Na pohlednici ze začátku 20. století vydané V. Neubertem na
Smíchově vidíme galerii znaků českých zemí v pořadí (zleva) Morava, Čechy, Slezsko. Pohlednice je zhotovena technikou litografie. Údaje o vydavateli a o technice se nachází při horním okraji pohlednice: "
Lithogr. V. Neubert. Smichov. Serie".
 |
Pozdrav z Prahy. Znaková galerie.
Pohlednice prošlá poštou v roce 1903 |
O co v galerii znaků šlo a stále jde se říká na Wikipedii v hesle
Heraldické znaky českých zemí: Máme-li vedle sebe zastoupenu řadu znaků zemí (tzv.
znakovou galerii), pak každý znak představuje jen onen jeden celek. Klasicky jsou to tři historické země tvořící současnou Českou republiku - znaky
Čech,
Moravy a (části)
Slezska. Pokud je někde znak (našeho) dvouocasého lva představen samostatně, chápeme jej nejenom jako znak Čech, ale i
českých zemí (někdejší koruny, nyní republiky).
 |
| Pozdrav z (...), začátek 20. století |
Pod galerií znaků je otištěn text: "
Pozdrav z". Doplňte dle libosti, podle toho, kde se zrovna v českých zemích vynacházíte. V Plzni, v Liberci, v Hradci Králové, v Poděbradech, v Mělníku, v Českých Budějovicích, v Jindřichově Hradci, v Moravských Budějovicích, v Telči, v Jihlavě, v Třebíči, ve Žďáru nad Sázavou, v Novém Městě na Moravě, v Hranicích, v Přerově, v Jevíčku, v Tovačově, v Uherském Brodě, v Uherském Hradišti, v Hustopečích, ve Znojmě, v Blansku, v Bučovicích, ve Vyškově, v Prostějově, v Litovli, v Olomouci, v Ostravě, ve Šternberku, v Šumperku, v Jeseníku, v Bystřici pod Hostýnem, v Holešově...
Pozdrav z Prahy.
Nejdražší mami!
Mami prosim Tě po tatinkovi pošli Karlovou násatku a též Em(an)ovou. Mně jestli máš uš tu sukni ušitou.
Ruku líbá Lola.
Eman, Karel.
Na druhé straně je dlouhá adresa, nad ní text
Dopisnice.
Znaková galerie obsahující znaky českých zemí ovšem nemusí obsahovat jen znaky Čech, Moravy a Slezska, což se vztahuje ke státoprávnímu stavu celku zemí Koruny české v minulosti. Z doby dřívější je tisk, který je dnes součástí Mollovy mapové sbírky, vydaný v roce 1872 pod názvem: Znaky zemí koruny české v XIV. století. Je zde vypodobněn znak Horní Lužice, znak Markrabství moravského, znak Lucemburska, znak Království českého, znak Dolní Lužice. znak Slezska, znak Braniborska: "Znaky zemí koruny české v XIV. století. Znak horní Lužice. Znak
markrabství moravského. Znak lucemburský. Znak království českého. Znak
dolní Lužice. Znak slezský. Znak braniborský". Autorem je Josef Scheiwl (1833-1912). Nakladatelské údaje: "Nákladem a tiskem na lisu knihtiskařském dra. Františka Skrejšovského v Praze 1872"; František Skrejšovský (1837-1902). Jednalo se o prémii k časopisu Světozor: "Prémie k "Světozoru" za rok 1872". Text vpravo dole je při daném rozlišení této digitální kopie téměř nečitelný: "Maloval Josef Scheiwl. Ryl August Palák".
V roce 1918 byla pod názvem Znaky zemí Koruny české vydána pohlednice, na které jsou zachyceny znaky zemí (včetně popisků): uprostřed: "Čechy.", nalevo shora "Lužice Horní. Morava. Lucembursko, napravo shora Lužice Dolní. Slezsko Braniborsko.". K pohlednici jsou poskytnuty tyto údaje: "nakl. Jedlička Praha, 1918". Tuto skupinu sedmi znaků můžeme postavit na roveň příkladu z roku 1872 výše, čímž se vysvětlí, proč obsahuje znaky zemí, ke kterým už dlouho české země nemají ten vztah jako měly před staletími ještě ke konci středověku.
