Moravská orlice, 2. 9. 1897, číslo 200, s. 1, 2
Císař a král na Moravě.
Z Bystřice p. Hostýnem, 31. srpna.
(Původní zpráva "Moravské Orlice".)
Jedeme do Bystřice pod Hostýnem. Už od stanice rousinovské chápeme, že jsme článkem velkého poutnického řetězu, který zatahuje se pod svatý vrch z celé Moravy. Přisedají muži i ženy, vypravené na pouť, s mocnými uzly, a růženci na krku a s modlitebními knížkami v rukách, oddaně složených do klína rozložitých sukní. Usedají skromně a tichounko v kouty vaggonu v sebe nějak zapadlé, jako vytržené z ostatního světa, a mlčí, jako v kostele se rozhlížejí očima z nichž duše je upjata někam v neznámou dáli. A najednou v tom mlčení jako ve snách jmou se sborem prozpěvovat Marianskou píseň -- Železná potvora vlaku tříská a houká, - ale zpěv line se v intervallech mezi jeho údery do čistého srpnového rána tak sladce, tak třesavě sladce! -
S touto notou konečně v tuto dobu už pravidelně se tu setkáte. Ale přisedají do vlaku noví a noví lidé - a na těch už je znát, že do Bystřice nevede je tentokrát jen Hostýn ale ta neobyčejná podívaná, která na tyto dny návštěvou panovníkovou a císařskými manévry byla sem uchystána. V Kojetíně a nejvíc v Hulíně už všude poznáváme, že jedeme do střediska rozlehlé "války v míru" -- a více než to: že blížíme se k místu, ve kterém česká Morava po letech opět na své půdě pozdraví svého panovníka.
Hulínské nádraží celé se topí v záplavě praporů, draperií a chvojí.
V barvách bíločervené a černožluté je vyšňořeno. Zde už také přisedají do vlaku první zástupy Slováků v malovaných svých krojích, krásní urostlí mužové, starci mohutní a čiperné ženy. Hanáci nemají daleko a přijedou zvláštním vlakem.
Ale Valaši už také pěšky i vlakem - nejvíce pěšky - přispěchali pod drahý svůj Hostýnek k nevídanému divadlu. Tady setkáváme se se starým Valáškem, který vypráví, jak kdysi přes řepná pole, zmole i lesy, přes řeky i kopce daleko utíkal, aby spatřil císaře pána - a jak by to bylo, aby teď jej neměl uvidět, když bude "u nás tak blízko"!
A tak už dnes ulice klidného města pod Hostýnem jsou jako řeky tekoucích barev: tak se tady pestří ve svých krojích několik krajů Moravy.
***
Do veselých barev lidového kroje mísí se tu ovšem už dnes všude pestrá uniforma vojenská. Za každým krokem potkáš generála nebo aspoň důstojníka generálního štábu, hluboce pohříženého i na ulici v záhady map a náčrtů. Pionýři, myslivci, zemská obrana, dragóni, dělostřelci, pěšáci - všecko se tu míhá v pochodu, ve službě i při domácí práci na domech, ulicích a dvorech.
Generální štáb má v Bystřici hlavní svůj stan. Na vratech domů všude čtete tabulky se jmény vysokých důstojníků. "Vrchní vedení manévrů" má sídlo v zámku barona Laudona. Zde také, v prvním dvoře, uchystán je nádherný, většinou vídeňskými zřízenci upravený byt pro císaře a krále Františka Josefa. U hlavní brány starobylého panského sídla postavena je čestná stráž. Obstarává ji pěší pluk č. 21. Hned v prvním dvoře zámeckém postavena je bystřická hasičská stráž se stříkačkou - a s německým velením. Zde je také polní tiskárna k účelům vojenským a c. a k. dvorní poštovský, telegrafní i telefonní úřad, který má službu ve dne v noci. Od poštovního ředitelství v Brně je sem přidělena řada poštovních úředníků, listonošů i sluhů a roznašečů depeší.
