Zobrazují se příspěvky se štítkemPohlednice. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPohlednice. Zobrazit všechny příspěvky

Grafika moravské vlajky využívající znak Moravy od Antonína Javory

Autorem znaků na pohlednici níže popsané jako "gotické znaky Čech, Moravy a Slezska" je Antonín Javora. Pohlednici vydalo JAKO Zlín, T. G. Masaryka 1280, 760 01 Zlín, Tisk, produkce ZLOM. Klenot Moravy je shodný s nejstarší podobou (viz Gozzoburg), jak se užíval ještě za Lucemburků (markrabat) ve 14. století. Datace: 90. léta 20. století?

Znaky českých zemí od Antonína Javory: Čechy, Morava, Slezsko

Všechny ty tři úplné znaky: Českého krále (ovšem zde s ideálními červeno-stříbrnými přikryvadly), Moravského markraběte a Slezského vévody jsou od Antonína Javory, jak je vidět dle shodného tvaru štítu, přilby i přikryvadel. Bylo by perfektní je mít u jednotlivých hesel encyklopedie Wikipedie. Bude to jistě kopírované z Javorových grafik, jako jsou ty různé mapy a podobně. Muselo by se to ale prohledat analogově v knihovnách, viz souborný katalog, co toho tam je přes sto záznamů (hlavně vydáno ve Zlíně).

Černozlatá přikryvadla najdeme například u Huga Gerharda Ströhla. Jsou nakreslena chybně. Sice se ve starších erbovnících výjimečně objevují i v tinkturách černá a zlatá, "protažených" z klenotu křídla, ale správná přikryvadla v úplném znaku českého krále jsou vždy červeno-stříbrná nebo červeno-hermelínová (logicky dle tinktur štítu).

Viz přikryvadla asi na jejich nejstarším (prvním) spolehlivém vyobrazení v kodexu Manesse (z počátku 14. stol.) u Václava II.

Černo-zlatá přikryvadla se zjevně objevují v rukopisných erbovnících až pod vlivem císařství a českého krále coby císaře/krále (tj. po Karlu IV., Václavu IV. - Václav IV. má černá přikryvadla z křídla i na svém znaku ve své Bibli (Bible Václava IV.) - viz Štěpán Valecký, Erb českých králů.), logicky (císařsky) proto vyhovovala i Gerhardu Ströhlovi. Dalo by se říci, že je to takový zcela zapomenutý český (německý?) "spor" (neexistující téma) o červeno-stříbrná nebo černo-zlatá přikryvadla.

Javorův český lev ve znaku s červenobílými přikryvadly je k vidění zde.

Jihlavská právní kniha, zjevně reflektující dobu Lucemburků, krásně dokládá u všech moravských markrabat vždy červená přikryvadla, třebaže ještě (staré) černo-zlaté křídlo klenotu.

Obrázek (pohlednice?) byl zřejmě inspi-
rován grafikou vlajkonoše s moravskou
vlajkou uveřejněnou v práci Jacoba
Koebela. Orlice je podána v podobě,
jak ji vidíme u Antonína Javory.
Antonín Javora ovšem může být přímo
autorem této kresby. Původní obrázek
nalezený na internetu byl zvětšen.

O tvorbě Antonína Javory napsal v časopise Heraldika a genealogie v roce 2002 Eduard P. Martin:

"Jsou poutníci časem.
Vycházejí do naší doby, aby nám podali podobu času,
na kterou tento svět zapomíná.
Kterou odkládá.
Protože ji považuje za nepohodlnou.
Antonín Javora jakoby přicházel po tajemné stezce dávných heraldiků
do našich vteřin a ukazoval, že to co se považuje za starožitné, je nadále moderní.
Jeho erby jsou pevným propojením dvou časů.
Času rytířských dob, kdy erby zdobily štíty cválajících jezdců
a času na počátku třetího tisíciletí.
Jeho precizní kresba je jak poučena možnostmi moderní grafiky,
tak zapomínanou poesií rytířských dob.
Javorova čára není zatížena břemenem nepotřebné patiny,
je přesto poznamenána něčím, co se s ní často zaměňuje:
pelem patiny.
Erby Antonína Javory nesou jasnou nezaměnitelnou podobu toho, co zachycují - a navíc, jsou okny do minulých staletí.
Nekarikují. Nekopírují.
Kolikrát je kreslíři erbů vadou jeho rutinní zručnost,
kolikrát je vadou upachtěná neumělost.
Antonín Javora by se dobře uživil v přemyslovské družině,
byl by ctěn u lucemburského dvora...
A dnes patří mezi špičku heraldických grafiků.
Jeho erby jsou moderně vznešené.
Zní to paradoxně?
Vůbec...
I moderní doba, pokud je nazírána ze správného úhlu, může mít svou vznešenost.
Vznešenost, která má dvě pojmenování: poesie a přesnost.
Jeho erby jsou věrné předloze, věrny vůni tradice i věrny moderní grafice.
Protože je zachycuje umělcova osobitost, nechává srůst prostotu gotických klidných
linií se vzrušeně vzlétající barokní linií.
Jsou poutníci časem.
Přicházejí, pokud jsou umělci, aby necitovali mrtvé hodnoty,
vzcházejí, aby vzkřísili podoby,
které byly nepozornými současníky považovány za doznělé."

Eduard P. Martin, Umění naslouchat erbům, zamyšlení nad kresbami Antonína Javory, s. 47, in: Heraldika a genealogie, roč. 35, č. 1/2, 2002

Znak Moravy od Antonína Javory na moravské vlajce

Moravskou orlici použitou při vytvoření této grafiky moravské vlajky namaloval Antonín Javora, a někdo ji vektorizoval. Je tak jiná než ta na pohlednici se znaky českých zemí (trojice zemí Koruny Českého království) výše. Podobnost nalezneme při zkoumání nožek a oka.

Vedle grafiky moravské vlajky s moravskou orlicí od Františka Štorma by se i tato grafika mohla v případě zájmu stát podkladem pro výrobu krásné moravské vlajky (někdo by ji ale pro tento účel nepoužíval a nechal ji jen jako grafiku, viz dále). Co ale s okem, které se nikdy nedotýká zobáku a koruny? Posunout čáry a poskytnout trochu prostoru pro malou plochu stříbrného pole okolo oka? To pak prostě vypadá, jako kdyby orlice dostala ránu pěstí. Zde to stříbrné pole kolem oka vůbec nepomůže - je to prostě takový zcela "jiný" kresebný styl (no Javora no, žádný Louda).


A kdyby se přitom zahýbalo trošku s okem? To oko by prostě už bylo jiné (jiný výraz), kdyby se o něco zmenšilo, aby se tam vešlo více bílého pole šachovnice - tedy něco z něho: hned vedle bílého oka. 

Dále se pouze smazaly červené dásně a u oka trošku pohnulo černou linií mezi okem a korunou, aby se tam o kousek protáhlo červené pole šachovnice. Třeba by to šlo dělící linií ve vztahu červeného pole ke žluté koruně napravo hlavy orlice zajít o něco dál a snadno pro červené pole získat na její úkor něco prostoru.

