Náš kraj by se měl správně nazývat Slezskomoravský

Tomáš Pustka: Rozhovor. Náš kraj by se měl správně nazývat Slezskomoravský, říká bývalý ředitel Zemského archivu v Opavě Karel Müller, in: Region Opavsko.

V rozhovoru Tomáše Pustky s Karlem Müllerem zazněla otázka: Když už jsme u toho dělení, nedávno se na parlamentní půdě probíral návrh zákona, podle kterého by se mimo jiné nově na silnicích označovaly hranice mezi Čechy a Moravou. Slezsko se tam přitom vůbec neřeší. Vy jste se proti tomu oficiálně vymezil, že ano?

Odpověď na ni nás samozřejmě zajímá. Karel Müller stál od roku 1990 až do března 2023 více jak třicet let v čele Zemského archivu v Opavě jako jeho ředitel. Přes třicet let je rovněž členem podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

"Se samotným zákonem problém nemám. Ale je koncipován naprosto špatně. Mimo jiné obsahuje věcné chyby. Například je v něm rozpor v popisu znaku Slezska a jeho vyobrazení. V popisu stojí, že Slezsko má orlici se zlatou zbrojí, zatímco na přiloženém vyobrazení má správně červenou zbroj, což platí už od roku 1918. Ale věc, která je pro heraldika naprosto nepřijatelná, je umožnění dvojí podoby znaku Moravy. Ta může být samozřejmě jen jedna. Je definována dokonce zákonem o státní symbolice. A není možné teď říct, že moravská orlice je v jednom případě stříbrno-červeně šachovaná, a jindy, když si to někdo přeje, zlato-červeně. To je naprostý nonsens i z právního hlediska. A konečně, jak říkáte, je v tom zákoně bito Slezsko."

Jak je bito?

"Tím zákonem se řeší nějaký problém vztahů mezi Moravou a Čechami, ale rozhodně se tam neřeší problém mezi Moravou a Slezskem. Zákon hovoří o tom, že mají být vyznačovány pomocí znaků historické zemské hranice podél našich cest, přičemž se řeší hranice mezi Moravou a Čechami, které byly platné v roce 1949. Vůbec se zde však neřeší problém Slezska a Moravy, což znamená hranice, které platily ještě do roku 1928. Jestli tedy máme podle preambule Ústavy tři historické země, tak se musíme vrátit až do roku 1928 a vymezit stejným způsobem i hranice mezi Moravou a Slezskem. Tato skutečnost je ovšem v daném zákoně přehlížena."

Hugo Traub, Občanská nauka československá, 1921

Hugo Traub, brněnský historik a učitel, v práci Občanská nauka československá, Brno: A. Píša, 1921, s. 43-44, popisuje státní znak Československé republiky:

"Státní znak2) republiky je trojí: malý, střední a veliký. 1. Malý znak: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev vé skoku, vpravo hledící, úst rozžhavených, s jazykem vyplazeným, drápy a čelenku vše zlaté barvy, nesoucí na prsou červený

2) Třeba rozlišovali od dosavadních zemských znaků, jichž užívání v životě veřejném povoluje příslušné ministerstvo v dohodě s ministerstvem vnitra. Obce a okresní zastupitelstva měla dotud právo užívati ho.

štítek se třemi modrými vrchy, z nichž na prostředním vyšším je vztýčen stříbrný kříž dvojitý (slovenský znak). 2. Střední znak má dva štíty, přední a zadní. Na předním je znak český (lev jako shora se štítkem na prsou), zadní je čtvercový. V horním pravém poli je znak slovenský (tři vrchy s křížem Cyrilometodějským), v levém horním znak Podkarpatské Rusi (štít nazdél rozdělený, v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném stojící červený medvěd vpravo hledící). V pravém spodním poli je znak moravský (stříbrně a červeně šachovaná orlice v pravo hledící s čelenkou v modrém poli), v levém spodním poli znak slezský (na zlatém štítě černá orlice). 3. Posléze veliký státní znak se skládá ze štítu předního a zadního; na předním je znak český, zadní je rozdělen na sedm polí třemi vodorovnými pruhy tak, že vrchní dva jsou rozpůleny, třetí, spodní, je dělen třikráte. V horním pravém poli je znak slovenský, v levém znak Podkarpatské Rusi, v pravém středním je moravsкý, v levém středním slezský, v pravém poli spodním je znak Těšínská (na modrém štítě zlatá orlice vpravo hledící), ve středním poli spodním znak Opavska (štít červeně a bíle rozpůlený), v levém spodním znak Ratibořská (štít rozpůlený, v pravém poli modrém zlatá orlice s čelenkou, v pravo hledící, levé pole bíle a červeně rozpůlené). Po pravé i levé straně štítu stojí zlatý lev dvouocasý s čelenkou jakožto stráže štítu. Pod štítem se vine stuha s heslem: „Pravda vítězí“1).

