Zobrazují se příspěvky se štítkemRakouské barvy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRakouské barvy. Zobrazit všechny příspěvky

Moravia, 25. dubna 1848 - pražské poměry

Moravia, Brünn, 25. dubna 1848, č. 50, s. 200:

Prager Zustände. *

Die zweite Prager Deputation ist zurückgekehrt, und brachte große Zugeständnisse mit, so groß, daß der Billigdenkende anerkennen muß, das Ministerium durfte, ohne seine Pflicht dem ganzen Lande gegenüber zu verletzen, nicht weiter gehen. Die Stadt war glänzend beleuchtet, und Tausende bewegten sich ohne die mindeste Störung und ohne irgend eine Nachhilfe von Seite der Polizei durch die Straßen. Somit sollte jetzt jede Besorgniß vor einer Ruhestörung wegfallen, um so mehr, da selbst der gewaltige Umschwung der Dinge in den 3 Märztagen, wie die Prager mit Selbstgefühl rühmen, nicht einmal einer Fensterscheibe das Leben gekostet hat. Doch man soll den Tag nicht vor dem Abend loben! Es liegt eine schwüle Gewitterluft über der Stadt, und deutliche Vorboten des nahenden Sturmes zeigen sich. Ein Urtheil über die Stimmung einer ganzen Stadt ist nothwendiger Weise immer subjectiv, doch schien mir die Freude eine mehr äußerliche zu seyn, die Haltung der Menge schien mir so schweigend und ernst, als fühlte sie, daß wir erst am Anfange sind Trotz der friedlichen Art, in der sich hier die politischen Ereignisse bis jetzt entwickelt haben, ist die Ueberzeugung eine allgemeine, daß es zu einem Conflicte und zwar zu einem blutigen Conflicte kommen müsse. Es sind aber auch der Fragen so viele, über die eine Einigung nicht möglich ist. Die gerühmte Harmonie der deutschen und čechischen Bevölkerung besteht nur auf dem Papiere. Als die Nachricht nach Prag kam, in Wien wehe die dreifarbige Fahne, wollten die hier lebenden Deutschen eine schwarz-roth-goldene Fahne aufziehen (natürlich neben den unzähligen weißrothen Fahnen). Augenblicklich wurden sie vom Wenzels-Comité dringend aufgefordert, es zu unterlassen, weil es das Signal zu einem allgemeinen Blutbade wäre. Also ist es so weit gekommen, daß der Deutsche nicht mehr jubeln darf, über die Auferstehung des großen deutschen Vaterlandes! Auch die österreichische schwarzgelbe Fahne sieht man nirgends. Es herrscht also hier k. böhmischer, ausschließlich privilegirter Patriotismus. In Wien hat sich ein Comité gebildet, um die Rechte und Interessen der Deutschböhmen zu wahren. Warum sich in Prag kein solches Comité gebildet hat, dürfte aus obigen Andeutungen leicht zu errathen sein. Das Comité in Wien richtete ebenfalls eine Petition an Se. Majestät den Kaiser, welche der von Prag ausgehenden in manchen Stücken direct widersprach, z. B. verlangte sie engen Anschluß Böhmens an den Gesammtstaat Oesterreich und durch diesen an Deutschland. Das Zusammentreffen der zwei Deputationen desselben Landes mit entgegengesetzten Petitionen in den Vorsälen der Hofburg soll sehr lebhafte Auftritte veranlaßt haben. Die Sache wäre komisch, wenn sie nicht so traurig wäre.

(...)

* Zufällig verspätet.

Moravia, 1845 - druhá světská oslava obléhání Brna Švédy v roce 1645

Moravia, Brünn, 19. srpna 1845, č. 99, s. 393:

Die zweite Säkular-Feier der Belagerung Brünns durch die Schweden im Jahre 1645.

(Fortsetzung.)

Nach dem Seelenamte wurde auf dem Rathhause im Sitzungs-Saale die öffentliche, feierliche Betheilung des Militär-Invaliden Simon Schleif vorgenommen, welcher in dem Befreiungskriege im Jahre 1813 für die Stadt gedient und der nun alljährlich aus dem durch die energische Zuthat der Kommune wieder in´s Leben getretenen Unterstützungsfonde einen Betrag von 25 fl. C. M. erhalten wird.

Nachdem Nachmittags der Rathhaus- und Jakobsthurm durch Fahnen mit den Farben Mährens und Oesterreichs geschmückt und um 7 Uhr Abends das Fest mit allen Glocken der Stadt feierlich eingeläutet worden war, ging um 9 Uhr Abends von dem Rathhause ein großer, durch den löbl. Magistrat, den Kommun-Ausschuß, die Zünfte und die Bürgerschaft in Begleitung der Kapelle des löbl. Bürgerkorps und jener des löbl. k. k. 12ten Jägerbataillons gebildeter Fackelzug aus, während dessen vor den Appartements Sr. Ercellenz des Herrn Landesgouverneurs das Lied vom treuen Bürger unter lebhaften Akklamationen des Publikums abgesungen wurde.

Lidové noviny, manévry v září 1909 ve Velkém Meziříčí


Je popsáno, kdo a jak se podílel na výzdobě Velkého Meziříčí. Ve výzdobě Velkého Meziříčí jsou zaznamenány červenobílé, červenožluté, černožluté (rakouské), černobílé (pruské) prapory a slovanské trikolóry. Červenobílé bikolóry jsou v Lidových novinách označovány jako městské (s odkazem na městský znak Velkého Meziříčí); pochopitelně je tu shoda s českými barvami. Jako zemské jsou brány červenožluté bikolóry (resp. žlutočervené - viz vydání Moravské orlice z 10. září 1909), které byly použity při uvítání Františka Josefa I. i při zastaveních ve stanicích dráhy. Ve Velkém Meziříčí jsou zaznamenány slovanské trikolóry (moravské barvy: červená, bílá, modrá, viz moravská vlajka). V novinách je přítomen i ilustrační obrázek dekorací před nádražím a další obrázek slavobrány před zámkem. Je popsán zemký znak - ovšem bez popisu barevnosti orlice.

Lidové noviny, 9. září 1909, roč. 17, č. 248

Dva císaři na Moravě.

* Včera tedy došlo ke schůzce dvou císařů na moravské půdě, která už tak dlouho vířila prach na celé Moravě a kterou se celá rakouská veřejnost zabývala víc, než kolik zaslouží její význam. Neudálo se nic, co by jí zajistilo historický nějaký význam a pravděpodobně se už nic takového nestane. Císař František Josef přijel, byl uvítán v Hrušovanech, Střelicích, Studenci a Vel. Meziříčí způsobem zcela obvyklým při podobných příležitostech. Neřekl nikde nic a nebylo mu také nikde nic řečeno. Stejně nezajímavě (minul) příchod císaře Viléma. Jihlavský starosta zabreptal při jeho příjezdu něco o věrném spojenci, čemu nerozumněl ani oslovený císař a co patrně v mezinárodní (politice) nezmění situaci. Uvítání německého císaře velko-meziříčským starostou odpadlo, poněvadž vídeňský dvůr nepřipustil, aby hohenzollernské ucho bylo uráženo českým oslovením a poněvadž se také velkomeziříčskému starostovi nechtělo lhát o věrném spojenci. Lze tedy říci, že manévry samy jsou zajímavější než schůzka císařů, protože na manévrech bude předvedeno ovoce trojspolku - nové houfnice a strojní pušky atd. - schůzka císařů je jen aktem zdvořilosti, která se projevuje na celém civilisovaném světě stejně.

Pro nás byly však včerejší parády na nádražích přece zajímavé. Ukázalo se při nich znova, že německým byrokratům, kteří komandují při takovýchto parádách, je i příjezd císařův dost dobrou příležitostí k demonstrativním projevům pohrdání vůči českým lidem. Ve Střelicích i v Studenci nastavěli c. k. okresní hejtmani Schön a Prochazka císaři na oči všecky Němce, které mohli široko daleko sehnat, takže císař v ryze českých Střelicích promluvil ke špalíru vítajících ho starostů: Alle Deutsche! Jen ve Vel. Meziříčí viděl císař, že je v ryze českém kraji a náhodou se dověděl také, že je v celém okrese jediná soukromá německá škola. Nemáme sice touhy překřikovati při takových příležitostech německé hoch českou slávou a na českosti Střelic a okolí nám bohudík Schön neubere nic, kdyby nastavil císaři na peron Němce až třeba z Kamerunu, ale vidět z toho, že germanisace je těmto c. k. úředníkům nad všecku loyálnost - prvním předpokladem každé loyálnosti je přece nelhat - a lze z toho soudit na všecku činnost těchto úředníků, i kdybychom jí ani neznali tak dobře odjinud.

(...)

Jednání c. k. okresních hejtmanů, zejména ovšem Schöna, vyvolalo mezi účastníky slavnostního vítání pochopitelné rozhořčení. Sebevědomější odcházeli s myšlenkou, že snad bude na příště lépe nechodit, kde nejsme rádi viděni a kde nás strkají za Němce, aby nás nebylo vidět.

(...)

Ve Střelicích.

Výzdoba Střelic.

(...)

Střelické nádraží bylo slavnostně vyzdobeno prapory v zemských a císařských barvách a ověnčeno chvojí. Prostranný peron nádražní byl posypán pískem a podél koleje, po níž měl přijet dvorní vlak, byl prostřen v délce asi padesáti metrů zelený koberec. Na místě, kde měl císař z vlaku vystoupit, byl koberec širší a vrouben chvojím. Před nádražím vlály na vysokých dvou stožárech císařské prapory. Na protější straně peronu bylo osm vysokých stožárů: na čtyřech byly prapory zemské, na čtyřech císařské. Stožáry byly ověnčeny a spojeny guirlandami z chvojí.

(...)

Ve Velkém Meziříčí.

Ka. Tel. - Z Vel. Meziříčí, 8. září.

Výzdoba města

Výzdoba města byla provedena jednak obcí podél cesty od nádraží k zámku a majitelem panství před zámkem. Na nádraží a před ním uspořádala výzdobu společnost státních drah. Ostatní dekorace jako výzdoba domů chvojím, prapory, emblémy atd. byla provedena jednotlivci.

Cesta od nádraží a od jihlavské silnice jest označena 138 stožáry 12-14 m vysokými, jež jsou až do výšky 3 m ozdobeny chvojím. Mezi stožáry jsou na sloupcích 2-3 m vysokých plavuní ovinutých upevněny květinové koše, naplněné kvetoucími begoniemi, petuniemi, astrami atd. Na stožárech je nad chvojím ve výši 3 m připevněno srdéčko červeno-bílé (městská barva), ovinuté sosnovými šiškami: nahoře vlají prapory a sice střídavě zemský, městský a říšský. Stožáry jsou napříč spojeny provazci, na nichž jsou zavěšeny praporečky. U vchodu do města jsou postaveny ozdobné pilony, obložené mechem, na němž se stkví zlatem císařská koruna a vavříny: vedle městský a zemský znak. Kolem pilonů jest zahrádka, vyplněná květinami.

Slavobrána, postavená u mostu, pozůstává z bočních jehlancových, čtyřstěnných podstavců, zelení a květinami ozdobených. Nahoře je příčka, přetvořená v zahrádku, naplněná pestrým kvítím. Uprostřed je císařská koruna, pod ní nápis "Vítej nám", na druhé straně "Spojenými silami". Na podstavcích je v levo zemský znak, v pravo znak města, sedm bílých per v červeném poli: na tyčích nahoře na podstavcích vlají dva červeno-bílé prapory.

Pohled na hlavní ulice města, zvláště z Palackého ulice na Horní Město k silnici Jihlavské je obzvláště malebný. Mimo červeno-bílých, červeno-žlutých a černožlutých praporů vlaje ve městě několik praporů se slovanskými trikolorami. Černobílé (pruské) prapory jsou na vjezdné bráně na silnici jihlavské a při zatáčce k zámku; někteří němečtí fabrikanti vyvěsili černo-bílé prapory.

Návrh na dekoraci byl sdělán inž. Večeřem, jenž měl také dozor prováděcí.

(...)

V zámku.

(...)

Za zvuků generálního pochodu vjel císař do nádvoří. Na zámecké věži byl v tu chvíli sňat zámecký prapor a vyvěšen prapor rakouský.

(...)

Německý císař v Jihlavě.

Ia. Tel - Z Jihlavy, 8. září.

Výzdoba města.

Ve Vídni rozhodli, aby německý císař byl při svém vstupu na českou Moravu uvítán německy. V residenci říše z většiny slovanské byli by těžce nesli, kdyby ucho vznešeného německého hosta bylo uráženo slovanským zvukem. Stalo se. Císař Vilém byl uvítán křiklavou směsí velkoněmeckých barev, chrpami a buršáckým hajlováním a ze své dnešní zastávky v Jihlavě mohl si odnést dojem, že jel nejněmečtějším krajem rakouským. Nám to nevadí, neinformovanost není v nejvyšších kruzích žádnou vzácností...

