Jeden komentátor napsal: "Když někdo bydlí v Česku, tak bydlí v Čechách. Jinak jsme všichni obyvatele České republiky - Czech Republic." Tento postoj zastává více lidí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Nejnověji opět někdo přišel s tím, že by svůj názor mohli opět vyjádřit, tím že podepíší elektronickou petici. Tato, jejímž autorem je Stanislav Blažek, se jmenuje: Nesouhlasíme s názvem Czechia pro náš stát, a text, se kterým můžete nebo také nemusíte souhlasit, zní:
"My, občané České republiky z Čech, Moravy a Slezska, nesouhlasíme s rozhodnutím ústavních činitelů měnit název státu na Czechii. Tento novotvar nerespektuje skutečnost, že Českou republiku tvoří kromě Čech, také země Morava a Slezsko. Nelíbí se nám ani současný centralistický způsob rozhodování, kdy úzká skupina politiků rozhoduje, aníž by k tomu dostala jakýkoliv mandát. Úplně byla vynechána veřejná diskuze, která by nastínila, jaký názor v naší společnosti převažuje. Podobné praktiky se neslučují s principy demokracie a právního státu! O nás, bez nás!
Vážení spoluobčané, pokud vám není lhostejný vývoj politických poměrů u nás a název, kterým se bude naše republika prezentovat doma a především v zahraničí, tak prosím podepište tuto elektronickou petici. Řekněme společně NE CZECHII!
Informujte své přátele a všechny lidi ve vašem okolí. Jen společně můžeme zamezit zvůli mocných a vymezit jejich dnes téměř neomezené pravomoce. Děkuji."
Někteří přidávají poznámku k tématu. Další využili, jak občas čteme ve sloupci Jméno, možnosti nezobrazení jejich jména veřejně na internetu.
Pro další představuje v tomto, když teda už by někdo chtěl používat jedno slovo, jediné vyrovnání s Čechami zkratka Čemosko či Čemsko.
My jsme z Moravy. Téměř polovina obyvatel České republiky jsou Moravané. Takže na úvod si povězme toto, "Odpor je marný." Tak, když to víme, pojďme dál. Něco vám-nám poradím. Až se budete účastnit nějakého podniku, kde se sejde víc lidí, na Moravě, v Čechách, ... v Zurichu, třeba sportovního utkání, kde se provolává sláva účastníkům a povzbuzují hráči, nejjednodušší je jako jednotlivec i společně volat: "Morava. Morava. Morava." a "Mo-ra-va-né do to-ho" - Moravané do toho.
 |
| Barvy moravské orlice. Moravské barvy. Moravská trikolóra |
Jan Amos Komenský prý říkal: "Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá: Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami!"
Je to prostě na nás (můžete si k tomu třeba přečíst článek nazvaný Věrnosti a zrady Moravanů, kde se píše o dějinách Čech a Moravy, a mj. i o ve vědě nějaký ten čas pěstované ahistorické teorii zrad vztažené k událostem, které se odehrály v 16. a na začátku 17. století).
Je to trochu mimo hlavní téma, jímž jsou na těchto stránkách většinou informace k moravské symbolice, ale je potřeba vidět poslední vývoj v souvislostech a nějak si jej ve světě naplňovaném každý den novými myšlenkami zařadit. Jsou z toho údajně v zahraničí zmateni a překvapeni a prý nechápou "proč se ČR rozhodla přejmenovat", jak napsal jeden novinář. My jako domácí jsme překvapeni spolu s nimi, zmateni jsme již méně. Máme totiž nejen mapu ale i bystrou mysl, ostrý rozum a skvělou paměť. Pro bratry Slováky, když k nim občas zajede nějaký ten Čehún, se prý nic nemění, situace zůstává stejná. Myslí si asi, že jsme všichni z Čehúnska, tak proto to Česko. Ti si označení jedné z mnoha zemí na západ od nich prostě zase vykládají po svém, aniž by se nechali nutit a přistoupili k dalšímu zkracování svého tradičního výrazu, jímž je Čehúnsko.
