Moravia ein Blatt zur Unterhaltung, zur Kunde des Vaterlandes, des gesellschaftlichen und industriellen Fortschrittes. Noviny Moravia byly vydávány v letech 1838-1848.
Moravia, Brünn, 29. září 1846, č. 117, s. 465:
Moravia.
Ein Blatt zur Unterhaltung, zur Kunde des Vaterlandes, des gesellschaftlichen und industriellen Fortschrittes.
Redakteur: Johann Ohéral.
Neunter Jahrgang.
Brünn, 1846. N° 117. Dienstag den 29. September.
Die Fahnenweihe des Olmützer bewaffneten Bürger-Corps am 20. September 1846.
Die glorreichen Monarchen Oesterreichs haben der Bürgerschaft der königl. Hauptstadt Olmütz in huldreicher Anerkennung ihres treuen und ehrenhaften Verhaltens in den Tagen der Feindesgefahr viele Gnaden und Auszeichnungen verliehen, welche in den Blättern der heimatlichen Geschichte eben so als ein unsterbliches Denkmal der Herrscherhuld prangen, wie sie die Reihen der Bürger immerdar befeuern werden, sich auch in künftigen Fällen durch freudige Darbringung von Gut und Blut für das Heil des Kaiserhauses, des Vaterlandes und der Heimatstadt der allerhöchsten Begünstigungen würdig zu machen.
Als besondere Zeichen der Huld Sr. k. k. apostol. Majestät Ferdinand I. und Maria Anna, der hohen Kaiserin werden von dem Olmützer Bürger-Corps, die demselben durch a. h. Entschließung vom 20. Jänner 1844 "ausnahmsweise und aus besonderer Gnade" ertheilte Bewilligung, die bei der k. k. Armee eingeführten Abzeichen in der bisherigen Weise tragen zu dürfen, und die durch a. h. Entschließung vom 25. April l. I. an das Olmützer Bürger-Corps erfolgte Verleihung einer k. k. Leibfahne*, endlich das von Ihrer k. k. Majestät, der regierenden Kaiserin Maria Anna hiezu erhaltene, wahrhaft kaiserlich ausgestattete Geschenk eines herrlichen Fahnenbandes** im tiefsten Dankgefühle erkannt.
Se. fürstl. Gnaden, der allverehrte Oberhirt und Erzbischof, Maximilian Joseph, den Bürgern dieser Stadt von jeher mit auszeichnender Gewogenheit zugethan, hat zu deren hoher Freude sich entschlossen, zur Verherrlichung des Festes, die Weihe dieser neuen Fahne am 20. September l. J. j in eigener Person zu vollziehen.
Dieses seltene, in später Zukunft kaum wiederkehrende Fest, zu welchem Stabs-und Oberofficiere, dann Mitglieder der Bürger-Corps von Brünn, Prag, Wien, Pest, Sternberg, Kremsier, M. Neustadt u. A. erschienen sind, ward am 19. Sept. Abends mit einem, von der Musik-Bande des Bürger-Corps in Begleitung einer Anzahl Fackeln tragender Bürger ausgeführten Zapfenstreiche eröffnet.
Festliche Reveille-Musik ertönte am Morgen des eigentlichen Weihetages durch die Stadt, vom Rathhause flaggten Fahnen in den Landesfarben, die Volksmenge drängte sich durch die Gassen, namentlich um den zur Abhaltung der Feierlichkeit an der h. Dreifaltigkeits-Statue aufgerichteten, geschmackvollen Altar.
Gegen 9 Uhr rückten die auf dem Niederringe in vollster Parade ausgestellten 6 Compagnien des Bürger-Corps, nachdem die alte Fahne vom Rathhause abgeholt worden war, mit klingendem Spiele auf den Oberring ab, wo die Aufstellung in zweckmäßiger Form statt fand, und die Ordnung durch k. k. Militärspaliere erhalten ward.
Hier hatten sich bereits Se. königl. Hoheit Erzherzog Ferdinand Victor von Oesterreich-Este, die Fahnenpathin, Ihre Excellenz. Freiin von Lauer, der k. k. Rath und Bürgermeister als Oberst des Bürger-Korps, die hohe k. k. Generalität, viele k. k. Staabs- und Oberoffiziere, die Vorstände der Dikasterien u. Unterrichtsanstalten, das bürgl. Offizier-Korps der vertretenen Städte, das hochw. getreue Metropolitan-Kapitel und andere Gäste versammelt. Nachdem Se. fürstl. Gnaden in feierlicher Auffahrt mit dem Hofstaate erschienen waren und den zubereiteten erzbischöflichen Sitz eingenommen hatten, ging nach dem Militär-Reglement die übliche Abholung der neuen Fahne und ihre Niederlegung auf den, vor dem Altare hiezu, zwischen dem Betpulte des Korps-Obersten und Ihrer Excellenz der Fahnenpathin vorgerichteten Tisch vor sich, worauf die Ceremonie mit einer, von Sr. Hochw. dem Probste und Dom-Kapitular Eduard Ritter von Unckhrechtsberg vorgetragenen Rede begann. Hierauf folgte das unter zahlreicher Assistenz von Sr. fürstlichen Gnaden gefeierte solenne Hochamt, dessen Hauptmomente (...)
*Weiß, mit roth-weiß-gelb-schwarzer Einfassung; auf der einen Seite das große k. k. Staatswapen, auf der anderen das Bildniß der Himmelskönigin auf der Weltkugel stehend, und der Schlange den Kopf zertretend.
** Grün, mit prachtvollen, in Silber nach Bas-Relief-Art ausgeführten Arabesken, mit Silberfransen an den Enden, an deren 4 Seiten die Landes-Patrone Mährens, Cyrill und Methud, die heil. Stadtpatronin Paulina, das k. k. österreichische und konigl. Sardinische Familienwapen, dann das Olmützer Stadtwapen in meisterhafter Stickerei abgebildet sind. Auf der einen Seite der Bandfläche liest man die für das Bürger-Corps so ehrenvollen Worte: „Nemini fide secundi“ („Sie stehen an Treue Keinem nach!“) auf der anderen Namen der kaiserlichen Spenderin: „Maria Anna, Austriae Imperatrix.“
Zobrazují se příspěvky se štítkemMoravské zemské desky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMoravské zemské desky. Zobrazit všechny příspěvky
Patent Ferdinanda III. z 26. listopadu 1641, jímž ustavuje Brno sídlem nejvyšších zeměpanských a zemských úřadů
Spor mezi Olomoucí a Brnem o postavení zemského hlavního města probíhal i v 17. století. Ve prospěch Brna jej ukončila listina, která byla vydána 26. listopadu 1641. Císař Ferdinand III. patentem Brno určil za sídlo nejvyššího správního úřadu - moravského královského tribunálu, i úřadu moravských zemských desk (viz katalog k výstavě konané na podzim 2018 Morava jako součást českého státu; Mlateček, Karel, Černušák, Tomáš: Morava jako součást českého státu. Společný vývoj od středověku do 20. století. Události – jevy – osobnosti. Brno: Moravský zemský archiv v Brně, 2018, s. 156).