Jihlavský "slavnostní kór" dnešní byl ubohou ironií několikatýdenního barnumského bubnování a cizince hanebně zklamal. Dvě tuctové slavobrány s říšskými znaky rakouskými a německými a žada stožárů s velkoněmeckými prapory na Hlavním náměstí - to je vše, co Jihlava na všechny výzvy starostovy a troubení v novinách k uvítání německého císaře svedla. A tuto ozdobu provedla ještě radnice sama - soukromé domy byly jen spoře ověšeny prapory. Barvy převládaly velkoněmecké, německoříšské, německoříšské a pruské, místy spatřiti bylo možno též prapory černožluté a červenobílé.

(...)

Brněnští policajti

Gros obecenstva tvořili četníci, hasiči a brněnští policajti, jichž přijelo ranním vlakem na 30 mužů i s "proslulýmmi" praktiky Slawikem a Melounem. Četníků je zde a v nejbližším okolí soustředěno dnes na 700. Vrchní dozor nad bezpečnostní službou vede místodržitelský rada Spengler z Brna za asistence 26 politických úředníků. "Německý lid", k jehož německému srdci bylo v posledních dnech tolik voláno, se v očekávaných zástupech nedostavil, jen s bídou do čtvrtiny naplněné náměstí parádně vítalo německého imperátora, jejž hned u nádraží zdravila rozbitá, hrůzná stodola, pokrytá poněkud chvojím, o níž se trefně povídalo po Jihlavě, že je případným obrázkem jihlavského němectví - roztrhaná chalupa...

Počet diváků lze v nejpříznivějším případě odhadnouti na 8-10000. A z toho byla značná část zvědavých Čechů, kteří se oficielně uvítání nesúčastnili. Německé obecenstvo ozdobilo se okázale chrpami a velkoněmeckými trikolorami.

(...)

Na hlavním náměstí ohraženo větší prostranství k uvítání arcivévody Františka Ferdinanda. Zde umístěna městská honorace se starostou Inderkou v čele, skupiny dětí v historických kostýmech a hudba. Špalír byl řídce rozestaven a pořadatelé stále napomínali: Nur weiter auseinander: (Jen více od sebe), aby účastníci špalíru vystačili na celou nevelkou trať.

(...)

Příjezd císaře Viléma.

(...)

Obecenstvo stálo většinou zaraženo, bez hlesu, jen místy ozvalo se volání "heil" a "hará". Na náměstí zanotovala hudba pruskou hymnu "Heil dir im Siegeskranz". Automobily projely v rychlém tempu městem a v krátké chvíli zmizely na silnici k Velkému Meziříčí.

Po odjezdu císařově se obecenstvo brzy rozešlo a Jihlava měla ve chvíli - až na prapory a brány - své obvyklé vzezření.

Cesta do Vel. Meziříčí.

V jednotlivých obcích jelo se zmenšenou rychlostí a obyvatelstvo pozdravovalo již ze zvyku každý přijíždějící automobil, ať již v něm seděl kdokoli, tedy ovšem i automobil císaře Viléma.

(...)

Setkání císařů.

ka. Tel - Z Vel. Meziříčí, 8. září.

Na zámecké věži sledovali dva důstojníci dalekohledy blížící se automobily. Když tyto byly ve vzdálenosti asi 5 minut cesty, byl na věži vztyčen vedle rakouského praporu také prapor německý. Když pak automobil s císařem Vilémem vjížděl do zámku, volala stráž do zbraně a trouben generální pochod. Panovník byl již před tím uvědoměn o blížícím se automobilu císaře Viléma a sestoupil do nádvoří.

Brünner Zeitung, 14. června 1915, Brno - otázka vyvěšování praporů

V Moravské orlici z 14. 6. 1915 byl zveřejněn článek týkající se otázky vyvěšování praporů. Tento zde již byl v přepisu zveřejněn jako součást článku věnujícího se moravským zemským barvám v roce 1915 (otázka vyvěšování praporů, uveřejnění schválených nových znaků rakousko-uherského mocnářství a rakouských zemí v říšském zákoníku). Německé znění dokumentu místodržitelství z 11. června vyšlo 14. června 1915 v Brünner Zeitung. Nepatrné rozdíly oproti původnímu textu jsou maličkostmi.

(Zur Frage der Beflaggung.) Aus Anlaß zahlreicher Anfragen über Art und Dauer der Beflaggung bei für unser Vaterland besonders frohen Ereignissen können wir auf Grund der von maßgebender Seite eingeholten Informationen folgendes mitteilen: 1. Die Beflaggung hat in erster Linie in den österreichischen Farben (schwarz-gelb), dann in den ungarischen Farben (rot-weiß-grünn), in den mährischen Landesfarben (gelb-rot) und in den Farben unserer treuen Verbündeten nämlich Deutschlands (schwarz-weiß-rot) und der Türkei (rot mit weißem Halbmond und weißem Stern) zu erfolgen. 2. Bei einer Beflaggung in den Farben anderer Kronländer wäre jedenfalls auch in den Reichsfarben (schwarz-gelb) zu beflaggen, da die alleinige Beflaggung in den Farben eines Kronlandes leicht als Demonstration gegen die Reichsfarben aufgefaßt werden könnte. 3. Die Beflaggung hat in den Städten womöglich von Haus zu Haus lückenlos zu erfolgen. Eine schwache Beflaggung einer Stadt, Stadtteiles usw. müßte als Zeichen mangelnden Patriotismus der Bevölkerung angesehen werden. In den kleineren Ortschaften hätten zumindestens das Gemeindehaus, das Pfarrgebäude, die Schule und ähnliche beflaggt zu werden. 4. Was die Dauer der Beflaggung betrifft, so dürfte im allgemeinen eine 48stündige Beflaggung am entsprechendsten sein. Im übrigen mögen sich die Privatpersonen, was die Dauer der Beflaggung betrifft, nach den öffentlichen Gebäuden richten. Das oft nur aus Bequemlichkeit oder Vergessenheit überlange Hängenlassen von Fahnen wäre unbedingt zu vermeiden. 5. Die Staatsgebäude beflaggen nur aus ganz besonderen Anlässen über höheren Auftrag; dies ist jedoch kein Hindernis für eine initiative möglichst zahlreiche Beflaggung durch die Bevölkerung bei freudigen Anlässen.

Mährisches Tagblatt, 15. června 1915 - vlajky a zemské barvy válkuvedoucích zemí

V čísle Mährisches Tagblatt z 15. června 1915, č. 134, je v době, kdy byl v Moravské orlici uveřejněn pokyn ke způsobu vyvěšování praporů, na straně 6 článeček, v němž byly popsány vlajky a zemské barvy válkuvedoucích zemí. Zaujme seřazení barev přičítané zde ruské vlajce, které je odlišné od vlajky ruského impéria během první světové války a pořadím připomíná slovanskou vlajku.

(Die Fahnen und Landesfarben der kriegführenden Länder.) Es dürfte ein nicht jedem bekannter Zufall sein, daß die Farben Deutschlands und Oesterreich-Ungarns Feinde rot-blau-weiß sind und zwar: England weiß, durch ein rotes Kreuz in vier Felder geteilt, von denen das Feld oben am Flaggenstock ein rotes Trippelkreuz auf blauem Grunde zeigt, Frankreich führt, wie bekannt, die Farben blau-weiß-rot senkrecht zum Fahnenstock, Rußland blau-weiß-rot in wagerechten Streifen, Serbien rot-blau-weiß gleichfalls in wagerechten Streifen und Montenegro weiß-blau-rot wagerecht. Hierzu gesellt sich Belgien schwarz-gelb-rot senkrecht zum Fahnenstock. Durch den Hinzutritt Italiens zu unseren Feinden ist nun diese blau-weiß-rote Harmonie gestört und außerdem der Weg zu Verwechselungen gegeben, indem nämlich die Landesfahne des Königreiches Ungarn die Farben rot-weiß-grün in wagerechten Streifen als Landesfarben zeigt, hat Italien die gleichen Farben in umgekehrter Folge grün-weiß-rot und senkrecht zum Fahnenstock. Daß das Kaiserreich Oesterreich schwarz-gelb und Deutschland schwarz-weiß-rot seine Farbe nennt, ist allgemein bekannt. Ein schönes Bild, wie die drei Fahnen der treuen Bundesgenossen Deutschland, Oesterreich und Ungarn ihren tapferen siegreichen Heeren vorschweben, gibt z(um) B(eispiel) das Titelbild zu Bongs illustrierter Kriegsgeschichte "Der Krieg 1914-15 in Wort und Bild".

11. června 1915, Brno - k otázce o vyvěšování praporů

V novinách Moravská orlice z 14. 6. 1915 byl zveřejněn článek týkající se vyvěšování praporů. Dále následuje tomuto předcházející dokument místodržitelství v této věci z 11. června v německé a české řeči. Polemika nebo kritika se nepřipouštěla.

Důvěrné pokyny j vlajkové výzdobě veřejných budov:

K. k. Statthalterei-Praesidium für Mähren.

Brünn, am 11. Juni 1915.

Zahl: 34294/Praes.

Beflaggung.
2 Beilg.

"Vertraulich!"

An alle Herren k. k. Bezirkshauptmänner, den Herrn k. k. Hofrat und Polizeidirektor in Brünn und den Herrn Leiter des k. k. Polizeikommissariates in Mähr. Ostrau.

---

In der Anlage erhalten Euer Hochwohlgeboren eine auf die Beflaggungsfrage bezughabende Notiz mit der Einladung ihren vollständigen Abdruck in der dortbezirkigen Presse ungesäumt veranlassen zu wollen.

Es ist selbstverständlich, dasz bei Abdruck der Notiz jede Berufung auf einen amtlichen Charakter derselben zu unterbleiben hat, gleichzeitig auch, dasz jede Polemik oder Kritik derselben unzulässig ist.

Euer Hochwohlgeboren wollen nötigenfalls in der geeignet erscheinenden Form insbesondere auch darauf einwirken, dasz die Anerkennung für die Tapferkeit der ungarischen Truppen, die sich ebenfalls besonders hervorgetan haben, durch eine entsprechende Beflaggung in der ungarischen Farben zum Ausdrucke kommt.

Der k. k. Statthalter:

z. Zl. 34294 praes. ai 1915.

Zur Frage der Beflaggung.

Aus Anlasz zahlreicher Anfragen über Art und Dauer der Beflaggung bei für unser Vaterland besonders frohen Ereignissen können wir auf Grund der von maszgebender Seite eingeholten Information folgendes mitteilen:

1) Die Beflaggung hat in erster Linie in den österreichischen Farben (schwarz-gelb), dann in den ungarischen Farben (rot-weiss-grünn), in den mährischen Landesfarben (gelb-rot) und in den Farben unserer treuen Verbündeten nämlich Deutschlands (schwarz-weiss-rot) und der Türkei (rot mit weissem Halbmond und weissem Stern) zu erfolgen.

2) Bei einer Beflaggung in den Farben anderer Kronländer wäre jedenfalls auch in den Reichsfarben (schwarz-gelb) zu beflaggen, da die alleinige Beflaggung in den Farben eines Kronlandes leicht als Demonstration gegen die Reichsfarben aufgefasst werden könnte.

3) Die Beflaggung hat in den Städten womöglich von Haus zu Haus lückenlos zu erfolgen. Eine schwache Beflaggung einer Stadt, Stadtteiles u. s. w. müsste als Zeichen mangelnden Patriotismus der Bevölkerung angesehen werden. In den kleineren Ortschaften hätten zumindestens das Gemeindehaus, das Pfarrgebäude, die Schule und ähnl. beflaggt zu werden.

4) Was die Dauer der Beflaggung betrifft, so dürfte im allgemeinen eine 48 stündige Beflaggung am entsprechendsten sein. Im übrigen mögen sich die Privatpersonen, was die Dauer der Beflaggung betrifft, nach den öffentlichen Gebäuden richten. Das oft nur aus Bequemlichkeit oder Vergesslichkeit überlange Hängenlassen von Fahnen wäre unbedingt zu vermeiden.

5) Die Staatsgebäude beflaggen nur aus ganz besonderen Anlässen über höheren Auftrag; dies ist jedoch kein Hindernis für eine initiative möglichst zahlreiche Beflaggung durch die Bevölkerung bei freudigen Anlässen.

---

z. Zl. 34294 praes. ai 1915.

K otázce o vyvěšování praporů.

Vzhledem k četným dotazům jaké prapory dlužno při událostech pro naši vlasť zvláště radostných vyvěsiti a po kterou dobu má výzdoba trvat, sdělujeme na základě informací došlých z příslušného místa, následujíc:

1) Prapory buďtež v prvé řadě v barvách rakouských (černo-žluté) pak v uherských barvách (červeno-bílo-zelené) v moravských zemských barvách (žluto-červené) a v barvách našich věrných spojenců Německa (černo-bílo-červené) a turecka (červené s bílým půlměsícem a bílou hvězdou).