To s bratry Slováky je ještě v pohodě. Takhle oni mluví. Musíme si dát akorát pozor, abychom ze židle nespadli při pohledu na popisek pod obrázkem americké vlajky (USA) na začátku vloženého videozáznamu v článečku zveřejněném na stránce Seznam.cz Zprávy začínajícím Česko 51. státem USA?, kde stojí "Všechny země se na internetu chtějí stát druhé. Za Amerikou. Česko, Morava a Slezsko ne!". „My jsme země, kterou budete milovat!" Česká republika. A jsou tam i mapky: Czech Republic, Czechia - a Moravia a Silesia už se tam nevlezlo, protože konec slova -ia je roztažen až na moravskou stranu Českomoravské vrchoviny (vysočiny). A/Ale (na druhou stranu) všimněte si, že je tam (tam, kde je Morava) otazník (?). Takže na položenou otázku odpovíme, že vedle Čech je Morava.
 |
| České země a okolní země |
Ukažme si, jak to viděl básník Jan Skácel v roce 1969 ve své poznámce s názvem Proboha raději ne, Listy, 20. března 1969: ,,To slovo je vadné a nelze nad ním ani při nejlepší vůli zamhouřit oko. Nejde to. Jsem ochoten žíti na Moravě, ve Slezsku, v Čechách, na Slovensku a s jistým sebezapřením i v Praze. V Česku bych žíti nedokázal. Ani umřít bych v zemi s takovým jménem neuměl. (...) Kdyby si někdo, nedej pámbu, vymyslel nějaké to Moravsko, tak bych se dopustil trestného činu vraždy. Argumenty pro Česko jsou možná věcné, ale to slovo zní opravdu žalostně. Co je mi do toho, že je správně odvozeno od příslušného přídavného jména, že je toho slova zapotřebí jako protějšku k jménu Slovensko. Já to vůbec nemám zapotřebí. Vůbec mně nevadí dvouslovné názvy, spokojím se s českou zemí, českým krajem, s českou republikou. Pro jedno slovo navíc mně huba neupadne...“
ČR se skládá z několika zemí (ze tří), což ukazuje například mapa níže, a obyvatelé těchto zemí se nazývají podle svých zemí: Češi (Čechové), Moravané a Slezané. Mluví česky, moravsky a slezsky (používají češtinu, moravštinu a slezštinu; viz slezská nářečí).
 |
| České země: Čechy, Morava, Slezsko |
A názor českého lidu? "Moji prarodiče, rodiče i já jsem se narodil a žiju v ČECHÁCH.
Nějací tataříni, kteří se po převratu a rozdělení Československa rychle nasypali do Prahy, z tohoto staletého názvu země udělali Česko. Kdyby uměli česky, věděli by, že správně by to muselo být Češsko, stejně jako Valašsko (Češi, Valaši). Nikoliv jako Anglicko, Francůzsko, Taliansko, Somársko...
Jestli jsou redaktoři a redaktorkyně líní napsat Česká republika, ať píší jenom ČR, je to kratší, ale slušné a uctivé.".
 |
| Česká republika - Čechy, Morava a Slezsko a současné kraje |
Nevím, jestli to spolu souvisí, ale rozesměje, když následně na fotce s čímsi, co se dá popsat jako papír potištěný vlaječkami států s popisky pod obrázky vlajek, pod tou naší nějací podle jazyka Holanďané přidali, asi z recese, slovíčko China. Proč ale? Ušetřili sice trochu tiskařské barvy, tak za dvě písmenka, ale stálo jim to za tu ostudu (a náklady navíc - jestli to totiž vůbec budou dělat znovu, když jinde se, z toho co je vidět, taková chyba nevyskytuje)? Jestli to někomu bude stát za to, třeba na tu nepatřičnost upozorní. Ale co už. Takováto záměna se čas od času stane i jiným zemím a jako rozumní lidé nebudeme tuto kuriozitu zdůrazňovat víc, než si zaslouží.
