Moravia, 25. dubna 1848 - pražské poměry

Moravia, Brünn, 25. dubna 1848, č. 50, s. 200:

Prager Zustände. *

Die zweite Prager Deputation ist zurückgekehrt, und brachte große Zugeständnisse mit, so groß, daß der Billigdenkende anerkennen muß, das Ministerium durfte, ohne seine Pflicht dem ganzen Lande gegenüber zu verletzen, nicht weiter gehen. Die Stadt war glänzend beleuchtet, und Tausende bewegten sich ohne die mindeste Störung und ohne irgend eine Nachhilfe von Seite der Polizei durch die Straßen. Somit sollte jetzt jede Besorgniß vor einer Ruhestörung wegfallen, um so mehr, da selbst der gewaltige Umschwung der Dinge in den 3 Märztagen, wie die Prager mit Selbstgefühl rühmen, nicht einmal einer Fensterscheibe das Leben gekostet hat. Doch man soll den Tag nicht vor dem Abend loben! Es liegt eine schwüle Gewitterluft über der Stadt, und deutliche Vorboten des nahenden Sturmes zeigen sich. Ein Urtheil über die Stimmung einer ganzen Stadt ist nothwendiger Weise immer subjectiv, doch schien mir die Freude eine mehr äußerliche zu seyn, die Haltung der Menge schien mir so schweigend und ernst, als fühlte sie, daß wir erst am Anfange sind Trotz der friedlichen Art, in der sich hier die politischen Ereignisse bis jetzt entwickelt haben, ist die Ueberzeugung eine allgemeine, daß es zu einem Conflicte und zwar zu einem blutigen Conflicte kommen müsse. Es sind aber auch der Fragen so viele, über die eine Einigung nicht möglich ist. Die gerühmte Harmonie der deutschen und čechischen Bevölkerung besteht nur auf dem Papiere. Als die Nachricht nach Prag kam, in Wien wehe die dreifarbige Fahne, wollten die hier lebenden Deutschen eine schwarz-roth-goldene Fahne aufziehen (natürlich neben den unzähligen weißrothen Fahnen). Augenblicklich wurden sie vom Wenzels-Comité dringend aufgefordert, es zu unterlassen, weil es das Signal zu einem allgemeinen Blutbade wäre. Also ist es so weit gekommen, daß der Deutsche nicht mehr jubeln darf, über die Auferstehung des großen deutschen Vaterlandes! Auch die österreichische schwarzgelbe Fahne sieht man nirgends. Es herrscht also hier k. böhmischer, ausschließlich privilegirter Patriotismus. In Wien hat sich ein Comité gebildet, um die Rechte und Interessen der Deutschböhmen zu wahren. Warum sich in Prag kein solches Comité gebildet hat, dürfte aus obigen Andeutungen leicht zu errathen sein. Das Comité in Wien richtete ebenfalls eine Petition an Se. Majestät den Kaiser, welche der von Prag ausgehenden in manchen Stücken direct widersprach, z. B. verlangte sie engen Anschluß Böhmens an den Gesammtstaat Oesterreich und durch diesen an Deutschland. Das Zusammentreffen der zwei Deputationen desselben Landes mit entgegengesetzten Petitionen in den Vorsälen der Hofburg soll sehr lebhafte Auftritte veranlaßt haben. Die Sache wäre komisch, wenn sie nicht so traurig wäre.

(...)

* Zufällig verspätet.

Svěcení praporu národní gardy v roce 1848 na náměstí ve Svitavách

Na kolorovaných litografiích z 19. století se lze setkat s velkoněmeckou trikolórou zachycenou i s pořadím barev černá-žlutá-červená, jako je tomu v případě kolorované litografie Svitavského náměstí při svěcení praporu národní gardy v roce 1848, když však jinde je, jak prapor vlastně vypadal, ovšem popsáno jinak, než jak to vidíme na obrázku, totiž jako: "prapor byl černočervenozlatý a byl ušit "svitavskými paními a dívkami.", což je prostě popis velkoněmecké trikolóry.

Kolář František (*1825-+1894) podle Dittmanna Johanna, Svěcení praporu národní gardy 1848 na náměstí ve Svitavách, 1848, kolorovaná litografie. Ke svěcení praporu mělo dojít 29. září 1848.

Malovaný střelecký terč od neznámého autora zachycuje svitavské náměstí, podle názvu stejnou, podle data v popisu sbírkového předmětu jinou (dřívější) situaci (?): Svěcení praporu národní gardy ve Svitavách, 1848, střelec Klement Smidt ke střelbě 21. května 1848. Obrázek terče má v popisu uvedeno dřívější datum a ovšem vedle velkoněmeckých trikolor obsahuje i bíločervené bikolóry.  Malované střelecké terče Svitavské střelecké společnosti jsou součástí sbírkového fondu.

28. května 1909, Brno - způsob provedení vlajkové výzdoby úředních budov při významných událostech

K. k. mähr. Statthalterei-Praesidium.

Z(ah)l: 4036 Praes.

Brünn, am 28. Mai 1909.

Beflaggung von Amtsgebäuden.

An alle Herren k. k. Bezirkshauptmannschaften.

Es ist der Fall vorgekommen, daß am 2. Dezember 1908, als am Tage des Allerhöchsten Regierungsjubiläums, ein Gebäude in welchem eine Staatsbehörde untergebracht ist, mit einer schwarz-rot-gelben Fahne dekoriert war.

Die gepflogenen Erhebungen ergaben, daß der betreffende Amtsvorstand auf die Dekorierung keine Ingerenz genommen hat, diese vielmehr von der Stadtgemeinde als Hauseigentümerin ganz selbständig vorgenommen worden ist. Einen Protest gegen diesen Vorgang hat der Amtsvorstand als aussichtslos unterlassen, da der Gemeinde über die nicht an das Ärar vermieteten Ubikationen des Gebäudes die freie Verfügung vertragsmäßig vorbehalten ist.

Um solchen Vorkommnissen vorzubeugen und da bei einer Beflaggung von Gebäuden, in denen staatliche Behörden oder Ämter untergebracht sind, nur die Reichsfarben gebraucht werden sollen, empfiehlt es sich, beim Abschlusse von Mietvertragen dem Ärar diesbezüglich die Verfügung vorzubehalten.

Die Bezirkshauptmannschaft wird aufgefordert, bei den eventuell dortamts zu pflegenden Verhandlungen über die Mitnahme von Gebäuden für ärarische Zwecke in diesem Sinne vorzugehen.

