Turistické odpočívadlo a studánka Pod Novým hradem s moravským znakem a mapou Moravy

Vystoupíte-li někdy v železniční stanici Adamov-zastávka, jděte po zelené značce podél řeky Svitavy a zastavte se Pod Novým hradem.

Je tam studánka, která vás příjemně osvěží. Dále tam najdete turistické odpočívadlo s velkou barevnou mapou Moravy a kovovým znakem Moravy. Vypadá to na nějaký kovový odlitek (zjednodušení tvarů a políček).

Historická mapa umístěná pod přístřeškem je celá. Mohli bychom zauvažovat, že by se zase jinde hodil použít třeba jen výřez oblasti z této mapy, s přiblížením na to místo. Je ale možná dáno, že se spíše použije kopie celé mapy. Jen aby pak nebylo přemapováno Komenským. Mohlo by jít též o promyšlenější skupinu jednotlivých zastavení v krajině. Tam by dávalo pro přitáhnutí pozornosti okoloprocházejícího poutníka smysl určitější místní zaměření. Zmenšil by se rozsah nabízených údajů, s větším přiblížením.

Ony ty mapy ale mají své měřítko (objem poskytované informace), a tak pro podrobnější pohled na stav místa, jak vypadalo třeba ve dvacátých letech 19. století, by byla vhodnější indikační skica (či císařský otisk). Když už byste tedy z obrázku na místě, kolem kterého někteří z vás chodí třeba i každý den, hodlali něco vyzkoumat; jiného, než co poskytne každá mapa z poslední doby na internetu.

O grafické výzdobě Fabriciovy a Komenského map Moravy, o ornamentech a figurách, napsala Helena Kovářová, která svoji práci začíná: "Staré mapy dnes již nemohou sloužit pro orientaci v krajině, přesto zájem o ně neklesá. Jejich faksimile jsou mimo jiné vyhledávanou dekorací veřejných
i soukromých prostor.", a pokračuje: "Velký vliv na tento fakt má jejich grafická výzdoba, díky
níž mapa překročila hranice mezi technickou kresbou a uměleckým dílem. Dekorativní prvky nebyly pouze výplní volného místa mapového listu, ale organickou součástí celého díla.". Z uvedeného je zřejmý onen důvod, který lidi při rozmýšlení, proč zvolit tu nebo onu mapu, dovede až k například Komenského mapě. V tom je její zajímavost. Na to, abyste zbytečně nesešli z cesty, abyste nebloudili, dnes můžete použít novější prostředky.

Co tak někde umístit jinou mapu, mladší, než je mapa od Komenského, nebo mapu moderní? Müllerova mapa Moravy měla před pár lety výročí. Dokonce byla i znovu vytištěna. Už na jejím Karlu VI. věnovaném rukopisu byla přítomná moravská orlice provedena v barvách. Vypadalo by to dobře. V Čechách zrovna slavili 300 let Müllerovy mapy Čech.

Oproti jinému výskytu tohoto kovového znaku v Moravském krasu (Velká Klajdovka, kde moravská orlice "pozorně hlídá cestu"), zde vidíme jeho nebarevnou verzi. Fotografie byly převzaty ze stránky Morava Teď.

Příspěvek s fotografiemi k dalšímu místu, kde se lze s touto podobou moravského znaku setkat, obsahuje komentář "Asi se už nemohla dívat na to, že v Moravském krasu, nad Punkevním údolím, někdo pojmenoval cestu Via Czechia-centrální. Tak nám jde naše orlice na pomoc a jasně říká - tady a teď je Morava!".

Stezky Via Czechia jsou autorem projektu fotografem Janem Hockem pojaty tak, aby se po nich z Čech jejich obyvatelé dostali pohodlně do okolních zemí a připadali si v nich tak jako on - proto ten název odvozený od jména země Čechy (Czechia). Podle záměru svých tvůrců prochází, jak ukazují mapy, Českem (Čechií), Moravou a Slezskem.

Podobně je to s projektem turistických cest Via Czechomoravia s přesahy z a do: Čech (Bohemie, Čechie, Česka chcete-li), Moravy a Slezska.