Když svůj stát budete chtít představit známým žijícím v zahraničí (Němcům, Italům, Francouzům, Španělům, Polákům, Belgičanům, Nizozemcům (Holanďanům), Angličanům, Skotům, Norům, Švédům, Finům, Irům, Rusům, Bulharům, Řekům, Američanům (USA), Japoncům, Číňanům, Indům, Pákistáncům, Afgháncům, Mongolům, Mexičanům, Portugalcům, Ukrajincům, Moldavanům, Rumunům, Estoncům, Lotyšům, Litevcům, Arabům, Afričanům, Australanům, Syřanům, Iráčanům, Íráncům, Laosanům, Vietnamcům, Nepálcům, Brazilcům, Argentincům, Venezuelanům, Kolumbijcům, Kanaďanům, Peruáncům, Chilanům, Tibeťanům, Filipíncům, Lucemburčanům, Srbům, Makedoncům, Albáncům, Bělorusům, Švýcarům, Rakušanům, Maďarům, Slovincům, Chorvatům, Egypťanům, Kypřanům, Turkům, prostě komukoli, kteří kupodivu česky nerozumí, a sami nevládnete dokonalou angličtinou, což je jeden ze světových jazyků, který se docela běžně učí v našich školách, můžete použít propagační video, záznam vytvořený někým, kdo se jí umí plynně vyjadřovat, jako tato slečna zde. Podobných záznamů představujících ve zkratce Českou republiku je jistě řada. Další, tentokrát beze slov, jen postupně se objevující body k přečtení a hudba, je ke zhlédnutí zde. A viděno z druhé strany, z pohledu návštěvníků, vypadá Česká republika a její reálie třeba takto.
Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky upozornil už kdysi na to, že použití slova Česko v roce 1777 označovalo Čechy jako Česko. Moravu a tehdy Rakouské Slezsko jmenoval dokument zvlášť. A k tomu je tu ještě jeden jev, se kterým se setkáváme. Předtím bylo Česko pro někoho Čechami, a i potom bylo Česko v písemném projevu pro někoho Čechami (citace z historie s odkazy na minulé použití vedou samozřejmě k písemným dokladům). Hranice a tudíž i ty myšlenkové jsou celkem běžně jako jinde ve světě během let a tedy i u nás tady v českých zemích proměnlivé. Jak se ukázalo, pojí se to s takovou tou legrací, kdy následuje snaha o jazykové "územní rozšíření". To je přirozeným odrazem úsilí tyto dějinné změny pojistit v rovině ideologické. Snažením, které ne všichni (nejen na těchto "připojených územích") nesou lehce a nechávají jen tak běžet. Ústav pro jazyk český se opakovaně snažil vysvětlovat, že neexistuje žádné rozhodnutí, které by ukládalo komukoli povinnost přijmout název Česko. Takový stav ale některým lidem nestačil. Myslí si, že je na tom potřeba zapracovat, a pro každou práci se hodí určitý typ pracantů. Jeden typ zapáleně píše, "že o žádné přejmenování nejde", druhý typ se ve stejnou chvíli raduje, jak se všude ve světě přejmenovávat daří. Navzájem za sebe, když se to tak vezme, samozřejmě nezodpovídají. Každý člověk je totiž svobodný a zodpovídá za sebe. V tomto ohledu nám na celé věci nemusí vadit vůbec nic.