2) Vyvěsí-li se prapory v barvách jiných korunních zemí, dlužno v každém případě též říšskými barvami (černo-žlutou) zdobiti, jelikož samotné vyvěšení praporu v barvách některé korunní země snadno by mohlo býti pokládáno za demonstraci proti barvám říšským.

3) Prapory vyvěsiti dlužno ve městech pokud možno na každém domě. Nedostatečná výzdoba některého města, části města a. t. d. musila by se považovati za nedostatek vlasteneckého smýšlení obyvatelstva. V menších obcích nutno prapory zdobiti nejméně obecní dům, farní budovu, školu a t. d.

4) Pokud se týče doby, po kterou zůstanou prapory vyvěšeny, je výzdoba po 48 hodiny dobou asi nejpřiměřenější. Ostatně mohou se soukromé osoby, pokud se týče trvání výzdoby říditi budovami veřejnými. V každém případě dlužno však se vyvarovati, aby prapor, jak se často z pohodlí neb zapomětlivosti stává, zůstával příliš dlouho vyvěšen.

5) Státní budovy vyvěšují prapory pouze za zcela zvláštních příležitostí na vyšší rozkaz; tato okolnost není však nikterak překážkou, aby obyvatelstvo při radostných příležitostech z vlastního popudu výzdobu svých domů neprovedlo.

---

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 13 Moravské místodržitelství – presidium, litografie, kr.

9. května 1915, Brno - opatření vlastních černožlutých vlajek k výzdobě budovy okresního hejtmanství v Uherském Hradišti

Důvěrný pokyn okresnímu hejtmanství v Uherském Hradišti k opatření vlastních černožlutých vlajek pro výzdobu budovy okresního hejtmanství:

K. k. Statthalterei-Praesidium für Mähren.

Brünn, am 9. Mai 1915.

Zahl: 26295/Praes.

Ung. Hradisch, Beflaggung der Bezirkshauptmannschaft.

Abschrift.

"Vertraulich!"

An den Herrn Leiter der k. k. Bezirkshauptmannschaft in Ung. Hradisch.

Der Herr Amtsleiter werden anläszlich des vorliegenden Falles dringendst eingeladen, ehestens eine schwarz-gelbe Fahne anzuschaffen, da es nicht gänzlich ausgeschlossen ist, dasz einmal später bei irgend einem Anlasse der Umstand zu Unannehmlichkeiten führen könnte, dasz das dortige Amt bezüglich der Beflaggung vor der Gemeinde abhängig ist.

Unter einem wird Veranlassung getroffen, dasz die Gerichtsbehörden vor Beflaggung ihrer Amtsgebäude sich mit der politischen Behörde ins Einvernehmen setzen.

Es wird hiebei ausdrücklich bemerkt, dasz eine Beflaggung des Amtsgebäudes bloss über Weisung des Statthalterei-Praesidiums zu erfolgen hat.

---

An alle Herren k. k. Bezirkshauptmänner, den Herrn k. k. Hofrat und Polizeidirektor in Brünn und den Herrn Leiter des k. k. Polizeikommissariates in Mähr. Ostrau

---

zur Kenntnisnahme.

Der k. k. Statthalter:

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 13 Moravské místodržitelství – presidium, litografie, kr.

Riegrův slovník naučný - erb markrabství Moravského, národní barvy, 1870

Riegrův slovník naučný z roku 1870:
heslo Morava, s. 454-475, heslo Morava, markrabství Moravské, s. 456, Erb markrabství Moravského, s. 468-469:

Poznámka: O barevnosti moravské orlice ve 13. století viz článek o Gozzoburgu (nejstarší známý doklad malby), Riegrův slovník naučný odpovídá poznání své doby v této věci, když odkazuje až na Fridrichův erbovní list z roku 1462. K věci "Fridrichova privilegia" viz literatura, např. František Pícha, K 550 letům erbovní listiny císaře Fridricha III. pro moravské stavy, in: Genealogické a heraldické informace 2012, Moravská genealogická a heraldická společnost, Brno 2013, s. 60-80 a Vladimír Růžek, Historické symboly. Cesty k definici (nejen) moravského znaku a praporu, in: Veřejná správa, č. 10, 2013, s. 20-22. Odkazy na tyto a další odborné články najdete v přehledu literatury zde.

"Jak daleko listinné důkazy sáhají, byl nejstarší znak moravský tentýž jako v Čechách, t. j. dvouocasý lev. Tento znak viděti lze na listinách roku 1199, 1202, 1213, 1220, 1223. Poprvé zjevuje se orel co erb moravský v listině od r. 1233 markraběte Přemysla Otakata I., ač tentýž markrabí později, na př. 1247, 1250 a 1251 starého znaku, totiž lva užíval. Přemysl Otakar II. (1253-1278), Václav II. (1283 až 1305) a Václav III. (1305) užívali co králové Čeští a markrabí Moravští větším dílem erbu českého, vyjmouc několik listin z doby Václava II., na př. listinu z r. 1297, ve které kostkovaný orel velmi značně na pečeti vyobrazen jest; orel však nachází se jen ve štítu, kdežto v praporci vždy se vyskytuje český lev.

Když ale za dob Jana Lucemburského moravští stavové podobných práv obdrželi jako čeští, potkáváme se napotom ve všech listinách s kostkovaným moravským orlem, o barvách ale kostek dovídáme se teprvé v druhé polovici XV. stol. Teprvé listina z r. 1462 nás poučuje, že až do té doby kostky byly červeno-bílé. Toho roku totiž císař Fridrich III., chtěje se poděkovati moravským pánům za pomoc, které mu proti odbojným obyvatelům Vídně poskytli, k prosbě hejtmana moravského, Jindřicha z Lipé, Moravanům dovolil, aby na místě posavádního erbu (korunovaný v pravo hledící stříbrno- a červeno kostkovaný orel v modrém poli) užívati mohli zlato a červeno kostkovaného orla v modrém poli. Toť jest tedy erb moravský, ačkoliv starší erb moravský, totiž stříbrno-červeno kostkovaný orel, v následujících stoletích, anoť až do nynější doby v úřadování se udržel. Spatřiti jej lze téměř ve všech tištěných řádech zemských, jmenovitě z roku 1545, 1562, 1604 a 1628, dále na tištěných snešeních sněmu až do roku 1836. Též výbor stavovský na větší i menší pečeti ho užíval, ačkoli roku 1837 privilegia 1462 daného se dovolával, když říšský erb r. 1836 v úředním popisu ohlášen byl, do kteréhož starý erb moravský, stříbrno-červeno kostkovaný orel přijat byl. Ponecháno stavům moravským právo, erbu privilejem r. 1462 ustanoveného užívati, říšský znak ale, jelikož všem vyslanectvím rakouským u cizích dvorů zaslán byl, se neproměnil, a tak až podnes v erbu říše Rakouské a koruny České se nachází co erb mark Mor. starý jeho znak, červeno-stříbro kostkovaný orel, kdežto výbor zemský ovšem zlato-červeno kostkovaného orla v modrém poli užívá."

heslo Národní, Národní barvy, s. 644-645:

Národní, cokoliv národu náleží aneb k němu se vztahuje. - N. barvy, barvy, jaké si který národ neb stát vyvolí za odznak svůj, užívaje jich na praporcích, vojenských páskách, stužkách řádových, kokardách, k nátěru šraňků, dveří, okenic a jiných dřevěných částí státních budov a t. d. Obyčejně berou se k tomu barvy zemských erbů; tak jest na př. n. barva česká jest bílá a červená (bílý lev v poli červeném), n. barva rakouská černá a žlutá (černý orel v poli zlatém). V novější době oblíbeno jest spojení tří barev ku příznaku národnímu (trikolor) jichž výbor často jest libovolný. Tak jest trikolor franc. bílý, modrý a červený, taktéž i trikolor slovanský; trikolor ital. jest bílý, zelený a červený, taktéž i trikolor uherský; trikolor německý jest černý, zlatý a červený. Trikolory takové, obyčejně znaky pokročilých politických snah, bývají od vlád zpátečnických často urputně pronásledovány a zapovídány, čehož nejnovější dějiny poskytují obzvláště hojných příkladů.

Kroměřížské noviny, srpen 1885 - setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži

Poznámka: Dobová literatura k setkání císařů v Kroměříži: Rull, Hubert, Císařští dnové v Kroměříži, ed. V. Burkart, Brno, 1885, 24 s.

Kroměřížské noviny, 11. 8. 1885

Schůze císařů v Kroměříži.

(...)
Důležitost nejbližšího okamžiku jest nám dostatečně známa. Neběží pouze o Kroměříž. Zraky celé Evropy obrací se ke Kroměříži a my jsme tím zavázáni ctí Rakouska, že nesmíme dopustiti, aby cizina řekla, že město Kroměříž nekonalo svou povinnost. - Po té prohlásil purkmistr schůzi za skončenou a vyzval výbor, aby se ustavil co výbor slavnostní.

Dokládáme, že jednotlivé užší odbory se již sestoupily. Nejdůležitější v té příčině jest odbor zvolený k okrášlení města. Jak se dovídáme, mají býti zřízeny u mostu a u Vodní brány dvě velkolepé slávobrány a v městě pak vítězné sloupy. Vůbec hodlá zmíněný odbor ničeho nelitovati, aby vyzdobení města bylo slavnostním dnům důstojno a přiměřeno.

Dekorační látky jakož i látky
na vlajky a prapory všeho druhu
a nejrozmanitějšího provedení

Kroměřížské noviny, 14. 8. 1885

Schůze císařů v Kroměříži.

Od minulé středy zaznamenává veřejnost v přípravách k schůzi císařů velevýznamný obrat. Kdežto dosud s neúnavnou horlivostí pracováno pouze na vyzdobení a upravení kníže-arcibiskupského zámku, probošství, semeniště a jiných kníže-arcibiskupských budov, rozšířeny během týdne přípravy k uvítání vznešených panovnických rodin dvou spřátelených říší na celé město ba na obvod ještě širší.
(...)
Netřeba ovšem dokládati, že přes to, že den příjezdu císařských hostů dosud určen není, zdobí se celá Kroměříž co nejnádherněji. U druhého mostu bude zřízena velkolepá slávobrána. Podle ní pak u prvního mostu u vjezdu do zámecké zahrady zřídí se slavnostní tribuny. Na velikém náměstí postaví singulární měšťanstvo čtyry mohutné jehlance. Dle konaných příprav bude pak okrasa mnohých domů báječná. Kroměřížské okolí nehodlá zůstati za městem pozadu. Není obce, aby se nechystala vyslati silný hlouček k velkolepému banderiu, které vznešeného panovníka a jeho choť na požehnané Hané uvítá. U druhého mostu postaví si venkovské obce taktéž jehlance ozdobené odznaky rolnickými.

Slavnost svěcení nového práporu 3. pěš. pluku arcivévody Karla konala se též v Kroměříži způsobem velmi důstojným. Zdejší oddělení 3. pěš. pluku, který dosud jest posádkou v hlavním městě Hercegoviny, vzpomělo si toho dne vzdálených soudruhů, jimž toho dne svěřen nový prápor, svědek nové válečné slávy, nových hrdinských činů, jakými proslavoval pěší pluk arcivévody Karla od počátku svého založení. Starý rozstřílený prápor vídal mnoho bitev, mnoho bojů; nový prápor bude hlásati potomkům, že ti, kdož přijali jej z ruk nejvyššího vojevůdce, dostáli svému slibu, a že věrně sloužili císaři a vlasti. V předvečer slavnosti bavila hudba 54. pěš. pluku kroměřížské obecenstvo výborně, přednášejíc skladby na náměstí. V den slavnosti 12. t. m. o 6. hod. ráno byl budíček. Hudba procházela městem, budíc mile obyvatelstvo ze spánku a oznamujíc, že nadešel den slavný a navždy památný pro pěší pluk arcivévody Karla. V poledne následovala domácí slavnost v kasárnách. Ve dvoře chvojím a prápory v barvách císařského domu a moravských překrásně ozdobeném utvořeny byly skupiny, z nichž pohlíželi na radující se množství obrazy JJ. Veličenstev císaře a císařovny a korunních manželů. Mezery mezi jednotlivými skupinami vyplňovaly znaky jednotlivých rakouských zemí.
(...)
Vojáci! Pobádáni citem společenským shromáždili jsme se dnes s velkou rodinou vojáků, jmenovanou pěším plukem arcivévody Karla, bychom upoměli toho blízkého dne, kdy nový prápor pro náš pluk svěcen bude. Mezi třiaosmdesáti lety byl ten starý prápor v devíti bitvách, osmi obléháních, dvaatřiceti srážkách a šarvátkách, pak v četných menších podnikáních čestně rozvinován. Tři koule prorazily tyč praporu a z vlajky málo zůstalo. - Nyní se bude nositi nový prápor před regimentem na všech cestách jeho; starému však patří naše upomínka, jakož i staro-zkušená naše věrnost a oddanost, staro-osvědčená naše zmužilost za císaře a říši vždy zůstane. Budoucnosti drahého regimentu platí naše dnešní blahopřání, by byla čestná a šťastná. - Panu plukovnímu veliteli a celému pluku třikrát "Sláva!"

