Prapor Mužského pěveckého sboru Orlice z roku 1888 je umístěn v budově prostějovské radnice. Prapor je převrácen na rubovou stranu, protože ta nebyla tak poškozena. Nápis je plastický a je přišitý na obě strany praporu.
Zobrazují se příspěvky se štítkemOrlice. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemOrlice. Zobrazit všechny příspěvky
Mánesovy prapory - moravská orlice
"Snad všechny publikace a novinové články, které kdy pojednávaly o historii čtenářsko – pěveckého spolku Rastislav jedním dechem zmiňují i nejvýznamnější symbol spolku – velký, ručně vyšívaný prapor.":
"Mánes navrhl prapor jako ručně vyšívaný o rozměrech 197x193 cm. Toto podstatně dražší výrobní řešení zvolil kvůli dosavadním špatným zkušenostem s prapory malovanými. Na líci z bílého hedvábného rypsu je stonkovým stehem zlatě vyšité jméno spolku Rastislav, podél nápisu se pak nachází nahoře i dole dva stříbrem bohatě vyšívané ornamentální pruhy. Rubovou stranu praporu tvoří červenostříbrně šachovaná moravská orlice na podkladu z modrého hedvábí. Korunka vyšitá zlatým boulionem je zdobená korálky. Bílá, modrými pruhy ozdobená žerď praporu je zakončena tulejkou s drahokamy a českými granáty a především hrot nahrazující stříbrnou plastikou s motivem orlice s rozepjatými křídly, která spočívá na tzv. varytu, bájném staroslovanském předchůdci harfy."
"Prapor ještě doplňovala stuha cihlově červené barvy s názvem spolku
a připraveno bylo i dvanáct stříbrných hřebů, určených pro akt jeho
slavnostního vysvěcení."
KUCHYNKA, Rudolf. Mánesovy prapory. Praha: Jan Štenc, 1921, s. 54-55.
 |
| Detail výšivky se slovanskými symboly: sokol na lipové ratolesti |
"Všechny dosud zachované a zde popsané prapory našeho mistra byly malovány olejovými barvami na hedvábí. Od této techniky upustil však Mánes při praporu zhotoveném r. Ì864 pro čtenářsko-zpěvácký spolek Rastislav v Blansku u Brna. Ten byl po obou stranách podle Mánesova návrhu vyšit.
Prapor byl pořízen z obnosu 1000 zl., který к tomu účelu věnoval
Ignác Vondráček, bývalý ředitel knížecích železáren v Blansku, a péči o jeho provedení svěřil mladý
spolek, dva roky před tím založený, Elišce Wankelové, choti
blanského lékaře Dra Jindřicha
Wankela, známého praehistorika. Tato dáma, vřelá ctitelka umění, poznavši za svého pobytu
v Praze Josefa Mánesa i jeho
sourozence, navázala s nimi společně se svým chotěm přátelské
styky, jichž Josef Mánes využíval k návštěvám Blanska, když
přicházel na Moravu. Lákala ho
tam nejen příchylnost rodiny Wankelovy a její vřelé porozumění pro jeho umění, ale i půvab okolní krajiny a tajemnost
tamních světů podzemních.
Samozřejmo, že Wankelová obrátila se se svými starostmi o pořízení praporu ihned na Mánesa, který její žádosti vyhověl, zhotovil několik zběžných návrhů a po vyvolení jednoho z nich vypracoval konečnou předlohu pro vyšívačku, kterou sám vyhledal a nad jejíž prací bděl. Kromě líce a rubu praporu navrhl i výšivku pro stuhu a nakreslil hrot praporu, který potom sochař vymodeloval a zlatník vyhotovil.
Mánesova účast při hotovení blanského praporu byla značná a odměněna byla skvělým výsledkem práce, o níž umělec svorně a pilně pracoval vedle řemeslníka."
KUCHYNKA, Rudolf. Mánesovy prapory. Praha: Jan Štenc, 1921, s. 57-58.
"Ve třetím dopise dotazuje se Mánes po jakosti a počtu stuh a po velikosti moravské orlice, na rub praporu určené, jejíž udaná velikost zdá se mu býti nevhodnou. Přitom píše: „Vím dobře, že mi nenáleží právo dělati námitky proti těmto ustanovením, a přece stěží se mohu zdrželi, abych při tom svědomitě nevypsal svého citu.“"
 |
| V roce 1998 byla posvěcena replika spolkového praporu, uchovávaná v Městské knihovně v Blansku. |
KUCHYNKA, Rudolf. Mánesovy prapory. Praha: Jan Štenc, 1921, s. 61.
"Všechno vyšívání jest provedeno s řemeslnou dovedností a svými kontrastujícími barvami, zlatém středního nápisu a stříbrem obou pruhů na lesknoucím se
hedvábném pozadí, působí oslnivým dojmem.
Stejně pečlivě vyšita byla i moravská orlice na praporovém rubu (obr. 33.), jehož volba barev svědčí o vyvinutém smyslu koloristickém. Z blankytně modrého hedvábí zřetelně vystupuje krásně heraldicky nakreslená orlice, jejíž tělo složeno jest z červených čtverců, vyšitých nelesklým hedvábím, a ze čtverců stříbrných, jejichž lesk s červení polí sousedních vhodně kontrastuje.
Tak jako při znacích českých, hledal Mánes i před navržením moravské orlice spolehlivý starý vzor a našel jej brzy v erbech na náhrobcích českých knížat a králů, v době Karla IV. v kaplích svatovítského dómu postavených. Orlice na náhrobku knížete Břetislava II. a j. jest starší sestrou orlice Mánesovy."
 |
| Prapor spolku Rastislav v Blansku, rub |
Konference Morava 1918 konaná 26. června 2021
Na obálce Sborníku z konference Morava 1918, která se konala 26. června 2021 v Brně, je vyobrazena zlatočerveně šachovaná orlice se zlatou korunou a zbrojí v modrém poli štítu.
 |
| Zlatočerveně šachovaná orlice se zlatou korunou a zbrojí v modrém poli štítu na obálce sborníku z konference Morava 1918 |
Tento sborník jsme dali vedle Sborníku z konference Morava 1918, která se konala 19. října 2019 v Brně, v Moravském zemském muzeu, na jehož obálce je použit znak Moravy - moravská orlice.
 |
| Moravská orlice na obálce sborníku z konference Morava 1918 |
Z porovnání obrázků vidíme, že grafik vzal grafiku s moravskou orlici a pozlatil stříbrná pole jejího šachování.
Je to ovšem logický postup, jak bylo ukázáno v příspěvku Pod perutěmi moravské orlice. Práce, kázeň, odvaha. Blaho vlasti budiž nejvyšším zákonem. Podobné odvozené využití stříbrnočerveně šachované orlice popisuje příspěvek Ať žijou Moravané! 1849. Ten si nadto všímá podoby znaku, který vidíme naznačen v barvě na hrudi známé podobizny Karla staršího ze Žerotína, moravského znaku zachyceného u zemského zřízení z roku 1604, a moravské orlice od Františka Štorma, která si rovněž účelově prošla stejnou změnou.
