Soukromý orloj s emblémem moravské orlice v Šumperku

Petr Krňávek ve svém příspěvku pro Šumperský a jesenický deník.cz přiblížil dílo Miroslava Nečase, jenž na dílně u svého domu postavil věžičku s orlojem. Do původní odvětrávací věžičky byly nejprve zabudovány hodiny: „Pak jsem šel do důchodu, tak říkám, udělám do toho zvonkohru. Tak jsem to shodil a když už jsem měl nachystané překlady, rozhodl jsem se to udělat pořádně.“.

Orloj s emblémem moravské orlice

Vedle vlastní tvořivosti se při práci nechal vést i tím, jak vypadá orloj v Praze: „Astrolab a bicí stroj je kopie pražského v poměru jedna ku třem. Chtěl jsem, aby to trochu vypadalo. Bicí stroj v Praze je unikát, má dvojité závěrkové kolo. Petr Skála (správce pražského orloje, poznámka redakce) se mě ptal proč to neudělám elektronicky. Ale já mu řekl, že když to zvládli naši prarodiče, tak to zvládneme i my.“.

Se stavbou orloje Miroslav Nečas začal před devíti lety a v současnosti je orloj zvnějšku již dokončen. Petru Krnavkovi k tomu řekl: „Skoro všechno se dá pustit sekce po sekci. Ještě potřebuji doladit časovou základnu. Mám problém s DCF signálem. Je to pár milisekund a nesepne mi magnet, který tam mám místo kyvadla.“.

Stejně jako na pražském orloji i na šumperském orloji zvoní smrtka. Namísto kohouta zde ale křídly zamává sova. Mezi plaketami svatých Cyrila a Metoděje se v okénku střídají zástupci historických řemesel. Dalšími odkazy na Moravu jsou emblém moravské orlice ve štítu, na bocích znaky města Šumperka a ratolesti se švestkami jako symbol slivovice.

Výročí 1200 let Moravy: 822 až 2022

Nad vchodem do budovy Krajského úřadu Jihomoravského kraje v Brně (bývalého zemského domu) na Žerotínově náměstí je umístěn (vypnut) velký transparent s moravskou orlicí.

Jsou mnozí. kteří by rádi chtěli na moravský znak osobně upozornit. K tomu se hodí vzít na sebe různými obchody nabízená trička. Pokud se chcete zviditelnit s jeho nejstarší známou barevnou podobou na tričku (Gozzoburg), můžete. Před procházkou ulicemi (nejen) moravských měst a obcí v rámci přípravy uděláte jediné: stačí si je za pár stovek pořídit u Alerionu.

Připomínaných 1200 let se počítá od nejstarší písemné zmínky o Moravanech - a ti žili a žijí zvláště na Moravě. Zápis byl zachycen v latinsky psané kronice Letopisy království Franků.

" (...) Ipse vero peracta autumnali venatione trans Rhenum ad hiemandum in loco, qui Franconofurd appellatur, profectus est.

Ibique generali conventu congregato necessaria quaeque ad utilitatem orientalium partium regni sui pertinentia more solemni cum optimatibus, quos ad hoc evocare iusserat, tractare curavit. In quo conventu omnium orientalium Sclavorum, id est Abodritorum, Soraborum, Wilzorum, Beheimorum, Marvanorum, Praedenecentorum, et in Pannonia residentium Abarum legationes cum muneribus ad se directas audivit.".

