Hugo Traub, brněnský historik a učitel, v práci Občanská nauka československá, Brno: A. Píša, 1921, s. 43-44, popisuje státní znak Československé republiky:
"Státní znak2) republiky je trojí: malý, střední a veliký. 1. Malý znak: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev vé skoku, vpravo hledící, úst rozžhavených, s jazykem vyplazeným, drápy a čelenku vše zlaté barvy, nesoucí na prsou červený
2) Třeba rozlišovali od dosavadních zemských znaků, jichž užívání v životě veřejném povoluje příslušné ministerstvo v dohodě s ministerstvem vnitra. Obce a okresní zastupitelstva měla dotud právo užívati ho.
štítek se třemi modrými vrchy, z nichž na prostředním vyšším je vztýčen stříbrný kříž dvojitý (slovenský znak). 2. Střední znak má dva štíty, přední a zadní. Na předním je znak český (lev jako shora se štítkem na prsou), zadní je čtvercový. V horním pravém poli je znak slovenský (tři vrchy s křížem Cyrilometodějským), v levém horním znak Podkarpatské Rusi (štít nazdél rozdělený, v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném stojící červený medvěd vpravo hledící). V pravém spodním poli je znak moravský (stříbrně a červeně šachovaná orlice v pravo hledící s čelenkou v modrém poli), v levém spodním poli znak slezský (na zlatém štítě černá orlice). 3. Posléze veliký státní znak se skládá ze štítu předního a zadního; na předním je znak český, zadní je rozdělen na sedm polí třemi vodorovnými pruhy tak, že vrchní dva jsou rozpůleny, třetí, spodní, je dělen třikráte. V horním pravém poli je znak slovenský, v levém znak Podkarpatské Rusi, v pravém středním je moravsкý, v levém středním slezský, v pravém poli spodním je znak Těšínská (na modrém štítě zlatá orlice vpravo hledící), ve středním poli spodním znak Opavska (štít červeně a bíle rozpůlený), v levém spodním znak Ratibořská (štít rozpůlený, v pravém poli modrém zlatá orlice s čelenkou, v pravo hledící, levé pole bíle a červeně rozpůlené). Po pravé i levé straně štítu stojí zlatý lev dvouocasý s čelenkou jakožto stráže štítu. Pod štítem se vine stuha s heslem: „Pravda vítězí“1).
1) Je to heslo nejnárodnějšího krále českého, Jiřího z Poděbrad"
Zobrazují se příspěvky se štítkemStátní symboly Československé republiky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemStátní symboly Československé republiky. Zobrazit všechny příspěvky
Československý kreslíř měsíčník pro výtvarnou výchovu: měsíčník výtvarné a technické výchovy
Československý kreslíř měsíčník pro výtvarnou výchovu: měsíčník výtvarné a technické výchovy, Praha: Státní nakladatelství, 1937-1938, č. 3, s. 73-76:
"Vladimír Hýl: Symboly státní svrchovanosti v technické výchově. Pro vyznačení státní svrchovanosti užívá se všeobecně určitých symbolů jako jsou vlajky, znaky, písmena a hesla. Tyto symboly jsou zpravidla důležitou historickou památkou, poněvadž mají vztah ke vzniku státu nebo k důležitým událostem v jeho historii. Svou úpravou mohou naznačovati složení státu z jednotlivých historických celků.
Symboly připomínají jednoduchou markantní a každému srozumitelnou zkratkou ideu státní pospolitosti a svrchovanosti. Vlajka je odznakem pravomoci státu a připomíná nám povinnosti k státnímu celku. Pocity úcty oddanosti a věrnosti, kterými nás naplňuje vědomí národní pospolitosti přenášíme na tento symbol. Znaky připomínají nám kus historie státu, jsou symbolem slavné národní minulosti a výrazem pouta, jež nás k ní víže. Státní heslo „Pravda vítězí“ vyjadřuje ideu našeho boje za osvobození a hlavní mravní princip politiky našeho státu.
V západoevropských zemích těší se státní symboly odedávna zvláštní úctě všeho občanstva. U nás tomu tak nebylo, poněvadž až do převratu byly to odznaky nepřátelské státní moci, která nás jen vykořisťovala a utiskovala. Teprve od převratu snažíme se vytvořiti i u nás stejnou tradici úcty k státním odznakům.
К vytvoření této tradice nejvíce přispívá škola. V občanské nauce, dějepise a po př. i jinde poznají děti složení a smysl státních odznaků, při školních slavnostech učí se jich používati a dívati se na ně s náležitou úctou. Škola má při-vésti děti k tomu, aby
1. znaly dokonale státní symboly jak po stránce vnější, tak po stránce jejich smyslu,
2. aby věděly, kdy a jak jich správně užívati,
3. aby cítily k nim povinnou úctu.
Zvláštní pozornost lze věnovati symbolům státní svrchovanosti v předmětech technické výchovy, t. j. v kreslení, rýsování a ručních pracích. Není třeba, abychom o nich soustavně učili, ale příležitostně zaraďujeme je do programu vyučovacího jako vhodnou učebnou látku. Při příležitosti oslavy národního svátku můžeme kresliti vlajky, znaky, v ručních pracích vyráběti praporky, transparenty, nápisy, připravovati dekoraci třídy a pod. a při tom poučovati o složení, užití a významu státních odznaků. Látku vybíráme a upravujeme co do nesnadnosti podle stupně, na kterém úkol pracujeme.
V kreslení věnujeme především pozornost státní vlajce. Malujeme ji v různých polohách a velikostech z představy, podle vzoru na tabuli, podle skutečnosti a v různých komposicích. Od XVI. století byly českými státními barvami bílá a červená podle znaku země České (bílý lev v červeném poli), po převratu byla к nim přidána modrá. Vlajka má tvar obdélníku, jehož délka a šířka jsou v poměru 3 : 2 (obr. 1.). Horní část je bílá, spodní červená; od žerdě až do středu zasahuje modrý klín, zabírající celou výšku vlajky. Žerď vlajky je ozdobena pruhy bílo-červeno-modrými, ale tak, že modré pásky mají jen poloviční šířku. Žádná jiná ozdoba na vlajce ani na žerdi nesmí býti. Vlajka je upevněna na žerdi lankem, aby se mohla zvedati a stahovati.
V I. třídě kreslíme vlajku plošně. Tvar naučí se žáci sestrojovati pravítkem a kružítkem v měřictví. Procvičíme tyto úkoly:
a) nakresliti správně vlajky libovolné velikosti,
b) nakresliti vlajku podle udaného jednoho rozměru,
c) kresliti vlajky v různých polohách.