Obě cesty procházející Českomoravskem se mohou překrývat.

Co to ale obnáší? Značky umístěné v terénu, materiál, zájem, lidi, nějaké dohody s místními ohledně údržby, síť spřátelených podniků, podporovatele, soustavnost a řád. Mapa, mapový server, editor, barvičky - to jsou pro mnohé až ty radosti na závěr. Anebo to jde i naopak - nejprve zasednout k počítači, zadat koncové body úseků, popřemýšlet, kudy se půjde nebo poběží. Jinak upozorníme, že Klub českých turistů (KČT) funguje celorepublikově.

Na Moravě máme Moravskou stezku. Projeďte si nejkrásnější části Moravy. Je to cesta určená pro jízdu na kole. Spojuje Jeseníky s jižní Moravou. Cyklotrasa začíná na státních hranicích České republiky s Polskem. Je vedena nádhernými částmi Jeseníků. Od Hanušovic sleduje stezka tok řeky Moravy, prochází lužními lesy Litovelského Pomoraví a přichází na Hanou, do Olomouce. Dále moravská stezka vede přes Kroměříž, podél Baťova kanálu, vinařskou oblastí jižní Moravy až do Lednicko – valtického areálu.

Po historické hranici Čech a Moravy vede zase Českomoravská stezka. Cesta spojuje dva hraniční trojmezní body. Trojmezí, kde se zároveň stýkají Čechy, Morava a Polsko na severu je zároveň nejvýchodnějším bodem Čech). Leží v těsné blízkosti vrcholu Králického Sněžníku a pramene Moravy. Trojmezí, společný hraniční bod Čech, Moravy a Rakouska na jihu, se nachází nedaleko Slavonic. Pěšky je dohromady potřeba ujít 345 kilometrů, na kole se dá najet asi 331 kilometrů. Nemusíte to projít celé. Každý podle svých sil.

Císařský exemplář Müllerovy mapy Moravy

Mapová sbírka Národní knihovny ve Vídni uchovává nedatovaný a císaři Karlu VI. věnovaný rukopis Müllerovy mapy Moravy z let 1714-1716, tzv. císařský exemplář rukopisu Müllerovy mapy Moravy. Rukopisná mapa Moravy pro císaře Karla VI. (tzv. císařský exemplář) byla J. Ch. Müllerem připravena pravděpodobně v mezidobí let 1712 a 1714, již během mapování Čech.

Exemplář má deset listů a měřítko 1:115000. Zabýval se jím v roce 1907 Joseph Paldus v práci Johann Christoph Müller. Ein Beitrag zur Geschichte vaterländischer Kartographie, in: Mitteilungen des K. u. K. Kriegsarchivs, 3. Folge, 5. Band, Wien, 1907, s. 79-82. Zmínil se o něm také Karl Peuckner v Der österreichische Topograph Johann Christoph Müller (1673-1721) und die vaterländische Kartographie, in: Mitteilungen der Geographischen Gesellschaft Wien 51, Wien, 1908, s. 153.

V horním levém rohu nese císařský exemplář titul "Augustissimo Romanorum Imperatori Carolo VI Mappam hanc chorographicam Moraviae institutis passim Geographicis dimensionibus novissimé a se elaboratam Atlantis Austriaci Primitias humilliné offert Joh. Christ. Müller", který je zarámován do dobové kartuše společně se znakem Moravy v provedení stříbrno-červeně šachovaná orlice s červeným jazykem, se zlatou korunou, drápy a zobákem v modrém poli štítu a s alegorií lovu a rybaření. Stříbrné políčko je vidět jako „první“ - ve třetím krajním peru pravého křídla – čili pohledově nejvíce heraldicky vpravo = nejčestněji.