Letopisy království Franků, rok 822, sněm ve Frankfurtu, nejstarší písemná
zmínka o Moravě: Die Annales regni Francorum, zápis k roku 822 (sněm ve
Frankfurtu) - první písemná zmínka o Moravanech. Wien, Österreichische
Nationalbibliothek, Cod. 473, fol. 161r (obrázek číslo 333)

Na podzim roku 822 se franský král Ludvík I. Pobožný po skončení podzimního loveckého honu vydal do Frankfurtu (Franfurkt nad Mohanem). Ve Franfurktu se konal obecný sněm, jehož se účastnili velmoži Franské říše a vedle nich také vyslanci všech východních Slovanů. Mezi nimi se vedle Čechů objevili Moravané, o nichž tak vznikl první písemný záznam. Na pergamenovém listu je zvěčněno slovo „Marvanoru(m)“. Jméno je v genitivu a je zapsáno ve zkrácené podobě. Zkratka je naznačena čárkou nad písmenem u. Po doplnění písmene m na konec dostáváme Marvanorum, tedy „Moravanů“.

„Po skončení podzimního lovu se císař vydal přes Rýn, aby přezimoval v místě, které se nazývá Frankfurt.

A tam shromáždil obecný sněm a postaral se, aby s velmoži, které k tomu rozkázal povolat, důstojně projednali vše nutné, co se týká prospěchu všech východních částí království. Na tom sněmu vyslechl vyslance všech východních Slovanů, to jest Obodritů, Srbů, Veletů, Čechů, Moravanů, Praedenecentů a v Panonii sídlících Avarů, kteří byli k němu posláni s dary.“. 

Úvodní fotografie profilu Jihomoravského kraje na Facebooku.
Změna (aktualizace obrázku) byla provedena 26. září. O den dříve, tj. 25. září
byla zveřejněna upravená verze prezentace k výročí 1200 let Moravy.

Obrázek zápisu v rukopisu drženém Rakouskou národní knihovnou byl po zvýraznění slova "Marvanoru" použit v periodiku Léto na jižní Moravě, noviny Jihomoravského kraje, červenec-srpen 2022, strana 2.

Latinští kronikáři později Moravany a Moravu nazývali i různě jinak: Marharii, Maraensium, Maravos. Morava se objevila i v arabských pramenech, třeba jako Mwr'w'.

Bíločerveně šachovanou orlici se žlutou korunou a zbrojí v modrém listu na transparentu doplňuje časový rozsah "822 → 2022" a text "1200 let Moravy"

Všimneme si, že úprava textu odpovídá grafické stylizaci Jihomoravského kraje - bílo-červeno-modrý logotyp Jihomoravského kraje (použité písmo, ztvárnění písmene m, barvy).

Krásné. Samozřejmě musíme prominout tu frázi "1200 let Moravy". Je to stejné, jako to podobně rádi píší obce a města (laikům) u příležitosti první písemné zprávy o obci (např. 650 let XY), nikoliv tedy doby vlastní existence či vzniku, ta je vždy o mnoho let starší.

Hlavní část oslav výročí se uskuteční letos na podzim. O programu a dalších událostech bude Jihomoravský kraj zpravovat na internetových stránkách a v profilu na Facebooku.

Foto: profil JmK (Facebook), 9. 7. 2022

Na budovu krajského úřadu bude promítnuto zvláštní světelné představení a k výročí vzniklo i jedinečné logo, které vychází z loga Jihomoravského kraje. 

Vstupenka na večerní ples konaný po odhalení památníku míru v Brně na Františkově 4. října 1818

V dopoledních hodinách 4. října 1818 byl na Františkově (Franzensberg), v dnešních Denisových sadech v Brně, při slavnosti "odhalení a položení základního kamene jeho Veličenstvem věnovaného památníku" odhalen pomník připomínající ukončení napoleonských válek v Evropě v roce 1815 - památník míru.

Den předtím 3. října 1818 se v Brně uskutečnilo divadelní představení (Brünner Zeitung, 1818, č. 267). Před zdejší šlechtou a ve prospěch fondu moravských invalidů (von dem hiesigen Adel zum Besten des mährischen Invalidenfondes) se hrály dvě historické divadelní hry. Jedna o třech dějstvích byla od Augusta von Kotzebuea: Eduard in Schotland, druhá o dvou dějstvích od Fridricha Kinda: Das Nachtlager von Granada. Vstupenky do lóže si mohli účastníci vyzvednout u Antonína Bedřicha Mitrovského v jeho presidiální kanceláři, pro všechna ostatní místa však u Petera Mutha, guberniálního rady a policejního ředitele.

