ve Vídni. Rovněž je nutno pátrati v aktech, týkajících se obnovy státního erbu, proč se tu opět nebral zřetel na privilej z roku 1462 a na jeho potvrzení z r. 1628 a proč se staré barvy, červaná a bílá (stříbrná) považovaly za pravé.

Další vyjednávání, při nichž otázka barev hrála roli, konala se ještě mezi zemským výborem, guberniem a dvorskou kanceláří, když běželo o zavedení uniformy pro mor. stavovské úřednictvo v letech 1815-1817. Ale také akta, která se vztahují na toto vyjednávání (fasc. U 32 zemské registratury) jsou neúplná, nejsou v originále a neposkytují tedy žádoucí jasnosti a bezpečnosti.

Po třetí se o této otázce rokovalo v roce 1838/9. Ačkoli také v tom případě jsme odkázáni na koncepty podání zemského výboru a na kopie vyřízení dvorské kanceláře, nabýváme přece alespoň v ohledu věcném rozhledu dosti dobrého.

Když se jednalo o to, jaký státní znak se má vytisknouti na přední straně Snesení sněmovních, stavové nahlédli do heraldického popisu císařského státního znaku, který byl vydán dekrétem dvorské kanceláře ze dne 22. srpna 1836, čís. 21.911 a uveřejněn guberniálním cirkulářem ze dne 26. září 1836, čís. 33.779 a shledali, že moravský znak ve státním znaku se popisuje jako orlice se šachy bílými a červenými, kdežto zemský výbor tehdy (v roce 1838) za správný zemský znak považoval orlici šachovanou v barvě žluté a červené.

Zemský výbor přípisem ze dne 9. ledna 1839 obrátil se na gubernium se žádostí, aby dvorskou kancelář upozornilo na odchylku v heraldickém popise moravského zemského znaku ve velkém znaku státním a podporovalo jeho prosbu, aby toto nedopatření nebylo nikterak na ujmu obdarování, jehož se moravským stavům dostalo v roce 1462.

Toto podání bylo zodpověděno napřed výnosem nejvyššího kancléře hraběte Mitrovského ze dne 7. dubna 1838 (znám jej pouze z pozdější neúplné kopie z roku 1849, přípis originální v aktech chybí!), v němž se mezi jiným podotýká, že sluší litovati, že do státního znaku nedopatřením byl pojat zemský znak, který nesouhlasí s onou privilejí, že však nelze ihned měniti státní znak, protože teprve nedávno byl vypracován, ve všech rakouských státech uveřejněn a protože ho užívají všechna rakouská vyslanectví v cizině.

Pak byl dne 26. října 1839 (v našem opise omylem se uvádí rok 1838!) zemskému výboru sdělen přípis praesidia c. k. dvorské kanceláře čís. 1529 guberniu, v němž se praví, že dvorská kancelář neměla v úmyslu zrušiti originální privilej (z r. 1462) o zemském znaku, neboť nemůže býti pochybnost o právu stavů na znak, jehož nyní užívají, byť i s ním nesouhlasí moravský znak, který byl pojat do státního znaku, vypracovaného v tajné dvorské a státní kanceláři.

Uznávala tedy tehdy, v roce 1839, i c. k. spojená dvorská kancelář červenou a zlatou orlici na základě listiny z roku 1462 za správný moravský znak zemský, naproti tomu bílou a červenou orlici, jak byla popsána ve státním znaku, za falešnou, nemohla ji však okamžitě opraviti, protože oprava státního znaku nebyla tak snadná, a to tím méně, že se již tenkrát chystala rekonstrukce nového znaku státního. Jak známo, není tato rekonstrukce pro potíže statoprávní a diplomatické dosud provedena. Stavové, gubernium a dvorská kancelář měli tehdy (1838/9) za to, že jedině privilej z roku 1462 může býti směrodatná při určování moravského zemského znaku a mor. zemských barev, za které prohlašovali barvu červenou a žlutou a nikoli červenou a bílou, ačkoli si byli dobře vědomi, že se tohoto posledního složení barev odedávna na Moravě užívalo a že tyto barvy byly také základem pro popis znaku státního.

Nikdo se také neptal, proč se zemského znaku, zlepšeného privilejí z r. 1462, s orlicí červenou a žlutou všeobecně neužívalo a proč se tak dlouho mohl udržeti znak starý, orlice bílá a červená. Mluvilo se jenom o nedopatření.