Hřímavé "Sláva!" a "Na zdar!" otřásalo po třikrát nádvořím, když řečník skončil.
(...)

Kroměřížské noviny, 18. 8. 1885

Schůze císařů v Kroměříži.

Od soboty vlají z domu purkmistra p. bar. Bojakovského dva mohutné prápory, černo-žlutý a červenobílý, hlásající obyvatelstvu kroměřížskému i vůkolnímu, že zprávy o schůzi císařů byly úředně stvrzeny. Veledůležitou a zvláště pro Kroměříž velevýznamnou tuto událost oznamuje zároveň provolání nalepené na rozích tohoto znění:

Občané a obyvatelé Kroměříže! Jeho Veličenstvo Náš Nejmilostivější Císař a Pán poctí v průvodu Své Nejjasnější choti, Císařovny Alžběty v málo dnech naše město Nejvyšší svou přítomností a přijmou zde pohostinsku s Nejvyšším panovnickým domem spřáteleného Cára Alexandra Ruského a Jeho choť Carevnu Marii Fedorovnu. Těchto málo slov bude elektrická jiskra světu zvěstovati, a jeho zrak obrátí ku Kroměříži, ona však také ale svou živelnou moc v platnosť uvede, v srdcích obyvatelův města Kroměříže doutnající žár nezrušitelné lásky ku vlasti docela rozplamení a daleko vrhati bude své paprsky plamenná zář nejčistější lásky k milovanému domu panovnickému. Občané a obyvatelé města Kroměříže! Ukažte, co vykonati může láska věrných poddaných i v krátké době několika málo dnů. Barvy nejjasnějšího domu panovnického, barvy Rakouska, jakož i neméně barvy ruského domu panovnického mezi zděmi našeho města pohostinsku dlícího, buďtež viditelným znamením naší nevýslovné radosti, vědomé sobě, že Otec vlasti, Jeho Nejjasnější choť a Nejvyšší Jeho hosté dlí ve středu našem. V našich srdcích hořící plamen lásky ku vlasti nalezniž večer v den příchodu Našeho vznešeného panovníka svůj odlesk v oknech každého domu a ukaž světu, že všudy i v nejmenší chaloupce pro náš milovaný dům panovnický vřelé srdce bije. Toť platí milovanému domu panovnickému! Toť platí drahé vlasti! Starosta: Ferdinand Baron Bojakovský.
(...)

Také na jiných místech bylo po oba svátky co nejpilněji pracováno. Největší a nejživější ruch panoval arciť blíže nádraží. Jedni chystali mohutné stožáry, druzí vrtali opět díry v nichž budou vztýčeny. Na vedlejším pozemku tesaři statně oháněly se širočinami hotovíce slavobránu, která bude postavena u prvního mostu na cestě z nádraží do města a na druhé straně pracovali a dosud pracují dělníci na veliké tribuně. Před slávobránou staví se opět mohutné jehlance venkovských obcí, které vztýčí též podle dráhy od Bilan a ke Kroměříži mohutné stožáry a prápory. Na dráze samé opravuje se co nejusilovněji. Vše se líčí, natírá, trať znova se naváží. Na nádraží budou postaveny dva skvostné stány, v nichž panovníci obou veleříší se pozdraví. - Doložiti dlužno, že císařští manželé rakouští pojedou do kn.-arcib. zámku městem, kdežto carští manželé nepochybně zvolí kratší cestu zámeckou zahradou.

Za vodní bránou budují dělníci stavitele p. Zajíčkovy velikou tribunu pro obecenstvo a na Velkém náměstí ční k nebi čtyři vysoké jehlance, postavené právovárečným měšťanstvem. Na 30 vagonů zelené chvoji uloženo v cukrovaru, kdež pletou se ve správě obecní věnce, které pak budou těm, kdož by si jich přáli, za mírné ceny přenechány. V den příjezdu vznešených hostů bude celé město skvěle osvětleno; ze zamýšleného osvětlení zámeckého parku elektrickým světlem z cukrovaru muselo však sejiti, poněvadž na rozhodujících místech si toho nepřejí.
(...)
Nejen Kroměříž ale též venkov uvítá vznešené hosty nadšeně a co nejokázaleji.
(...)
K velkolepému banderiu, které vzdá poctu venkova milovanému mocnáři, přidruží se též průvod, představující hanáckou svatbu. Na čtyřspřežním voze pojede ženich s nevěstou, na šestispřežním družičky. Banderium každého okresu bude míti veliký prápor červeno-bílý, banderisté z jednotlivých obcí pojedou pod svými prápory.

Zvolený výbor horlivě se dal do práce. Vyjednáváno především o postavení slávobrány; ale když z toho pro odpor městských zástupců sešlo, usnešeno, postaviti před slávobránou mohutné jehlance, okrášlené odznaky rolnickými. Na širokých podstavcích budou živé skupiny hanáckých dívek a hochů; dvě dívky podají císařským manželům skvostné kytice.
(...)
Rolníci!
(...)
Rolníci, toto vědomí postačí, by vzbudilo v hrudích Vašich povinnost nejsladší a nejsvětější, povinnost, jménem národa českého, jehož věrnými syny jste byli po věky radostným jasem svých zraků, bouřným tlukotem svých srdcí věrných a nejčetnější přítomností svou Nejjasnějšímu panovníku svému dokázati, že láska Vaše nejhlubší a nejvzácnější květ životů Vašich patří Nejvznešenějšímu císaři Františku Josefovi I. císařovně Alžbětě a všem z rodu jeho vznešeného!

Dostavte se tudíž v den příchodu Veličenstev co nejpočetněji do hanácké Kroměříže naší ve svátečních národních krojích svých, byste přítomností svou Nejjasnějšímu panovníku svému také ze srdcí nejvroucnějších poděkovali za otcovskou lásku jeho k Vašemu národu českému, pod jejíž blahým svitem tak utěšeně počíná zkvétati!

Přijďte všichni, kdož obýváte kraje kolkroměřížské muži i ženy, jinochové i dívky přijďte všichni do jednoho v národním kroji svém a podejte světu a upřeným na Kroměříž zrakům jeho důkaz, že my Čechové v nezměrné lásce ku Nejjasnějšímu panovníku svému nedáme se předstihnouti nikým!

V Kroměříži, 15. srpna 1885. Slavnostní výbor.

Dekorace domů
Lampiony, prapory, skleněné lucerny, ohňostroje, znaky
Látky na prapory ve všech zemských barvách,
lampiony a potřeby pro ohňostroje
Látky na prapory (pravobarevné) všech barev
Papírové lampiony a dekorační znaky
Špagát, šňůry a provaznické zboží

Kroměřížské noviny, 20. 8. 1885

Dvacet let národní práce.

Bylo to na počátku měsíce srpna r. 1865, když nejen Kroměříž a statečné naše okolí, ale s nimi zároveň celý český svět chystal se ke slavnosti, která měla se odbývati za několik dnů v městě našem. Zpěvácký spolek "Moravan" světil 19. a 20. srpna svůj prápor. V dobách těch národní nadšení a uvědomění konaly pravé divy mezi probouzejícím se lidem českým. Z Prahy, ze Smíchova, z Opavy, Těšína, z Příbora, Frenštátu, Rožnova, Přerova a Prostějova sjelo se na sta hostů do Kroměříže, aby přítomni byli velebnému okamžiku, kdy nejpřednější český spolek kroměřížský poprvé shromáždil se pod práporem, kterýž měl mu býti znakem jedné mysli, jednoho srdce a českému obyvatelstvu kroměřížskému zárukou, že statný "Moravan" vesele a věrně bude kráčeti za svým vznešeným cílem: "Zpěvem k srdci a srdcem k vlasti."
(...)

Zpěv, jenž povznáší mysl, šlechtí srdce a ducha, povzbuzuje k činům šlechetným, zpěv budiž páskou, která nás pojí v mysli a v duchu k činům slavným. Dějepis a zpěv poučuje o tom, že souhlas jen, že jednota vede k slávě a k vítězství, jednoty odznakem budiž Vám tento prapor. Pod tímto praporem sestupme se v pevný šik, bychom dokázali, že náš národ může v čestný zápas jíti, že také dovede vítěziti na poli hudebního umění; majíce prapor v čele, podejme pravici bratrským spolkům na Moravě a v Čechách, za tímto praporem jdeme osvědčiti vlasteneckou mysl, bratrskou vzájemnost sbratřeným spolkům. A tak jděme, prapor v čele, zpěvem k jednotě, jednotou k síle, silou k vítězství, vítězstvím k slávě!"

Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Vrchní pořadatelé za které zvoleni skaštický starosta p. Lerche a starosta zlobický p. Dedek označeni červeno-bílými šerpami označí okresy, pak budou za sebou následovati.
(...)
S okrášlováním města již započato a domy zdobí se poznenáhla lepými látkami barev rakouských a moravských. Jehlance singulárního měšťanstva oplétají se chvojím a dřevěná kostra slávobrány svěřena již rukám dovedných malířů. Nová cesta k nádraží, na které pracuje oddělení zákopníků, bude taktéž co nejdříve hotova. Vlaky kroměřížské dráhy počaly jezditi dnešním dnem po staré trati, po níž pojede ruský dvorní vlak z Hulína do Kroměříže beze zastávky. Dnes také zkoušeny veškeré mosty na této trati.
(...)
Každý z nás dá svým citům loyalnosti a nejhlubší oddanosti výraz tím, když dle sil svých přispěje k slavnostnímu uvítání ověnčením a osvětlením svého domu.
(...)
Konečně oznámeno p. předsedou, že vedle usnešení obecní rady pp. funkcionáři ozdobeni budou po čas slavnostních průvodů šerpou barvy červené jinak mezi dny slavnostními černožlutou kokardou.

Sjezd českých dobrovol. hasičských spolků moravských v Přerově.

Staroslavný Přerov oděl se minulou sobotu a neděli opět jednou v slavnostní háv a vítal okázale dobrovolné sbory hasičské z celé Moravy, které sjely se do pohostinského tohoto města, aby porokovaly tam o svých záležitostech společných a s dobrovolným hasičským sborem přerovským oslavily desítileté jeho trvání. Nesčetné prápory, ponejvíce v barvách slovanských, krášlily domy přerovské, z nichž mnohé byly ještě ozdobeny významnými nápisy: "Ať hoří láska k vlasti, ať hasne rozkol v národě!" bylo čísti na domě páně Calabkově; "Oheň vodou, odrodilost statečností vlasteneckou haste!" na jiném domu v téže ulici. "Jako živlu zhoubnému, tak mužně nepřátelům vlasti české!" kynulo vstříc cizinci, přicházejícímu na Dolní náměstí.
(...)

Přihlášky o místa na tribunách za Vodní branou. Obecní rada města usnesla se, zadati stavbu tribun soukromým osobám, zadržeti však sobě právo, prodávati místa na tribunách těchto. Tribuny vystavěny byly tři a sice: 1. jedna velká na silnici k cukrovaru vedoucí mezi plynárnou a železným mostem; 2. jedna malá u druhého mostu (dřevěného) a 3. třetí tribuna s třemi řadami sedadel před mostem dřevěným naproti mydlárny p. Ant. Mücka.
(...)

Prapory se stejnobarevnými lakovanými žerděmi,
osvětlovací svítilny, zemské a spolkové odznaky,
transparenty, průsvitné pochodně z papíru,
bengálské ohně v rozličných barvách,
lidské a zvířecí figurky vzduchem ohřátým líhem vystupující do výše,
a obyčejné vzdušné koule (calouny), umělé ohňostroje

Kroměřížské noviny, 22. 8. 1885

České uvítání!

Dosud žijí pamětníci, kteří viděli, kterak naší zlaté slovanské Praze vládne zastupitelstvo německé, kterak německá nadutost roztahuje se tam, kde lid český předčí německé spoluobčany většinou pateronásobnou. Arciť již hezká řádka let uplynula od těchto pro národ český dob neblahých a mladší pokolení jen z doslechu a památek písemních dovídá se, kterak jeho otcům ve vlastním domově rozkazovali nepřátelé jejich největší. Teprv tehdáž, když české obyvatelstvo pražské jalo se odkládati svou holubičí povahu, když s důrazem počalo na to naléhati, aby v Praze pánem byl Čech a český ráz hlavního města království Českého pronikl také veškerou obecní jeho správu, teprv tehdáž nastal obrat k lepšímu. Nikoliv najednou, ale krok za krokem opouštěli Němci a pokaždé nehorázný tropili povyk, kdykoliv vůle lidu donutila je vydati nám, co během času neprávem českému národu uchvátili. Co podezřívání a překrucování skutečného stavu věcí, co pomluv a nadávek sypalo se při každé takové příležitosti na národ český, o tom lze se dočísti v německých listech na tisíce dokladů.

