Alfred Skene, rakouský šlechtic a politik z Moravy, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, vydal v roce 1893 práci Vznik a rozvoj slovanského národního hnutí v Čechách a na Moravě v 19. století, Přerov, 1893, v níž se věnuje i starším dějinám a dále na straně 13 během výkladu věnuje odstavec moravskému znaku:
Strany 11-13:
(...) "Přemyslovec Konrád Ota byl od Čechů zvolen knížetem, musil ale ustoupili ve prospěch svého příbuzného Bedřicha, dle přání císaře Fridricha Barbarossy, který prohlásil, že tento má větší nároky na český trůn nežli Konrád. Konrád přání císařově vyhověl, začež týž mu dal v léno Moravu a povýšil ho, chtěje se mu za jeho ochotu odměniti, v roce 1182 v Řezně za samostatného markraběte Říše německé.
Tímto činem byla Morava od Čech odloučena a v nové, samostatné markrabství německé proměněna a od této doby udělovali němečtí císařové Moravu jakožto zvláštní léno říše Německé. Titul „markrabství" zůstal této zemi od té doby nepřetržitě až podnes jakožto symbol její samostatnosti. Tento čin císaře Fridricha Barbarossy označují ti, kterým prohlášení samostatnosti a skutečné odloučení Moravy od Čech se nehodí do jejich politických kombinací, se zálibou jakožto čin násilnický. Není to ale správné; neboť tento čin, jejž dlužno posuzovati nikoliv dle nynějších, nýbrž dle tehdejších právních názorů, odpovídal úplně uznané právomocnosti císařů německých tehdejší doby. Zajisté jest i povýšení knížectví českého na království podobným výkonem císařské moci — a předce nikomu nenapadlo nazvati jej nějakým násilným skutkem císařovým.
Konrád Ota podepisoval se od té doby stále „Marchio Moraviae" a podobně tak činili všicci pozdější panovníci Moravští.
Jak Palacký, tak i Dudík jsou na omylu, když tvrdí, že Konrád Ota po ukončení války s Bedřichem při uzavření míru Knínského v roce 1186 titule markraběcího se vzdal. Palacký totiž jednaje o těchto událostech píše; Markrabského titulu odřekl se a s ním všeho bažení po bezprostředně říšském knížectví; tudíž navrátily se všecky poměry v tentýž stav zase, ve kterémž před rokem 1182 se byly nacházely." Podobně vyjadřuje se i Dudík. Ale jedna císařská listina, uvedená v Erbenových Regestech I. 178. z roku 1187, dokazuje nesprávnosť toho názoru Palackého, neboť zachovaný tam podpis Konrádův s přídavkem „Marchio Moraviae" dosvědčuje, že podržel tento titul i po míru Knínském (1186) a že tedy nebylo nižádné přestávky v užívání titulu a v postavení Konrádově k říši. Po smrti Konrádově obdržel roku 1192 markrabství Moravské od císaře lénem Vladislav. Morava stala se tedy tenkráte bezprostředním lénem říše Německé a v dobách pozdějších obdrželi král Otakar II. roku 1162 a pak ještě jednou roku 1276, dále král Václav, později král Jan (1310) tuto zemi jakožto léno říšské od německých císařů. Karel IV. prohlásil Moravu za léno koruny české, ale císař Fridrich III. udělil ji v roce 1477 zase jakožto léno říšské králi uherskému Matyášovi. Naposled Morava dána v léno roku 1627 od císaře Ferdinanda II. svému synovi Ferdinandu III. Ohledně zemského znaku a zemských barev, kterýmžto věcem ve středověku přikládána veliká důležitosť, byly mezi Čechy a Moravou veliké rozdíly. Černý orel v bílém poli, kterýžto znak připisován byl sv. Václavu, považuje se za nejstarší zemský znak český; teprve za Přemysla Otakara II. přijat znak bílého lva s dvojitým ocasem v bílém poli. Zemská pečeť česká, bez jejíž přitisknutí ještě i v dobách pozdějších listina neměla platnosti, měla na sobě vyrytý obraz sv. Václava.
Moravský zemský znak, který ve své nynější podobě trvá od roku 1462, skládá se ze zlatožlutě a červeně kostkované orlice s korunou v modrém poli. V tomto sestavení byl moravský zemský znak ještě jednou slavnostně uznán moravským sněmem zemským roku 1848.
Císař Karel IV. utvořil, používaje za tou příčinou hojně své moci jakožto císař německý, ve prospěch své dynastie fiktivní státní útvar, který měl Cechy, Moravu, Slezsko a obě Lužice pode jménem „Koruna Česká" zahrnovati." (...)