Moravský znak na hlavičkovém papíru na začátku 20. století
Orlice v zemském znaku, které vidíme na hlavičkových papírech zemských úřadů, a i dalších jiných korporací jsou otištěny ve zpracování se stříbrnočerveným a červenozlatým šachováním.
 |
| Moravská lékařská komora, rok 1908 |
 |
 |
| Ředitelství moravských zemských ústavů, rok 1913 |
 | |||
Moravská zemská porodnice v Brně, rok 1913
|
Předtištěná obálka Zemského výboru Markrabství moravského, začátek 20. století
Přední a zadní strana předtištěné obálky Zemského výboru Markrabství moravského (Landes-Ausschuss der Markgrafschaft Mähren) adresovaná daňovému úřadu, začátek 20. století.
Na zadní straně je předtištěno razítko moravského zemského výboru. Uprostřed oválného razítka s opisem ve dvou řádcích: "Landes-Ausschuss der Markgrafschaft Mähren Zemský výbor Markrabství moravského" je černobílý emblém s heraldickým šrafováním pro korunovanou zlato-červeně šachovanou orlici ve smyslu (neúspěšně) prosazovaného (stavovského) zemského symbolu.
Na zadní straně je předtištěno razítko moravského zemského výboru. Uprostřed oválného razítka s opisem ve dvou řádcích: "Landes-Ausschuss der Markgrafschaft Mähren Zemský výbor Markrabství moravského" je černobílý emblém s heraldickým šrafováním pro korunovanou zlato-červeně šachovanou orlici ve smyslu (neúspěšně) prosazovaného (stavovského) zemského symbolu.
Tiskopis zástavního lístku Moravské zemské zastavárny v Brně, Oddělení pro svršky a Oddělení pro skvosty, začátek 20. století
Přední a zadní strana nevyplněného tiskopisu zástavního lístku Moravské zemské zastavárny v Brně, Oddělení pro skvosty, začátek 20. století. Mezi německým a českým textem je černobílý emblém s heraldickým šrafováním pro korunovanou zlato-červeně šachovanou orlici ve smyslu (neúspěšně) prosazovaného (stavovského) zemského symbolu.
Pfandschein-Nr.
Zástavní lístek č.
Mähr. Landes-Pfandleihanstalt in Brünn. Prätiosen-Abtheilung
Mor. zemská zastavárna v Brně. Oddělení pro skvosty
Přední a zadní strana nevyplněného tiskopisu zástavního lístku Moravské zemské zastavárny v Brně, Oddělení pro svršky, začátek 20. století.
Mähr. Landes-Pfandleihanstalt in Brünn. Effecten-Abtheilung
Mor. zemská zastavárna v Brně. Oddělení pro svršky
Pfandschein-Nr.
Zástavní lístek č.
Mähr. Landes-Pfandleihanstalt in Brünn. Prätiosen-Abtheilung
Mor. zemská zastavárna v Brně. Oddělení pro skvosty
Přední a zadní strana nevyplněného tiskopisu zástavního lístku Moravské zemské zastavárny v Brně, Oddělení pro svršky, začátek 20. století.
Mähr. Landes-Pfandleihanstalt in Brünn. Effecten-Abtheilung
Mor. zemská zastavárna v Brně. Oddělení pro svršky
Alfred Skene, Vznik a rozvoj slovanského národního hnutí v Čechách a na Moravě v 19. století, 1893
Alfred Skene, rakouský šlechtic a politik z Moravy, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, vydal v roce 1893 práci Vznik a rozvoj slovanského národního hnutí v Čechách a na Moravě v 19. století, Přerov, 1893, v níž se věnuje i starším dějinám a dále na straně 13 během výkladu věnuje odstavec moravskému znaku:
Strany 11-13:
(...) "Přemyslovec Konrád Ota byl od Čechů zvolen knížetem, musil ale ustoupili ve prospěch svého příbuzného Bedřicha, dle přání císaře Fridricha Barbarossy, který prohlásil, že tento má větší nároky na český trůn nežli Konrád. Konrád přání císařově vyhověl, začež týž mu dal v léno Moravu a povýšil ho, chtěje se mu za jeho ochotu odměniti, v roce 1182 v Řezně za samostatného markraběte Říše německé.
Tímto činem byla Morava od Čech odloučena a v nové, samostatné markrabství německé proměněna a od této doby udělovali němečtí císařové Moravu jakožto zvláštní léno říše Německé. Titul „markrabství" zůstal této zemi od té doby nepřetržitě až podnes jakožto symbol její samostatnosti. Tento čin císaře Fridricha Barbarossy označují ti, kterým prohlášení samostatnosti a skutečné odloučení Moravy od Čech se nehodí do jejich politických kombinací, se zálibou jakožto čin násilnický. Není to ale správné; neboť tento čin, jejž dlužno posuzovati nikoliv dle nynějších, nýbrž dle tehdejších právních názorů, odpovídal úplně uznané právomocnosti císařů německých tehdejší doby. Zajisté jest i povýšení knížectví českého na království podobným výkonem císařské moci — a předce nikomu nenapadlo nazvati jej nějakým násilným skutkem císařovým.
Konrád Ota podepisoval se od té doby stále „Marchio Moraviae" a podobně tak činili všicci pozdější panovníci Moravští.
Jak Palacký, tak i Dudík jsou na omylu, když tvrdí, že Konrád Ota po ukončení války s Bedřichem při uzavření míru Knínského v roce 1186 titule markraběcího se vzdal. Palacký totiž jednaje o těchto událostech píše; Markrabského titulu odřekl se a s ním všeho bažení po bezprostředně říšském knížectví; tudíž navrátily se všecky poměry v tentýž stav zase, ve kterémž před rokem 1182 se byly nacházely." Podobně vyjadřuje se i Dudík. Ale jedna císařská listina, uvedená v Erbenových Regestech I. 178. z roku 1187, dokazuje nesprávnosť toho názoru Palackého, neboť zachovaný tam podpis Konrádův s přídavkem „Marchio Moraviae" dosvědčuje, že podržel tento titul i po míru Knínském (1186) a že tedy nebylo nižádné přestávky v užívání titulu a v postavení Konrádově k říši. Po smrti Konrádově obdržel roku 1192 markrabství Moravské od císaře lénem Vladislav. Morava stala se tedy tenkráte bezprostředním lénem říše Německé a v dobách pozdějších obdrželi král Otakar II. roku 1162 a pak ještě jednou roku 1276, dále král Václav, později král Jan (1310) tuto zemi jakožto léno říšské od německých císařů. Karel IV. prohlásil Moravu za léno koruny české, ale císař Fridrich III. udělil ji v roce 1477 zase jakožto léno říšské králi uherskému Matyášovi. Naposled Morava dána v léno roku 1627 od císaře Ferdinanda II. svému synovi Ferdinandu III. Ohledně zemského znaku a zemských barev, kterýmžto věcem ve středověku přikládána veliká důležitosť, byly mezi Čechy a Moravou veliké rozdíly. Černý orel v bílém poli, kterýžto znak připisován byl sv. Václavu, považuje se za nejstarší zemský znak český; teprve za Přemysla Otakara II. přijat znak bílého lva s dvojitým ocasem v bílém poli. Zemská pečeť česká, bez jejíž přitisknutí ještě i v dobách pozdějších listina neměla platnosti, měla na sobě vyrytý obraz sv. Václava.
