Zobrazují se příspěvky se štítkemVýrobci vlajek. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemVýrobci vlajek. Zobrazit všechny příspěvky

Dům moravského vlastence

Náhodný návštěvník měl ve Slavonicích pořídit (odpočítali-li jsme to přesně) 15. července 2017 následující snímky domu s vyvěšenou historickou moravskou vlajkou. Na stránce věnující se nově se tvořícímu politickému subjektu vystupujícímu pod názvem Moravské zemské hnutí, jejímuž správci fotografie jejich autor zaslal, a odkud jsou převzaty, je jejich obsah popsán jako: "Dům moravského vlastence se pozná na první pohled. Zdá se, že tady vlajka vlaje celoročně.".

Je vyjádřením občanského politického sebevědomí. Na Moravě žijí Moravané. A pokud je vedle opravdu vyvěšena vlajka České republiky, tak je moravská vlajka vyvěšena dokonce na čestnějším místě (straně).

Moravská vlajka ve Slavonicích v červenci 2017
Dům moravského vlastence

Většina z nás ve Slavonicích již byla a některé z uliček blízko náměstí viděla, řekněme třeba v červenci 2015. Možná jste tehdy viděli i tento dům. Takže jsou to pro mnohé fotografie zajímavé a jistě potěšující.

Tato vlajka je zajímavá z toho důvodu, že ji můžeme srovnat s vlajkami vyvěšenými v Moravském Krumlově a Určicích. Je to čtvrtá v současnosti nabízená varianta historické moravské vlajky, kterou si každý může pořídit (stále ještě, viz dále, nebo pokud bude moc a moc chtít mít moravskou vlajku právě v této podobě a velikosti)?

Moravská vlajka

Otázkou ovšem je, kde k ní přijít. Někdy není jasné, jestli vlajku prodejce jen zprostředkovaně prodává - přeprodává. Na příkladu obchodu vlajky.EU si můžeme ukázat moravskou vlajku, kterou vidíme nabízenu i v jiném internetovém obchodu - v obchodu vlajky24.cz. V Alerionu ji mají jen jako stolní vlaječku.

Grafiku moravské vlajky ve Slavonicích je možné si prohlédnout v galerii obrázků obchodu Alerion, ačkoli dnes ji Alerion nejspíš ve větší velikosti už nemá v nabídce. Tento grafický vzor je také nabízen v podobě samolepky. Poptáte-li, zjistíte, že tento (výrobně) "starší" typ moravské orlice (s "krátkým" ocasem) v modrém listu vlajky opravdu ještě mají, ale jen malý rozměr (ne již 100 x 150 cm) ale 60 x 90 cm. Také si lehce můžeme položit otázku, zda byla vlajka s touto moravskou orlicí kdy vyráběna v rozměru 100 x 150 cm? Velikost moravské vlajky ve Slavonicích jen z obrázku asi nezměříme. Ze srovnání s okny a dveřmi domu by se dalo uvažovat, že má právě ten aktuálně nabízený rozměr 60 x 90 cm.

Co se týče tvaru jejího ocasu, můžeme se domnívat, že tato moravská orlice byla vykopírována ze štítu a prostě jen položena do středu modré vlajky.

Jde o to, že když orlici máme ve "čtvercovém/obdélníkovém" poli (tj. u čtvrceného štítu, nebo v obdélníkovém vlajkovém listu atd.), tak jí pochopitelně ocas ze stran nezkracujeme, neboť dle zásady o maximální výplni pole/štítu figuru tvarujeme do maxima, a je žádoucí aby její (šachovaná) plocha byla výrazná a co největší, zvláště pak, když plocha modrého vlajkového listu je dominantní.

Zatímco když je figura ve štítu (španělském, gotickém atd.) s dole se zužujícím polem, logicky se přizpůsobí tvar štítu. Totéž platí, je-li figura ve čtvrceném gotickém štítě (dolní čtvrti také logicky "deformují" figuru na rozdíl od horních čtvrtí).

V našem případě můžeme předpokládat, že takovou (znakovou/štítovou) orlici někdo vykopíroval ze štítu a prostě jen položil do středu modré vlajky.

Tím to vzniklo. Není to ale zásadní chyba, požadavek či nedostatek. Je to svým způsobem prostě "možnost". Záleží na zkušenosti a rigoróznosti etc. kreslíře i subjektivním pohledu toho kterého člověka (laika apod.).

Někdo se zase bude držet heraldicko-vexilologických pravidel, a proto bude pro největší velikost všech částí (volné) orlice ve vlajkovém listu. I tím se odliší od vyvěšovatelů žlutočervené bikolóry se znakem uprostřed, kteří (logicky) nevhodným položením gotického štítu na bikolóru ponechávají orlici její "štítový" tvar, včetně krátkosti ocasu.

Historická moravská vlajka. Původní obrázek s moravskou orlicí
Františka Štorma byl nejprve zvětšen, a pak vlepen do jiného
 obrázku. Při nahrání na stránku se jeho velikost opět změnila.

Orlice v modrém listu je svobodnější a roztaženější (viděno nejen z hlediska šířky ocasu). Jak by v modrém listu vlajky vypadala moravská orlice namalovaná Joskou (Josefem) Skalníkem a jak moravská orlice namalovaná Františkem Štormem, které obě najdeme ve druhém poli jimi nakresleného velkého státního znaku ČR?

Heraldické a vexilologické symboly jsou z podstaty svého symbolického významu veřejným statkem. Jakmile jde o platný symbol státu či samosprávy, tj. jakmile návrh krajských či komunálních symbolů udělí svým rozhodnutím předseda Poslanecké sněmovny, autorská/obchodní práva tvůrce/navrhovatele "zanikají". Samozřejmě nikdo nepopírá autorství.

To se týká i toho, když si vyrobíte státní symboly ČR (uzákoněné), nikdo vám nebrání, nikdo autorsky nežádá poplatky. Samozřejmě ale musíte dodržet zákon, co se týká užívání velkého státního znaku, malého státního znaku, úředních razítek atd. Nesmíte zneužívat nebo používat státního znaku např. na svých výrobcích, neboť jste soukromník a ne státní orgán. Totéž platí pro udělené obecní znaky (užívá jen obec). Ty si můžete okopírovat, doma pověsit, ale ne užívat ve své reklamě, neboť nejste obec. Zatímco obecní vlajku můžete veřejně užívat - mávat jí, jako se státní apod. Na toto zákon pamatuje.

Z vexilologického hlediska je moravská vlajka, jak ji vidíte výše (zvětšenina moravské orlice Františka Štorma udělaná "od oka"), (proporčně) úplně to nejlepší - naprosto super. Ale když on lid (zákazník) je zvyklý již "na Loudu". Pak se nepodivuje, nepozastavuje se nad tím, jak je zde či jinde využita plocha vlajky.

Co se týče toho "odsazení" koruny a pařátů - je to dáno tím, všimněte si, že autor (viz velký státní znak Františka Štorma) heraldicky "nejčistější" formou nepracuje vůbec s (pomocnými) černými konturami, ale jen se samotnými třemi tinkturami (stříbrnou/bílou, červenou a modrou + zlato/žlutou. Přesně v původním  významu heraldiky a vexilologie, která se obešla bez grafických černých čar obrysů.

Místo toho používá jen tenkou modrou linku např. mezi korunou a pařáty apod. Toto je ale opravdu již zbytečné, neboť zlaté/žluté části figury orlice se jí mají přímo dotýkat, neboť tam nedochází ke kontaktu dvou stejně tinkturových ploch, aby bylo nutné nějaké rozhraní/osazení. Zlatá/žlutá "dosedá" na stříbrno/bílo-červenou atd.

Takže takovouto kresbu orlice by klidně bylo možné vektorizovat (již tím dojde k velmi mírným změnám, nejde o "otrockou" kopii) a jediné co by (zřejmě) heraldik vypustil, jsou právě tyto nadbytečné "mezírky" (které snad autor považoval za esteticky kresbu odlehčující).

