62. tradiční moravský ples v Praze na Žofíně

Na 62. tradiční moravský ples v Praze zve text: "Začínáme tradičním slavnostním defilé všech krojovaných účastníků a krátkými ukázkami tanců z jednotlivých regionů. V průběhu večera bude ve Velkém sále k vidění i předtančení Moravské besedy. Domácí aj přespolní, zapište si do nového kalendáře! Největší folklórní akce v Praze na Žofíně ♥ Morava pěkně pohromadě na jednom místě - dechová hudba Podlužanka, která bude hrát po celý večer ve Velkém sále, cimbálové muziky, tanečníci, a zpěváci předních folklorních souborů ze Slovácka, Valašska i Hané (budou odtajněni již brzy ;-) )."

Účinkují: dechová hudba Podlužanka, která bude hrát po celý večer ve Velkém sále. Cimbálové muziky, tanečníci, a zpěváci předních folklorních souborů ze Slovácka, Valašska i Hané budou vystupovat v průběhu večera v Malém sále a Rytířském sále a budou to např.: Slovácký krúžek v Praze, Valašský folklorní spolek Krušpánek, Hanáci z Prahy a dále soubory ze Strážnice, Uherského Brodu, Lipova, Hanáckého Slovácka a další krojované skupiny či spolky. Celkem uvidíte pestrou skladbu krojů v počtu okolo 450 krojovaných účastníků. Ples probíhá ve všech prostorách Paláce Žofín. Začíná slavnostním defilé všech krojovaných účastníků a krátkými ukázkami tanců z jednotlivých regionů. Ve všech sálech i dalších prostorách vyhrávají po celou dobu cimbálové muziky, v průběhu večera bude ve Velkém sále k vidění předtančení Moravské besedy.

Moravský ples, rok 2017. Moravo, Moravo, Moravěnko milá.
Moravská orlice. Hanáci

Člen Slováckého krůžku Praha Miroslav Říha pronesl úvodní přivitání: "Dobrý večer dámy a pánové, dobrý večer milí krajané. Vítám Vás všechny jménem pražských krajanských spolků. Moravských Slováků, Hanáků a Valachů na 62 moravském plese v Praze. Opět po roce zde na Žofíně. Za hojné účasti Vás, všech Těch, kteří se dnes večer chcete potěšit. Bohatstvím, krojovím, pěveckým i hudeckým naší rodné Moravy. Jsem si jist, že My všichni kdo jsme z makrabství Moravského, cítíme velice dobře kdo jsme a cítíme svou povinost nedat se změnit a zbavit své osobitosti. Já cítím své moravanství velice vroucně a jasně. Tím spíš, že moravské slovácko má svou vůni, své barvy, svou chuť, své písně. A právě uprostřed odlišného prostředí, tedy v Praze. Se v nás naše moravské povědomí rýsuje velice výrazně. Hlásíme se proto k němu hrdě a se vztyčenou hlavou.".

Plesová pozvánka se zobrazením znaků českých zemí - Čechy (uprostřed), Morava (vlevo) a Slezsko (vpravo), barevná litographie z roku 1913

Vedle dobových fotografií je v článku Volání po autonomii, v němž je vysvětlována česká politika v po roce 1848 a obrat po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 (české státní právo a úloha Čehů ve společném rakouském státě), slouží jako příloha příspěvku Martina Mutschlechnera barevná litographie plesové pozvánky/vstupenky (?) se zobrazením znaků českých zemí - Čechy (uprostřed), Morava (vlevo) a Slezsko (vpravo)  z roku 1913.

Po porážce revoluce roku 1848 vládla nejprve politická doba ledová. Požadavky občanů se ale nedaly přehlížet trvale. Také v právě vznikající české buržoasii zapustila nacionálněliberální myšlenka silné kořeny.

Na základě zahraničněpolitické a vnitropolitické slabosti svého neoabsolutistického režimu byl císař František I. přinucen vyjít vstříc požadavkům na spolurozhodování. Tím že byla podle ustanovení únorového patentu 1861 opět svolána Říšská rada, která měla být obeslána z poslanců příslušných zemských sněmů, byl splněn jeden z hlavních požadavků občanských sil. Čeští zástupci z českých zemí se však viděli být poškozeni, neboť volba poslanců do zemského sněmu byla provedena na  základě volebního práva dle výše odváděné daně (census), což vázalo politická práva na placení daní a (z pohledu jazykového) skrze to Němcům, kteří byli v zemi hospodářskou smetánkou, zaručovalo nepoměrně silnější zastoupení v českém zemském sněmu, než odpovídalo jejich skutečnému počtu.

Plesový lístek se znaky Moravy, Čech a Slezska z roku 1913

Pocit újmy určil i účast Čechů na celostátním rozvoji. Političtí zástupci mladého českého národa poslali své poslance do Vídně do ustavující se Říšské rady, již pociťovali jako nástroj německého vládnoucího centralismu, s výhradou.

Ve smyslu austroslavismu byli Češi nakloněni federalistické národní politice. Rozprava o jejich postoji v rámci monarchie se děla pod heslem českého státního práva. Pod ním se rozumělo zvláštní státoprávní postavení historických českých zemí (Čechy, Morava a Slezsko), které od středověku tvořily jednotu se svébytnými právními zvyklostmi a správu, která však byla zrušena v důsledku centralistických reforem za Marie Terezie. České země byly od té doby správně spojeny jako jednotlivé provincie s rakouskými dědičnými zeměmi. České státní právo se nyní stalo dokrínou české politiky, která chtěla vybojovat opětné nabýtí autonomního statutu zemí v rámci mocnářství.

Tyto požadavky ale byly zklamány: Protože nejdůležitější změna, kterou s sebou přinesl konstitucionalismus, totiž plné přetvoření monarchie skrze v roce 1867 nastavší rakousko-uherské vyrovnání , byla fackou českému národnímu hnutí – Češi, kteří kladli podobné požadavky na samostatnost jako Maďaři, se opět viděli poškozeni. Důsledkem byla rázná změna ve vystupování vedoucích zástupců Čechů ke společnému rakouskému státu, který byl nyní stále více viděn jako překážka pro národní rozvoj.