Řeč PhDr. Zdeňka Kubíka pronesená při setkání tzv. kulatého stolu k zemským symbolům v Praze 20. dubna 2023 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, v místnosti číslo A23

Děkuji Vám, dámy a pánové.

Já jsem tady v podstatě, řekněme, za tu praktickou stránku, to znamená heraldika a vexilologie v praxi. Od konce devadesátých let takhle pracuji pro obce a města v tvorbě komunálních symbolů, takže úzce v komunikaci s Podvýborem pro heraldiku a vexilologii. Tady jsou i dva členové expertní z tohoto podvýboru. I pan předseda, vidím, že podvýboru je poslanec. A chci tady poděkovat především na prvním místě panu poslanci Vondráčkovi, že vůbec uchopil to téma, protože ono vlastně vzniklo ze sporu, z lidí.

Já za těch víc jak dvacet let komunikace s těmi městy a obcemi, s jejich starosty, s jejich zastupitelstvy vlastně odpovídám velice často na tyto otázky. I v souvislosti s tím, jakou vyvěšovat symboliku na svátek svatého Cyrila a Metoděje a tak dále. A je to poměrně těžké, protože oni jsou kvůli tomu dost často rozhádaní a nepřispívá to vlastně k jejich dobré atmosféře.

Tudíž já bych chtěl jenom říct pár poznámek hlavně k té věci odborné z pohledu pomocných věd historických. Je tady i pan předseda České vexilologické společnosti, takže ten potom jistě doplní.

Takže nechci věnovat pozornost problémům vyznačování hranic a tak dále, což byla nejčastější kritika v připomínkovém řízení všech ministerstev a řekněme i toho závěrečného z vlády, protože samozřejmě vnímali toto jako hlavní problém. Jakkoliv bude ten paragraf tam formulován, může to být na bázi dobrovolnosti. Mohou být označeny hranice Čech, Moravy, Slezska.

Mnozí připomínali, že tam není apel na tu slezskou hranici. Je tam odkaz na poslední hranici moravskoslezské Země před tím zrušením komunisty v roce čtyřicet devět. Takže ano, do toho nechci vstupovat, to musí napsat skutečně praktik.

Jinak ty cedule už v podstatě dávno existují. Tam velice spontánně, -akce- Kraje Vysočiny ze západní Moravy, Bystřice nad Pernštejnem, tudíž na těch místech, kde ty hranice vedou. Ať je to Pardubický kraj, Jihočeský nebo Vysočina, tak jsou běžně ty hnědé informační cedule už dávno vlastně instalovány, které informují na památky, muzea a tak dále. Takže myslím, že todlencto jako není, není předmětem tohoto semináře vlastně řešit. To je technikálie na právnících nebo na prostě odborníkovi, který je schopen napsat tuhle větu přesně, aby to bylo formulováno buď na bázi dobrovolnosti. prostě ti všichni místní vědí, kde ta hranice je.

Když spolky zájem mají, tak už tam dnes jsou krásné smaltované ovály a podobně. To si s tím určitě každý poradí. Takže já bych chtěl jenom upozornit v podstatě na ty věci ryze heraldické a potažmo vexilologické. Ty popisy, tak jak jsou.

Heraldika na rozdíl od právníků a úředníků vnímá popis, popis symbolů a jeho historickou kontinuitu. Ne obrázek. Úředník a právník vnímá obrázek. Proto ministerstvo práv, tedy spravedlnosti, se bálo: pozor, bude shoda malého státního znaku České republiky se zemským znakem Čech, bude-li, nebude-li rozlišen štít. Heraldika nic takového nezná.

Podívejte se na zákon číslo tři z roku devadesát tři, kde jsou popisy znaků, velkého znaku i malého znaku České republiky. Žádná typologie štítu tam není. Není tam uvedeno francouzský štít, klasicistní, španělský, pozdně gotický. Prostě, v průběhu stalětí se český lev, moravská orlice, slezská orlice malovali tu v gotickém, tu v renesančním, barokním, secesním nebo prvorepublikové variantě toho klasicistního štítu. Takže toto heraldici vůbec nevnímají jako problém, protože malý státní znak, ať už to bylo za Přemyslovců či Lucemburků, nebo za první republiky v podstatě vždycky vycházel z té hlavní země, korunní země nebo té největší země první republiky a fungoval logicky jako státní znak. Tak tam střet není.

To jenom poznámka k tomu, že opravdu je téměř úplně jedno, jestli ten tvar je ten pozdně gotický, jak ho mistr Louda namaloval do toho zá(kona), do té přílohy toho zákona z roku, číslo tři z roku devadesát tři. A když si ho prostudujete, tak žádnou zmínku o typu, o tvaru štítu tam samozřejmě nenajdete, což je heraldicky v pořádku. Prostě heraldika to neřeší.