Der k. k. Statthalter:

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 13 Moravské místodržitelství – presidium, litografie, kr.

Moravská orlice, President republiky Tomáš Garrigue Masaryk na Moravě na konci června 1924

Zdeněk Koudelka ve své průběžně aktualizované práci Znaky a vlajky Moravy a Slezska upozorňuje na to, že při příležitosti návštěvy prezidenta Masaryka v Brně v roce 1924 vlály moravské vlajky: „Ozdobení města Brna prapory. Při příjezdu presidenta republiky vyvěšené prapory mohou býti v barvě státní (červenobílé s modrým klínem), zemské (červenožluté), nebo městské (bíločerv.), ev. červenomodrobílé. Spolky k uvítání presidenta mohou dostaviti se se svými spolkovými prapory a odznaky.“; Moravská orlice, č. 141/1924, roč. LXII, sobota 21. června 1924, s. 2.

Moravská orlice, 21. 6. 1924

President republiky na Moravě.
Na moravském Slovácku.
(...)
Obce byly vesměs vyšňořeny jako o největších svátcích.
(...)
Na Hustopečsku.
(...)
Zase všude po celé cestě všecky obce byly velmi krásně vyzdobeny a obyvatelstvo presidenta nadšeně a srdečně vítalo. V Hustopeči, rodiště matky presidenta a místo, kde na hřbitově odpočívají jeho rodiči, první město s německou většinou, které president oficielně navštívil, byl president uvítán okázale a srdečně. Město vyzdobeno bylo prapory v barvách státních a velkoněmeckých a v barvě města modro-bílé.
(...)
Z Hustopeče vedla cesta na Starvičky, Pavlovice, Bořetice, Kobylí a Terezov do Čejče. Zde zastavil se před domem, ve kterém president v mládí bydle. Dům je označen pamětní deskou. Ve svém proslovu na uvítací řeč starosty Vrány vzpomněl president čejčskou kovárnu, kde se učil kovářskému řemeslu. Jako dar obdržel president od deputátníků kladivo. Presidentovi byli pak představeni jeho spolužáci, s kterými si pohovořil. Z Čejče odejel president do Čejkovic, kde začal chodit do školy a kde později jako učitelský pomocník praktikoval. Po uvítacích proslovech navštívil president zámek, kde vyučoval. Pod zámkem byla podávána svačina, ke které byli pozváni jeho spolužáci a čejkovičtí občané, s nimiž president dlouho besedoval. Za večera nastoupil pak president cestu do Židlochovic, kam přijel před 10. hodinou večerní.

K příjezdu do Brna.
President republiky přijede do Brna v sobotu 21. t. m. o 15. hod. 30 min. autem ze Židlochovic a bude u ústředního hřbitova uvítán starostou města a zastupitelstvem. Odtud pojede ulicí Vídeňskou, Křížovou, Ugartovou, Silniční, Nádražní, Wilsonovým náměstím, Masarykovou, Náměstím Svobody, Ulicí Dra. Al. Rašína na náměstí Lažanského. Ve všech těchto ulicích tvoří školy a spolky špalíry, které musí býti na místě jim vykázaných nejpozději o 14. hodině. Kordony propuštěny budou jen korporace, vedené pořadateli, jimž legitimace vydá městská rada. Je proto nutno, aby se korporace i školy shromáždily mimo uzavřený obvod a korporativně odešly na místa vykázaná. Průvody školních dětí legitimace nepotřebují. Všechny korporace a spolky zvolí si pořadatele, kteří si v presidiu městské rady vyzvednou včas legitimace pořadatelů. Po odjezdu aut průvodu pana presidenta zůstanou špalíry na svých místech ještě deset minut. Příchod pozvaných hostí na Lažanského nám. je pouze ulicí U solnice, kde se musí každý vykázat pozvánkou. Nejpozději do půl 3. hod. odp. musí se všichni pozvaní hosté dostaviti na náměstí, později nebude nikdo vpuštěn. Zdravotní službu obstarají jednak vojenské zdravotní ambulance, oddíl hasičstva a čsl. Červený kříž.
(...)
Ozdobení města Brna prapory. Při příjezdu presidenta republiky vyvěšené prapory mohou býti v barvě státní (červenobílé s modrým klínem), zemské (červenožluté), nebo městské (bíločerv.), ev. červenomodrobílé. Spolky k uvítání presidenta mohou dostaviti se se svými spolkovými prapory a odznaky. Očekává se, že obecenstvo nezavdá proto žádné příčiny k neshodám.

Moravská orlice, 22. 6. 1924

Ve Znojmě.
(...)
Po prohlídce hradu konal se v místnostech Besedy společný oběd, kterého se zúčastnili představitelé úřadů státních, vojenských a samosprávných. Na zpáteční cestu vypravil se president XXX hod. odpoledne. Ve všech obcích, kterými projížděl, byl president obyvatelstvem nadšeně pozdravován. V německých obcích si ukazovali lidé, že automobil presidenta kromě květin a trikolory v barvách státních jest ozdoben také stuhou v barvách německých.
(...)

Moravská orlice, 24. 6. 1924

Město, zvláště ulice, kterými president projížděl, bylo bohatě ozdobeno prapory v barvách státních, městských i zemských a zelení.

Moravská orlice, 25. 6. 1924

Brno pokulhává dále... Po návštěvě presidenta republiky v Brně došly nás z kruhů obecenstva některé stesky o výzdobě státních budov a o organizaci návštěvy vůbec. Tak zejména prý nebyl vyvěšen prapor na rektorátní budově Masarykovy university v Sirotčí ulici a na budově ředitelství státních drah na Falkensteinerově ulici. Je-li to pravda, pak je to opravdu velká netečnost a ledabylost, která se nedá nikterak omluviti. Úřady apelují na obyvatelstvo města Brna, aby své domy a příbytky vyzdobilo, samy pak se nepostarají, aby i jejich budovy byly nějak okrášleny. Nejsme přáteli fángličkářství, ale slušnost vůči prvnímu čsl. občanu a hlavě státu toho vyžadovala. Pokud se týče té organisace návštěvy, připomínáme, že po této stránce pokulháváme dále za ostatními městy v čsl. republice. Je to smutná pravda, ale přiznejme se k ní, je to upřímnější.