"My Ferdinand třetí z Boží milosti volený římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše, uherský, český, dalmatský, charvatský a slovanský etc. král etc., arcikníže rakouské, margkrabě moravské, lucemburgské a slezské kníže a lužický margkrabě. Všem věrným obyvatelům a poddaným našim dědičného Margkrabství našeho moravského, jakého ti koliv důstojenství, stavu, řádu a povolání jsou, milost naši císařskou a královskou i všeckno dobré vzkazovati a jim vedle toho milostivě znáti dávati ráčíme: že jsme se, jak z otcovské lásky a starosti, kterou za věrné poddané naše a o obecné dobré snášíme, tak takéž mnohých jiných hodných a poddaných příčin, milostivě resolvírovati ráčili, aby již dáleji soudové naši zemští, (kteří posavád jednak v městě Olomouci, jednak zase v městě Brně držáni bývali) stále na jistém místě, kde by se vedle společných desk zemských i Královský tribunál náš hájiti a jeden každý bez obtížného a nákladného semotam objíždění, jak v spravedlnosti své, brzského náležitého fedruňku užíti, tak také pro sebe a budoucí jeho, k dokonalé bezpečnosti přijíti mohl, ustanovené a utvrzené byli. A poněvadž jsme z mnohých znamenitých příčin a důvodův, dadouce sobě od předních duchovního a světského stavu obyvatelův a přivtělených oudův země této v té příčině prošlá, požádaná dobrá zdání s dostatkem přenésti, k tomu město naše Brno milostivě obrátiti ráčili: Tak že dále toliko v témž samém městě našem Brně, jak královský soud náš zemský, taky tribunál, a dsky zemské, vždyckny stále se zdržovati a hájiti a teď ve jméno Boží toho tam začátek při nejprvnějším příštím soudu zemským Svatotříkrálovským se učiniti. Tolikéž již spolčené dsky zemské v ten čas tam se otevříti. Náš Královský tribunál pak i hned tam přenesen a držán býti má. Vedle čehož se všichni naddotčení věrní obyvatelové téhož margkrabství našeho moravského, obzvláště pak ti, kteříž tak co buď při královském soudu našem zemském, tribunálu, aneb při týchž dskách zemských činiti mají, jak spraviti do města Brna vypravovati, a tam při jedné neb druhé expedici potřeby své náležitě říditi, jak věděti budou. Dán v městě našem Vídni dvacátého šestého dne měsíce listopadu léta Páně šestnáctistého čtyrydcátého prvního a království našich římského pátého, uherského sedmnáctého a českého čtrnáctého."
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 17 Moravské místodržitelství – patenty, karton č. 159, rok 1641
Změnu završil patent vydaný v roce 1642, rušící dělení moravských zemských desek na olomouckou a brněnskou řadu. Za titulním listem je na další straně patentu před vlastním textem ve vnitřním rámečku znak Moravy: Insignia Marchionatus Moraviae.
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 17 Moravské místodržitelství – patenty, karton č. 59, sign. L3-1
 |
| Patent Ferdinanda III. z 26. listopadu 1641, jímž ustavuje Brno sídlem nejvyšších zeměpanských a zemských úřadů |
"My Ferdinand třetí z Boží milosti volený římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše, uherský, český, dalmatský, charvatský a slovanský etc. král etc., arcikníže rakouské, margkrabě moravské, lucemburgské a slezské kníže a lužický margkrabě. Všem věrným obyvatelům a poddaným našim dědičného Margkrabství našeho moravského, jakého ti koliv důstojenství, stavu, řádu a povolání jsou, milost naši císařskou a královskou i všeckno dobré vzkazovati a jim vedle toho milostivě znáti dávati ráčíme: že jsme se, jak z otcovské lásky a starosti, kterou za věrné poddané naše a o obecné dobré snášíme, tak takéž mnohých jiných hodných a poddaných příčin, milostivě resolvírovati ráčili, aby již dáleji soudové naši zemští, (kteří posavád jednak v městě Olomouci, jednak zase v městě Brně držáni bývali) stále na jistém místě, kde by se vedle společných desk zemských i Královský tribunál náš hájiti a jeden každý bez obtížného a nákladného semotam objíždění, jak v spravedlnosti své, brzského náležitého fedruňku užíti, tak také pro sebe a budoucí jeho, k dokonalé bezpečnosti přijíti mohl, ustanovené a utvrzené byli. A poněvadž jsme z mnohých znamenitých příčin a důvodův, dadouce sobě od předních duchovního a světského stavu obyvatelův a přivtělených oudův země této v té příčině prošlá, požádaná dobrá zdání s dostatkem přenésti, k tomu město naše Brno milostivě obrátiti ráčili: Tak že dále toliko v témž samém městě našem Brně, jak královský soud náš zemský, taky tribunál, a dsky zemské, vždyckny stále se zdržovati a hájiti a teď ve jméno Boží toho tam začátek při nejprvnějším příštím soudu zemským Svatotříkrálovským se učiniti. Tolikéž již spolčené dsky zemské v ten čas tam se otevříti. Náš Královský tribunál pak i hned tam přenesen a držán býti má. Vedle čehož se všichni naddotčení věrní obyvatelové téhož margkrabství našeho moravského, obzvláště pak ti, kteříž tak co buď při královském soudu našem zemském, tribunálu, aneb při týchž dskách zemských činiti mají, jak spraviti do města Brna vypravovati, a tam při jedné neb druhé expedici potřeby své náležitě říditi, jak věděti budou. Dán v městě našem Vídni dvacátého šestého dne měsíce listopadu léta Páně šestnáctistého čtyrydcátého prvního a království našich římského pátého, uherského sedmnáctého a českého čtrnáctého."
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 17 Moravské místodržitelství – patenty, karton č. 159, rok 1641
 |
| Instrukce Ferdinanda III. z 2. ledna 1642 pro úřad moravských zemských desek |
Změnu završil patent vydaný v roce 1642, rušící dělení moravských zemských desek na olomouckou a brněnskou řadu. Za titulním listem je na další straně patentu před vlastním textem ve vnitřním rámečku znak Moravy: Insignia Marchionatus Moraviae.
 |
| Insignia Marchionatus Moraviae: znak Moravy |
Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 17 Moravské místodržitelství – patenty, karton č. 59, sign. L3-1
Co vy na to? s archivářem Tomášem Černušákem - pořad o výstavě Morava jako součást českého státu
Dne 5. listopadu 2018 proběhla vernisáž k výstavě Morava jako součást českého státu. Fotografie z vernisáže, z nichž na jedné vidíme ve výstavním sále přítomnou moravskou vlajku, jsou k vidění na stránkách Moravského zemského archivu v Brně.
Na fotografii s moravskou vlajkou stojí uprostřed ředitel MZA v Brně Ladislav Macek. Vedle něj napravo je ředitel Odboru archivní správy a spisové služby Jiří Úlovec. Do řeči se s nimi dal zástupce vedoucího Ústavu pomocných věd historických a archivnictví FFMU v Brně Stanislav Bárta.
O výstavě veřejnost informuje pozvánka na stránkách Kam v Brně: "6.11.-24.11., 10:00 - 18:00 (mimo NE a PO)
Morava jako součást českého státu - společný vývoj od středověku do 20. století
Moravský zemský archiv v Brně vás v souvislosti se 100. výročím československé státnosti zve na výstavu "Morava jako součást českého státu - společný vývoj od středověku do 20. století (události, jevy, osobnosti)." Výstava bude prezentovat mimořádné skvosty z depozitářů Moravského zemského archivu, které se veřejnosti představují zcela ojediněle a jen omezenou dobu.
Výstava bude otevřena od 6. do 24. listopadu 2018, vždy od úterý do soboty, 10-18 hodin (neděle a pondělí zavřeno). Vstup zdarma."
Na obrázku, který byl předtím publikován jako ilustrační k článku Nejcennější právní a katastrální dokument v zemi je k vidění v Brně, který ovšem obsahuje i některé nepřesnosti či přímo omyly, je zachycena vitrína s vystavenými originály moravských zemských desek. Novinářský "přístup" se projevil, když pomineme celé první souvětí perexu, ve znění jeho zakončení: "jaké v české historii existují" Na to reagoval v diskuzi pod článkem jeden ze čtenářů připomínkou: "Moravské zemské desky jsou jedním z nejvzácnějších dokumentů, nikoliv v české historii, ale v moravské!" Podobně květnatá (a nepřesná) vyjádření obsahuje článek Blesku: Unikátní středověké tisky nevyčíslitelné hodnoty: Na pár dní je ukážou v Brně.
Náhodný vtipný čtenář tohoto článku v Blesku si o některých zahrnutých ideách myslí toto:
"Přepište dějiny, žádný Němec, ale Moravan vynalezl knihtisk o sto let dříve. :-)!
Já bych prosil vystavit 150 díl "desky/fošny" z roku 2018. :)
Tak třeba byl mezi těmi stavy i nějaký šlechtic rodem z Čech. :)
Blesk je super čtení, každá babka, jdoucí v neděli z kostela se staví pro rohlíky a Blesk v Albertu. :)"
K diskuzi pod článkem na "novinkách" pak poznamenává:
Kniha, kterou na obrázku k článku vidíme ve vitríně nalevo, v sobě zahrnuje prvních pět knih brněnské řady. Začíná Knihou Erharda z Kunštátu z let 1348–1350. Kniha napravo, Kniha Ješka či Jana ze Šternberka, je její až šestou knihou z let (1370) 1373–1384.