Zpravodajství o vyvěšování moravské vlajky 5. července v novinách

V době krátce před 5. červencem se v posledních letech stalo zvykem, že jsou v různých celostátních/regionálních periodicích vydávány články informující o svátku sv. Cyrila a Metoděje a jej provázejícím vyvěšení moravské vlajky na obecních úřadech (radnicích) na Moravě (a někdy i mimo ni). Přitom je rozebírána podoba vlajky a různost názorů, která v některých případech vedla k tomu, že radnice z akce odstoupila (alespoň dočasně, čehož příkladem byla v roce 2015 Moravská Třebová, která se v roce 2016 opětovně účastní, což ale v tomto a patrně i nějakých dalších případech znamená jistou zdrženlivost v tom smyslu, že: "vlajku vytahovat nebudou
Zdroj: http://svitavsky.denik.cz/zpravy_region/obce-se-prihlasi-ke-svym-korenum-20160703.html
"), což se v novinách může navenek projevit i argumentem/výzvou k tomu, aby se názor na věc sjednotil. V současnosti však pravděpodobně nedochází k vytváření dalších typů vlajky, které by se snažily vzít něco z jedné a něco z druhé vlajky a nabídnout to veřejnosti k posouzení.

Zajímavá je formulace Svitavského deníku ve výše (účast Moravské Třebové) citovaném článku Obce se přihlásí ke svým kořenům, že "Na dalších místech však starostové nevěděli, že s nimi Moravská národní obec počítá.
Zdroj: http://svitavsky.denik.cz/zpravy_region/obce-se-prihlasi-ke-svym-korenum-20160703.html
".

Jsou dotazovány osobnosti, politikové a historikové (např. Libor Jan v roce 2012, a v roce 2015, kteří k akci zaujímají stanoviska, vyjadřují se k Moravě a Moravanům, případně se podělí o názor na to, jaké vlajce dávají přednost. Slovo dostává moravský lid. Klasicky je uveden počet zúčastněných radnic, který vychází z přehledu "Vyvěsíme" uváděného na stránce MNO. Podle tohoto přehledu je jejich počet v roce 2016 vyšší než tisíc dvě stě, takže zhruba tolik by vlajku mohlo vyvěsit, ale bez rozlišení, s jakým vzhledem vlajky se v určitém místě můžeme setkat. Někdo tabulce ani tak nemusí důvěřovat. MNO ale není žádná vládní (statistická) agentura. Nikdo nemá povinnost něco hlásit. Přesná čísla nejsou dostupná. Tabulka sama je samozřejmě součástí agitace. Vypovídá ale o tom, že města a obce jednají symbolicky, spontánně, dle osobního postoje vedení, zastupitelů, podle hlasování.

S ohledem na oblast, které se vydání zpravodajského článku týká, jsou uvedeny příklady obcí, mezi nimiž se zvlášť dobře vyjímají města a metropole. Součástí článku může být galerie složená z některých historických vlajek a seznamující s některými nově vytvořenými. V poslední době si autoři vystačí s použitím obrázků těch nejznámějších. Nejsou zastoupeny všechny vzory, které lze alespoň teoreticky vyvěsit. Tyto informace pak přejímají další média, ať už je vytisknou na papír nebo dodají elektronicky (v případě elektronických médií jsou informace přebírány někdy až automaticky).

Lze předpokládat, že období, kdy údaj ve zmiňované statistice se mohl i dost rozcházet s realitou, alespoň co se týče zájmu přihlášené obce v určitém časovém bodě, jeho tlumočení (zpráva, e-mail apod.), a potom skutečnému vyvěšení, je za námi. Na základě dílčích průzkumů byla určitá nepřesnost v minulosti vyčítána, což samo mohlo vést zpracovatele ke snaze o přesnější evidenci a tím napomoci zlepšení. Předpokládejme, že dnes počet vyjadřuje více či méně přesné číslo (celkový součet).

Je tu ale jeden drobný detail, který může uniknout i zkušenému oku. Tabulka nazvaná Seznam radnic 2016 má jako podnázev Radnice zapojené do iniciativy nebo opakovaně vyvěšující moravskou vlajku. Co to znamená? Patrně toto: „Situaci jsme několikrát projednávali na radě města, ale vlajku nevyvěšujeme. Iniciativu však podporujeme," ozřejmil starosta Šternberka Stanislav Orság.

Někdo postrádá u tabulky určitou informaci. Taková informace by mohla pomoci při orientaci v diskuzích podobných té, jaká se odehrála na stránkách obce Podolí:

M: "Moravská vlajka zavlaje 5. července tradičně na stovkách radnic - připojme se k oslavám. Doporučuji před OÚ čtvrtý stožár s moravskou vlajkou - Moravě to dlužíme."
E: "... obec Podolí se k iniciativě Moravské národní obce k připomenutí historické moravské identity, jejích bohatých tradic, kultury a přírodních krás připojila symbolicky."
M: "Co se, prosím, skrývá za "symbolickém připojení se" ? A jak se to odrazí 5.července? Je nějaký problém s pořízením a vyvěšením vlajky naší Moravy u OÚ? Děkuji za konkrétní odpověď."
M: "Ještě drobná poznámka. Vlajka je symbol. Takže symbolické připojení se k uvedenému ........ je právě vyvěšení vlajky. Na Moravě je vlajka Moravy jistě vhodnější než nějaká vlajka Tibetu(v poslanecké sněmovně) nebo USA (v podolské farní zahradě !?)."
E: "... Symbolicky znamená, že obec Podolí je uvedena na seznamu obcí, které se hlásí a podporují moravskou kulturu, historii a tradice.
    Pro mne jako Vítězslava Eliáše je to přirozené, pokud žiji na Moravě, mám rád naši přírodu, písně, tradice,... Stejně tak mám však rád i přírodu českou, slovenskou,... Nemyslím si, že zapsáním na seznam, či vyvěšením vlajky bude má podpora moravských hodnot a historie intenzivnější nebo větší.
    A symboly? Já jako starosta respektuji a vyvěšuji symboly oficiální, čímž tři vlajky před OÚ jistě jsou.
    A dluh? Nevím o jakém dluhu Moravě píšete. Pokud by i nějaký byl, a myslíte si, že jej lze splatit vyvěšením vlajky, pak neváhejte."
K: "Dobrý den, na stránkách http://vlajky-2016.zamoravu. eu/ jsme uvedeni jako obec, která 5.7.2016 vyvěsí moravskou vlajku. Myšleno tak, že vyvěsí moravskou vlajku na stožár (nebo jinak) před obecním úřadem. Nikde jsem se ale nedočetl, že jsou zde uvedeny i obce které vyvěšují i jen "symbolicky" (dle vysvětlení pana starosty). Takže jak to bude? Bude ten den vlát před úřadem moravská vlajka nebo ne. Prosím o jasné vyjádření. Děkuji. Radim Kuba."
E: "... Bude to přesně tak, jak jsem již psal. Pokud jsme uvedeni v seznamu obcí, které vyvěsí moravskou vlajku, je to chyba, která u mne vyvolává pochybnosti o relevantnosti tohoto seznamu."

V citovaném článku Moravská vlajka plápolá na radnicích. Olomouc ji ale nevyvěsí se lze setkat i s větami vzbuzujícími úsměv (řehot): "Na tom, zda má být moravský prapor podobu žlutočervené orlice v modrém erbu umístěním na žlutém a modrém pruhu nebo je správnou možností jen modrobílá orlice na modrém podkladu, se neshodnou odborníci ani promoravské organizace.
Zdroj: http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/moravska-vlajka-plapola-na-radnicich-olomouc-ji-ale-nevyvesi-20160704.html
".

Běžný čtenář si drobný faktický rozdíl může uvědomit většinou jen tehdy, když navzájem porovná publikovaná tvrzení, a něco mu padne do oka, viz příklad Kojetína uvedeného ještě na konci června 2016 v tabulce pro rok 2016 a informace v článku Přerovského deníku týkajícího se vyvěšení moravské vlajky v Přerově. Na to správce tabulky (MNO) reagoval a výsledkem je (možná) o den později publikované zjištění, že: "Přerovský deník k vyvěšování moravské vlajky na Přerovsku. V Kojetíně operativně vysvětleno, město v naší mapě zůstává.". K tomu se už dá spolehlivě říct, že v Kojetíně to bylo 5. července tak, že historická moravská vlajka ani žádná jiná, která by ji chtěla na jejím místě zastoupit, toho dne vyvěšena nebyla. Je to pro svátek sv. Cyrila a Metoděje v tomto roce očividně stejný postoj jako v případě citovaného Šternberka.

Poznámka: ilustrační obrázek v citovaném článku, který se týká zvláště vyvěšení v Přerově, je opravdu nutné brát jen jako ilustrační, a jako tomu bylo v mnoha jiných případech těchto tematických článků, je i zavádějící. Na stránce statutárního města Přerova s tiskovou zprávou z 28. června 2016 mají pěknou s tématem související fotografii, která v jednom okamžiku čtenáři ukáže, jakou vlajku měli v Přerově v úmyslu v nejbližších dnech vyvěsit.