Přicházíme sem k polednímu. Všecko jako v době válečné! Pod rozlehlým, dlouhým stanem je tu nachystána na nekonečných stolech menáž a k úhlednému plechovému náčiní zasedají hladoví vojáci, listonoši, civilní posluhové, vozkové a jiné osoby v malebné směsici. Už také manévrový illustrator vídeňského "Extrablattu" je tu, a usednuv na lavici vojenské stráže, skizzuje si tento obrázek do své mapy -- K účelům manévrovým najato bylo a dojelo sem velké množství fiakrů a soukromých povozů z okolních měst, i z Vídně. Mají všichni široké žluté pásy s čísly na rukávech.
Vedle vojáků také četnické chocholy silně se tu míhají.
Všechny stanice od Hulína počínajíc jsou ozdobeny prapory, ale také všude uvidíte páry četníků, jejichž výložky červenají se i v polích podle železniční trati. Ze všech okolních stanovišť do dalekého okruhu, staženi jsou četníci na tyto dny do okolí Bystřice.
Arrangement na železnici i na nádražích ponechal si ve srozumění se správou dráhy okresní hejtman holešovský, Vacha. Instance samosprávné naprosto nemají s tím co činiti.
Praporová i draperiová výzdoba na nádražích všude je přesně provedena v českých barvách národních a císařských. U Holešova pozorujeme, že také silnice vedoucí od nádraží do města je zatýčena stožáry s malými praporky. Zde prý panovník na zpáteční cestě se zastaví a přijme hold zástupců města i kraje.
V Bystřici samé dekorace i přípravy k zítřejšímu osvětlení zásluhou neúnavného starosty p. Ed. Pospíšila jsou nejrozsáhlejší. Nejen ulice Nádražní, Sarkandrova, náměstí, ulice Květná, Sušilova a Panská, kterými císař do zámku z nádraží po příjezdu pojede, ale také všecky ostatní ulice bystřické jsou slavně vyzdobeny. Velké stožáry s chvojím a praporci všude se týčí, a za tímto lesem barevných sloupů vyšňořují se domy prapory, zelením, sousošími, medaillony a p.
Mezi vyvěšenými prapory nápadně tlačí se do popředí barva červenožlutá.
Zvlášť jaksi s officielním nátěrem na budovách veřejných, obecních, na slavnostních branách a stožárech je vystrkována. Proč? Červeň a žluť nejsou, jak historicky dokázáno, uznanými barvami země moravské, ale jen nastrčenými barvami starých stavů moravských - proč tedy s nimi tolik plýtvat ve výzdobě českého města?
Továrna Thonetova si ovšem ani takovými heraldickými záhadami hlavu neláme. V její dekoraci není potuchy po tom, že závod tento pracuje českými silami v českém kraji, na české Moravě. Jinak ovšem ta dekorace ukazuje, že ji dali pořídit - millionáři.
Šest slavnostních bran postaveno je na bystřických ulicích. Jedna na nároží ulice Nádražní a Mlýnské, druhá nedaleko hôtelu "u města Vídně", který sám vkusně je vyzdoben, třetí u kostela, čtvrtá na Horní ulici, pátá na počátku Tovární ulice, šestá pak u továrny Thonetovy. Na ulicích postaveny tři tribuny. Vkusně ozdobeny jsou budovy radnice, školy, fary a p. Elektrické lampy obloukové zavěšeny jsou na stožárech.
O polednách celé bystřické náměstí, přeplněné cizími zástupy, uvedlo do vzrušení závratné divadlo, které prováděl na samé špici chrámové věže 22letý jeden hrdina. Vylezl okénkem srázné střechy věžové na zelený její plech, po železe hromosvodu vyšplhal se až pod jablko kříže a zde přivázal, nohama se přidržuje hromosvodu, jinak úplně volný a nijak nechráněn, ke střeše vesele vlající prapor červenobílý. Chlapík ten už jednou podobné hrdinství provedl za návštěvy knížete arcibiskupa na Hostýně a tenkrát to odpykal třínedělním vězením. Jaký honorář teď se mu za jeho nadšené lnutí k výšinám kostelní věže dostane, není ještě známo. Ale pod věží už čekal na hrdinu policajt, - a statečný lezec vesele s věže mu salutoval.
***
Povozy a koně s císařských stájí včera už sem přibyli.
To se rozumí, že těchto dnů silně využije pro svůj zisk také - obchod. Potloukají se tu už po ulicích a hospodách podomníci nejpestřejších fysiognomií a "odborů". I čtyři stateční "Bosňáci", chlapi jako skály, táhnou se tu v zástupech a nabízejí své lesklé zboží.
