Je popsáno, kdo a jak se podílel na výzdobě Velkého Meziříčí. Ve výzdobě Velkého Meziříčí jsou zaznamenány červenobílé, červenožluté, černožluté (rakouské), černobílé (pruské) prapory a slovanské trikolóry. Červenobílé bikolóry jsou v Lidových novinách označovány jako městské (s odkazem na městský znak Velkého Meziříčí); pochopitelně je tu shoda s českými barvami. Jako zemské jsou brány červenožluté bikolóry (resp. žlutočervené - viz vydání Moravské orlice z 10. září 1909), které byly použity při uvítání Františka Josefa I. i při zastaveních ve stanicích dráhy. Ve Velkém Meziříčí jsou zaznamenány slovanské trikolóry (moravské barvy: červená, bílá, modrá, viz moravská vlajka). V novinách je přítomen i ilustrační obrázek dekorací před nádražím a další obrázek slavobrány před zámkem. Je popsán zemký znak - ovšem bez popisu barevnosti orlice.
Lidové noviny, 9. září 1909, roč. 17, č. 248
Lidové noviny, 9. září 1909, roč. 17, č. 248
Dva císaři na Moravě.
* Včera tedy došlo ke schůzce dvou císařů na moravské půdě, která už tak dlouho vířila prach na celé Moravě a kterou se celá rakouská veřejnost zabývala víc, než kolik zaslouží její význam. Neudálo se nic, co by jí zajistilo historický nějaký význam a pravděpodobně se už nic takového nestane. Císař František Josef přijel, byl uvítán v Hrušovanech, Střelicích, Studenci a Vel. Meziříčí způsobem zcela obvyklým při podobných příležitostech. Neřekl nikde nic a nebylo mu také nikde nic řečeno. Stejně nezajímavě (minul) příchod císaře Viléma. Jihlavský starosta zabreptal při jeho příjezdu něco o věrném spojenci, čemu nerozumněl ani oslovený císař a co patrně v mezinárodní (politice) nezmění situaci. Uvítání německého císaře velko-meziříčským starostou odpadlo, poněvadž vídeňský dvůr nepřipustil, aby hohenzollernské ucho bylo uráženo českým oslovením a poněvadž se také velkomeziříčskému starostovi nechtělo lhát o věrném spojenci. Lze tedy říci, že manévry samy jsou zajímavější než schůzka císařů, protože na manévrech bude předvedeno ovoce trojspolku - nové houfnice a strojní pušky atd. - schůzka císařů je jen aktem zdvořilosti, která se projevuje na celém civilisovaném světě stejně.
Pro nás byly však včerejší parády na nádražích přece zajímavé. Ukázalo se při nich znova, že německým byrokratům, kteří komandují při takovýchto parádách, je i příjezd císařův dost dobrou příležitostí k demonstrativním projevům pohrdání vůči českým lidem. Ve Střelicích i v Studenci nastavěli c. k. okresní hejtmani Schön a Prochazka císaři na oči všecky Němce, které mohli široko daleko sehnat, takže císař v ryze českých Střelicích promluvil ke špalíru vítajících ho starostů: Alle Deutsche! Jen ve Vel. Meziříčí viděl císař, že je v ryze českém kraji a náhodou se dověděl také, že je v celém okrese jediná soukromá německá škola. Nemáme sice touhy překřikovati při takových příležitostech německé hoch českou slávou a na českosti Střelic a okolí nám bohudík Schön neubere nic, kdyby nastavil císaři na peron Němce až třeba z Kamerunu, ale vidět z toho, že germanisace je těmto c. k. úředníkům nad všecku loyálnost - prvním předpokladem každé loyálnosti je přece nelhat - a lze z toho soudit na všecku činnost těchto úředníků, i kdybychom jí ani neznali tak dobře odjinud.
(...)