"Armáda Spásy", je všelijaký sbor, ale těší se přízni vlády i hradu. Dovoluje se jí vytloukat peníze přímo komediantskými produkcemi, při nichž přímo v posměch je uváděno učení Kristovo a celá myšlenka křesťanská. Z těchto peněz a vládních podpor zakoupila si "armáda špásu" - jak ji lid zove - v Brně dva domy na Dlouhé ulici, kterou svou hroznou hudbou a kočičími zpěvy oblažuje i večer. V sobotu přibyl do Brna president republiky a jeho inspekční cesta vedla i místy, kde stojí domy "armády špásu". Na domech však praporu nebylo, ač správce domů byl třikráte upozorněn a požádán, aby vyvěsiti dal prapory. Přijede-li však jakýkoliv "velitel" armády špásu, jsou na domech jejich prapory až k zemi. Myslíme, že se nám uvěří, že nevedeme boj s institucí, která je pro legraci brněnské ulici. Ale myslíme, že nyní je jasno, že armáda špásu veřejné podpory nezaslouží.

Moravská orlice, 27. června 1914 - sokolský slet v Brně v předvečer sarajevského atentátu spáchaného na Františka Ferdinanda d´Este

Moravská orlice, 27. 6. 1914

Vítejte nám!

V Brně, 27. června.
Téměř ze všech domů vnitřních částí našeho města vlají prapory. Ferdinandova třída, Velké náměstí a Běhounská stápí se v barvách velkoněmeckých a říšských, na štíhlých stožárech před německým domem po větru dmou se dlouhé pruhy těchto barev, nadutě do Lažanského náměstí vykřikujíce, že v Brně ještě Němci jsou pány. Ještě... Ulice ostatní slovanskými a českými barvami praporů radostně volají vstříc účastníkům velkolepých slavností sokolských nadšené a srdečné "Vítejte nám!"

Vlaky ze všech stran přijíždějící chrlí nové a nové hosty, nám tu stejně milé a drahé, poněvadž přijeli - ne snad dobývat tohoto města, jak strachem tetelící se Němci svými plakáty žalují - ale posilnit nás, vzpružit k novým bojům se zavile nepřátelskou naší radnicí. Posílit nás jen, neboť boj s radnicí brněnskou bojovati můžeme sami a - vybojujeme si jej. Sletem tímto ještě vybojován nebude, tak jako vláda německého panstva nebude zachráněna ani bumly buršáků, zalarmovaných nejen z celé Moravy, ale také odjinud, i z Pruska. Jen vzpružení občas je nám třeba, když páže naše už umdlévá nebo ukolébat se dá v klid úspěchem jakýmsi. Boj náš musí býti bojován vytrvale, až do úplného vybojování. A proto všem těm, kdož přijíždějí nám to připomenouti, kdož přicházejí nás vzpružit, novou sílu do paží našich vlít, silným uvědoměním národním odhodlání naše zocelit, voláme vstříc srdečně: "Vítejte nám!"

Ve chvílích nejblíže příštích, zítra a v pondělí, hostiti bude české Brno milé hosty Sokolíky z celé Moravy, sokolské bratry z království, ze Slezska, ze Slovenska Uherského i z Vídně. Vysoko vztyčena budou hesla sokolská, hesla krásné národní demokratičnosti, hesla rovnosti, volnosti a bratrství, po jichž příkazu srdečně vítáni budou všichni hosté bratrským "Vítejte nám!"

Sokolský slet má pro české Brno a pro celou českou Moravu význam veliký. To cítí nejen každý z nás, kteří hrdě a neohroženě hlásíme se jako příslušníci národa českého, ale cítí to také dobře nepřátelé naši národní. Proto snaží se navaliti důstojnému průběhu našich slavností v cestu co nejvíce překážek. Marné vzteky. Hlavně po stránce národní bude mít letoš(n)í slet Sokolstva do Brna obrovský význam pro českou Moravu a jeho hlavní město, z větší části české. Vzpomeňme jen tak letmo první veliké slavnosti sokolské v Brně roku 1871, kdy sokolská jednota brněnská odhalovala svůj prapor. Sjeli se tehdy do Brna také hosté z Čech, representoval je tehdy oficielně u nás prof. Zeithammer, přijeli také uherští Slováci s Pavlem Mudroněm v čele. Byla to slavnost velkolepá, účastenství odhadováno na 30000 osob. Brno rozjásalo se nadšením a ohlasy tohoto nadšení roznesly se po nivách celé Moravy. Kdo v Brně česky cítil, vypnul hrdě prsa, sebevědomě vznesl hlavu a od té doby nikdy už ji nesklonil, ani tehdy ne, když zloba nepřátel těžce na ni doléhala. A to byl nejskvělejší úspěch prvé sokolské slavnosti v Brně. Nepřátelé naši národní brzy prohlédli, že v Sokolstvu vyrůstá českým řadám bojovník nad jiné statný. Zocelené páže, pevné, semknuté řady, vzorná kázeň, kterou předčí Sokol náš tělocvičné spolky všech národů, krásný demokratismus národní, to byla nejobávanější výzbroj sokolských šiků. Českému živlu v Brně připravována těžká persekuce, nepřátelé naši snažili se jej utlačit, ale sokolské "nedejme se!" sílilo české řady, které odolaly náporu sebe těžšímu.

A dnes vítá Brno, město ze tří čtvrtin české, nadšené desetitisíce českého lidu, na slavnosti sokolské sem zavítavší. Jiný je tu obraz, než v roce výše vzpomenutém, staří pamětníci sokolské slavnosti z roku 1871 s radostným záchvěvem v srdci a se slzou v oku vzpomínají, jak tehdy bylo a jak dnes je. Jak za 43 těch let vzrostlo početně národní naše vojsko sokolské, jak ale také vzrostlo národní uvědomění českého lidu v Brně, a jak určitěji, jasněji pronikl český ráz tohoto města. 43 let v historii národa neznamená leč kapku v moři. Ale v českém dnes Brně zaznamenává těchto 43 let obrat netušený. Jako by tu kouzelný proutek čaroděje byl spolupůsobil! Či přece snad? Ano. Sokolská slavnost v roce 1871 probudila český živel brněnský k intensivnějšímu postupu na dráze vývoje událostí, sokolská slavnost tato byla tím kouzelným proutkem.

Do města našeho sjíždějí se dnes účastníci nové, velkolepé slavnosti sokolské. Sjíždějí se v počtu mnohem větším než tehdy před 43 lety. Vstupují také do Brna s pocity radostnějšími, než vstupovali do něj účastníci první slavnosti sokolské. Vstupují do města, jehož správu sice drží dosud národní naši nepřátelé, ale které je veskrz české, do města, v němž živel německý je pouhou 25%ní menšinou. Na každém kroku uvidí, že městu tomuto pomalu sice, ale jistě vrací se jeho česká minulost.