Za takových poměrů rozumělo se samo sebou, že se do osnovy zemského zřízení z r. 1848 pojala jako § 6 věta:

"Země moravská podrží svůj dosavadní zemský erb, totiž v modrém poli zlatem a červenou barvou šachovaného na pravo hledícího korunovaného orla. Barvy země jsou zlatá a červená."

Na základě tohoto usnesení sněmovního zemský výbor podáním ze dne 28. března 1849 žádal c. k. ministerstvo vnitra, aby moravský znak v císařském rakouském velkém znaku byl zlepšen. Přípisem ze dne 20. dubna 1849 dostalo se mu vyřízení, že podání bylo zasláno c. k. ministerstvu zahraničnímu se žádostí, aby naň vzalo náležitý zřetel.

Dle poznámky ve Wieserově Agendě mor. stavovského zemského výboru z let 1848-1859, str. 111, vyjednávalo se také v roce 1854 o opravení orlice, šachované barvou stříbrnou a červenou, doposud se mi však nepodařilo přijíti v zemské registratuře na stopu příslušným aktům.

V registratuře je jenom ještě jeden akt, který se vztahuje na tuto otázku, totiž dotaz c. k. mor. místodržitelství ze dne 6. května 1895, zda prapory barvy modré, bílé a červené dlužno považovati za barvy moravské, na nejž zemský výbor odpověděl, že moravské zastupitelstvo za zemské barvy oficiálně užívá zlaté a červené.

Také v interpelaci, podané na slavném sněmu, položena je otázka, zda by se dle moravského znaku, totiž orlice se šachy červenými a bílými resp. červenými a žlutými na modrém poli, za barvy zemské nehodily lépe červená, bílá a modrá resp. červená, žlutá a modrá než jenom červená a bílá, resp. červená a žlutá.

Vidíme sice dosti často, speciálně také v zemích rakouských, že se při zemských barvách bere zřetel na barvu pole ve znaku, ale rovněž tak často, že se na ni zřetel nebere. Nemám bohužel tu v Brně k disposici potřebné heraldické knihy, abych mohl zjistiti, je-li nějaké heraldické základní pravidlo, jímž by se stanovovala, které barvy zemského znaku přicházejí v úvahu při určování zemských barev a pokud se bere zřetel na barvu pole vedle barev obrazu ve znaku.

Výsledek hořejších vývodů lze tedy shrnouti v tyto body:

1) Morava až do roku 1462 ve svém znaku měla v modrém poli korunovanou orlici, šachovanou v barvě červené a bílé (stříbrné).

2) Císař Bedřich IV. v roce 1462 tento znak zlepšil tím, že dovolil užívati orlice červené a žluté (zlaté).

3) Také po roce 1462 užívalo se všude starého znaku, totiž orlice červené a bílé, příčinu nelze zjistiti.

4) V roce 1628 císař Ferdinand II. potvrdil erbovní list císaře Bedřicha IV. z r. 1462.

5) Shledáváme, že se v 18. století při úředních projevech mor. stavů užívalo korunované orlice na modrém poli, šachované v barvě červené a zlaté rovněž tak jako orlice v barvě červené a stříbrné. Doposud se však v literatuře o moravském znaku přehlížely z části doklady pro orlici červenou a zlatou, a omylem mělo se za to, že i po roce 1628 byla známa jenom orlice šachovaná v barvě červené a stříbrné.

6) Počátkem 19. století obrátila stavovská správa pozornost na tento dvojí znak, rozhodla se na základě privileje z r. 1462 pro orlici šachovanou v barvě červené a zlaté a prohlásila orlici červenou a stříbrnou za nesprávnou přes to, že dle popisu byla také ve znaku státním; s tímto názorem o správnosti moravského znaku souhlasilo zemské gubernium i dvorská kancelář.

7) Zemský sněm v roce 1848 prohlašuje v § 6 osnovy zemského zřízení orlici šachovanou v barvě červené a zlaté za znak zemský a barvy červené a žluté za barvy zemské.

8)Zemský sněm v roce 1848 žádal, aby v tomto smyslu byl opraven mor. zemský znak v rakouském znaku státním.

9) Mor. zemský výbor v roce 1895 na dotaz c. k. místodržitelství prohlašuje barvu žlutou a červenou za oficiální barvy zemské.

10) Nedá se nikde dokázati, že se oficiálně užívalo barvy modré vedle červené a bílé, resp. červené a žluté.