Večer 4. října se pak v sále Reduty za přítomnosti arcivévody a korunního prince Ferdinanda konal ples. Vstup byl jako obyčejně skrz vinárnu, jen přes hlavní schodiště. Každá vstupující osoba svoji vstupenku u dveří odevzdala stavovským komisařům.

Přední strana vstupenky: Eintrittskarte zu dem ständischen Freyballe am vierten Oktober 1818. [Anton Friedrich Graf] M[ittrowsk]y [von Mittrowitz und Nemischl]. Der Ball beginnt um neun Uhr Abends.

Překlad: Vstupenka na ples 4. října 1818. [Antonín Bedřich hrabě] M[itrovsk]ý [z Mitrovic a Nemyšle]. Ples začíná v devět hodin večer.

Autor grafiky: Johann Pechan 

Emblém vychází z moravské orlice (heraldického znaku Moravy) a představuje "přirozenou" nekorunovanou vzlétající šachovanou orlici s heraldickým šrafováním (tj. prázdnými políčky pro stříbrnou a svislými šrafy pro červenou tinkturu šachovnice).

Zadní strana vstupenky: Diese Karte gilt nur für den Empfänger, und es wird ersucht, im Falle hievon eingetretener Hindernisse wegen, kein Gebrauch gemacht werden könnte, selbe an jene Behörde, wo solche erhoben worden, wieder abzugeben.

Překlad: Tato karta je platná pouze pro příjemce, a požaduje se, aby ji v případě nastalých překážek, jestliže ji nebylo možné použít, sám opět odevzdal tomu úřadu, u kterého byla vyzvednuta.

Citace zdroje dokumentu: MZA v Brně, A 8 Zemská registratura, sign. F 26, Františkovy sady, 1818–1824, kr. 432

Jan Novák, Nejkrásnější země, 1938

Obálka knihy Jana Nováka Nejkrásnější země vydané v Praze Gustavem Voleským v roce 1938.

Nejkrásnější země. Kniha mládeže
o Československu

Ilustrační výzdoba a vazba knihy provedena podle návrhů akademického malíře K. T. Neumanna. Návrh obálky provedl Jan Edelmann. vytištěno Josefem B. Zápotočným v Rokycanech.

Emblém moravské orlice namalovaný na nádrži motocyklu

Emblém moravské orlice ztvárněný na nádrži motocyklu namaloval umělec vystupující pod značkou Black-art airbrush. Dělá malby technikou Airbrush, což je americká retuš, malířská technika využívající malé pistole ke stříkání barvy pomocí stlačeného vzduchu.

Tématem pro "Intruder nádrž" je samurajské Japonsko (viz další obrázky v galerii příspěvku ze 16. února 2020), nápis: japonsky Intruder, moravská orlice jako hold majitele našim luhům a hájům. Použity byly barvy Createx candy2o. Slovo Intruder směruje naši pozornost k motorce Suzuki Intruder.

Emblém (z figury) moravské orlice
(bez ohledu na pozadí)

Na stránce je kromě příspěvku s obrázky nádrže ze všech stran přístupné ještě i video z 1. února 2020 s názvem Intruder nádrž, na němž je nádrž plynule nasnímána ze všech stran.

Intruder nádrž

O sobě tento malíř říká "Technice airbrush se věnuji už 4 roky. Snažím se pořád zdokonalovat a s každým projektem se posouvat dál a dál. To je můj smysl života a tato stránka je jeho galerií...". Svoji práci nabízí těmito slovy: "Dlouho jsem se snažil na sobě pracovat potají, a teď jsem připravený dělat radost ostatním, protože není nic lepšího, než vidět zákazníka, jak odchází s úsměvem na rtech. Jestli chceš být unikátní, dej mi další projekt. Já už si poradím".