Tímto činem byla Morava od Čech odloučena a v nové, samostatné markrabství německé proměněna a od této doby udělovali němečtí císařové Moravu jakožto zvláštní léno říše Německé. Titul „markrabství" zůstal této zemi od té doby nepřetržitě až podnes jakožto symbol její samostatnosti. Tento čin císaře Fridricha Barbarossy označují ti, kterým prohlášení samostatnosti a skutečné odloučení Moravy od Čech se nehodí do jejich politických kombinací, se zálibou jakožto čin násilnický. Není to ale správné; neboť tento čin, jejž dlužno posuzovati nikoliv dle nynějších, nýbrž dle tehdejších právních názorů, odpovídal úplně uznané právomocnosti císařů německých tehdejší doby. Zajisté jest i povýšení knížectví českého na království podobným výkonem císařské moci — a předce nikomu nenapadlo nazvati jej nějakým násilným skutkem císařovým.
Konrád Ota podepisoval se od té doby stále „Marchio Moraviae" a podobně tak činili všicci pozdější panovníci Moravští.
Jak Palacký, tak i Dudík jsou na omylu, když tvrdí, že Konrád Ota po ukončení války s Bedřichem při uzavření míru Knínského v roce 1186 titule markraběcího se vzdal. Palacký totiž jednaje o těchto událostech píše; Markrabského titulu odřekl se a s ním všeho bažení po bezprostředně říšském knížectví; tudíž navrátily se všecky poměry v tentýž stav zase, ve kterémž před rokem 1182 se byly nacházely." Podobně vyjadřuje se i Dudík. Ale jedna císařská listina, uvedená v Erbenových Regestech I. 178. z roku 1187, dokazuje nesprávnosť toho názoru Palackého, neboť zachovaný tam podpis Konrádův s přídavkem „Marchio Moraviae" dosvědčuje, že podržel tento titul i po míru Knínském (1186) a že tedy nebylo nižádné přestávky v užívání titulu a v postavení Konrádově k říši. Po smrti Konrádově obdržel roku 1192 markrabství Moravské od císaře lénem Vladislav. Morava stala se tedy tenkráte bezprostředním lénem říše Německé a v dobách pozdějších obdrželi král Otakar II. roku 1162 a pak ještě jednou roku 1276, dále král Václav, později král Jan (1310) tuto zemi jakožto léno říšské od německých císařů. Karel IV. prohlásil Moravu za léno koruny české, ale císař Fridrich III. udělil ji v roce 1477 zase jakožto léno říšské králi uherskému Matyášovi. Naposled Morava dána v léno roku 1627 od císaře Ferdinanda II. svému synovi Ferdinandu III. Ohledně zemského znaku a zemských barev, kterýmžto věcem ve středověku přikládána veliká důležitosť, byly mezi Čechy a Moravou veliké rozdíly. Černý orel v bílém poli, kterýžto znak připisován byl sv. Václavu, považuje se za nejstarší zemský znak český; teprve za Přemysla Otakara II. přijat znak bílého lva s dvojitým ocasem v bílém poli. Zemská pečeť česká, bez jejíž přitisknutí ještě i v dobách pozdějších listina neměla platnosti, měla na sobě vyrytý obraz sv. Václava.
Moravský zemský znak, který ve své nynější podobě trvá od roku 1462, skládá se ze zlatožlutě a červeně kostkované orlice s korunou v modrém poli. V tomto sestavení byl moravský zemský znak ještě jednou slavnostně uznán moravským sněmem zemským roku 1848.
Císař Karel IV. utvořil, používaje za tou příčinou hojně své moci jakožto císař německý, ve prospěch své dynastie fiktivní státní útvar, který měl Cechy, Moravu, Slezsko a obě Lužice pode jménem „Koruna Česká" zahrnovati." (...)
V textu výše je mimo jiné psáno:
1)
"Černý orel v bílém poli, kterýžto znak připisován byl sv. Václavu, považuje se za nejstarší zemský znak český; teprve za Přemysla Otakara II. přijat znak bílého lva s dvojitým ocasem v bílém poli."
Ovšem bílý lev by se v bílém poli ztratil. Bílý lev na bílém poli nebo stříbrný lev na stříbrném poli nejde vidět. Jde buď o chybu autora nebo o (pořádnou) chybu tisku.
2)
Zvláštní je také popis kovu v šachování orlice dle Fridrichovy erbovní listiny: "skládá se ze zlatožlutě a červeně kostkované orlice s korunou v modrém poli".
1)
"Černý orel v bílém poli, kterýžto znak připisován byl sv. Václavu, považuje se za nejstarší zemský znak český; teprve za Přemysla Otakara II. přijat znak bílého lva s dvojitým ocasem v bílém poli."
Ovšem bílý lev by se v bílém poli ztratil. Bílý lev na bílém poli nebo stříbrný lev na stříbrném poli nejde vidět. Jde buď o chybu autora nebo o (pořádnou) chybu tisku.
2)
Zvláštní je také popis kovu v šachování orlice dle Fridrichovy erbovní listiny: "skládá se ze zlatožlutě a červeně kostkované orlice s korunou v modrém poli".
