"Vladimír Hýl: Symboly státní svrchovanosti v technické výchově. Pro vyznačení státní svrchovanosti užívá se všeobecně určitých symbolů jako jsou vlajky, znaky, písmena a hesla. Tyto symboly jsou zpravidla důležitou historickou památkou, poněvadž mají vztah ke vzniku státu nebo k důležitým událostem v jeho historii. Svou úpravou mohou naznačovati složení státu z jednotlivých historických celků.
Symboly připomínají jednoduchou markantní a každému srozumitelnou zkratkou ideu státní pospolitosti a svrchovanosti. Vlajka je odznakem pravomoci státu a připomíná nám povinnosti k státnímu celku. Pocity úcty oddanosti a věrnosti, kterými nás naplňuje vědomí národní pospolitosti přenášíme na tento symbol. Znaky připomínají nám kus historie státu, jsou symbolem slavné národní minulosti a výrazem pouta, jež nás k ní víže. Státní heslo „Pravda vítězí“ vyjadřuje ideu našeho boje za osvobození a hlavní mravní princip politiky našeho státu.
V západoevropských zemích těší se státní symboly odedávna zvláštní úctě všeho občanstva. U nás tomu tak nebylo, poněvadž až do převratu byly to odznaky nepřátelské státní moci, která nás jen vykořisťovala a utiskovala. Teprve od převratu snažíme se vytvořiti i u nás stejnou tradici úcty k státním odznakům.
К vytvoření této tradice nejvíce přispívá škola. V občanské nauce, dějepise a po př. i jinde poznají děti složení a smysl státních odznaků, při školních slavnostech učí se jich používati a dívati se na ně s náležitou úctou. Škola má při-vésti děti k tomu, aby
1. znaly dokonale státní symboly jak po stránce vnější, tak po stránce jejich smyslu,
2. aby věděly, kdy a jak jich správně užívati,
3. aby cítily k nim povinnou úctu.
Zvláštní pozornost lze věnovati symbolům státní svrchovanosti v předmětech technické výchovy, t. j. v kreslení, rýsování a ručních pracích. Není třeba, abychom o nich soustavně učili, ale příležitostně zaraďujeme je do programu vyučovacího jako vhodnou učebnou látku. Při příležitosti oslavy národního svátku můžeme kresliti vlajky, znaky, v ručních pracích vyráběti praporky, transparenty, nápisy, připravovati dekoraci třídy a pod. a při tom poučovati o složení, užití a významu státních odznaků. Látku vybíráme a upravujeme co do nesnadnosti podle stupně, na kterém úkol pracujeme.
V kreslení věnujeme především pozornost státní vlajce. Malujeme ji v různých polohách a velikostech z představy, podle vzoru na tabuli, podle skutečnosti a v různých komposicích. Od XVI. století byly českými státními barvami bílá a červená podle znaku země České (bílý lev v červeném poli), po převratu byla к nim přidána modrá. Vlajka má tvar obdélníku, jehož délka a šířka jsou v poměru 3 : 2 (obr. 1.). Horní část je bílá, spodní červená; od žerdě až do středu zasahuje modrý klín, zabírající celou výšku vlajky. Žerď vlajky je ozdobena pruhy bílo-červeno-modrými, ale tak, že modré pásky mají jen poloviční šířku. Žádná jiná ozdoba na vlajce ani na žerdi nesmí býti. Vlajka je upevněna na žerdi lankem, aby se mohla zvedati a stahovati.
V I. třídě kreslíme vlajku plošně. Tvar naučí se žáci sestrojovati pravítkem a kružítkem v měřictví. Procvičíme tyto úkoly:
a) nakresliti správně vlajky libovolné velikosti,
b) nakresliti vlajku podle udaného jednoho rozměru,
c) kresliti vlajky v různých polohách.
Na výkres kreslíme vlajku buď jednotlivě (obr. 2.), nebo v různém seskupení či v komposiční úpravě (obr. 3.). Jako modři použijeme nejvhodněji ultramarinu, jako červeni rumělky.
Ve druhé třídě poučíme žáky o správném zavěšení a umístění vlajky. Vlajka vyvěšuje se na žerdi kolmé, je-li na střeše budovy nebo na volném prostranství a na žerdi šikmé, je-li na průčelní stěně budovy (obr. 4.). Horní roh vlajky přiléhá těsně ke konci žerdě. Vlajka se vztyčuje rychle a spouští pomalu (na lodích vyvěšuje se vlajka jen od východu do západu slunce). Je-li více různých vlajek, tedy státní vlajka musí býti nejvýše nebo na nejčelnějším místě.
Státní vlajka vyvěšuje se na veřejných i soukromých budovách při slavnostních příležitostech, označují se jí lodi a československý majetek v cizině, nosí se v čele průvodů a při pohřbech vynikajících osobností. Na znamení smutku vztyčuje se vlajka jen do polovice žerdi. Obr. 6.
Vlajky nemá se používati zbytečně.
Pro dekoraci velikých budov použijeme raději dlouhých praporů. (7) Vlajka je příliš krátká a na monumentální budově by se ztrácela. Prapor může býti libovolně dlouhý, ale podržuje celkovou úpravu vlajky. Modrý klín při veliké délce nelze však dělati až do středu, poněvadž by příliš úzké trojúhelníkové plochy působily neklidným dojmem. Prapor je přibit přímo na žerdi, která se upevňuje v poloze vodorovné. Podle těchto pravidel žáci znázorní kresbou správné vyvěšení vlajky, vlajku ve smutku, ozdobení domu prapory, více vlajek různých států a pod. Vlajky malují plošně.