Jednání c. k. okresních hejtmanů, zejména ovšem Schöna, vyvolalo mezi účastníky slavnostního vítání pochopitelné rozhořčení. Sebevědomější odcházeli s myšlenkou, že snad bude na příště lépe nechodit, kde nejsme rádi viděni a kde nás strkají za Němce, aby nás nebylo vidět.
(...)
Ve Střelicích.
Výzdoba Střelic.
(...)
Střelické nádraží bylo slavnostně vyzdobeno prapory v zemských a císařských barvách a ověnčeno chvojí. Prostranný peron nádražní byl posypán pískem a podél koleje, po níž měl přijet dvorní vlak, byl prostřen v délce asi padesáti metrů zelený koberec. Na místě, kde měl císař z vlaku vystoupit, byl koberec širší a vrouben chvojím. Před nádražím vlály na vysokých dvou stožárech císařské prapory. Na protější straně peronu bylo osm vysokých stožárů: na čtyřech byly prapory zemské, na čtyřech císařské. Stožáry byly ověnčeny a spojeny guirlandami z chvojí.
(...)
Ve Velkém Meziříčí.
Ka. Tel. - Z Vel. Meziříčí, 8. září.
Výzdoba města
Výzdoba města byla provedena jednak obcí podél cesty od nádraží k zámku a majitelem panství před zámkem. Na nádraží a před ním uspořádala výzdobu společnost státních drah. Ostatní dekorace jako výzdoba domů chvojím, prapory, emblémy atd. byla provedena jednotlivci.
Cesta od nádraží a od jihlavské silnice jest označena 138 stožáry 12-14 m vysokými, jež jsou až do výšky 3 m ozdobeny chvojím. Mezi stožáry jsou na sloupcích 2-3 m vysokých plavuní ovinutých upevněny květinové koše, naplněné kvetoucími begoniemi, petuniemi, astrami atd. Na stožárech je nad chvojím ve výši 3 m připevněno srdéčko červeno-bílé (městská barva), ovinuté sosnovými šiškami: nahoře vlají prapory a sice střídavě zemský, městský a říšský. Stožáry jsou napříč spojeny provazci, na nichž jsou zavěšeny praporečky. U vchodu do města jsou postaveny ozdobné pilony, obložené mechem, na němž se stkví zlatem císařská koruna a vavříny: vedle městský a zemský znak. Kolem pilonů jest zahrádka, vyplněná květinami.
Slavobrána, postavená u mostu, pozůstává z bočních jehlancových, čtyřstěnných podstavců, zelení a květinami ozdobených. Nahoře je příčka, přetvořená v zahrádku, naplněná pestrým kvítím. Uprostřed je císařská koruna, pod ní nápis "Vítej nám", na druhé straně "Spojenými silami". Na podstavcích je v levo zemský znak, v pravo znak města, sedm bílých per v červeném poli: na tyčích nahoře na podstavcích vlají dva červeno-bílé prapory.
Pohled na hlavní ulice města, zvláště z Palackého ulice na Horní Město k silnici Jihlavské je obzvláště malebný. Mimo červeno-bílých, červeno-žlutých a černožlutých praporů vlaje ve městě několik praporů se slovanskými trikolorami. Černobílé (pruské) prapory jsou na vjezdné bráně na silnici jihlavské a při zatáčce k zámku; někteří němečtí fabrikanti vyvěsili černo-bílé prapory.
Návrh na dekoraci byl sdělán inž. Večeřem, jenž měl také dozor prováděcí.
(...)
V zámku.
(...)
Za zvuků generálního pochodu vjel císař do nádvoří. Na zámecké věži byl v tu chvíli sňat zámecký prapor a vyvěšen prapor rakouský.
(...)
Německý císař v Jihlavě.
Ia. Tel - Z Jihlavy, 8. září.
Výzdoba města.