Účtenka hotelu Hotel Buchlovice v Buchlovicích s emblémem moravské orlice

Orlice je Loudova tvaru (asi převzatá z velkého znaku ČR nebo znaku či vlajky některého kraje - viz široký ocas). Je na ní jakýsi náznak "pružiny" (grafická/tisková chyba) a kolem někdo rozprostřel lipové ratolesti "štítovitého" tvaru. Obrys štítu, pokud tam vůbec byl, je potlačený (zbyla jen tenká linka nahoře, spíše podtrhující/oddělující nápis) a "ořezávající" též (na bocích) část lipových větví. Ocas převzaté orlice (s upraveným pořadím šachování?) je samozřejmě nepřizpůsobený dolnímu (obvodovému) zakřivení. Někdo si prostě jen laicky hrál a kombinoval různé rádoby heraldické aj. emblematické prvky.Takže jsou to spíše lipové větve (ratolesti) do oblouku, uvnitř s moravskou orlicí.

Hotel Buchlovice

Josef Winterhalder mladší, výmalba sálu Zemských desk v zemském domě v Brně, 1777

Výmalbě sálu Zemských desk v zemském domě v Brně, dnešní Nová radnice, se věnuje Tomáš Valeš v práci Josef Winterhalder ml. (1743-1807) - poznatky z jeho života a díla: Znojmo - Rajhrad - Brno, Brno, 2008, s. 61-70 (obrazová příloha, obrázky č. 31-36).

Pohled nezabírající moravskou orlici

"Pod fialovým baldachýnem, zakončeným dvouhlavým orlem s odznaky moci vidíme na trůnu sedícího panovníka s mohutně komponovaným zlatým pláštěm. Jeho hlava je ozdobena vavřínovým věncem a hruď řádem zlatého rouna. Po jeho pravé ruce se nachází říšské korunovační klenoty a jeho levá ruka ukazuje směrem k otevřené knize, kterou drží putto spolu s obilným klasem. Výjev doplňuje u panovníkových nohou roh hojnosti naplněný ovocem, ale i medailony z drahých kovů a moravská červeno-modře šachovaná orlice sedící na nádobě určené na víno." Orlice je tu popsána jako "červeno-modře šachovaná" a může se jevit s modrý nádechem, záměrem je tu jistě moravská orlice šachovaná stříbrno-červeně.

Pohled s moravskou orlicí (odznak)

Výzdoba sálu je pojata jako oslava moravských zemských desk jako instituce, včetně jejich úředníků. Do tohoto pojetí jsou zapojeny podstatné scény z dějin instituce zemských desk, které jsou rozšířeny o alegorické prvky oslavy panovníka a zemských desek jako takových. Protějšek historickým scénám utváří alegorie vzniku právních norem a nařízení, stejně jako konečné sepjetí moravských zemských desek se zemí Moravou. Morava je představována atributy bohyně Kybelé, plnící zde úlohu alegorie založené na vzájemné komunikaci jednotlivých symbolů.

Moravská orlice součástí domácího oltáříku z poloviny 18. století

Ve Vlastivědném muzeu v Olomouci (inv. č. VMO E 22 385) se nachází dřevěný polychromovaný domácí oltářík s moravskou orlicí z poloviny 18. století (foto: Jakubec-Perůtka 2010 II, s. 207).

Domácí oltářík s moravskou orlicí,
Polovina 18. století, Olomouc,
Vlastivědné muzeum

Domácí oltářík popisuje ve své práci Kopie milostného obrazu Panny Marie Svatokopecké v barokním sochařství (Olomouc, 2012), s. 112 Martin David: "Panna Marie Svatokopecká (...) stojí ve zlaté mandorle, která je zde dvojitá. Na hlavách s Ježíškem mají zlaté korunky. P. Marie stojí na Moravské orlici červeno-bíle šachované. Soška i svatozáře jsou potažené šepsem. Vlasy a plášť jsou pozlaceny. Plášť je purpurově zbarven a stěny skříňky jsou vyplněny kovovou zlacenou krajkou.".