V hostincích už dnes je nával cizinců překotný. Bytu nelze už nikde dostat. Všechno je zalehnuto vojskem a těmi z "civilu", kteří si pospíšili. Nejen hotely a zájezdné hostince - i soukromé byty, dům za domem, jsou obsazeny do poslední postele.
Slunce dnes dopoledne hýřivě zahrnovalo celý zdravý ten kraj svou bílou krásou. Ale odpoledne zlověstný vichr se zvedal, prapory vydouval, prach smetal a na obzor kolem do kola sháněl naběhlou šeď mraků.
Ale to nevadí, aby ulice bystřické stále víc a více nebyly zahrnovány rozteklými zástupy cizích hostí. Lid, vojsko a cizí turisté v jediném chuchvalu všude se proplétá. Vozy, vlaky i cesty ze všech směrů stále přilévají nové proudy do vzedmutých vln toho moře.
***
A Hostýn? -
Svatě zadumaný, čistý a vysoký, jako vždycky, klidně shlíží do toho shluku dole.
I ten se svátečně strojí - neboť panovník, hned krátko po příjezdu, zavítá do starých zdí jeho slovanské svatyně.
S Javorníkem je Hostýn nejvyšší bod terrainu, na němž provedeno bude v příštích dnech velkolepé vojenské divadlo.
Snad od dob tatarského pokoření nebyl svědkem takového rozpjetí vojenských sil.
Dva praporce vysoko jsou vztýčeny na jeho vrcholu, výš ještě, než týčí se k nebesům témě jeho marianské svatyně - v těch místech vesele plápolají k modrému nebi, kde měla stát vojenská rozhledna, přívaly červencovými smetená. Jinak se nezměnilo nic v ponuré jeho kráse.
Svatý je, svatý a vznešený, českému srdci tak drahý stále.
Jakoby celý ten kraj, v jehož středu hostýnský kostel týčí svou nabělalou střechu, byl veliký chrám, do něhož modlit se chodí celá Morava, tak všecko je tu vždycky prosáklé a provanuté blízkostí svatého místa. Na všech cestách, na silnicích i na lesních pěšinkách potkáváte i teď stále zástupy putujících. Pěšky i na vozech, bosi a s ranci na zádech, ve strakatých chumáčích i osaměle poutníci valí se k posvátnému vrchu. Celé řetězy jich zatahují kraj, spínají jej se všech stran a spjatý jakoby zvedaly ho blíže k božímu sídlu: tak podivně blízko, tak chrámově blízko zdá se odtud odevšad k nebesům.
***
Odpolední vlaky přinesly teprve nepřehledné, obrovské přímo davy hostí. Nekonečné proudy valí se stále v zástupech nepřetržitě z nádraží k městu. Mezi těmi veliké množství lidu v krojích, ze všech krajů Moravy. Svítí a jásá to v barvách na všech stranách, a tato živá krása lidového kroje přikrývá tu značně převládající nával vojenských uniforem.
Odpoledními vlaky přijeli sem z Brna místodržitel baron Spens-Booden s okresním hejtmanem Svitavským, dále zemský hejtman hrabě Vetter z Lilie, který z Přerova dojel kočárem, přísedící zemského výboru dr. Promber a dr. Tuček. Posl. dr. Žáček a dr. Ullrich přijedou večer. Hodnostáře vítala na nádraží městská rada s p. starostou Pospíšilem v čele. Mezi příchozími je zvláště silný kontingent duchovenstva, které k slavnostem hostýnským sjíždí se se všech stran.
(...)
Moravská orlice, 3. 9. 1897, číslo 201, s. 1, 2
Císař a král na Moravě.
Z Bystřice p. Hostýnem, 1. září.
(Původní zpráva "Moravské Orlice")
Slavně uvítala dnes celá Morava svého panovníka na české své půdě. Napsali jsme: celá Morava, a nic není třeba odvolávat z toho slova. První pozdravila na moravské půdě českého krále Haná v Hulíně a v Holešově výkvětemsvého rolnictva; slavně uvítalo Podhorácko v Bystřici p. H. císaře a krále, a na slovanském Hostýně jásaly v ústrety panovníkovi všechny kmeny české Moravy ve zpívajících, nádherných svých krojích. Bylo to divadlo v pravdě nádherné, které před očima panovníka a na jeho uvítanou dnes rozvinula česká Morava divadlo vlastní neporušenosti, divadlo věrné a oddané duše lidové a divadlo nevý(...)tné českosti této krásné země.