Pražané vyhlašovány za nepřátele Rakouska, poněvadž zbavovali se toho německého tmele, který jedině činí prý Rakousko mocnou jednolitou říší. Spíláno jim nevzdělanců, poněvadž nechtěli skloniti šíji pod jho všemocné německé kultury, ale toho se domáhali, aby směli mluviti k lidem tak, jako modlí se k Bohu. Listy německé ani nechápaly, kterak ten "nevzdělaný hrubý" český lid může se tak brániti proti němčině, kterou mluví vše, co činí nároky na vynikající postavení v říši, které užívají nejvyšší vojenské a občanské státní úřady, ve které vyučuje se výhradně na vysokých školách a která bývala svého času též obcovací řečí našeho Nejjasnějšího panovnického domu.

A vida! Nejprudší nájezdy a útoky na české obyvatelstvo pražské osvědčily se nejen úplně málomocnými, ale ještě k tomu přispěly, aby české národní vědomí, český duch zmohutněly v Praze tak, že dnes každý Čech s chloubou hovoří o hlavním městě staroslavného království, že nyní celý národ český uznává Prahu za hlavu veškerých měst českých. V Praze domohl se český jazyk uznání celého vzdělaného světa, v Praze vynutil si úctu a vážnost cizinců, v Praze dosáhl toho, že nejen nejvyšší úřady, že náměstek Jeho Veličenstva císaře, ale též vznešený mocnář náš a panovnická rodina povždy mluví k oddanému a věrnému svému národu českému jazykem českým. Kdykoliv zavítá milovaný panovník aneb některý člen panovnického domu do hlavního města království českého, raduje se Praha z jeho návštěvy a nabízí mu české pohostinství česky. Jestiť v Praze čeština jaksi řečí dvorní a na královských Hradčanech přísluší jí totéž právo, jako na hradě budínském jazyku maďarskému.

Tak jako v Praze vymohla si čeština právo domovské i na místech nejvyšších, tak nesmí jí upříti nikdo tohoto práva tam, kdekoliv hlaholí zvuky české, kde český lid hájí dědictví českých předků, kde české občanstvo v českých sídlí městech. Veřejné listy přinesly tyto dny zprávu, že český purkmistr českého města Kroměříže hodlá uvítati Jejich Veličenstva, která zavítají k nám ke schůzi s carskými manžely, napřed v jazyku německém a teprv snad jazykem českým. Český purkmistr českého města, český poslanec na sněm i na říšskou radu, jenž ucházeje se o důvěru českého lidu svatosvatě mu přislíbil, že vstoupí do šiku bojovníků za práva českého národa, českého jazyka, pozbývá prý mysle, již při první potýčce se zastaralými předsudky a sklání zbraň hlavního nepřátelského voje ještě ani neshlédnuv. Považujeme za svou povinnost konstatovati, že zpráva tato není ve všem pravdivou a že purkmistr p. baron Bojakovski, vítaje císařské manžely v Kroměříži, je česky osloví a osloviti musí. Příslušné oslovení již před týdnem předloženo nejvyššímu hofmistrovskému úřadu a p. bar. Bojakovski ani na to nepomýšlí, ani nemá k tomu práva, aby českou stať z něho vynechal. V té příčině není se tudiž co obávati, že milovaný mocnář náš zavítav se vznešenou chotí mezi lid český, takřka do středu úrodné Hané a do českého města, nebude ani česky uvítán. Císař a král náš sám by nedopustil takového přechmatu; neb jest mu dobře povědomo, že nepřichází mezi obyvatelstvo německé ale mezi své Hanáky, kteří již při nejedné příležitosti osvědčili po česku svou vroucí lásku a oddanost k panovnickému domu a po česku osvědčí je také nyní. - Než o to tu běží, aby Jejich Veličenstva byla uvítána na nádraží kroměřížském především oslovením českým a pak teprve německým. Či lze se domnívati, že císař pán sám nebyl by nanejvýš překvapen, slyše první slovo v městě, o němž mu známo, že jest městem ryze českým, v jazyku německém? My Čechové kroměřížští máme nejen právo, ale i svatou povinnost žádati, aby purkmistr náš p. baron Bojakovský oslovil jejich Veličenstva především v jazyku našem, v řeči toho lidu, jehož jest zvoleným zastáncem. A to také co nejdůrazněji žádáme. Jako v Praze, též i v Kroměříži minula již doba, kdybychom vítajíce milovaného panovníka, museli se přiodívati cizím peřím. Purkmistr měst pražských vítá J. Veličenstvo nejinak, než-li oslovením českým a my Čechové kroměřížští žádáme, aby jako v Praze bylo také u nás. V Kroměříži sídlí Čechové, kteří po česku chtějí svého zeměpána uvítat, kteří nechtějí, aby purkmistr p. baron Bojakovský odloučil se v té příčině od zástupců venkovských obcí. Také z těchto umí mnozí německy a přece jsme přesvědčeni, že mluvčí deputace nepronese hold statečných Hanáků Jejich Veličenstvům jazykem německým.

Pátrajíce po příčinách, které snad přinutily purkmistra našeho barona Bojakovského k tomu, že hodlá osloviti J. V. císaře především jazykem německým, žádných jsme neshledali. A právě to budí v nás naději, že p. baron Bojakovský, jenž asi v návalu práce předložil hofmistrovskému úřadu oslovení především německé a pak české, věc zrale uváživ, sám dá nám za pravdu. Kroměříž jest městem českým a p. baron Bojakovský nejvýmluvnějším toho svědkem. Neb ve třech volebních bitvách zvítězil skvěle nad kandidáty ústaváckými. Před půl druha rokem odhodlaně zvedl pohaněný prápor český a jako v boji volebním třímá jej ruka jeho pevně zajisté všude, kde běží o národ, o jazyk český, kde běží o českou Kroměříž, o dobrou její pověsť v českém světě. Jsme přesvědčeni, že purkmistr, zemský a říšský poslanec náš, práva českého jazyka uhájí a že město Kroměříž osvědčí se při této příležitosti neméně českým, než-li Praha, zlatá matička Čechů všech. Již ta okolnost, že ústavácké listy a především "N. fr. Presse" s patrným uspokojením přijaly zvěst, že purkmistr p. baron Bojakovský hodlá pozdraviti našeho mocnáře předně německy, upozorní jej zajisté, jak velice by bylo německým uvítáním spojené levici a zvláště našim ústavákům poslouženo.

Žerdě na prapory
Veškeré dekorační práce


Schůze císařů v Kroměříži.

Veškeré přípravy k slavnému uvítání vznešených hostů dokončeny a Kroměříž obtáčí poznenáhla roucho sváteční. Slavobrána, rolnické jehlance, nádražní budova a mohutné jehlance singulárního měšťanstva zdobí se chvojím a školní budovy krášlí se věnci a začátečními písmenami vznešené panovnické rodiny rakouské. Hotel pí. Haluskové jest již nádherně dekorován draperiemi v barvách rakouských a ruských. Též dům pí. Hájkové na Velkém náměstí, kapitolní domy skvějí se sváteční nádherou. Průčelí kapitolního domu naproti zámku ozdobeno jest vkusnými znaky korunních zemí rakouských
(...)

Současně se uvádí, že usnešeno bylo, by děti méně 10-12 let k průvodu brány nebyly a sice z důvodu toho, že význam slavností těch ani nechápou a pak také proto, že by snadno k úrazu přijíti mohly. Bude proto také obecní rada požádána, by dotyčné prohlášení ve známost uvedla.

Svůj k svému!

Kroměřížské noviny, 25. 8. 1885

Ke dnům svátečním!

V hávu svátečním, utkaném vroucí láskou k dobrotivému vládci národů rakouských, očekává Kroměříž příchodu milovaného zeměpána, jenž v několika vteřinách se vznešenou chotí stane ve středu jeho, aby se tu sešel se přítelem a spojencem, carem ruským. Slavnostně vlají prápory s mohutných stožárů a radostně zhlíží se okrášlené domy v davech jásajících věrné oddanosti k panovnickému domu Habsburskému. Seč síly stačily ozdobilo se město naše ke dni slavnostnímu, ke dni památnému, aby hodným ukázalo se cti, jež všechna města mocnářství mu závidí, aby co nejdůstojněji uvítalo panovnickou rodinu která na několik dní zde rozbije svůj stánek. Jako není domu, jenž by nebyl ozdoben prápory a ověnčen zelení neb okrášlen odznaky císařského domu, tak není Kroměřížana, jenž by neplesal radostí, kdy otec svého lidu přichází k němu.

Náš čacký venkov, naše krásná Haná závodí s městem. Od Hulína ke Kroměříží co práporů tolik důkazů nejhlubší úcty, nezlomné věrnosti a lásky našeho venkova k milovanému mocnáři, jenž zavítal mezi svůj oddaný lid český, jenž k Hanákům pozývaje vznešené své hosty ruské, celému světu zjevno učinil, kde sídlí láska ke králi a vlasti, kde domovem nezměrná oddanost k dynastii. Za každým práporem na sta hlav chudých a bohatých, starců a jinochů, žen a mužů, hotových každou chvíli slovem i skutkem dosvědčiti, co vlající prápory zvěstují mlčky.-

A nejen Haná, ale celá česká Morava nadšení vítá svého markrabího a krále Českého na zděděné půdě slavných předků. Jako dítky k otci svému připutovali tisícové lidu ze všech končin moravských dnešního dne do Kroměříže, aby poznova osvědčili svému králi a markrabímu onu důvěru a vděčnost, jakou otcové jejich pokládali sobě vždy za ctnost největší.

Nebývalo vždy tak, jako nyní. Nejednou hrozná bouře zaburácela nad krásnou vlastí naší, věštíc zkázu trůnu i národů. Ale ani nejhorší zloba nezviklala věrnost Moravanů k slavnému rodu Habsburskému. Oddaný ten dobrý lid moravský nikdy nezřekl se příkladů svých otců. Čím byl předkům milovaného mocnáře, tím zůstal i jemu. Divná náhoda tomu chtěla, že jsou to právě moravské pluky, jejichž oddělením svěřena čestná stráž osoby panovníkovy. Na jejich práporech dosud zříti důkazy o statečnosti a věrnosti Moravanů.
(...)
Protož plesá český lid moravský radostí dvojnásobnou a chvalořečíc Prozřetelnosti božské z hloubí srdce svého vysílá k nebesům vroucí prosbu:

"Bůh zachovej Jeho Veličenstvo našeho nejjasnějšího císaře a krále Františka Josefa I.!"

Schůze císařů v Kroměříži.

 Koho v neděli náhoda neb vlastní vůle zavedla do Kroměříže, zajisté že jinak tiché a klidné naše město ani nepoznal. Na náměstích a v ulicích kupily se davy lidstva a spousty obecenstva hrnuly se stále za Vodní bránu a k nádraží. Od včerejška presentuje se totiž Kroměříž v hávu svátečním a nelze říci, že mu to nesluší. Všude, kamkoliv oko dohledne, samé prápory v barvách rakouských a ruských, červeno-bílých a modro-bílých jest po řídku. Nad to pak není domu, jenž by se spokojil s touto okrasou. Ověnčené zelenou chvojí, posetou růžicemi, mnohé jaksi stydlivě vyhlížejí k šťastnějším sousedům, které pyšní se nádherou v Kroměříži nevídanou. A těch pěkně ozdobených jest většina. Těžko říci, který nejvkusnější a nejnádhernější. Déšť minulé soboty způsobil v mnohé dekoraci značné spousty a nejeden dům musel býti dekorován znova. Velmi nádherně ozdoben jest dům pí. Troltschové na Vel. náměstí. Bohaté koberce splývají z oken, zakrývajíce zeď téměř zúplna a nad nimi vesele vlají široké prápory, jakoby zvědavému obecenstvu sděliti chtěli, že od 4. hod. odp. v sobotu jest v domě tam ubytován předseda rakouského ministerstva hrabě Taaffe. Velmi vkusně a nádherně jsou ozdobeny domy p. Kampfův, hotel Simonův, dům p. Kašpaříkův, Seidlův a Zapletalův ve Vodní ulici. Domů ozdobených draperiemi a znaky císařského domu i korunních zemí rakouských jest počet takový, že vyjmenovati je, zdá se nám holou nemožností. Z každé chýžky vlaje prápor, každá římsa jest ovinuta věncem neb draperiemi. Z domu jistého zdejšího měšťana a obecního výborníka vlála v sobotu slovanská trikolora, ale policie dala ji schovati. Podobně naloženo s německou (?) trikolorou na jiném domě na Velkém náměstí, který však prápory vyjímaje, postrádá vší okrasy. Musíme ovšem doznati, že na některých domech jest dekorace tak chatrná, až nehezky na ně hledět, zejména ví-li se, že domy tyto nenáleží chuďasům.