České Brno vítá dnes desetitisíce českých hostí nejen ze všech tří zemí koruny svatováclavské, také z neústupné naší stráže na Dunaji, příslušníky naší slovenské větve, Maďary tak krutě deptané, a slovanské hosty srbské. Nevítá je okázale svojí městskou representací, jako vítává je o slovanských sletech vždy královská Praha, ale za to vítá je srdečně česky, srdcem svým, naplněným láskou, duší svou, nadšením prohřátou, vítá je bratrským:

"Vítejte nám!"

Poznámka: velkoněmecké barvy: černočervenožlutá trikolóra, říšské barvy: černožlutá bikolóra, slovanské barvy: červenobílomodrá trikolóra (viz moravský pořad barev podle červenostříbrně šachované orlice v modrém poli), české barvy: červenobílá bikolóra.

28. červen 1914 a vypuknutí války situaci rychle a zásadně změnilo, o čemž se můžeme po stránce přípustnosti zemských barev přesvědčit v textu dokumentu hustopečské okresní školní rady z února 1915 Ozdobování budov veřejných škol obecných.

"Moravskému zemskému výboru v Brně.

Žádám za příčinou dalšího úředního zařízení v hořejší věci za authentické pokud možno brzké sdělení, zdali na praporech jsou zemské barvy (od shora při svisle vztyčeném práporu počítají) červená a bílá nebo červená a žlutá."

Svislé vztyčení červenobílé bikolory. Na levé straně
si představte žerď, ke které je vlajka připevněna

Svislé vztyčení červenožluté bikolory. Na levé straně
si představte žerď, ke které je vlajka připevněna

Národní listy - setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži

Národní listy, 19. 8. 1885

Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Starostové obcí okresu kroměřížského, zdouneckého, holešovského, přerovského, kojetínského a prostějovského konají skoro denně porady a schůze a usnesli se již na tom, vypraviti k uvítání tak vzácných hostů malebná banderia v hanáckých krojích a s prapory a dokázati tak, že netřeba jim ani před panovníkem a carem národa pobratimského původ svůj zakrývati. Žel, že též purkmistr města českého a šlechtic Bojakovský nemá tolik hrdosti co prostý rolník...

Národní listy, 21. 8. 1885

Denní zprávy
(...)
- Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Vrchní pořadatelé, za které zvoleni stařičký starosta p. Lerche a starosta zlobický p. Dedek, označeni červenobílými šerpami, ustanoví okresy, jak budou za sebou následovati.
(...)
S okrašlováním města již započato a domy zdobí se ponenáhlu lepými látkami barev rakouských a moravských. Jehlance singulárního měšťanstva oplétají se chvojem a dřevěná kostra slavobrány svěřena již rukám dovedných malířů.
(...)
Od soboty vlají z domu purkmistra kroměřížského, barona Bojakovského dva mohutné prapory, černožlutý a červeno-bílý, hlásající obyvatelstvu, že zprávy o schůzi císařů v Kroměříži byly úředně stvrzeny. O hanáckém banderiu sděluje se ještě z jiné strany: K velkolepému banderiu, které vzdá poctu venkova milovanému mocnáři, přidruží se též, představující hanáckou svatbu. Na čtyřspřežném voze pojede ženich s nevěstou, na šestispřežném družičky. Banderium každého okresu bude míti veliký prapor červeno-bílý, banderisté z jednotlivých obcí pojedou pod svými prapory.

Moravské barvy červená a bílá.
Červenobílý prapor odvozený
z červenostříbrně šachované
moravské orlice

Národní listy, 21. 8. 1885 - odpolední vydání

Denní kronika
(...)
- Schůze císařů v Kroměříži. Přípravy k uvítání blíží se již ukončení. Velkolepá brána u prvního mostu týčí se již hrdě do výše, u druhého mostu staví se již tribuny, obelisky jsou již vztýčeny a pokrývají se již chvojím. Rovněž domy počínají se již dekorovati a okrašlovati věnci. Zámecký vchod opatřen jest již po obou stranách velkými reflektory.
(...)
Jak se dovídáme, nezměnil baron Bojakovský svého úmyslu a osloví císaře jako starosta českého města - jazykem německým. Voličům, kteří nepřejí si zajisté, aby město jich závodilo o slávu s Kocourkovem, jest tento krok pana barona nejlepším poučením pro příští volby!
(...)
Dle plakátů obecních úřadů budou službu bezpečnostní obstarávati též důvěrníci městských okresů, kteří budou označeni červeno-žlutými kokardami a červenými šerpami.

Národní listy, 22. 8. 1885 - odpolední vydání

Denní kronika
(...)
- Schůze císařů v Kroměříži.
(...)
Na nádvoří zámku bude očekávati císaře a císařovnu 60 družiček, z nichž baronesa Bojakovská podá císařovně kytici. Banderium hanácké bude skvělé, bude čítati 1400 jezdců. Nyní proslýchá se opět, že bar. Bojakovský učinil voličům svým "ústupek", uvítá prý císaře též několika slovy českými, hlavní, delší řeč však bude německá a dáno jí bude místo přední. K tomuto ústupku "českého" šlechtice netřeba poznámky.
(...)
Již v těchto dnech přichází do Kroměříže velmi mnoho cizinců. Obyvatelstvo z Moravy i Slezska hrne se do města. Následkem toho zavedena i v noci stálá služba stráže bezpečnosti.

Národní listy 24. 8. 1885

Sjezd císařův v Kroměříži.

--E. Z Kroměříže, 23. srpna.
(Zvl. telegr. "Národních listů").

(...)
Až krátce před Hulínem jeví se první stopy slavnosti. Podél kolejí vztyčeny jsou prapory v ruských, rakouských, moravských a českých barvách.
(...)
Město jest v slavnostním hávu, není domu bez praporů a bez věnců; dekorace není ovšam velkoměstská, ale svědčí o dobré vůli.

Patrně střásli Kroměřížané tu lhostejnost, která jim roku 1848 vyčítána byla. U mostu před vstupem do města zvedá se triumfální brána korunovaná alegorickou sochou značící, trvám, bohyni Slávy, věnčící dva mladé hochy. Na hlavním náměstí kolem vodotrysku postaveny 4 obelisky, na nichž nalézají se transparenty pro zejtřejší osvětlení. Nad obelisky zářiti budou čtyři začáteční písmeny jmen obou císařských rodů. Nápisů je pořídku, ruský viděl jsem jeden: "Bože cara chraniž i Marii Fedorovnu."