Putti s "moravskou orlicí" a markraběcí korunou
(Österreichische Nationalbiblitohek ve Vídni,
Kartensammlung, sign. AB 22 (7))

Při popisu znaku je klíčové, co je heraldicky vpravo a nejvýše, ale pak je otázka, zda dodržíme terminus technicus (moravská orlice - automaticky stříbrno-červeně šachovaná), nebo se budeme držet popisu faktického stavu (tj. včetně odlišností např. u jazyka apod.). Protože zde (i díky hodnostní koruně) jde a priori o „moravskou orlici“, může se teoreticky takto popsat a už vůbec neuvádět nic dalšího - barvu štítu, ani to, že má chybný jazyk a nepřesnost v šachování (což má ostatně i moravská orlice v současné kresbě velkého státního znaku ČR). Pokud zvolíme faktický popis reálu, popíšeme znak takto: červenostříbrně šachovaná orlice s červeným jazykem, se zlatou korunou, drápy a zobákem v modrém poli štítu.

V opačném horním rohu je zakreslena kompasová růžice o dvaatřiceti paprscích s údajem 10 stupňů západní magnetické deklinace pro Vídeň z roku 1703. Ve spodních rozích vlevo jsou zakresleny bohatší vysvětlivky než v tištěné mapě, vpravo jsou uvedeny statistické údaje k městům, městysům, vesnicím a jiným místům, jež na mapovém tisku zcela chybějí. Jako královská města jsou označena Brünn, Gaya, Hradisch, Iglau, Mährisch Neustadt, Olmutz a Znaym. Délkové měřítko o dvou moravských mílích (po asi 8,4 km) odpovídá čtyřem hodinám. Z jeho délky (15,6 cm), popřípadě z délky 1° (stupně) zeměpisné šířky (75,2 cm) se výpočtem získá měřítko mapy 1:115000 (přibližné měřítko). Celkový formát dedikačního exempláře je 164 x 235,5 cm (nebo jinak 2,36 x 1,65 m). Je tedy podstatně větší, než je formát tištěné mapy. Terén je zobrazen lavováním, tj. stíráním barev do potřebných barevných odstínů tzv. mokrým způsobem. Řeky jsou vykresleny černě, stojaté vody modře, moravské hranice červeně a hranice krajů hnědě. Rozdělení na panství a statky chybí u Přerovského kraje. Značky popřípadě půdorysy sídel jsou vyplněny zlatou barvou.

Jako odměnu za tuto rukopisnou mapu od císaře Johann Christoph Müller obdržel jeho portrét zdobený drahokamy a slonovinou v ceně 1300 zlatých a privilegium na volný prodej určitého počtu výtisků mapy. Později byla mapa rozřezána na deset dílů. V současnosti je uložena v  Österreichisches Nationalbibliothek Wien, signatura: Kar AB 22 (7).

Tuto mapu bylo možné vidět v Brně do 28. února 2017 na výstavě Když mapa slaví narozeniny (Když mapa slaví narozeniny – 300 let od vydání Müllerovy mapy) pořádané u příležitosti 300. výročí prvního vydání velké Müllerovy mapy Moravy Muzeem Masarykovy univerzity a Geografickým ústavem Přírodovědecké fakulty MU: "Bohatě kolorovaný rukopisný exemplář mapy věnovaný císaři Karlu VI. patří zcela právem mezi výjimečné exponáty výstavy". Výstava se konala v Muzeu Masarykovy univerzity; adresa: Mendlovo náměstí, 1a Brno (vstup za bazilikou Nanebevzetí Panny Marie).

Informace byly převzaty z článku Ivana Kupčíka, Nález rukopisné předlohy tisku Müllerovy mapy, pohřešovaného rukopisu mapy Moravy a tiskové desky mapy okolí Chebu, in: Sborník České geografické společnosti, roč. 1995, čís. 1, sv. 100, s. 27-32, a z článku Václava Čady a Martiny Vichrové Rukopisné mapy Čech J. Ch. Müllera, in: Kartografické listy, roč. 17, 2009, s. 27-28. S osobou a dílem Johanna Christopha Müllera je dále možné se seznámit v dalších článcích, např. Krejčí Jiří, Cajthaml, Müllerovy mapy českých zemí, jejich digitalizace a zpracování, in: Kartografické listy, roč. 15, 2007.