 |
| Kam na hory? Lyžařské terény - horské chaty a hotely v Čechách a na Moravě |
Podívejme se, když zapátráme po nějakém starším výskytu slova Česko, jehož je Czechia překladem, než je jeho výskyt k roku 1777 (příručka Knihy metodní pro učitele českých škol), kde je napsáno: „Tak vidíme při zemích německých Česko, Moravu, Rakouské Slezsko…“ uváděný Ústavem pro jazyk český Akademie věd České republiky, na překlad díla německého jezuity Wilhelma Gumppenberga pořízený Antonínem Frozínem, tzv. svatá topografie - v latině Atlas Marianus. Původní dílo mapuje mariánská poutní místa po celém světě a český Frozínův překlad Obroviště mariánského Atlanta (Obrowisstě Maryánského Atlanta Swět celý Maryánský w gedinké Knjžce nesaucýho) je ještě doplněn o česká mariánská poutní místa, za kterýmžto účelem putoval mezi lety 1699–1701 po Čechách (titulní list nese informaci: "Obroviště mariánského Atlanta svět celý mariánský v jedinké knížce nesoucího. To jest: Knížka o obzvláštních mariánských obrazích, po celým mariánským světě divotvorně rozsazených. Pilností: kněze Vilíma Kunpenberka z Tovaryšstva Ježíšového sebíraných. A ode mně, Antonína Frozína Plzeňského vladyky, Hor Březových Libušiných blíž Hory svaté obyvatele, na česko v několika desítkách přeložených. To vše: léta Páně tisícího sedmistého a třetího, dne 30. měsíce dubna. Desítka první. S povolením vrchnosti. Vytištěná v Star[ém] Městě Pražsk[ém]: u Jiřího Labouna, l[éta] 1704. Takové exempláře jak u authora českého, tak i u impressora se nacházejí."). Vedle poutních míst zaznamenal do předmluvy svého díla též národnostní a geografické poměry v Čechách. Známé je jeho radostné konstatování, že přes vydatnou germanizaci je čeština mezi venkovským lidem stále živá. Z hlediska literárních historiků není ani tolik zajímavý překlad, ale Frozínova autorská předmluva, která je brána jako první tištěná obrana jazyka českého (jako první se uvádí Balbínova obrana, která byla ale vydána až F. M. Pelclem roku 1775).
Na stranách 38 a 39 Antonín Frozín píše: "Předně potřeba bude, abys sobě to v hlavu nebral, že já v popsání krajin pořádek geografický neboližto světopisný, nimž se svět popisuje, zachovávat začínám, a však předce do nejmenšího nezachovávám, též jeho se bez přeskakování některých krajin, a království promíchování, do čista nedržím, tak jakž jsem to v knize obrazův Atlanta mého udělat přislíbil. Neb já ku příkladu Vlazsko, Německo, Nyderlandsko, Česko, Polsko, Uhersko, dřívěji psáti nebudu mocti, leč dřívěji celé Fransko s krajinami k němu promíšeně přilezlými vyodbydu. Ani zaseji to Francouzsko nebudu mocti pod péro vzýti, leč dřívěji Španielsko celé s přináležejícími straninami popíšu. Zase Španielsko nezačnu psáti, až luzytánské krajiny a království přeběhnu. A tak jako zenonenským během dílo moje, co se větších království v tom běhu postihlých dotýče postupovat pomalu bude, ačkoliv se někdy stranou popustí, neb skokem, však nedalekým přejme, až na zázši krajiny doběhne. Pořádek starožitnosti, které v krajinách v jedné více, než druhé, se světem nalézají, zachovávat, ani jiným, ani mně se nic nelíbí, proto že ku slávě svatopannenské nejni, vetříti se samochtě do rozsudku tak zatmělé rozepře, né bez národův mnohých velikého uražení a hněvu, když mně žádný nikdá nepožádal za soudce. Spůsob psaní, co vejmluvnosti se dotýče, je toliko sprostný, a dle rady mnohých, tak na vše strany vyplaněný, aby od víceji rozumin býti raději, než od málokýchs mohl. ".
Pokud se vám líbí, že Frozín používá slovo "Česko", tak se můžete domnívat (zaspekulovat si), pokud se tím nebudete zabývat z pohledu jezuitského, jak to dělá Jiří Šitler (viz níže), že v kontextu barokního pisatele má na mysli opravdu území celého "českého jazyka", tak jako uvádí Polsko či Uhersko. Má na mysli celé území polského jazyka, a v druhém případě označuje takto krajinu všude tam, kde se mluví maďarsky? K tomu by někdo podotkl, že Němci žili všude, to by nemělo na Polsko (polštinu) v názvu vliv, a že Uhersko není totéž co Maďarsko, že Slováci existují až od Štůra. Jiný však řekne, že tato Čechie nezahrnuje z českých zemí více než jen samotné Čechy, i když v rovině přání literárně vyjádřeného autorem spisu žijícím v Čechách by to tak třeba pojato být mohlo. Může poukazovat na to, že tu jde prostě o Polské království, Uherské království, České království, Francouzské království, "Španělské království" (území vzniklé v průběhu staletí z více celků, tak jako jiné státy, ale od nás dál než okolní země) a tak dále a tak podobně.