Rakouské barvy převládají, ruská, červeno-oranžově-bílá je dost hustá, často místo oranžové omylem užito barvy žluté. Moravská zemská barva žluto-červeno-modrá, jakož i obě národní, bílo-modrá a červeno-bílá nejsou tak časté, jak by slušelo Kroměříži, kteráž je tak česká, že žasnouti se musí, jak mohla platit za město německé. Ještě dnes má obojživelné zastupitelstvo a našel se troufalec, jenž dnes vyvěsil německo-národní prápor. Barvy ty vzbudily však takové pohoršení, že purkmistr kázal je odstraniti. Mezi vyvěšenými znaky pozoroval jsem s potěšením několikráte českého lva.
(...)
Nejhlavnější dny slavnostní jsou pondělek a úterek. Hanáci přísahají na pondělek, kdy na dvou tisících koních uvítají svého panovníka. Má se za to, že car a jeho rodina nebudou ani viděni a lituje se, že neuvidí okázalé vystoupení českého lidu. Němci marně snaží se vtlačiti slavnostem německý ráz; není k tomu Němců. Nevěřím, že by tu bylo jediného spravedlivého Němce; pensisty, úředníky a židy k nim nepočítám. Bezpečnost je opatřena znamenitě, smí-li se souditi dle počtu její strážců. Jsou zde rakouští četníci, městská - a to se rozumí, že německá - policie, rakouská tajná policie, ruští policisté a důvěrníci.

I tuzemci musí vykazovati se průvodními listy a podobnými dokumenty, kromě toho střežen jest arcibiskupský palác tělesnou gardou arcibiskupskou - čítá 10 mužů mezi 25 a 75 lety. Vtip, který v nejvážnější chvíli se dostavuje, tvrdí, že mladí vřaděni byli teprv dobou nejnovější. Buď jak buď, tělesná stráž ta s huňatými, na pražské granátníky upomínajícími čepicemi a pestrobarevnými obleky nečiní špatný dojem. Že má pušky na kamen nikdo neví, jakož také dvě maličká děla jimi střežená imponují aspoň svým novým nátěrem. Mne smířila červenobílá barva jich lafet a kol. Ostatně se musíme my novináři chovati zde rozumně a nesmíme býti zlomyslnými.

Poznámka: Viz znak olomoucké arcidiecéze.

Národní listy, 25. 8. 1885

Z Kroměříže, 24. srpna. (C.-B.) Vkusně okrášlené město poskytuje opravdu slavnostně krásnou podívanou. Všady plno lidu, zvláště vyniká venkovské obyvatelstvo ve svém bohatém národním kroji. O pořádek při vjezdu císařských manželů budou starati se veteráni; korporace a školní mládež budou ve špalíru. Na nádraží podají císařovně kytici jménem města, na zámku pak jménem venkovského obyvatelstva. Sejde snad s průvodu s pochodněmi, protože počasí je nepříznivé. - Hrabě Taafe přijal obecní radu s purkmistrem a odebral se pak do knížecího lesa prohlédnout honební revír.

Dvorní vlak s dvěma ověnčenými lokomotivami přijel o 3. hod. spoledne do bohatě ozdobeného nádraží. Císař vystoupil z vozu a pomáhal císařovně při sestupování.
(...)
Vnitř nádraží stálo 12 bílých družiček, dcer předních osobností. Purkmistrova dcera podala kytici císařovně, kteráž ji blahosklonně přijala. Císař nařídil jeti krokem.

U dvou jehlanců stáli rolníci, mužští i ženské, s hospodářským nářadím. Selské dcerky podaly císařovně kytici jmenem venkovského obyvatelstva. Při spatření císařské rodiny rozlehlo se hromové "Sláva", kteréž mile dojímalo zvláště z úst školní mládeže.

Před zámkem stála mladá děvčata, před zámeckým parkem vlál císařský prapor. V zámku přivítal vznešené hosty kardinál kn. Fürstenberg s duchovenstvem. Potom následovalo přijímání deputací.

Nejskvělejší byl okamžik, když táhla hanácká banderia s hudbou a vlajícími prapory. Krom silného deště vyšel císař ven před bránu a byl uvítán s nevýslovným jásotem. Pobočník přehodil císaři plášť a podal mu čapku místo generálského klobouku. Ohromný dav pohyboval se za hromového Hurrah a Sláva! Císařovna dívala se s okna. Až na dvě zastávky bral se průvod směrně ku předu. Koňů počítalo se na 1200. Skoro každé banderium mělo jiný kroj a poskytovaly malebný obraz.

Celý průvod, čítající asi 3000 hlav, trval asi hodinu. Již zdál se skoro u konce a císař odešel, když zvuky hudby oznamovaly nové oddělení. Císař přistoupil k oknu, což spůsobilo opět velké nadšení. Pak přišla selská svatba hanácká a skupení hanáckých selek.
(...)
Dějinný okamžik.
Rodná Moravěnka stane se dnes svědkem dějinné události následků dosud nedozírných. Oděna v slavnostní háv přijme v Kroměříži, v novějších dějinách rakouských v mysli národův sněmem kroměřížským vděčně vzpomínané, panovníky dvou mohutných říší: Jeho Veličenstvo císaře našeho Františka Josefa I. a cara všech Rusův Alexandra III.
(...)
Sjezd císařů v Kroměříži.
(Zvl. telegr. "Nár. Listů."
E. Z Kroměříže, 24. srpna. Obraz dnešního dne jest velkolepá opravdu slavnost národní a sice česká slavnost národní, proti kteréž úřadní a ceremonielní část programu ustoupila daleko do pozadí. Kroměříž byla dnes pravou Mekkou české Hany a trosky od věků zakládaných zmizely úplně v mohutném slovanském přítoku. Však sama císařovna hned na první ráz odnesla dojem, že nalézá se v ryze české krajině a k frenštátskému purkmistrovi Kallusovi, kterýž s deputacemi měst a obcí moravských od císařských manželů byl přijat, pronesla se, že málo tu slyšeti němčina, a když oslovený poznamenal, že daleko široko panuje výhradně slovanský jazyk, dodala císařovna: Vím, že tu bydlí Čechové. Císař pak sám děkoval hromadné deputaci moravských měst jen jazykem českým, z čehož statečný bar. Bojakovský, kterýž císaře na nádraží pozdravil jenom německy a v uvítací řeči v residenčním sále napřed německy, může vzíti si naučení, že nikde nezískal si vděku za urážlivé odstrčení jazyka českého. Nejapnost ta nezvýší věru beztoho nevalnou důvěru těch českých měst, které nedávno ho zvolila říšským poslancem.