Na výkres kreslíme vlajku buď jednotlivě (obr. 2.), nebo v různém seskupení či v komposiční úpravě (obr. 3.). Jako modři použijeme nejvhodněji ultramarinu, jako červeni rumělky.
Ve druhé třídě poučíme žáky o správném zavěšení a umístění vlajky. Vlajka vyvěšuje se na žerdi kolmé, je-li na střeše budovy nebo na volném prostranství a na žerdi šikmé, je-li na průčelní stěně budovy (obr. 4.). Horní roh vlajky přiléhá těsně ke konci žerdě. Vlajka se vztyčuje rychle a spouští pomalu (na lodích vyvěšuje se vlajka jen od východu do západu slunce). Je-li více různých vlajek, tedy státní vlajka musí býti nejvýše nebo na nejčelnějším místě.
Státní vlajka vyvěšuje se na veřejných i soukromých budovách při slavnostních příležitostech, označují se jí lodi a československý majetek v cizině, nosí se v čele průvodů a při pohřbech vynikajících osobností. Na znamení smutku vztyčuje se vlajka jen do polovice žerdi. Obr. 6.
Vlajky nemá se používati zbytečně.
Pro dekoraci velikých budov použijeme raději dlouhých praporů. (7) Vlajka je příliš krátká a na monumentální budově by se ztrácela. Prapor může býti libovolně dlouhý, ale podržuje celkovou úpravu vlajky. Modrý klín při veliké délce nelze však dělati až do středu, poněvadž by příliš úzké trojúhelníkové plochy působily neklidným dojmem. Prapor je přibit přímo na žerdi, která se upevňuje v poloze vodorovné. Podle těchto pravidel žáci znázorní kresbou správné vyvěšení vlajky, vlajku ve smutku, ozdobení domu prapory, více vlajek různých států a pod. Vlajky malují plošně.
Ve III. třídě malujeme vlajku zvlněnou podle skutečnosti nebo z představy a případně jí doplníme vhodnou komposicí. Obr. 8. Namalujeme vlajky Malé dohody (Rumunsko: tři svislé pruhy, modrý, žlutý a červený; Jugoslavie: tři vodorovné pruhy, modrý, bílý a červený nahoře). Obr. 5.
Nosí-li se vlajka v průvodě, tedy ji neseme kolmo vzhůru, nikoli šikmo. Neskláníme ji před žádnou osobou anebo věcí, nedopustíme, aby se dotekla země nebo vlekla vodou. Nedáváme na ni nikdy žádný nápis ani ji nepoužíváme к reklamě. Vlajka nesmí býti součástí ani ozdobou oděvu.
Nesnadnějším úkolem je kreslení státních znaků. Kreslíme je podle tabule nebo podle velikých vzorů vydaných Státním nakladatelstvím. V I. tř. malujeme znak Slovenska (tři vrchy s dvojitým křížem připomínající Tatru, Matru a Fatru a působení Cyrila a Metoděje), obr. 10., nebo znak Podkarpatské Rusi (tři zlatá břevna v modrém poli a červený medvěd v bílém poli). Slovenský znak je částí znaku bývalých Uher; podkarpatoruský znak byl vytvořen po převratu, poněvadž toto území nikdy nemělo státní samostatnosti.
Ve II. třídě malujeme znak moravský, obr. 9. (červenobíle šachovaná orlice na bílém štítě se zlatými drápy a zobákem — pochází z XIII. století), český (bílý lev na červeném štítě, pochází z XII. století, kdy vystřídal původní znak sv. Václava, černou orlici v bílém poli) nebo bývalé země slezské (černá orlice ve žlutém poli se stříbrným srpkem na prsou).
Ve III. třídě malujeme střední znak státní, obr. 11., nebo veliký znak. Střední znak má dva štíty, přední a zadní. Na předním je znak země České, na zadním znaky slovenský, podkarpatoruský, moravský a slezský. Veliký znak má vespod o tři pole více, na nichž je znak těšínský (zlatá orlice na modré půdě), opavský (červenobílý štít) a ratibořský (zlatá orlice v modré půdě v jedné, a červený a bílý pruh v druhé polovici). Velký znak je držen dvěma zlatými lvy s červenými jazyky a vespod je stuha s nápisem „Pravda vítězí“.
Symbolem státu jsou také písmena ČSR, která se obecně používají na jeho označení u nás i v cizině. Cvičíme rozličné sestavy těchto písmen v I. tř. v písmu groteskovém (obr. 12.), v II. tř. v písmu plošném (obr. 14.) a prostorovém (obr. 16.).
V III. třídě pokusíme se o složitější úkoly. Žáci napíší plakát pro oslavu národního svátku (obr. 13.) a provedou návrhy na dekoraci třídy (obr. 15.). Při návrhu na dekoraci se musí počítati s materiálem, který máme po ruce a s možností provedení. Na ukázce je stůl přikrytý kobercem, na něm dvě palmy a busta presidentova, což všechno buď je ve škole, nebo žáci přinesou z domu. Pruhy na zdi jsou z krepových papírů, nápis je vystřižen z kreslicího papíru a přišpendlen.
Obdobně pracujeme i v ručních pracích.
V I. tř. žáci dělají malé vlajky. Vlajky lepíme z barevného plakátového papíru (v obchodě pod názvem „kulér“). Střih vysvětlíme žákům na tabuli. (Obr. 18.) Modrý klín poněkud přečnívá, aby se okrajem mohla vlajka přilepiti na špilku.
V II. tř. uděláme transparenty na okna. Trans- parenty jsou prosvětlované obrazy, kterých se užívá к reklamním a slavnostním účelům. Nakreslíme návrh, který svým námětem se vztahuje ke slavnostní příležitosti. Tvary musejí býti zjednodušené a výrazné. Návrh provedeme na silnějším kreslicím papíře a vystřihneme kostru (žebra široká asi 5 mm), kterou natřeme černou barvou. Kostru ze zadu přelepíme tenkými průsvitnými barevnými papíry. Večer zavěsíme transparent do okna a prosvětlíme. (Obr. 17.)
Ve III. třídě žáci namalují státní znaky nebo vlajku na stěně školní budovy. Úkol není nesnadný. Znak se nakreslí na balicím papíru v žádoucí velikosti (zvětší se podle čtvereční sítě). Zadní stranu papíru potřeme málo klíženou černou barvou a po uschnutí překreslíme vzor rydlem na stěnu. Malujeme obyčejnými klihovými barvami. Stříbrnou a zlatou bronz rovněž rozděláváme v klihové vodě. Kontury obtahujeme černou barvou. К uspokojivému namalování není třeba zvláštní zručnosti; hotové obrazy znaků působí velmi dekorativním dojmem a jsou pěknou ozdobou školy.