Znatelny jsou tady všude ještě stopy nedávných odbojů živelných, vzpoury mračen lesů a řek podél trati před Bystřicí výmoly hluboké, strže, stromy překácené a půda urvaná smutně ještě rýsují se v obraze luzného kraje, - ale lid, tímto neštěstím v samém základě své existence otřesený, v bujaré radosti, nadějný a oddaný spěchá, ne, aby žaloval, ale aby s celou silou oddaného slovanského srdce vítal královského hosta.
A se zadostiučiněním konstatujeme, že byl to tento královský host sám, který ve všem a všude, hned při prvním svém kroku do kraje postiženého hněvem živlů, soustrastně sám sám a první doptával se na dosah pohrom a jevil s obyvatelstvem nejčistší účasť - -
Vyčasilo se nám na královské slavnosti v plné kráse září.
Včera večer mračna nahrnula se na Hostýn i Bystřici, a po 9. hodině prudce bouřilo za lijavce a větru. Před bouří ještě korso bystřické mělo v pravdě velkoměstský ráz. Elektrické lampy rozlévaly mléčné své světlo na obrovské massy lidu, jež hrnuly se křížem krážem se všech stran. Barvy krojů a uniforem i světlé látky dekorací v tom ozáření tak pohádkově svítily. Ačkoli Bystřice byla už plna hostí, daleko větší zástupy ještě uchýlily se zatím na Hostýn. Tam už včera nevídaně nádherný obraz poutnictva z celé Moravy oslnil a uchvátil všecky, kdož jej shlédli. I večer ještě a v noci za deště a bouře dlouhá processí lidu ubírala se na Hostýn.
V Bystřici nebylo kde spát, a na Hostýně přátelsky otevřen poutníkům kostel, a pod širým nebem probdělo tam na tisíce jiných ve vzrušeném očekávání jitra.
Nával v bystřických hostincích, zvláště za deště, byl nesmírný. Časně ráno ještě obloha byla zakaboněna, ale déšť ustal.
V šest hodin už na ulicích bylo rušno jako za nejvyššího vrchole dne. Obecenstvo z okolí, spolky veteránské a hasičské, dlouhé průvody venkovanů procházely městem. Trubky hasičské a kapely veteránské zvučely se všech stran.
V osm hodin už na náměstí bylo jako v úle. Zde, před radnicí, seřaďovaly se spolky, dávaly se povely a disposice.
Zde také shledávali jsme hosty ze všech krajů Moravy. Pořadatelé na kolech, generálové na koních, dragónská a hulánská oddělení, prapory spolků, kočáry hodnostářů - všecko mihalo se tu v barevné směsici. Dnes vidíme tu už řadu vzrostlých mužů ve vážném kroji hanáckém. Slováci skoro vesměs už včera uchýlili se na Hostýn. Ale za to rozkošná nová skupina Valachů v čistě bílých pláštích, s černými klobouky a opánky postavila se stranou vzrušených davů a budila pozornost všech. Také průvody dětí z nejvzdálenějších vesnic bylo tu vidět.
O osmé hodině už slunce zasmálo se protrženými mraky. Nerozzářilo se docela, ostalo až do poledne skoro ukryto za mraky, ale den byl přece slavnosti přízniv. Nesprchlo už, - a tak celý vjezd panovníkův dál se pod oblohou shovívavě zjasněnou. K desáté hodině už špalír po ulicích bystřických byl sestaven.
(...)
Špalír rozestaven byl velmi malebně; za ním ještě kupily se ovšem zástupy jiného obecenstva. Také všechna okna v domech na ulicích, kterými císař měl jet, byla hustě obsazena diváky. Četní majitelé domů pořídily si vlastní, malé improvisované tribuny, které už od časného rána byly obsazeny.
Zatím dvorní vlak už vjel na moravskou půdu. První zastávka na uvítání byla v Hulíně.
Místodržitel baron SpensBooden časně ráno vydal se tam z Bystřice.