V Lidových novinách vyšel článek Petra Žídka, „Česko“ je starší, než se myslelo (Lidové noviny z 27. dubna 2016, s. 3), v němž přibližuje závěry Jiřího Šitlera. V článku se říká, že vidění světa autorem díla Atlas Marianus, vyšlého v originále v několika verzích v letech 1657-1672 jezuitou Wilhelmem Gumppenbergem (německy: sv. 1, 2, 3, 4) z pohledu zeměpisného odpovídalo dělení používanému jezuity (tzv. asistence a provincie). Podle toho jezuitská "Česká provincie" (provincia Boëmiae) zahrnovala Čechy, Moravu i Slezsko. Takto používal pojem "regnum Boëmie" i Gumppenberg. Počítal do něj vedle "vlastních Čech" (Boëmia proprie dicta) i Kladsko, "východní Moravu", "západní Moravu", "Horní Slezsko" a Dolní Slezsko". A to má být podle Jiřího Šitlera to Česko v úvodu k atlasu v překladu Antonína Frozína. Nejprve jedna poznámka: jmenované oblasti odpovídají jezuitským asistencím nebo provincím, ale ne přesně, a s výjimkou Uher. Ty vlastní provincii neměly, jelikož velkou část území měli tehdy obsazenu Turci. A pak ještě další poznámka: v článku se tvrdí, že: "V úvodu k atlasu vysvětluje Gumppenberg ve Frozínově překladu: "Já ku příkladu Vlasko, Německo, Nyderlandsko, Česko, Polsko, Uhersko dřívěji psáti nebudu mocti, leč dřívěji celé Fransko (...) vodbydu." V německém vydání, jak se zdá takový text není (Vorrede) , takže zbývá jej hledat v latinském vydání (Atlas marianus quo sanctae Dei genitricis Mariae imaginum miraculosarum origines duodecim historiarum centuriis explicantur. Auctore Guilielmo Gumppenberg, e Societate Iesu, 1672), abychom se přesvědčili, jak Frozín překládal latinský Gumppenbergův úvod, který by mohl obsahovat věty, o které nám jde, což je takto formulováno v Žídkově článku (alespoň na první pohled). V Gumppenbergově úvodu však výčet zemí není, takže jde o Frozínův vlastní přídavek. Jak to ten Frozín myslel, když budeme myslet za něj?
Na textu využívajícím informace od Jiřího Šitlera a v závěru poskytujícím jeho názor na tu věc se slovem Czechia, pozorného čtenáře jistě zaujme, že v 17. a 18. století bylo slovo Czechia v latině používáno velmi často jako synonymum pro slovo Bohemia. Měla to být jakási dobová móda. Tomu věříme. Jiří Šitler se diví, že stoupenci názvu Czechia uvádějí pořád jen několik stejných příkladů, které se pak od nich opisují. No proč asi: buď se tématem na rozdíl od Jiřího Šitlera ať už z jakéhokoli důvodu raději nezabývali moc do hloubky, anebo dávno dobře vědí, co se jim hodí do krámu a co ne. Jasné synonymum pro Čechy, když jde o způsob uvažování člověka dnes i tehdy, když by se použilo pro název našeho státu, budí okamžitě jednak rozpaky a jednak vyvolává otázky.