Dne 5. listopadu byl vysílán rozhlasový pořad Co vy na to? s archivářem Tomášem Černušákem. Na stránce rozhlasového archivu je uložen záznam pořadu (stránka archivu nazvána: V Moravském zemském archivu jsou dočasně k vidění „korunovační klenoty Moravy“) s úvodní textovou informací o výstavě Morava jako součást českého státu zahájené 6. listopadu 2018: "Moravský zemský archiv poprvé po desítkách let vystaví unikát - část Moravských zemských desk, ale také antifonář královny Elišky Rejčky či závěť Vratislava z Pernštejna.", který je možno si stáhnout, rovnou poslechnout a sdílet.
Moravský zemský archiv v Brně k výstavě uspořádané k stému výročí vzniku samostatného státu 1918–2018 vydal katalog Morava jako součást českého státu. Společný vývoj od středověku do 20. století. Události – jevy – osobnosti, v němž před částí s vlastními obrázky exponátů nalezneme studie k některým tématům (Karel Mlateček: Morava na počátku vlády Jana Lucemburského; Tomáš Černušák: Reforma církevních řádů na Moravě v předbělohorském období; Jitka Padrnosová: Marie Terezie a školství; Bohumír Smutný: K počátkům mechanického předení vlny v Zábrdovicích; Petr Sychra: Rozvoj železniční dopravy na Moravě aneb "Všechny svoje symfonie bych dal za to, kdybych vynalezl lokomotivu"; Michaela Růžičková: Vývoj ženského hnutí na Moravě v 19. století; Ivo Durec: T. G. Masaryk a Rajhrad). Jednotlivé části po studiích následujícího katalogu jsou uvozeny texty, jež jsou na výstavě umístěny na stěnách vedle vitrín s dokumenty:
Formování vztahu Čech a Moravy ve středověku
Středověká práva země
Moravské zemské desky
Česká královna na Moravě: Eliška Rejčka
Konfesní poměry v 16. století
Pernštejnové - přední aristokratický rod Moravy
Stavové versus panovník – Morava na začátku 17. století
Rekatolizace a upevnění panovnické moci v pobělohorském období
Osvícenské reformy
Industrializace Moravy jako určující fenomén období 19. a 20. století
Revoluční rok 1848 na Moravě
Národní a ženské hnutí na Moravě
Morava jako dopravní uzel
Národnostní otázka a vznik samostatné republiky
Katalog zakončuje seznam vystavených předmětů a seznam pramenů a literatury.
Návštěvníci si v odpočinkovém koutku také mohli složit krásné puzzle - obrázek, na němž byl znak Moravy, pod ním nakresleno Brno 2. poloviny 17. století (zdroj: fond A 3 Stavovské rukopisy, inv. č. 45, Kniha stavu panského, rok 1670). Své vědomosti si mohli ověřit pomocí kvízu. A v další hře z jednotlivých kostek jejich obracením složit šest obrázků archivních dokumentů. Tato skládačka byla vytvořena z fotografií čtyř obalů moravských zemských desk, jednoho zápisu k landfrýdu a jednoho otevřeného antifonáře.
Co vy na to? - přepsáno z odposlechu záznamu
Miloš Šenkýř: "Lidé v následujících dnech poprvé po mnoha letech a v některých případech úplně poprvé uvidí nejvýznamnější archivní listiny dokládající historii Moravy. Začíná pořad Co vy na to? a jeho příjemný poslech přeje Miloš Šenkýř. A ve studiu už vítám hosta Tomáše Černušáka z Moravského zemského archivu. Dobrý den."
Tomáš Černušák: "Dobrý den."
Miloš Šenkýř: "Pane doktore, asi se nedá začít jinak. Co vlastně tedy z těch trezorů pro následující dny vytáhnete a co veřejnosti představíte."
Tomáš Černušák: "Já možná začnu trochu šířeji. Vlastně posláním archivů včetně toho našeho není dělat výstavy. My plníme vlastně jiné úkoly. Především je to samozřejmě přebírání dokumentů trvalé historické hodnoty, jejich zpracování, zpřístupnění badatelům. Důležitý je segment třeba digitalizace archiválií. Spolupracujeme na formaci vysokoškolských studentů archivnictví nebo se věnujeme vědeckovýzkumné činnosti, a to ještě nepočítám vlastně státní dohled nad výkonem spisové služby. Výstavy jsou v archivech takový fenomén posledních desetiletí, v naších zemích. Tvoří, řekněme, jakousi třešničku na dortu naší práce. Němečtí kolegové pro tuto činnost pro širší veřejnost, nebo určenou širší veřejnosti, používají termín archivní pedagogika. A to je vlastně i cílem naší výstavy, prezentovat významné dokumenty, které se týkají dějin Moravy. Máme výbornou příležitost. Je stoleté výročí československé státnosti. A my jsme se na rozdíl od mnoha jiných institucí rozhodli jít jinou cestou. To znamená, nezkoumáme nebo neprezentujeme dokumenty, které se týkají posledních sto let, ale které se týkají rozvoje státnosti a kultury před více než sto lety. To znamená, zaznamenáváme dobu od středověku, ale končíme přibližně tím rokem devatenáctsetosmnáct."
Miloš Šenkýř: "Takže se pochlubte, co vlastně představujete. Co jste vybrali."
Tomáš Černušák: "No, my jsme nachystali vlastně návštěvníkům výstavy takové dokumenty, které se vystavují zcela výjimečně a v dohledných desetiletích se vystavovat s největší pravděpodobností vůbec nebudou, a které se za standardních okolností badatelům ani půjčit nedají ani ve studovně. Jako takový klenot, řekněme moravský klenot, něco jako korunovační klenoty naše, tak považujeme samozřejmě moravské zemské desky. To znamená ty hlavní právní dokumenty, které vznikaly už od poloviny čtrnáctého století. Ale kromě toho jsme tam vlastně v různých epochách ukázali i jiné dokumenty, nejen ze středověku ale až vlastně po po dvacáté století."
Miloš Šenkýř: "Buďte ještě trošku konkrétnější, ..."
Tomáš Černušák: "Aha, ..."
Miloš Šenkýř: "A přidejte ještě některou zajímavost."
Tomáš Černušák: "Dobře. Přidám. Jedním z takových vizuálně zajímavých exponátů je třeba Antifonář královny Elišky Rejčky. Jeden z mála, který je uchováván vlastně tady v Brně v našich fondech, který je taky kulturní památkou, který se vyznačuje mimořádnou výtvarnou kvalitou, odpovídající době vzniku první poloviny čtrnáctého století. Takovou zajímavostí třeba tady tohodle rukopisu je to, že ten středověký malíř tam s velkou oblibou maloval různé draky. Jo. Který jsou tam na těch iluminovaných iniciálách. Až přijdou návštěvníci, můžou se bavit tím, že na jedné z těch iniciál, která je tam vystavena, můžou pátrat, kde je tam schovaný drak."
Miloš Šenkýř: "Tam je škoda, že nebudou moct listovat. Samozřejmě, to je ale ..."
Tomáš Černušák: "No, to je samozřejmě škoda, to u těchto exponátů v podstatě možné jakoby není. Jsou tam základní listiny, které vydávali panovníci ve prospěch Moravy. To znamená udílení různých privilegií a práv. Je tam vystaveno privilegium císaře Fridricha III. s povýšením vlastně moravského znaku do té podoby červen ..., červen ..., zlatočervené, která pozď ..., stavy, stavy v té době v podstatě využív ..., jaksi akceptována nebyla. Máme tam vystavený originál závěti Vratislava z Pernštejna ..."
Miloš Šenkýř: "Tady se asi sluší poznamenat, že vy jste objevitel tohoto dokumentu."