Obrázky 2—17 jsou práce žáků odb. uč. Vl. Hýla z měšťanské školy ve Slezské Ostravě."
"Vladimír Hýl: Symboly státní svrchovanosti v technické výchově. Pro vyznačení státní svrchovanosti užívá se všeobecně určitých symbolů jako jsou vlajky, znaky, písmena a hesla. Tyto symboly jsou zpravidla důležitou historickou památkou, poněvadž mají vztah ke vzniku státu nebo k důležitým událostem v jeho historii. Svou úpravou mohou naznačovati složení státu z jednotlivých historických celků.
Symboly připomínají jednoduchou markantní a každému srozumitelnou zkratkou ideu státní pospolitosti a svrchovanosti. Vlajka je odznakem pravomoci státu a připomíná nám povinnosti k státnímu celku. Pocity úcty oddanosti a věrnosti, kterými nás naplňuje vědomí národní pospolitosti přenášíme na tento symbol. Znaky připomínají nám kus historie státu, jsou symbolem slavné národní minulosti a výrazem pouta, jež nás k ní víže. Státní heslo „Pravda vítězí“ vyjadřuje ideu našeho boje za osvobození a hlavní mravní princip politiky našeho státu.
V západoevropských zemích těší se státní symboly odedávna zvláštní úctě všeho občanstva. U nás tomu tak nebylo, poněvadž až do převratu byly to odznaky nepřátelské státní moci, která nás jen vykořisťovala a utiskovala. Teprve od převratu snažíme se vytvořiti i u nás stejnou tradici úcty k státním odznakům.
К vytvoření této tradice nejvíce přispívá škola. V občanské nauce, dějepise a po př. i jinde poznají děti složení a smysl státních odznaků, při školních slavnostech učí se jich používati a dívati se na ně s náležitou úctou. Škola má při-vésti děti k tomu, aby
1. znaly dokonale státní symboly jak po stránce vnější, tak po stránce jejich smyslu,
2. aby věděly, kdy a jak jich správně užívati,
3. aby cítily k nim povinnou úctu.
Zvláštní pozornost lze věnovati symbolům státní svrchovanosti v předmětech technické výchovy, t. j. v kreslení, rýsování a ručních pracích. Není třeba, abychom o nich soustavně učili, ale příležitostně zaraďujeme je do programu vyučovacího jako vhodnou učebnou látku. Při příležitosti oslavy národního svátku můžeme kresliti vlajky, znaky, v ručních pracích vyráběti praporky, transparenty, nápisy, připravovati dekoraci třídy a pod. a při tom poučovati o složení, užití a významu státních odznaků. Látku vybíráme a upravujeme co do nesnadnosti podle stupně, na kterém úkol pracujeme.
V kreslení věnujeme především pozornost státní vlajce. Malujeme ji v různých polohách a velikostech z představy, podle vzoru na tabuli, podle skutečnosti a v různých komposicích. Od XVI. století byly českými státními barvami bílá a červená podle znaku země České (bílý lev v červeném poli), po převratu byla к nim přidána modrá. Vlajka má tvar obdélníku, jehož délka a šířka jsou v poměru 3 : 2 (obr. 1.). Horní část je bílá, spodní červená; od žerdě až do středu zasahuje modrý klín, zabírající celou výšku vlajky. Žerď vlajky je ozdobena pruhy bílo-červeno-modrými, ale tak, že modré pásky mají jen poloviční šířku. Žádná jiná ozdoba na vlajce ani na žerdi nesmí býti. Vlajka je upevněna na žerdi lankem, aby se mohla zvedati a stahovati.
V I. třídě kreslíme vlajku plošně. Tvar naučí se žáci sestrojovati pravítkem a kružítkem v měřictví. Procvičíme tyto úkoly:
a) nakresliti správně vlajky libovolné velikosti,
b) nakresliti vlajku podle udaného jednoho rozměru,
c) kresliti vlajky v různých polohách.
Na výkres kreslíme vlajku buď jednotlivě (obr. 2.), nebo v různém seskupení či v komposiční úpravě (obr. 3.). Jako modři použijeme nejvhodněji ultramarinu, jako červeni rumělky.
Ve druhé třídě poučíme žáky o správném zavěšení a umístění vlajky. Vlajka vyvěšuje se na žerdi kolmé, je-li na střeše budovy nebo na volném prostranství a na žerdi šikmé, je-li na průčelní stěně budovy (obr. 4.). Horní roh vlajky přiléhá těsně ke konci žerdě. Vlajka se vztyčuje rychle a spouští pomalu (na lodích vyvěšuje se vlajka jen od východu do západu slunce). Je-li více různých vlajek, tedy státní vlajka musí býti nejvýše nebo na nejčelnějším místě.
Státní vlajka vyvěšuje se na veřejných i soukromých budovách při slavnostních příležitostech, označují se jí lodi a československý majetek v cizině, nosí se v čele průvodů a při pohřbech vynikajících osobností. Na znamení smutku vztyčuje se vlajka jen do polovice žerdi. Obr. 6.
Vlajky nemá se používati zbytečně.
Pro dekoraci velikých budov použijeme raději dlouhých praporů. (7) Vlajka je příliš krátká a na monumentální budově by se ztrácela. Prapor může býti libovolně dlouhý, ale podržuje celkovou úpravu vlajky. Modrý klín při veliké délce nelze však dělati až do středu, poněvadž by příliš úzké trojúhelníkové plochy působily neklidným dojmem. Prapor je přibit přímo na žerdi, která se upevňuje v poloze vodorovné. Podle těchto pravidel žáci znázorní kresbou správné vyvěšení vlajky, vlajku ve smutku, ozdobení domu prapory, více vlajek různých států a pod. Vlajky malují plošně.
Ve III. třídě malujeme vlajku zvlněnou podle skutečnosti nebo z představy a případně jí doplníme vhodnou komposicí. Obr. 8. Namalujeme vlajky Malé dohody (Rumunsko: tři svislé pruhy, modrý, žlutý a červený; Jugoslavie: tři vodorovné pruhy, modrý, bílý a červený nahoře). Obr. 5.
Nosí-li se vlajka v průvodě, tedy ji neseme kolmo vzhůru, nikoli šikmo. Neskláníme ji před žádnou osobou anebo věcí, nedopustíme, aby se dotekla země nebo vlekla vodou. Nedáváme na ni nikdy žádný nápis ani ji nepoužíváme к reklamě. Vlajka nesmí býti součástí ani ozdobou oděvu.