Nejčilejší ruch panuje za Vodní bránou. Řada stožárů krášlí silnice z obou stran až k železnému mostu přes rameno Moravy k nádraží vedoucímu. Tam ční k nebesům skvostná slávobrána na pohled masívní to stavba korunovaná pozlaceným andělem míru, jenž klade po věnci na hlavy obou pacholat, které stojí po stranách držíce štíty se znaky rakouským a ruským. O něco dále vítají nás jehlance venkovských obcí, vkusně okrášlené nářadím rolnickým. Na širokých jejich podstavcích zahalených jako jehlance v milou zeleň budou umístěny živé skupiny hochů a dívek, představujících allegorické postavy s odznaky rolnickými. Odtud až k nádraží vede opět dvojnásobná řada stožárů. Nádražní plot úplně zahálen jest v chvoji, kterou krášlí se též nádražní budova. Od pátku nesmí na nádraží nikdo, kdo nemůže se vykázati legitimačním lístkem. V sobotu odpoledně zkoušeny před nádražím čtyřspřežné dvorní povozy. Sjížděly se železného mostu na cestu vedoucí do zámečku, odkudž zabočily po nově vystavené silnici k nádražní budově vracejíce se odtamtud opět k mostu. Na slávobráně a na tribunách, jichž zbudováno celkem pět, pracováno též v neděli, na slávobráně též v sobotu a v neděli v noci za elektrického osvětlení.
(...)

"Ze zlatých dob Moravy". Historický obraz nakreslil A. J. Dubec. Kniha tato vydaná nákladem vlastním v úhledné úpravě. Pojednává dobu sv. Cyr. a Meth. v duchu nadšeně národním. Věrně líčen unášející zjev velikého světce sv. Methoděje, vzor pravé povahy slovanské, podobně i odstrašující povaha zrádného a úlisného kněze Wichinga případně znázorněna. Čtenář seznámí se i s tehdejším místopisem, životem a zvyky starých Slovanů, spůsobem válčení a p. Obsah spisu toho 18 archů čítajícího udržuje čtenáře až do konce v napjaté pozornosti a zanechává v něm dojem uspokojivý, přesvědčivý. Pro tendenci svou zasluhuje, by po vlasti naší byla všeobecně rozšířena. Hodí se i pro knihovny školní. Stojí 70 kr. Dostati lze u Adolfa Fuxe, professora v Příboře a v knihkupectvích.

Kroměřížské noviny, 28. 8. 1885

Schůze císařů.

"mohutné prápory barev českých a slovanských"

"Počasí vůbec bylo důkladně proměnlivé, ani čtvrt hodiny nemohl býti nikdo jist, že déšť a burácející vítr nepřekazí kroky jeho.

Dekorace, prápory, znaky a věnce hlavně na stožárech mnohých i jinde valně porouchány, tu a tam i zničeny"

"řady českých slečen v bílých oblecích s červenými šerpami a jiných z části německých v černých se žlutými šerpami a bílých s modrými a řady družiček maličkých."

"Dělať císařovna: "Pozoruji, že se zde velmi málo mluví po německu." Poslanec Kallus na to: "Jest to zcela přirozeno, protože země jest slovanská a obyvatelstvo slovansky mluví." K tomu podotkla J. V. císařovna: "Chcete říci český", načež p. Kallus: "Spisovnou řečí moravských Slovanů jest čeština."

"Předně zapěl skutečně umělecky náš spolek "Moravan" vznešenou hymnu Javůrkovu se změněným textem p. Višňákovým."

"připomíná se nám transparent českých korunních klenotů výtečně rukou dovednou provedený naše tužby a jednotu zemí koruny české"

Ukázka vnímání slovanských barev v podobě slovanské trikolóry s pořadím barev bílá-modrá-červená na konci roku 1918 v Čechách

Slovanské barvy praporů s pořadím barev bílá-modrá-červená představují jeden způsob, jak se při četbě dobového tisku dívat na slovní popis říkající, že se někde objevily slovanské prapory (slovanská trikolóra). Tato trikolóra se podle jednoho proudu dobového vnímání shoduje s pořadem barev na ruské vlajce oficiálně používané po období 50. až začátku 80. let, kdy se užívala černo-žluto-bílá trikolóra, na konci 19. století a na začátku 20. století. V textu otištěném v Humoristických listech vidíme právě tuto možnost, jak je popsána pro prostředí Čech, které leží na západ od Moravy.

Na Moravě (i jinde?) můžeme vedle této varianty díky doloženým časově předcházejícím výslovným zprávám při výskytu spojení slovanské barvy zauvažovat i o současném nebo eventuálně i výhradním užívání červeno-bílo-modré trikolóry. Když totiž není po ruce barevná fotografie, nebo se rovnou nenapíše, že popisující viděl to, co popisuje, a dá se předpokládat, že ví, jak jev popisovat, je tu v tomto případě jistý prostor pro fantazii, která s sebou zároveň nese i myšlenku na třetí možnou kombinaci, jelikož některé nebarevné předválečné pohlednice vypadají, že mají červený pruh uprostřed - na záběru vlajky je v takovém případě nejtmavší pruh, který se dá považovat za ten, který ve skutečnosti znamená červenou barvu, mezi bílou na jednom okraji vlajky a šedým odstínem, který by měl být modrou barvou...

Humoristické listy, roč. 62, 1919, číslo 1, 27. 12. 1918

Jak v nebi přijali zprávu o české samostatnosti.

"Prozradil sv. Mikuláš, když byl v Praze nadělovat.

První přinesl zprávu o tom do nebe svatý Petr, který se díval dalekohledem na zem a viděl v Praze vyvěšovat prapory.

"Aha," zabručel do vousů, "rakouské vojsko zase někde utrpělo vítězství! Ale ne, to není možná, vždyť jsou to samé prapory ve slovanských barvách a žádná černožlutá! To bude něco jiného! Nu ovšem, banka pro země rakouské, banka Union, česká spořitelna, policejní ředitelství, samá červenobílá a dokonce bílá-modrá-červená, tam se něco děje.-" A první duši, která přišla z Čech, chytil a vyslýchal Tak se dověděl všecko a běžel s tím do nebe, kde zpráva budila pochopitelný rozruch, zvláště mezi Čechy. Dalekohledy letěly k očím a všechno se dívalo dolů do Čech, kde se odehrával veliký převrat.
(...)
Tyrš s Fügnerem objímali se radostí, když viděli Sokolíky při práci a Mojžíš volal: Co se to děje s mým lidem? Zázraky jako na poušti! Každý mluví pojednou česky!
(...)
Havlíček povídal: Teď Čechové ani nemusí přijít do nebe! Mají věčný ráj už na zemi! Načež Neruda poznamenal s lehkou ironií: No, jen jestli opravdu věčný ráj! Já žil mezi nimi déle než ty!
(...)

Moravská orlice, 27. června 1914 - sokolský slet v Brně v předvečer sarajevského atentátu spáchaného na Františka Ferdinanda d´Este

Moravská orlice, 27. 6. 1914

Vítejte nám!

V Brně, 27. června.
Téměř ze všech domů vnitřních částí našeho města vlají prapory. Ferdinandova třída, Velké náměstí a Běhounská stápí se v barvách velkoněmeckých a říšských, na štíhlých stožárech před německým domem po větru dmou se dlouhé pruhy těchto barev, nadutě do Lažanského náměstí vykřikujíce, že v Brně ještě Němci jsou pány. Ještě... Ulice ostatní slovanskými a českými barvami praporů radostně volají vstříc účastníkům velkolepých slavností sokolských nadšené a srdečné "Vítejte nám!"

Vlaky ze všech stran přijíždějící chrlí nové a nové hosty, nám tu stejně milé a drahé, poněvadž přijeli - ne snad dobývat tohoto města, jak strachem tetelící se Němci svými plakáty žalují - ale posilnit nás, vzpružit k novým bojům se zavile nepřátelskou naší radnicí. Posílit nás jen, neboť boj s radnicí brněnskou bojovati můžeme sami a - vybojujeme si jej. Sletem tímto ještě vybojován nebude, tak jako vláda německého panstva nebude zachráněna ani bumly buršáků, zalarmovaných nejen z celé Moravy, ale také odjinud, i z Pruska. Jen vzpružení občas je nám třeba, když páže naše už umdlévá nebo ukolébat se dá v klid úspěchem jakýmsi. Boj náš musí býti bojován vytrvale, až do úplného vybojování. A proto všem těm, kdož přijíždějí nám to připomenouti, kdož přicházejí nás vzpružit, novou sílu do paží našich vlít, silným uvědoměním národním odhodlání naše zocelit, voláme vstříc srdečně: "Vítejte nám!"

Ve chvílích nejblíže příštích, zítra a v pondělí, hostiti bude české Brno milé hosty Sokolíky z celé Moravy, sokolské bratry z království, ze Slezska, ze Slovenska Uherského i z Vídně. Vysoko vztyčena budou hesla sokolská, hesla krásné národní demokratičnosti, hesla rovnosti, volnosti a bratrství, po jichž příkazu srdečně vítáni budou všichni hosté bratrským "Vítejte nám!"

Sokolský slet má pro české Brno a pro celou českou Moravu význam veliký. To cítí nejen každý z nás, kteří hrdě a neohroženě hlásíme se jako příslušníci národa českého, ale cítí to také dobře nepřátelé naši národní. Proto snaží se navaliti důstojnému průběhu našich slavností v cestu co nejvíce překážek. Marné vzteky. Hlavně po stránce národní bude mít letoš(n)í slet Sokolstva do Brna obrovský význam pro českou Moravu a jeho hlavní město, z větší části české. Vzpomeňme jen tak letmo první veliké slavnosti sokolské v Brně roku 1871, kdy sokolská jednota brněnská odhalovala svůj prapor. Sjeli se tehdy do Brna také hosté z Čech, representoval je tehdy oficielně u nás prof. Zeithammer, přijeli také uherští Slováci s Pavlem Mudroněm v čele. Byla to slavnost velkolepá, účastenství odhadováno na 30000 osob. Brno rozjásalo se nadšením a ohlasy tohoto nadšení roznesly se po nivách celé Moravy. Kdo v Brně česky cítil, vypnul hrdě prsa, sebevědomě vznesl hlavu a od té doby nikdy už ji nesklonil, ani tehdy ne, když zloba nepřátel těžce na ni doléhala. A to byl nejskvělejší úspěch prvé sokolské slavnosti v Brně. Nepřátelé naši národní brzy prohlédli, že v Sokolstvu vyrůstá českým řadám bojovník nad jiné statný. Zocelené páže, pevné, semknuté řady, vzorná kázeň, kterou předčí Sokol náš tělocvičné spolky všech národů, krásný demokratismus národní, to byla nejobávanější výzbroj sokolských šiků. Českému živlu v Brně připravována těžká persekuce, nepřátelé naši snažili se jej utlačit, ale sokolské "nedejme se!" sílilo české řady, které odolaly náporu sebe těžšímu.

A dnes vítá Brno, město ze tří čtvrtin české, nadšené desetitisíce českého lidu, na slavnosti sokolské sem zavítavší. Jiný je tu obraz, než v roce výše vzpomenutém, staří pamětníci sokolské slavnosti z roku 1871 s radostným záchvěvem v srdci a se slzou v oku vzpomínají, jak tehdy bylo a jak dnes je. Jak za 43 těch let vzrostlo početně národní naše vojsko sokolské, jak ale také vzrostlo národní uvědomění českého lidu v Brně, a jak určitěji, jasněji pronikl český ráz tohoto města. 43 let v historii národa neznamená leč kapku v moři. Ale v českém dnes Brně zaznamenává těchto 43 let obrat netušený. Jako by tu kouzelný proutek čaroděje byl spolupůsobil! Či přece snad? Ano. Sokolská slavnost v roce 1871 probudila český živel brněnský k intensivnějšímu postupu na dráze vývoje událostí, sokolská slavnost tato byla tím kouzelným proutkem.

Do města našeho sjíždějí se dnes účastníci nové, velkolepé slavnosti sokolské. Sjíždějí se v počtu mnohem větším než tehdy před 43 lety. Vstupují také do Brna s pocity radostnějšími, než vstupovali do něj účastníci první slavnosti sokolské. Vstupují do města, jehož správu sice drží dosud národní naši nepřátelé, ale které je veskrz české, do města, v němž živel německý je pouhou 25%ní menšinou. Na každém kroku uvidí, že městu tomuto pomalu sice, ale jistě vrací se jeho česká minulost.