1) Je to heslo nejnárodnějšího krále českého, Jiřího z Poděbrad"

Československý kreslíř měsíčník pro výtvarnou výchovu: měsíčník výtvarné a technické výchovy

Československý kreslíř měsíčník pro výtvarnou výchovu: měsíčník výtvarné a technické výchovy, Praha: Státní nakladatelství, 1937-1938, č. 3, s. 73-76:

"Vladimír Hýl: Symboly státní svrchovanosti v technické výchově. Pro vyznačení státní svrchovanosti užívá se všeobecně určitých symbolů jako jsou vlajky, znaky, písmena a hesla. Tyto symboly jsou zpravidla důležitou historickou památkou, poněvadž mají vztah ke vzniku státu nebo k důležitým událostem v jeho historii. Svou úpravou mohou naznačovati složení státu z jednotlivých historických celků.

Symboly připomínají jednoduchou markantní a každému srozumitelnou zkratkou ideu státní pospolitosti a svrchovanosti. Vlajka je odznakem pravomoci státu a připomíná nám povinnosti k státnímu celku. Pocity úcty oddanosti a věrnosti, kterými nás naplňuje vědomí národní pospolitosti přenášíme na tento symbol. Znaky připomínají nám kus historie státu, jsou symbolem slavné národní minulosti a výrazem pouta, jež nás k ní víže. Státní heslo „Pravda vítězí“ vyjadřuje ideu našeho boje za osvobození a hlavní mravní princip politiky našeho státu.

V západoevropských zemích těší se státní symboly odedávna zvláštní úctě všeho občanstva. U nás tomu tak nebylo, poněvadž až do převratu byly to odznaky nepřátelské státní moci, která nás jen vykořisťovala a utiskovala. Teprve od převratu snažíme se vytvořiti i u nás stejnou tradici úcty k státním odznakům.

К vytvoření této tradice nejvíce přispívá škola. V občanské nauce, dějepise a po př. i jinde poznají děti složení a smysl státních odznaků, při školních slavnostech učí se jich používati a dívati se na ně s náležitou úctou. Škola má při-vésti děti k tomu, aby

1. znaly dokonale státní symboly jak po stránce vnější, tak po stránce jejich smyslu,
2. aby věděly, kdy a jak jich správně užívati,
3. aby cítily k nim povinnou úctu.

Zvláštní pozornost lze věnovati symbolům státní svrchovanosti v předmětech technické výchovy, t. j. v kreslení, rýsování a ručních pracích. Není třeba, abychom o nich soustavně učili, ale příležitostně zaraďujeme je do programu vyučovacího jako vhodnou učebnou látku. Při příležitosti oslavy národního svátku můžeme kresliti vlajky, znaky, v ručních pracích vyráběti praporky, transparenty, nápisy, připravovati dekoraci třídy a pod. a při tom poučovati o složení, užití a významu státních odznaků. Látku vybíráme a upravujeme co do nesnadnosti podle stupně, na kterém úkol pracujeme.

V kreslení věnujeme především pozornost státní vlajce. Malujeme ji v různých polohách a velikostech z představy, podle vzoru na tabuli, podle skutečnosti a v různých komposicích. Od XVI. století byly českými státními barvami bílá a červená podle znaku země České (bílý lev v červeném poli), po převratu byla к nim přidána modrá. Vlajka má tvar obdélníku, jehož délka a šířka jsou v poměru 3 : 2 (obr. 1.). Horní část je bílá, spodní červená; od žerdě až do středu zasahuje modrý klín, zabírající celou výšku vlajky. Žerď vlajky je ozdobena pruhy bílo-červeno-modrými, ale tak, že modré pásky mají jen poloviční šířku. Žádná jiná ozdoba na vlajce ani na žerdi nesmí býti. Vlajka je upevněna na žerdi lankem, aby se mohla zvedati a stahovati.

V I. třídě kreslíme vlajku plošně. Tvar naučí se žáci sestrojovati pravítkem a kružítkem v měřictví. Procvičíme tyto úkoly:

a) nakresliti správně vlajky libovolné velikosti,
b) nakresliti vlajku podle udaného jednoho rozměru,
c) kresliti vlajky v různých polohách.

Na výkres kreslíme vlajku buď jednotlivě (obr. 2.), nebo v různém seskupení či v komposiční úpravě (obr. 3.). Jako modři použijeme nejvhodněji ultramarinu, jako červeni rumělky.

