Hlasy z Hané, 27. 8. 1885
Vyzdobení města.
Kroměříž vypravila se k uvítání vznešených hostí nejen důstojně, nýbrž i zároveň bohatě a skvostně. Oděla se v roucho nádhery, kteráž na mnohých místech až oslňovala. Zastřela krásné své tváře celými lesy praporů a ověnčila se bohatou zelení jako ladná nevěsta. Prapory byly nejvíce barev rakouských a ruských, barev zemských a trikolor bylo mezi nimi poskrovnu. Jeden z německých nacionálů, kteří, jak již dokázáno, dělají rádi ostudu všude, vyvěsil trikoloru německou, musil však na rozkaz purkmistrův ihned zas ji svinouti. Občanstvo, až na některé výminky, kteréž právě na domech vynikajících pohlavárův odrodilské strany v Kroměříži zříti bylo, závodilo ve vyzdobování domů mezi sebou. Bylyť některé domy předekorovány dvakráte až třikráte. Tu a tam byly mezi věnci upevněny na zdích i podobizny Jejich Veličenstev a znaky rakouské, znaky koruny svatováclavské atd. Nápisů na domech za to bylo velmi málo; mezi nimi spatřili jsme i jeden ruský a sice v ulici kovářské, kde čtli jsme slova: "Sláva Alexandru III., caru ruskému!"
Nejčilejší ruch panoval za vodní ulicí. Řada stožárů krášlila silnici z obou stran až k železnému mostu přes rameno Moravy k nádraží vedoucímu. Tam ční k nebesům skvostná slavobrána, na pohled masivní to stavba, korunovaná pozlaceným andělem míru, jenž klade po věnci na hlavy obou pacholat, která stojí po stranách, držíce štíty se znaky moravským a ruským. O něco dále vítají nás překrásné jehlance venkovských obcí, vkusně okrášlené nářadím rolnickým. Na širokých jejich podstavcích zahalených jako jehlance v milou zeleň byly umístěny živé skupiny hochů a dívek, představujících allegorické postavy s odznaky rolnickými. Odtud až k nádraží vedla opět dvojnásobná řada stožárů. Nádražní plot úplně zahalen jest v chvoj, kterou krášlí se též nádražní budova. Od pátku nesměl na nádraží nikdo, kdo nemohl se vykázati legitimačním lístkem. V sobotu odpoledně zkoušeny před nádražím čtyřspřežné dvorní povozy. Sjížděly se železného mostu na cestu vedoucí do zámečku, odkudž zabočily po nově vystavené silnici k nádražní budově, vracejíce se odtamtud opět k mostu. Na slavobráně a na tribunách, jichž zbudováno celkem pět, pracováno též v neděli, na slavobráně též v sobotu a v neděli v noci za elektrického osvětlení.
Příjezd císařských manželů.
Za takových příprav panoval ovšem živý ruch a šum na ulicích kroměřížských i od časného rána dne 24. Dokončoványť dekorace dosud ještě nedohotovené anebo opravovány a upravovány znova. Všude pak hemžilo se již plno lidí, neboť cizinců hojnou měrou již před tím. Ale po 8. hod. ranní přicházelo z blízka i dáli přehojně spolků. Valily se do města s hudbami a prapory svými, po všech ve středu jeho ústicích silnicích. Haná ukázala věru, jak císaře svého miluje a jak mu věrnosť a oddanosť zachovává. Vyslala do Kroměříže vše, co měla krásného a ušlechtilého... Tak jak ona, nepřivítal panovníka našeho dosavad snad žádný kraj.
Čím blíže ke Kroměříži, tím byly davy spěchajícího tam Hanáctva hustší a hustší. Spolky postupovaly, jak praveno, po silnicích, jednotlivci po stezkách a pěšinách. Trnuli jsme, vidouce to množství, obavou, že nás Kroměříž všech ani nepojme a obávali jsme se tím více, když spatřovali jsme zrovna celé čety banderistů, kteří u převzácném a malebném svém kroji a na vybraných, pentlemi hojně vyzdobených krojích, s nadšením na oku i tváři harovali k cíli témuž. Radosť byla se na ně podívati a přečasto bylo slyšeti: "Oj, což ten císař bude míti radosť a což pozná, kterak ta Morava jest přece jen a jen česká!" A císař to také poznal!