Čistě národní ráz české národní slavnosti i skeptika a pesimistu musil posilniti. Byl to radostný pohled na ty tisíce Hanáků na krásných koních! Všechny jejich prapory byly červeno-bílé nebo červeno-bílé-modré a vědomí národní jevilo se v hřímavém volání: "Sláva našemu králi!" Banderium hanácké i slovácké, jakož i sta lepých Hanaček a Slovaček zvýšily okázalost a působivost dnešních slavností nesmírně a nejvyšší hofmistrovský úřad, na němž Hanáci v pravém smyslu slova vynutili si svolení, aby defilovati mohli před panovníkem, zajisté dnes uznává, že jeho odpor nebyl důvodným. Císař sám patrně byl potěšen pohledem na křepký ten lid. Nařídilť, aby s defilováním počkalo se, až sejde dolů, a navzdor silnému lijavci vyšel před arcibiskupský palác a téměř celou hodinu vytrval na místě, přijímaje holdování českého lidu. Když déšť neustával a svrchní šat císařův byl celý promoklý, vešel císař do komnat císařovny a stál u otevřeného okna až celý jásající průvod přešel. Také císařovna objevila se několikráte u okna.
(...)

Myslím, že necením příliš vysoko množství účastníků průvodu a diváků padesáti tisíci.

Jaký hluk a vítr v malé Kroměříži panuje, snadno si představíte. Od rána již na různých náměstích seskupovaly se spolky, pořádala se banderia, procházely městem hudební kapely. Po polednách seřaďoval se dvojstup od nádraží až k zámku. Nádraží samo bylo uzavřeno a neměl - kromě několika hodnostův a desíti žurnalistů - nikdo přístupu, takže velký perron byl prázdný, což nečinilo dojem nejlepší. Nelze také uhodnouti příčinu, ze které se tak stalo. Císař sám zdál se býti překvapen. Přijel určitě rázem 3. hodiny.
(...)
Když vlak zastavil, sestoupil císař. Vozy byly ještě v pohybu a on by byl málem klesl. Podal ruku císařovně, kteráž lehce seskočila. Císař měl obyčejnou polní generálskou uniformu. Císařovna má po přestálých chorobách zase velmi mladistvé vzezření. Byla oblečena velmi jednoduše:
(...)
Bojakovský pozdravil císaře několika německými slovy, načež císař zkrátka odpověděl. Císařovna přistoupila a vyměnila s purkmistrem několik slov, pak obrátila se k hr. Taafovi. Císař byl vítán na to hr. Vetterem též německy a po krátké odpovědi přistoupil k přítomným generálům.
(...)
Na to vstoupil císař a císařovna do uchystaných kočárů.
(...)
Následovaly vozy s ostatním komonstvem, družičky a žurnalisté.

Jak obecenstvo císaře zahlédlo, propuklo v bouřlivé volání Sláva! Hoch nebylo ani slyšeti. U mostu před slavobránou stály na jehlanci, klestí ozdobeném švarné Hanačky, seskupené v živé obrazy z hospodářského života, za jehlancem byla naplněna veliká tribuna Hanačkami v pestrém národním kroji. Všechny měly červené šátky, zlatou třásní vroubené, na spůsob turbanu na hlavách.

Císařské povozy jely volným krokem hustými davy lidstva, z něhož na zvláštní přání císaře odstranili se četníci. Lid arci volal nadšeně Slávu! a císař a císařovna přívětivě děkovali.

Hned po příjezdu do arcibiskupského paláce přijímali císařští manželé deputace, tak zejména hromadnou deputaci obcí venkovských na Hané a Slovácka. dále deputace měst Přerova, Olomouce, Výškova, Frenštátu, Holešova a Zlína.
(...)
Císař mluvil většinou česky. Také císařovna oslovila mnohé.

Zatím seřaďoval se průvod, jenž defilovati měl před palácem. O 4. hod. hnul se, ale zároveň dalo se do deště. Císař dal rozkaz, aby průvod zastavil se, až sejde dolů. Sešel a v dešti vytrval. V průvodu byli kroměřížští střelci, Sokolové okolních měst, spolky veteránské, zpěvácké, hasičské, cechy aj., jejichž vypočítávání mi odpustíte. Nejskvělejší částí průvodu bylo hanácké a slovácké banderium. Nejméně 1600 jezdců z okresů kroměřížského, hulínského, zdouneckého, kojetínského, přerovského, holešovského a napajedelského. "Horymír" z Olomouce, jízdný Sokol prostějovský a "Zaporož" litovelský, ba i vzdálení Podhoráci v žlutých koženkách přijeli na koních. Každá četa měla dle svého kraje malebný stejnokroj a červenobílý nebo slovanský prapor. Uprostřed banderia byl slavný průvod svatební, který z Hulína sem byl vypraven na dvou vozech šestispřežních a jednom čtyřspřežním.
(...)

Pro Národní listy jsou červeno-bílo-modré prapory
slovanskými a červeno-bílé prapory českými prapory.
Na Moravě jsou to moravské prapory. Jednou jsou
v podobě bikolory vycházející z představy
červenostříbrného šachování moravské orlice, podruhé
v podobě trikolory, která zahrnuje i modrou barvu štítu.

Národní listy, 25. 8. 1885 - odpolední vydání

Sjez císařů v Kroměříži.
(Telegr. zpr. "Nár. Listů."
E. Z Kroměříže, 24. srpna.*) Velikolepé osvětlení v malém městě očekávati nelze, zde všeobecnost a srdečnost nahrazuje velikolepost. Srdečné a všeobecné bylo dnešní osvětlení Kroměříže; nebylo uličky, nebylo domku, jež by byly zůstaly tmavé. Zvláště krásné náměstí kroměřížské vypadalo pěkně. Na mnohých místech byly transparenty, ponejvíce obrazy rakouských, někde také ruských manželů císařských. Obelisky uprostřed náměstí hlásaly nápisy s počátečními písmeny jmen členů císařské rodiny radost města z přítomnosti vzácných hostí. Na radnici a na zámku zapáleny bengálské ohně v barvách červeno-bílých.