Další ukázka znakové galerie: znaky českých zemí v katedrále sv. Víta.
 |
| Znaky českých zemí v katedrále sv. Víta |
Jinou znakovou galerii, tentokrát v počtu deseti znaků, najdeme
na hradě Točník. Stránky hradu k ní podávají tuto zprávu: "(...)
heraldický vlys, který dal Jan z Vartemberka přenést v roce 1524 z
původní první brány nad nově otevřený západní vjezd. (Přenos
neakceptoval původní řazení heraldické řady.) Vlys tvoří celkem deset
štítů, které byly jak počtem, tak i původním seřazením úplnou obdobou
heraldické výzdoby Staroměstské mostecké věže v Praze, o níž se ví, že
okázale zahajovala nástup tzv. “královské cesty” k hlavnímu sídlu
českého krále. Ke štítům jsou po stranách ještě připojeny dvě širší
obdélné desky s reliéfy do uzlu stočené roušky s rozevlátými konci, v
jejichž středu sedí ledňáček. Jde o osobní znak Václava IV., který
provází také plastiky na Staroměstské mostecké věži a současnou
plastickou výzdobu kaple na Staroměstské radnici."
Poznámka: Ledňáček Václava IV. není osobní znak ale osobní
odznak. V Británii či Španělsku (a jinde na Západě) je běžné, že vedle heraldických znaků jsou užívány (a i dnes v Británii privilegiem udělovány) i tzv. odznaky (z heraldiky vycházející), ale vždy znamení důsledně bez štítu! Viz např. "rostlinné" odznaky zemí Anglie (Tudorovská růže), Skotsko (bodlák) Wales (pórek), Irsko (trojlístek) atd. Britský Parlament (padací mříž) ...
 |
| Znak Moravy v Točnické galerii |
Točnická galerie nese znak císaře římského, krále českého, markrabství moravského, štít se
znakem hraběte lucemburského, další orlici ve znaku knížete svídnického,
znak knížete zhořeleckého, znak knížete vratislavského, dále znak knížete
budyšínského, znak knížete niského a konečně znak markrabě
dolnolužického.
Zajímavým místem, kde se můžeme setkat jak se samostatným znakem Čech, tak se znakovou galeriií českých zemí, což nás zajímá, jsou
divadelní opony. Jak vidíme na stránkách věnovaných českému/moravskému amatérskému divadlu, vznikaly tyto opony před rokem 1918 i po něm, za Rakouska-Uherska a za samostatné Československé republiky. Jsou spojeny s místy v
Čechách a na
Moravě. Obrázky byly publikovány v knize Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, 2010.
1)
Černčice (okres Náchod): Autor opony je neznámý. Zachoval se černobílý snímek z roku asi 1983. Byla to bohatě řasená opona, ve středu s královskou korunou, pod ní znaková galerie: český, moravský a slezský znak.
2)
Hrabová (okres Šumperk): Vlast, rok 1902, Autorem je Karel Haisler z Rájce u Zábřehu (1873-1916). Vlast se zářící korunou a se lvem, v ruce drží český znak, po stranách jsou moravská a slezská orlice, folklorní prvky. K vidění ve stálé expozici Vlastivědného muzea v Šumperku.
 |
| Divadelní opona používaná v Hrabové |
Doc. PhDr. Tomáš Vlček k oponě napsal: "Karel Heisler se nechal inspirovat ikonografií obrázkových časopisů
jakými byly Ottova Zlatá Praha, nebo Šimáčkův Světozor. Postava Čechie
zde září v podobě dobového grafického návrhu. Je oblečená do oděvu
národních barev, červené, modré bílé, doprovázená lvem a nese pásku opět
s barvami trikolory."
3)
Jestřabí v Krkonoších (okres Semily): Hradčany se znaky Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, asi 20. léta 20. století, Autor není znám.