Nelze srovnávat se správnou šachovnicí a Loudovým okem, kde je to zcela přirozené (nevadí stříbrné velmi pěkně a přirozeně černě konturované oko na stříbrném políčku šachovnice). Prostě dle tohoto zpracování Javory by někdo obeznámenější vlajku rozhodně nevyráběl, ale pro jiné užití stačí, nemusí být všude jen Louda.


Koruna Javorovy orlice hodně dostala palicí ... To se ale těžko vyklepe (narovná :) Opět nesrovnatelné s Loudovým pojetím. Trojlístku koruny alespoň bylo na obrázku výše maličko dodáno na zaoblenosti (přidáno na ploše jednoho z lístků). Bez toho by vám mohlo přijít, že to je, jako kdyby někdo ten plech zohnul.


Mezitím tu máme novou grafiku ze 14. ledna 2020, která byla odvozena z grafiky "moravská orlice s klenotem". No výborně - je to originální a na Wiki slušné ..., když přimhouříme oči nad tím šedým stínováním stříbrné/bílé podšívky přikrývadel a šedými linkami v červené látce ...

Staroslavný Velehrad, Morava - Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje

Na obrázku kolorované světlotiskové pohlednice s textem "Staroslavný Velehrad, Morava" vidíme Baziliku Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje na Velehradě. Pohlednici dle údaje na zadní straně vydal "J. N. Derka Sv. Kopeček u Olomouce". Prošla poštou 22. července 1940.

Jde tu jen o to, jestli je to původně černobílá fotografie - ta se dodatečně kolorovala a pak nějakou rozmnožovací technikou (litografie, světlotisk, sítotisk atd.) namnožila, nebo to byla původně kresba (ať perokresba, uhel, nebo akvarel atd.), buď opět černobílá nebo hned barevná, a pak zase příslušnou (v dané době znalou) technologií rozmnožená. A v tom jsou ty problémy - u černobílé fotky se neví, co v reálu znamenala, protože kolorista mohl až dodatečně dobarvit cokoliv, aniž by na daném místě fyzicky byl v době pořízení černobílé fotky. Totéž platí o kresbě - do jaké míry autor zaznamenal skutečnost, nebo jak moc si pracovní skicu doma (s odstupem času?) rozpracoval, doplnil, a kdy mohl barevně i chybovat. Takže tyto zdroje nebudou nikdy stoprocentně relevantní. Protože zmýlit se mohl (na místě, nebo až doma při úpravách) i očividný malíř. A to platí o jakékoliv dobové kresbě či malbě z kteréhokoliv století. Odhadovat se dá jen z černobílých fotek) a to také ne vše (viz problém bikolór, kde se často nerozezná bílá a žlutá, červená a černá v černobílém záběru).


Staroslavný Velehrad, Morava. Zdroj: Wikipedie, Velehrad

Co se týče data vydání, absolutně si netroufáme u tohoto nic tvrdit. Navíc obrázek může být přeci mnohem starší (klidně i z doby před 1918, nebo z první republiky) a jen okopírovaný a vydaný za 2. světové války. U levé věže baziliky je zjevný pokus o kolorování žlutou a bílou (v problematickém protokolárním pořadí barev). Ale u pravé věže je vidět tmavý pruh (nejblíž k fasádě, pak světlejší pruh - kousek modré, pak červená šmouha pod divným úhlem sklonu a pak jakoby bílý pruh, který dokonce zakrývá nebo retušuje (?) i štukové ozdoby/niku/okno na centrálním průčelí (pod hlavním štítem střech).Takže jakou tam hledat a najít logiku pořadí barev, pruhů atd.?

Možná tam byla původně československá vlajka (s klínem) maskovaná kolorováním, nebo bikolóra (ještě císařská před 1918, nebo žluto-červená z doby první republiky, kdy se také objevuje, zatímco bílo-červená se již tehdy vůbec neužívá, neboť existovala vlajka s klínem), ale divně upravená na téměř kvadrikolóru. A můžeme spekulovat dále, to podle toho, jak široký se nám jeví tmavý pruh. Odpovídá jeho šířka trikolóře (a to ještě podle předpokládané délky žerdi) nebo bikolóře. Jestli tam na snímku původně byla bikolóra, tak před rokem 1918 mohla být bíločervená. Pokud v tom, co s tím kolorista udělal, nebudeme spatřovat pokus o schematické zachycení červenomodrobílé trikolóry, nebo bíločervenomodré trikolóry, tak si budeme všímat, jestli a jak modrá překrývá předpokládaný tmavý pruh (který by byl ve skutečnosti v barvě modré, červené nebo černé? - viz úvaha výše), a jestli je oblast, za níž je jednoznačně architektura, překryta něčím, co má představovat bílou barvu.

Může se to jevit zmatečné, zjevně jen schematické, možná záměrně, aby tam nebylo nic poznat. Ale zase něco to znamenat mělo a je přítomno několik barev, které ukazují, co to mělo být. A kdyby to mělo být přizpůsobeno okolnostem roku 1940, pak by tam opravdu musela být aktuálně protektorátní trikolóra, která je shodná se současnou státní trikolórou ČR a rozhodně není zprofanovaná, neboť jsme byli okupovaným protektorátem, nikoliv vazalským fašistickým státem, typu Slovenský štát (a jestlipak dnes někdo na Slovensku zpochybní jejich trikolóru?!).

Takže tmavý pruh by byl modrou, pak by měl být červený (ledabyle dokreslený) a konečně bílý (nejdál od fasády)?!

Celá ta atmosféra působí mnohem starším dojmem (záběrem), než z roku 1940. Stačí se podívat do davu před kostelem, je úplně stejně natónovaný červenou, bílou a žlutou. Prostě jak to kolorista dokresloval, dal to všude možně.

Mikoláš Aleš, Moravo, Moravo, Moravičko milá. Jsem Moravan

Pohlednice s grafikou Mikoláše Alše: Moravo, Moravo, Moravičko milá, nabízená mezi dalšími pohlednicemi Mikoláše Alše vydavatelstvím a tiskárnou HERBIA, obsahuje část textu písně, která je jedním z uchazečů o místo tzv. hymny Moravy. Z díla Mikoláše Alše připomeňme například knižní ilustrace děl Františka Ladislava Čelakovského, Aloise Jiráska a Jakuba Arbese (české lidové písně, Špalíček pohádek, pověstí a přísloví, …). A samozřejmě si popíšeme výjev. Jezdec na koni drží v pravé ruce prapor s moravskou orlicí.

Moravo, Moravo, Moravičko milá

Jedna z verzí Alšovy ilustrace k písni Moravo, Moravo, Moravičko milá vydaná jako pohlednice (udává se rok 1920).

Poznámka: V roce 1935 vyšel u příležitosti celostátního sjezdu moravských knihomilů, který se konal 9. června 1935 v Břeclavi, zvláštní bibliofilský tisk s názvem Moravo, Moravičko milá!, jehož text napsaný T. G. Masarykem v roce 1888 byl uveřejněn v časopise Čas, II. ročník 2. číslo z 5. 1. 1888. Text vydala znovu Městská rada v Břeclavi.