Tomáš Černušák: "No, já jsem takový v uvozovkách objevitel, on, tadytle archiválie byla celou dobu součástí inventáře a byla běžně přístupná, jen si jí nikdo nevšimnul. A když se konala v v Praze velká výstava k Pernštejnům, tak my jsme ji při revizích takhle jaksi objevili a tehdy se zjistilo, že to je opravdový jediný dochovaný exemplář originál. Ony byly dva, jeden pro Čechy, jeden pro Moravu. Závěti, kterou, jak je psána opravdu vlastní rukou Vratislava Pernštejna. To tam vyplývá přímo jakoby z tohoto textu. Jo? Ale my samozřejmě saháme i dál, vlastně k těm dějinám modernějším až do dvacátého století. Jsou tam třeba rukopisy moravských vlastenců z poloviny devatenáctého století, které zaznamenávají události k roku osmnáctsetčtyřicetosm. Jsou tam dokumenty, které se týkají roku devatenáctsetosmnáct, materiály k industrializaci dopravy. A jedno téma tam máme i takové zajímavé jako rozvoj železniční sítě jako fenomén industrializované země."
Miloš Šenkýř: "Nabízí se otázka, proč jenom do toho dvacátéhočtvrtého jedenáctý?"
Tomáš Černušák: "No, archiválie vlastně podléhají při vystavování vždycky přísné kontrole. Na to existují vlastně standardy používané vlastně vypracované pracovníky Národního archivu a specialisty, kteří se tímto problémem zabývají nebo těmito otázkami zabývají, a každý z těch dokumentů je rozčleněn do určité kategorie, a podle toho, v jaké je škále citlivosti, tak se může určitou dobu vystavovat. Tam musí být, musí být totiž splněna celá řada podmínek. Jednak světelných, jednak tepelných, jednak vlhkostních. Ty nesmějí být překročeny, a proto vlastně takto cenné exponáty, jako jsou zejména ty na tom pergamenu, nebo iluminované rukopisy mohou být vystavovány pouze tři týdny a potom už celou řadu let potom ne. Jinak k těm normám, tam je to číselně stanoveno tak, že my vlastně můžeme je osvicovat světlem pouze v síle padesáti luxů. Ideální teplota pro vystavování takovýchto dokumentů je těch patnáct až osmnáct stupňů. To je, to je norma. Může teda jít až k dvaceti stupňům, dočasně. A relativní vlhkost by měla být padesátpět procent. Čili udržet vlastně tady tydle podmínky není nijak jednoduché, a hlavně, během těch tří týdnů my vyčerpáme u těch nejvzácnějších archiválií světelný limit, který mohou oni během roku akceptovat, nebo během několika let. Čili, po skončená výstavy je zase zavřeme do depozitářů a vystavovány mohou být až se souhlasem našich restaurátorek po uplynutí příslušného času."
Miloš Šenkýř: "A ještě k tomu musíte splnit bezpečnostní limity."
Tomáš Černušák: "No ještě k tomu musíme splnit bezpečnostní limity, To znamená ta výstava je permanentně pod dohledem kamerového systému, našeho interního, a při výstavě je samozřejmě vždycky přítomen některý z pracovníků nebo bezpečnostní služby, kteří zabezpečují tam ochranu."
Miloš Šenkýř: "Vy jste zvolili název, který by mohl být pro spoustu patriotů trošku provokativní."
Tomáš Černušák: "My jsme zvolili jako název záměrně trochu provokativní označení Morava jako součást českého státu. A musím říct, že záhy poté, snad tentýž den, co jsme to vyvěsili na na Fejsbůk, tak se nám tam ozvaly nějaké takové kritické připomínky, na které já jsem teda nejprve reagoval, ale potom jsem z toho rezignoval, protože to se mi zdálo, že to nemá moc smysl. Každopádně hodnocení tady těchto pisatelů na Fejsbůk bylo poněkud předčasné, než tu výstavu vlastně viděli. Já bych chtěl vlastně všechny posluchače ujistit, že cílem výstavy není řešit nebo nějak otvírat nebo uzavírat diskuzi o státoprávním vymezení mezi Čechami a Moravou. Ale naším cílem bylo vlastně prezentovat Moravu jako součást většího celku, určité oblasti, která se vyvíjela navzájem v úzkém vztahu. A to nemyslím jen ve vztahu státoprávním, ale třeba i hospodářském, náboženském, kulturním, politickém. Prostě, jádro českých zemí probíhalo bez ohledu na svébytný vývoj Moravy s vlastními privilegijemi vždycky ve vzájemném vztahu. A to je cíl naší výstavy."
Miloš Šenkýř: "Než se dostaneme k těm moravským zemským deskám ..."
Tomáš Černušák: "Hm"
Miloš Šenkýř: "... k té nejvýznamnější části, zastavme se ještě u antifonáře Elišky Rejčky ..."
Tomáš Černušák: "Hm"
Miloš Šenkýř: "... protože je to jenom jedna z několika rukopisných knih, které královna nechala zhotovit během doby, kdy žila tady v Brně. Je to jediná královna pohřbená v Brně, dokonce trojnásobná královna, dvojnásobná královna česká a jednou královna polská. Nepřemýšleli jste o tom, že byste zkusili dát dohromady všechny ty knihy, že by se podařilo je dát vedle sebe."
Tomáš Černušák: "No tak, přiznám se, že o tom jsme nepřemýšleli, ale je to zajímavý nápad někdy do budoucna, bych takto řekl. Ono, my jsme se soustředili v naší výstavě především na ty dokumenty, které pocházejí z našich fondů. To znamená buď z nás anebo máme zapůjčenu jednu archiválii ze Státního okresního archivu v Jihlavě. Je to především z toho důvodu, že z hlediska právního i logistického je to nejjednodušší varianta. A náš archiv oplývá šedesátidvěma kilometry materiálu, ze kterých můžeme pro podobnou výstavu nabídnout dostatek materiálu."
Miloš Šenkýř: "Jenom zkuste přiblížit, těch šedesátdva kilometrů, to znamená co, aby to posluchači pochopili."
Tomáš Černušák: "Jo, takhle. V podstatě, aby se to dalo dobře představit. Jsou to všechny knihy a kartony, když je poskládáte do jedné řady za sebou, vedle sebe, tak vám vytvoří řadu dlouhou šedesátdva kilometrů, z našich depozitářů. To znamená, člověk by mohl po ní kráčet hypoteticky řadu dní."
(znělka)
Miloš Šenkýř: "Hostem pořadu Co vy na to je Tomáš Černušák z Moravského zemského archivu. Je jedním z garantů unikátní výstavy, kterou bude archiv hostit ve svém sídle v Brně až do dvacátéhočtvrtého listopadu. Říkám to správně?"
Tomáš Černušák: "Ano."
Miloš Šenkýř: "Vraťme se tedy k té nejvzácnější části, k moravským zemským deskám. I ony letos mají vlastně osmičkové výročí. Jakou část z moravských zemských desk vlastně lidé uvidí?"
Tomáš Černušák: "Ze samotných moravských zemských desk uvidí návštěvníci tři exempláře. Jsou to dvě nejstarší knihy z roku 1348, a potom je to jeden obal, který je vlastně vystaven v části věnované rodu Pernštejnů. Ale, samozřejmě musí si každý návštěvník uvědomit, že, to co tam uvidí, je samozřejmě jenom výběr, nejenom u těch zemských desk, ale i u ostatních exponátů. My jsme sledovali poměrně dlouhé období, k němuž existuje obrovské množství dokumentů. Takže i to, co my prezentujeme, je jistým způsobem omezené a selektivní. Ovšem domníváme se, že ty zásadní jevy, fenomény či osobnosti to prezentuje tak, aby každý návštěvník si z toho odnesl určité poznatky o tom, jak se vlastně historická země Morava vyvíjela v kontextu českých zemí od středověku až do roku devatenáctsetosmnáct, než začala nová fáze české respektive československé státnosti."
Miloš Šenkýř: "Připomeňme, že české zemské desky shořely, ty původní, a také v evropském rozměru patří ty naše k těm nejstarším a nejobdivovanějším."
Tomáš Černušák: "No, je to taky důvod, proč jsou vyhlášeny jako jeden ze tří archivních souborů v naší republice, k národním kulturním památkám. Tam patří samozřejmě Korunní archiv v Praze, Třeboňská sbírka v Českých Budějovicích, a pak už pouze jenom Moravské zemské desky. Pro Čechy samozřejmě existovaly a existují také zemské desky, ale ta jejich středověká část sahající do třináctého století shořela při velkém požáru Pražského hradu v roce patnáctsetčtyřicetjedna. Toto neštěstí se těm našim deskám minulo, takže my je máme uchovávány od roku třináctsetčtyřicetosm, kdy je karel IV. po vzoru českých desek vlastně založil. Nejstarší dvě knihy, které existují, tak právě budou součástí naší výstavy a budou tak vystaveny zcela ojediněle, protože, pokud si dobře vzpomínám, tak v posledních desetiletích se takto originály nikdy nevystavovaly."