Nesnadnějším úkolem je kreslení státních znaků. Kreslíme je podle tabule nebo podle velikých vzorů vydaných Státním nakladatelstvím. V I. tř. malujeme znak Slovenska (tři vrchy s dvojitým křížem připomínající Tatru, Matru a Fatru a působení Cyrila a Metoděje), obr. 10., nebo znak Podkarpatské Rusi (tři zlatá břevna v modrém poli a červený medvěd v bílém poli). Slovenský znak je částí znaku bývalých Uher; podkarpatoruský znak byl vytvořen po převratu, poněvadž toto území nikdy nemělo státní samostatnosti.
Ve II. třídě malujeme znak moravský, obr. 9. (červenobíle šachovaná orlice na bílém štítě se zlatými drápy a zobákem — pochází z XIII. století), český (bílý lev na červeném štítě, pochází z XII. století, kdy vystřídal původní znak sv. Václava, černou orlici v bílém poli) nebo bývalé země slezské (černá orlice ve žlutém poli se stříbrným srpkem na prsou).
Ve III. třídě malujeme střední znak státní, obr. 11., nebo veliký znak. Střední znak má dva štíty, přední a zadní. Na předním je znak země České, na zadním znaky slovenský, podkarpatoruský, moravský a slezský. Veliký znak má vespod o tři pole více, na nichž je znak těšínský (zlatá orlice na modré půdě), opavský (červenobílý štít) a ratibořský (zlatá orlice v modré půdě v jedné, a červený a bílý pruh v druhé polovici). Velký znak je držen dvěma zlatými lvy s červenými jazyky a vespod je stuha s nápisem „Pravda vítězí“.
Symbolem státu jsou také písmena ČSR, která se obecně používají na jeho označení u nás i v cizině. Cvičíme rozličné sestavy těchto písmen v I. tř. v písmu groteskovém (obr. 12.), v II. tř. v písmu plošném (obr. 14.) a prostorovém (obr. 16.).
V III. třídě pokusíme se o složitější úkoly. Žáci napíší plakát pro oslavu národního svátku (obr. 13.) a provedou návrhy na dekoraci třídy (obr. 15.). Při návrhu na dekoraci se musí počítati s materiálem, který máme po ruce a s možností provedení. Na ukázce je stůl přikrytý kobercem, na něm dvě palmy a busta presidentova, což všechno buď je ve škole, nebo žáci přinesou z domu. Pruhy na zdi jsou z krepových papírů, nápis je vystřižen z kreslicího papíru a přišpendlen.
Obdobně pracujeme i v ručních pracích.
V I. tř. žáci dělají malé vlajky. Vlajky lepíme z barevného plakátového papíru (v obchodě pod názvem „kulér“). Střih vysvětlíme žákům na tabuli. (Obr. 18.) Modrý klín poněkud přečnívá, aby se okrajem mohla vlajka přilepiti na špilku.
V II. tř. uděláme transparenty na okna. Trans- parenty jsou prosvětlované obrazy, kterých se užívá к reklamním a slavnostním účelům. Nakreslíme návrh, který svým námětem se vztahuje ke slavnostní příležitosti. Tvary musejí býti zjednodušené a výrazné. Návrh provedeme na silnějším kreslicím papíře a vystřihneme kostru (žebra široká asi 5 mm), kterou natřeme černou barvou. Kostru ze zadu přelepíme tenkými průsvitnými barevnými papíry. Večer zavěsíme transparent do okna a prosvětlíme. (Obr. 17.)
Ve III. třídě žáci namalují státní znaky nebo vlajku na stěně školní budovy. Úkol není nesnadný. Znak se nakreslí na balicím papíru v žádoucí velikosti (zvětší se podle čtvereční sítě). Zadní stranu papíru potřeme málo klíženou černou barvou a po uschnutí překreslíme vzor rydlem na stěnu. Malujeme obyčejnými klihovými barvami. Stříbrnou a zlatou bronz rovněž rozděláváme v klihové vodě. Kontury obtahujeme černou barvou. К uspokojivému namalování není třeba zvláštní zručnosti; hotové obrazy znaků působí velmi dekorativním dojmem a jsou pěknou ozdobou školy.
Obrázky 2—17 jsou práce žáků odb. uč. Vl. Hýla z měšťanské školy ve Slezské Ostravě."
Vídeňské illustrované noviny 27. května 1920 - Státní znaky Československé republiky
Vídeňské illustrované noviny z 27. května 1920, Vídeň: A. Hrazdíra, 1920, číslo 22, s. 3:
"STATNÍ ZNAKY REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. Ve schůzi Národního shromáždění ze dne 30. března t. r. byl přijat za zpravodajství posl. Dr. Hnídka, jenž zastupoval do Vídně i odcestovavšího tehdy zpravodaje ústavního výboru dr. B. Zahradníka, zákon o státních znacích republiky Československé. Zákon byl nyní panem presidentem podepsán, takže nabyl platnosti. Přinášíme obrazy státních znaků, vypracované prof. Kyselou a dáváme к nim toto vysvětlení:
Poněv(a)dž naše ústavní listina prohlásila za barvy republiky bílou, červenou a modrou, bylo tím již dáno základní složení vlajky státní. Seskupení proved(e)no tak, že na červenobílém praporu umístěna bude barva modrá v podobě klínu, jehož základna tvoří celou šíři vlajky při žerdi a jehož výše se rovná polovině délky vlajky. Barvy takto splývající v organický celek znázorňují nedílnost našeho státu a vyhovují jak principu estetickému, tak i heraldickému.
Standarda presidentova jest bílá s okrajem z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Na obou stranách uprostřed je velký, státní znak. Vláda pak se zmocňuje, by stanovila ještě jiné státní vlajky a prapory, na příklad vojeské a ji- né. Zákon rozeznává tři znaky státní: malý, znak, středíní a velký. Znak malý tvoří český lev, znak historického státu českého, chovající na srdci svém znak slovenský. Střední znak má na štítě středním českého lva. V horním poli znak Podkarpatské Rusi, v pravém poli znak moravský, v levém pak znak slezský. Podkarpatská Rus znaku svého nikdy neměla, proto navrhnut rozpůlený štít, v jehož pravé polovici jsou v modrém poli tři zlatá břevna, v levé polovici pak v bílém poli červený med- věd v pravo hledící.
Velký státní znak obsahuje znaky všech politicky významných součástí státu. V jeho středu na srdečním štítě umístěn v červeném poli český stříbrný lev. Po stranách jeho jsou znaky Moravy a Slezska, nahoře znak Slovenska a Podkarpatské Rusi. Ve spodní třetině hlavního štítu, rozděleného na tři pole, jest první znak Těšínská, v prostředním Opavska a v levém Ratibořska.