Předkládaje tento prozatímní výsledek, jenž vyplynul ze zevrubného studia materiálu zemského archivu a zemské registratury, dovoluji si prositi za sdělení, mám-li ve studování této otázky pokračovati, nebo stačí-li tato zpráva.

Další studia musela by se konati v archivech vídeňských a se vztahovati na tyto body:

Jsou-li tam ještě listiny a akta, týkající se

1) zlepšení znaku v roce 1462 císařem Bedřichem IV. a

2) potvrzení tohoto zlepšení císařem Ferdinandem II. v roce 1628, kterými by se snad vysvětlilo, proč obdarování císaře Bedřicha z r. 1462 nenabylo ihned platnosti všeobecné, resp. proč se starší znak ještě tak dlouho udržoval vedle nového.

3) Lze-li tam ještě najíti akta, týkající se vyjednávání v letech 1807, 1815-1817, 1838/9, 1848; v případě kladném bude třeba je opsati, opisy legalisovati a přivtěliti zemskému archivu.

4) Bylo by třeba nahlédnouti do památných starých knih erbů ze stol. XV. a XVI., které se chovají ve dvorní knihovně a v šlechtickém archivu ve Vídni a jinde, zdali se tam mor. znak vůbec vyskytuje a v jakých barvách, a po případě poříditi fotografii pro zemský archiv. Konečně doporučovalo by se čerpati z velkých heraldických děl informace o celém souboru této otázky a také o podrobnostech, o nichž jsem se zmínil.

Toto studium, které by také mohlo míti výsledek negativní nebo takový, že by se jím podstata věci neobjasnila, a pořizování kopií vyžadovalo by práci několika týdnů ve vídeňských archivech a knihovnách.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 9 Zemský výbor, kr. 47 

Zpráva pro Ministerstvo lidové osvěty z 13. ledna 1944 - Moravský zemský znak a moravské zemské barvy

1) Žádost Ministerstva lidové osvěty z 24. prosince 1943 o podání zprávy o moravském zemském znaku a moravských zemských barvách před rokem 1918 a v letech 1918-1938

Ministerium für Volksaufklärung

Zahl: 21.156/43-I/1.
Prag am 24. Dezember 1943.
Betrifft: Landeswappen und Landesfarben von Mähren.

An das
Landesarchiv
in Brünn.

Ich bitte Sie, mir so bald als möglich aus Ihrem Archiv alles wissenswerte über

1) die Farben des mährischen Landeswappens seit seiner Entstehung bis auf heute unter besonderer Berücksichtigung der Streitfrage, ob der Adler rot- silber oder rot- gold geschacht sein soll,

2) die mährischen Landesfarben

a) vor 1918
b) von 1918-1938

feststellen und abschriftlich bekanntzugeben.

Für den Minister.
Leitgeb e.h.
Beglaubigt, Holman
Kanzleileiter.


2) Zpráva Zemského archivu v Brně z 13. ledna 1944 o moravském zemském znaku a moravských zemských barvách před rokem 1918 a v letech 1918-1938 pro Ministerstvo lidové osvěty

5/1944
am 13. Jänner 1944.

An das
Ministerium für Volksaufklärung
in Prag.

Betrifft: Landeswappen und Landesfarben von Mähren.
Z.Zl. 21.156/43-I/1 vom 24. Dezember 1943.