Ve druhé třídě poučíme žáky o správném zavěšení a umístění vlajky. Vlajka vyvěšuje se na žerdi kolmé, je-li na střeše budovy nebo na volném prostranství a na žerdi šikmé, je-li na průčelní stěně budovy (obr. 4.). Horní roh vlajky přiléhá těsně ke konci žerdě. Vlajka se vztyčuje rychle a spouští pomalu (na lodích vyvěšuje se vlajka jen od východu do západu slunce). Je-li více různých vlajek, tedy státní vlajka musí býti nejvýše nebo na nejčelnějším místě.

Státní vlajka vyvěšuje se na veřejných i soukromých budovách při slavnostních příležitostech, označují se jí lodi a československý majetek v cizině, nosí se v čele průvodů a při pohřbech vynikajících osobností. Na znamení smutku vztyčuje se vlajka jen do polovice žerdi. Obr. 6.

Vlajky nemá se používati zbytečně.

Pro dekoraci velikých budov použijeme raději dlouhých praporů. (7) Vlajka je příliš krátká a na monumentální budově by se ztrácela. Prapor může býti libovolně dlouhý, ale podržuje celkovou úpravu vlajky. Modrý klín při veliké délce nelze však dělati až do středu, poněvadž by příliš úzké trojúhelníkové plochy působily neklidným dojmem. Prapor je přibit přímo na žerdi, která se upevňuje v poloze vodorovné. Podle těchto pravidel žáci znázorní kresbou správné vyvěšení vlajky, vlajku ve smutku, ozdobení domu prapory, více vlajek různých států a pod. Vlajky malují plošně.

Ve III. třídě malujeme vlajku zvlněnou podle skutečnosti nebo z představy a případně jí doplníme vhodnou komposicí. Obr. 8. Namalujeme vlajky Malé dohody (Rumunsko: tři svislé pruhy, modrý, žlutý a červený; Jugoslavie: tři vodorovné pruhy, modrý, bílý a červený nahoře). Obr. 5.

Nosí-li se vlajka v průvodě, tedy ji neseme kolmo vzhůru, nikoli šikmo. Neskláníme ji před žádnou osobou anebo věcí, nedopustíme, aby se dotekla země nebo vlekla vodou. Nedáváme na ni nikdy žádný nápis ani ji nepoužíváme к reklamě. Vlajka nesmí býti součástí ani ozdobou oděvu.

Nesnadnějším úkolem je kreslení státních znaků. Kreslíme je podle tabule nebo podle velikých vzorů vydaných Státním nakladatelstvím. V I. tř. malujeme znak Slovenska (tři vrchy s dvojitým křížem připomínající Tatru, Matru a Fatru a působení Cyrila a Metoděje), obr. 10., nebo znak Podkarpatské Rusi (tři zlatá břevna v modrém poli a červený medvěd v bílém poli). Slovenský znak je částí znaku bývalých Uher; podkarpatoruský znak byl vytvořen po převratu, poněvadž toto území nikdy nemělo státní samostatnosti.

Ve II. třídě malujeme znak moravský, obr. 9. (červenobíle šachovaná orlice na bílém štítě se zlatými drápy a zobákem — pochází z XIII. století), český (bílý lev na červeném štítě, pochází z XII. století, kdy vystřídal původní znak sv. Václava, černou orlici v bílém poli) nebo bývalé země slezské (černá orlice ve žlutém poli se stříbrným srpkem na prsou).

Ve III. třídě malujeme střední znak státní, obr. 11., nebo veliký znak. Střední znak má dva štíty, přední a zadní. Na předním je znak země České, na zadním znaky slovenský, podkarpatoruský, moravský a slezský. Veliký znak má vespod o tři pole více, na nichž je znak těšínský (zlatá orlice na modré půdě), opavský (červenobílý štít) a ratibořský (zlatá orlice v modré půdě v jedné, a červený a bílý pruh v druhé polovici). Velký znak je držen dvěma zlatými lvy s červenými jazyky a vespod je stuha s nápisem „Pravda vítězí“.

Symbolem státu jsou také písmena ČSR, která se obecně používají na jeho označení u nás i v cizině. Cvičíme rozličné sestavy těchto písmen v I. tř. v písmu groteskovém (obr. 12.), v II. tř. v písmu plošném (obr. 14.) a prostorovém (obr. 16.).