Moravský zemský znak, který ve své nynější podobě trvá od roku 1462, skládá se ze zlatožlutě a červeně kostkované orlice s korunou v modrém poli. V tomto sestavení byl moravský zemský znak ještě jednou slavnostně uznán moravským sněmem zemským roku 1848.
Císař Karel IV. utvořil, používaje za tou příčinou hojně své moci jakožto císař německý, ve prospěch své dynastie fiktivní státní útvar, který měl Cechy, Moravu, Slezsko a obě Lužice pode jménem „Koruna Česká" zahrnovati." (...)
Tímto činem byla Morava od Čech odloučena a v nové, samostatné markrabství německé proměněna a od této doby udělovali němečtí císařové Moravu jakožto zvláštní léno říše Německé. Titul „markrabství" zůstal této zemi od té doby nepřetržitě až podnes jakožto symbol její samostatnosti. Tento čin císaře Fridricha Barbarossy označují ti, kterým prohlášení samostatnosti a skutečné odloučení Moravy od Čech se nehodí do jejich politických kombinací, se zálibou jakožto čin násilnický. Není to ale správné; neboť tento čin, jejž dlužno posuzovati nikoliv dle nynějších, nýbrž dle tehdejších právních názorů, odpovídal úplně uznané právomocnosti císařů německých tehdejší doby. Zajisté jest i povýšení knížectví českého na království podobným výkonem císařské moci — a předce nikomu nenapadlo nazvati jej nějakým násilným skutkem císařovým.
Konrád Ota podepisoval se od té doby stále „Marchio Moraviae" a podobně tak činili všicci pozdější panovníci Moravští.
Jak Palacký, tak i Dudík jsou na omylu, když tvrdí, že Konrád Ota po ukončení války s Bedřichem při uzavření míru Knínského v roce 1186 titule markraběcího se vzdal. Palacký totiž jednaje o těchto událostech píše; Markrabského titulu odřekl se a s ním všeho bažení po bezprostředně říšském knížectví; tudíž navrátily se všecky poměry v tentýž stav zase, ve kterémž před rokem 1182 se byly nacházely." Podobně vyjadřuje se i Dudík. Ale jedna císařská listina, uvedená v Erbenových Regestech I. 178. z roku 1187, dokazuje nesprávnosť toho názoru Palackého, neboť zachovaný tam podpis Konrádův s přídavkem „Marchio Moraviae" dosvědčuje, že podržel tento titul i po míru Knínském (1186) a že tedy nebylo nižádné přestávky v užívání titulu a v postavení Konrádově k říši. Po smrti Konrádově obdržel roku 1192 markrabství Moravské od císaře lénem Vladislav. Morava stala se tedy tenkráte bezprostředním lénem říše Německé a v dobách pozdějších obdrželi král Otakar II. roku 1162 a pak ještě jednou roku 1276, dále král Václav, později král Jan (1310) tuto zemi jakožto léno říšské od německých císařů. Karel IV. prohlásil Moravu za léno koruny české, ale císař Fridrich III. udělil ji v roce 1477 zase jakožto léno říšské králi uherskému Matyášovi. Naposled Morava dána v léno roku 1627 od císaře Ferdinanda II. svému synovi Ferdinandu III. Ohledně zemského znaku a zemských barev, kterýmžto věcem ve středověku přikládána veliká důležitosť, byly mezi Čechy a Moravou veliké rozdíly. Černý orel v bílém poli, kterýžto znak připisován byl sv. Václavu, považuje se za nejstarší zemský znak český; teprve za Přemysla Otakara II. přijat znak bílého lva s dvojitým ocasem v bílém poli. Zemská pečeť česká, bez jejíž přitisknutí ještě i v dobách pozdějších listina neměla platnosti, měla na sobě vyrytý obraz sv. Václava.
Moravský zemský znak, který ve své nynější podobě trvá od roku 1462, skládá se ze zlatožlutě a červeně kostkované orlice s korunou v modrém poli. V tomto sestavení byl moravský zemský znak ještě jednou slavnostně uznán moravským sněmem zemským roku 1848.
Císař Karel IV. utvořil, používaje za tou příčinou hojně své moci jakožto císař německý, ve prospěch své dynastie fiktivní státní útvar, který měl Cechy, Moravu, Slezsko a obě Lužice pode jménem „Koruna Česká" zahrnovati." (...)
V textu výše je mimo jiné psáno:
1)
"Černý orel v bílém poli, kterýžto znak připisován byl sv. Václavu, považuje se za nejstarší zemský znak český; teprve za Přemysla Otakara II. přijat znak bílého lva s dvojitým ocasem v bílém poli."
Ovšem bílý lev by se v bílém poli ztratil. Bílý lev na bílém poli nebo stříbrný lev na stříbrném poli nejde vidět. Jde buď o chybu autora nebo o (pořádnou) chybu tisku.
2)
Zvláštní je také popis kovu v šachování orlice dle Fridrichovy erbovní listiny: "skládá se ze zlatožlutě a červeně kostkované orlice s korunou v modrém poli".
1)
"Černý orel v bílém poli, kterýžto znak připisován byl sv. Václavu, považuje se za nejstarší zemský znak český; teprve za Přemysla Otakara II. přijat znak bílého lva s dvojitým ocasem v bílém poli."
Ovšem bílý lev by se v bílém poli ztratil. Bílý lev na bílém poli nebo stříbrný lev na stříbrném poli nejde vidět. Jde buď o chybu autora nebo o (pořádnou) chybu tisku.
2)
Zvláštní je také popis kovu v šachování orlice dle Fridrichovy erbovní listiny: "skládá se ze zlatožlutě a červeně kostkované orlice s korunou v modrém poli".
Červenožlutá šňůrka a papírová pečeť Zemského výboru, rok 1899
Obrázek ukazuje červenožlutou šňůrku, jíž byly spojeny listy dokumentu ze závěru roku 1899: Protokoll über die am 13. Oktober 1899 stattgefundene Enquete bezüglich Änderungen der Geschäftsordnung des mähr. Landtages. K protokolu o anketě konané 13. října 1899 týkající se změn jednacího řádu moravského zemského sněmu byla připojena papírová pečeť Zemského výboru Markrabství moravského (Landesausschuss der Markgrafschaft Mähren). Bílý text dvojjazyčného opisu na okraji se nachází mezi dvěma bílými linkami soustředných kruhů. Uprostřed je bíle šachovaná korunovaná orlice. Pozadí papírové pečeti je modré (text a obraz na modrém podkladu).
Nahoře nad hlavou orlice je úřad označen německy: Landes-ausschuss der Markgrafschaft Mähren, dole pod orlicí česky: Zemský výbor Markgrabství moravského. Šachování orlice je heraldicky naznačeno zlatočervené.
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 9 Zemský výbor, kr. 58
 |
| Papírová pečeť Zemského výboru, konec 19. století |
Nahoře nad hlavou orlice je úřad označen německy: Landes-ausschuss der Markgrafschaft Mähren, dole pod orlicí česky: Zemský výbor Markgrabství moravského. Šachování orlice je heraldicky naznačeno zlatočervené.