O vyvěšení moravské vlajky v Přerově informovala 5. července i ČTK (České noviny). Fotografii Petra Měřínského držícího v ruce tyč s moravskou vlajkou doprovází text: "Náměstek přerovského primátora Petr Měřínský vyvěsil 4. července na přerovské radnici poprvé v novodobé historii moravskou vlajku (stříbrno-červenou orlici na modrém poli). Rozhodli o tom radní, kteří podpořili výzvu občanského sdružení Moravská národní obec. Ta je požádala, aby se i Přerov připojil ke stovkám měst a obcí, které vlajku vyvěšují na svátek slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje."

Počet obcí se během let neustále zvyšuje. Mohlo by se zdát, že pojetí struktury novináři přibližovaného tématu zůstává během let obdobné, ale je tu vidět i pro novináře nezbytná vynalézavost. Již vcelku rutinní zpravodajství je občas osvěženo nějakou zajímavostí. Zvláště vyjádření jednotlivých účastníků - obcí, politiků, jednatelů MNO, historiků stojí za to sledovat.

Máme tu tak již zaběhnuté, někdy až rutinní novinové příspěvky, a dále kratší i delší články typu public relations (PR) případně rozhovory vydávané po polovině června pro novináře a s novináři každý rok MNO, v nichž je slyšet jeho hlas. Kromě toho si, aby byl obrázek úplnější, připomeňme iniciativu spolku Za Moravu, o. s., z let 2012-2013, jehož zástupce Pavel Josífek v polovině června 2013 poskytl Horáckým novinám rozhovor, z něhož je vidět postoj tohoto sdružení k tématu a jeho snaha o informování veřejnosti.


"Ohlasy

Morava nechce žluto-červenou!

Co je to za organizaci, ta Moravská národní obec?

Moravská národní obec (MNO) se "proslavila" loňského léta, kdy o ní noviny psaly v souvislosti se šířením této "moravské" vlajky. Navzdory všem kritikám jejich činnosti, ale hlavně navzdory kritice samotné podoby vlajky, letos dále pokračují v této své kontroverzní aktivitě. Celá věc již došla tak daleko, že se dostali na stránky časopisu Veřejná správa, časopisu vydávaného Ministerstvem vnitra, kde je například pražský archivář a historik moravského původu dr. Růžek otevřeně vyzývá k ukončení této aktivity.

Aby toho nebylo málo, členové MNO se za účelem své vlastní propagace dopouštějí podvodů. Zneužívají jmen odborníků. Za zmínku snad stojí nedávné překroucení stanoviska pana dr. Štarhy. Pan ing. Martykán, předseda České vexilologické společnosti, se redakci Horáckých novin proti zneužití jeho jména už ohradil, jak mi psal. Hned mi také tehdy poslal velmi čerstvé stanovisko ČVS, které také, podle mého soudu, nezní příliš pochvalně vůči aktivitě MNO. Nemohu zde mluvit za Mgr. Fojtíka, taktéž citovaného v článku, ale myslím si, že svým podpisem pod shora uvedené stanovisko ČVS dal dostatečně najevo svůj postoj k vlajce MNO. Navíc máme k dispozici celou jeho asi 7 let starou zprávu, ze které byla citace do novin a stránek MNO vytržena. Myslím, že stojí za to si ji přečíst.

Na jakých argumentech staví MNO podporu žluto-červené vlajce?

MNO podporu své vlajky staví na připomínání privilegia z roku 1462 a rozhodnutí Zemského sněmu v roce 1848 o barvách figury moravské orlice, které ani jedno ani druhé nikdy nevešlo oficiálně v platnost. Patrně si však ale stále nechtějí uvědomit, že prosazování těchto barev je pošlapáváním všeho, za co naši předkové po staletí bojovali. Dle dr. Růžka tato jejich vlajka byla symbolem Henleinovců! Na Moravě se též proslýchá, že pod ní nastupovali moravští Němci do Wehrmachtu. Okolnosti, za kterých Morava v roce 1462 privilegium dostala, také nejsou ničím, čím bychom se měli zrovna chlubit. Proč si právě tuto vlajku dne 22. září 2007 v Kojetíně schválili jako jedinou moravskou zástupci politické strany Moravané, kterých je v řadách samotné MNO, ač pro starosty striktně apolitické, požehnaně?

Opírajíce se o ty argumenty paní Holaňové, kde zmiňuje roky 1968 či 1989, by mohl být vlajkou Moravy zrovna tak třeba rudý prapor s hvězdou a srpem a kladivem u žerdi nahoře. Ta se také po Moravě kdysi hojně nosila. Zrovna tak víme moc dobře, i paní Holaňová to snad ví, že tato žluto-červená nebyla jedinou "moravskou" vlajkou používanou v těchto letech.

Jaký je vztah MNO k modré vlajce dle praporce markraběte Jošta?

Paní Holaňová se nám tu dosti neobratně vymlouvá. Ví moc dobře, že starostové nevyvěšují modrý namísto té jejich klubové vlajky jen proto, že by byl na pohled hezčí. Starostové totiž dnes již mají informace, které ještě loni neměli. A to také díky nám, Za Moravu, o.s. Jak ale sama přiznává, MNO zneužívá naší osvěty mezi starosty ve svůj vlastní prospěch. Nerozlišuje mezi korektní modrou a nekorektní žluto-červenou na své mapce. Máme také z mnohých obcí a měst ověřeno, že navzdory jejich místu v mapce MNO tuto jejich ani žádnou jinou "moravskou" nikdy nevyvěšovali a ani to neplánují.

Některé argumenty proti žluto-červené vlajce stojí na docela logických a reálných základech, některé jsou samozřejmě postaveny na vratkých nohou. Jaké jsou vaše reakce?

MNO spolu s ostatními organizacemi sdruženými pod tzv. Moravským kulatým stolem si osobuje právo diktovat Moravě podobu její vlajky. Pokud by tomu tak nebylo, jak tu tvrdí paní Holaňová, proč by se, MNO především, tak sveřepě bránili kritice této jejich jediné vlajky? Proč by už dávno tuto tak kontroverzní vlajku neprohlásili za svoji klubovou, kterou ve skutečnosti je, a nepřistoupili k používání této i podle nich samých vhodné modré? Raději se namísto toho dosti trapně na adresu jakékoli kritiky ohánějí slovy o rozbíjení moravské jednoty.

Nejde tak trochu o žabomyší válku? Nelze tento problém vyřešit?

Problém bohužel asi vyřešit nelze. Není totiž vůle tam, kde by měla být. A rozhodně nevznikl v momentě, kdy jsem se objevil na scéně, jak tvrdí paní Holaňová. Trval léta a beze mě. MNO se však, i podle slov paní Holaňové, touto kritikou odmítá zabývat a dál oslovuje zástupce státní správy a samospráv s výzvami k podpoře Moravy vyvěšením tohoto zcela nevhodného symbolu a dál jim předkládá materiály, které jsou mnohdy v přímém rozporu s realitou a historickými fakty. Svým postojem zde navíc paní Holaňová dává jasně najevo pohrdavý přístup k jakékoliv kritice jejich činnosti. Jakékoliv protiargumenty se MNO snaží bagatelizovat a své kritiky veřejně zesměšňovat. MNO pro svou propagandu zneužívá důvěry stovek svých členů a příznivců a teď už i dětí.

Kdekoliv řeknete slovo "Morava", otáčí se k Vám zády a nazývají Vás separatistou a šovinistou. Toho ze mě, hrdého Moravana, MNO touto svou aktivitou udělala. Nemohu a nechci být s něčím takovým spojován! Nechci být pokládán za nepřítele Čechů jen proto, že se hlásím ke svým kořenům, k Moravě! A tato revolta MNO a ostatních vůči čemukoliv českému mě opravdu děsí. Nemohu souhlasit s propagací symbolu mé rodné Moravy, jenž je v jasném konfliktu s Preambulí Ústavy. Nemám problém ctít českého lva, pokud on ctí a ochraňuje moravskou orlici. Nemám problém s tím, být moravským občanem České republiky.