V 8 hodin sestavil se průvod. Němci sestavovali se v "Concordii", Čechové v "Občanské besedě". Udeřením osmé hodiny hnul se průvod s voskovicemi, lampiony a svítilnami k zámku. Před průčelím seskupili se čeští a němečtí zpěváci. Nejdříve zapěl "Moravan" slavnostní kantátu na slova Višňákova, od Javůrka zvlášť složenou. "Concordia" zpívala kantátu: "Wohin mit der Freud'?", načež střelecká kapela hrála fantasie z "Tannhäusera", pak český sbor "Vlasti" od Tovačovského. Němci zakončili přednesem písně "Mein Oesterreich, mein Vaterland!". Císař po celou dobu byl s korunním princem v okně; v pozadí bylo viděti arcivévodu Karla Ludvíka. Císařovna se neobjevila.

Ohromné davy lidu, které průvod provázely, propukly, jakmile císaře uhlídaly, v jásavé volání "Sláva!", kteréž tak dlouho trvalo, až se průvod hlučným provoláváním Slávy! od zámku se vzdálil. Na náměstí hrála městská kapela rakouskou hymnu, kterouž lid sebou zpíval. Náměstí bylo rozjařeným a slavnostně naladěným lidem jak nabito a ještě v 10 hodin proudí náměstím a ulicemi.

*) Telegram tento, byv podán v Kroměříži včera o půl 10. hod. večer, došel nás teprve dnes ke 3. hodině ranní.

Národní listy, 26. 8. 1885

Schůze císařů v Kroměříži.
E. Z Vídně, 25. srpna. (Zvl. tlg. "N. L.")
Hned o 9. hod. ranní vyjelo nás deset vyvolených zpravodajů do Hulína, abychom zde očekávali příchod cara a ze srdečnosti shledání se a pozdravu obou panovníků činili závěrku na stupeň vroucnosti přátelských svazků obou mocí.
(...)
Posláni jsme byli do Hulína, předpokládajíce, že připadne nám obtížnější část zpravodajské práce.
(...)
Nádraží je pěkně vyzdobeno, před vchodem do čekárny zřízen byl pěkný plátěný stan, na jehož vrcholu vlál český prapor mezi rakouským a ruským.

Stan zřízen byl patrně v tom smyslu, že pod ním odbude se entrevue cara s císařem. Byl proto se všech stran zacloněn širokolistými palmami. Na postranních stěnách stanu byly zavěšeny zelené věnce s červenobílými poli. Na peronu visely znaky dědičných zemí rakouských a zemí koruny české. V dekoracích měly české barvy převahu, potom rakouské a ruské. S vysokých stožárů vlály veliké ruské prapory. Vnitřní prostory nádražní budou dekorovány bíle pro případ, že by císař a korunní princ, jejichž příjezd byl ustanoven na 11. hod. a 20 minut, chtěli tu čekati a cara sem uvésti. První salon vytapetován byl červenobílými látkami a měl nábytek s červeným damaškem. Visí tu fotografie výborné Aignerovy podobizny císaře rakouského. Druhý salon dekorován byl bíle a měl černý nábytek. Všude palmy a exotické květiny kolem vysokých zrcadel.
(...)
Na kroměřížském nádraží ještě před samým příjezdem cara byl veliký chvat. Doplňovala a opravovala se dekorace, přenášely se květiny, stolky květinové, předělávaly se dekorace - zkrátka panoval veliký neklid. Snad proto uzavřelo se na nějakou dobu nádraží docela a sama čestná stráž semohla se do nádraží hned dostati a když přibyla, nemohl se velitel hned rozhodnouti, jak nejvýhodněji by ji sestavil, tak že šikovala se zrovna již před přijíždějícím dvorním vlakem.
(...)
Toho času ještě odstraňovali zřízenci dráhy každou stopu lidské nohy v čerstvě nasypaném písku. Sotva že všichni připuštěni byli na místě, byl tu již ruský dvorní vlak. Lokomotiva byla tu již ozdobena ruskými prapory, což stalo se patrně na cestě.
(...)
O půl šesté, tedy zrovna půl hodiny před počátkem oběda, byli jsme vpuštěni do jídelny, kde již bylo na obrovském stole prostřeno. U každého místa je napsáno jméno hosta. Císařské rodiny sedí po obou stranách a uprostřed. Talíře jakož i příbor jsou z ryzího zlata. Uprostřed stolu je veliká, nízká váza s drahocennými květinami, u každého talíře láhev vody a láhev s červeným a bílým vínem. Když jsme vstoupili, byli již lokajové v červených, širokými zlatými prýmy ozdobených fracích na místě. Bylo jich celé hejno; u dveří furýr se stříbrnou holí.

Národní listy, 27. 8. 1885

Schůze císařů v Kroměříži.
E. Z Kroměříže, 26, srpna.
(Zvl. telegr. "Nár. Listů.")

Dnešním večerem ukončí se historická událost schůze dvou císařů, aniž tou chvílí - nepravím odhalena, ale aspoň nadzvednuta - je rouška zahalující její účel, význam a dosah. Okázalosti vlastně již včera dostoupily vrcholu. Lid se všech končin Moravy sem dychtivě shrnuvší se volným proudem vrací se ke svým krbům; mnohý sklamán, že neviděl, čeho si přál, a že nikoho z ruských hostí nezahlédl. Co však bylo na lidu moravském učinil. Za zvýšení zevnějšího účinku památných těchto dní přísluší mu plné uznání, i městu Kroměříži, kteréž víc učinilo, nežli očekávati se mohlo, zvlášť ale statečnému venkovskému lidu, kterýž pestrými svými kroji a imponujícími banderiemi propůjčil zvláštní slovanský ráz a osvědčil nejen věrnost k panujícímu císaři, ale také vlastenecké a české své smýšlení. Země, která má takový nadšený a uvědomělý lid slovanský, nebude vzdor vší nepřízni poměrů nikdy německou.
(...)
Zajímavá epizoda odehrála se dnes dopoledne u mostu před kroměřížským nádražím. Most a ulice od arcibiskupské zahrady k nádraží byly totiž před odjezdem císařů na honbu uzavřeny. Z venkova přišla četná svatba na oddavky do kroměřížského děkanského kostela, ale krom hněvu ženicha a slz nevěsty nemohla se dostati do města. Smutní snoubenci musili slyšeti špatné i dobré vtipy na své rozpaky. Zejmena ženichovi domlouval jeden šprýmař, že uzavření ulic pro vozy je božským pokynutím, aby si ženitbu rozmyslil a dokud je čas, utekl. Ženich nechtěl slyšeti a nevěsta tak usedavě plakala, že několik okolostojících ustrnulo se a u stráže i pořadatelů vymohli svatbě volný průchod. Byl povolen s podmínkou, aby rychle most přeběhli. Šťastný ženich a rozradovaná nevěsta, jakož i hejno družiček v širokých sněhobílých sukních a modrých kabátcích dali se na útěk a také družbové, kmotři, panímámy v potu tváří snažili se jim postačiti. Byli zrovna prostřed mostu, když jeli oba císařové a jejich družina. Tím asi jejich štěstí bylo úplné.