České Brno vítá dnes desetitisíce českých hostí nejen ze všech tří zemí koruny svatováclavské, také z neústupné naší stráže na Dunaji, příslušníky naší slovenské větve, Maďary tak krutě deptané, a slovanské hosty srbské. Nevítá je okázale svojí městskou representací, jako vítává je o slovanských sletech vždy královská Praha, ale za to vítá je srdečně česky, srdcem svým, naplněným láskou, duší svou, nadšením prohřátou, vítá je bratrským:

"Vítejte nám!"

Poznámka: velkoněmecké barvy: černočervenožlutá trikolóra, říšské barvy: černožlutá bikolóra, slovanské barvy: červenobílomodrá trikolóra (viz moravský pořad barev podle červenostříbrně šachované orlice v modrém poli), české barvy: červenobílá bikolóra.

28. červen 1914 a vypuknutí války situaci rychle a zásadně změnilo, o čemž se můžeme po stránce přípustnosti zemských barev přesvědčit v textu dokumentu hustopečské okresní školní rady z února 1915 Ozdobování budov veřejných škol obecných.

"Moravskému zemskému výboru v Brně.

Žádám za příčinou dalšího úředního zařízení v hořejší věci za authentické pokud možno brzké sdělení, zdali na praporech jsou zemské barvy (od shora při svisle vztyčeném práporu počítají) červená a bílá nebo červená a žlutá."


Svislé vztyčení červenobílé bikolory. Na levé straně
si představte žerď, ke které je vlajka připevněna

Svislé vztyčení červenožluté bikolory. Na levé straně
si představte žerď, ke které je vlajka připevněna

Světozor, srpen 1885 - setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži

Schůze císařů rakouského a ruského v Kroměříži, Světozor, roč. 19, 1885, č. 38, s. 601 (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. Digitalizovaný archiv časopisů).

Schůze císařů rakouského a ruského v Kroměříži:
Vítání na nádraží Kroměřížském. Dle skutečnosti
kreslil zvláštní ilustrátor Světozoru Emil Zillich.
Schůze císařů rakouského a ruského v Kroměříži:
Jízda do zámku. Dle skutečnosti kreslil vláštní
ilustrátor Světozoru Emil Zillich.
 Světozor, 4. 9. 1885

Světozor, roč. 19, 1885, č. 38, s. 601

Vlajky na slavobráně, srpen 1885 - setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži

Obraz (olej) se slavobránou (namalovaný výtvarníkem a sochařem Antonínem Tomášem Beckem (1835-1908) v 80. letech 19. století), přibližující událost setkání císaře a cara v Kroměříži roce 1885, vypovídá v barvách, k čemu a jak slavobrána sloužila.

Na začátku se dalo uvažovat o tom, že červenobílá bikolóra představuje české barvy, ale tento okamžitý nápad se dá přehodnotit. Věc jsme předložili odborníkovi, který je navyklý nad symbolikou přemýšlet déle, důkladněji a lépe, než bychom to udělali my. Při prvním pohledu totiž nebyl ani jím bavorský výklad bílomodré bikolóry na slavobráně tak docela chápán ("Proč by tam mělo být Bavorsko, a když už, proč zároveň ne barvy Rakouska?"), ale již další pohled na dochovanou fotografii dal podnět k rozvedení myšlenky.

Na zachycené straně jsou iniciály FJ a E, což znamená počáteční písmena jmen rakouského císařského manželského páru, Františka Josefa I. a Alžbětu Bavorskou (Elisabeth; Sisi). Potom je srozumitelnější, že dvojice korouhví (bikolór) na levé straně (z pohledu pozorovatele) a na pravé straně jsou rakouské císařské (černožlutá) a bavorské královské barvy (bílomodrá).

Za nimi ve scéně jsou bíločervená bikolóra a černožlutobílá trikolóra. Když se na situaci podíváme z opačné strany je na čestnější pravé straně (heraldicky) ruská imperiální trikolóra (Romanovců, užívaná vedle či místo ruské bílomodročervené trikolóry). Ruský car Alexandr III. (Alexandr Alexandrovič Romanov) měl za manželku Marii Fjodorovnu (Marie Sofie Dánská), což byla dánská princezna a jako manželka cara Alexandra III. ruská carevna. Bíločervená bikolóra potom představuje (analogicky k bavorské bikolóře) dánské barvy odvozené z vlajky Dánska, (červené s bílým křížem). Fotografii pohledu z druhé strany slavobrány ale nemáme.

Z Našince z 26. 8. 1885 se dozvídáme popis slavobrány: "Od nádraží k prvnímu mostu postaveny jsou četné stožáry s prapory střídavě rakouskými a ruskými, českými a moravskými a spojeny jsou festony ze zeleně; právě na odbočce k mostu druhému postavena ohromná slávobrána, kolos sic, avšak nepříliš vkusný rozčleněním a báječně jednoduchý okrasou, ze čtyr rožních risalitů vlají prapory nad krásnou bronzovou Glorií, u jejichž nohou amorety drží znaky zemské český a moravský, mimo začáteční písmena jmen JJ. VV. nemá brána nápisů. Velmi prospěšně vyjímají se podle této brány dva pilony, jež spojeny jsou dvojitým festonem nesoucím nápis "Rolnictvo." Jsou to vysoké obelisky na podstavci obložené smrčím a bohatě vyzdobené. Na jednom z nich český lev, na druhém moravská orlice."

O slavobráně píší samozřejmě i další listy: Opavský týdenník z 28. 8. 1885: Nejprve o situaci ve městě: "Monogrammy JJ. Veličenstev a korunních manželův vyskytovaly se velmi často." Potom o slavobráně, cestě k nádraží a dál: "Před mosty, tam kde se Hulínská silnice sbíhá s cestou k nádraží, postavilo město vítězoslavnou bránu podle vzoru antického, na níž okřídlená bohyně Nika věnec podávajíc v záři slunečné se zlatem třpytí. Brána jest bez nápisu. Nepatrnou sice výškou proti bráně, ale tím větší originalností vynikají dva obelisky čtyrhranné, jež rolnictvo okresu Kroměřížského postaviti dalo při cestě vedoucí od nádraží." (...) "Další ozdobou jak některých ulic tak i cesty k nádraží ano i celé železné trati až po Hulín byly vkusné stožáry s praporci."

Píše Die Presse z 25. 8. 1885 o situaci vedle slavobrány nebo na slavobráně, anebo jen o tom, čím si je autor jistý?

"Der Rahmen dieses lieblichen Bildes war auf der einen Seite die Triumphpforte der Stadt Kremsier, ein mächtiger Bau, auf der andern Seite eine mit einem eleganten Publicum gefüllte Tribüne; vor der Triumphforte wehten die Fahnen Oesterreichs, Mährens, Baierns und Rußlands. Auf einer Kuppel steht ein Genius, die Wappen Oesterreichs und Rußlands bekränzend." Ta socha je natočena jedním směrem a jde o to, jak přesný je to popis. Přímo pod sochou by měl být český lev a moravská orlice. Lepšímu pohledu na znaky pod nimi by tedy svědčil náhled obrazu ve větším rozlišení.

Podobně jako Die Presse informuje Mährisches Tagblatt z 22. 8. 1885. Je třeba si ovšem uvědomit, že noviny informace často přejímaly.

"Die Triumphpforte, die bei dem eisernen Thore errichtet wird, gewährt einen wahrhaft imposanten Anblick; hoch oben wird eine prachtvolle Figur stehen, in deren Händen österreichische und russische Wappen sich besitzen werden; der innere Theil ist mit sehr schönen Malereien versehen."

Při zkoumání položené otázky by se tak jistě hodilo prohledat dobový tisk se zaměřením na doložení existence zmínky o monogramech carského páru na druhé straně brány. Jestli je opravdu možné, že v Kroměříži se myslelo i na dánský původ carevny.

Formulace v Našinci: "mimo začáteční písmena jmen JJ. VV. nemá brána nápisů" znamená přesně co? Nejradši ovšem máme a rozhodující by byl úřední dokument, ale z toho novinář nečerpal. Popsal, co viděl, nebo si myslel, že vidí. I malíř si mohl s odstupem při vymalovávání znaků na plátně v místě, kde si předtím mohl načrtnout jen obrys štítu, tedy věděl, že tam nějaké znaky byly, v pohodlí pracovny věci trochu domýšlet?

Přehled barev, srpen 1885 - setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži

Při čtení dobového tisku se lze setkat  s několika barevnými kombinacemi. V některých případech se zdá, že záleží na tom, kdo si co jak vykládá. Dále barevné kombinace nabízené k uvážení (něco mohlo být v srpnu 1885 samozřejmě jinak):

černá-žlutá - rakouské barvy
černá-žlutá-bílá - ruské barvy; je zmiňován i popis červená-oranžová-bílá, kde je v případě pozorovatele vidět podíl vnímání žluté/oranžové barvy na zařazení odstínu prostředního pruhu trikolóry. Tentýž dopisovatel (Národní listy) zmiňuje kombinaci žlutá-červená-modrá, kterou považuje za moravskou zemskou barvu. Jinde se s tímto zatím nesetkáváme.
červená-bílá resp. bílá-červená - a) české barvy, b) moravské barvy, c) dánské barvy (?)
bílá-modrá příp. modrá-bílá - a) bavorské barvy, b) moravské barvy (české, národní)
červená-bílá-modrá - a) slovanské barvy (poznámka: slovanská trikolóra je modrá-bílá-červená; viz panslovanské barvy přijaté na slovanském sjezdu v Praze v roce 1848, b) moravské barvy (pořadí přednosti a), b) může být samozřejmě bráno se stejným výsledkem i naopak)
bílá-modrá-červená - a) od roku 1883 opět vlajka Ruska, ale bez ohledu na pořadí slovanské trikolóry roku 1848 je tu ta skutečnost, že: b) tato trikolora byla také spojována se slovanskými/panslovanskými barvami, c) moravské barvy: možnost brát jako další verzi moravské trikolóry, viz případ červená-bílá-modrá a) slovanské barvy (odvozeno od červenostříbrně šachované orlice v modrém poli). V srpnu 1885 doložen zákaz slovanské trikolory, na kterou zbývá známá kombinace modrá-bílá-červená, jestliže 1) banderisté v průvodu mohli jet s červenobílomodrými prabory a 2) na Beckově obrazu je zachycena bílomodročervená trikolóra (viz noviny, které informují o vlajkách na stožárech před slavobránou: v rakouských a ruských, a českých a moravských barvách)

černá-červená-žlutá - velkoněmecké barvy

černá-bílá-červená - vlajka Velkoněmecké říše nevyvěšena

A některými listy (které od sebe nejspíš opisovaly) jsou zmíněny i barvy belgické. Jednou je to ve skupině dalších vlajek "österreichischer, russischer, belgischer und bayerischer Fahnen" a jednou ve skupině "österreichischen, russischen, mährischen und belgischen Farbe". Můžeme hádat, co za ně dotyční považovali. Alespoň jeden nápad by se našel. Červenobílomodré vlajky dotyčnému sice mohly připomínat vlajku Holandska, a ono by se mohlo myslet na holandské barvy (včetně ruských - trikolóra bílo-modro-červená), a člověka sice někdy může napadnout - Belgie, spíše to však vypadá na to, že se má jednat o bíločerveno/červenobílou bikolóru.

Poznámka 1: V dnešní době by se červenobílomodrá trikolóra při vyvěšování dala i přes použití odlišného tónování barev snadno zaměnit s vlajkou Lucemburska či vlajkou Nizozemí. Bílá, červená a modrá jsou dnes státními barvami České republiky. Od barev jiných států odlišující modrá byla k červené a bílé po vzniku ČSR přidána kvůli tomu, že "československý stát navíc potřeboval barvy, které by reprezentovaly i Slováky ve společném státě.", což už je nějaký ten čas minulostí.

Poznámka 2: Při sledování popisů slavobrány zaujme vedle toho, že soše nahoře se dávají různá jména (významy), to, že se také mírně odlišují kombinace dvojic znaků, které na ní měly být přítomny: 1) rakouský a ruský, 2) český a moravský. Někdy ale byly znaky z těchto dvojic zamíchány; viz použití kombinace znaků moravského a ruského v popisu.

Poznámka 3: K označování barevných kombinací jsou používána slova "český" a "moravský". Dva lidé tím ale zřejmě vždy nemusí myslet to samé.

Poznámka 4: Lze si představit situaci, kdy jeden novinář považuje za ruské barvy trikolóru černo-žluto-bílou (viz Národní listy), jiný pokrokověji bílo-modro-červenou (viz Hamburger Nachrichten?), a další oboje, což ale takto není bez jasného důkazu zřetelné. Tím se následně při předpokladu, co kdo považoval za co tady i jinde při uvažování, otevírají další možnosti. Vždy se můžeme mýlit, a vždy to můžeme uznat. Někdo silný v kombinatorice a v tom, jak procentuálně vyjádřit pravděpodobnost jednotlivých případů této slovní logiky s možností chyby u popisujících účastníků (vedle přejímání informací od jiných osob) by ten úkol mohl zvládnout vědecky. Tady se případně můžeme omezit na kurzívou psaný návrh, jak nám to zrovna připadá, že by to mohlo být. Nebudeme hned řešit pořadí barev, nabídneme možné řešení.