My, Za Moravu, o.s. www.mojamorava.eu ponoukáme lidi, aby měli rádi Moravu takovou, jaká je, a aby se o ní hlavně mluvilo. A to v dobrém! Mým velkým osobním přáním je, aby si lidé na Moravě uvědomili, že žijí na Moravě a ne v Čechách. Žalostně mnoho lidí dnes na Moravě cítí, že je v Čechách. Do toho není třeba míchat ani nacionalismus ani separatismus ani otázku národnosti.

Musím se také neustále omlouvat starostům, kterým píšu své "Moravu rozvracející" emaily. Bohužel nemáme potenciál na to obeslat těmito informacemi celou Moravu. Píšeme tedy pouze tam, kde víme, že se tuto pavlajku chystají (opět) vyvěsit. Chceme především zabránit další potupě Moravy, která se na ni v tisku snesla loni. Jsme ale bohužel, tak trochu právem, bráni za posly špatných zpráv. Říkáme totiž starostům, ač velmi neradi, že naletěli.

Pavel M. Josífek"


Historická moravská vlajka (Alerion)

Noviny Mladá fronta DNES, určeno pro Brno a jižní Moravu (Brno, Blansko, Břeclav, Hodonín, Vyškov, Znojmo) v čísle z 4. července 2016 (pondělí 4. 7. až středa 6. 7. 2016) na straně 17 zahrnuly i odpovědi na otázky položené anonymnímu moravskému podporovateli iniciativy.

Když přejdeme název článku (v tištěné podobě je to Spor o moravskou vlajku přiživuje i tajemný dárce), s jeho začátkem se dá polemizovat: "Morava má dvě vlajky"; v elektronickém internetovém vydání byl alespoň začátek upraven a článek téhož dne odpoledne vydán pod názvem Na počest věrozvěstů zavlají dvě vlajky Moravy. Každá má jiné příznivce. To vše je věc novinářského stylu, stejně jako: "Na "body" vede MNO, jejíž žlutočervenou verzi podporuje většina z asi 1900 moravských obcí". Toto tvrzení je jistě založeno na počtu přihlášených v roce 2016, který je dokladován tabulkou. Jakou má kdo k dispozici vlajku, kdy a kde k ní přišel, v ní už není.

"(...) v Doubravníku na Brněnsku zavlaje modrý prapor s červenobílou orlicí. (...)"

Dárce:

"Jako odbornými texty poučený laik vím, že se jedná o nejstarší vlajku, tedy prapor Moravy, jejíž podoba je s historií, současnou legislativou a symbolikou České republiky i krajů v souladu. A právě na tom záleží, proto jsem na výrobu přispěl," (...)

"Podstatný byl a je záměr a jeho přínos pro život v obcích, které tuto nabídku přijaly a ještě přijmou. Chtějí si připomenout moravskou identitu a zároveň zůstat ve shodě s širokým povědomím o tom, jak vypadá moravský znak a jak může vypadat moravská vlajka," (...)

S tím se v Doubravníku ztotožňují. "Dlouho jsme vyvěšovali žlutočervenou vlajku, ale tahle se nám zdá z historického hlediska lepší. Ale ať už zavlaje ta, či ona, důležité je přihlásit se k tomu, že jsme Moravané a že tu žijeme," má jasno tajemník úřadu Zdeněk Šikula. (...)"

Co se týče citovaného dárce, jedná se v tomto případě zřejmě o téhož, o němž se psalo v 11. čísle časopisu Veřejná správa z 1. června 2016 (11/2016), Štědrý mecenáš i tento rok daruje obcím a městům moravskou vlajku, kde se uvádí, že vyrobeno bylo 700 vlajek. Tento počet se shoduje s údajem v článku Obce a města mohou získat moravskou vlajku.

Zpráva o holdování králi Matyáši Habsburskému a o jeho korunovaci v roce 1611

Ve zprávě o holdování Matyáši Habsburskému 24. března 1611 jsou v tisku Jiřího Závěty ze Závětic popsány modré prapory s moravskou orlicí a modrobílé prapory obdélníkového tvaru. Jak byl list "obdélného" praporu dělen, zda vodorovně nebo svisle, není uvedeno. Při příjezdu krále Matyáše do Prahy za ním nejprve jela moravská jízda se dvěma modrými kornetami, na nichž byl moravský znak, potom byl nesen obdélný modrý a bílý praporec, a za tímto praporcem jely pod dvěma modrými kornetami se zemským znakem dva prapory jízdy.

Modrobílá bikolóra - vodorovně dělený list praporu

Korneta je jedním z typicky jízdních praporů. Její rozměry nebyly stanoveny pevně, většinou však mívala malý rozměr, do velikosti jeden krát jeden metr, protože při jízdě na koni by mohl velký rozměr překážet. Prapor se v 17. století svým tvarem ustálil a byl čtvercový nebo obdélníkový. U praporce je délka strany od žerdi ke konci praporu určena na 0,5 až 1 m.

Pravidla heraldiky říkají, že barva v tomto případě modrého štítu, má být na vlajce použita dole. Pořadí barev zachycené ve zprávě z roku 1611 (nejprve zapsána modrá a pak bílá barva) by si tedy podle tohoto pravidla bylo třeba vykládat jako popis skutečnosti začínající obráceně, odspodu praporového listu. České vlajky se také běžně popisují jako červenobílé, ale ve skutečnosti tomu tak není. Tato vlajka tudíž mohla a také měla být bílomodrá. Její dobovou kresbu však nemáme, abychom se podívali.

Pokud by barvy modrá a bílá byly na praporu seřazeny odshora bílá-modrá, vypadalo by to takto:

Bílomodrá bikolóra - vodorovně dělený list praporu

Jiří Závěta ze Závětic, Vypsání slavného příjezdu nejjasnějšího a velikomocného knížete a pána, pana Matyáše z Boží milosti toho jména druhého, krále uherského, čekance Království českého, arciknížete rakouského, markraběte moravského, knížete štýrského, burgunského, korytanského a gránského, též hraběte v Habšpurku a Tyrolu ec., do hlavního v témž království města Prahy, ve čtvrtek po neděli smrtedlné, jinák xxiiij. dne m. března. Léta Páně M.DC.XI. S poznamenáním některých před tím stalých a zběhlých věcí. Z jistého dovolení vytištěno v Starém Městě pražském v impressí Šumanské., Praha, 1611: "Za J. M. královskou jízda Markrabství moravského se dvoumi kornéty modrými pospolu, na nichž erb zemský téhož markrabství s osmi trubači: po nich nesen byl praporček obdýlný modrý a bílý. Za ním pak zase rejtaři téhož markrabství pod dvoumi tolikéž kornéty modrými, s erbem jich zemským a šesti trubači.".

Jiří Závěta ze Závětic, Vypsání slavného příjezdu (...)
Matyáše, 24. 3. 1611 do Prahy, závěr zprávy

České sněmy, sv. XV., 1. část, 1611, č. 506. (V Praze), 24. března 1611: "Und sind darnach ihnen nachgezogen die mährerisch reiterei under zwaien plauen corneten nebeneinander, darinnen das mährerisch wappen mit 8 trummeten. Denen hat gevolgt ein ablenglich fändl plau und weiss und widerumb zwo plau cornet mit dem wappen mährerischer reiter sambt 6 trommetern under dem obristen herrn Günder von der Golcz.".

Jiná zpráva publikovaná v edici České sněmy uvádí, že při této slavnosti jela část moravské jízdy pod pěti modrobílými praporci.

České sněmy, sv. XV., 1. část, 1611, č. 509. (V Praze), k 24. březnu 1611: "Als nun dise reüterei fürüber, seind auch die möhrischen in 5 fahnen blau [Doplněno z B] und weisser färb".

Pokud byl list praporu dělen svisle, vypadalo to takto:

Modrobílá bikolóra - svisle dělený list praporu

Bílomodrá bikolóra - svisle dělený list praporu

Před korunovací 23. května 1611 Matyáš přesídlil na Hradčany. Korunovaci se věnuje Jiří Závěta ze Závětic ve svém tisku Korunování jeho milosti Matyáše krále uherského ec. toho jména druhého na Království české, léta Páně M. DC. XI. V pondělí svatodušní na Hradě pražském v kostele S. Víta šťastně vykonané. Sepsané a vydané od Jiříka Závěty z Závětic, Praha 1611. Celý dvůr vyjel ze Starého Města za doprovodu pánů a rytířů českého království, předních úředníků Moravského markrabství a Uherského království, vojska a jeho velitelů, trubačů, bubeníků a panošů s modrým praporcem, na němž byl namalován znak Markrabství moravského.