Ve III. třídě malujeme vlajku zvlněnou podle skutečnosti nebo z představy a případně jí doplníme vhodnou komposicí. Obr. 8. Namalujeme vlajky Malé dohody (Rumunsko: tři svislé pruhy, modrý, žlutý a červený; Jugoslavie: tři vodorovné pruhy, modrý, bílý a červený nahoře). Obr. 5.
Nosí-li se vlajka v průvodě, tedy ji neseme kolmo vzhůru, nikoli šikmo. Neskláníme ji před žádnou osobou anebo věcí, nedopustíme, aby se dotekla země nebo vlekla vodou. Nedáváme na ni nikdy žádný nápis ani ji nepoužíváme к reklamě. Vlajka nesmí býti součástí ani ozdobou oděvu.
Nesnadnějším úkolem je kreslení státních znaků. Kreslíme je podle tabule nebo podle velikých vzorů vydaných Státním nakladatelstvím. V I. tř. malujeme znak Slovenska (tři vrchy s dvojitým křížem připomínající Tatru, Matru a Fatru a působení Cyrila a Metoděje), obr. 10., nebo znak Podkarpatské Rusi (tři zlatá břevna v modrém poli a červený medvěd v bílém poli). Slovenský znak je částí znaku bývalých Uher; podkarpatoruský znak byl vytvořen po převratu, poněvadž toto území nikdy nemělo státní samostatnosti.
Ve II. třídě malujeme znak moravský, obr. 9. (červenobíle šachovaná orlice na bílém štítě se zlatými drápy a zobákem — pochází z XIII. století), český (bílý lev na červeném štítě, pochází z XII. století, kdy vystřídal původní znak sv. Václava, černou orlici v bílém poli) nebo bývalé země slezské (černá orlice ve žlutém poli se stříbrným srpkem na prsou).
Ve III. třídě malujeme střední znak státní, obr. 11., nebo veliký znak. Střední znak má dva štíty, přední a zadní. Na předním je znak země České, na zadním znaky slovenský, podkarpatoruský, moravský a slezský. Veliký znak má vespod o tři pole více, na nichž je znak těšínský (zlatá orlice na modré půdě), opavský (červenobílý štít) a ratibořský (zlatá orlice v modré půdě v jedné, a červený a bílý pruh v druhé polovici). Velký znak je držen dvěma zlatými lvy s červenými jazyky a vespod je stuha s nápisem „Pravda vítězí“.
Symbolem státu jsou také písmena ČSR, která se obecně používají na jeho označení u nás i v cizině. Cvičíme rozličné sestavy těchto písmen v I. tř. v písmu groteskovém (obr. 12.), v II. tř. v písmu plošném (obr. 14.) a prostorovém (obr. 16.).
V III. třídě pokusíme se o složitější úkoly. Žáci napíší plakát pro oslavu národního svátku (obr. 13.) a provedou návrhy na dekoraci třídy (obr. 15.). Při návrhu na dekoraci se musí počítati s materiálem, který máme po ruce a s možností provedení. Na ukázce je stůl přikrytý kobercem, na něm dvě palmy a busta presidentova, což všechno buď je ve škole, nebo žáci přinesou z domu. Pruhy na zdi jsou z krepových papírů, nápis je vystřižen z kreslicího papíru a přišpendlen.
Obdobně pracujeme i v ručních pracích.
V I. tř. žáci dělají malé vlajky. Vlajky lepíme z barevného plakátového papíru (v obchodě pod názvem „kulér“). Střih vysvětlíme žákům na tabuli. (Obr. 18.) Modrý klín poněkud přečnívá, aby se okrajem mohla vlajka přilepiti na špilku.
V II. tř. uděláme transparenty na okna. Trans- parenty jsou prosvětlované obrazy, kterých se užívá к reklamním a slavnostním účelům. Nakreslíme návrh, který svým námětem se vztahuje ke slavnostní příležitosti. Tvary musejí býti zjednodušené a výrazné. Návrh provedeme na silnějším kreslicím papíře a vystřihneme kostru (žebra široká asi 5 mm), kterou natřeme černou barvou. Kostru ze zadu přelepíme tenkými průsvitnými barevnými papíry. Večer zavěsíme transparent do okna a prosvětlíme. (Obr. 17.)
Ve III. třídě žáci namalují státní znaky nebo vlajku na stěně školní budovy. Úkol není nesnadný. Znak se nakreslí na balicím papíru v žádoucí velikosti (zvětší se podle čtvereční sítě). Zadní stranu papíru potřeme málo klíženou černou barvou a po uschnutí překreslíme vzor rydlem na stěnu. Malujeme obyčejnými klihovými barvami. Stříbrnou a zlatou bronz rovněž rozděláváme v klihové vodě. Kontury obtahujeme černou barvou. К uspokojivému namalování není třeba zvláštní zručnosti; hotové obrazy znaků působí velmi dekorativním dojmem a jsou pěknou ozdobou školy.
Obrázky 2—17 jsou práce žáků odb. uč. Vl. Hýla z měšťanské školy ve Slezské Ostravě."