Hlavní štít drží po obou stranách dva zlatí lvové, pod nimiž vine se stuha s nápisem: „Pravda vítězí!” Jest to heslo, pod nímž husitské poselství táhlo к sněmu basilejskému a jehož používal národní král Jiří z Poděbrad. O používání znaků státních budou vydána podrobná ustanovení. Státní pečeť zavádí se dvojí, s malým a velkým znakem'. Pečeť bude uschována u předsedy vlády, a o používání jí, jakož i o razítkách, jež v obyčejném životě zastupují pečeť, budou vydána zvláštní ustanovení. Poslední část zákona obsahuje ustanoveni o ochraně státní vlajky a státních znaků. Ku veřejnému užívání jich, zvláště na tiskopisech, vůbec, je třeba vždy úředního povolení. Zneužívání, zvláště při podnicích výdělečných, stíhá se tresty soudními, po případě policejními."
"STATNÍ ZNAKY REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ. Ve schůzi Národního shromáždění ze dne 30. března t. r. byl přijat za zpravodajství posl. Dr. Hnídka, jenž zastupoval do Vídně i odcestovavšího tehdy zpravodaje ústavního výboru dr. B. Zahradníka, zákon o státních znacích republiky Československé. Zákon byl nyní panem presidentem podepsán, takže nabyl platnosti. Přinášíme obrazy státních znaků, vypracované prof. Kyselou a dáváme к nim toto vysvětlení:
Poněv(a)dž naše ústavní listina prohlásila za barvy republiky bílou, červenou a modrou, bylo tím již dáno základní složení vlajky státní. Seskupení proved(e)no tak, že na červenobílém praporu umístěna bude barva modrá v podobě klínu, jehož základna tvoří celou šíři vlajky při žerdi a jehož výše se rovná polovině délky vlajky. Barvy takto splývající v organický celek znázorňují nedílnost našeho státu a vyhovují jak principu estetickému, tak i heraldickému.
Standarda presidentova jest bílá s okrajem z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Na obou stranách uprostřed je velký, státní znak. Vláda pak se zmocňuje, by stanovila ještě jiné státní vlajky a prapory, na příklad vojeské a ji- né. Zákon rozeznává tři znaky státní: malý, znak, středíní a velký. Znak malý tvoří český lev, znak historického státu českého, chovající na srdci svém znak slovenský. Střední znak má na štítě středním českého lva. V horním poli znak Podkarpatské Rusi, v pravém poli znak moravský, v levém pak znak slezský. Podkarpatská Rus znaku svého nikdy neměla, proto navrhnut rozpůlený štít, v jehož pravé polovici jsou v modrém poli tři zlatá břevna, v levé polovici pak v bílém poli červený med- věd v pravo hledící.
Velký státní znak obsahuje znaky všech politicky významných součástí státu. V jeho středu na srdečním štítě umístěn v červeném poli český stříbrný lev. Po stranách jeho jsou znaky Moravy a Slezska, nahoře znak Slovenska a Podkarpatské Rusi. Ve spodní třetině hlavního štítu, rozděleného na tři pole, jest první znak Těšínská, v prostředním Opavska a v levém Ratibořska.
Hlavní štít drží po obou stranách dva zlatí lvové, pod nimiž vine se stuha s nápisem: „Pravda vítězí!” Jest to heslo, pod nímž husitské poselství táhlo к sněmu basilejskému a jehož používal národní král Jiří z Poděbrad. O používání znaků státních budou vydána podrobná ustanovení. Státní pečeť zavádí se dvojí, s malým a velkým znakem'. Pečeť bude uschována u předsedy vlády, a o používání jí, jakož i o razítkách, jež v obyčejném životě zastupují pečeť, budou vydána zvláštní ustanovení. Poslední část zákona obsahuje ustanoveni o ochraně státní vlajky a státních znaků. Ku veřejnému užívání jich, zvláště na tiskopisech, vůbec, je třeba vždy úředního povolení. Zneužívání, zvláště při podnicích výdělečných, stíhá se tresty soudními, po případě policejními."
Výstava Symbolická moc českých korunovačních klenotů na Pražském hradě ve Vladislavském sále
Výstava Symbolická moc českých korunovačních klenotů na Pražském hradě ve Vladislavském sále - slovy Františka Palackého "v Čechách a v Moravě" (tj. v Čechách i na Moravě); sv. Václava nevyjímaje.
Dne 16. ledna 2018 ukazovali v televizních zprávách, že na Pražském hradě ve Vladislavském sále je (snad díky novému řediteli hradních památkářů Petru Kroupovi, kunsthistorikovi z Brna, kde byl úspěšný) skvělá vexilologická prezentace.
Děje se tak, jak píší na stránkách Pražského hradu, "U příležitosti 25. výročí vzniku České republiky a na počátku jubilejního roku 2018, ve kterém si připomínáme 100. výročí založení Československa, budou ve Vladislavském sále Pražského hradu od 16. do 23. ledna 2018 mimořádně vystaveny české korunovační klenoty.". Výstava má název Symbolická moc českých korunovačních klenotů.
Korunovační klenoty jsou v nové (lepší) vitríně (umožňující prohlídku ze všech stran), navíc provázené po stranách „zmenšeninami“ (dřevěných) vlajkových stožárů od Matyášovy brány, ale navíc pokrytých státní trikolórou a to přesně podle prvorepublikového vzoru, kdy se ovíjející, opakující trikolóra zobrazovala s o polovinu užším modrým pruhem (z proporčně estetických důvodů).
Na těchto stožárech jsou pak „historizující“ korouhve, červená s českým (původně „moravským“) lvem a modrá s moravskou orlicí – takže ideální prezentace onoho „prvotního dodnes trvajícího konceptu“ Přemysla Otakara II. (včetně dokonalé shody tří našich tinktur) a symboliky dvou teritoriálně úplných historických zemí (tisíciletého nerozlučitelného jádra našeho státu - ČR).
A nad tím vším (v klenbě sálu) je zavěšená státní vlajka. Dokonalá souhra a shoda symboliky! Inu Hrad, co dodat, to je pracoviště!
Na druhé straně pak ve staré (původní prvorepublikové) vitríně jsou svatováclavské relikvie a na postranních (identických trikolórových) stožárech historizující bílé korouhve s přemyslovskou plamennou (svatováclavskou) orlicí. To nemá chybu!
Opravdu, málo co se jim na hradě takto povedlo, jako tohle. Při návštěvě výstavy si lze popsané nafotit – focení je tam totiž překvapivě povoleno (bez blesku). Datum a místo konání: Vladislavský sál Pražského hradu 16.-23. ledna 2018. Skvělá instalace!