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 9 Zemský výbor, kr. 58
Orlice v razítku moravského zemského hejtmana
Otisk razítka moravského zemského hejtmana z roku 1912 ukazuje korunovanou šachovanou orlici, jež byla jeho součástí na začátku 20. století. Zaujme na první pohled provedením stavby svých křídel, neumožňující plnoplošné šachování těla. Podle jejího vzhledu ji snadno rozeznáme od nám dnes známých moravských orlic.
Text razítka: Mährischer Landeshauptman
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 13 Moravské místodržitelství – presidium, kr. 886
Text razítka: Mährischer Landeshauptman
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 13 Moravské místodržitelství – presidium, kr. 886
Moravský zemský archiv v Brně - použitá papírová pečeť, hlavičkový papír, razítko na konci 20. let 20. století
Na druhé straně obálky Moravského zemského archivu z roku 1929, která obsahuje dokumenty účetní povahy (účty za knihy/časopisy z let 1928 a 1929 Knihkupectví A. Píša v Brně, nakladatelství Česká ulice č. 28, obchod s hudebninami a věcmi uměleckými - antikvariát / knihkupec české vysoké školy technické) je použita žlutočervená papírová pečeť s orlicí uprostřed ohraničenou perlovcem a s textem MORAVSKÝ ZEMSKÝ ARCHIV * V BRNĚ * v perlovci.
Orlice, text, perlovec a okraj papírové pečetě jsou žluté, podklad je červený. Orlice, jejíž grafika neobsahuje ani modrou barvu štítu ani stříbrnou barvu pole šachovnice, zde symbolizuje Moravu.
Papírová pečeť na druhé straně obálky není jinak datována (např. letopočtem, který by byl součástí obrazu), a je tak možné (pravděpodobné?), že tu byly využity starší skladové zásoby (do roku 1918), ze začátku 20. století (?), z doby kdy červená a zlatá (žlutá) pro určité prostředí odkazovaly ke znaku Moravy, resp. orlici se změněnými barvami, jak ji jako zemský znak uznávaly zemské úřady v době 2. poloviny 19. století až do roku 1918.
Tuto orlici můžeme srovnat s dalšími se zakoupením těchto publikací souvisejícími dokumenty, s černobílou orlicí na hlavičkovém papíře Moravského zemského archivu použitém ve stejné době a s razítkem MZA. Co se týče podoby orlic, vidíme, že každá je jiná.
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 40 Zemský úřad, II. manipulace, kart. č. 4414, č. j. 14852/1929
Orlice, text, perlovec a okraj papírové pečetě jsou žluté, podklad je červený. Orlice, jejíž grafika neobsahuje ani modrou barvu štítu ani stříbrnou barvu pole šachovnice, zde symbolizuje Moravu.
Papírová pečeť na druhé straně obálky není jinak datována (např. letopočtem, který by byl součástí obrazu), a je tak možné (pravděpodobné?), že tu byly využity starší skladové zásoby (do roku 1918), ze začátku 20. století (?), z doby kdy červená a zlatá (žlutá) pro určité prostředí odkazovaly ke znaku Moravy, resp. orlici se změněnými barvami, jak ji jako zemský znak uznávaly zemské úřady v době 2. poloviny 19. století až do roku 1918.
Tuto orlici můžeme srovnat s dalšími se zakoupením těchto publikací souvisejícími dokumenty, s černobílou orlicí na hlavičkovém papíře Moravského zemského archivu použitém ve stejné době a s razítkem MZA. Co se týče podoby orlic, vidíme, že každá je jiná.
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 40 Zemský úřad, II. manipulace, kart. č. 4414, č. j. 14852/1929
Povstání na Moravě v roce 1619. Z korespondence moravských direktorů
Červená obálka edice dokumentů z doby stavovského povstání proti Habsburkům v letech 1618-1620 Povstání na Moravě v roce 1619, Z korespondence moravských direktorů, vydala Libuše Urbánková, Praha 1979, je zajímavá tím, že obsahuje jako ústřední téma grafiku znaku Moravy.
Stříbrnočerveně šachovaná orlice v modrém poli štítu. Její jazyk je stříbrný a není zlatě korunovaná a nemá zlatou zbroj - tím se odlišuje od přesně znázorněné moravské orlice.
Edičně je v publikaci zpracován tzv. "kopiář moravských direktorů", o jehož edici uvažoval již František Hrubý, který jej pro Moravský zemský archiv získal v roce 1922, kdy byl zakoupen ve Vídni ze soukromých rukou. Česky psaný kopiář obsahuje korespondenci moravského direktoria od května do září 1619, tedy z nejdůležitějšího údobí jeho působení.
Stříbrnočerveně šachovaná orlice v modrém poli štítu. Její jazyk je stříbrný a není zlatě korunovaná a nemá zlatou zbroj - tím se odlišuje od přesně znázorněné moravské orlice.
Edičně je v publikaci zpracován tzv. "kopiář moravských direktorů", o jehož edici uvažoval již František Hrubý, který jej pro Moravský zemský archiv získal v roce 1922, kdy byl zakoupen ve Vídni ze soukromých rukou. Česky psaný kopiář obsahuje korespondenci moravského direktoria od května do září 1619, tedy z nejdůležitějšího údobí jeho působení.
Moravská vlajka na Velké Javořině
V letech 2015, 2018 a 2020 byly během slavností na Velké Javořině (Slavnosti bratrství Čechů a Slováků na Javořině, resp. Moravanů a Slováků pořádané každý rok na hoře Velká Javořina) pořízeny fotografie, které dokladují užití vlajky s červenobíle šachovanou orlicí se žlutou korunou, žlutou zbrojí a s červeným (!) jazykem v modrém listu vlajky v roli moravské vlajky, která představuje Moravu, na moravskoslovenské hranici.
 |
| Velká Javořina 2015 |
 |
| Velká Javořina 2018 |
 |
|
Velká Javořina 2020
|
 |
| Velká Javořina 2020 |
 |
| Velká Javořina 2020 |
Titulní list Přehledu činnosti Zemské organizace pokrokových žen moravských v letech 1910-1949
Na titulním listu Přehledu činnosti Zemské organizace pokrokových žen moravských v letech 1910-1949 je znak Moravy v provedení červeno-stříbrně šachovaná orlice s červeným jazykem, se zlatými pařáty a zobákem v modrém poli štítu.
Přehled sepsala a rejstříkem jej vybavila Miroslava Dorazilová. Vazbu navrhl a vyzdobil Josef Solar, provedl Otto Blažek.
23. května 1948 se konala výroční valná schůze ZOPŽM. Ve druhé části byly podány zprávy funkcionářek a referát Albíny Šilhové "O vzniku, historii a budoucí funkci Rady českoslov. žen." Na valné schůzi bylo jednomyslně usneseno, že: "Vzhledem k žádoucímu soustředění práce žen končí Zemská organizace pokrokových žen moravských svou téměř čtyřicetiletou činnost a provede likvidaci. Dosavadní výbor bude výborem likvidačním. Likvidační výbor pověřen, aby se jměním spolkovým naložil ve smyslu spolkových stanov."