Hradčany - pohled zhruba od Letné,
znaky Čech, Moravy a Slezska a Slovenska. Při pohledu na znak, který představuje Slovensko nás zaujme zelené
trojvrší. Očekávali bychom přitom modré, jak to známe dnes. V tom je rozdíl tohoto
zobrazení oproti dnešnímu
slovenskému státnímu znaku.
Přitom původně zelená barva (která je stále na státním znaku Maďarska),
byla změněna pro slovenský znak na modrou již roku 1848. Jak to, že to tak nakreslil? Jak chtěl, jak uměl, jak věděl. To o tom roku 1848 třeba zase nevěděl...
Trojvrší je
podle legendy ze 17. století interpretací tří uherských pohoří:
Tatra,
Mátra a
Fatra. Jádro příběhu zahrnujícího symbol tří kopců může být ale daleko starší. Při návštěvě
Modré
u
Velehradu vám dobrý vedoucí zájezdu rukou ukáže správným směrem a vy je
zcela jasně uvidíte na Moravě. Původ pověstí tedy může ležet až v časech Velké
Moravy. A na každém šprochu je pravdy trochu.
4)
Lezník (okres Svitavy), oponu Svornost Čechů, Moravanů a Slezanů, namaloval řídící učitel Václav Mimra na přelomu let 1895/1896 pro Kroužek divadelních ochotníků Vrchlický.
 |
| Divadelní opona používaná v Lezníku |
Za červenou draperií jsou tři postavy v dobových úborech, Čech, Moravan a Slezan,
znaky Čech, Moravy a Slezska. Obraz znázorňuje Svornost
Čechů,
Moravanů a
Slezanů.
5)
Bernartice nad Odrou, opona dle Liebscherova obrazu "Kde domov můj ?", již maloval neznámý potulný krajánek pro omladinu, která hrávala divadlo někdy kolem roku 1895. Po osamostatnění obce v roce 1991 se opony ujal obecní úřad a nechal ji odborně zrekonstruovat a zakonzervovat.
6)
Samotišky (okres Olomouc): Opona namalována dle obrazu malíře
Adolfa Liebschera "Kde domov můj ?" pro hostinec Kapitolka, v roce 1919, ateliérem Suchánek.
Parafráze Liebscherova obrazu "Kde domov můj ?" se objevovaly na oponách vesnických jevišť až do okupace československého státu na konci 30. let 20. století.
7)
Vanovice (okres Blansko): Opona je replikou litomyšlské opony
Františka Urbana (1868-1919) Oslava hudby z roku 1904. Tato líčí výjev, kdy prostí vesničané jsou zaskočeni přeludem Múzy, která jim
hraje na harfu. Opona spojuje charakteristické rysy místní krajiny s
oslavou hudby, hudebnosti českého národa a potažmo je i připomínkou
slavného hudebního skladatele a rodáka (Bedřich Smetana). Vznikla mezi lety 1905-1910. Autor kopie je malíř
Otakar Kubín/Coubine (1883-1969), který od roku 1919 žil převážně v
Provensálsku ve Francii. Podle sdělení pana Ivana Bojara, rodáka z Vanovic ji mladý akademický malíř Otakar Kubín maloval na počátku
20. století těsně před svým
odjezdem do
Francie.
 |
Znak Moravy s červenozlatým šachováním.
Divadelní opona používaná ve Vanovicích |
Ještě po letech, když se ptal Karel Chalupa při oslavě osmdesátých narozenin
Otakara Kubína, zda si pamatuje, jak maloval oponu pro Vanovice, odpověděl
Kubín rozhorleně: "Potvory, zaostali mně dlužni.“ Těžko říct proč. Spekulace, kterou je třeba brát s rezervou: Buď se zrovna nedostávalo peněz na umění, anebo malíř nevystihl některé barvy předlohy?
%2C%2Brok%2B1915.jpg)
,+rok+1928.jpg)
%2C%2Brok%2B1917.jpg)