Hlasy z Hané, 27. 8. 1885

Výzdoba města

"Prapory byly nejvíce barev rakouských a ruských, barev zemských a trikolor bylo mezi nimi poskrovnu. Jeden z německých nacionálů, kteří, jak již dokázáno, dělají rádi ostudu všude, vyvěsil trikoloru německou, musil však na rozkaz purkmistrův ihned zas ji svinouti."

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá

"znaky rakouské, znaky koruny svatováclavské"

Slavobrána

"slavobrána, na pohled masivní to stavba, korunovaná pozlaceným andělem míru, jenž klade po věnci na hlavy obou pacholat, která stojí po stranách, držíce štíty se znaky moravským a ruským"

Dva obelisky

"českým lvem"
"s orlicí moravskou"

Banderium

"Každá četa měla dle svého kraje malebný stejnokroj a červenobílý nebo slovanský prapor."

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá

Hlasy z Hané, 13. 8. 1885

Výzdoba města

"červenobílý prapor český vysoko vlaje ve vzduchu"

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená

Wiener Salonblatt, 30. 8 1885

"gelben Zettel mit der Aufschrift: "K. k. Hofquartier" und den altmodischen, schwarzgelben Laternen, mit welchen die Privatquartiere gekennzeichnet erschienen, in denen Mitglieder des Hofstaates untergebracht waren"

Na nádvoří zámku

"die Flagge des Herrscherhauses"

Das interessante Blatt, 27. 8. 1885

"auf den Balconen sah man geschmackvolle Gruppirungen österreichischer, russischer, belgischer und bayerischer Fahnen"

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená

Mährisches Tagblatt, 21. 8. 1885

"Im Festzuge des Banderiums, welches durch weiß-rothe Fahnen nach Ortschaften abgetheilt sein wird"

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená

Mährisches Tagblatt, 22. 8. 1885

Dva obelisky

"die Bretterwand des Postamentes, wo bekanntlich hannakische Jungfrauen postirt sein werden, ist mit schwarzgelbem Tuch ausgeschlagen"

Slavobrána

"Triumphpforte, die bei dem eisernen Thore errichtet wird, gewährt einen wahrhaft imposanten Anblick; hoch oben wird eine prachtvolle Figur stehen, in deren Händen österreichische und russische Wappen sich besitzen werden"

Mährisches Tagblatt, 24. 8. 1885

Výzdoba města

"flattern Flaggen mit den Farben unseres Kaiserhauses"

Před zámkem

"die Damen in weißen und schwarzen Kleidern, theils blaue, theils gelbe Schärpen tragend"

Poznámka: Je vtipné, že německý list jinde v této situaci doložené české/moravské barvy tak nějak neřeší. Oni pánové totiž zkrášlení města kromě krásné černé a žluté výzdoby (případně bavorské) vůbec neřeší.

(Linzer) Tages-Post, 25. 8. 1885

"Flaggen in österreichischen, russischen, mährischen und belgischen Farben"

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá

Dva kanóny

"schwarzen Anstrich"

Prager Tagblatt, 23. 8. 1885, s. 7

"russische Tricolore"

Prager Tagblatt, 25. 8. 1885, s. 6, 7


"vor dem Schloßpark die kaiserliche Flagge"

Norddeutsche allgemeine Zeitung (Ausgabe 392), 24. 8. 1885

"überall trifft es auf lustig sich blähende Fahnen, auf das Schwarzgelb der Habsburger, auf das Blauweiß, welches die Kaiserin an ihre bairische Heimath erinnert, und endlich auf das Weißroth, welches die Farben des Kronlandes Mähren sind."

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená

Národní listy, 21. 8. 1885

Vrchní pořadatelé

"označeni červenobílými šerpami"

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená

Výzdoba města

"látkami barev rakouských a moravských"

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá 

"Od soboty vlají z domu purkmistra kroměřížského, barona Bojakovského dva mohutné prapory, černožlutý a červeno-bílý, hlásající obyvatelstvu, že zprávy o schůzi císařů v Kroměříži byly úředně stvrzeny."

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená

Banderium

"Banderium každého okresu bude míti veliký prapor červeno-bílý"

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená

Národní listy, 21. 8. 1885 - odpolední vydání

Bezpečnostní důvěrníci

"Dle plakátů obecních úřadů budou službu bezpečnostní obstarávati též důvěrníci městských okresů, kteří budou označeni červeno-žlutými kokardami a červenými šerpami."

Národní listy 24. 8. 1885

Železnice

"Až krátce před Hulínem jeví se první stopy slavnosti. Podél kolejí vztyčeny jsou prapory v ruských, rakouských, moravských a českých barvách."

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá 

Výzdoba města

"Rakouské barvy převládají, ruská, červeno-oranžově-bílá je dost hustá, často místo oranžové omylem užito barvy žluté. Moravská zemská barva žluto-červeno-modrá, jakož i obě národní, bílo-modrá a červeno-bílá nejsou tak časté, jak by slušelo Kroměříži"

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená

"našel se troufalec, jenž dnes vyvěsil německo-národní prápor"

Znaky

"Mezi vyvěšenými znaky pozoroval jsem s potěšením několikráte českého lva."

Národní listy, 25. 8. 1885

Před zámeckým parkem

"před zámeckým parkem vlál císařský prapor"

Banderium

"Všechny jejich prapory byly červeno-bílé nebo červeno-bílé-modré"

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá 

"Každá četa měla dle svého kraje malebný stejnokroj a červenobílý nebo slovanský prapor."

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá

Národní listy, 25. 8. 1885 - odpolední vydání

"bengálské ohně v barvách červeno-bílých"

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená 

Večer

Národní listy, 26. 8. 1885

Nádraží v Hulíně

"český prapor mezi rakouským a ruským"
"zelené věnce s červenobílými poli"

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená  

"znaky dědičných zemí rakouských a zemí koruny české"
"ruské prapory"
"První salon vytapetován byl červenobílými látkami"
"Lokomotiva byla tu již ozdobena ruskými prapory"

Moravská orlice, 21. 8. 1885

"důvěrníci městských okresů obstarají službu policie. Označeni jsou červeno-žlutými kokardami a červenými šerpami."

Moravská orlice, 23. 8. 1885

Cesta od nádraží v Kroměříži

"praporce barev rakouských a ruských"

Výzdoba města

"Měšťané na velkém náměstí počínají již krásně dekorovati, ale výhradně jenom barvami rakouskými a ruskými"

Moravská orlice, 25. 8. 1885

Výzdoba města

"Všude kam se okem hodí, plno žebříků na domech a plno lidí na nich, kteří s nemalým chvatem připevňují prapory, přibíjejí pestrobarevné draperie, ponejvíce černo-žluté a bílo-oranžové-černé (ruské to barvy)"

Velkoněmecký prapor

"prapor černo-červeno-žlutý"

"Krásné náměstí kroměřížské skví se teď jak náleží, jen v barvách rakouských, ruských, moravských a českonárodních."

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá 

Hulínské nádraží

"Celé vagony přivážejí větší menší praporce černožluté, jež se tu skládají, aby po okolních stanicích a strážních domcích rozděleny byly."

Moravské noviny, 20. 8. 1885

banderium

"Banderium každého okresu bude míti veliký prápor červeno-bílý, banderisté z jednotlivých obcí pojedou pod svými prápory."

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená

Moravské noviny z  21. srpna 1885

Vrchní pořadatelé

"označeni červenobílými šerpami"

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená

Výzdoba města

"S okrášlováním města již započato a domy zdobí se poznenáhla lepými látkami barev rakouských a moravských."

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá 

Našinec, 19. 8. 1885

Výzdoba města

"Barvy nejjasnějšího domu panovnického, barvy Rakouska, jakož i neméně barvy ruského domu panovnického"

"obydlí starosty města Kroměříže ověšeno jest, aby znatelno bylo, prapory"

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená

Našinec, 21. 8. 1885

"na náměstí začato dnes skvostně dekorovati barvami rakouskými"

Našinec, 23. 8. 1885

Před zámkem

"u vchodu do zámku něžný špalír malých družiček v bílých šatech s modrými šerpami."

Výzdoba města

"Dekorace domů kapitulních již skončena; hlavně domy okolo zámku důstojně se vyjímají hlavně znaky všech rakouských zemí guirlandami a hojností praporů rakouských, ruských a českých."

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá

Našinec, 26. 8. 1885

Hulínské nádraží

"prapory v barvách rakouských a ruských"
"námořní vlajky obou států a prapory mnohých zemí a velmocí rakouských"

Kroměřížské nádraží

"prapory střídavě rakouskými a ruskými, českými a moravskými"

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá

Slavobrána

"ze čtyr rožních risalitů vlají prapory nad krásnou bronzovou Glorií, u jejichž nohou amorety drží znaky zemské český a moravský"

Dva obelisky

"Na jednom z nich český lev, na druhém moravská orlice."

Výzdoba města

"pěkně vypadají domy dekorované draperiemi červenobílými a modrobílými, nejnádhernější jsou draperie z rudého sametu"

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená

Neue Freie Presse, 24. 8. 2015

"slavischen und deutschen Nationalfarben verboten"

Důvěrníci

"Eine Cocarde macht diese mit polizeilicher Gewalt ausgestatteten Ordner erkenntlich"

Die Presse, 23. 8. 1885

"In der Ausschmückung der Häuser wird Alles angewendet, was man mit farbigen Stoffen, welche die österreichischen, habsburglothringischen, mährischen und russischen Embleme versinnbildlichen, mit Kränzen, Laubgewinden und Blumen ausführen kann"

Kroměřížské nádraží

"der eine Flügel des Bahnhofes mit österreichischen, der andere mit russischen Farben geschmückt"

Výzdoba města

"Ueberall sieht man Fahnen, zumeist schwarz-gelbe, blau-weiße und weiß-rothe, häufig die russische Tricolore."

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá

Die Presse, 25. 8. 1885

Kroměřížské nádraží

"Auf dem festlich geschmückten Perron war eine Ehrenhalle gebaut, vor welcher an drei Mastbäumen die österreichischen und mährischen Fahnen aufgezogen waren, während vom Giebel die russische Flagge wehte."

Řešení: moravské zemské barvy: bílá, červená

Dva obelisky

"Embleme der Landwirthschaft und des Ackerbaues zierten die grünen Obelisken, deren Kanten roth-weiß ausgeschlagen waren"

Slavobrána a její okolí

"vor der Triumphforte wehten die Fahnen Oesterreichs, Mährens, Baierns und Rußlands. Auf einer Kuppel steht ein Genius, die Wappen Oesterreichs und Rußlands bekränzend"

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá

Před zámkem

"Die deutschen Frauen und Mädchen, welche ebenfalls vor dem Schlosse Aufstellung genommen hatten, trugen theils schwarze Kleider mit gelben Schärpen, theils weiße Kleider mit blauen Schärpen, während die czechischen Damen weiße Kleider mit rothen Schärpen hatten."

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená

Hamburger Nachrichten, 24. srpna 1885

Výzdoba města

"Nur ein oberflächlicher Blick über die Decoration der Gebäude belehrt, wie sehr man von tschechischer Seite bestrebt ist, die Kaiserentrevue zu slavischen Zwecken auszunutzen. Die russischen und böhmischen Farben sind in der Mehrheit."

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá

"Kremsiers Festschmuck ist vollendet. Schwarzgelbe Fahnen sind vorwiegend. Viele russische und böhmische Flaggen sind vorhanden, keine schwarz-weiß-rothe ist entfaltet. Das Wetter ist nicht regnerisch."

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá

Banderium

"Deutsche Vereine waren nicht erschienen im Festzug, welcher nur böhmische und slavische Tricoloren zeigte."

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá

Brünner Zeitung, 25. 8. 1885

Před zámkem

"Vor dem Schlosse hatten junge Mädchen Aufstellung genommen, welche theils schwarz mit gelben Schärpen, theils weiß mit blauen und rothen Schärpen gekleidet waren."

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená

V nádvoří zámku

"Im Schloßhofe, wo bei der Ankunft Ihrer Majestäten die kaiserliche Flagge gehißt wurde"

Opavský týdenník, 28. 8. 1885

Výzdoba města

"Barvy praporův na předním místě byly Rakouské, Ruské, České, Bavorské a velkoněmecké (černo-červeno-zlaté)."

Řešení: moravské zemské barvy: bikolóra: bílá, červená, trikolóra: bílá, červená, modrá

Znaky

"znak lva"
"Odznaky zemské: Český lev, Moravská i Slezská orlice"