Miloš Šenkýř: "Naposledy je viděli asi lidé na Měnínské bráně někdy v osmdesátých ..."
Tomáš Černušák: "No to bylo někdy v osmdesátých letech, to jsem byl ještě snad někde studentem, mám takový pocit. Ani já si to nepamatuju. Takže je to takový, je to naprosto ojedinělá činnost."
Miloš Šenkýř: "Lidé většinou, pokud vidí zemské desky na nějakých dokumentech, vnímají ty jejich zdobené obaly."
Tomáš Černušák: "Hm. Každý komorník, který odpovídal za vedení zemských desk, příslušný kvatern, měl právo vyzdobit si jejich obal vlastně třeba vlastním vlastním znakem. V pozdější době to zdobení je takové mnohem kvalitnější a pestřejší. Takže se tam objevují třeba i figury nebo portréty těch komorníků. Kdyby si člověk mohl zalistovat těmito dokumenty, tak vesměs uvidí, že po té vizuální stránce jsou v uvozovkách možná pro někoho trochu nudné. Je tam latinský text psaný relativně úhledným písmem. Někde je přeškrtaný. Ale, tam je nutno říst, že to nejsou iluminované rukopisy, tak jak je třeba ten rukopis královny Elišky Rejčky, ale jsou to právní knihy. To znamená, šlechta, svobodné obyvatelstvo do nich od středověku zaznamenávalo veškeré změny na pozemkové držbě a ten ty zápisy byly obligatorní, povinné. To znamená, když nějaký šlechtic chtěl něco koupit, prodat nějaký majetek a podobně, tak samotná ta transakce nebyla platná, dokuď to nebylo zaznamenáno v těchto veřejných knihách. A tím pádem tyto knihy nebyly jen obyčejnými úředními knihami, ale získaly charakter garanta fungování právního systému. A to z nich činí právě něco mezi ostatními dokumenty excelentního."
Miloš Šenkýř: "Možná by se slušelo poznamenat, že do našich životů vstupovaly ještě relativně nedávno."
Tomáš Černušák: "No, málo se ví třeba, že Moravské zemské desky jsou vedené až do dvacátých let dvacátého století. A ještě dneska k nám chodijou z různých úřadů nebo soudů žádosti o vyhledání dokumentů zejména z té novější části, které se potřebují pro různá administrativní či soudní řízení. Takže v jistém slova smyslu Moravské zemské desky mají stále právní platnost."
Miloš Šenkýř: "Je těžké o ně pečovat?"
Tomáš Černušák: "No, jako každá národní kulturní památka musí procházet každoročně fyzickou kontrolou. To znamená, příslušný správce toho fondu musí zkontrolovat každý rok, jestli, nebo několikrát za rok, jestli je ta daná památka v dobrém stavu, jestli není potřeba u ní dělat nějaký restaurátorský zásah. A musíme o tom podávat každoročně zprávu na náš nadřízený orgán, to znamená na Archivní správu Ministerstva vnitra. Ale jinak, pokud jsou dobře uložené, dobře obalené, tak ta péče vlastně o ně není nijak jako komplikovaná. Samozřejmě, pokud v to nepočítáme dodržování klimatických podmínek v daném sále, které musí odpovídat těm parametrům, jak jsem již řekl."
Miloš Šenkýř: "Jaký je to pocit s nimi pracovat?"
Tomáš Černušák: "Je to ... Musím ... Člověk si u toho uvědomuje, že drží nějakou mimořádnou vzácnost. A já samozřejmě držím v ruce každý den řadu archiválií, ale vždycky když zvednu do rukou tady tyto zemské desky, tak musím přiznat, že mě trochu zamrazí. Protože to je dokument excelentního významu a včera, když jsme je umísťovali do do příslušné vitríny, tak to bylo, tuším, poprvé, co jsem je vůbec vytáhl z krabičky, ze které jsou uložené. Takže jsem je držel tak fyzicky jakoby v obou rukou, což normálně jakoby nedělám."
Miloš Šenkýř: "Vy už jste to naznačil. Kdy bude šance vidět tyto unikáty v takové podobě znovu?"
Tomáš Černušák: "No, to Vám teďka nejsem schopen odhadnout, ale určitě to nebude za míň než za deset let. Jo, nebo možná i za víc. Ono to záleží do velké míry na našich restaurátorkách, které vlastně po skončení výstavy sečtou světelné limity, nebo ten světelný tok, které archiválie absorbovaly. Ono se to bude každý den měřit pomocí speciálního přístroje. A potom se vlastně zhodnotí, zda a kdy se budou vlastně tyto dokumenty zase vystavovat. Ale já bych z toho nerad dělal nějakou běžnou záležitost a viděl bych to opravdu jenom jako vystavování něčeho výjimečného při zcela výjimečných příležitostech. Do našeho archivu třeba chodí exkurze, které provádíme po depozitářích, ale do toho prostoru zemských desk už je nevodíme. Tam ty vlastně, to je uzavřeno, tam mají přístup omezený jenom některé osoby, které jsou k tomu pokynem vlastně oprávněny."
Miloš Šenkýř: "Takže zkuste ještě připomenout, jak bude ta výstava u vás na Palachově náměstí v ... poblíž univerzitního kampusu Bohunice v Brně otevřená."
Tomáš Černušák: "Výstava bude otevřená od šestého do dvacátéhočtvrtého listopadu a to denně kromě neděle a pondělí. Ty dva dny, neděle a pondělí, je tedy zavřeno, a denně od deseti do osmnácti hodin."
Miloš Šenkýř: "A vstup je zdarma."
Tomáš Černušák: "A vstup je zdarma."
Miloš Šenkýř: "Říká archivář Tomáš Černušák, který nás tím pozval právě na unikátní výstavu Morava jako součást českého státu, kterou připravil Moravský zemský archiv. Děkujeme za návštěvu ve vysílání Českého rozhlasu Brno a Českého rozhlasu Zlín."
Tomáš Černušák: "Nashledanou."
Miloš Šenkýř: "Příjemný poslech dalších pořadů přeje Miloš Šenkýř."
 | |
| Užití obrázku se znakem Moravy nad vedutou Brna 2. poloviny 17. století v pozvánce na vernisáž výstavy |
Na fotografii s moravskou vlajkou stojí uprostřed ředitel MZA v Brně Ladislav Macek. Vedle něj napravo je ředitel Odboru archivní správy a spisové služby Jiří Úlovec. Do řeči se s nimi dal zástupce vedoucího Ústavu pomocných věd historických a archivnictví FFMU v Brně Stanislav Bárta.
 |
| Listina krále Jana Lucemburského z 18. června 1311 |
 |
| Antifonář se zpěvníkem královny Elišky Rejčky, první čtvrtina 14. století |
O výstavě veřejnost informuje pozvánka na stránkách Kam v Brně: "6.11.-24.11., 10:00 - 18:00 (mimo NE a PO)
Morava jako součást českého státu - společný vývoj od středověku do 20. století
Moravský zemský archiv v Brně vás v souvislosti se 100. výročím československé státnosti zve na výstavu "Morava jako součást českého státu - společný vývoj od středověku do 20. století (události, jevy, osobnosti)." Výstava bude prezentovat mimořádné skvosty z depozitářů Moravského zemského archivu, které se veřejnosti představují zcela ojediněle a jen omezenou dobu.
Výstava bude otevřena od 6. do 24. listopadu 2018, vždy od úterý do soboty, 10-18 hodin (neděle a pondělí zavřeno). Vstup zdarma."
 |
| Landfrýd z roku 1412 uzavřený mezi Václavem IV. a moravskými stavy |
Na obrázku, který byl předtím publikován jako ilustrační k článku Nejcennější právní a katastrální dokument v zemi je k vidění v Brně, který ovšem obsahuje i některé nepřesnosti či přímo omyly, je zachycena vitrína s vystavenými originály moravských zemských desek. Novinářský "přístup" se projevil, když pomineme celé první souvětí perexu, ve znění jeho zakončení: "jaké v české historii existují" Na to reagoval v diskuzi pod článkem jeden ze čtenářů připomínkou: "Moravské zemské desky jsou jedním z nejvzácnějších dokumentů, nikoliv v české historii, ale v moravské!" Podobně květnatá (a nepřesná) vyjádření obsahuje článek Blesku: Unikátní středověké tisky nevyčíslitelné hodnoty: Na pár dní je ukážou v Brně.