Jiří Závěta ze Závětic, Korunování J. M. Matyáše, 1611, s. 2: "Nejpříze jelo rejtarstvo verbované Markrabství moravského, s pěti trubači pod praporcem modrým, na kterém byl erb téhož markrabství."

Jiří Závěta ze Závětic, Korunování J. M. Matyáše,
před korunovací - přesídlení na Hradčany,
modrý prapor s moravským znakem, strana 2

Na jiném místě Závětova tisku se dočítáme něco o tom, jak byli 23. května 1611 oblečeni moravští vojáci:

Jiří Závěta ze Závětic, Korunování J. M. Matyáše,
2 moravské praporce - modré suknice s bílým pruhem,
B - konec strany
"B":

"Zase jiný dva praporce pánův Moravanův, v počtu 3 a 4 též v modrých a jedním bílým štrychem premovaných sukničkách postavení byli na place velkém, přes nějž se na palác hradu pražského jde, též v šlachtorduňku jich."

Je jasné, že u oděvu "suknic" prostě šlo o modrou látku s bílým prýmkem (čili ozdobným pruhem = štrychem). 

Modrý prapor s moravským znakem (zemským znakem, znakem Moravského markrabství) představuje například následující moderní grafika.

Historická moravská vlajka

Jiné ztvárnění podoby moravské vlajky, které ovšem bylo před několika lety (kolem 2010 ?) použito při zhotovení skutečné vlajky, vykazuje některými znaky, jako je provedení křídel, podobnost s obrázkem orlice výše.

Historická moravská vlajka

Při srovnání obrázku s fotografií vidíme, že se jedná o tuto vlajku. Orlice na vlajce je opravdu šachována červenobíle. Nevidíme sice hlavu orlice, což může zabránit v rychlé orientaci, ale když si uvědomíme, kde je tyčka a na kterou stranu je vyvěšená vlajka rozvinuta, problém s určením je vyřešen.


Historická moravská vlajka v Bystřici

Dobře je tento grafický vzor vidět v pro fotografa stejné situaci na výřezu z panoramatického obrázku.

Vlající historická moravská vlajka

Další používaný výrobní vzor firmy Alerion vycházel z provedení znaku od Jiřího Loudy a orlice na vlajce byla šachována červenobíle. Bez bližších informací od výrobce se lze jen domnívat, zda ještě před tímto "Loudovým" provedením, nebo snad (spíše) až po něm se přešlo k jinému ztvárnění orlice, která již byla šachována bíločerveně.

Historická moravská vlajka (vlajky.EU)

Tuto grafiku si lze prohlédnout i v příspěvku Vlajka s moravskou orlicí - historická vlajka Moravy, navrhovaná podoba listu historické vlajky (praporu); (první obrázek). Jednoznačně byla vyvěšena na radnici v Brně v roce 2014. Téhož roku byla vyvěšena v místní části Bohunicích, kde vlála i v následujícím roce, kdy původní dva držáky nahradil jeden umožňující vyvěsit tři vlajky.

Historická moravská vlajka v místní části Brno-Bohunice,
nad bohunickou radnicí na začátku července 2014
Historická moravská vlajka v místní části Brno-Bohunice,
nad bohunickou radnicí na začátku července 2015

V roce 2015 začala být nabízena firmou Alerion nová verze opět vycházející z Loudova znaku, který byl upraven tak, že šachování orlice na vlajce je bíločervené.

Historická moravská vlajka (Alerion)

Jinou podobu historické moravské vlajky nabízí firma Libea. Tato vlála v roce 2014, a dá se předpokládat, že dál vlaje, nad hradem Pernštejnem.

V článku Svatý Martin se na koně vyhoupl až napodruhé z podzimu 2012 k oslavě svátku svatého Martina v Brně je v příspěvku a vícekrát v obrázkové galerii vidět jedno další provedení historické moravské vlajky (a moravské orlice), která byla vyráběna buď toho roku nebo v předcházejících letech.

Historická moravská vlajka v listopadu 2012.
Průvod směřující na náměstí Svobody

Historická moravská vlajka v listopadu 2012.
Průvod směřující na náměstí Svobody

Tento prapor je zachycen při svatomartinské oslavě i v dalších letech, kdy jej například v roce 2014 drží pěší a jezdec na koni (představitel svatého Martina; předpokládaje že ty snímky byly skutečně pořízeny v tom roce (pro článek) ne v některém předchozím ročníku). Tento prapor s moravskou orlicí je také pravidelně vidět společně s prapory se slezskou orlicí a českým lvem na obrázcích ze Slavností města Šumperka konaných ve dnech 2. - 3. června 2006 (zde a zde), 2010 a 2015. Fotogalerie slavností uspořádaných v roce 2016 i starších naleznete zde.

Moravská orlice se nachází v prvních a druhých polích krajských vlajek: v prvním modrém poli vlajky Jihomoravského, Olomouckého, Zlínského kraje a Kraje Vysočina a ve druhém modrém poli vlajky Moravskoslezského a Pardubického kraje.

Historická moravská vlajka - bíločerveně šachovaná orlice se žlutou korunou a žlutou zbrojí v modrém listu vlajky z roku 2015

Firma Alerion nabízí historickou moravskou vlajku, na níž je bíločerveně šachovaná orlice se žlutou korunou a žlutou zbrojí v modrém listu vlajky.

Před uvedením nynější podoby odpovídala moravská orlice na nabízené historické vlajce Moravy známému provedení, jež vytvořil Jiří Louda. Šachování této orlice, které je obsaženo v zákoně o státních symbolech č. 3/1993 Sb., je tak ve státním znaku vytvořeném podle této přílohy podáno jako červenostříbrné. V daném případě užití na vlajce je vexilologicky popsáno jako červenobílé.

Historická vlajka Moravy (bíločerveně šachovaná
orlice se žlutou korunou a žlutou zbrojí v modrém
listu vlajky), způsob uchycení: tunýlek

Na historické moravské vlajce z roku 2015 zobrazené výše, vycházející z návrhu a výtvarného provedení heraldika Jiřího Loudy, který je upraven prohozením barev šachování, je moravská orlice s bíločerveným šachováním. Lze si všimnout, že oko se nachází v bílém poli a jeho obrys byl zvýrazněn. Bíločervené šachování se shoduje s popisem v Zákonu České národní rady o státních symbolech České republiky (stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí).

Historická vlajka Moravy (bíločerveně
šachovaná orlice se žlutou korunou a žlutou
zbrojí v modrém listu vlajky), detail hlavy

Je dost dobře možné, že právě tato podoba historické moravské vlajky zavlála 5. července 2015 v Hodoníně. Jak plyne z části tiskové zprávy z 3. června 2015: "Nad Hodonínem poprvé zavlaje moravská vlajka", hodonínští radní se rozhodli vyslyšet žádost Moravanů a vyvěsit na radnici moravskou vlajku. 5. července jako připomínka příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje zavlál na radnici modrý prapor s bílo-červeně šachovanou orlicí: "5. července jako připomínka příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje zavlaje na radnici modrý prapor se stříbrno-červeně šachovanou orlicí.". V roce 2016 bylo ve schůzi rady města rozhodnuto stejně: "Rada města rozhoduje vyvěsit moravskou vlajku na budově radnice v den státního svátku dne 05.07.2016".

Historická vlajka Moravy (červenobíle šachovaná
orlice se žlutou korunou a žlutou zbrojí
v modrém listu vlajky), výřez z listu

Pro srovnání obou orlic je tu poskytnut předchozí vzor firmy Alerion, z jejíž obrázkové galerie jsou obrázky převzaty. Lze se domnívat, že barevné odstíny použité v roce 2015 byly proti historické moravské vlajce, na níž je červenobíle šachovaná orlice se žlutou korunou a žlutou zbrojí v modrém listu vlajky, též upraveny.

Historická vlajka Moravy nabízená ještě
v roce 2015, způsob uchycení: karabinka

Závazný a platný je vždy blason (odborný slovní popis) a ten je v zákoně o státních symbolech zcela správný a přesný. Na kresbě v příloze zákona pak toto šachování vidíme "jako určitý vzorový příklad" pro výrobce státních znaků. Počet šachovnicových polí se totiž nikdy přesně neuvádí (měl by být jen vyšší než devět). Že zde část prvního šachovnicového pole na nejčestnějším místě znaku a figury (tj. heraldicky vpravo nahoře) nevyšla ideálně na stříbrné (tj. bílé), v době kdy kresbu Jiří Louda (světově uznávaný heraldik) tehdy ručně koloroval, je pouze malý "nepřesný" detail. Nic nebrání držet se zákonného blasonu a šachovat orlici stoprocentně přesně, stejně tak i dále replikovat původní přílohu zákona, protože je logické, že v modrém štítě je a priori kovová (tj. stříbrná/bílá) figura (s druhou, červenou, barvou).
 