O Müllerově mapě a jejím výročí je možné si přečíst v článku otištěném v časopise Vesmír Mapa Moravy, třísetletá, odkud byl převzat detail kolorovaného rukopisného exempláře se znakem Moravy.

Müllerova mapa Moravy a zobrazení moravské orlice na ní

Na stránkách Moravské zemské knihovny v Brně je představena Mollova mapová sbírka, kterou MZK v Brně spravuje. Nalezneme zde informace o Müllerově mapě Moravy a mapách od ní odvozených.

Poznámka: Zemský znak Moravy - moravskou orlici, ovšem nalezneme vedle ostatních zemských znaků i na dalších mapách Mollovy sbírky, jež zachycují České země, kde je společně se znaky Čech, Slezska, a také Lužice.

Je to doklad toho, co uvádí Henry Camillo Pohanka v práci Heraldika v souvislostech, že "trojice našich zemských znaků totiž byla od počátku habsburské nadvlády zobrazována společně, a to až do roku 1836, kdy byly znaky na středním znaku mocnářství od sebe odděleny."

"V tomto období, nesoucím příznačné pojmenování období národního obrození, kdy byla větší část společnosti prosycena jistým vzdorem proti zbytkům feudálních a stavovských výsad, a zvláště pak v revolučním roce 1848, symbolizoval český lev boj za svobodu národů českého státu. Jedním z tehdejších cílů rakouského státního byrokratického aparátu bylo oslabit vzájemné vztahy mezi jednotlivými zeměmi bývalé Koruny české a podřídit je pouze centrální moci Vídně. Z tohoto důvodu usilovali čeští představitelé o společné užívání všech základních historických znaků, tedy znaků Čech, Moravy a Slezska, nebo alespoň o to, aby jejich jednotu symbolizoval samotný český lev jako nadřazený symbol všech těchto zemí."

Byla to "ukázka prohlubujícího se rakouského absolutismu, jenž byl spojen se zjevnou snahou vídeňských vlád zamezovat společné zobrazování těchto znaků." Cílem bylo jednoznačně "nepřipomínat obyvatelstvu monarchie státoprávní tradici a někdejší zemskou sounáležitost v Českém království. Tento přístup byl zachován i po vzniku dualismu, tedy po vytvoření rakousko-uherské monarchie v roce 1867. V roce 1893 bylo společné užívání našich historických znaků zapovězeno. Během první světové války bylo jejich pospolité užívání dokonce trestáno jako zločin velezrady."

"K nejvýraznějším úpravám říšského znaku se přikročilo v letech 1806, 1815, 1836, 1867 (vznik duální monarchie) a 1895. Teprve znak, jehož užívání bylo uzákoněno k 10. říjnu 1915, měl ukončit letité experimentování s podobou základního státního symbolu říše. Jeho existenci však po třech letech ukončil rozpad Rakouska-Uherska v závěru války."; zdroj: Pohanka Henry C., Heraldika v souvislostech, Praha 2013, s. 309-310.

Koncem května roku 1708 přikázala vídeňská česká dvorská kancelář moravskému zemskému tribunálu vyhotovení nové mapy Moravy. Pracemi na novém kartografické díle byl pověřen Johann Christoph Müller. Bezprostředně poté začal s vyměřováním znojemského kraje. Po doplnění připomínek krajských hejtmanů, jimž byly podrobné skici roku 1712 odeslány, byl připraven konečný návrh zadání pro výrobu tiskové desky. V roce 1714 byl zhotovením čtyř měděných desek pověřen brněnský rytec Johann Christoph Leidig. Mapa, která představovala velký kvalitativní zlom v kartografickém zobrazování moravského území, byla v následujících letech mnohokrát přetištěna a byly z ní odvozovány další mapy. Roku 1790 potom bylo vyhotoveno u tiskaře Franze Reisera v Brně druhé vydání, doplněné o rejstříky a souřadnicovou síť.

Müllerova mapa - základní mapa byla vyryta Johannem Christophem Leidigem v roce 1714.