Pro umocnění zážitku si stačilo připnout na kabát odznak v podobě trikolóry, o kterém se psalo v článku Tři společné barvy trikolóry, tři naše historické země, jedna krásná republika. Drobný zdobný odznak evokuje šperk. Druhou možností je pak obyčejná látková trikolóra, což je pro běžné nošení nepraktické (neforemné, a „velké“). Jestli si odznáčku někdo všimne, bude záležet i na jeho vhodném umístění. Když na něj upozorníte své známé, lidé jsou překvapení, jak je to pěkné. Dostanete sílu, narovnáte se a nosíte jej a vystavujete na odiv s radostí.
Položíme-li po zhlédnutí korouhví české a moravské země otázku: "Takže, a co Slezsko?" "Kde je (proč tu není) jeho korouhev?" No, je to asi proto, že tři stožáry by se špatně kolem vitríny instalovaly, ale šlo by to. Udělalo by se to tak, že za vitrínou „uprostřed“ by se postavil stožár se lvem a po stranách 2 stožáry a obě orlice, slezská a moravská).
Nehledě na to, že z úplných historických zemích opravdu tvoří (republiku) „jen“ Čechy a Morava - tj. stálé a neměnné jádro státu už tisíc let (ČR vlastně vypadá jako český stát v každém století – proto i ten Palackého název - všechny jiné vedlejší země velikostně kolísají – přibývají nebo ubývají), Slezska máme dnes „kousíček“, navíc znaky Čech a Moravy konstituoval „sám“ král Přemysl Otakar II., (vratislavskou orlici užívanou nyní pro celé Slezsko nikoliv!), je to tedy ryze „naše (domácí)“ heraldická symbolika, navíc právě ony obsahují naše dvě/tři společné státní barvy – oba znaky vynikají právě ve spojení s prvorepublikovou trikolórou a vlajkou s klínem. A vedle přemyslovské plamenné (svatováclavské) orlice (korouhví) a relikvií sv. Václava by se slezská korouhev naprosto nehodila (jako nelogická kompozice).
Z pohledu dnešního dne to ovšem vypadá tak, že Slezsko jakkoli velké je tu s námi v České republice. Je společně s Čechami a Moravou uvedeno v Ústavě České republiky, vážíme si ho, a tak si je (jeho korouhev) přejeme při slavnosti vidět společně s nimi (s jejich korouhvemi).Tak třeba někdy jindy.
Je ovšem dobře pochopitelné, že výstava byla "cíleně esteticky" koncipována - ryze na identické barvy bikolóry/trikolóry = znaky Čech a Moravy se státní vlajkou a svatováclavskou korunu (pocházející z doby, kdy se Slezská území teprve začínala "připojovat"), a kde by ten třetí (lichý) stožár prostě "kompozičně/instalačně vadil", pokud by se v sále někde teoreticky/prakticky umístil, aby "nepřekážel", jak již bylo napsáno. Jistě, všechno jde, když se chce, ale možný je i kompromis daný jinými podmínkami na místě ... Nebo by musely na dvou stožárech po stranách vitríny s korunou viset korouhev svatováclavská a česká, jenže pak by u vitríny s relikviemi sv. Václava byly naprosto nelogicky korouhve moravská a slezská ... Stejně tak se tam "nevzpomíná" ani na Slovensko/Uhry, Lužici atd.
Dne 16. ledna 2018 ukazovali v televizních zprávách, že na Pražském hradě ve Vladislavském sále je (snad díky novému řediteli hradních památkářů Petru Kroupovi, kunsthistorikovi z Brna, kde byl úspěšný) skvělá vexilologická prezentace.
 |
| Po starých zámeckých schodech se vystoupalo k Černé věži,
kde byli návštěvníci před pokračováním v cestě odborně pro-
hlédnuti, aby se pak mohli zařadit na konec řady čekajících
|
Děje se tak, jak píší na stránkách Pražského hradu, "U příležitosti 25. výročí vzniku České republiky a na počátku jubilejního roku 2018, ve kterém si připomínáme 100. výročí založení Československa, budou ve Vladislavském sále Pražského hradu od 16. do 23. ledna 2018 mimořádně vystaveny české korunovační klenoty.". Výstava má název Symbolická moc českých korunovačních klenotů.
 |
| Vlajkový stožár pokrytý státní trikolórou. Historizující bílá korouhev s přemyslovskou plamennou (svatováclavskou) orlicí |
Korunovační klenoty jsou v nové (lepší) vitríně (umožňující prohlídku ze všech stran), navíc provázené po stranách „zmenšeninami“ (dřevěných) vlajkových stožárů od Matyášovy brány, ale navíc pokrytých státní trikolórou a to přesně podle prvorepublikového vzoru, kdy se ovíjející, opakující trikolóra zobrazovala s o polovinu užším modrým pruhem (z proporčně estetických důvodů).
 |
| Bíločervenomodrá trikolóra České republiky v prvorepublikové podobě (formě) |
Na těchto stožárech jsou pak „historizující“ korouhve, červená s českým (původně „moravským“) lvem a modrá s moravskou orlicí – takže ideální prezentace onoho „prvotního dodnes trvajícího konceptu“ Přemysla Otakara II. (včetně dokonalé shody tří našich tinktur) a symboliky dvou teritoriálně úplných historických zemí (tisíciletého nerozlučitelného jádra našeho státu - ČR).
 |
| Modrá korouhev s moravskou orlicí |
 |
| Červená korouhev s českým lvem |
A nad tím vším (v klenbě sálu) je zavěšená státní vlajka. Dokonalá souhra a shoda symboliky! Inu Hrad, co dodat, to je pracoviště!
 |
| Vlajka České republiky zavěšená pod stropem Vladislavského sálu |
Na druhé straně pak ve staré (původní prvorepublikové) vitríně jsou svatováclavské relikvie a na postranních (identických trikolórových) stožárech historizující bílé korouhve s přemyslovskou plamennou (svatováclavskou) orlicí. To nemá chybu!
Opravdu, málo co se jim na hradě takto povedlo, jako tohle. Při návštěvě výstavy si lze popsané nafotit – focení je tam totiž překvapivě povoleno (bez blesku). Datum a místo konání: Vladislavský sál Pražského hradu 16.-23. ledna 2018. Skvělá instalace!
Pro umocnění zážitku si stačilo připnout na kabát odznak v podobě trikolóry, o kterém se psalo v článku Tři společné barvy trikolóry, tři naše historické země, jedna krásná republika. Drobný zdobný odznak evokuje šperk. Druhou možností je pak obyčejná látková trikolóra, což je pro běžné nošení nepraktické (neforemné, a „velké“). Jestli si odznáčku někdo všimne, bude záležet i na jeho vhodném umístění. Když na něj upozorníte své známé, lidé jsou překvapení, jak je to pěkné. Dostanete sílu, narovnáte se a nosíte jej a vystavujete na odiv s radostí.