V III. třídě pokusíme se o složitější úkoly. Žáci napíší plakát pro oslavu národního svátku (obr. 13.) a provedou návrhy na dekoraci třídy (obr. 15.). Při návrhu na dekoraci se musí počítati s materiálem, který máme po ruce a s možností provedení. Na ukázce je stůl přikrytý kobercem, na něm dvě palmy a busta presidentova, což všechno buď je ve škole, nebo žáci přinesou z domu. Pruhy na zdi jsou z krepových papírů, nápis je vystřižen z kreslicího papíru a přišpendlen.

Obdobně pracujeme i v ručních pracích.

V I. tř. žáci dělají malé vlajky. Vlajky lepíme z barevného plakátového papíru (v obchodě pod názvem „kulér“). Střih vysvětlíme žákům na tabuli. (Obr. 18.) Modrý klín poněkud přečnívá, aby se okrajem mohla vlajka přilepiti na špilku.

V II. tř. uděláme transparenty na okna. Trans- parenty jsou prosvětlované obrazy, kterých se užívá к reklamním a slavnostním účelům. Nakreslíme návrh, který svým námětem se vztahuje ke slavnostní příležitosti. Tvary musejí býti zjednodušené a výrazné. Návrh provedeme na silnějším kreslicím papíře a vystřihneme kostru (žebra široká asi 5 mm), kterou natřeme černou barvou. Kostru ze zadu přelepíme tenkými průsvitnými barevnými papíry. Večer zavěsíme transparent do okna a prosvětlíme. (Obr. 17.)

Ve III. třídě žáci namalují státní znaky nebo vlajku na stěně školní budovy. Úkol není nesnadný. Znak se nakreslí na balicím papíru v žádoucí velikosti (zvětší se podle čtvereční sítě). Zadní stranu papíru potřeme málo klíženou černou barvou a po uschnutí překreslíme vzor rydlem na stěnu. Malujeme obyčejnými klihovými barvami. Stříbrnou a zlatou bronz rovněž rozděláváme v klihové vodě. Kontury obtahujeme černou barvou. К uspokojivému namalování není třeba zvláštní zručnosti; hotové obrazy znaků působí velmi dekorativním dojmem a jsou pěknou ozdobou školy.

Obrázky 2—17 jsou práce žáků odb. uč. Vl. Hýla z měšťanské školy ve Slezské Ostravě."

Vídeňské illustrované noviny 27. května 1920 - Státní znaky Československé republiky

Vídeňské illustrované noviny z 27. května 1920, Vídeň: A. Hrazdíra, 1920, číslo 22, s. 3:

"STATNÍ ZNAKY REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. Ve schůzi Národního shromáždění ze dne 30. března t. r. byl přijat za zpravodajství posl. Dr. Hnídka, jenž zastupoval do Vídně i odcestovavšího tehdy zpravodaje ústavního výboru dr. B. Zahradníka, zákon o státních znacích republiky Československé. Zákon byl nyní panem presidentem podepsán, takže nabyl platnosti. Přinášíme obrazy státních znaků, vypracované prof. Kyselou a dáváme к nim toto vysvětlení:

Poněv(a)dž naše ústavní listina prohlásila za barvy republiky bílou, červenou a modrou, bylo tím již dáno základní složení vlajky státní. Seskupení proved(e)no tak, že na červenobílém praporu umístěna bude barva modrá v podobě klínu, jehož základna tvoří celou šíři vlajky při žerdi a jehož výše se rovná polovině délky vlajky. Barvy takto splývající v organický celek znázorňují nedílnost našeho státu a vyhovují jak principu estetickému, tak i heraldickému.

Standarda presidentova jest bílá s okrajem z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Na obou stranách uprostřed je velký, státní znak. Vláda pak se zmocňuje, by stanovila ještě jiné státní vlajky a prapory, na příklad vojeské a ji- né. Zákon rozeznává tři znaky státní: malý, znak, středíní a velký. Znak malý tvoří český lev, znak historického státu českého, chovající na srdci svém znak slovenský. Střední znak má na štítě středním českého lva. V horním poli znak Podkarpatské Rusi, v pravém poli znak moravský, v levém pak znak slezský. Podkarpatská Rus znaku svého nikdy neměla, proto navrhnut rozpůlený štít, v jehož pravé polovici jsou v modrém poli tři zlatá břevna, v levé polovici pak v bílém poli červený med- věd v pravo hledící.

Velký státní znak obsahuje znaky všech politicky významných součástí státu. V jeho středu na srdečním štítě umístěn v červeném poli český stříbrný lev. Po stranách jeho jsou znaky Moravy a Slezska, nahoře znak Slovenska a Podkarpatské Rusi. Ve spodní třetině hlavního štítu, rozděleného na tři pole, jest první znak Těšínská, v prostředním Opavska a v levém Ratibořska.