Homannovo vydání s členěním do krajů A

Roku 1720 vydal Johann Baptista Homann v Norimberku přehlednou administrativní mapu Moravy na jednom listě. Mapa byla doplněna samostatnými listy s vyobrazeními jednotlivých krajů. Podobně jako ostatní Müllerovy mapy je i tato vybavena bohatou mědirytinovou výzdobou. Názvová kartuše v levém horním rohu je provázena božstvy Pallas Athénou a Martem, které doplňuje posel bohů Hermés, bohyně lovu Diana, symboly hojnosti vína, ovoce, ryb i nerostů. Grafické měřítko v levém dolním rohu rámují obrazy vinice, lovu a chovu ovcí.

Homannovo vydání s členěním do krajů B

Mladší otisk předchozí mapy, doplněný již o tištěnou souřadnicovou síť. Pozdější uživatel potom rukou dokreslil cesty do Jihlavy a přes Třebíč dále do Čech.

Homannovo vydání mapy olomouckého kraje (jižní část)

Jižní část mapy olomouckého kraje obsahuje názvovou kartuši s alegorickou figurální výzdobou, zdůrazňující úrodný charakter Moravy. Symboly vodstev pravděpodobně zastupují některé z moravských řek.

Homannovo vydání mapy přerovského kraje (jižní část)

Zde uvedeno jen proto, že nad vysvětlivkami se nachází ovšem heraldicky vlevo hledící pták.

Seutterovo vydání A

Seutterova mapa Moravy vytvořená podle Homannova vydání přibližně v roce 1740 byla původně součástí díla Atlas novus. Barevně jsou odlišeny jednotlivé kraje. Mědirytinová výzdoba zachycuje jezdecké bojové scény.

Seutterovo vydání B

Další Seutterovo vydání Müllerovy mapy, tentokrát s velkoryseji pojatou názvovou kartuší se symboly hojnosti polních plodin a ovoce, vína, zvěře a nerostů a vedutou Brna jako zemského hlavního města. Mapa je také doplněna souřadnicovou sítí.

Lidlovo vydání

Vídeňské vydání Johanna Jakoba Lidla z roku 1742 vychází z malé Müllerovy speciální mapy. Bylo použito pravděpodobně kuželové zobrazení, rovnoběžky byly oproti Homannově předloze umístěny poněkud jižněji, poledníky jsou potom posunuty o celý stupeň. Silniční síť byla výrazněji redukována.

Vydání Covense a Mortiera

Jedno z nejzdařilejších vydání z amsterodamské oficíny Covens & Mortier z roku 1742 nejen poměrně věrně zobrazilo původní předlohu a doplnilo místopis, ale přidalo i několik prvků do legendy (mlýny, vinice). Přes zahuštěnější popis neztratila mapa na přehlednosti a v mnohém předčí i původní Homannovo vydání.

Lotterovo vydání

Původně pro vojenské účely vytvořené augspurské vydání Tobiase Conrada Lottera z roku 1758. V dolních rozích je připojen plán Brna i s uliční sítí a některými budovami a plán opevnění Olomouce. Oba dva obrazy vycházejí z Merianovy topografie.

Venutovo vydání

Původní Müllerova mapa byla v 60. letech 18. století doplněna o výsledky nových vojenských měření, zohledněno bylo také změněné správní členění. Právě toto vydání z roku 1784 podle předlohy Jana Venuta ryté Johannem Wenzelem Engelmannem přiložil ke své topografii Moravy Franz Joseph Schwoy: Topographie vom Markgrafthum Mähren (Topografie markrabství moravského); 1793

"Landes Wappen.

Dieses ist ein blauer Schild, und in denselben ein aufrechter-silber-und roth geschachter, einkoepfiger, rechts sehender, gekroenter Adler, mit ausgebreiteten Fluegeln."

"Zemský znak.

Tímto je modrý erbovní štít, a v něm vzpřímená stříbrně a červeně šachovaná, vpravo hledící, korunovaná orlice, s roztaženými křídly."

Druhé vydání základní mapy

Reiserův otisk stavovské mapy z roku 1790 byl oproti původnímu vydání doplněn o souřadnicovou síť a podrobný rejstřík. Mědirytinové matrice této mapy se dodnes dochovaly v Moravském zemském archivu.