Existuje i jiná pohlednice s textem písně Moravo, Moravo. Udává se rok 1919, takže když neznáme rok vydání přesně, může být starší i mladší. Na její druhé straně je při jejím dolním okraji v kroužku pod stromečkem zkratka F. J. P. Po obvodu kruhu jsou tři maličké znakové štítečky (1, 2). Po levé straně kroužku je písmeno Č., po pravé číslo 377. První stranu této pohlednice vidíte na následujícím obrázku.

Moravo, Moravo. Asi 1919

Pro nás z dostupných informací plyne, že někdy kolem roku 1920 byla vydána barevná pohlednice (zinkografie), kde se vedle celého textu písně orámovaného svisle zleva, zprava a vodorovně dole bílomodročervenou či červenomodrobílou trikolórou nachází znak Moravy v podobě stříbrnočervené orlice v modrém poli štítu. Orlice není korunována, nemá zlatou zbroj ani zlatý jazyk. Proto je použit tento přesný popis a není jednoduše napsáno "moravská orlice". Řeklo by se, že stuha bikolóry má v prověšených částech nalevo a napravo od orlice, propojující viditelné svisle visící části bikolóry s třásněmi, naznačen čarou i třetí pruh. Trikolóra to ale není. Vedle trikolóry je přítomna bílomodrá/modrobílá bikolóra se žlutými třásněmi. Nad textem slok v dolní polovině je notová osnova s notami (začátek skladby). Zdobení lipovými lístečky. Nakladatel: F. J. P.

Moravo, Moravo. Asi 1919.
Moravo, Moravo, Moravičko milá!

Textu je samozřejmě rozumět, ale kdyby jen pro další vzdělávání se v moravském jazyku můžeme nahlédnout do moravsko-českého slovníku za porozumění mezi národy; aneb není rožni jako rožni!, kde se nachází výsledek několikaleté usilovné práce dvou nadšených jazykovědců Ály a Máry. Na stránkách jsou k vidění i fotografie Moravanů, moravských měst, slavností, sklepů, soch, zvířat, plodin, symbolů, kopců a řek. Při procházení slovníku si uvědomujeme, že význam mnoha z těch slov stále známe. Ale s mnoha z nich se klidně setkáváme poprvé. Bude to způsobeno také tím, že není jedno moravské nářečí. Má určitě smysl si seznam byť jen projít, protože se snadno stane, že potkáme někoho, kdo použije některé z těchto slov. Například řekne tvar slovesa čabrat. Okamžitě vás napadne, kde jsem to jen nedávno slyšel, nebo četl? A už víte, kam se po návratu z výletu podívat. Jednak se nejprve pocvičíte, a dále si pak ještě ověříte svoji domněnku.

Samozřejmě můžete nahlédnout i do jiných slovníků, do slovácko-českého slovníku či do hanácko-českého slovníku Hanáci - spolek rodáků a přátel Hané v Praze. Doporučujeme tu výjimečný Borockého hanácký slovník (Hanácké slovňik; PDF).

Moravo, Moravo, Moravičko milá,
co z tebe pochází, chasa ušlechtilá!
J. T. Blažek, 1940

Z toho všeho plyne, že Alšovy obrázky jako pohlednice byly vydávány (jistě i) po vzniku ČSR v roce 1918. Pohlednice s motivem písně Moravo, Moravo vycházely ovšem i později. Například kolem roku 1940 byla jedna taková pohlednice vydána Domovinou zahraničních krajanů. (k historii péče o krajany viz Československý ústav zahraniční, Zahraniční domovina, Domovina zahraničních krajanů). U orlice je použito heraldického šrafování.

Na pohlednici níže si u orlice opět můžeme všimnout heraldického šrafování. Štít šrafován není.


Moravo, Moravo, J H P V.
Moravo, Moravo, Moravičko milá!
Co z tebe pochází chasa ušlechtilá.

Vedle pohlednic se znakem Moravy se můžeme setkat s pohlednicí, kde je jen jezdec na koni a pod ním název písně: Moravo, Moravo, Moravičko milá. Jejím autorem je J. Kočí. Vydal Melantrich v Praze. Jezdec a kůň jsou vyšňořeni v barvách červené, modré a bílé.

Moravo, Moravo, Moravičko milá. J. Kočí

Tento motiv má rovněž obraz (barevná perokresba) F. Paříka z roku 1942. Jen s textem Moravo, Moravo!, Moravičko milá, co z tebe pochází, chasa ušlechtilá. Vedle tohoto obrazu byl svého času současně na prodej obraz téhož autora s textem Kde domov můj? kde domov můj? voda hučí po lučinách, hory šumí po skalinách.

Na pohlednici s koníkem je zachycen začátek skladby, která má zajímavou historii, co se týče vzniku, melodie, oblíbenosti, rozšíření, i ohledně textu. V první sloce písně se oslovuje země, lid a statky, avšak další tři sloky se obrací do historie. Píseň Moravo, Moravo měl objevit Václav Hanka, a ten ji prý slyšel zpívat matku. Text pak měl získat ze zápisků otce. Poprvé vyšla v časopise Čechoslav v roce 1831. Později byla vydána ve sbírce Hankových básní Písně. V roce 1843 pak vyšel zhudebněný Hankův text, kde je ale za autora označen Jaroslav Langer, s názvem Na Moravu. Při studiu historie písně se jednak setkáme se jménem olomouckého skladatele Ludvíka rytíře z Dietrichů, a pak že píseň zlidověla v revolučním roce 1848. A tak dále, viz různé texty a články k tématu. Za jejího autora je tak považován Hanka.

Moravo, Moravo, Moravičko milá,
co z tebe pochází, chasa ušlechtilá.
Chasa ušlechtilá, žádostivá boje;
a jaké to koňstvo rodí půda tvoje.


(...)

Oproti tomuto textu je v paměti (některých) lidí verze, v níž není přítomno slovo koňstvo, ale potomstvo. Zpívat se potom podle jednoho pamětníka kdysi a často měla hlavně první sloka, čtyři řádky, které vidíte výše. Když se to vezme podle mých současných osobních zkušeností, tak naposledy snad bylo píseň Moravo, Moravo slyšet v televizi začátkem května, když si na její začátek tak trochu vzpomněl v pořadu Snídaně s Novou Petr Říbal: "Moravá." (4. května 2016). To jsme pro paměť dosvědčili příspěvkem Historická moravská vlajka v televizi. Jestli Petr Říbal chytil nápěv, by se muselo podrobit pečlivému zkoumání. Pokud se o písni uvažuje jako o moravské hymně, tak za tu ji známí zmiňovaného pamětníka nepovažovali. Přístup ke skladbě, který ji jako hymnu vidí, může tedy být uměle vytvářen (živen). Slovo koňstvo ale v písni zřejmě vždy bylo, a prostě si sloku (někteří?) Moravané upravili, aby jim vyhovovala. Další možností vysvětlení existence obojího je ta skutečnost, že text se opravdu v maličkostech v různých vydáních liší. A je tak možné vidět obojí, koňstvo i potomstvo. Lze se setkat s přepisem textu, kde je zpívatelná varianta uvedena současně se základní verzí v závorkách.