Nový návrh zákona byl Poslanecké sněmovně předložen 22. ledna 2026Návrh zákona o zemských znacích a vlajkách v roce 2026 - sněmovní tisk číslo 87. 

Stolní vlaječka Moravy na vašem stole a další reprezentativní možnosti

V dnešní době se dá pořídit historická vlajka Moravy doslova za pár korun, jak ukazuje obrázek níže. Malá saténová historická vlajka Moravy s moravskou orlicí v modrém listu vhodná k umístění na stůl. Abych citoval jeden názor na krásu symbolu: "Morava měla a má dodnes originální, obecně známý a těžko zaměnitelný erb (potažmo vlajku)".

Stolní vlaječka Moravy

V preambuli ústavy České republiky se píše:

"My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky."

Z toho pro komentátory mimo jiné plyne, že český stát se rozkládá na té části zemského povrchu, která se nazývá Čechy, pak na části zvané Morava a na části zvané Slezsko. Má to stejný smysl, jako kdyby v preambuli bylo mnohem vznešeněji napsáno, že Prozřetelnost tomu chce, aby Čechy, Morava a Slezsko dohromady tvořily český stát. A protože jednotný stát tvoří, je smysl začátku úvodní části ústavy každý den naplňován. Není tu nevyřčeně napsáno, že se náš český stát musí ze správního hlediska skládat z uvedených tří zemí, ani to, že ony tři pojmenované části mají být v českém státě nějak vyznačeny, například hraničníky.

Moravská vlajka s moravskou orlicí

Praktické kroky jsou ponechány na každém jednom, což je ten oný a ta oná, včetně zkoumání mapy země, ve které žije, ježdění prstem po ní, nebo její zavěšení na stěně obývacího pokoje (1 2 3 4). K seznámení se s tím, co se okolo symboliky kolem vás taky občas a někde děje, poslouží úvaha nad mezemi a vymezováním se. Vlaječka symbolizující Moravu je vhodná upomínka na pravý stav věcí. Protože tu jde o vyšší záměr, který je vyjádřen duchovními cíli, které jsou rozhodně velké, je důležité se nad věcí zamýšlet. Máme přemýšlet nad zbytkem preambule ústavy a ten provádět, a jít dál, abychom nejen věděli ale i vyzkoušeli, o čem to je.

Výrobce vlaječku zařazuje do skupiny stolních vlaječek pro nasunutí na stojánek, má tak zvaný tunýlek, jak se s láskou říká, takže k ní potřebujete i ten stojánek, pokud si jej neuděláte sami. Pak je ještě typ stolních vlaječek pro zavěšení na stojánek. Toto provedení státních symbolů se vyloženě hodí k umístění do oken domů a bytů, a až těch českým lvem, moravskou orlicí nebo slezskou orlicí vyzdobených oken budou v republice miliony, to teprve bude na státní svátky veselo.

Proč by se to vlastně mělo dělat? V našich podmínkách můžeme říct: "Jsem Čech", to podle toho, že mluvíme česky, jak říkáme, a tak národ, který se chápe jako jeden, je označen jako český. Mohli bychom říkat, že mluvíme moravsky, jakože moravským jazykem. Podle toho je tu všechno na Moravě, všechno, na co koukáme, co pijeme, co jíme, co dýcháme moravské, moravská, moravský. Když už to bylo v minulosti s češtinou docela nahnuté, tak se našli lidé, kteří se ostatně vždycky najdou, kteří češtinu hleděli zachránit. Byli to národní buditelé, kteří zároveň koukali, jak povznést národ. Jazykově je tím dnes myšleno to samé: čeština = moravština, a naopak. Když jsme si zvykli říkat jazyku čeština, tak mluvíme česky. Má nás to spojovat a spojuje nás to. Cokoli nás v dobrém spojuje, je dobré.

O národu se na třeba takové Wikipedii píše toto: "Národ (latinsky natio) je společenství lidí, kteří se hlásí ke stejné národnosti. Přesná a všeobecně uznávaná definice pojmu národ prý neexistuje. Jazykově pojem odpovídá narození (latinsky natio), tedy společnému místu či společným předkům. Tímto pojmem se v různých zemích a jazycích odlišují zcela rozdílné sociální organismy. Rozlišuje se tak zejména mezi politickým a etnickým národem.[1]" Definice národnosti na téže Wikipedii zní takto: "Národnost je příslušnost osoby k určitému národu, přičemž národ se chápe jako společenství, na jehož utváření mají největší vliv společné dějiny, společná kultura a společné území a jehož členové mají také povědomí sounáležitosti s tímto společenstvím."

Když společným prostorem chápeme celou oblast České republiky, českou kotlinu, a Moravu vedle ní, tak přece máme všechno to, co se jako podstata společenství chápe v popisech a úvahách výše. Kterákoli část této oblasti, jakkoli vymezená, je její součástí. Když tvrdím, že jsem Moravan, tak to říkám se vztyčenou hlavou, a zároveň ne s ohnutým hřbetem. Myslím tím to, že jsem z Moravy. Je to na vyšší úrovni podobné místnímu uvědomění v rámci jednoho nejvyššího celku, jako když někdo z Prahy řekne: "Jsem z pražska". Poznámka: Není jisté, že Pražané takto o sobě smýšlejí, nebo že používají při řeči ten tvar, protože pak by to nebyli Pražané nebo Pražáci, ale Pražskové či Pražsci. Jazyk v Čechách je ale tvárný, a jako se v Čechách ustaluje označení Čechů za Česky, tak je toto možná budoucí vývoj identity Čechů z Čech, kteří vystavěli svá sídla okolo Prahy.

Budování identity je proměnlivá věc. Společenství se ustavuje na základě příslušnosti k zemi. Údajně už kdysi jistý Holomek, který vystudoval a získal doktorát z práv, o sobě tvrdil takto: "Já nésu žádné Róm, já su moravské cigán". Ano, to byl dobrý Moravan, a něco podobného může říct každý. Poznámka: Omluvte neumělý rádoby pokus o naznačení způsobu jeho řeči. Kdo ví, co by to bylo za dialekt češtiny/moravské nářečí, kdyby takový existoval. Myšlenka je, myslím, jasná: Ten, kdo se tu narodil, nebo tady chce žít, je náš, ať už je jakýkoli. Tak se k němu chovejme. Takoví jsou vítáni. Někdo snad má sklon říkat, že náš není, a chce tu s námi žít. Má možnost, jsou tu talenti všeho druhu. Ostatním, kteří tady taky žijí, to ovšem může připadat, že se akorát chce nějak vymezit, a přitom vzdálit z dosahu jednotné moci, která tu vládne. Ať se tedy každý stará sám o sebe, když přijde na to, co má dělat, co by měl na sobě, když bude chtít, zlepšit.

Na základě toho, že si myslím, že jsem Moravan, mě může v dnešní době, když budu trochu sledovat televizi a tisk, z toho, co tam říkají a píší, lehce napadnout, jestli se tu neprosazuje nějaká jiná identita, která by obraz českých zemí ráda přebudovala podle sebe. Všechno má svůj čas, a tak mi přijde, že s novotvarem Česko, se kterým se v první fázi (posledních deset let) argumentuje jako se zeměpisným (geografickým; nebo jakkoli jinak, to je věc řečnických figur a argumentačních fíglů), a zdůvodňuje se to potřebou (pro mě umělou) jednoslovného vystižení území, které už svoje označení má: Česká republika, se v další fázi počítá jako s náhradou názvu státu. Zdůvodnění navazujícího kroku, předem naplánovaného, je jednoduché - lidé to používají, lidé to chtějí. Je to podobné erozi práva. Nic není stejné, všechno se mění a vyvíjí. Takový ten v podstatě pasivní odpor proti změnám je ovšem marný. V co se to tu mění, to je jako vždy na myšlení všech a na každém. Chce to pozitivní přístup a činnost. Boj se nevede proti nečemu, v tom by byl obsažen hned na začátku zárodek prohry. Bojuje se za něco a prostředky, které se používají, jsou mírné: za Českou republiku, za Čechy, za Moravu a za Slezsko.