Prostějovsko súčastnilo se z okresů od Kroměříže vzdálených slavností jeho nejvíce. Spolky a účastníci jeli buď vlakem neb vozy, na silnici mezi Kojetínem a Kroměříže scházeli jsme se. "Jízdný Sokoll" shromáždil se na Hradisku, načež zajel k ostatním spolkům, shromážděným již v Miňůvkách. Sotva že přiklusal, dáno znamení k pochodu spolků, seřaděných již v průvod tak mohutný, že v(l)álo neméně než patnácte praporů nad ním. V čele jeho klusali dva Sokolové jízdná, za nimi šla vedena jsouc náčelníkem, jenž o pořádek celého průvodu se staral, chvalně již známá sokolská kapela. Za tou postupoval "Sokol" prostějovský v počtu 47 bratří s nádherným praporem svým. Za Sokolem seřaděny všecky spěvácké a besední spolky v oděvu občanském. Pokud víme, byly tu, částečně s prapory hojně zastoupeny z Prostějova spolky: "Orlice", "Vlastimila" a čtenářský spolek; z Hrubčic "Občanská beseda", z Biskupic čtenářský spolek, pěvecko-čtenářské a jiné spolky z Vrahovic a Držovic, ze Zešova, Čehovic, Čelčic, Duban, Vrbátek, Štětovic, Krasic atd. atd. Dále byly tu sbory vojenských vysloužilců z Prostějova, Smržic, Ždětína a j. Průvod uzavírali hasiči ze Ptení, Ždětína, Kostelce, Ohrozími atd.; za těmi haroval konečně švarný náš "Jízdný Sokol" v počtu 42 bratří se statečným náčelníkem br. J. Podivínským a čackým starostou br. Spáčilem v čele.
Když imposantní tento průvod za zvuků sokolské hudby, kteráž velikého uznání došla, vtrhl do Kroměříže, byl nejen nadšeně vítán a pozdravován, nýbrž Prostějovsko docházelo za příčinou jeho zaslouženého a hojného uznání. Dorazil, pozdraven byv před Kroměříží četou kroměřížského "Sokola", kteráž mu vstříc vyšla, po 12. hod. polední na Fürstenbergovo náměstí, na kterém se rozešel. Účastníci jeho, cestou nejméně z Kojetína, avšak i z míst vzdálenějších pěšky konanou, valně unaveni jsouce, spěchali se posilnit nápojem a jídlem, avšak dobře se jim celkem nedařilo. Nebyloť ničeho k dostání; nikoliv snad pro nedostatek, nýbrž pro nával lidu, jímž byly hostince stále a stále nabity. po jedné hodině odpolední scházeli jsme se zase na náměstí tom, abychom odebrali se na místo, vykázané nám ve špalíru...
Čekajíce v radostném pohnutí a delší dobu, mezi kterou nás několikráte i déšť pokropil, zaslechli jsme konečně udeření třetí hodiny, o které J. Veličenstva přijeti měla. Na věžích kostelních zahlaholily zvony, věrný lid svého krále očekával se zatajeným dechem. Zatím bylo mu ovšem několik minut ještě posečkati nežli tváři jeho spatřiti mohl.
Na nádraží nádherně vyzdobeném, byli mimo 10 zástupců velkých novin jen hr. Taafe, místodržitel hr. Schönborn, nejv. velitel zemský Stubenrauch, zemský v prostranné dvoraně, okrášlené mozaikou z hlíny s čet- hejtman hr. Vetter, starosta kroměřížský baron Bojakovský, okresní hejtman, přednosta stanice a konečně baronessa Bojakovských, sl. Trolčova, Šrotova a devět jiných z předních dám kroměřížských.
Vlak konečně přijel a vozy byly ještě v pohybu, když císař již sestupoval; podal pak ruku císařovně, kteráž lehce seskočila. Císař byl v polní jenerálské uniformě, císařovna pak, jež opravdu velmi kvetoucí jest, oblečena byla v černé šaty, zakrytý klobouk, černým aksamitem lemovaný a černou stužkou upevněný; v ruce měla jednoduchý černý slunečník, šperků neměla žádných. po císařovně vystoupil korunní princ a arcikníže Karel Ludvík.
Bar. Bojakovský oslovil císaře napřed německy a pak česky, načež mu císař poděkoval krátce po německu a o mnohem více po česku. Jednání bar. Bojakovského neroztrpčilo jen českou Kroměříž, nýbrž i všecku Moravu a připravilo jej o veškerou důvěru na dobro. Uh. Ostroh podal mu již adressu nedůvěry, ze Bzence obdrží ji, jak doslýcháme, také. Zahrál si nešetrně s přízní lidu, jež jej ze zapomenutého ústraní beze všech zásluh na povrch vynesla, purkmistrem Kroměříže, pak poslancem zemským i říšským jej učinila... a lid ten, vida, že se sklamal, již již se od něho odvrací...