Takže chci říct, že paragraf jedna a dva a tři se dají úplně jednoduše popsat: znak Čech tvoří červený štít s českým lvem, znak Moravy tvoří modrý štít s moravskou orlicí, znak Slezska tvoří zlatý štít se slezskou orlicí. Taktéž vlajky. Úplně jednou větou.

Tak to lze popsat, tak je to popsáno i v zák(oně), v dekretech vydávaných předsedů, předsedy Poslanecké sněmovny při udělených znacích krajů, takže i ten zmiňovaný Jihomoravský: čtvrcený štít, v prvním poli moravská orlice: tečka. V druhém znak města Brna, ve třetím doplňkový symbol vinného hroznu a ve čtvrtém doplňkový symbol variantní, tehdy užívané v devatenáctém století orlice zlatočervené.

Ale není popsána jako moravská. To je důležité, protože heraldika pracuje s konvenčním termínem. Vy znáte skotského lva, norského lva, polskou orlici potažmo orla, německého orla (...).

A když se takto řekne, tento terminus technicus, ten konvenční termín, tak každý heraldik v Evropě potažmo na světě ví, co to přesně je.  Ale vy nemůžete rozlišit variantu. Vy nedokážete říct, je to varianta z té doby. Protože, když se udělil znak Velehradu, tak ve znaku Velehradu je hlava moravské orlice.

To je právní termín v dekretu podepsaném předsedou poslanecké sněmovny. Tam není specifikace jaká varianta, protože heraldik ví, že primární terminus technicus je šachovaná orlice zavedená Přemyslem Otakarem druhým a potvrzená první republikou a Českou republikou v této podobě.

Podobně v historických znacích jsou varianty samozřejmě, jak bylo už zmíněno toho Znojma. Vyskytují se samozřejmě varianty českého lva i ve zlaté variantě, viz Předklášteří u Tišnova, protože u komunální heraldiky bylo běžné, aby se odlišila symbolika od symbolu panovníka potažmo země, že se tinktury změnily. Takže ve znaku Čáslavi najdete českého lva v modrém štítě, v modrém poli. Podobně v tom zmíněném znaku Předklášteří najdete zlatého dvouocasého lva. Takže toto v podstatě je dáno pravidly heraldiky.

Takže oba první tři paragrafy mohou být velice stručně formulovány, ale vzniká ten problém, na který podvýbor pro heraldiku upozorňuje, respektive jeho experti, právě s tou variantou.

Plně chápu jak, jak pisatelem zákona, nebo návrhu zákona bylo toto myšleno, vyjít vstříc jakési možnosti. Já chci jenom upozornit na jednu věc. Vždycky, když dojde k téhleté variantnosti, tak zazní názor: vy nám tady zákonem stanovíte heraldickou vlajku.

Heraldická vlajka je taková, která není tvořená pruhy, typicky vexilologickými prvky, ale figurou převedenou ze znaku. Je to běžné zase u těch, u těch vlajek krajských, logicky. Známe to i, i ve spoustě jiných případů, jak komunálních, tak i některých vlajek státních, viz třeba vlajka Albánie opakuje toho orla tak jako ve znaku.

Bikolóry, bíločervená užívaná v devatenáctém století v době nacionalismu českými obrozenci, na Moravě stále diskutovaná a probíraná zlatočervená nebo žlutočervená bikolóra. Bez použití štítu na tu vlajku ji nerozlišíte. Nerozlišíte ji od vlajky Prahy, tu žlutočervenou. Nerozlišíte ji od vlajky Českých Budějovic, která je shodná. Nerozlišíte to od žádné spolkové nebo vlajky státu spolkového typu v Rakousku, typu v Německu. Ty spolkové vlajky tamních států jsou tvořené většinou těmi bikolórami z devatenáctého století. Musí na ně klást štít.

Naše česká vexilologická škola je toho názoru, od počátku, že vlajka nemá být nositelem štítu. Štít je hmotný předmět a nepatří na vlající list.

Vy ho použijete tehdy, když není zbytí. Slovensko, když se osamostatnilo, a jeho trikolóra byla shodná s ruskou vlajkou. Muselo na ni položit štít. Podobně Slovinsko. Ale naše praxe není shodná jako s německou, potažmo s rakouskou. Neopakujeme štíty na vlajkách. Tudíž v návrhu zákona byly tyto vlajky koncipovány opakováním, převedením obsahů štítů na vlajkový list, obdélníkový. Což je velice rozumné.