Z Kroměříže, 26. srpna. (C.-B.) Císař, car, korunní princ Rudolf a velkokníže Vladimír vyjeli si předpolednem v loveckém kroji do knížecího lesa, kdež pod stromem byla tabule s 32 příbory na dejeuner dinatoire. Lovecká společnost projela myslivnou na 5 vozech, ubírajíc se do revíru. Za honby projelo se ostatní panstvo parkem. U myslivny vystoupila společnost z kočárů a nastala velmi čilá zábava. Ruský dvorní malíř Zichy zhotovil skizzy pro denník ruského císaře.

Národní listy, 27. 8. 1885 - odpolední vydání

E. Z Kroměříže, 27. srpna. Císařovna nepřivolila okázalé manifestaci, která jí na počest byla uchystána. Odjela o 9. hodině v zakrytém voze na nádraží, kde dvorní vlak čekal. Družina její a mnoho úředních osob, které neodjely s vlakem korunního prince, odjely s ní. Všude snímají se emblemy a dekorace, je po slavnosti.

Moravská orlice - setkání Františka Josefa I. a cara Alexandra III. v Kroměříži

Moravská orlice, 21. 8. 1885

Včera odpoledne uveřejněna vyhláška purkmistrova, která veškerému obyvatelstvu dává nutkavý pokyn, aby vyzvání úřadů a komitétu pro bezpečnosť a pořádek okamžitě a bez výminky bylo posloucháno; důvěrníci městských okresů obstarají službu policie. Označeni jsou červeno-žlutými kokardami a červenými šerpami.

Moravská orlice, 23. 8. 1885
V Brně, v neděli 23. srpna 1885

Schůze císařů v Kroměříži.
(Pův. dop. z Kroměříže.)
(...)
Od nádraží až ku vodní ulici podle cesty ve vzdálenosti jednoho sáhu staví se praporce barev rakouských a ruských. Před slávobránou, která stojí již před prvním mostem a jejíž kostra jest již svěřena rukám dovedných malířů a na které se posud dnem i nocí pracuje, stojí dva slavnostní stožáry ve způsobu pyramid, které v čas slavnosti okrášleny budou odznaky císařskými, carskými a rolnickými. Před samou slávobránou pak při vjezdu do zámecké zahrady před prvním mostem a naproti mydlárně p. Ant. Mücka postaveny jsou tribuny. Tribuny jsou sice od soukromých osob zřízeny, ale obecní rada podržela si právo, prodávati místa na nich.
(...)
Měšťané na velkém náměstí počínají již krásně dekorovati, ale výhradně jenom barvami rakouskými a ruskými.
(...)
Tam, kde spojuje se nádražní silnice se silnicí hulínskou postaví politický okres kroměřížský dva slavnostní stožáry ve způsobu pyramid, okrášlené odznaky císařskými, carskými a rolnickými, na jejichž stupních živé alegorické skupiny z rolnického života umístěny budou. U stožárů těchto očekává J. V. část zástupců obcí pol. okresu kroměřížského a skupina venkovských družiček (150) v hanáckém kroji.

Moravská orlice, 25. 8. 1885
V Brně, v úterý 25. srpna 1885

Schůze císařů v Kroměříži.
(Od zvláštního zpravodaje "Mor. Orlice")
S. Z Kroměříže, dne 22. srpna. (Pův. dop.)
(...)
Všude kam se okem hodí, plno žebříků na domech a plno lidí na nich, kteří s nemalým chvatem připevňují prapory, přibíjejí pestrobarevné draperie, ponejvíce černo-žluté a bílo-oranžové-černé (ruské to barvy), ozdobují domy guirlandami ze chvojí, květinami, obrazy, monogramy císařských manželů našich i ruských. Na krásném, prostranném náměstí budují čtyry ohromné jehlance zelenou chvojí zastřené, nad nimiž večer za přítomnosti vznešených hostí planouti mají velké hvězdy plynové a začáteční písmena jmen panovníků, před městem blíže nádraží pracují se zimničnou horlivostí na překrásné, uměle zbudované bráně slavnostní, a kolem ní na blízku staví o překot prostranné tribuny pro vybranější obecenstvo, jež má býti svědkem příjezdu a uvítání císaře a jasné choti jeho, jakož i vznešených jeho hostí milých.
(...)
Na velkém náměstí totiž, které už takměř vyniká krásnou drahocennou dekorací (...) - schvátila jednoho domácího pána zlá horečka velkoněmecká, tak že v blouznění svém vyplázl na českou Kroměříž mohutný prapor černo-červeno-žlutý. Ale pečliví lékaři na městském úřadě postarali se záhy o to, aby horečka byla náležitým ochlazením zapuzena, a prapor velkoněmecký sotva že demonstrativně vyvěšen, už zase se vší skromností musil ustoupiti do temného zákoutí na půdě. Krásné náměstí kroměřížské skví se teď jak náleží, jen v barvách rakouských, ruských, moravských a českonárodních.
(...)
Už v Přerově pozorovati byly mnohé přípravy k uvítání vznešeného hosta ruského, ještě větší ruch však ve příčině té jevil se v Hulíně. Nádraží zdobí se na všech stranách prapory, draperiemi a věncovím, květinové záhony se zakládají, staví se nádherné pavillony pro uvítání panovníků. Celé vagony přivážejí větší menší praporce černožluté, jež se tu skládají, aby po okolních stanicích a strážních domcích rozděleny byly.

Poznámka: 1) Vlajka Ruska: bílo-modro-červená,  2) Vlajka Ruského impéria používaná v letech 1858-1883: černo-žluto-bílá. V článku pozorovatel zaměnil žlutou barvu za oranžovou.