Poslední schůze likvidačního výboru se konala v Brně 17. května 1949. Předsedající Františka Šídlová se při ní srdečnými slovy rozloučila se všemi, kdož v ZOPŽM pracovaly.
Likvidace ZOPŽM byla úředně vzata na vědomí v Úředním listě republiky československé 21. srpna 1949, č. 195.
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, G 86 Moravské ženské spolky, karton č. 8, Přehled činnosti Zemské organizace pokrokových žen moravských v letech 1910-1949
Přehled sepsala a rejstříkem jej vybavila Miroslava Dorazilová. Vazbu navrhl a vyzdobil Josef Solar, provedl Otto Blažek.
23. května 1948 se konala výroční valná schůze ZOPŽM. Ve druhé části byly podány zprávy funkcionářek a referát Albíny Šilhové "O vzniku, historii a budoucí funkci Rady českoslov. žen." Na valné schůzi bylo jednomyslně usneseno, že: "Vzhledem k žádoucímu soustředění práce žen končí Zemská organizace pokrokových žen moravských svou téměř čtyřicetiletou činnost a provede likvidaci. Dosavadní výbor bude výborem likvidačním. Likvidační výbor pověřen, aby se jměním spolkovým naložil ve smyslu spolkových stanov."
Poslední schůze likvidačního výboru se konala v Brně 17. května 1949. Předsedající Františka Šídlová se při ní srdečnými slovy rozloučila se všemi, kdož v ZOPŽM pracovaly.
Likvidace ZOPŽM byla úředně vzata na vědomí v Úředním listě republiky československé 21. srpna 1949, č. 195.
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, G 86 Moravské ženské spolky, karton č. 8, Přehled činnosti Zemské organizace pokrokových žen moravských v letech 1910-1949
Moravský znak na medaili Moravského průmyslového muzea
Moravské (živnostenské, řemeslné) průmyslové muzeum v Brně - medaile k roku 1873 - "za zásluhy", jak se říká v textu opisu na jedné straně medaile. Medaile zřejmě byla vydána jindy než v roce 1873; ten je připomínkou roku založení muzea, k čemuž došlo v roce 1873 (k dějinám muzea, o jeho založení viz dále). Je to medaile za zásluhy. Kdyby byla vydána k nějakému výročí, např. 20 let trvání muzea, tak by tam snad bylo 1873-1893, nebo také ne.
Medaile asi bude z přelomu století. Je to takové „secesně historizující". Ten „prázdný střed“ je určen pro vyrytí obdarovaného.
Zdá se, že u šachované orlice je tam zlaté šrafování (podobně jako na znacích Moravy fasády bývalé nové sněmovny – dnes ústavního soudu) z dané doby, chápané tehdy i později v této "tečkované" podobě částí společnosti jako to správné zbarvení ve znaku Moravy.
Text v opisech přítomný na obou stranách medaile zní takto:
* FÜR HERVORRAGENDE LEISTUNGEN AUF KUNSTGEWERBLICHEM GEBIETE
= "Za vynikající výkony v uměleckořemeslné/uměleckoprůmyslové oblasti"
* MÄHRISCHES GEWERBEMUSEUM IN BRÜNN 1873
= "Moravské průmyslové muzeum v Brně 1873"
Moravský znak je v kartuši medaile Moravského průmyslového muzea v Brně, s letopočtem 1873 v opise. Německý opis / německý opis a kartuše pro udělení, Nesignováno, Ag 37 mm, 24,252 g.
Dle hesla na stránkách projektu Wikipedie: "Roku 1873 vzniklo z popudu kruhů průmyslníků na Moravě a Obchodní a živnostenské komory v Brně Moravské průmyslové muzeum. Bylo centrální moravskou institucí, která pečovala o zvelebování, kvalitu a rozvoj průmyslu v zemi. Muzeum se během své existence stalo centrem rozvoje průmyslového designu na Moravě, centrem sdružení rakouských uměleckoprůmyslových muzeí a později všech nestátních muzeí rakouské monarchie. Aktivity muzea měly i významný umělecký rozměr, i proto nese od roku 1907 název Muzeum umění a průmyslu a od roku 1919 Moravské uměleckoprůmyslové muzeum."
Moravská orlice součástí symboliky používané Moravany
Zemské symboly jsou obyvateli Moravy často užívány na jejich úředních, soukromých, podnikových, spolkových, školských a dalších dokumentech a na domech. Herec Vladimír Menšík řekl: "Buďme hrdí na to, že jsme Moravané, buďme pyšní na to, v jak krásné zemi jsme se narodili.". A my dodáváme: "a žijeme.". Jinde zase čteme: "Moravanem býti, s moravskou myslí žíti a pochopení pro české srdce míti". A my dodáváme: "a pro moravská srdce.". A pro moravská plíce atd. (poznámka: nad hlavním vchodem do plicní léčebny zvané Sanatorka v Šumperku je, dokud se neprovede demolice ještě v 90. letech 20. století sloužícího zdravotnického objektu postaveného na konci 19. století (1899), plastika korunované šachované orlice ve štítu, jak lze snadno vidět na dostupných dokumentačních fotkách a videu zveřejněných na internetu; detail v lepším rozlišení je v v roce 2017 vydané publikaci plné fotografií Jaroslava Pavlíčka a Michaely Stuchlé Šumperská Sanatorka – nadějí, posláním, láskou… pro tisíce duší, s. 283, s rýmujícím se popiskem Moravská orlice dodnes nenápadně zdobí hlavní vchod do budovy, a je na řadě dalších historických záběrů sanatoria.).
Moravskou orlici lze tak vedle hlavičkového papíru úředních (např. stavební úřad Zemského výboru) a jiných dokumentů nalézt např. na vkladní knížce Moravské banky (v různých letech různě stylizovanou, jak můžeme vidět v nabídce různých antikvariátů; Moravská banka/Mährische bank), i na dokumentech jiných spořitelen a záložen a jinde.
V encyklopedii Brna se k budově Moravské banky (skvělá ukázka elegantního funkcionalistického stylu od architektů Bohuslava Fuchse a Ernsta Wiesnera) mimo jiné dočteme, že: "Funkční členění banky se projevuje i na řešení fasády z bílého opaxitu. Její ocelové nosné prvky byly lakovány modře - barvou moravského zemského znaku. Dnešní fasáda je replikou původní, která byla zničena v 70. letech 20. století.".
Jinak ta zlatá ražba odznaku/emblému orlice ukazuje jen šachování. Nebylo třeba a dnes také není třeba řešit barevnost - prostě klasická zlatá knižní ražba do jakkoliv barevného podkladu. Nejde o znak.
Jako odkaz na období prosazování zlaté barvy (kov) v šachování znaku Moravy za monarchie (2. polovina 19. století/začátek 20. století) se jeví ukázka (nevyplněné) dvojjazyčné Pokladní poukázky Hypoteční a zemědělské banky Moravské v Brně obsahující grafiku zlato-červeně šachované orlice v modrém poli. O tom, že je z doby po vzniku ČSR svědčí text "Pět tisíc korun čs.". Pokud by byla vyplněná, viděli bychom, že se pokladní poukázka banky používala (aspoň jednou).