Moravská vlajka s moravskou orlicí (Alerion)

Ostatně ten samý postup, jak obyvatelstvo přeučit, se používá vždycky, používá se teď, a nikdy tomu nebylo jinak. Už nyní v důsledku letité kampaně, která jen tak sama od sebe nepřestane, nové označení potlačuje vědomí zeměpisné/místní příslušnosti k Moravě, jelikož na Moravě jeho uživatelům zrovna nesejde, pokud vymazání vědomí Moravy není rovnou primární cíl celé akce. Může být. Každý má rád něco jiného. Taková Wikipedie obsahuje možnosti pro prosazování nového pojmu dříve nevídané. Je to pěkná ukázka boje ideí a příležitost pro cenzory, kterým pomáhají vyhledávací roboti nastavení na kontrolu výskytu kombinací obsahujících slova Česká, republika. Zdá se, že spojení slov Česká republika je v této encyklopedii důsledně potlačováno, kde to jen jde; pokud není v názvu úřadu, podniku apod. Encyklopedické heslo, které má být o České republice, nebo se tak z propagandistických důvodů tváří, je o "česku", a když zadáte do vyhledávacího pole Česká republika, dojde k automatickému přesměrování na toto heslo "Česko", které je o České republice. Prostě kocourkov. Heslo obsahuje spoustu informací, ale ty geografické jsou jenom jejich částí. Ono se totiž vždy děje něco na nějakém území. A když se to neděje na Moravě, tak se to podle vize Česků děje v Česku. Podle této logiky se to neděje v České republice, a tak tu vidíme v přímém přenosu snahu o vytlačení používání dvojslovného názvu státu, kterým je Česká republika.

Viděl jsem videozáznam, na němž menší ale pestrá skupinka lidí krátce pochoduje v Brně po ulici poblíž náměstí Svobody. Mávali historickými vlajkami Moravy. Vojáci byli oblečení do historických uniforem a bubnovali. To je pro nás, kteří na bubnování nejsme zvyklí, docela těžko rozpoznatelný signál, když se v signalizování bubny nevyznáme. V průvodu bylo i několik lidí v krojích. Dojem z toho jsem měl ten, že jestli je to vystoupení národní, projevení citů moravsky české, tak je to akce docela malá, ze které plyne, že většina zůstala doma, a spíše byla akcí překvapená. Alegorické vozy chyběly úplně.

Myslím, že lidé tu žijící jsou v současnosti jemné a tiché povahy. Není tolik lidí, kteří by byli schopni jít v průvodu, dokud to není masová akce, takových, dejme tomu pár tisíc občanů a občanek. Oni prostě nechápou, k čemu to přesně je, a ani neví v první chvíli, jestli by je to nemohlo nějak ohrozit, a neměli by honem spěchat, pokud ne opačným směrem, tak rychle vpřed. Těch zvědavých okukujících mohlo kolem klidně projít i více, než bylo účinkujících. Na co přitom mysleli tito okolojdoucí? Napadlo je, že ta skupinka je díky bubnování celkem hlučná? Co vlastně mají vystupující na mysli, když mávají prapory a na jednom je moravská orlice, a kam to jdou a kde se chystají skončit? Mohli z toho být trochu i nesví, nebo se styděli, a nevěděli za co?

Jednodušší je dát za okno vlaječku, ať už naaranžovanou se stojánkem, anebo na špejli zapíchnuté do květináče. Většinou nemusíte, pokud je vám víc jak osmnáct let, vysvětlovat, proč máte v okně to nebo ono. Jako ukázka a příklad k případnému následování pro sousedy je to trvalejšího rázu, kterým je o rozpoložení své mysli a věrnosti společným ideálům zpravujete mlčky, a nic po nich nechcete, k ničemu je nenutíte, a to se jim musí líbit. Správný postoj je v tom, že nikoho do ničeho nenutíte. To si alespoň můžete myslet. Každé takové prohlášení totiž může někoho podráždit, aniž by si uvědomoval, co přesně jej ...

Stolní vlaječka Moravy pro zavěšení a pro nasunutí na stojánek

Podnik Alerion, který je prodává/vyrábí (?), uvádí toto: "Moravská vlajka ve formě stolní vlaječky vyrobené metodou sítotisku na speciální lesklý vlaječkový satén nejvyšší kvality s vyztužením a obšitím. Tento typ materiálu zajišťuje u vlaječek brilantní výraznost barev a reprezentativnost. Po obvodu je vlaječka obšita pro dekoraci a zpevnění kroucenou šňůrkou, která slouží zároveň v horní části pro zavěšení vlaječky na háček stojánku (typ A). U vlaječek pro nasunutí (typ B) je vlaječka obšita průhlednou nití (bez šňůrky) a uchycení se provádí nasunutím na tyčinku stojánku. Díky pevnému vyztužení vlaječka drží svůj tvar. Tyto stolní vlaječky jsou vzhledem k vysoké kvalitě použitých materiálů a zpracování vhodné nejen pro běžné dekorativní, ale i nejnáročnější reprezentativní použití."

Stolní vlaječka České republiky pro nasunutí na stojánek

Koupíte-li si k ní i vlajku České republiky, zopakujte si před jejich společným umístěním na váš velký pracovní stůl pravidla pro vyvěšování (a ještě se s někým poraďte, než se podaří se ujistit, jak se na to dívá protokol, respektive se pořeší, jestli je divákem v tomto případě osoba sedící za stolem (vy), nebo osoba přicházející dveřmi po zvolání: Vstupte!); můžete studovat právní úpravy.

Při pohledu diváka:
1) Česká republika, 2) Morava

Prodávaná vlaječka má svůj vzor v praporu používaném od středověku (viz Kodex Gelnhausen, nebo prapory používané landwehrem). Na internetu se můžete setkat i s tvrzením, že jde o "lidovou tvořivost", ačkoli je to vlajka, která by byla z hlediska vexilologie v naší současné situaci, jako zemská vlajka vedle státní vlajky České republiky, nejdoporučovanější. Vlaječku v podobě bíločervenomodré trikolory, která je moderním zjednodušením barev moravské orlice a setkáváme se s ní od roku 1848 ve 2. polovině 19. století (tzv. červenobílomodré prapory" včetně), dnes zřejmě výrobci nenabízí.

V Dačických listech z roku 1896 je v rozsáhlém článku dosti podrobně popisována velká slavnost, která se uskutečnila 25. července toho roku, z čehož je vidět vývoj situace tehdejší společnosti.

"Hned z rána, dříve ještě než hudba procházející městem probouzela z klidného spánku obyvatelstvo, viděti bylo mnohé, kteří procházeli městem a sledovali, kdy z kterého domu vyvěšen bude prapor, kde zavěšena bude jaká výzdoba aneb případné heslo. A bylo vskutku do 6. hodiny ranní celé město oděno v háv slavnostní. Skoro z každého domu vlál prapor, na více domech i po dvou, buď v barvách českých, neb v barvách zemských, které dnes pro Moravu stanoveny jsou na trikoloru žluto-červeno-modrou, jelikož původní barvy země bílo-červeno-modrá, úřady vykládány za nepřípustné a zakazovány proto, že prý značí barvy všeslovanské."

O něčem svědčí, že autor popisu v Dačických listech se v době, kdy byly původní barvy země bílo-červeno-modrá, úřady vykládány za nepřípustné a zakazovány, trefil do pořadí barev, jak se vexilologicky odvozuje od barev moravského znaku. (ale o čem? :-)

Nový prostonárodní popis Čech, Moravy a Slezska podle posledního politického a soudního dělení s přídavkem o uherském Slovensku. Sepsal K. Vl. Z[ap], Praha 1854, s. 193, uvádí, že "znakem je bíle a červeně kostkovaná vpravo hledící orlice v modrém poli, pročež zemské barvy jsou: modrá, bílá a červená".

Tady opět vidíme, že na jednu stranu známe podobu moravské orlice, na druhou stranu se setkáváme s přístupem popisovatele, od kterého očekáváme, že naznačí pořadí barev na moderní vlajce (trikolóra) - nejlépe tak, jak by to dnes udělal vexilolog, barvy popisované shora dolů, a on proti našemu očekávání toto neřeší a nedělá, anebo se to z toho popisu zrovna nedá přímo dokázat, že se tu odkazuje na něco, o čem se výslovně nemluví, totiž o pořadí barev na vlajce Moravy.