Náhodný vtipný čtenář tohoto článku v Blesku si o některých zahrnutých ideách myslí toto:
"Přepište dějiny, žádný Němec, ale Moravan vynalezl knihtisk o sto let dříve. :-)!
Já bych prosil vystavit 150 díl "desky/fošny" z roku 2018. :)
Tak třeba byl mezi těmi stavy i nějaký šlechtic rodem z Čech. :)
Blesk je super čtení, každá babka, jdoucí v neděli z kostela se staví pro rohlíky a Blesk v Albertu. :)"
K diskuzi pod článkem na "novinkách" pak poznamenává:
"No, dalo by se mu odpovědět, že vlastně (přeneseně) nejvzácnějším z dokumentů i v té české ("celorepublikové") historii (doplnění smyslu redakcí: jsou moravské zemské desky), protože jsou nejstarší dochované tohoto druhu (na rozdíl od Čech) ...:
Takže každý Moravan by měl být o to hrdější, neboť toto v Praze nemají. :)"
Kniha, kterou na obrázku k článku vidíme ve vitríně nalevo, v sobě zahrnuje prvních pět knih brněnské řady. Začíná Knihou Erharda z Kunštátu z let 1348–1350. Kniha napravo, Kniha Ješka či Jana ze Šternberka, je její až šestou knihou z let (1370) 1373–1384.
 |
| Kniha Ješka či Jana ze Šternberka |
Dne 5. listopadu byl vysílán rozhlasový pořad Co vy na to? s archivářem Tomášem Černušákem. Na stránce rozhlasového archivu je uložen záznam pořadu (stránka archivu nazvána: V Moravském zemském archivu jsou dočasně k vidění „korunovační klenoty Moravy“) s úvodní textovou informací o výstavě Morava jako součást českého státu zahájené 6. listopadu 2018: "Moravský zemský archiv poprvé po desítkách let vystaví unikát - část Moravských zemských desk, ale také antifonář královny Elišky Rejčky či závěť Vratislava z Pernštejna.", který je možno si stáhnout, rovnou poslechnout a sdílet.
 |
| Česká kronika Přibíka Pulkavy z Radenína |
 |
| Erbovní list Fridricha III. z roku 1462 |
Moravský zemský archiv v Brně k výstavě uspořádané k stému výročí vzniku samostatného státu 1918–2018 vydal katalog Morava jako součást českého státu. Společný vývoj od středověku do 20. století. Události – jevy – osobnosti, v němž před částí s vlastními obrázky exponátů nalezneme studie k některým tématům (Karel Mlateček: Morava na počátku vlády Jana Lucemburského; Tomáš Černušák: Reforma církevních řádů na Moravě v předbělohorském období; Jitka Padrnosová: Marie Terezie a školství; Bohumír Smutný: K počátkům mechanického předení vlny v Zábrdovicích; Petr Sychra: Rozvoj železniční dopravy na Moravě aneb "Všechny svoje symfonie bych dal za to, kdybych vynalezl lokomotivu"; Michaela Růžičková: Vývoj ženského hnutí na Moravě v 19. století; Ivo Durec: T. G. Masaryk a Rajhrad). Jednotlivé části po studiích následujícího katalogu jsou uvozeny texty, jež jsou na výstavě umístěny na stěnách vedle vitrín s dokumenty:
Formování vztahu Čech a Moravy ve středověku
Středověká práva země
Moravské zemské desky
Česká královna na Moravě: Eliška Rejčka
Konfesní poměry v 16. století
Pernštejnové - přední aristokratický rod Moravy
Stavové versus panovník – Morava na začátku 17. století
Rekatolizace a upevnění panovnické moci v pobělohorském období
Osvícenské reformy
Industrializace Moravy jako určující fenomén období 19. a 20. století
Revoluční rok 1848 na Moravě
Národní a ženské hnutí na Moravě
Morava jako dopravní uzel
Národnostní otázka a vznik samostatné republiky
Katalog zakončuje seznam vystavených předmětů a seznam pramenů a literatury.
Návštěvníci si v odpočinkovém koutku také mohli složit krásné puzzle - obrázek, na němž byl znak Moravy, pod ním nakresleno Brno 2. poloviny 17. století (zdroj: fond A 3 Stavovské rukopisy, inv. č. 45, Kniha stavu panského, rok 1670). Své vědomosti si mohli ověřit pomocí kvízu. A v další hře z jednotlivých kostek jejich obracením složit šest obrázků archivních dokumentů. Tato skládačka byla vytvořena z fotografií čtyř obalů moravských zemských desk, jednoho zápisu k landfrýdu a jednoho otevřeného antifonáře.
Co vy na to? - přepsáno z odposlechu záznamu
Miloš Šenkýř: "Lidé v následujících dnech poprvé po mnoha letech a v některých případech úplně poprvé uvidí nejvýznamnější archivní listiny dokládající historii Moravy. Začíná pořad Co vy na to? a jeho příjemný poslech přeje Miloš Šenkýř. A ve studiu už vítám hosta Tomáše Černušáka z Moravského zemského archivu. Dobrý den."
Tomáš Černušák: "Dobrý den."
Miloš Šenkýř: "Pane doktore, asi se nedá začít jinak. Co vlastně tedy z těch trezorů pro následující dny vytáhnete a co veřejnosti představíte."
Tomáš Černušák: "Já možná začnu trochu šířeji. Vlastně posláním archivů včetně toho našeho není dělat výstavy. My plníme vlastně jiné úkoly. Především je to samozřejmě přebírání dokumentů trvalé historické hodnoty, jejich zpracování, zpřístupnění badatelům. Důležitý je segment třeba digitalizace archiválií. Spolupracujeme na formaci vysokoškolských studentů archivnictví nebo se věnujeme vědeckovýzkumné činnosti, a to ještě nepočítám vlastně státní dohled nad výkonem spisové služby. Výstavy jsou v archivech takový fenomén posledních desetiletí, v naších zemích. Tvoří, řekněme, jakousi třešničku na dortu naší práce. Němečtí kolegové pro tuto činnost pro širší veřejnost, nebo určenou širší veřejnosti, používají termín archivní pedagogika. A to je vlastně i cílem naší výstavy, prezentovat významné dokumenty, které se týkají dějin Moravy. Máme výbornou příležitost. Je stoleté výročí československé státnosti. A my jsme se na rozdíl od mnoha jiných institucí rozhodli jít jinou cestou. To znamená, nezkoumáme nebo neprezentujeme dokumenty, které se týkají posledních sto let, ale které se týkají rozvoje státnosti a kultury před více než sto lety. To znamená, zaznamenáváme dobu od středověku, ale končíme přibližně tím rokem devatenáctsetosmnáct."
Miloš Šenkýř: "Takže se pochlubte, co vlastně představujete. Co jste vybrali."
 |
| Prvních šest knih brněnské řady Moravských zemských desek zachovaných ve dvou svazcích |
Tomáš Černušák: "No, my jsme nachystali vlastně návštěvníkům výstavy takové dokumenty, které se vystavují zcela výjimečně a v dohledných desetiletích se vystavovat s největší pravděpodobností vůbec nebudou, a které se za standardních okolností badatelům ani půjčit nedají ani ve studovně. Jako takový klenot, řekněme moravský klenot, něco jako korunovační klenoty naše, tak považujeme samozřejmě moravské zemské desky. To znamená ty hlavní právní dokumenty, které vznikaly už od poloviny čtrnáctého století. Ale kromě toho jsme tam vlastně v různých epochách ukázali i jiné dokumenty, nejen ze středověku ale až vlastně po po dvacáté století."
Miloš Šenkýř: "Buďte ještě trošku konkrétnější, ..."
Tomáš Černušák: "Aha, ..."
Miloš Šenkýř: "A přidejte ještě některou zajímavost."