In der ältesten Zeit war der mährische Adler, der als mährisches Wappen schon vom Anfang des 14. Jahrhunderts an stets vorkommt, weiss und rot geschacht. Diese Tatsache wird bezeugt durch das Privilegium des Kaisers Friedrich IV, dt. 1462, 7. Dezember Klosterneuburg, mit welchem er das mährische Landeswappen verbessert und bestimmt, dass die frühere rot-silberne Farbe des mährischen geschachten Adlers in rot-gold geändert werde. (B. Bretholz, Das mährische Landesarchiv, Brünn, Tafel IX). Die neuen mährischen Farben rot-gold wurden nicht allgemein benützt. So geschah es, dass alle uns bekannten Belege aus dem 15.-17. Jahrhundert nur von dem weiss-rot geschachten Adler sprechen. Einen solchen Adler erwähnt im J. 1591 Karl der Aeltere von Zierotin, im J. 1593 Bartholomäus Paprocky von Hlohol und auch Thomas Pešina von Čechorod im J. 1663 in einem "Prodromus Moravographiae". Einen auf diese Art und Weise geschachten Adler finden wir fast in allen gedruckten "Landesordnungen des Markgraftums Mährens", sowie auch in allen durch den königlichen Oberstlandschreiber in Druck gelegten Landtagsschlüssen bis zum J. 1836. Diesen Adler finden wir auch in dem Herrenbuche, das im J. 1670 angelegt wurde. Der weiss-rot geschachte Adler befindet sich auch auf dem grossen und dem kleineren Siegel des mährischen Landesausschusses bis zum Jahre 1850. Auch in der Amtsbezeichnung des mährischen Vorsatzamtes, das im J. 1811 gegründet worden ist, kommt der weiss-rot geschachte Adler bis zum J. 1878 vor. Weiss-rot waren auch die alten ständischen Fahnen aus dem 18. und aus dem Anfang des 19. Jahrhunderts. Josef Vratislav Edler von Monse schreibt in seinem Werke "Historischer Versuch über das Landes Wappen des Markgrafthums Mähren" Olmütz 1792, S. 7, dass Mähren "einen mit Roth und Silber geschachten und Gold gekrönten Adler auf blauem Feld im Wappenschilde führe". Aehnlich beschreibt auch Franz Josef Schwoy in seiner Topographie des Markgrafthums Mähren (Wien 1793, S. 11), das Landeswappen Mährens als einen blauen Schild mit einen Aufrechten, Silber- und rot geschachten, einköpfigen, rechts sehenden, gekrönten Adler mit ausgebreiteten Flügeln.

Wenn wir die verbindliche Gültigkeit des genannten Fridericianischen Privilegiums für die Zeit vor dem J. 1620 in Zweifel ziehen, so müssen wir aber mit dieser Gültigkeit für die späteren Jahren rechnen. Kaiser Ferdinand II. hat nämlich als böhmischer König am 26. Juni 1628 das Fridericianische Privilegium bestätigt. Wenn auch die Benützung des weiss-roten Adlers im 17.-18. Jahrhunderts allgemein war, so haben wir einige Belege dafür, dass hie und da gemäss dem Privilegium vom J. 1462 die Landesfarben rot-gold benützt wurden. So zum Beispiel hängt das Siegel der mährischen Stände bei der Urkunde, dt. 1720 17. X. Brünn, durch welche die Stände der Pragmatischen Sankiton beitreten, an einer rot-goldenen Schnur. Die Urkunde ist in rotem Sammt gebunden und hat zum Schliessen der Deckel zwei rote und zwei gelbe Seidenbänder. Die Landtafeleinlage der Pragmatischen Sanktion trägt als Titelblatt ein Brustbild Kaiser Karls VI, das auf dem rot-gold geschachten mährischen Adler ruht. Diesen rot-gold geschachten mährischen Adler finden wir im mährischen Ritterstandsbuchs, das im J. 1673 angelegt wurde, und zwar auf dem Blatte 46, auf welchem das Deblinische Wappen von einem Medaillonbild Kaiser Karls VI. gekrönt ist. Dieser Medaillon schwebt nämlich wiederum auf dem rot-gold geschachten mährischen Adler.

Erst im Anfange des 19. Jhdts. wurde von dem Fridericianischen Privilegium öfters Gebrauch gemacht. So zum Beispiel erlaubte das Hofdekret vom 23. XII 1807 eine Uniform in den Farben des Landeswappens, d. i. rot, blau und gold, der mährische Adler auf den Epaullets sollte rot und gold gestickt sein. In dem offiziellen Gebrauch war der, wie es schon früher erwähnt wurde, der weiss-rote Adler immer in Benützung. In der Beschreibung des kaiserlichen Wappens vom J. 1836, welche in Uebereinstimmung mit der Wappenregulierung vom J. 1806 herausgegeben und an die ausländischen Höfe gesandt wurde, erscheint der mährische Adler Silber und rot geschacht. Der mährische Landesausschuss erhob 1838 Einsprache gegen diese Wappenbeschreibung, indem er Gold statt Silber forderte. Doch zu einer Entscheidung kam es nicht. Das k.k. Hofkanzlei-Präsidium hat mit Zuschrift vom 7. IV. 1838 zugestanden, dass die alte Abbildung des mährischen Landeswappens aus Versehen in das Staatswappen eingeschaltet wurde und bemerkte, dass die mährischen Herren Stände ihrerseits das Wappen so anwenden und darstellen können, wie es ihnen nach dem Fridericianischen Privilegium gebührt. Nichtsdestoweniger kommt sowohl im Wappenschilde als auch im Insiegel der vom Lande ausgestellten Urkunden bis zum J. 1848 nur der weiss und rot geschachte Adler vor.