Je to vlastně minimum a zároveň maximum možného. Protože, je mi úplně jasné, že všichni zastánci větších autonomních nebo jakýchkoli práv Moravy vnímají jako svou vlajku Moravy žlutočervenou bikolóru. Tak, jak se o ni přeli naši předkové a poslanci, vaši předchůdci v, na sněmu osmnáct set čtyřicet osm. Jak se potom samozřejmě v roce devatenáct set patnáct, v době bohužel první světové války, stanného práva a tak dále, (poznámka: se červenozlatě šachovaná orlice dostala) do státního zákona.

Je proto jasné, že první republika, která vlastně vytvořila koncept státních symbolů, které i dodneška využíváme my v rámci České republiky, nemohla, bohužel nebo bohudík, jak kdo chce, použít to, v uvozovkách, omlouvám se za to slovo, za tu veteš toho devatenáctého století. Protože všechny ty problémy toho nacionalismu, kdy se o to hádali poslanci na tom sněmu osmnáct set čtyřicet osm, byl vlastně zprofanovaný tou první světovou válkou, kdy v letech devatenáct set patnáct až osmnáct ta zlatočervená orlice prostě byla součástí státního znaku císařství.

Je logické, že i když Moravskoslezská země zůstala zachována za první republiky, tak nebyly její symboly stanoveny, protože tady byl odpor proti těm bikolórám shodným pro spolkové země v Rakousku a v Německu. Takže chci na to jenom upozornit, že to není nic proti.

Já jsem ze západní Moravy, vnímám to citlivě. Vím jak se ti lidé tam hádají, jak se přou: co použít, co vyvěsit. Ve výsledku nevyvěsí nic.

Zajímavé je, že krajské vlajky vůbec mezi občany, mezi radnicemi žádnou popularitu skoro nenalezly. Když pojedete po českých a moravských vesnicích tak, tak neuvidíte téměř krajskou vlajku, protože to ztotožnění s tím krajem je, ano, připouštím, Jihočeši jsou hrdí na svou ...

Starosta Bučovic poznamenal: "U nás v Bučovicích na jižní Moravě máme na radnici Jihomoravskou vlajku."

Na úřadě připouštím, ale, ale prostě občan s tím nejde ani demonstrovat, nemá to ani na baráku, prostě nemá to malá obec na návsi, že jo. Má to samozřejmě úřad z titulu, že tam má unijní, že tam má samozřejmě státní, a co takovou tu čtyřset: státní, unijní, krajská a komunální, tedy ve ... plně chápu. Ale lidé, chápu, že Češi a Slezané méně, ale Moravané prostě hrdě pod tím symbolem jdou. Já jim to nemohu brát. Nikdo jim to nemůžeme brát, jak pan poslanec tady správně zdůraznil, ale oni se opravdu o to těch třicet let, minimálně od vzniku České republiky, přou, co teda máme věšet.

A já, když jim mám na to odpovědět, tak já jim nejsem na to schopen odpovědět. Protože když mají použít rady žlutočervené bikolóry, která se opravdu mezi lety osmnáct set čtyřicet osm až devatenáct set osmnáct používala, na těch zemských úřadech, tak byla bez štítu. Ale dneska je nepoužitelná. A jakmile tam dáváte štít, už musíte mít orlici s odlišným šachováním, než je ve státním znaku, a vznikají problémy.

Takže oni si řeknou: "Radši než toto, my tomu nerozumíme, nic.".

A Moraváci řeknou: "Až budeme samostatní, v uvozovkách, tak si rozhodneme sami.".

Zapomínají na jednu věc. Heraldika a vexilologie v podstatě historicky nikdy nebyla otázkou demokratické volby. Herold, heroldský úřad byl součást moci výkonné. Je to součást, podobně jako na Slovensku, ministerstva vnitra.

To, že jsme to v roce devadesát dali tuto agendu podvýboru pro heraldiku a vexilologii, tedy parlamentu, pořád je tam velká, velký vliv nikoliv pléna, ale rozhodnutí předsedy. Všecky komunální znaky, všecky krajské znaky a vlajky uděluje svým rozhodnutím předseda poslanecké sněmovny, žádní poslanci svým (...) hlasováním.

Chci tím říct, že tak jako v medicíně, jako v, ve fyzice a jiné exaktní vědě i v oblasti heraldiky a vexilologii definoval symboliku odborný orgán, ať už to byl panovnický herold, dvorský úřad, potažmo ministerstvo vnitra c. k. nebo ministerstvo vnitra první republiky, teď je to tedy v rukách, v uvozovkách, moci zákonodárné. Ale pořád je to jenom gesce, výsostné právo z jednacího řádu a, a zákona o obcích předsedy, předsedy poslanecké sněmovny.