Fabriciova mapa Moravy, Kaeriova mapa Moravy, Komenského mapa Moravy, Coronelliho mapa Moravy, Visscherova mapa Moravy, Müllerova mapa Moravy

Zemský znak Moravy najdeme na mapách Moravy počínaje 16. stoletím, v kartuši nebo přímo jako součást mapy. Digitální kopie těchto map jsou dnes k běžnému prohlížení dostupné na různých na mapy specializovaných internetových stránkách, jako obrázky, které se dají stáhnout, nebo přes prohlížecí rozhraní. Obrázky jsou provázeny více či méně podrobnými informacemi o jejich tvůrcích a vydavatelích, provedení atd. Informace zde byly výběrově převzaty z těchto stránek, na něž vedou odkazy, jejichž autorům za jejich práci děkuji, a kde si mapy můžete pohodlně prohlížet.

Mapy jsou původně vytištěny černobíle, a jak si můžete všimnout, dobarvování (kolorování) je pozdější. Odpověď na otázku, kdy se tak stalo, což nás bude zajímat v případě moravské orlice, je jistě složitější. Zajímavé propojení informací nastává v případě, když je známo, že se mapa, u které víme, kdy byla vydána, stala přílohou nějakého historického díla (viz Schwoyova práce ze začátku 90. let 18. století), které samo obsahuje popis zemského erbu. Jinak je to také dobře vidět, když pole, jež mají být červená, jsou takto šrafováním podle heraldických pravidel přijatých pro tento způsob vyjádření barev při černobílém tisku ztvárněna.

Barevné podání digitalizovaných map se při srovnání může lišit. Některé mapy jsou, jak si všimnete, vytištěny na papír nabízeny zájemcům obchodníky, takže si je můžete koupit, nechat zarámovat a pověsit nad své prezidentské křeslo. Takové mají na první pohled "barevnější" barvy, což může být způsobeno další grafickou úpravou, která vede oproti originálu - podkladovému materiálu pro takovou mapu, který by se musel vidět, aby se o tom dalo víc soudit, k živějším barvám ještě nevybledlého čerstvého tisku. Pokud se ovšem stalo a existuje dodnes původní matrice (rytina mapy), dovedeme si jistě představit, že by se dnes taková mapa dala vytisknout třeba milionkrát a byl by to originál.

Kaeriova mapa, faksimile

Coronelliho mapa, faksimile

V případě Moravy nás budou postupně zajímat zvláště Fabriciova, Komenského a Müllerova mapa a mapy od nich odvozené, a vlastně kterákoli mapa, která bude vyzdobena moravskou orlicí jako symbolem země Moravy. Mapy byly vydávány buď samostatně anebo jako součást atlasů, v podání nebarevném a barevném.

Moravský znak uprostřed Fabriciovy mapy

Fabriciova mapa Moravy, autor: Pavel Fabricius (1519-1589), rok vydání: 1569, měřítko: 1 : 288 000. „Moravia marchionatus“, nebo pod německým názvem „Das Marggrafftumb Mähren“. „Slovutným zástupcům všech stavů markrabství Moravského, velmožům, vladařům, šlechticům, atd. mým příznivcům, pozdrav! Doktor Paulus Fabricius, císařský matematik a lékař. Přikročiv první, slovutní velmoži, s Vaším souhlasem a štědrou podporou k zeměpisnému popisu Vaší vlasti, která nejen není horší než jiné země, ale mnoha znamenitými dary přírody a štěstěny, jimiž byla obdařena Bohem největším a nejlepším, je daleko předčí, několikrát jsem ji procestoval, prohlédl a prozkoumal svým úsilím, uměním a prací, ačkoliv dříve se o to nikdo ani trochu nepokusil. Neměl jsem proto ani nejmenší oporu, což mi působilo nemalé obtíže, zapojil jsem ji také do sousedních zemí a správně jsem ji zasadil do světových stran. Prosím, abyste vlídně posuzovali tuto mojí práci. Zaznamenal jsem zde města, městečka, hrady a kláštery. Vesnic byl bych mohl zajisté zanésti více, ale byl bych tím způsobil více temného zmatku, než přinesl užitku. V čemkoliv jiném může být má práce pro Váš stát nějak užitečná, nechci si ji zajisté nechat pro sebe a Vám, slovutní velmoži, ji nabízím.“