Určitě je to z období první republiky. Výtvarně spíše dvacátá léta (tehdy by také bylo logičtější „setrvačné“ uplatnění žluté (možná též vychází ze starší grafiky-předlohy tiskoviny před 1918). A ani nejde o znak Moravy (chybí štít), spíše „odznak/logo“. Orlice ani není šachovaná, ale je routovaná (sic!) a to jen částečně/náznakově!
Šachovaná orlice může být součástí rozsáhlejší symboliky, jako je tomu v případě členské průkazky Společenstva mlynářů politického okresu vyškovského. Pro heraldika je to (určitě) pěkně zmršený lev a šachovaná orlice (bez korunek) ...
Je radost se na to dívat. Je to tím, jak před pár lety řekla paní Bohumila v rozhlase: "No, já každopádně teda jsem Moravanka a myslím si, že není potřeba hledat rozdíly mezi Moravany a Čechy, protože tady nejde o to, jestli jsme rozdílní nebo nejsme rozdílní, nebo jak jsme rozdílní, protože my, to není v tom, že jsme jiní, ale my jsme Moravané. Asi tak bych to řekla. My nejsme jiní, my jsme Moravané. Asi takhle, takže tak to cítím a vidím já. (...) Ale prostě, není to v těch rozdílech, je to v tom, že my se cítíme Moravany a oni se cítí Čechy.".
Přejeme vám proto do nového roku a do dalších let, kéž o stojících a nově stavěných veřejných budovách na Moravě můžete napsat "Moravská orlice dnes nápadně zdobí hlavní vchod naší budovy.".
Moravskou orlici lze tak vedle hlavičkového papíru úředních (např. stavební úřad Zemského výboru) a jiných dokumentů nalézt např. na vkladní knížce Moravské banky (v různých letech různě stylizovanou, jak můžeme vidět v nabídce různých antikvariátů; Moravská banka/Mährische bank), i na dokumentech jiných spořitelen a záložen a jinde.
V encyklopedii Brna se k budově Moravské banky (skvělá ukázka elegantního funkcionalistického stylu od architektů Bohuslava Fuchse a Ernsta Wiesnera) mimo jiné dočteme, že: "Funkční členění banky se projevuje i na řešení fasády z bílého opaxitu. Její ocelové nosné prvky byly lakovány modře - barvou moravského zemského znaku. Dnešní fasáda je replikou původní, která byla zničena v 70. letech 20. století.".
 |
| Moravská banka, orlice na vkladní knížce, vklady v letech 1945-1949 |
 |
| Moravská banka, orlice na vkladní knížce, vklady v letech 1939-1948 |
Jinak ta zlatá ražba odznaku/emblému orlice ukazuje jen šachování. Nebylo třeba a dnes také není třeba řešit barevnost - prostě klasická zlatá knižní ražba do jakkoliv barevného podkladu. Nejde o znak.
Jako odkaz na období prosazování zlaté barvy (kov) v šachování znaku Moravy za monarchie (2. polovina 19. století/začátek 20. století) se jeví ukázka (nevyplněné) dvojjazyčné Pokladní poukázky Hypoteční a zemědělské banky Moravské v Brně obsahující grafiku zlato-červeně šachované orlice v modrém poli. O tom, že je z doby po vzniku ČSR svědčí text "Pět tisíc korun čs.". Pokud by byla vyplněná, viděli bychom, že se pokladní poukázka banky používala (aspoň jednou).
 |
| Pokladní poukázka Hypoteční a zemědělské banky Moravské v Brně |
Určitě je to z období první republiky. Výtvarně spíše dvacátá léta (tehdy by také bylo logičtější „setrvačné“ uplatnění žluté (možná též vychází ze starší grafiky-předlohy tiskoviny před 1918). A ani nejde o znak Moravy (chybí štít), spíše „odznak/logo“. Orlice ani není šachovaná, ale je routovaná (sic!) a to jen částečně/náznakově!
Šachovaná orlice může být součástí rozsáhlejší symboliky, jako je tomu v případě členské průkazky Společenstva mlynářů politického okresu vyškovského. Pro heraldika je to (určitě) pěkně zmršený lev a šachovaná orlice (bez korunek) ...
 |
| Členská průkazka. Společenstvo mlynářů politického okresu vyškovského |
Je radost se na to dívat. Je to tím, jak před pár lety řekla paní Bohumila v rozhlase: "No, já každopádně teda jsem Moravanka a myslím si, že není potřeba hledat rozdíly mezi Moravany a Čechy, protože tady nejde o to, jestli jsme rozdílní nebo nejsme rozdílní, nebo jak jsme rozdílní, protože my, to není v tom, že jsme jiní, ale my jsme Moravané. Asi tak bych to řekla. My nejsme jiní, my jsme Moravané. Asi takhle, takže tak to cítím a vidím já. (...) Ale prostě, není to v těch rozdílech, je to v tom, že my se cítíme Moravany a oni se cítí Čechy.".
Přejeme vám proto do nového roku a do dalších let, kéž o stojících a nově stavěných veřejných budovách na Moravě můžete napsat "Moravská orlice dnes nápadně zdobí hlavní vchod naší budovy.".
Vlněná moravská orlice Františka Hlavicy z roku 1928
Moravská galerie v Brně uchovává ve svých sbírkách a vedle vitráže s moravským znakem ze závěru 30. let 15. století pomocí internetové služby Sbírky on-line zpřístupňuje (vedle dalších Hlavicových děl) i dílo Františka Hlavicy z roku 1928 označené jako moravská orlice (utkáno z vlny ve Valašském Meziříčí).
Ten kobereček (dečka) je zajímavý - po stranách symbolika zemědělství (zelená, srp, klas, květ) a průmyslu (červená, ozubené kolo, kladivo) , na křídlech orlice (emblému vycházejícímu z či napodobujícímu moravskou orlici) pak symbolika malířů (tři červené štítky ze znaku malířského cechu) a učenců-filozofů (viz sova a logo filozofické fakulty, atribut Palas Athény apod.)
Ten kobereček (dečka) je zajímavý - po stranách symbolika zemědělství (zelená, srp, klas, květ) a průmyslu (červená, ozubené kolo, kladivo) , na křídlech orlice (emblému vycházejícímu z či napodobujícímu moravskou orlici) pak symbolika malířů (tři červené štítky ze znaku malířského cechu) a učenců-filozofů (viz sova a logo filozofické fakulty, atribut Palas Athény apod.)
František Hlavica (23. ledna 1885 Vsetín – 16. července 1952 Vsetín) byl akademický malíř, ilustrátor a vysokoškolský profesor. V tomto uměleckém díle spatřujeme jistou stylizaci. Orlici k tomu, abychom ji označili prostě jako "moravskou orlici", chybí zlatá koruna a zlatá zbroj. Něco je tu potom ještě přidáno navíc. Barvy a ztvárnění obrazu ovšem naznačují stříbrnočervené šachování a orlice se nachází, jak jinak, v modrém poli.
Když odhlédneme od zbytku práce, kde se vedle lidových vzorů mimo jiné uplatnily i srp, obilný klas (můžeme si myslet, že je to buď ječmen nebo pšenice nebo něco jiného) a čtyřlístek v zeleném poli (z pohledu na obrázek se nachází nalevo), a dále ozubené kolo (o třech loukotích?) s kladivem a zelenou větvičkou v červeném poli kosočtverce, tak hned vidíme, že znak Moravy je o pár zajímavých symbolických prvků umístěných v kosočtvercích bohatší.
