Ritter, Ludvík: Kapesní slovníček novinářský a konversační, Praha: Jarosl. Pospíšil, 1851, s. 161:
"Kokarda, jest růžička čili kulatá mašle na klobouku, neb kabátu, jíž se některé smýšlení, národnost, jednota, sbor atd. vyznačuje. Když je nosí ženské, dávají si ji do vlasu neb na ňadra. Dobře známy jsou zajisté ještě kokardy rozličného politického vyznání z roku 1848, zvláště pak slovanské, červeno-bělo-modré, pak černo-červeno-žluté strany německé, a mnohonásobné jejich spory. Císařská rakouská, jakou vojsko u nás nosí, jest černo žlutá, česká i polská bělo-červená, moravská neb i česko-moravská, pak jihoslovanská, jako slovanská. Rusínská jest žluto-modrá, uherská i revoluční vlaská červeno-bělo-zelená, pruská černo-bílá a t. d. Z Německa přicházívala v poslední době jedna zpráva za druhou o zapovídáni nošení kokardy německé. U nás v Praze jsou již od roku 1849 všechny kokardy bez rozdílu soukromým osobám zakázány."
 |
| Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská kokarda |
Tato červenobílomodrá kokarda odpovídá červenobílomodrým praporům, s jejichž popisy se (vedle červenobílých) setkáváme ve druhé polovině 19. století a na začátku 20. století.