Další rozdíl verzí je v tom, jestli se zpívá "Moravičko milá", jak ukazuje pohlednice a přepis, namísto "Moravěnko milá", což opět někdo považuje za správné znění. A to není všechno. Někdo jiný zase doporučuje použít stávající melodii a vymyslet k ní nový text. Což se vlastně také již stalo, jestli je to ten případ.


Nejsou to totiž jen popsané drobné změny, co jsou dochovány ve zpěvnících, kde chasa je ušlechtilá, a také může být roztomilá, jako v písni nazvané Poděbradská, otištěné v Zpěvník slovanský, s. 5-7. Přitom ve Zpívejme! výbor nejoblíbenějších vlasteneckých, společenských, milostných a národních písní českých, s. 22-23, je pod tímto názvem známý text Chasa ušlechtilá. A tak dále, stačí si prohlédnout pár zpěvníků.


Nebo byly přidány další řádky, jako v Památka roku slavnostního 1863, tisícileté památky obrácení národu českého na Moravě, Slovensku a v Čechách skrze Cyrila a Metoděje na křesťanství, s. 106-107, kde poznáváme slova začátku, ale píseň se už jmenuje jinak: Morava, a text je podstatně jiný.

Moravský teplokrevník

Bělouš na Alšově obrázku představuje buď Moravského chladnokrevníka nebo (spíše) Moravského teplokrevníka. Existuje i Český chladnokrevník a Český teplokrevník. Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka sídlí v Kroměříži. Je také Svaz chovatelů chladnokrevných koní N, SN a ČMB (Svaz chovatelů norika, slezského norika a českomoravského belgika v ČR) a Svaz chovatelů ČMBK (Svaz chovatelů českomoravského belgického koně). Chovatelé koní se v České republice sdružují v ASCHK ČR (Asociace svazů chovatelů koní České republiky).

Cílem chovatelů je, aby moravský teplokrevník byl koněm výborného charakteru s ochotou k práci a pevným zdravím a přiměřeným temperamentem. Spolu s tím se moravský teplokrevník zároveň vyznačuje tvrdou konstitucí, je rovněž snadno krmitelný.

Hřebec Moravského chladnokrevníka. Byl kratší
než Český chladnokrevník. Měl ušlechtilejší vzhled.

Moravský chladnokrevník je mohutný kůň, klidného a mírného temperamentu, snadno ovladatelný, jeho předností je i ranost. Vyznačuje se i dobrou pohyblivostí. Je především tažným koněm. Jeho pohyblivost mu umožňuje pracovat i v náročném lesním terénu.


Celý text písně Moravo, Moravo vydaný samostatně ve sbírce České zpěvy. Sbírka písní národních, vlasteneckých a lidových. Číslo 11. Cena 6 hal. Moravo, Moravo! Znárodnělá píseň. Nákladem knihkupectví MAXY HOFMANNA ve Velvarech. KNIHTISKÁRNA FR. NĚMEC, VELVARY., je tento:


Moravo, Moravo

Znárodnělá píseň.

Moravo, Moravo, Moravičko milá!
Co z tebe pochází: chasa ušlechtilá!
Chasa ušlechtilá, žádostivá boje!
a jaké to koňstvo rodí půda tvoje!

Moravo, Moravo, Moravička drahá,
proč se přidržuješ úhlavního vraha?
Úhlavního vraha, Pán Bůh na to patří,
že jsme by, Čechové, tvoji rodní bratři.

Moravo, Moravo! Tvá orlice pestrá
byla lva našeho vždy upřímná sestra.
Vždy upřímná sestra, budiž jí i dále,
vždyť máme dobrého, hrdinného krále.

Moravo, Moravo, vždyckyś při nás byla;
s námi jsi i první, kalich Páně pila.
Kalich Páně pila, slávu vojny nesla;
proč bys teď krkavci v dravé spáry klesla?

Moravo, Moravo! Neodkládej dále;
vždyť máme dobrého, jediného krále.

Číslo sbírky obsahuje za notami a textem písně doprovodný text, v němž se seznamujeme s pohnutkami stojícími za tímto počinem, vysvětluje se v něm, proč si všechna nebo jen toto číslo koupit, čímž nás jsem uvedeni do situace před sto lety, co se týče znalosti a zpívání národních písní lidem:


"Skvosty,

kteréž má milý národ náš uloženy ve svých překrásných písních národních a vlasteneckých, zůstávají dnes namnoze lidem nepovšimnuty. Zpěvu nám ubývá, česká národní píseň mizí, zaniká, vytlačena jsouc jednak jarmarečním brakem, jednak kupletem rázu nepříliš ušlechtilého, ba mnohdy i frivolního.

Náš lid, najmě mládež naše, již ani mnoho národních písní nezná a když, tak jen povrchně, neb jen prvou sloku a tu není se co diviti, že nehlaholí již tak česká píseň po našich krajinách, jak dříve bývalo.

Co toho příčinou?

Mezi jiným i to, že naše národní písně, ač v různých levných zpěvnících sebrány, tištěny jsou bez nápěvů, čímž zůstávají vlastně pouhými básničkami, zpěvníky pak s nápěvy tištěné jsou objemnější, dražší a tím tedy lidu meně přístupné.

Tomu odpomoci má tato sbírka, ve kteréž vydávány budou všecky národní, vlastenecké i lidové pisně české s nápěvy. Každé číslo obsahovati bude jednu píseň za pouhých 6 haléřů, může si je tudiž každý koupiti.

Slavné zpěvácké spolky i jednotlivci budou míti tak nejlepší příležitosť kupováním a doporučováním této sbírky neb jednotlivých její čísel českou národní píseň co nejvíce rozšířiti."

Další Písně národní, lidové a vlastenecké této edice najdete zde.

Píseň se také dostala mezi Znělky stanic Československého rozhlasu.

Znělkostroj", z něhož vycházela znělka
brněnské stanice "Moravo, Moravo". Snímek
zařízení v Technickém muzeu Brno pořídil
Antonín Petrželka, Brno

"Rozhlasové znělky stanic (...) jsou jakousi vizitkou stanice. Jde zpravidla o pár tonů nebo taktů nějaké skladby, charakteristické pro oblast, odkud stanice vysílá. Znělka stanice se dříve používala před zahájením vysílání na dané vlně, kdy se opakovala několikrát a sloužila pro doladění na správný kmitočet. Následně se ozývala v nepravidelných intervalech, obvykle po časovém znamení a byla doplněna ohlášením stanice slovy. Používala se také jako t.zv. "přestávkové znamení" v obdobích, kdy se nevysílalo celodenně, nebo byly mezi pořady pauzy."

Když se na písně podíváme šířeji, zjistíme, že uchazečů o místo "moravské hymny" je spousta. A proč si tam, kde se jiní podle své paměti a zpěvnosti přidají vestoje s jednou určenou písní, nezazpívat písniček několik. Dalšími, které se hodí jsou Jsem Moravan (odkaz na video s pozadím - vlnící se moravskou vlajkou) a Morava, krásná zem. Tady jsou všechny pohromadě v jednom záznamu.