Na pravém křídle orlice jsou v modře olemovaném kosočtverci tři na modrém kroužku položené červené štítky a napravo je v stejně tak modře olemovaném kosočtverci sovička stojící na knize v zeleném poli. Okolo hlavy orlice držící v zobáku zelenou lipovou ratolest je napsáno TIBI GLORIA SEMPER (vždy budeš slavná). Okolo po stranách jsou ještě nějaké hvězdičky a dole písmenné zkratky (MGM a FH - František Hlavica).
Na pravém křídle orlice jsou v modře olemovaném kosočtverci tři na modrém kroužku položené červené štítky a napravo je v stejně tak modře olemovaném kosočtverci sovička stojící na knize v zeleném poli. Okolo hlavy orlice držící v zobáku zelenou lipovou ratolest je napsáno TIBI GLORIA SEMPER (vždy budeš slavná). Okolo po stranách jsou ještě nějaké hvězdičky a dole písmenné zkratky (MGM a FH - František Hlavica).
Ať žijou Moravané! 1849
U prvního obrázku staženého z internetu, který zachycuje střelecký terč s stříbrnočerveně šachovanou orlicí s červeným jazykem, černou hlavou (?), zlatou korunou a zlatou zbrojí (?) v modrém poli a vročením 1849, je popisek "Střelecký spolek Prostějov, hold moravanům, 1849 Muzeum Prostějovska v Prostějově".
Orlice na terči je (jak se občas z neznalosti kreslíře dělo) stříbrno-červeně kosmo šachována!
Hlavu i pařáty má skutečně asi černou, zlatý je jen zobák s červeným jazykem - možná vzniklo přemalováním původně celé (?) černé orlice na kosmo šachovanou, neboť ve znaku Prostějova je půl černé orlice v modrém poli, která má ale historický původ v orlici moravských markrabat - spíš jde asi o malířskou licenci nebo záměr, aby orlici moravskou jen připomínala (?), když už se do ní střílí ... :)
No a pak následuje (demagogické, propagandistické, ahistorické apod.) pozlacování/požlucování úplně "všeho" stříbrného/bílého, co jakkoliv s moravskou symbolikou souvisí od (...).
Při zkoumání podobnosti orlice na dalším obrázku, který nabízí internet, si povšimneme značné podobnosti s orlicí z roku 1849 představující znak Moravy. Grafika vzniklá v grafickém editoru je očividně mladšího data, dosti nedávného. Obsahuje nějaké prvky navíc (texty: Moravský duel. Moravská trojka, Střelecký klub AVZO, Budišov nad Budišovkou, symbol terče), něco oproti originálu ubírá (rok 1849).
Díky digitálním úpravám jsou barvy upraveného obrázku živější. Bílá pole původní orlice zde ale vypadají jakoby přižlucená. To celé je jen tak mimochodem položeno na žlutočervenou bikolóru, jejíž barvy jsou opravdu odvozeny od zlatočervené orlice.
Druhá práce tak připomíná případ novoročenky odvozené z pohlednice, která dala vzniknout příspěvku s názvem Pod perutěmi moravské orlice. Práce, kázeň, odvaha. Blaho vlasti budiž nejvyšším zákonem.
Dobarven je samozřejmě i obrázek, který se stal součástí plakátu zvoucího k návštěvě žerotínské hrobky v Bludově při akci pietního shromáždění u hrobu moravského zemského hejtmana Karla staršího ze Žerotína, kde doprovází jeho podobiznu, která vypadá, jako by ji (původně) namaloval Jan Vilímek. Původní nekolorovanou grafiku si můžete prohlédnout v přípěvku Zřízení zemské Markrabství moravského z roku 1604.
Přebarvovány ovšem nejsou jen doklady, které vznikly před staletími. Hodí se k tomu i obrázky z doby docela nedávné, jak dokládá koláž dokumentu výše citující Vladimíra Menšíka: "Buďme hrdí na to, že jsme Moravané, buďme pyšni na to, v jak krásné zemi jsme se narodili. Vladimír Menšík" (nalevo je podobizna Alfonse Muchy), jehož součástí je uprostřed grafika orlice, kterou jako moravskou orlici původně vytvořil František Štorm, jak můžeme vidět např. zde.
Orlice na terči je (jak se občas z neznalosti kreslíře dělo) stříbrno-červeně kosmo šachována!
Hlavu i pařáty má skutečně asi černou, zlatý je jen zobák s červeným jazykem - možná vzniklo přemalováním původně celé (?) černé orlice na kosmo šachovanou, neboť ve znaku Prostějova je půl černé orlice v modrém poli, která má ale historický původ v orlici moravských markrabat - spíš jde asi o malířskou licenci nebo záměr, aby orlici moravskou jen připomínala (?), když už se do ní střílí ... :)
No a pak následuje (demagogické, propagandistické, ahistorické apod.) pozlacování/požlucování úplně "všeho" stříbrného/bílého, co jakkoliv s moravskou symbolikou souvisí od (...).
Při zkoumání podobnosti orlice na dalším obrázku, který nabízí internet, si povšimneme značné podobnosti s orlicí z roku 1849 představující znak Moravy. Grafika vzniklá v grafickém editoru je očividně mladšího data, dosti nedávného. Obsahuje nějaké prvky navíc (texty: Moravský duel. Moravská trojka, Střelecký klub AVZO, Budišov nad Budišovkou, symbol terče), něco oproti originálu ubírá (rok 1849).
Díky digitálním úpravám jsou barvy upraveného obrázku živější. Bílá pole původní orlice zde ale vypadají jakoby přižlucená. To celé je jen tak mimochodem položeno na žlutočervenou bikolóru, jejíž barvy jsou opravdu odvozeny od zlatočervené orlice.
Druhá práce tak připomíná případ novoročenky odvozené z pohlednice, která dala vzniknout příspěvku s názvem Pod perutěmi moravské orlice. Práce, kázeň, odvaha. Blaho vlasti budiž nejvyšším zákonem.
Dobarven je samozřejmě i obrázek, který se stal součástí plakátu zvoucího k návštěvě žerotínské hrobky v Bludově při akci pietního shromáždění u hrobu moravského zemského hejtmana Karla staršího ze Žerotína, kde doprovází jeho podobiznu, která vypadá, jako by ji (původně) namaloval Jan Vilímek. Původní nekolorovanou grafiku si můžete prohlédnout v přípěvku Zřízení zemské Markrabství moravského z roku 1604.
Přebarvovány ovšem nejsou jen doklady, které vznikly před staletími. Hodí se k tomu i obrázky z doby docela nedávné, jak dokládá koláž dokumentu výše citující Vladimíra Menšíka: "Buďme hrdí na to, že jsme Moravané, buďme pyšni na to, v jak krásné zemi jsme se narodili. Vladimír Menšík" (nalevo je podobizna Alfonse Muchy), jehož součástí je uprostřed grafika orlice, kterou jako moravskou orlici původně vytvořil František Štorm, jak můžeme vidět např. zde.