Položíme-li po zhlédnutí korouhví české a moravské země otázku: "Takže, a co Slezsko?" "Kde je (proč tu není) jeho korouhev?" No, je to asi proto, že tři stožáry by se špatně kolem vitríny instalovaly, ale šlo by to. Udělalo by se to tak, že za vitrínou „uprostřed“ by se postavil stožár se lvem a po stranách 2 stožáry a obě orlice, slezská a moravská).
Nehledě na to, že z úplných historických zemích opravdu tvoří (republiku) „jen“ Čechy a Morava - tj. stálé a neměnné jádro státu už tisíc let (ČR vlastně vypadá jako český stát v každém století – proto i ten Palackého název - všechny jiné vedlejší země velikostně kolísají – přibývají nebo ubývají), Slezska máme dnes „kousíček“, navíc znaky Čech a Moravy konstituoval „sám“ král Přemysl Otakar II., (vratislavskou orlici užívanou nyní pro celé Slezsko nikoliv!), je to tedy ryze „naše (domácí)“ heraldická symbolika, navíc právě ony obsahují naše dvě/tři společné státní barvy – oba znaky vynikají právě ve spojení s prvorepublikovou trikolórou a vlajkou s klínem. A vedle přemyslovské plamenné (svatováclavské) orlice (korouhví) a relikvií sv. Václava by se slezská korouhev naprosto nehodila (jako nelogická kompozice).
Z pohledu dnešního dne to ovšem vypadá tak, že Slezsko jakkoli velké je tu s námi v České republice. Je společně s Čechami a Moravou uvedeno v Ústavě České republiky, vážíme si ho, a tak si je (jeho korouhev) přejeme při slavnosti vidět společně s nimi (s jejich korouhvemi).Tak třeba někdy jindy.
Je ovšem dobře pochopitelné, že výstava byla "cíleně esteticky" koncipována - ryze na identické barvy bikolóry/trikolóry = znaky Čech a Moravy se státní vlajkou a svatováclavskou korunu (pocházející z doby, kdy se Slezská území teprve začínala "připojovat"), a kde by ten třetí (lichý) stožár prostě "kompozičně/instalačně vadil", pokud by se v sále někde teoreticky/prakticky umístil, aby "nepřekážel", jak již bylo napsáno. Jistě, všechno jde, když se chce, ale možný je i kompromis daný jinými podmínkami na místě ... Nebo by musely na dvou stožárech po stranách vitríny s korunou viset korouhev svatováclavská a česká, jenže pak by u vitríny s relikviemi sv. Václava byly naprosto nelogicky korouhve moravská a slezská ... Stejně tak se tam "nevzpomíná" ani na Slovensko/Uhry, Lužici atd.
Moravská orlice jako součást státních symbolů Československé republiky (1918-1939, 1945-1960), Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945), České republiky (1993-)
Veliký znak republiky Československé v katedrále sv. Víta na Pražském hradě
Československá republika (1918-1939)
Střední státní znak
Střední znak republiky Československé byl jedním ze státních symbolů Československé republiky v letech 1920 až 1939. Střední znak byl zaveden, spolu se Malým a Velikým znakem, Zákonem č. 252/1920 Sb. ze dne 30. března 1920.
V období První republiky znak používala některá ministerstva, vyšší soudy, četnictvo a policie. Se vznikem Druhé republiky po Mnichovském diktátu se Střední znak stal jediným znakem ČSR, jako výraz autonomního uspořádání státu.
Popis:
Střední znak republiky Československé má dva štíty, přední a zadní. Na předním (srdečním) jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy.
Zadní štít jest čtvrcený. V jeho horním pravém poli jest znak slovenský: na červeném štítě tři modré vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší. V levém horním poli znak Podkarpatské Rusi: štít na zdél rozdělený; v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd v pravo hledící. V pravém spodním poli znak moravský, na modrém štítě v pravo hledící orlice s čelenkou, stříbrně a červeně šachovaná. V levém spodním poli znak slezský: na zlatém štítě v pravo hledící černá orlice s čelenkou o červené zbroji se stříbrnou pružinou na prsou, zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem.
Veliký státní znak
Používání tohoto znaku bylo vyhrazeno Národnímu shromáždění a prezidentu republiky. Znak byl umístěn na vlajce prezidenta republiky používané v letech 1920 až 1939, ale také v poválečných letech 1945 až 1960, což je paradoxní, neboť po druhé světové válce přišla ČSR o území Podkarpatské Rusi, ale její znak byl stále součástí Velikého znaku na vlajce prezidenta republiky.
Popis:
Veliký znak republiky Československé skládá se ze štítu předního a zadního.
Na předním jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy. Zadní štít jest rozdělen na sedm polí třemi vodorovnými pruhy tak,že vrchní dva jsou rozpůleny, třetí spodní třikráte dělen. V horním pravém poli jest znak slovenský: na červeném štítě tři modré vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší. V levém horním poli jest znak Podkarpatské Rusi: štít na zdél rozdělený; v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd v pravo hledící. V pravém spodním poli znak moravský: na modrém štítě v pravo hledící orlice s čelenkou stříbrně a červeně šachovaná. V levém středním poli znak slezský: na zlatém štítě v pravo hledící černá orlice s čelenkou o červené zbroji se stříbrnou pružinou na prsou, zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem. V pravém spodním poli znak Těšínska: na modrém štítě zlatá orlice v pravo hledící. Ve spodním středním poli znak Opavska: štít červeně a bíle rozpůlený. V levém spodním poli znak Ratibořska: štít rozpůlený; v pravém modrém poli zlatá orlice s čelenkou v pravo hledící, levé pole bílé a červeně rozpůlené. Po pravé i levé straně štítu stojí zlatý lev dvouocasý s čelenkou jakožto strážce štítu. Pod štítem vine se stuha, na níž se čte heslo: "Pravda vítězí."
Prezidentská standarta
Popis:
Standarta presidentova jest bílá s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole vetkán velký státní znak.
Protektorát Čechy a Morava (1939-1945)
Větší státní znak
Protektorát Čechy a Morava používal dva státní znaky – Menší a Větší. Oba byly zavedeny společně s novou vlajkou na základě vládního nařízení č. 222/1939 Sb. ze dne 19. září 1939.