Moravská orlice na rytině F. A. Dietelliho ve spisu Continuato Gratiarum

Ve spisu Continuato Gratiarum (Vědecká knihovna Olomouc, inv. č. 35.908) se nachází rytina obrazu Madony Svatokopecké s moravskou orlicí od F. A. Dietelliho, Milostný obraz Panny Marie Svatokopecké, 1711.

Rytina obrazu Svatokopecké Madony
s moravskou orlicí v Continuato
Gratiarum z roku 1711

Rytinu popisuje ve své práci Kopie milostného obrazu Panny Marie Svatokopecké v barokním sochařství (Olomouc, 2012), v níž je na straně 62 vložen její obrázek, na s. 61 a 63 Martin David: "Celý obraz je bez hvězd na pozadí, je tomu tak u mnoha dalších grafik, ale Panna Maria je obklopena září. Obraz obepínají rostlinné úponky a nad obrazem je osazena koruna. K obrazu přilétají orlice. Na koruně je říšská orlice, šachovaná je moravská a černá se zlatým pásem na prsou je slezská. Vedle svatostánku, kde je obraz umístěn, jsou malé bysty na kruhovitých soklech. Celý výjev přikrývá a chrání svatostánek draperie. Pod svatostánkem se vznáší holubice Ducha Svatého a nad svatostánkem je Mariagram s mluvící páskou. Na pásce máme nápis: „Provocans ad vo landum pullos suos Devt.“ Ve volném překladu by to znamenalo: „Marii patří celá zem.“".

Moravská orlice na rytině Ignatia Zeidlera ve spisu Gemma Moraviae Thaumaturga Brunensis

Ve spisu Gemma Moraviae Thaumaturga Brunensis... (Gemma Moraviae Thaumaturga Brunensis Pennicillo Divi Lucae Evangelistae delineata Brunae Moravorum ad S. Thomam Apostol a Saeculis recondita, Cujus sacra Antiquitas, Pretium & [et] Splendor plurium Saeculorum affertur, Ac Sub Antiquitate exponuntur Hujus Sacrae Imaginis Lineamenta, Translatio, & [et] Allatio [...]) z roku 1736 se nachází krásná rytina obrazu Madony Svatotomské s moravskou orlicí označená jako: Ignatius Zeidler Sc. M: Neustadt. Panna Marie Svatotomášská (Černá Madona) je vyobrazena na plachtě lodi symbolizující moravskou církev.

Rytina obrazu Svatotomášské Madony
s moravskou orlicí ve spisu Gemma
Moraviae Thaumaturga Brunensis
vydaného v roce 1736

Rytinu popisuje ve své práci Korunování milostných mariánských obrazů v českých zemích, s. 70, Dana Vrabelová: "Rytina je oslavou moravské církve a korunovace zázračného obrazu Panny Marie Svatotomášské. Na lodi, symbolizující církev, křtí sv. Cyril a sv. Metoděj krále Svatopluka. Loď uvádí do pohybu čtyři alegorické ženské postavy vesly zakončenými symboly biskupských a světských insignií, které se také objevují na erbu kardinála Wolfganga Schrattenbacha, zdobícím bok lodi. Na přídi stojí andílek držící ve zdvižených rukou Mariin monogram a s orlem u nohou. Na zádi pak andílek, se lvem u nohou, držící nad hlavou dvojité W, monogram kardinála Schrattenbacha. Obraz Madony Svatotomské, vznášející se na moravské orlici, korunovaný anděly a orámovaný vítězným věncem, se vydouvá na plachtě lodi poháněné větrem. Nad obrazem je na ráhnoví usazen kardinálský klobouk. V levém horním rohu je do kruhu uspořádaný nápis sIt feLIX MagnI WOLffgangI sIDere CVrsVs. Uprostřed nápisu je zářící hvězda, symbol Panny Marie, která svými paprsky dosahuje na celou loď. V dolním plánu obrazu jsou, na mělčině v písku, vykresleny mušle s perlami - gemmae".