Zlatě a stříbrně a stříbrně a modře šachovaná orlice coby (nesprávný) popis znaku Moravy
Mezi popisy šachování orlice ve znaku Moravy zaujme i případ, kdy je popisováno jako zlaté a stříbrné. S touto možností se ve své práci k moravskému znaku vyrovnával už Karel Ferdinand von Schertz, Mährisches Landes=Wappen Aus der Historie Und Herolds=Kunst Illuminiret. Nürnberg, in Verlegung Johann Ziegern (Gedruckt bey Christian Sigmund Froberg), 1699, což je v jednom letáku propagujícím vyvěšování moravské vlajky v barvách žluté a červené (a tím pádem se stavícím i k dějinám moravského znaku) podáváno stručně jako "1699 - Jistý anonym tvrdí, že má být moravský znak zlatě a stříbrně šachovaný, dovolávaje se privilegií.". V celém znění je Schertzovo přiblížení této záležitosti, se kterou se srovnal rychle poukazem na pravidla heraldiky, v příslušné pasáži podrobnější, rozsáhlejší:
"Diesem aber ist entgegen ein gewisser, im verwichenen Jahr ausgegangener, Anonymus, vorgebend: Ob waere des Maehrenlands Wapen, nicht ein roth und silberner, sondern ein gold und silberner, in Form der Schach-Steine, gewuerffleter Adler, wie solches der Inhalt Maehrischer Privilegien mit bringet, dem er, wie ich dafuer halte, in einer vielleicht uebel - geschriebenen Abschrifft muβ gelesen haben; Dann das Original-Privilegium ist, seiner aussage, meines besseren Wissens, widerstaendig; Zu geschweigen, daβ zwey Metallfarben, als das Gold und Silber, oder gelb und weiβ, in ein wapen sich nicht wol schicken. Dieses ist ein Heroldischer Lehr-Satz, wovon Boecklers Wapen oder Herold-Kunst. Part. 13. Es strauchlet auch in Beschreibung des obhandenen Wapens Stranskii in Rep. Bojem. c. 7."
"Proti tomu je ale jistý v minulém roce vydaný anonym tvrdící: že prý znak země Moravy nebyl červený a stříbrný, ale zlatý a stříbrný, kostkovaná orlice v podobě šachových kostek, jak to přináší obsah moravských privilegií, který on, jak se domnívám, musel přečíst v pravděpodobně špatně napsaném opisu. Neboť originální privilegium si, podle jeho vyjádření, podle mého nejlepšího vědění, odporuje. Tím spíše, že dva kovy (kovové zbarvení), jako zlato a stříbro, nebo žlutá a bílá, se v jednom znaku dobře nehodí. Toto je heraldická poučka, o čemž Boeckler: Wapen oder Herold-Kunst. Part. 13. V popisu stávajícího znaku se také dopouští chyby Stránský v Respublica Bojema, c. 7."
Poznámka: De Provinciis Coronae unitis, kapitola 7, s. 322. - podkapitola II. Moravia ..., s. 323-324:
"Insigne regionis publicum, est aquila tessel-
tessellata, alba & caerulea, capite coro-
nato"
caeruleus = modrý
Městská knihovna v Praze vydala v roce 2018 překlad děl Pavla Stránského Český stát a Okřik. Znění textu vyšlo z díla Český stát. Okřik, jak bylo vydáno Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze v roce 1953. Text byl pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze redakčně zpracován. S textem výše si překladatel Bohumil Ryba (s. 180) poradil takto: "Obecný znak země jest orlice bíle a modře šachovaná, s korunou na hlavě", což (dodáváme) není pravda.
Schertz, který znal i jiné případy nesprávného popisu moravského znaku, se tedy domníval, že k takovému popisu (zlato-stříbrné šachování) onem anonym musel dojít čtením snad špatně napsané kopie privilegia.
Jiným tentokrát pozdějším příkladem zkomoleného popisu znaku je text otištěný v práci Clauda Françoise Chazota De la gloire de l'aigle ze začátku 19. století. Pole štítu proti veškerému očekávání najednou není popsáno jako modré ale stříbrné.
"Diesem aber ist entgegen ein gewisser, im verwichenen Jahr ausgegangener, Anonymus, vorgebend: Ob waere des Maehrenlands Wapen, nicht ein roth und silberner, sondern ein gold und silberner, in Form der Schach-Steine, gewuerffleter Adler, wie solches der Inhalt Maehrischer Privilegien mit bringet, dem er, wie ich dafuer halte, in einer vielleicht uebel - geschriebenen Abschrifft muβ gelesen haben; Dann das Original-Privilegium ist, seiner aussage, meines besseren Wissens, widerstaendig; Zu geschweigen, daβ zwey Metallfarben, als das Gold und Silber, oder gelb und weiβ, in ein wapen sich nicht wol schicken. Dieses ist ein Heroldischer Lehr-Satz, wovon Boecklers Wapen oder Herold-Kunst. Part. 13. Es strauchlet auch in Beschreibung des obhandenen Wapens Stranskii in Rep. Bojem. c. 7."
"Proti tomu je ale jistý v minulém roce vydaný anonym tvrdící: že prý znak země Moravy nebyl červený a stříbrný, ale zlatý a stříbrný, kostkovaná orlice v podobě šachových kostek, jak to přináší obsah moravských privilegií, který on, jak se domnívám, musel přečíst v pravděpodobně špatně napsaném opisu. Neboť originální privilegium si, podle jeho vyjádření, podle mého nejlepšího vědění, odporuje. Tím spíše, že dva kovy (kovové zbarvení), jako zlato a stříbro, nebo žlutá a bílá, se v jednom znaku dobře nehodí. Toto je heraldická poučka, o čemž Boeckler: Wapen oder Herold-Kunst. Part. 13. V popisu stávajícího znaku se také dopouští chyby Stránský v Respublica Bojema, c. 7."
Poznámka: De Provinciis Coronae unitis, kapitola 7, s. 322. - podkapitola II. Moravia ..., s. 323-324:
 |
| Pavel Stránský ze Záp, Respublica Bojema (Respublica Bohemiae) - O státě českém (Český stát), 1643 |
"Insigne regionis publicum, est aquila tessel-
tessellata, alba & caerulea, capite coro-
nato"
caeruleus = modrý
Městská knihovna v Praze vydala v roce 2018 překlad děl Pavla Stránského Český stát a Okřik. Znění textu vyšlo z díla Český stát. Okřik, jak bylo vydáno Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze v roce 1953. Text byl pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze redakčně zpracován. S textem výše si překladatel Bohumil Ryba (s. 180) poradil takto: "Obecný znak země jest orlice bíle a modře šachovaná, s korunou na hlavě", což (dodáváme) není pravda.
Schertz, který znal i jiné případy nesprávného popisu moravského znaku, se tedy domníval, že k takovému popisu (zlato-stříbrné šachování) onem anonym musel dojít čtením snad špatně napsané kopie privilegia.
Jiným tentokrát pozdějším příkladem zkomoleného popisu znaku je text otištěný v práci Clauda Françoise Chazota De la gloire de l'aigle ze začátku 19. století. Pole štítu proti veškerému očekávání najednou není popsáno jako modré ale stříbrné.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)