Tomáš Černušák: "Dobře. Přidám. Jedním z takových vizuálně zajímavých exponátů je třeba Antifonář královny Elišky Rejčky. Jeden z mála, který je uchováván vlastně tady v Brně v našich fondech, který je taky kulturní památkou, který se vyznačuje mimořádnou výtvarnou kvalitou, odpovídající době vzniku první poloviny čtrnáctého století. Takovou zajímavostí třeba tady tohodle rukopisu je to, že ten středověký malíř tam s velkou oblibou maloval různé draky. Jo. Který jsou tam na těch iluminovaných iniciálách. Až přijdou návštěvníci, můžou se bavit tím, že na jedné z těch iniciál, která je tam vystavena, můžou pátrat, kde je tam schovaný drak."
Miloš Šenkýř: "Tam je škoda, že nebudou moct listovat. Samozřejmě, to je ale ..."
Tomáš Černušák: "No, to je samozřejmě škoda, to u těchto exponátů v podstatě možné jakoby není. Jsou tam základní listiny, které vydávali panovníci ve prospěch Moravy. To znamená udílení různých privilegií a práv. Je tam vystaveno privilegium císaře Fridricha III. s povýšením vlastně moravského znaku do té podoby červen ..., červen ..., zlatočervené, která pozď ..., stavy, stavy v té době v podstatě využív ..., jaksi akceptována nebyla. Máme tam vystavený originál závěti Vratislava z Pernštejna ..."
Miloš Šenkýř: "Tady se asi sluší poznamenat, že vy jste objevitel tohoto dokumentu."
Tomáš Černušák: "No, já jsem takový v uvozovkách objevitel, on, tadytle archiválie byla celou dobu součástí inventáře a byla běžně přístupná, jen si jí nikdo nevšimnul. A když se konala v v Praze velká výstava k Pernštejnům, tak my jsme ji při revizích takhle jaksi objevili a tehdy se zjistilo, že to je opravdový jediný dochovaný exemplář originál. Ony byly dva, jeden pro Čechy, jeden pro Moravu. Závěti, kterou, jak je psána opravdu vlastní rukou Vratislava Pernštejna. To tam vyplývá přímo jakoby z tohoto textu. Jo? Ale my samozřejmě saháme i dál, vlastně k těm dějinám modernějším až do dvacátého století. Jsou tam třeba rukopisy moravských vlastenců z poloviny devatenáctého století, které zaznamenávají události k roku osmnáctsetčtyřicetosm. Jsou tam dokumenty, které se týkají roku devatenáctsetosmnáct, materiály k industrializaci dopravy. A jedno téma tam máme i takové zajímavé jako rozvoj železniční sítě jako fenomén industrializované země."
Miloš Šenkýř: "Nabízí se otázka, proč jenom do toho dvacátéhočtvrtého jedenáctý?"
Tomáš Černušák: "No, archiválie vlastně podléhají při vystavování vždycky přísné kontrole. Na to existují vlastně standardy používané vlastně vypracované pracovníky Národního archivu a specialisty, kteří se tímto problémem zabývají nebo těmito otázkami zabývají, a každý z těch dokumentů je rozčleněn do určité kategorie, a podle toho, v jaké je škále citlivosti, tak se může určitou dobu vystavovat. Tam musí být, musí být totiž splněna celá řada podmínek. Jednak světelných, jednak tepelných, jednak vlhkostních. Ty nesmějí být překročeny, a proto vlastně takto cenné exponáty, jako jsou zejména ty na tom pergamenu, nebo iluminované rukopisy mohou být vystavovány pouze tři týdny a potom už celou řadu let potom ne. Jinak k těm normám, tam je to číselně stanoveno tak, že my vlastně můžeme je osvicovat světlem pouze v síle padesáti luxů. Ideální teplota pro vystavování takovýchto dokumentů je těch patnáct až osmnáct stupňů. To je, to je norma. Může teda jít až k dvaceti stupňům, dočasně. A relativní vlhkost by měla být padesátpět procent. Čili udržet vlastně tady tydle podmínky není nijak jednoduché, a hlavně, během těch tří týdnů my vyčerpáme u těch nejvzácnějších archiválií světelný limit, který mohou oni během roku akceptovat, nebo během několika let. Čili, po skončená výstavy je zase zavřeme do depozitářů a vystavovány mohou být až se souhlasem našich restaurátorek po uplynutí příslušného času."
Miloš Šenkýř: "A ještě k tomu musíte splnit bezpečnostní limity."
Tomáš Černušák: "No ještě k tomu musíme splnit bezpečnostní limity, To znamená ta výstava je permanentně pod dohledem kamerového systému, našeho interního, a při výstavě je samozřejmě vždycky přítomen některý z pracovníků nebo bezpečnostní služby, kteří zabezpečují tam ochranu."
Miloš Šenkýř: "Vy jste zvolili název, který by mohl být pro spoustu patriotů trošku provokativní."
Tomáš Černušák: "My jsme zvolili jako název záměrně trochu provokativní označení Morava jako součást českého státu. A musím říct, že záhy poté, snad tentýž den, co jsme to vyvěsili na na Fejsbůk, tak se nám tam ozvaly nějaké takové kritické připomínky, na které já jsem teda nejprve reagoval, ale potom jsem z toho rezignoval, protože to se mi zdálo, že to nemá moc smysl. Každopádně hodnocení tady těchto pisatelů na Fejsbůk bylo poněkud předčasné, než tu výstavu vlastně viděli. Já bych chtěl vlastně všechny posluchače ujistit, že cílem výstavy není řešit nebo nějak otvírat nebo uzavírat diskuzi o státoprávním vymezení mezi Čechami a Moravou. Ale naším cílem bylo vlastně prezentovat Moravu jako součást většího celku, určité oblasti, která se vyvíjela navzájem v úzkém vztahu. A to nemyslím jen ve vztahu státoprávním, ale třeba i hospodářském, náboženském, kulturním, politickém. Prostě, jádro českých zemí probíhalo bez ohledu na svébytný vývoj Moravy s vlastními privilegijemi vždycky ve vzájemném vztahu. A to je cíl naší výstavy."
Miloš Šenkýř: "Než se dostaneme k těm moravským zemským deskám ..."
Tomáš Černušák: "Hm"
Miloš Šenkýř: "... k té nejvýznamnější části, zastavme se ještě u antifonáře Elišky Rejčky ..."
Tomáš Černušák: "Hm"
Miloš Šenkýř: "... protože je to jenom jedna z několika rukopisných knih, které královna nechala zhotovit během doby, kdy žila tady v Brně. Je to jediná královna pohřbená v Brně, dokonce trojnásobná královna, dvojnásobná královna česká a jednou královna polská. Nepřemýšleli jste o tom, že byste zkusili dát dohromady všechny ty knihy, že by se podařilo je dát vedle sebe."
Tomáš Černušák: "No tak, přiznám se, že o tom jsme nepřemýšleli, ale je to zajímavý nápad někdy do budoucna, bych takto řekl. Ono, my jsme se soustředili v naší výstavě především na ty dokumenty, které pocházejí z našich fondů. To znamená buď z nás anebo máme zapůjčenu jednu archiválii ze Státního okresního archivu v Jihlavě. Je to především z toho důvodu, že z hlediska právního i logistického je to nejjednodušší varianta. A náš archiv oplývá šedesátidvěma kilometry materiálu, ze kterých můžeme pro podobnou výstavu nabídnout dostatek materiálu."
Miloš Šenkýř: "Jenom zkuste přiblížit, těch šedesátdva kilometrů, to znamená co, aby to posluchači pochopili."
Tomáš Černušák: "Jo, takhle. V podstatě, aby se to dalo dobře představit. Jsou to všechny knihy a kartony, když je poskládáte do jedné řady za sebou, vedle sebe, tak vám vytvoří řadu dlouhou šedesátdva kilometrů, z našich depozitářů. To znamená, člověk by mohl po ní kráčet hypoteticky řadu dní."
(znělka)
Miloš Šenkýř: "Hostem pořadu Co vy na to je Tomáš Černušák z Moravského zemského archivu. Je jedním z garantů unikátní výstavy, kterou bude archiv hostit ve svém sídle v Brně až do dvacátéhočtvrtého listopadu. Říkám to správně?"
Tomáš Černušák: "Ano."