U písně Jsem Moravan se mi více líbí původní verze Václava Novotného staršího. Případně by se dalo v některé pasáži dát zpěvákům na výběr (podle chuti, jak kdy) - dát možnost alternativy s využitím části Pivodova textu, který je jinak pro mě v jistých částech vyhrocenější, drsnější, ale např. "Ó Moravo — ty vlasti má, tys země moje přemilá!" zní taky pěkně:

Moravan jsem — to je má slast,
kdo znáte moji krásnou vlast?
K té já se srdcem vroucím znám,
pro ni rád statek, život dám?
Ó Moravo — ó vlasti má,
tys drahých předků otčina!

Zde Rostislav, zde Svatopluk
mé drahé mluvy střehli zvuk.
Zde první konal svatý děj
na Velehradě Methoděj.
Ó Moravo — ó vlasti má!
Velehrad tvůj září znova!

Zde Hostýn náš, zde Olomouc,
kde zlomena zlých Tatar moc.
Zde s Moravany český lev,
pro svobodu proléval krev.
Ó Moravo, ó vlasti má!
Krví praotců svěcená!

Zde Macocha, zde divů kraj,
zde brněnský se pyšní háj.
Zde obilí bohatý zdroj,
zde Hanáků malebný kroj.
Ó Moravo, ó vlasti má!
Ty's vší krásou požehnaná.

Pouvažujeme-li o tom trochu, řekneme si, jak na to? Snadno. Projděme si třeba desku (CD) Jožky Černého Lásko, Bože, lásko. Na internetu je tato skladba dostupná zde.

Text a zvukový záznam písně v podání Ivy Bittové je zase zde. Text najdeme i na stránce věnované tvorbě známého zpěváka Karla Gotta, který je zde. Zpívající Evu Urbanovou si poslechnete zde. Píseň byla interpretována opravdu často.

Iva Bittová:

Láska, Bože, láska,
kde ťa ľudia berú?
Na horách nerastieš,
v poli ťa nesejú
Na horách nerastieš,
v poli ťa nesejú

Ľúbosti, ľúbosti,
mala som ťa dosti,
ale už ťa nemám
ani medzi prsty
ale už ťa nemám
ani medzi prsty

Keby sa tá láska
na horách rodila,
nejedna panenka
by pre ňu chodila.
nejedna panenka
by pre ňu chodila.

Ale sa tá láska
na horách nerodí,
nejedna panenka
už bez lásky chodí.
nejedna panenka
už bez lásky chodí.

Na desce Jožky Černého jsou písničky: 1. Lásko, Bože, lásko, 2. Okolo Seče, 3. Ej od Buchlova, 4. Ó řebíčku zahradnický, 5. Jakú sem si frajírenku, 6. Už mně koně vyvádějí, 7. Otvírajte sa strážnické brány, 8. Když jsem k vám chodíval, 9. Rožnovské hodiny, 10. Dobrů noc milko má, 11. Slovácké pěsničky, 12. Koupím já si koně vraný, 13. Ej vy páni, vy, 14. Zdálo se mně má panenko, 15. Když jsem já šel okolo vrat, 16. Ty bechyňské zvony, 17. Ta kněždubská věž, 18. Už se ten Tálinskej rybník, 19. Všady zamračen, 20. ...

Takže nač čekat, až nám někdo nějakou písničku vybere? Zazpívejme si je doma sami, společně a dohromady, kdykoli a hned teď se známými umělci!

Znak Moravy na pohlednicích - pozdrav z Moravy

Se znakem Moravy, s moravskou orlicí se občas již více než sto let můžeme setkat na některých pohlednicích. Vedle domácích moravských (z Moravy), národnostně moravských-českých, mezi jejich vydavateli nalezneme i "cizí" české (z Čech). V případě jedné z nejstarších pohlednic zobrazující "zemský znak a zemské barvy" je vydavatel Wilhelm Knorr národnosti zřejmě německé, jak by se dalo soudit podle textu na pohlednici ve znění: Geographische Postkarte v(on) Wilh(elm) Knorr, Bürgerschuldirector im Grottau, (Böhmen). Wilhelm Knorr byl v té době ředitelem měšťanské školy. Pocházel z města Grottau, což je Hrádek nad Nisou, který se nachází kousek od Liberce.

Pohlednice Wilhelma Knorra. Brno.
Vydána po roce 1890. Kolem roku 1900 (?)

V horní části vidíme celkový pohled na Brno. Nalevo je vstup do staré radnice, napravo nahoře katedrála před dalšími stavebními úpravami, které jí daly dnešní vzhled. Medaile odkazuje na významnou událost - vyorání brázdy Josefem II. u Slavíkovic. Uprostřed vedle pamětní medaile vidíme německou vysokou školu technickou. Vpravo od ní je namalován Špilberk. Obrázek vlevo dole vedle znaku a stužky poukazuje na brněnské textilky. Napravo od názvu města BRÜNN jsou ještě poskytnuty dva statistické údaje: počet obyvatel v roce 1890 (95 000; k roku 1890: odtud patrně i datace pohlednice na Wikipedii) a nadmořská výška (220 m n. m.). Jiná zaznamenaná datace odkazuje k roku 1900. Je možné, že právě tehdy byla vydána, nebo onen konkrétní exemplář prošel poštou.

Výřez místa se zemským znakem v podobě zlatočerveně šachované zlatě korunované orlice v modrém poli a barvami Moravy v podobě žlutočervené bikolóry (Landes-Wappen und Landes-Farben v(on) Mähren) přináší ve větším rozlišení obrázek na Wikipedii. Jako rok vydání pohlednice se v popisu souboru udává 1890, a za místo vydání se považuje Brno. Bylo by pěkné mít v této kvalitě obrázek celé pohlednice, abychom lépe viděli na údaje o vydavateli, a abychom se mohli podívat, co je na druhé straně.

Část pohlednice Wilhelma Knorra zachycující Brno; vydána
po roce 1890. "Zemský znak a zemské barvy Moravy"

Z doby kolem roku 1900 pochází kolorovaná pohlednice se znakem Moravy vedle znaku města Vyškova. Pohlednici vydala R. Šídlová ve Vyškově.

Pohlednice Vyškova R. Šídlové se znakem města
a znakem Moravy. Kolem roku 1900 - začátek 20. století

V modrém štítu vidíme stříbrnočerveně šachovanou zlatě korunovanou orlici se zlatou zbrojí. Užití Svatováclavské koruny na znaku Moravy (v platných nezměněných původních tinkturách) je jasný a v 19. a počátkem 20. století častý motiv projevu národního uvědomění (české otázky, české státnosti, boje za státní a jazyková práva atd.) a nerozdílné jednoty Zemí Koruny české (Svatováclavské). Ostatně i dnes se v kostelích na Moravě zcela běžně a spontánně zpívá Svatováclavský chorál při výjimečných příležitostech (viz též patrocinium katedrály v Olomouci atd.). Vzpomeňme i letošní (2016, u příležitosti narození Karla IV., který nerozlučnou jednotu Čech a Moravy stvrdil svými majestáty) „přivezení“ repliky Svatováclavské koruny na Velehrad.