Fabriciova mapa Moravy

Jedním z důvodů vzniku mapy Moravy bylo neustále hrozící nebezpečí ze strany Turecké říše, a tak roku 1569 vydal Pavel Fabricius první mapu Moravy, protože, jak řekl, se o to dosud nikdo nepokusil.

Z topografická hlediska není Fabriciova mapa na všech místech rovnoměrná; tj. některá místa jsou přehlcena místopisem a jiná naopak jsou bez popisu. Mapa obsahuje 347 místních názvů pro Moravu a 134 pro přilehlou část Rakouska.

Fabriciova mapa z roku 1569 má latinský a německý titul „Marchinatus Moraviae“ a „Das Marggrafftumb Mähren“, pod prostým názvem je věnování, které je určeno zástupcům všech stavů moravského markrabství.

Kaeriova mapa Moravy, autor: Petr Kaerius, rok vydání: 1620, měřítko: 1 : 440 000.

Kaeriova mapy Moravy

Předlohou této mapě byla Fabriciova mapa Moravy, ač jako autor je na ní uveden Petr Kaerius (1571-1646).

Znak Moravy

Fabriciův obsah mapy v Kaeriově úpravě zůstal v podstatě nezměněn, jako autor mapy byl však uveden J. A. Komenský. Je tedy ironií osudu, že jedna z nejméně zdařilých odvozenin mapy, kterou chtěl Komenský novým mapovým dílem opravit, nese jeho jméno.

Kaeriova mapa - Moravia marchionatus.
Merhern Authore P. Kaerio. Mollova
sbírka. Moravská zemská knihovna v Brně.

Komenského mapa Moravy, autor: Jan Amos Komenský, rok vydání: 1627, měřítko: 1 : 530 000. Mapa vznikala deset let, během nichž bylo nashromážděno velké množství materiálu. Původně měla být součástí rozsáhlého díla o moravských dějinách „Moravské starožitnosti“. O tom, jak vypadala Komenského původní kresba, není nic známo, mapu známe z nejstarší tištěné verze, která pochází od A.Goose z Visscherovy amsterdamské dílny.

Atlas Van der Hagen - Moravia nova et post
omnes priores accuratissima delineatio, asi 1690

Mapa má v pravém horním rohu latinský titul „Nová a ze všech dosavadních nejpřesnější mapa Moravy od Jana Amose Komenského “ a v pravém dolním rohu jméno vydavatele Nicolase Johanna Piscatora. Goosova rytina má formát 544 x 422 mm. Tištěná mapa má obdélníkovou síť, ze které je odvozeno měřítko sítě 1 : 480 000. To se liší od měřítka samotné mapy, které je 1 : 530 000. Rozdíl vznikl dodatečným dokreslením sítě. Charakteristickým rysem této rytiny je v horní části pás pohledů zobrazující města Polnou, Olomouc, Brno a Znojmo.

V levém horním rohu je umístěná obsáhlá latinsky napsaná dedikace Ladislavu Velenovi ze Žerotína, ve které Komenský vysvětluje, proč mapu vytvořil a jakým způsobem postupoval. Pro osídlená místa má Komenský sedm značek, jejichž kombinací dosáhl mnohem více kategorií. Z větší části byla klasifikace sídel převzata z Fabriciovy mapy. Vysvětlivky k použitým značkám se nacházejí v pravém dolním rohu. Názvosloví Komenského mapy je české, u důležitých sídel je rozšířeno o německý název. V levém horním rohu je umístěno měřítko v moravských mílích.