Nejstarší Jiřím Šitlerem zatím zjištěný doklad slova Czechia je z roku 1602 - latinsky psaný oslavný hymnus na Jana Nepomuckého od Jiřího Bartholda Pontana z Breitenberka: Hymnorum sanctorum de beatissima virgine Maria et S. Patronis Bohemiae Libri Tres, Praha 1602. Místo zní takto: "Inter tot celebres Czechia quos colit patronos, minimus non celebraberis votis Iane sacer, presbyter optime, prognate a Nepomutio...". V překladu: "Mezi mnoha slavnými patrony, které Čechia uctívá, neméně budeš uctíván svatý Jene, vynikající knězi."
 |
| Jiří Barthold Pontanus z Breitenberka, Hymnorum sanctorum de beatissima virgine Maria et S. Patronis Bohemiae Libri Tres, Praha, 1602: "Inter tot celebres Czechia quos colit patronos, minimus non celebraberis votis Iane sacer, presbyter optime, prognate a Nepomutio...". V překladu: "Mezi mnoha slavnými patrony, které Čechia uctívá, neméně budeš uctíván svatý Jene, vynikající knězi." |
Když bude hledat dál, nepochybuje o tom, že najde další. My jsme vedle toho zvědaví i na to, kolik z těch autorů, kteří v té době někdy použili slovo Czechia, ovšem myšleno pro širší oblast, než jakou jsou Čechy, bylo z Moravy.
A tak tu máme další příklady a opět z Čech: Jméno Czechia se vyskytuje na soklu pomníku Jana Nepomuckého z roku 1765, který stojí před kostelem v Mariánském Týnci: "PARTHENICO SACERDOTI CONFESSORI SILENTIARIO VRBIS PRACENAE CLORIAE CZECHIAE DELICIO. S. IOANNI NEPOMUCENO.". Překlad z latiny do češtiny zní: "Bezúhonnému knězi, mlčenlivému zpovědníkovi města pražského, slávy Čechie potěše - sv. Janu Nepomuckému".
Další pomník, na jehož soklu je nápis obsahující latinské označení Čech v podobě Czechia, Čechie, je z roku 1761 a nalézá se v Libochovicích - socha sv. Václava: VIR SANCTVS WENCESLAVS INVICITVS REX CZECHIAE LAVREAVIT LEONEM GLORIOSE. F. B. WENCESLAVS HNEDETZ DEDICAT A 1761. - "Muž svatý, Václav, nepřemožitelný král Čechie, slávou Lva ověnčený. F. B. Václav Hnědec 1761".
 |
| Socha sv. Václava v Libochovicích, rok 1761 |
Podle jedněch je Česko- předpona s funkcí adjektiva. Podle jiných je "Česko" v podstatě zkomolenina. Z jazykového hlediska je správný název tohoto typu pro Čechy ''Češsko'', který vznikl nepochybně z důvodu složitého vyslovování správné odvozeniny od slova ''Čech''. A zase jiní, se na to slovo dívají tak, že se slovem jako označením České republiky nesouhlasí. S jejich výhradami k němu, když je předkládáno ve tvaru, který má sloužit jako jeho překlad v anglickém jazyce, se to má takto: Nesouhlasí s tvrzením, "že je to anglicky spravně po vzoru Austria, Slovenia, India, atd., protoze pak by se mělo říkat Czechian a ne Czech, po vzoru Austrian, Slovenian, Indian, atd. Navíc všechny tyhle země mají oficialní název Republic of Austria, of Slovenia, of India, atd., a pokud je to tedy Czechia, tak by bylo správně Republic of Czechia a ne Czech Republic."
Než se tématu zmocnil Jiří Šitler, byl jako nejstarší dokumentovaný (dochovaný) výskyt slova Czechia udáván ten v knize českého spisovatele Pavla Stránského ze Záp Respublica Bojema (Respublica Boiema; O státě českém, což je latinsky encyklopedicky psaný spis, v němž podal celkový výklad o českém království před rokem 1620). Dílo bylo vydáno po odchodu Pavla Stránského z vlasti, když byl v roce 1627 vypovězen z Čech, v nizozemském Leidenu v roce 1634. V práci je i tato myšlenka: „Čech po většině s obdivem následuje všecko cizí, kdežto, co doma ve vlasti vzniká, posuzuje povýšeně a pohrdlivě.“
V kostele svatého Jakuba na pražském Starém Městě je pak ve spodní části kazatelny na levé straně nápis "Pietas Czechia dum posteris posuit", se zvýrazněným slovem Czechia pocházející z doby barokní rekonstrukce chrámu v roce 1714.