Svatotomášská Madona společně s bíločerveně šachovanou orlicí v modrém poli listu vlajky s písmeny M a T na hrudi se nachází na dochovaném praporu zemských milic z roku 1744 (1745).

Moravská orlice na rytině Josefa a Ondřeje Schmuzerových ve spisech Mons Praemonstratus a Enthronisticum Parthenicum

Ve spisu Mons Praemonstratus... (Mons Praemonstratus Neb Před-vkázaná Hora. To gest: Prawdiwé a Dokonalé Sepsáni Swaté a mnohými Milostmi Maryánskými Dalece a ssyroce stkwaucý se Hory: Kterau Neypožehnaněgssy Rodička Boži Panna Marya, w Margkrabstwi Morawském, Panstwi Klásstera Hradisstského a Kanownického Ržádu Praemonstratenského, mily od Králowského Města hlawniho Holomauce k Wýchodu Slunce ležicý, za Autočisstě Hřissnikůw, gakož také k obwzlásstnimu Potěsseni Morawské, tak okolo ležicých Kragin k prospěssné Pobožnosti sobě wywolila a wynalezenau včinila, též neyméněg s swým zázračným Obrazem, a k němu rozličných hogných Národůw Putowánim okrásslila, gakožto Marka Milosti a Wsseobecná Potěssytelkyně. K obzwlásstnimu Potěsseni Wssech Maryánských Pautnikůw kteři we wssech swych přihodách a potřebách, k Ni gakožto MATCE Wssech Milosti Cžasto se vtikagi. Neyprw w Latinském Gazyku, potom w Německém sepsaná, nyní ale také k wětssýmu Potěsseni Národu Cžeského a Morawského w Cžesstinu vwedená, s přiloženim krásných a wraucných Modliteb k GEžissy a MARYI za obdrženi sstiastné Smrti, též vžitečného Spůsobu Swátosti Pokáni, a Swatého Přigimáni pobožně wykonáwati. S Powolenim Duch. Wrchnosti. Wytisstěná w Hradcy Králowe, v Wáclawa Jana Tybély, 1732.) se nachází krásná rytina obrazu Madony Svatokopecké s moravskou orlicí označená jako: Joseph Winterhalter del: Joseph et Andreas Schmuzer fc: Vienna Austria.

Stejná rytina Svatokopecké Madony
s moravskou orlicí ve spisu
Enthronisticum Parthenicum
vydaném v roce 1733

Rytinu popisuje ve své práci Korunování milostných mariánských obrazů v českých zemích, s. 64-65, Dana Vrabelová: "Panna Maria Svatokopecká je zde znázorněna jako Žena sluncem oděná stojící na půlměsíci, který zde zpodobňuje moravská orlice s rozepjatými křídly. Korunky a paprsky jsou velmi detailně zakresleny, takže můžeme dokonce spočítat přesný počet drahokamů. Na korunkách se střídá motiv reliéfu okřídlené andílčí hlavy, po stranách korunek, s motivem akantového trojlistu, který dominuje čelní a zadní straně korunek. Vrcholy korunek jsou ozdobeny křížem, pás kolem čela je zdoben pletencem a bohatě osázen menšími kameny. V dolní části rytiny je vymalován chrám na Svatém Kopečku s textem vyzdvihujícím nejdůležitější datace a události v jeho historii od roku 1629 až po slavnou korunovaci v roce 1732.".

Stejná rytina je ve spisu Enthronisticum parthenium sive gloriaet honor neo-inauguratæ Augustissimæ Coelorum Reginæ Mariæ (Enthronisticum Parthenium : Sive Gloria Et Honor Neo-Inauguratæ Augustissimæ Coelorum Reginæ Mariæ In Thaumaturga Effigie Sua, Portentoso Angelorum famulatu allata, Toto Orbe Germano Celeberrimæ; Prope Metropolim Olomucensem in Marchionatu Moraviæ Integra Sæculi serie In Monte Sancto Suo Miraculose Præmonstrato, ... Pro Anniversaria Coronationis Die, Anno MDCCXXXIII. ... obtulit Canonia Gradicena, Olomucii 1733).