Na nádraží hulínské dostavila se kapitula olomoucká s knížetem-arcibiskupem drem. Th. Kohnem v čele, dále biskup brněnský dr. Fr. Sal. Bauer, (...). Když císař vystoupil v Hulíně z vlaku, přivítal jej nejprve místodržitel, který pak představil mu postupně ostatní hodnostáře.
Kníže arcibiskup oslovil panovníka nejprve česky a pak německy, načež císař podobně odpověděl. Po tom císaři a králi skládali hold oddanosti zástupcové Kroměříže, Hulína i okresu. Císař se všemi rozmlouval, vyptávaje se na místní poměry, na úrodu atd.
(...)
Další zastávka byla v Holešově, kde císaři složili hold zástupcové města se starostou Pokorným v čele.
V Bystřici p. H. ovšem přirozeně bylo uvítání nejokázalejší a nejslavnější. Nádraží bystřické, obrácené svým traťovým průčelím k zeleným úbočím podhostýnským plným silného vzduchu hor, bylo upraveno dekoračně velmi vkusně.
Úprava stala se tak, že císař nevystupoval na vlastní, skrovný nádražní perron, ale na volné prostranství před výjezdem k městu. Rozlehlé toto prostranství, vysypané žlutým pískem, bylo zahraženo ze dvou stran háji smrkových stromků, na stranách ke trati a k silnici bylo pak úplně volné a širokými koberci pokryto.
Na dvou zahražených stranách byly postaveny velké plátěné, vyčalounované stany, na nichž mělo se dít uvítání v případě, že by počasí bylo deštivé. Nebylo jich však užito, protože uvítání panovníka mohlo se dát na této volné prostoře pod širým nebem před tváří samého lidu. --
Zde shromáždil se o 9 hodině: zemský výbor moravský s tajným radou hrabětem Vettrem z Lilie v čele; tento byl ve fialové uniformě husarského majora. Vedle členů zemského výboru stanuli poslanci Rozkošný a Bubela. Po levé straně u samé budovy nádražní postavil se kruh šlechty z kraje: tajný rada hrabě Vrbna z Holešova, baron Stillfried ve stejnokroji císařského komořího, hrabě Seilern v řádovém kroji Johanitů, baron Skrbenský z Dřevohostic v uniformě hulánského plukovníka a baron Bojakovský z Malhotic; dále tu byly šlechtičny hraběnka Hatzfeldová z Lipníka, hraběnka Vrbnová, rozená princezna bavorská, sličná, plavovlasá mladá dáma, a choti ostatních výše uvedených šlechticů.
V průčelní straně prostranství, přímo proti trati, postavilo se celé obecní zastupitelstvo města Bystřice p. H. se starostou p. Edvardem Pospíšilem; v pravo pak, čelem k nádraží, starostové ze soudního okresu bystřického. Z úředních funkcionářů byli tu okresní hejtmani Vacha z Holešova a Svitavský z Brna, farář kons. rada P. Kreml, okresní soudce Steckmann a berní Neusser.
Příjezd dvorního vlaku očekával na kolejích zástupce inspektora dopravy severní dráhy Swiczinsky s četnými cizími řády na prsou.
Když ráno bylo znamení, že dvorní vlak vyjel ze stanice holešovské, napjaté očekávání dostoupilo vrcholu.
Bylo právě půl desáté, když inspektor dal znamení, že vlak objevil se na kolejích v zářezu před stanicí bystřickou. Hasičská hudba z továrny Thonetovy zanotovala císařskou hymnu.
Nádherný dvorní vlak, provázený ředitelem dopravy severní dráhy, vládním radou Kutilkem, a inspektorem dopravy, císařským radou Husníkem, stanul v nádraží. Císař vystupuje na můstek vagónu ještě, když vlak jel, a první seskočil pružným krokem. Za panovníkem bezprostředně vystoupil z vagónu místodržitel baron Spens, za ním dvorní hodnostáři. Císař po několika krocích stanul nejprve u zemského hejtmana hraběte Vettra, který vítal panovníka jménem obyvatelstva země moravské nejprve německy a pak česky.
Panovník rovněž nejprve německy a pak česky odpověděl, děkuje za projev oddanosti a klada důraz na to, aby oba kmeny národní na Moravě klidně a svorně spolu žily.