Dalším příkladem významové totožnosti Čech a latinského Czechia je latinský verš „Czechia dum referunt, quem praedico, signa Leonem, in silvis Lapidum gloria quinque nitet" na rytině frontispisu knihy Th. J. Siddenera o jednom z českých zemských patronů sv. Janu Nepomuckém z roku 1722. Czechia je latinský novotvar pro pojem Bohemia.
 |
| "Czechia dum referunt, quem praedico, signa Leonem, In silvis Lapidum gloria quinque nitet." |
Ve dvojverší pod rytinou je v nápisu oslavován blahoslavý Jan Nepomucký, zemský spolupatron Čech (svatořečen v roce 1729). Na obrázku vidíme motiv heraldického lva, který chrání erb Valdštejnů. Scénu do mědi vyryl Jan František Fischer.
Jiný doklad k tomu, co ta slova znamenají, poskytuje název jedné z částí melodramatické skladby Jana Dismase Zelenky, který z Českého království, kde se narodil, odešel do Saska někdy v roce 1710 nebo 1711: „Sub olea pacis et palma virtutis (conspicua orbi regia Bohemiae Corona – Melodrama de Sancto Wenceslao)“ z roku 1723, "Aria. Allegro. En duplo sole Czechia".
Toto je ovšem jen pár dokladů, které nám mají navodit tímto směrem zaměřený dojem k probíranému výskytu označení Czechia používaného některými autory, zde nikoli překvapivě českými původem z Čech, v latinsky psaných textech 17. a 18. století. Podle toho, co sdělil Jiří Šitler, předpokládáme, že nebudou jedinými, jež se dají najít. Ale je to tak, že byť by byly literární zdroje slova Czechia sebestarší, nic to nezmění na tom, že tak zvané "oficiální" krátké názvy dnešního státu Česká republika v podobě Česko/Czechia byly občanům předloženy, aby nad nimi mohli pouvažovat, v roce 2016. Ne zčistajasna. Taková věc potřebovala přípravu a i tak je výsledek dvacetiletých snah rozporuplný v tom, jak oproti deklarovanému sjednocujícímu cíli rozděluje.
 |
| Výřez z obrazu Říjnové zasedání většího zemského soudu v Praze roku 1723, namalováno neznámým autorem v Praze v roce 1723 nebo krátce poté. |
A teď: Případ "Czechia nostra" už znáte? Že ne? Tak hurá na to, rozebereme si jej. Tento způsob myšlení a používané argumentace není ovšem zas tak výjimečný ani v jiných oborech lidské činnosti. Na jedné Facebook stránce, která podporou pro Czechia=Česko žije, byl zveřejněn příspěvek obsahující obrázek obrazu popsaného jako: Veřejné vyhlášení nálezu většího zemského soudu pod předsednictvím Karla VI. dne 15. října 1723.
 |
| Plátno, olejomalba. Sbírky Národního muzea |
Tento obraz obsahuje ve vysvětlujícím textu i slova "Czechia nostra". Podle autora příspěvku: "Mj. jde o důkaz, že jméno Czechia není výmyslem L.Zaorálka, ani Miloše Zemana". To tedy opravdu není. Obraz byl vystaven na výstavě "Žezlo a koruna" na Pražském Hradě. A teď kontrolní otázka: kterého většího zemského soudu (které země) se to ten císař Svaté říše římské Karel VI. (králem českým, markrabětem moravským a arcivévodou rakouským jako Karel II. v letech 1711–1740) - korunovace českým králem 5. září 1723, a proč zúčastnil?
 |
| Text na stuze: „Nimirum Libra atque Themis sunt Signa Leoni / Proxima, Sol CAROLUS, Czechia nostra Leo est.“ Překlad: Zajisté Váhy a též Themis jsou znamení Lvu nejbližší, Slunce je Karel, Lev naše Čechie. |
Českého zemského soudu se Karel VI. zúčastnil krátce po své korunovaci. Obraz si můžete prohlédnout při návštěvě státního zámku v Mníšku pod Brdy, což je kousek za Prahou. Průvodkyně vás jistě upozorní.