Aus Antagonismus gegen Böhmen wurden im J. 1848 auf den Platzen und in den Hauptstrassen Brünns viele gold-rote Fahnen ausgehängt. Es war Prof. Adalbert Šembera, der in diesem Jahre die Offentlichkeit darauf aufmerksam hat, dass auf Grund des Fridericianischen Privilegiums der Gold-rote Adler das richtige Landeswappen ist. Die Deputierten des mährischen Landtages haben sich damals die Anschauung Prof. Šembera´s angeeignet. Der mährische Landtag hat am 13. August 1848 beschlossen, dass das Landeswappen dem alten Fridericianischen Privilegium gemäss den gold und rot geschachten Adler im blauen Felde führen sollte und dass die Landesfarben gold und rot sein sollten. Dieser Beschluss über die Farben des Landeswappens wurde aber zur allerhöchsten Genehmigung nicht vorgelegt und hat daher auch keine Gesetzeskraft erhalten. Die mährische Statthalterei hat seit 1849 das Ministerium wiederholt angegangen, eine endgültige Entscheidung in dieser Angelegenheit zu treffen. Erst im Jahre 1888 erfolgte über einen neuerlichen Bericht der Statthalterei ein Ausspruch des Ministeriums des Innern, der dahin lautete, dass die Regierung nicht in der Lage sei, die beantragte  Tinktion des mährischen Adlers und hiemit auch die mährischen Landesfarben vor einer allgemeinen Anstaltung des Reichswappens in Verhandlung zu nehmen. Es teilte auch gleichzeitig mit, dass es keine Einwendungen dagegen hat, dass der rot und gold geschachte Adler bereits dermalen als das amtliche mährische Landeswappen von Seite des Landesausschusses und der Statthalterei anerkannt und gebraucht werde. Gegen das Ende des 19. Jhdts. und vor dem Weltkriege wurde von dem mährischen Landesausschusses der rot-gold geschachte Adler im blauen Felde offiziell als Landeswappen gebraucht. In der mährischen Bevölkerung herrschte in der Angelegenheit der mährischen Farben keine Einigkeit. In den deutschen Gegenden des Landes wurden zumeist rot-goldene Fahnen und in de tschechischen Gegenden zumeist weiss-rote Fahnen gebraucht. Die Befölkerung hielt in überwiegenden Mehrzahl an den ursprünglichen Landesfarben weiss-rot fest.

Im Jahre 1918 war die Lage so, dass der österreichische Staat offiziell für das mährische Landeswappen den weiss-rot geschachten Adler und das Land selbst die Farben rot-gold gebrauchte. Die Mehrzahl der mährischen Bewohner, namentlich der Tschechen, hat weiss-rote Fahnen angewendet. Es ist nicht zu verwundern, dass in der Verfassungsurkunde der tschechoslovakischen Republik vom 29. Feber 1920  der weiss-rot geschachte Adler im blauen Felde als offizielles Wappen Mährens eingeführt wurde. Nichtsdestoweniger wurden hie und da von einigen deutschen Vereinen 1920-1938 die Farben rot-gold als mährische Farben benützt. Der weiss-rote Adler im blauen Felde überging auch in das Wappen des Protektorates Böhmen und Mähren.

Die offiziellen Farben des Landes Mähren sind dieselben wie die des Landes Böhmen, d. i. weiss und rot. Das mährische Landeswappen ist ein weiss-rot geschachter Adler im blauen Felde.

Am schlusse dieses Berichtes erlaubt sich das Landesarchiv auf folgende Literatur, die nicht zitiert wurde, aufmerksam zu machen:

Josef Chytil, Notizen über das mährische Landeswappen, Schriften V (1853), 54-59.
V. Brandl, Zemský erb čili znak markrabství moravského, Obzor IX, 1-3.
Josef A. Freiherr von Helfert, Der Brünner Landtag im J. 1848 und das mährische Landeswappen, Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens I 25-40.
V. Vojtíšek, Naše státní znaky, Praha 1921.

Landesrat des Archivdienstes.

Poznámka: archivní rada: Dr. Hurt 

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 313, inv. č. 144, kr. č. 79, č. 5/1944