Mapa zachycuje 720 zeměpisných názvů, z čehož je 667 sídel, 28 řek a rybníků, 16 horopisných názvů, 8 zemí a 1 porost. Říční soustava je narozdíl od Fabriovy mapy mnohem důkladněji propracovaná, toky protékají správnými osadami a stékají se podle skutečnosti. Na řekách byly vyznačeny mosty, což souvisí s cestovním charakterem mapy. Názvy hor a horstev se vyskytují velmi zřídka, avšak jsou zde naznačeny v pohraničních oblastech průsmyky. Na mapě se vyskytuje speciální značka pro vinice, pro léčivé prameny a lázně.

Coronelliova mapa Moravy, autor: Vincento Maria Coronelli (1650-1718), rok vydání: 1692, měřítko: 1 : 350 000.

Ač v této době byla Komenského mapa Moravy známa, předlohou pro Coronelliho vydání byla zastaralá mapa Moravy Fabriciova, kterou rytec a vydavatel s bujnou fantazií doplnil.

Coronelliho mapa Moravy, 1692

Tato mapa je raritou už tím, že uvádí vícejazyčné názvy některých měst. Např. u olomouce je poznamenáno v sedmi řádcích Olmütz A., Olomoniec Pol., Holomaucz Mor., olomutium L., Eburum, Episc: sotto l´Arciu di praga, gia Metropoli della Moravia. U Brna je zaznamenáno Brin, Brun A., Brno B., Bruna L., Brinnum L., Dichiatata Metrop. della Moravia 1642. Takže uvádí název v latině L., B.(Boheme) chybně vysvětluje místo češtiny jako bulharštinu, dále v němčině - A., polštině - Pol., a co je zajímavé, také v Mor. nebo M. - moravštině.

Visscherova mapa Moravy, ator: Jiří Matyáš Vischer, rok vydání: 1692, měřítko: 1 : 187 660.

Předpokládá se, že od roku 1684 byl Vischer ve službách vídeňského dvora jako učitel císařských pážat. Souběžně s touto činností začal pracovat na mapě Moravy. Zemřel roku 1696 v Linzi.

Vischerova mapa nese titul „ Moravia marchionatus perlustratus et delineatus a G.M.Vischer Tyrolensi mathematico caesaro“.

V levém horním rohu je zobrazen oválný medailon s moravskou orlicí, v dolních rozích jsou pohledy na města Olomouc a Brno. V levém dolním rohu je uvedeno jméno rytce Johannes Tscherning. Uprostřed, mezi pohledy na města, nechal Vischer vyrýt svoji podobiznu.

Topograficky je Vischerova mapa bohatší než mapa Komenského, obsahuje 2460 místních značek a názvu. Horopis Moravy je poměrně uspokojivě znázorněný kopečkovým způsobem s osvětlením od západu. Názvosloví horstva je omezeno pouze na nejdůležitější pohoří a vrcholy. Vodopis je podán mnohem úplněji, ačkoliv i zde se zobrazení neobešlo bez chyb. Špatné je například zobrazení horního toku řeky Moravy.

Müllerova mapa Moravy, autor: Jan Kryštof Müller, rok vydání: 1716, měřítko: 1 : 180 000.

Mapování Moravy bylo prováděno v letech 1708 – 1712, k němuž došlo na základě patentu císaře Josefa I. ze dne 25. května 1708. Podle tohoto patentu měly být zaznamenány „všechny silnice a mýta pro potřebu země a bezpečnost cestujících.“ Podle Müllerova plánu měl být každý moravský kraj, kterých bylo šest, zmapován samostatně. Z těchto krajských map měla být sestavena celková mapa Moravy. Konečná revize map byla provedena roku 1716 a ještě tentýž rok byly podklady pro rytinu předány brněnskému rytci Janu Kryštofovi Leidigovi.

Z topografického hlediska Müllerova mapa obsahuje všechna sídliště, která jsou označena smluvenými značkami. Silniční síť mapy je velmi řídká, hlavní trasy vycházejí z Brna čtyřmi směry, které se dále větví. Pro kresbu terénu Müller použil pahorkové metody s osvětlením od západu. U horopisu je názvosloví používáno málokde, pojmenovány jsou významné vrcholy.