Detail. Znak Moravy a znak Vyškova

Z téže doby začátku 20. století pochází pohlednice, jejímž námětem je hospodářsko-průmyslová výstava ve Vyškově konaná v roce 1902. Vidíme na ní tehdy čerstvě postavenou budovu vyškovského gymnázia, znak Moravy a vlajky.

Hospodářsko-průmyslová výstava ve Vyškově.
Srdečný pozdrav. Fotografie pohlednice s prostorem
výstaviště u budovy gymnázia nabízené v aukci

Tento exemplář pohlednice není kolorován. Vzhledem ke kolorované pohlednici se znakem Moravy výše se dalo předpokládat, že pokud by barevná a takto rozmnožena byla, viděli bychom moravskou orlici a bikolóry vlající po stranách v barvách červené a bílé. Pořadí barev bikolór tu je zřejmě červená-bílá. Kolorovanou si ji lze prohlédnout v knize Vyškov. Dějiny města, 2016, s. 304, kde se potvrzují barvy vlajících bikolór červená-bílá/bílá-červená a barvy moravské orlice. Na hospodářsko-průmyslovou a národopisnou výstavu (či "hospodářskou, průmyslovou a živnostenskou výstavu ve Vyškově v nové budově gymnasijní, v budově obecných a měšťanských škol a na pozemcích sousedních" pořádanou v červenci a srpnu Klubem českých živnostníků ve Vyškově a Hospodářským spolkem vyškovským pod protektorátem JUDra. Otakara barona Pražáka, zemského a říšského poslance "za příčinou otevření budovy českého gymnasia ve Vyškově a na oslavu desetiletého trvání Klubu českých živnostníků, pomocí a přispěním České hospodářské společnosti pro markrabství Moravské, Zemské jednoty živnostenských společenstev, Ústředního spolku živnostníků na Moravě, jednot a družstev hospodářských a společenstev živnostenských politického okresu vyškovského", která měla probíhat ve dnech 27. července až 24. srpna 1902 zvaly plakáty, měla vlastní razítko.

Z roku 1903 (či tehdy prošlá poštou) je pohlednice s červenomodrobílou trikolórou a zemským znakem Moravy zveřejněná s vodoznakem "Vsetín v obrazech" vloženým do obrazu na stránkách Vsetín v obrazech. Pohlednici vydal Gustav Jelínek na Vsetíně (ve Vsetíně, nebo byl prostě ze Vsetína). Trikolóra ukazuje, v jaké barevnosti je chápán znak Moravy (moravská orlice).

Vsetín v obrazech, pohlednice z roku 1903

Zde půjde jistě o druhotné dokolorování. Pro pořadí barev v trikolóře a jejich význam jsou v podstatě dvě možná vysvětlení, která si neodporují, co se týče chápání barev moravské orlice. Nejjednodušší vysvětlení je, 1) že před sebou máme jednu z verzí historické moravské vlajky: červenomodrobílou trikolóru. Toto vysvětlení považuji za správné. Tady se pak není třeba ani zvlášť pozastavovat nad pořadím barev. Prostě to tak u této verze historické vlajky Moravy je a hotovo. Tuto a barevně shodné trikolóry, i když s jiným pořadím barev (?), jako je červenobílomodrá trikolóra, prameny označují jako slovanské prapory. Jsou vnímány prostě jako slovanské (moravské) barvy. Druhým vysvětlením, vzhledem k výše citovanému dokumentu, který jasně ukazuje na první možnost, řeklo by se vedlejším (a pokud se vám líbí první vysvětlení tak diskutabilním), je, 2) že vzhledem k roku vydání jde o trikolóru ve významu tehdy nejoblíbenějších „ruských“ - „vše/pan-slovanských“ barev a tedy jistě i ve shodě se stříbrno-červeným/červeno-stříbrným šachováním a chápáním (!) moravské orlice (barev bílo-červeno-modré – viz státní barvy ČR).

Někdo by tedy osobně prohodil pořadí bodů 1) a 2), protože je toho názoru, že na prvním místě tehdy sledovali autoři "vše/slovanské barvy" - tehdy chápané i jako "českoslovanské", nikoliv "ryze moravské", byť i to je logické, protože prostě tyto tři tinktury na znaku Moravy jsou! V jazykově českém prostředí té doby se prostě objevují bílo-červené bikolóry, nebo trikolóra s modrou (v rozličném pořadí, většinou nakonec "ruském" (považovaném za "ruské" ?) - a proto c.k. úřady "stíhaném" ...). "Žluto-červení" moravisté (jakékoliv národnosti) tak byli z obliga. :-)

Samozřejmě pořadí barev na tomto obrázku této (de fakto) ruské trikolóry, pokud ji ovšem takto chápeme, (svisle) by mělo správně být obrácené (pohledově zleva doprava) bílo-modro-červené. První možnost od nás další úvahy nad pořadím barev nevyžaduje.

Takto by totiž šlo (správně) o svisle umístěné srbské barvy (shora dolů a pohledově na objekt zleva doprava červeno-modro-bílé). První možnost elegantně nabízí řešení, jde o moravské barvy.

Z doby krátce po první světové válce je pohlednice datovaná (asi) rokem 1919. Zinkografie. Vedle celého textu písně orámovaného po třech stranách bílomodročervenou či červenomodrobílou trikolórou nachází stříbrnočerveně šachovaná orlice v modrém poli. Pod názvem písně Moravo, Moravo je notová osnova s notami a pod ní slova začátku skladby. Nakladatelem byl F. J. P.

Moravo, Moravo, Moravičko milá

Další pohlednice se znakem Moravy, týkající se písně Moravo, Moravo, a se znakem Moravy, moravskou orlicí, ovšem nekolorované, případně s využitím heraldického šrafování naleznete v příspěvku Mikoláš Aleš, Moravo Moravo Moravičko milá.

V roce 1940 zřejmě nakreslil obrázek použitý na pohlednici s motivem jezdce držícího moravský prapor J. T. Blažek.

Moravo, Moravo, Moravičko milá,
co z tebe pochází, chasa ušlechtilá!
J. T. Blažek, 1940

Autorem znaků na pohlednici popsané jako "gotické znaky Čech, Moravy a Slezska" je Antonín Javora. Pohlednici vydalo JAKO Zlín, T. G. Masaryka 1280, 760 01 Zlín, Tisk, produkce ZLOM. Klenot Moravy je shodný s nejstarší podobou (viz Gozzoburg), jak se užíval ještě za Lucemburků (markrabat) ve 14. století. Datace: 90. léta 20. století?

Znaky českých zemí od Antonína Javory: Čechy, Morava, Slezsko

Pohlednice se znakem Moravy od Zdirada J. K. Čecha. Na druhé straně je pohlednice popsána trojjazyčně: Znak Moravy, The Arms of Moravia, Das Wappen von Mähren. Vydala Agentura Elka press, Leonid Křížek, Praha. Vydána byla (odhadem) zřejmě v 90. letech 20. století.