Když se na formulaci pozorně zadíváme, uvědomíme si, že jen a prostě říká, že zemské barvy jsou: modrá, bílá a červená. Stejně tak by mohl napsat, že zemské barvy jsou: bílá, modrá a červená, nebo červená, modrá a bílá, což je to samé co bílá a červená a modrá, a básník by tím řekl všechno, co říct chtěl: toto jsou zemské barvy. Kdybychom si chtěli pořadí barev na vlajce odvodit z tohoto, tak bychom si o tom, jak autor textu myslel, mohli myslet, že buď určuje pořadí podle vlastního pravidla, když na první místo dává modrou barvu, kterou má štít znaku, a potom pokračuje pořadím šachování moravské orlice (bílá-červená), anebo to spíše rovnou bere podle pořadí slovanských barev z roku 1848. Ale on, jak už bylo napsáno výše, jenom říká, které že to ty zemské barvy jsou, a protože je to v jedné větě s popisem moravské orlice, ukazuje souvislost s barvami moravské orlice.

Závěr z toho taky může být, že když někdo mával vlajkou, která se dala považovat za slovanskou, nemusel s tím mít tehdy osobně zvláštní problém, protože vlajka přece obsahovala barvy moravské orlice, tak co. Jestli vám jde o pořadí barev na trikolóře, tak se zeptáte nejblíž stojícího vexilologa, a ten se podívá na moravskou orlici, a poví vám to hned.

Pokud se vyvěšovaly moravské prapory, existují zprávy o vyvěšování těchto praporů v barvách slovanských, tedy bílé, červené a modré (např. v r. 1862 v Brně a v Rajhradě při návštěvě císaře). A tvrdí se, že císař z praporů, ve kterých viděl slovanské barvy, nebyl zrovna na větvi.

A o pomalu padesát let později vidíme, jak poslanec Budínský v roce 1908 říká: "Podepsaní jsou sice daleci toho, aby jakkoli váhali v naši zemi převážně české užívati trikolor a praporů slovanských, dokumentujících zjevně naši národněosvětovou příslušnost k velkému plemeni slovanskému, ale v naši zemi moravské má otázka ta jednu důležitou tak říkajíc místní stránku, kteréž právě za příležitosti vývodův jmenovaného pana poslance bedlivěji všimnouti si jest. Nikoli pan řečník sám, ale veškery německoradikální časopisy a kruhy dávají používání červenomodrobílých barev u nás zhusta výklad tendenční a denunciační, jako bychom my jimi politicky šilhali za hranice na Východ, a jakoby trikolora ta byla toho ostentativním projevem.

Jest pravda, náš český lid na Moravě považuje ode vždy barvy červenomodrobílou za sobě nejmilejší a používá jich nejraději všude tam, kde běží o větší projevy oslavy a radosti veřejné. Tato citová disposice našeho lidu má však svůj historický a zákonný podklad, na nějž podepsaní co nejdůrazněji si dovolují poukázati.

Jsoutě barvy červenomodrobílá našimi nejvlastnějšími barvami zemskými! Znakem naším zemským již počátkem třináctého století byla orlice červenobíle kostkovaná na modrém poli..."

Tehdy jim šlo o barvy na prvním místě. O variantách pořadí barev můžeme dnes, o dalších sto let později, pořád diskutovat. Setkáváme se s popisy, které se dají brát, jakože se tehdy i dnes víc rýmovaly. Líp se vyslovují - i když, jak se to vezme, je to i o zvyku.

Dnes je možné získat všechno, co se týče státní symboliky, kam až běžná představivost sahá. Díky specializovaným obchodům je pro občana naprosto lehké to dostat. Aby to bylo ještě lehčí, je tu balíček pro české fanoušky a vlastence (velký), který obsahuje: tištěnou státní vlajku České republiky, vlajku s držákem na auto, mávací vlaječku České republiky, vyšívanou rukávovou nášivku – státní znak České republiky, odznak - vlaječku České republiky, ražený kovový odznáček na jehle, samolepku státního znaku České republiky.




Vlajka České republiky má dokonce zvláštní vánoční edici, ve které je nabízena v luxusní dřevěné krabičce. Takový dar má úroveň. Doprovodné slovo říká toto: Slavnostní edice vlajky České republiky uložená do dřevěné lakované krabičky je vhodným dárkem pro vaši návštěvu blízkého starosty, hejtmana kraje či jiné významné osoby ve vašem regionu. Česká vlajka je symbolem hrdosti a státnosti, kterou by v sobě měl mít každý z nás, rozhořme ji v našich srdcích.

V nabídce zaměřené na historickou moravskou vlajku by nám  tedy mohl chybět a uvítali bychom všechno to, co je v případě státní vlajky, to co nabídka prozatím nezahrnuje: vlajku s držákem na auto, mávací vlaječku Moravy, vyšívanou rukávovou nášivku – moravská orlice, ražený kovový odznáček na jehle. Pořádný stožár na velkou vlajku si každý jen tak asi nepořídí. Z toho důvodu by se hodila mávací vlaječka Moravy, snadno uchopitelná malými i velkými, dětmi a dospělými, padnoucí lidem do ruky, a ražený kovový odznáček s moravskou orlicí k zapíchnutí do košile, nebo vybavený zavíracím špendlíkem.


A když už existuje malá digitální vlaječka České republiky, tak si můžeme udělat i malou vlaječku Moravy. Využití? Takové, jaké vás napadne a všude, kde vás napadne; třeba jako příloha e-mailu, zástupný obrázek pro nějakou sociální síť atd. Nejjednodušší pro laika by sice bylo v editoru zmenšit stávající digitální podobu historické vlajky, ale podívejte se na výsledek. Orlice by vypadala rozmazaně, což bude tím, jak razantně byla zmenšena předloha. Dá se na to jít i tak, že se udělá snímek obrazovky náhledu ve správci souborů, který je ostřejší, jen když je náhled oproti vlaječce České republiky výše v obrazových bodech větší, aby se mohl projevit detail. To, co by bylo spíše potřeba udělat, aby se postoupilo dál, je vektorový obrázek a teprve z něj vytvořená bitmapa o velikosti, jakou potřebujeme. Dále se zamyslet nad tím, jak vypadá šachování z hlediska estetiky. Jestli šachování moc nezaniká, tím že jsou pole maličká, a bylo by je potřeba zvětšit - změnit počet kostek. Šachovnice musí mít nejméně tři krát tři pole, počet polí by se musel odzkoušet, a to je práce tak pro grafika.


Pro srovnání se podívejme, jak vypadá zmenšený obrázek trikolóry, který naplňuje účel symboliky barev odvozených od barev moravské orlice a zároveň se shoduje se státní symbolikou trikolóry. Ano, trikolóra je srozumitelná, je velice dobře použitelná, ať už je její velikost jakákoli. Je to výstižný symbol, který se jednoduše maluje.


V dnešní době je možné opatřit si i další zajímavé věci nesoucí barvy Moravy, potažmo České republiky. Na zakázku, na váš návrh, podle vaší kapsy, protože čím větší a náročnější, tím víc za práci, materiál, a tím dražší, vám firma zabývající se vyšíváním udělá vyšívanou vlajku, nástěnný znak, čepici, stuhu, stolní vlaječku, nášivku na oblečení, výšivku na pracovní oděv, mávátka, cokoli. Někteří obchodníci/výrobci běžně nabízejí tričko s výšivkou a ještě se dá domluvit na tom, jak to má vypadat.


Nástěnný znak České republiky

Stolní vlaječky, prezidentská standarta

Pamětní stuha
v národních barvách
České republiky

Hasiči, čepice s moravskou orlicí, hasičské atributy



Když budete chtít hledat inspiraci, můžete se pro ni pomyslně vrátit v čase zpět do roku 1848 na Moravě. Můžete si nechat čepici udělat podle návodu Karla Havlíčka Borovského, který to tehdy viděl na vlastní oči a popsal (ať už zleva nebo zprava): "Malý počet studentů - probuzení vlastenci - nosí barvy slovanské, totiž modrou čepici s červeným a bílým páskem (neb moravský znak jest orlice červeně a bíle kostkovaná v modrém poli..." Výšivku čepičář udělá s přihlédnutím ke správnému popisu moravské orlice. Nosit ji budete, anebo se s ní jen pochlubit můžete, dnes.

Dne 1. března 2023 byl zveřejněn návrh na vydání zákona o zemských znacích a vlajkách.