Z nádraží do zámku.
Cesta Veličenstev z nádraží do zámku byla takovou nelíčenou manifestací věrnosti a oddanosti českého lidu, že změnila se v úplnou národní slavnosť, kteráž nepřátelům našim bude závadou dlouho. Kroměřížské "němectví" nezmohlo se ani na to nejmenší, co by při tomto triumfálním vjezdu pozorovati bylo. "Sláva!" naplňovalo vzduch jako dál a dál se šířící bouře, "Hoch"!" nebylo slyšeti ani jediného.
V prvním kočáře jel místodržitel s Bojakovským, ve druhém císař s císařovnou, ve třetím korunní princ Rudolf s arcivévodou Karlem Ludvíkem atd. Jakmile obecenstvo, jehož dozajista 40000 ve špalíru stálo, císaře shlédlo, propuklo v takové volání "Sláva!", že sily jeho není lze ani vypsati. Zvláštního radostného překvapení, dostalo se císařským manželům pohledem na zmíněné již jehlance rolnické. Na podstavcích jejich umístěny byly skupiny dívek a hochů slováckých a hanáckých velmi dovedně. Na jehlanci, jenž byl okrášlen českým lvem, byl ženich s hojně opentlenou nevěstou a kol nich byla naznačena různá odvětví hospodářská; skupina vinařství byla nejúčinnější. Na podstavci jehlance s orlicí moravskou stál svižný junák s rozsívkou, pluhem, pak dva hoši na měřici sedící a žnečka se snopem a srpem. Kol nich v malebném skupení junáci a dívky jiné... císařští manželé měli ze skupin těch radosť opravdovou.
Zrovna proti jehlancům byla tribuna pro družičky, jichž bylo daleko přes sto a jejichž bohatý národní oblek poutal oko každého. V pravo od nich byla tribuna pro diváky, kolem nichž jely císařské povozy lepou, námi již vypsanou slávobránou, přes most přes rámě Moravy do města, odkudž začínal špalír věrného králi svému lidu.
Od mostu daleko do ulice k náměstí stojí tu v hustých davech sraženi tisícové našich hasičů švarných a vysloužilců vojenských. Zpěvácké besedy a jiné občanské spolky z blízka i dálky pojí se k nim a končí teprvé na náměstí. Tu stojí dvěma řadama na blízku čtyř mohutných jehlanců singulárním měšťanstvem kroměřížským postavených junáčtí naši "Sokolové" z Kroměříže, Holešova, Brna, Bzence, Vyškova, Olomouce a Prostějova. K nim připojena na jedné straně školní mládež a opět hasiči, městští střelci atd. V zámeckém nádvoří skupiny pěvců a pěvkyň, jednotlivé deputace, duchovenstvo, úřednictvo, důstojnictvo atd.
Na tvářích císařských manželů bylo zříti neskonalou radosť, ba štěstí. Císařovna blahosklonně klonila se v levo i pravo, císař nestačil ani děkovati; podobně kralevič Rudolf. Vypadalo to, jakoby tyto bouřlivé a srdečné projevy byly úmluvou mezi králem a lidem, jenž touží nedočkavě po té chvíli, ve které ukáže se mu s korunou sv. Václava na hlavě...
V zámku.
Hned po svém příjezdu do zámku přijímal císař deputace měst Kroměříže, Olomouce, Přerova a Prostějova.
(...)
Po té byly přijaty deputace venkovských obcí okresu olomouckého, přerovského, kroměřížského, prostějovského, vyškovského a napajedelského. Když je místodržitel představoval, vstoupila do sálu císařovna, k jejíž uvítání zaznělo stonásobné: "Sláva!" Tu mluveno bylo jen česky se strany deputací i císaře. Mnozí členové deputací vyznamenáni milostivým oslovením. Tak zvláště posl. Skopalík, k němuž císař přistoupil se slovy: "Ah, my jsme staří známi; jak se máte?" Na to byl představen Skopalík i císařovně, která ptala se, umí-li německy, načež odpověděl jí sám císař, že ano. Z deputantů prostějovských byl osloven dále i zemský posl. Podivínský.
Když audience byla skončena, zašel císař do prostřed sálu a opakoval silným hlasem ještě jednou a pouze po česku: "Jsem tím slavným a krásným uvítáním, jakéž jste mi připravili, velice potěšen a děkuji vám za vaši věrnosť a oddanosť."
Zajímavá episoda udála se mezi audiencí, když císařovna prohodila, že tak málo tu němčiny slyší. Posl. Kallus odpověděl, že ten kraj jest široko daleko slovanský; načež odvětila císařovna: "Chcete říci snad český. Vím dobře, je to kraj český".