Takže i na to pozor. Je naivní si myslet, že tato věc je otázkou plebiscitu, jako když si vybíráme logo fotbalového klubu. Takže tolik jenom na ten problém, že opravdu na tu variantnost pravděpodobně v podvýboru zazní největší kritika.

A poslední věc. Co se týče užívání, tak jak už tady pan docent zmínil, v podstatě se to samozřejmě odkazuje na, na standardní zákon o užívání státních symbolů. Ale pozor. Musí být určena precedence. Jinými slovy, my z tohoto zákona nevíme, jestli vlajky a znaky krajů (...oprava: zemí), zemí České republiky, budou-li uzákoněny, stojí před znaky a vlajkami krajů, nebo za nimi, z hlediska pořadí.

Rozumíme si: čestného pořadí. Protože, jestliže se dodržuje vlajková etiketa, tak stojí vždycky státní potažmo dalších zahraničních států, potom vlajky mezinárodních organizací typu EU, typu NATO, poté samozřejmě vlajky vyšších územních celků, v našem případě tedy krajů, a poté komunálních, tedy měst a obcí.

Kde budou stát znaky a vlajky historických zemí? Před nebo za? Mělo by být uzákoněno. Takže to je ještě taková poslední, poslední poznámka.

A úplně úplně to uzavřu tím. Náš zákon o užívání státních symbolů České republiky je samostatným zákonem z roku dva tisíce jedna, zatímco Slováci ho mají spojený se zákonem o státních symbolech celé republiky. To je ten náš zákon tři, a potom po X lety byl vydán tento. Slováci to mají mnohem lépe ošetřené. Náš zákon o užívání státních symbolů je velice benevolentní. Předpokládá, předpokládá prostě rozum a cit uživatele.

Ale všimněte si, když proběhlo připomínkové řízení k tomuto návrhu zákona o zemských znacích a vlajkách: jeden ministr má na hlavičkovém papíru malý státní znak, druhý ministr velký státní znak. Vůbec s tím neumí pracovat. Přitom vlastně jsou to naprosto přirozené věci. A když se podíváte na problém s našimi dresy hokejistů a fotbalistů, tak ty vlastně vytlačily státní symboliku úplně. To by se na Slovensku nestalo. Když tam taková tendence byla, zasáhl herold.

Takže chci tím říct, že opravdu Česká republika v tomto ve spoustě věcí zaspala. A třeba mnohem méně než Němci nebo Slováci. Když se podíváte na weby jednotlivých ministerstev, úřadů, institucí, soudů, je to jedno logo vedle druhého. Podívejte se na weby ministerstva vnitra. Poznáte, že jste na stránkách instituce České republiky? Bleděmodrá, bílá. Kde jsou státní barvy, kde je státní znak na tom webu? Nikde.

Podívejte se Úřad vlády. Je tam jakýsi hnědý flek s dvěma íčky, černý flek se lvem a jakási modrá. To znamená zase. Ty tři kolečka, proč nejsou aspoň trikolórové. Prostě slovenský zákon má jasně, pracujete se státním znakem anebo s národní a státní symbolikou. Takže bych očekával, že ty weby budou minimálně ve státních barvách, viz německé weby. Že ty weby budou pracovat se státním znakem velkým, potažmo lipovými listy, potažmo trikolórou. To nenajdete. Opravdu. Za domácí úkol se podívejte. Cizinec ani našinec na institucích tohoto státu nepozná vlastně, kde je. Nejsme Czech republic, jsme Logo republic.

A tím se s omluvou jako už končím. Už jsem se moc rozohnil. Ale chtěl jsem upozornit jenom na důležitou věc.

Prosím, pošlete to do čtení prvního. A prosím svěřte to s důvěrou Podvýboru pro heraldiku a vexilologii, protože tamní pánové, jako pan doktor Müller, pan doktor Svoboda byli u tvorby současných státních symbolů. Jsou to už teda pánové sice v letech, ale pamětníci. A mají teda plnou důvěru z hlediska mně jako historika, který absolvoval, vystudoval vědy pomocné historické a v praxi opravdu pro ty občany dělá, napříč celou republikou, na Moravě, v Čechách i ve Slezsku. Tak vím o čem mluvím, že to opravdu nějakým způsobem doladí. Takže, to je asi poslední věc, kterou bych k tomu chtěl říct a omlouvám se, že jsem přetáhl čas.