 |
| Znaky českých zemí od Antonína Javory: Čechy, Morava, Slezsko |
Všechny ty tři úplné znaky: Českého krále (ovšem zde s ideálními červeno-stříbrnými přikryvadly), Moravského markraběte a Slezského vévody jsou od Antonína Javory, jak je vidět dle shodného tvaru štítu, přilby i přikryvadel. Bylo by perfektní je mít u jednotlivých hesel encyklopedie Wikipedie. Bude to jistě kopírované z Javorových grafik, jako jsou ty různé mapy a podobně. Muselo by se to ale prohledat analogově v knihovnách, viz souborný katalog, co toho tam je přes sto záznamů (hlavně vydáno ve Zlíně).
Černozlatá přikryvadla najdeme například u Huga Gerharda Ströhla. Jsou nakreslena chybně. Sice se ve starších erbovnících výjimečně objevují i v tinkturách černá a zlatá, "protažených" z klenotu křídla, ale správná přikryvadla v úplném znaku českého krále jsou vždy červeno-stříbrná nebo červeno-hermelínová (logicky dle tinktur štítu).
Viz přikryvadla asi na jejich nejstarším (prvním) spolehlivém vyobrazení v kodexu Manesse (z počátku 14. stol.) u Václava II.
Černo-zlatá přikryvadla se zjevně objevují v rukopisných erbovnících až pod vlivem císařství a českého krále coby císaře/krále (tj. po Karlu IV., Václavu IV. - Václav IV. má černá přikryvadla z křídla i na svém znaku ve své Bibli (Bible Václava IV.) - viz Štěpán Valecký, Erb českých králů.), logicky (císařsky) proto vyhovovala i Gerhardu Ströhlovi. Dalo by se říci, že je to takový zcela zapomenutý český (německý?) "spor" (neexistující téma) o červeno-stříbrná nebo černo-zlatá přikryvadla.
Javorův český lev ve znaku s červenobílými přikryvadly je k vidění zde.
Jihlavská právní kniha, zjevně reflektující dobu Lucemburků, krásně dokládá u všech moravských markrabat vždy červená přikryvadla, třebaže ještě (staré) černo-zlaté křídlo klenotu.
 |
| Obrázek (pohlednice?) byl zřejmě inspi- rován grafikou vlajkonoše s moravskou vlajkou uveřejněnou v práci Jacoba Koebela. Orlice je podána v podobě, jak ji vidíme u Antonína Javory. Antonín Javora ovšem může být přímo autorem této kresby. Původní obrázek nalezený na internetu byl zvětšen. |
O tvorbě Antonína Javory napsal v časopise Heraldika a genealogie v roce 2002 Eduard P. Martin:
"Jsou poutníci časem.
Vycházejí do naší doby, aby nám podali podobu času,
na kterou tento svět zapomíná.
Kterou odkládá.
Protože ji považuje za nepohodlnou.
Antonín Javora jakoby přicházel po tajemné stezce dávných heraldiků
do našich vteřin a ukazoval, že to co se považuje za starožitné, je nadále moderní.
Jeho erby jsou pevným propojením dvou časů.
Času rytířských dob, kdy erby zdobily štíty cválajících jezdců
a času na počátku třetího tisíciletí.
Jeho precizní kresba je jak poučena možnostmi moderní grafiky,
tak zapomínanou poesií rytířských dob.
Javorova čára není zatížena břemenem nepotřebné patiny,
je přesto poznamenána něčím, co se s ní často zaměňuje:
pelem patiny.
Erby Antonína Javory nesou jasnou nezaměnitelnou podobu toho, co zachycují - a navíc, jsou okny do minulých staletí.
Nekarikují. Nekopírují.
Kolikrát je kreslíři erbů vadou jeho rutinní zručnost,
kolikrát je vadou upachtěná neumělost.
Antonín Javora by se dobře uživil v přemyslovské družině,
byl by ctěn u lucemburského dvora...
A dnes patří mezi špičku heraldických grafiků.
Jeho erby jsou moderně vznešené.
Zní to paradoxně?
Vůbec...
I moderní doba, pokud je nazírána ze správného úhlu, může mít svou vznešenost.
Vznešenost, která má dvě pojmenování: poesie a přesnost.
Jeho erby jsou věrné předloze, věrny vůni tradice i věrny moderní grafice.
Protože je zachycuje umělcova osobitost, nechává srůst prostotu gotických klidných
linií se vzrušeně vzlétající barokní linií.
Jsou poutníci časem.
Přicházejí, pokud jsou umělci, aby necitovali mrtvé hodnoty,
vzcházejí, aby vzkřísili podoby,
které byly nepozornými současníky považovány za doznělé."
Eduard P. Martin, Umění naslouchat erbům, zamyšlení nad kresbami Antonína Javory, s. 47, in: Heraldika a genealogie, roč. 35, č. 1/2, 2002
 |
| Znak Moravy od Antonína Javory na moravské vlajce |
Moravskou orlici použitou při vytvoření této grafiky moravské vlajky namaloval Antonín Javora, a někdo ji vektorizoval. Je tak jiná než ta na pohlednici se znaky českých zemí (trojice zemí Koruny Českého království) výše. Podobnost nalezneme při zkoumání nožek a oka.
Vedle grafiky moravské vlajky s moravskou orlicí od Františka Štorma by se i tato grafika mohla v případě zájmu stát podkladem pro výrobu krásné moravské vlajky (někdo by ji ale pro tento účel nepoužíval a nechal ji jen jako grafiku, viz dále). Co ale s okem, které se nikdy nedotýká zobáku a koruny? Posunout čáry a poskytnout trochu prostoru pro malou plochu stříbrného pole okolo oka? To pak prostě vypadá, jako kdyby orlice dostala ránu pěstí. Zde to stříbrné pole kolem oka vůbec nepomůže - je to prostě takový zcela "jiný" kresebný styl (no Javora no, žádný Louda).
A kdyby se přitom zahýbalo trošku s okem? To oko by prostě už bylo jiné (jiný výraz), kdyby se o něco zmenšilo, aby se tam vešlo více bílého pole šachovnice - tedy něco z něho: hned vedle bílého oka.
Dále se pouze smazaly červené dásně a u oka trošku pohnulo černou linií mezi okem a korunou, aby se tam o kousek protáhlo červené pole šachovnice. Třeba by to šlo dělící linií ve vztahu červeného pole ke žluté koruně napravo hlavy orlice zajít o něco dál a snadno pro červené pole získat na její úkor něco prostoru.
Nelze srovnávat se správnou šachovnicí a Loudovým okem, kde je to zcela přirozené (nevadí stříbrné velmi pěkně a přirozeně černě konturované oko na stříbrném políčku šachovnice). Prostě dle tohoto zpracování Javory by někdo obeznámenější vlajku rozhodně nevyráběl, ale pro jiné užití stačí, nemusí být všude jen Louda.
Koruna Javorovy orlice hodně dostala palicí ... To se ale těžko vyklepe (narovná :) Opět nesrovnatelné s Loudovým pojetím. Trojlístku koruny alespoň bylo na obrázku výše maličko dodáno na zaoblenosti (přidáno na ploše jednoho z lístků). Bez toho by vám mohlo přijít, že to je, jako kdyby někdo ten plech zohnul.
Mezitím tu máme novou grafiku ze 14. ledna 2020, která byla odvozena z grafiky "moravská orlice s klenotem". No výborně - je to originální a na Wiki slušné ..., když přimhouříme oči nad tím šedým stínováním stříbrné/bílé podšívky přikrývadel a šedými linkami v červené látce ...