Císař pak oslovil po řadě jednotlivé členy zemského výboru. Vůči zemskému hejtmanovi panovník dotekl se pochvalně činnosti zemského sněmu moravského. (...)
Starosta p. Pospíšil opětně ujistil panovníka, bude-li spokojen s pobytem ve městě, že to bude pro jeho obyvatelstvo radost největší.
(...)
Panovník přívětivě se usmíval a kynul rukou. Na to opět hbitě překročil silnici a vrátil se ke skupině šlechty, kde zejména živě rozmlouval s hraběnkou Vrbnovou, rozenou Elvírou princeznou bavorskou
Pak panovník ubíral se přímo k povozu, do něhož usedl po jeho bok místodržitel baron Spens. Zástupy ve špalírech provolávaly hřímavé sláva, které pak burácelo celým městem. Za povozem císařovým jely pak kočáry s dvorními hodnostáři, se členy zemského výboru, a obecní radou atd. Z dálky duněly výstřely z hmoždířů.
U brány zámecké uvítal panovníka baron Laudon a generalita, vedoucí manévry.
Po krátkém odpočinku ve 3/4 na 11. hod. předpolednem vyjel císař na Hostýn.
Ze zámku vyjely mezi obrovské špalíry na náměstí čtyři kočáry, v nichž jel císař s baronem Laudonem, místodržitel, okresní hejtmani Vácha a Svitavský, ministr vojenství baron Krieghammer a náčelník generálního štábu baron Beck.
Obce Lhota a Chvalčová, kterými císař jel, byly prapory ozdobeny. Obyvatelstvo panovníka bouřlivě pozdravovalo. Na zatáčce silnice k lesu stálo lesní úřednictvo barona Laudona a pozdravilo voláním Hoch. Cestou do příkré silnice císař několikrát dal povoz zastavit a rozhlížel se na nádherné panorama rozhledu, všude už sluncem z plna ozářeného. Všude už stál lid, panovníka pozdravující.
U náspu, na němž postaveny základy nové rozhledny, a který ozdoben je prapory a velkými reprodukcemi Svobodových ilustrací z Rukopisu králodvorského (Pobití Tatarů), uvítalo císaře processí Slováků z Blatnice.
Vůdcové processí pozdravili císaře zvoláním: "Pochválen buď Pán Ježíš Kristus".
Císař odpověděl česky: "Až na věky Amen!"
Poslanec dr. Stojan provolal pak slávu císaři a králi. Tisícerou ozvěnou, jako bouře do lesů zalehlá, zvolání to opětováno bylo ze zástupů. Hudba hrála, a lid zpíval "Tisíckrát pozdravujeme Tebe".
Pak s věže hostýnské svatyně zazněly fanfáry. Dr. Stojan podal císaři na památku výtisk této písně.
Císař patrně hluboce dojat pohledem na obrovské zástupy lidu, v rozmluvě s drem. Stojanem chválil zpěv i kroj lidový, který bohužel stále více mizí, a vyslovil podivení nad nesmírným počtem účastníků této slavnosti a radost nad projevy jeho nadšení. "Více už jste nemohli učinit" pravil císař.
Počítá se, že na Hostýně toho dne bylo shromážděno na 50000 lidu z celé Moravy.
(...)
Prohlédnuv si kostel, vyšel panovník opět na schodiště. Hluboce dojat stanul. Na svahu před kostelem obrovské zástupy českého lidu z Moravy, hlava na hlavě, opět jásaly svému králi v ústrety.
Byly to zástupy nepřehledné, a volání nekonečné. Jako barevné moře, hučící v jásavé bouři, to bylo --
(...)
Na zpáteční cestě ke kostelu císař projevil radost nad svojí návštěvou tohoto památného místa jakož i nad jeho obnovou.
Když vsedal panovník do povozu, zástupy opět provolávaly mu bouřlivě slávu.
byla už jedna hodina s poledne, když císař sjížděl s památného vrcholu Hostýna.
***
Večer bylo skvělé osvětlení města a pochodňový průvod. Císař s balkonu zámeckého přijímal hold lidu.
(...)
Zemský hejtman a členové zemského výboru dr. Žáček, dr. Tuček, dr. Ullrich a dr. Promber ubytováni jsou v zámku barona Laudona. Včera večer byla v zámku první dvorní hostina, které súčastnil se také zemský hejtman.
(...)