Znak Moravy od Zdirada J. K. Čecha

Pozdrav z Moravy je název pohlednice vydané Pofisem. Jsou na ní zachyceny poštovní známky vztahující se k moravským městům (POFIS - poštovní filatelistická služba, Praha; nakladatelství Orbis Praha). První známka vlevo nahoře věnovaná Moravské Třebové nese znak s moravskou orlicí - původní znak města. Dnešní podobu má znak Moravské Třebové od roku 1993. Tato pohlednice byla vydána (odhadem) před rokem 1989. Soudě dle letopočtů na známkách, tak nejdříve v 60. letech.

Pozdrav z Moravy

"Vzhledem k tomu, že znaky Moravské Třebové, Olomouce a moravské zemské orlice byly téměř totožné a v praxi nerozeznatelné, požádalo městské zastupitelstvo v roce 1992 ČNR o úpravu znaku a o schválení nového praporu města. Tento návrh byl dne 11. prosince 1992 schválen heraldickou komisí ČNR. Dne 15. července 1993, podle §5 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, a v souladu s §36 a) písmeno d) zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění rozhodnutím č. 10, udělil předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nový znak a prapor."

Na pohlednici Severomoravský kraj vydané v době ČSSR a zveřejněné (s vodoznakem) např. na stránkách Vsetín v obrazech je znak vypadající při prvním pohledu jako znak Moravy umístěn mezi znaky měst. Pak nás zarazí, že je druhý v řadě, abychom si následně všimli červeného jazyka orlice. To nás zavede k pátrání po vývoji znaku Olomouce. Podle toho se jedná o znak Olomouce platný v době vydání pohlednice.


Severomoravský kraj, rok 1971

Jde o variantu znaku Olomouce užívanou od první republiky (po odstranění císařského tereziánského polepšení v roce 1918 i písmen v roce 1934 atd.). V roce 1993 byla oficiálně přidána (navrácena) písmena SPQO (Senatus populusque Olomuncensis).

Znak Moravy mezi dalšími znaky ale najdeme např. na novější pohlednici s modrým pozadím Hrady a zámky Jižní Moravy, kde jsou záběry hradů a zámků Pernštejn, Špilberk, Plumlov, Buchlovice, Kroměříž, Lednice. Na pohlednici s červeným pozadím Hrady a zámky Jižní Moravy, kde jsou zábery Znojma, Boskovic, Čech pod Kosířem, Lešné, jsou vedle nich příslušné znaky také. U Znojma vidíme šachovanou orlici bez písmene Z. To je důležitý znak, jelikož můžeme porovnat s jinými pohlednicemi, kde je jednoznačně použit znak Znojma. U hradů jde tedy ryze o Moravu.

Na dokreslení jeden z dnes již historických znaků Olomouce
a dnešní znaky moravských měst Olomouce, Moravské Třebové,
Znojma, Jevíčka s orlicí odvozenou z moravské orlice,
se zlatým i s červeným jazykem, s přidanými písmeny.
SPQO (Olomouc), Z (Znojmo), G (Jevíčko)
V roce 2000 byla vydána pohlednice s textem Pozdrav z moravských Dačic. Kolorované perokresby dačických dominant provází znak Moravy. Pohlednici prý lze ještě získat v Městském muzeu a galerii Dačice nebo ve výtvarném atelieru Moravský dvůr v ulici Na Vyhlídce.

Pozdrav z moravských Dačic

Pohlednice je určena dačickým vlastencům (rodákům) a sběratelům pohlednic. Autorem kresby moravské orlice je Jiří Louda.

Vedle Loudova ztvárnění moravské orlice se na pohlednicích z posledních desetiletí můžeme setkat s kresbou Antonína Javory, jak vidíme i na příkladu galerie znaků českých zemí výše. Kromě pohlednice Sklenka vína neuškodí, celú bečku nevypiješ. Jihomoravská vinařská cesta a naučná vinná stezka Petra Bezruče jsou tu i další. Na pohlednici Krajská města ČR je uprostřed státní znak České republiky obklopený městskými znaky (Praha, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Jihlava, Brno, Olomouc, Ostrava, Zlín). Znaky měst doplňuje plaménková orlice s popiskem Střední Čechy. Na pohlednici Morava znak Moravy obklopují znaky měst Adamov, Blansko, Boskovice, Brno, Ivančice, Klobouky u Brna, Náměšť nad Oslavou, Rosice, Rousínov, Slavkov, Velká Bíteš, Vyškov. Byla rovněž vydána pohlednice se znaky českých zemí vedle sebe: Čech, Moravy a Slezska.

Se znakem Moravy se dnes setkáváme např. na vysekávaných pohlednicích měst - se znaky nynějších krajů a jejich měst vyráběných firmou Sprint, v příslušných polích krajských znaků (Jihomoravský kraj, Moravskoslezský kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj, Olomoucký kraj).

Pod perutěmi moravské orlice. Práce, kázeň, odvaha. Blaho vlasti budiž nejvyšším zákonem

Pohlednice s texty: Pod perutěmi moravské orlice. Práce, kázeň, odvaha. Blaho vlasti budiž nejvyšším zákonem. Autor či vydavatel: K. Polášek, Tišnov. Datum vydání: 1928.

Pohlednice s moravskou orlicí z roku 1928
 
Moravská orlice na této pohlednici leckomu připomene jiný obrázek s orlicí dostupný v současnosti na internetu, kde však jsou bílá pole žlutá. Aby také ne, jsou obecně až na tu záměnu bílé barvy kostek a bílého pruhu trikolóry v barvách moravského znaku (nebo československé trikolóry) za žlutou, nahrazení symbolu fasces (svazek prutů obepínající sekeru) za PF 2013 a odstranění spodní části se slovy PRÁCE KÁZEŇ ODVAHA stejné. Žlutá barva mohla být renovována (nově přetřena) i ve zbytku obrázku, aby ladil výsledný odstín. Tento případ je zajímavý tím, že autorova stránka výslovně odpovídá na otázku, kdy (asi) a jak pozměněná grafika vznikla a proč vznikla, což náhodnému divákovi prohlížejícímu si obrázek nalezený internetovým vyhledávačem často uniká. Cenné je to, že se dozvídáme více o původní pohlednici.

Novoročenka s orlicí z roku (asi) 2012/2013

Příspěvek s názvem "Pod perutěmi moravské orlice i v roce 2013" z 1. ledna 2013 vznikl kvůli představení péefka pro rok 2013 (PF - pour féliciter), přání šťastného nového roku, a slovy příspěvku: "(Podkladem mi byla pohlednice vydaná v roce 1928, kromě přidání přání k letošnímu roku jsem obarvil bílé kostky orlice na žluté a také jsem stejným způsobem pomoravštil československou trikolóru ve spodní části.)".

Díky podání vysvětlení k novoročence z konce roku 2012 (?) tak můžeme napsat, že byla poměrně nedávno vytvořena z původní pohlednice s moravskou orlicí a že autor si tehdy myslel, že i tak stále jde o moravskou orlici. Pomoravšťovat moravskou orlici a dosáhnout tím vzhledu orlice, která se jako "moravská orlice" heraldicky nepopisuje, je zvláštní výsledek, který vznikl proto, že odpovídal představě autora o tom, jak má moravská orlice vypadat (jeho způsobu používání jazyka).