Miloš Šenkýř: "Vraťme se tedy k té nejvzácnější části, k moravským zemským deskám. I ony letos mají vlastně osmičkové výročí. Jakou část z moravských zemských desk vlastně lidé uvidí?"
Tomáš Černušák: "Ze samotných moravských zemských desk uvidí návštěvníci tři exempláře. Jsou to dvě nejstarší knihy z roku 1348, a potom je to jeden obal, který je vlastně vystaven v části věnované rodu Pernštejnů. Ale, samozřejmě musí si každý návštěvník uvědomit, že, to co tam uvidí, je samozřejmě jenom výběr, nejenom u těch zemských desk, ale i u ostatních exponátů. My jsme sledovali poměrně dlouhé období, k němuž existuje obrovské množství dokumentů. Takže i to, co my prezentujeme, je jistým způsobem omezené a selektivní. Ovšem domníváme se, že ty zásadní jevy, fenomény či osobnosti to prezentuje tak, aby každý návštěvník si z toho odnesl určité poznatky o tom, jak se vlastně historická země Morava vyvíjela v kontextu českých zemí od středověku až do roku devatenáctsetosmnáct, než začala nová fáze české respektive československé státnosti."
Miloš Šenkýř: "Připomeňme, že české zemské desky shořely, ty původní, a také v evropském rozměru patří ty naše k těm nejstarším a nejobdivovanějším."
Tomáš Černušák: "No, je to taky důvod, proč jsou vyhlášeny jako jeden ze tří archivních souborů v naší republice, k národním kulturním památkám. Tam patří samozřejmě Korunní archiv v Praze, Třeboňská sbírka v Českých Budějovicích, a pak už pouze jenom Moravské zemské desky. Pro Čechy samozřejmě existovaly a existují také zemské desky, ale ta jejich středověká část sahající do třináctého století shořela při velkém požáru Pražského hradu v roce patnáctsetčtyřicetjedna. Toto neštěstí se těm našim deskám minulo, takže my je máme uchovávány od roku třináctsetčtyřicetosm, kdy je karel IV. po vzoru českých desek vlastně založil. Nejstarší dvě knihy, které existují, tak právě budou součástí naší výstavy a budou tak vystaveny zcela ojediněle, protože, pokud si dobře vzpomínám, tak v posledních desetiletích se takto originály nikdy nevystavovaly."
Miloš Šenkýř: "Naposledy je viděli asi lidé na Měnínské bráně někdy v osmdesátých ..."
Tomáš Černušák: "No to bylo někdy v osmdesátých letech, to jsem byl ještě snad někde studentem, mám takový pocit. Ani já si to nepamatuju. Takže je to takový, je to naprosto ojedinělá činnost."
Miloš Šenkýř: "Lidé většinou, pokud vidí zemské desky na nějakých dokumentech, vnímají ty jejich zdobené obaly."
Tomáš Černušák: "Hm. Každý komorník, který odpovídal za vedení zemských desk, příslušný kvatern, měl právo vyzdobit si jejich obal vlastně třeba vlastním vlastním znakem. V pozdější době to zdobení je takové mnohem kvalitnější a pestřejší. Takže se tam objevují třeba i figury nebo portréty těch komorníků. Kdyby si člověk mohl zalistovat těmito dokumenty, tak vesměs uvidí, že po té vizuální stránce jsou v uvozovkách možná pro někoho trochu nudné. Je tam latinský text psaný relativně úhledným písmem. Někde je přeškrtaný. Ale, tam je nutno říst, že to nejsou iluminované rukopisy, tak jak je třeba ten rukopis královny Elišky Rejčky, ale jsou to právní knihy. To znamená, šlechta, svobodné obyvatelstvo do nich od středověku zaznamenávalo veškeré změny na pozemkové držbě a ten ty zápisy byly obligatorní, povinné. To znamená, když nějaký šlechtic chtěl něco koupit, prodat nějaký majetek a podobně, tak samotná ta transakce nebyla platná, dokuď to nebylo zaznamenáno v těchto veřejných knihách. A tím pádem tyto knihy nebyly jen obyčejnými úředními knihami, ale získaly charakter garanta fungování právního systému. A to z nich činí právě něco mezi ostatními dokumenty excelentního."
Miloš Šenkýř: "Možná by se slušelo poznamenat, že do našich životů vstupovaly ještě relativně nedávno."
Tomáš Černušák: "No, málo se ví třeba, že Moravské zemské desky jsou vedené až do dvacátých let dvacátého století. A ještě dneska k nám chodijou z různých úřadů nebo soudů žádosti o vyhledání dokumentů zejména z té novější části, které se potřebují pro různá administrativní či soudní řízení. Takže v jistém slova smyslu Moravské zemské desky mají stále právní platnost."
Miloš Šenkýř: "Je těžké o ně pečovat?"
Tomáš Černušák: "No, jako každá národní kulturní památka musí procházet každoročně fyzickou kontrolou. To znamená, příslušný správce toho fondu musí zkontrolovat každý rok, jestli, nebo několikrát za rok, jestli je ta daná památka v dobrém stavu, jestli není potřeba u ní dělat nějaký restaurátorský zásah. A musíme o tom podávat každoročně zprávu na náš nadřízený orgán, to znamená na Archivní správu Ministerstva vnitra. Ale jinak, pokud jsou dobře uložené, dobře obalené, tak ta péče vlastně o ně není nijak jako komplikovaná. Samozřejmě, pokud v to nepočítáme dodržování klimatických podmínek v daném sále, které musí odpovídat těm parametrům, jak jsem již řekl."
Miloš Šenkýř: "Jaký je to pocit s nimi pracovat?"
Tomáš Černušák: "Je to ... Musím ... Člověk si u toho uvědomuje, že drží nějakou mimořádnou vzácnost. A já samozřejmě držím v ruce každý den řadu archiválií, ale vždycky když zvednu do rukou tady tyto zemské desky, tak musím přiznat, že mě trochu zamrazí. Protože to je dokument excelentního významu a včera, když jsme je umísťovali do do příslušné vitríny, tak to bylo, tuším, poprvé, co jsem je vůbec vytáhl z krabičky, ze které jsou uložené. Takže jsem je držel tak fyzicky jakoby v obou rukou, což normálně jakoby nedělám."
Miloš Šenkýř: "Vy už jste to naznačil. Kdy bude šance vidět tyto unikáty v takové podobě znovu?"
Tomáš Černušák: "No, to Vám teďka nejsem schopen odhadnout, ale určitě to nebude za míň než za deset let. Jo, nebo možná i za víc. Ono to záleží do velké míry na našich restaurátorkách, které vlastně po skončení výstavy sečtou světelné limity, nebo ten světelný tok, které archiválie absorbovaly. Ono se to bude každý den měřit pomocí speciálního přístroje. A potom se vlastně zhodnotí, zda a kdy se budou vlastně tyto dokumenty zase vystavovat. Ale já bych z toho nerad dělal nějakou běžnou záležitost a viděl bych to opravdu jenom jako vystavování něčeho výjimečného při zcela výjimečných příležitostech. Do našeho archivu třeba chodí exkurze, které provádíme po depozitářích, ale do toho prostoru zemských desk už je nevodíme. Tam ty vlastně, to je uzavřeno, tam mají přístup omezený jenom některé osoby, které jsou k tomu pokynem vlastně oprávněny."
Miloš Šenkýř: "Takže zkuste ještě připomenout, jak bude ta výstava u vás na Palachově náměstí v ... poblíž univerzitního kampusu Bohunice v Brně otevřená."
Tomáš Černušák: "Výstava bude otevřená od šestého do dvacátéhočtvrtého listopadu a to denně kromě neděle a pondělí. Ty dva dny, neděle a pondělí, je tedy zavřeno, a denně od deseti do osmnácti hodin."
Miloš Šenkýř: "A vstup je zdarma."
Tomáš Černušák: "A vstup je zdarma."
Miloš Šenkýř: "Říká archivář Tomáš Černušák, který nás tím pozval právě na unikátní výstavu Morava jako součást českého státu, kterou připravil Moravský zemský archiv. Děkujeme za návštěvu ve vysílání Českého rozhlasu Brno a Českého rozhlasu Zlín."
Tomáš Černušák: "Nashledanou."
Miloš Šenkýř: "Příjemný poslech dalších pořadů přeje Miloš Šenkýř."
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)