Ve Vídni rozhodli, aby německý císař byl při svém vstupu na českou Moravu uvítán německy. V residenci říše z většiny slovanské byli by těžce nesli, kdyby ucho vznešeného německého hosta bylo uráženo slovanským zvukem. Stalo se. Císař Vilém byl uvítán křiklavou směsí velkoněmeckých barev, chrpami a buršáckým hajlováním a ze své dnešní zastávky v Jihlavě mohl si odnést dojem, že jel nejněmečtějším krajem rakouským. Nám to nevadí, neinformovanost není v nejvyšších kruzích žádnou vzácností...
Jihlavský "slavnostní kór" dnešní byl ubohou ironií několikatýdenního barnumského bubnování a cizince hanebně zklamal. Dvě tuctové slavobrány s říšskými znaky rakouskými a německými a žada stožárů s velkoněmeckými prapory na Hlavním náměstí - to je vše, co Jihlava na všechny výzvy starostovy a troubení v novinách k uvítání německého císaře svedla. A tuto ozdobu provedla ještě radnice sama - soukromé domy byly jen spoře ověšeny prapory. Barvy převládaly velkoněmecké, německoříšské, německoříšské a pruské, místy spatřiti bylo možno též prapory černožluté a červenobílé.
(...)
Brněnští policajti
Gros obecenstva tvořili četníci, hasiči a brněnští policajti, jichž přijelo ranním vlakem na 30 mužů i s "proslulýmmi" praktiky Slawikem a Melounem. Četníků je zde a v nejbližším okolí soustředěno dnes na 700. Vrchní dozor nad bezpečnostní službou vede místodržitelský rada Spengler z Brna za asistence 26 politických úředníků. "Německý lid", k jehož německému srdci bylo v posledních dnech tolik voláno, se v očekávaných zástupech nedostavil, jen s bídou do čtvrtiny naplněné náměstí parádně vítalo německého imperátora, jejž hned u nádraží zdravila rozbitá, hrůzná stodola, pokrytá poněkud chvojím, o níž se trefně povídalo po Jihlavě, že je případným obrázkem jihlavského němectví - roztrhaná chalupa...
Počet diváků lze v nejpříznivějším případě odhadnouti na 8-10000. A z toho byla značná část zvědavých Čechů, kteří se oficielně uvítání nesúčastnili. Německé obecenstvo ozdobilo se okázale chrpami a velkoněmeckými trikolorami.
(...)
Na hlavním náměstí ohraženo větší prostranství k uvítání arcivévody Františka Ferdinanda. Zde umístěna městská honorace se starostou Inderkou v čele, skupiny dětí v historických kostýmech a hudba. Špalír byl řídce rozestaven a pořadatelé stále napomínali: Nur weiter auseinander: (Jen více od sebe), aby účastníci špalíru vystačili na celou nevelkou trať.
(...)
Příjezd císaře Viléma.
(...)
Obecenstvo stálo většinou zaraženo, bez hlesu, jen místy ozvalo se volání "heil" a "hará". Na náměstí zanotovala hudba pruskou hymnu "Heil dir im Siegeskranz". Automobily projely v rychlém tempu městem a v krátké chvíli zmizely na silnici k Velkému Meziříčí.
Po odjezdu císařově se obecenstvo brzy rozešlo a Jihlava měla ve chvíli - až na prapory a brány - své obvyklé vzezření.
Cesta do Vel. Meziříčí.
V jednotlivých obcích jelo se zmenšenou rychlostí a obyvatelstvo pozdravovalo již ze zvyku každý přijíždějící automobil, ať již v něm seděl kdokoli, tedy ovšem i automobil císaře Viléma.
(...)
Setkání císařů.
ka. Tel - Z Vel. Meziříčí, 8. září.
Na zámecké věži sledovali dva důstojníci dalekohledy blížící se automobily. Když tyto byly ve vzdálenosti asi 5 minut cesty, byl na věži vztyčen vedle rakouského praporu také prapor německý. Když pak automobil s císařem Vilémem vjížděl do zámku, volala stráž do zbraně a trouben generální pochod. Panovník byl již před tím uvědoměn o blížícím se automobilu císaře Viléma a sestoupil do nádvoří.