Popis:
Větší znak Protektorátu Čechy a Morava má štít čtvrcený. V jeho pravém horním a levém spodním poli jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku vpravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, čelenkou a zbrojí, vše zlaté barvy. V levém horním a pravém spodním poli znak moravský: na modrém štítě orlice vpravo hledící, stříbrně a červeně šachovaná, s čelenkou a zbrojí, vše zlaté barvy.
Prezidentská standarta
Popis:
Standarta státního presidenta je tvaru čtvercového, bílá, s vetkaným větším znakem Protektorátu Čechy a Morava.
Československá republika (1945-1960)
Prezidentská standarta
Česká republika (1993-)
Velký státní znak
Česká republika používá již od roku 1990 státní znak, který má dvě varianty: malý státní znak a velký státní znak. Jejich současná podoba, jakož i způsoby užití jsou stanoveny ústavním zákonem číslo 3/1993 Sb. přijatým 17. prosince 1992. Velký státní znak i malý státní znak patří mezi státní symboly České republiky.
Velký státní znak reprezentuje spojení všech historických zemí státu. Autorem návrhu i výtvarného provedení je heraldik Jiří Louda. Velký státní znak slouží k vnější reprezentaci státu a k označení budov, ve kterých sídlí orgány státní správy, státní úřady a pod. Jeho originál je v tuto chvíli (od r. 2006) ztracen.
Popis:
Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí.
Standarta prezidenta České republiky
Vlajka prezidenta České republiky nebo také standarta prezidenta České republiky je podle zákona č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, oficiálním státním symbolem České republiky.
Popis:
Vlajka prezidenta republiky je bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním je bílý (stříbrný) nápis PRAVDA VÍTĚZÍ na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi.
Československá republika (1918-1939)
Střední státní znak
Střední znak republiky Československé byl jedním ze státních symbolů Československé republiky v letech 1920 až 1939. Střední znak byl zaveden, spolu se Malým a Velikým znakem, Zákonem č. 252/1920 Sb. ze dne 30. března 1920.
V období První republiky znak používala některá ministerstva, vyšší soudy, četnictvo a policie. Se vznikem Druhé republiky po Mnichovském diktátu se Střední znak stal jediným znakem ČSR, jako výraz autonomního uspořádání státu.
Popis:
Střední znak republiky Československé má dva štíty, přední a zadní. Na předním (srdečním) jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy.
Zadní štít jest čtvrcený. V jeho horním pravém poli jest znak slovenský: na červeném štítě tři modré vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší. V levém horním poli znak Podkarpatské Rusi: štít na zdél rozdělený; v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd v pravo hledící. V pravém spodním poli znak moravský, na modrém štítě v pravo hledící orlice s čelenkou, stříbrně a červeně šachovaná. V levém spodním poli znak slezský: na zlatém štítě v pravo hledící černá orlice s čelenkou o červené zbroji se stříbrnou pružinou na prsou, zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem.
Veliký státní znak
Používání tohoto znaku bylo vyhrazeno Národnímu shromáždění a prezidentu republiky. Znak byl umístěn na vlajce prezidenta republiky používané v letech 1920 až 1939, ale také v poválečných letech 1945 až 1960, což je paradoxní, neboť po druhé světové válce přišla ČSR o území Podkarpatské Rusi, ale její znak byl stále součástí Velikého znaku na vlajce prezidenta republiky.
Popis:
Veliký znak republiky Československé skládá se ze štítu předního a zadního.
Na předním jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy. Zadní štít jest rozdělen na sedm polí třemi vodorovnými pruhy tak,že vrchní dva jsou rozpůleny, třetí spodní třikráte dělen. V horním pravém poli jest znak slovenský: na červeném štítě tři modré vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší. V levém horním poli jest znak Podkarpatské Rusi: štít na zdél rozdělený; v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd v pravo hledící. V pravém spodním poli znak moravský: na modrém štítě v pravo hledící orlice s čelenkou stříbrně a červeně šachovaná. V levém středním poli znak slezský: na zlatém štítě v pravo hledící černá orlice s čelenkou o červené zbroji se stříbrnou pružinou na prsou, zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem. V pravém spodním poli znak Těšínska: na modrém štítě zlatá orlice v pravo hledící. Ve spodním středním poli znak Opavska: štít červeně a bíle rozpůlený. V levém spodním poli znak Ratibořska: štít rozpůlený; v pravém modrém poli zlatá orlice s čelenkou v pravo hledící, levé pole bílé a červeně rozpůlené. Po pravé i levé straně štítu stojí zlatý lev dvouocasý s čelenkou jakožto strážce štítu. Pod štítem vine se stuha, na níž se čte heslo: "Pravda vítězí."
Prezidentská standarta
Popis:
Standarta presidentova jest bílá s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole vetkán velký státní znak.
Protektorát Čechy a Morava (1939-1945)
Větší státní znak
Protektorát Čechy a Morava používal dva státní znaky – Menší a Větší. Oba byly zavedeny společně s novou vlajkou na základě vládního nařízení č. 222/1939 Sb. ze dne 19. září 1939.
Popis:
Větší znak Protektorátu Čechy a Morava má štít čtvrcený. V jeho pravém horním a levém spodním poli jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku vpravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, čelenkou a zbrojí, vše zlaté barvy. V levém horním a pravém spodním poli znak moravský: na modrém štítě orlice vpravo hledící, stříbrně a červeně šachovaná, s čelenkou a zbrojí, vše zlaté barvy.
Prezidentská standarta
Popis:
Standarta státního presidenta je tvaru čtvercového, bílá, s vetkaným větším znakem Protektorátu Čechy a Morava.
Československá republika (1945-1960)
Prezidentská standarta
Česká republika (1993-)
Velký státní znak
Česká republika používá již od roku 1990 státní znak, který má dvě varianty: malý státní znak a velký státní znak. Jejich současná podoba, jakož i způsoby užití jsou stanoveny ústavním zákonem číslo 3/1993 Sb. přijatým 17. prosince 1992. Velký státní znak i malý státní znak patří mezi státní symboly České republiky.
Velký státní znak reprezentuje spojení všech historických zemí státu. Autorem návrhu i výtvarného provedení je heraldik Jiří Louda. Velký státní znak slouží k vnější reprezentaci státu a k označení budov, ve kterých sídlí orgány státní správy, státní úřady a pod. Jeho originál je v tuto chvíli (od r. 2006) ztracen.
Popis:
Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí.
Standarta prezidenta České republiky
Vlajka prezidenta České republiky nebo také standarta prezidenta České republiky je podle zákona č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, oficiálním státním symbolem České republiky.
Popis:
Vlajka prezidenta republiky je bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním je bílý (stříbrný) nápis PRAVDA VÍTĚZÍ na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)