Hlavní štít drží po obou stranách dva zlatí lvové, pod nimiž vine se stuha s nápisem: „Pravda vítězí!” Jest to heslo, pod nímž husitské poselství táhlo к sněmu basilejskému a jehož používal národní král Jiří z Poděbrad. O používání znaků státních budou vydána podrobná ustanovení. Státní pečeť zavádí se dvojí, s malým a velkým znakem'. Pečeť bude uschována u předsedy vlády, a o používání jí, jakož i o razítkách, jež v obyčejném životě zastupují pečeť, budou vydána zvláštní ustanovení. Poslední část zákona obsahuje ustanoveni o ochraně státní vlajky a státních znaků. Ku veřejnému užívání jich, zvláště na tiskopisech, vůbec, je třeba vždy úředního povolení. Zneužívání, zvláště při podnicích výdělečných, stíhá se tresty soudními, po případě policejními."

Známkový sešitek vydaný Českou poštou v roce výročí vzniku samostatného československého státu

21. února 2018 byl Českou poštou vydán známkový sešitek s námětem státních symbolů (název emise: Státní symboly - sešitek) v nominální hodnotě 152 Kč; známkový aršík k výročí republiky. Následující údaje jsou převzaty z jejích stránek (dokumenty Tematický komplet: Státní symboly a Státní symboly). Znění textů vykazuje jasnou spojitost s texty na stránce Pražského hradu v kapitole o Státních symbolech, v její dnešní podobě vzniklé po upozornění na některé se vyskytnuvší chyby, poté co v ní byla opravena některá ne zcela přesná vyjádření. Bylo však ponecháno mezi laiky i novináři ustálené „laické“ spojení v nadpisu „prezidentská standarta“, ale hned následující věta mluví správně "Vlajka prezidenta republiky je bílá". Předmluvu ke známkám tedy napsal vedoucí Oddělení styku s veřejností Martin Hakauf, proto jsou údaje České pošty zaslouženě a pro úplnost rozšířeny o údaje ze stránky Pražského hradu.

Nominále známek je zastoupeno  písmenem „A“, které odpovídá ceně za vnitrostátní obyčejné psaní – standard do 50 g dle ceníku základních poštovních služeb v aktuálním znění – ke dni vydání 19 Kč; cena sešitku k datu vydání: 8 x 19 Kč, tj. 152 Kč.

Výtvarný návrh vytvořil Filip Heyduk. Obraz známek má rozměr 52 x 29 mm. Známka je vytištěna plnobarevným ofsetem. Na tiskovém listu je 8 kusů různých výplatních známek ve formě celoplošných samolepek s oddělením formou průseku. Na zadní straně známkového sešitku je umístěn hologram sloužící jako ochranný prvek, čárový kód a doprovodné texty.

Námětem známek jsou jednotlivé státní symboly, přičemž „Velký státní znak“ je zpracován ve dvou variantách. Jedna vyzdvihuje pole se znakem Moravy, druhá pole se znakem Slezska. Státní symboly určuje Ústava České republiky jako oficiální a nezaměnitelné označení suverenity.

Velký státní znak – čtvrcený štít se čtyřmi poli. Jednotlivá pole symbolizují historické země České republiky – první Čechy, druhé Moravu, třetí Slezsko, čtvrté pole pak republiku jako celek.

V prvním a čtvrtém červeném poli proto vidíme stříbrného dvouocasého lva ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná (moravská) orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli pak černá (slezská) orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými listy a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí.

Malý státní znak – červený štít, ve kterém je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí.

Státní barvy – bílá, červená a modrá v uvedeném pořadí (shora dolů nebo zleva doprava).

Státní vlajka – skládá se z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky.

Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3. Visí-li vlajka svisle, pak je (při pohledu na objekt) bílý pruh vlevo a červený vpravo, modrý klín je vždy nahoře a směřuje dolů.

Prezidentská standarta – je bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak, pod kterým je na červené stuze, podložené žlutými lipovými ratolestmi, bílý nápis PRAVDA VÍTĚZÍ.

List vlajky je čtvercový (v poměru šířky k délce 1:1). Označuje sídlo prezidenta republiky v době jeho přítomnosti v České republice, stejně tak např. prezidentskou lóži či dopravní prostředek (v podobě standarty) atd. Lipové ratolesti (či listy) jsou národním odznakem.

Státní pečeť – tvoří ji velký státní znak podložený lipovými ratolestmi po stranách, kolem něhož je opis ČESKÁ REPUBLIKA.

Státní hymna – je první sloka písně "Kde domov můj" z původní české hry Fidlovačka. Autorem textu je Josef Kajetán Tyl, autorem hudby František Škroup.