Defilování spolků a banderií.
Mezitím, co byly deputace u slyšení, připravovaly se spolky a banderia k defilování před císařem, k němuž dáno pohříchu znamení dříve, než-li čas byl, takže některé jednoty a to hlavně sokolské stoupaly zámeckým nádvořím dvakráte. Zachmuřilo se mezi tím také nebe a spustil se silný liják, kterýž byl velikolepému divadlu, jakéž zrakům se jevilo, silně závadou. Přes to dopadlo defilování znamenitě a hanácká banderia, která čítala 1600 jezdců obnovila tu starodávnou slavnou pověsť svou. Defilováno v dešti ale za pořádku vzorného a jásotu obrovského. Císař stál na nádvoří v zámku po celý déšť a vytrval v něm. Pobočník přehodil mu přes ramena plášť.
Vyjmenovati spolky, jež defilovaly kol císaře, jest naprosto nemožno. Prvními z nich byly jednoty sokolské a prostějovská v čele. Defilovaly krokem ostrým za zvuků pochodu "Proč bychom se netěšili" a pozdravili císaře hlučným, jednomyslným "Na zdar!" za něž dostalo se jim přemnohého blahosklonného poděkování.
Nejskvělejší částí průvodu bylo hanácké a slovácké banderium. Nejméně 1600 jezdců z okresů kroměřížského, hulínského, zdouneckého, kojetínského, přerovského, holešovského a napajedelského. "Horymír" z Olomouce, jízdný Sokol prostějovský a "Zaporož" litovelský, ba i vzdálení Podhoráci v žlutých koženkách přijeli na koních. Každá četa měla dle svého kraje malebný stejnokroj a červenobílý nebo slovanský prapor. Uprostřed banderia byl slavný průvod svatební, který z Hulína sem byl vypraven na dvou vozech šestispřežních a jednom čtyřspřežním.
Na jednom byla nevěsta a družičky, na druhém ženich a družby. Byla to vzácná podívaná a snad že tak mnohý host ze sídelního města poprvé viděl, že Morava je přece jenom slovanská. Na jiném voze seděly čtyry jaré selky kolem stolu, na němž byl obrovský koláč hanácký, v jehož prostředku byl postaven stříbrorouný beránek.
Jezdci očima hledali panovníka v oknech, nevědouce, že vyšel sám k průvodu. Když pak zcela na blízku ho viděli, propukali v nadšení. Jejich prapory skláněly se nad jeho hlavou, slovanské klobouky vesele lítaly na vzdor dešti v povětří. Koně byli vesměs ohniví, ušlechtilá zvířata, jezdci naskrze mladí, hezky rostlí mužové. Banderium uzavírali Slováci, jejichž národní kroj zůstal zas vítězem.
Velice byl císař potěšen pohledem na bohatě vyšňořenou hanáckou svatbu, kteráž jela kolem něho na vozech šesti- a trojspřežních. Nevěsta, ženich, družička a družba byli vesměs z Hulína. Jména snoubenců, kteří téhož dne skutečně k oltáři přiklekli: Fr. Janoch a Marcelina Dudkova; družbou byl Fr. Zlámal a první družičkou Kučerova Fr.. Ostatní družičky, jichž bylo na 150, byly jmenovitě z obcí Bojanovic, Zlobic, Kotojed, Těšnovic, Trávníku, Brodku a Vrubek. Velmi pěkným byl vůz starosvateb (8), které sedíce na voze kolem stolu, měli mezi sebou ohromný koláč, na dva metry v průměru; na něm byl beránek stříbrorouný. Starosvatby byly z Hradiska.
Účastenství slovanského lidu bylo skutečnou národní manifestací, kteráž posilní mocně české vědomí moravského lidu. Na císaři, který nalezal se tu v bezprostředním styku s lidem, bylo znáti patrně příjemné pohnutí. Kdyby nebylo prudkého deště, byl by zevní účinek celého průvodu mnohem příznivější.
(...)
Příjezd cára s carevnou.
Císař s korunním princem jeli v úterý dne 25. t. m. o půl 11 hod. do Hulína carovi naproti, jsouce všude nadšeně pozdravováni. V Kroměříži postavil se vojenský špalír od zámku až k nádraží; také jízda přibyla dnes do města. Na perroně stála četná setnina pluku Alexandrova s hudbou.
(...)
Za prvním mostem před Kroměříží zahnuly vozy s císařskými rodinami zadní branou parkovou hned zahradní cestou k zámku, tak že car do města nepřišel.