9. listopadu 1915, Brno - potlačení rozšiřování pohlednic v bílo-modro-červeném provedení a se znaky Čech, Moravy a Slezska

Pokyn k potlačení rozšiřování pohlednic s textem "Královské poselství Sněmu Zemskému ze dne 12. září 1871." v bílo-modro-červeném provedení a se znaky Čech, Moravy a Slezska vydaných nákladem Českého závodu papíren F. Stuna, Brno:

K. k. Statthalterei-Praesidium für Mähren.

Brünn, am 9. November 1915.

Zahl: 62035/Praes.

Ansichtskarte, Královské poselství in rot-blau-weisser Ausführung mit Wappen von Böhmen, Mähren und Schlesien.

An alle Herren k. k. Bezirkshauptmänner und den Herrn Leiter des k. k. Polizeikommissariates in Mähr. Ostrau.

Im Verlage des Papierhändlers Franz Stuna in Brünn erschien im Jahre 1901 eine Postkarte, welche die Wappen der drei Länder Böhmen, Mähren und Schlesien zeigt und folgenden Text aufweist:

"Královské poselství Sněmu Zemskému ze dne 12. září 1871."

Sněmu Našeho Království Českého!

folgt Text des Ah. Rescriptes.

Der Text ist mit Ornamenten in weiss-blau-roter Farbe umgeben, der übrige Druck in diesen Farben gehalten. Links unten ist der Vermerk "Nákladem Českého Závodu papírem F. Stuna, Brno - patisk se stíhá" angebracht.

Euer Hochwohlgeboren werden eingeladen, über die Verbreitung dieser Postkarte im unterstehenden Amtsbezirke die eingehendsten Erhebungen zu pflegen und die Verbreitung derselben gemäsz § 7 a des Gesetzes vom 5. Mai 1869, R. G. Bl. Nr. 66 zu untersagen.

Ueber gemachte positive Wahrnehmungen ist zu berichten. Ergeht an die im Kopfe des Erlasses genannten Unterbehörden, sowie zur Kenntnisnahme an das Ministerium des Innern, das Kriegsüberwachungsamt, das Statthaltereipraesidium in Prag, das Landespraesidium in Troppau, das Militärkommando Krakau und Wien und an die Polizeidirektion Brünn.

Der k. k. Statthalter:

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, B 13 Moravské místodržitelství – presidium, litografie, kr.

Pohlednice s grafikou moravské vlajky v barvě - Pozdrav z Kroměříže

V práci Dana Suchomela Místopisné pohlednice města Kroměříže, Část I. Rakousko-Uhersko 1896-1918. Stručný obraz kroměřížského poštovnictví, Kroměříž 2013, vydané v roce 2013 Českou numismatickou společností, pobočkou Kroměříž, je na stranách 100 a 101 (položky 66 a 68) publikována barevná pohlednice s grafikou moravské vlajky vyvěšené na stožáru. Pořadí barev je červená, bílá, modrá. Toto je tedy ukázka červenobílomodrého praporu odvozeného z představy červenostříbrného šachování moravské orlice v modrém poli štítu.

Obrázek této pohlednice, na níž je velice názorně zachycena jedna z historických vlajek Moravy, používaná ve 2. polovině 19. a v 1. třetině 20. století, byl na dokreslení dobových poměrů použit v hesle Moravská vlajka na Wikipedii, odkud je převzat.

Pozdrav z Kroměříže.
Červenobílomodrá trikolóra

Na pohlednici byl při tisku vytištěn text Pozdrav z Kroměříže. V popisku publikace s pohlednicemi města Kroměříže je uvedeno, že pohlednici, která je ve sbírce autora publikace, vydal Vilém Povondra, prošla poštou v roce 1901, vyrobena tiskařskou technikou litografie, dotisk světlotiskem.

Místopisnou část pohlednice představuje menší záběr na Kroměříž, (snad) ze zámecké zahrady, orámovaný trojbarevnou stuhou opakující motiv vlajky - červenobílomodrou trikolórou, s pohledem na věže kroměřížských chrámů v pozadí. Lze poznat kostel sv. Mořice a kostel sv. Jana Křtitele.

V dnešní době by se tato červenobílomodrá trikolóra při vyvěšování dala i přes použití odlišného tónování barev snadno zaměnit s vlajkou Lucemburska či vlajkou Nizozemí.

Při procházení na internetu vyhledatelných ukázek historických pohlednic zjistíme, že v té době byly jak na běžícím pásu vydávány stylově podobné pohlednice Pozdrav z XY/Gruss aus XY, např. s několika pohledy na význačné části obce, ornamentální kresbou apod. Obdobná výše citované pohlednici je stylem ukázka níže odjinud. Tentokrát je to černožlutá bikolóra - tradiční císařská vlajka užívaná především v rakouské části monarchie: K. u. k. Infanterie-Cadettenschule. Gruss aus Kamenitz: stožár, okénko se záběrem vojenské školy rámovaným stuhou v barvách vlajky vyvěšené na stožáru. Seznam kadetek v Rakousko-Uhersku nás odkazuje na místo Sremska Kamenica, která je dnes součástí Nového Sadu. Další dobový záběr školy v Kamenici se nachází například zde: Kamenitz K. u. k. Infanterie-Cadettenschule.

Pozdrav z Kamenice.
Černožlutá bikolóra

Podobně měl někdo důvod k vydání pohlednice Grüsse aus Würbenthal, která nabízí zajímavý pohled na černočervenožlutou trikolóru. Styl zarámování pohledu na město se od obou předchozích případů liší jednoduchostí v rozích zaobleného obdélníku. Vrbno pod Pradědem leží ve Slezsku.

Pozdravy z Vrbna.
Černočervenožlutá trikolóra


Názor odborníka je ten, že: "jde o jasnou narážku na velkoněmeckou trikolóru (tak jak část německého hnutí u nás razila), rozhodně ne slezské barvy, tam se držela bikolóra ať s černou nahoře, nebo dole.".

Podobné provedení, černočervenožlutá trikolóra vyvěšená na stožáru, je použito na pohlednici Gruss aus Schluckenau (pozdrav ze Šluknova; "Verlag v. Josef Löschau.", konkrétní pohlednice prošlá poštou v roce 1902). Rámeček s vedutou českého města nacházejícího se v okrese Děčín je však v tomto případě jen jednoduchý černý, netvoří jej trikolóra. V Čechách byly v této době vydávány pohlednice s bíločervenými vlajkami vyvěšenými na stožáru, viz např. pohlednice "Slaný", kde je v barvě bikolóry proveden i stožár.

Při pozorném zkoumání zvlnění vlajek na všech zde přítomných pohlednicí si nelze nepovšimnout, že ačkoli ve třetím případě je rámeček obepínající obrázek místa jiný, list vlajky je vždy zvlněn stejně. Vzor jejího povrchu je všude stejný. Příklad ze Slaného je ale odlišný, jak je při prvním pohledu hned patrné z podoby zvlnění vlajky. Smysl zmíněných příkladů by tedy bylo možno vyložit tak, že naznačují, že "Slané je české město" a "Šluknov je německý".