Z doby po polovině 18. století je tento výjev k vidění v podobné rytině, která při bližším pohledu (např. na Ježíška a směr jeho pohledu) není, jak zjistíte, stejná. Rozlišení skenu je krásné. Madona s Ježíškem se nachází na foliu 3 (digitalizované strany označeny jako 3 bis r, 3 v) knihy Thadaea Josepha Schrabala OPraem.: Ortus et Progressus Sacri Montis prope Olomucium (= Svatý Kopeček) 1632-1757 zveřejněném projektem Manuscriptorium; ve skupině strahovských rukopisů.

Josef Stern (1716–1775) - Velký knihovní sál kroměřížského zámku

Josef Stern (1716–1775) patřil mezi nejvýznamnější a nejproduktivnější malíře 18. století v regionu. Jeho dílo přibližuje výstava v Arcibiskupském zámku v Kroměříži, kterou společně uspořádali Muzeum umění Olomouc, Seminář dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a kroměřížský Národní památkový ústav.

Apoteóza Leopolda Friedricha z Egkhu

Ve velkém knihovním sálu zámku zaujme bíločerveně šachovaná orlice, která je součástí výjevu Apoteóza Karla z Liechtensteinu-Castelcoma a Leopolda Friedricha z Egkhu. Detail: Portrét Leopolda Friedricha z Egkhu, 1759. Reprodukce jsou součástí výpravné barevné publikace věnované Sternovu dílu, katalogu k výstavě v galerii Zámecké obrazárny Arcibiskupského zámku v Kroměříži.

Portrét Leopolda Friedricha z Egkhu
a bíločerveně šachovaná orlice

Ukázky byly převzaty z obrazové přílohy práce Michaely Loudové „HORTUS EPISCOPI DEBET ESSE SACRA BIBLIA", Knihovní sály zámku v Kroměříži - příspěvek k ikonografii maleb Josefa Sterna.

Lenní sál: "Okřídlený Chronos doprovázející Moravii se objevuje také na stropě lenního sálu přímo pod portrétním medailonem Leopolda Friedricha z Egkhu jako součást jeho apoteózy.", Michaela Loudová, s. 21.

Velký knihovní sál zámku:
"Na protilehlé straně sálu je v medailonu zobrazen biskup Leopold Friedrich z Egkhu (obr. 2). Nad jeho portrétem vlaje stuha s nápisem "Instauravit", která poukazuje na biskupem dokončenou obnovu zámku po požáru 1752. Portrétní medailon a erb Leopolda z Egkhu umístěný vedle něj svírá v pařátech stříbrno-červeně šachovaná moravská orlice, která současně přidržuje v zobáku stuhu s nápisem. Jeden z trojice puttů nesoucích biskupovu podobiznu a znak třímá biskupskou berlu, doplněnou zlatě vyšívaným pluviálem. Drahocenný oděv vytváří dekorativní i obsahové pozadí celé partie malby, neboť modrá barva jeho podšití je barvou heraldického pole moravského znaku, který nese obraz stříbrno-červeně šachované orlice.", Michaela Loudová, s. 22.

Poznámka: V souvislosti s Josefem Sternem si lze na stránce Muzea umění Olomouc povšimnout obrázku popsaného "Josef Stern. Alegorie Spravedlnosti (modello k nedochované výzdobě tribunální světnice Zemského domu v Brně), 1771, Soukromý majetek v ČR, dlouhodobě zapůjčeno do Moravské galerie v Brně.", kde si povšimneme, jak můžeme předpokládat, stříbrno-červeně šachované moravská orlice v dolní části výjevu.