Vždy jde o jazykový významový posun slova/názvu v průběhu staletí.Co je pro barokní češtinu "Čechií" (latinizovanou formou Čech, Bohemie) je v alegorii 19. věku postavou "bohyně" Čechie" (Germánie atd.) národního jazyka na určitém (třebaže zemsky/samo-správně definovaném) území a následně přeneseným moderním označením "Če(š)ska" atd., to vše opět v kontextu přeneseného významu (přesahu několika) zemí České (Svatováclavské) koruny, která vzešla z Velké Moravy (jak zdůrazňuje již Kosmas) atd. Viz též heraldika a znakové galerie, nebo jeden (zástupný) "společný" symbol (na panovnických, úředních pečetích i jinde) a platí to pro většinu zemí (státních celků) Evropy. To je jasné a známé každému jazykovědci, historikovi, geografovi.
Vždy jde o jazykový významový posun slova/názvu v průběhu staletí.Co je pro barokní češtinu "Čechií" (latinizovanou formou Čech, Bohemie) je v alegorii 19. věku postavou "bohyně" Čechie" (Germánie atd.) národního jazyka na určitém (třebaže zemsky/samo-správně definovaném) území a následně přeneseným moderním označením "Če(š)ska" atd., to vše opět v kontextu přeneseného významu (přesahu několika) zemí České (Svatováclavské) koruny, která vzešla z Velké Moravy (jak zdůrazňuje již Kosmas) atd. Viz též heraldika a znakové galerie, nebo jeden (zástupný) "společný" symbol (na panovnických, úředních pečetích i jinde) a platí to pro většinu zemí (státních celků) Evropy. To je jasné a známé každému jazykovědci, historikovi, geografovi.
Co by měli říkat Maďaři - v kontextu
antického/středověkého/novověkého a dnešního významu slova Hunové -
Hungaria atd., ač to přímo vůbec nijak nesouvisí ... A jde o složitý
historicko-geografický vývoj ...? Buď se to přijme, nebo odmítne a to vede k nejenom "pomlčkovým" válkám a rozpadům zemí ...
Samozřejmě, že na území Moravy nebudou novověké latinské texty a priori pracovat s termínem Czechia (z pozice češtiny, polatinštěného českého slova). To je jako s heraldickou znakovou galerií. Buď navenek "vše", nebo jeden symbol (hlavní zástupný, dominantní atd.). Zde se ale bude v pramenech novověku pracovat jen s orlicí (ostatně ani neznali heraldický vývoj symboliky!), bude se mluvit z pozice Moravy, a až do 19. století se píše i o "moravském jazyku" (co to ale bylo? - moravština). Uvažovalo se i o jeho kodifikaci (jako to bylo u Štůra v Horních Uhrách). A vše by bylo možná dnes již dávno jinak ...
Prostě název jazyka a tedy i (celého jednotného!?) státu již vždy bude už definitivně podle "dominantní jednotky" ... Nemáme "neutrální" ekvivalent Němčina (pro Bavory, Sasy, Rakušany, Švýcary atd.) Kdysi to měla být českoslovanština - ale mluvil tak asi jen Husák a dnes Babiš. Takže jak? To je dané a jasné: Česká republika.
Samozřejmě, že na území Moravy nebudou novověké latinské texty a priori pracovat s termínem Czechia (z pozice češtiny, polatinštěného českého slova). To je jako s heraldickou znakovou galerií. Buď navenek "vše", nebo jeden symbol (hlavní zástupný, dominantní atd.). Zde se ale bude v pramenech novověku pracovat jen s orlicí (ostatně ani neznali heraldický vývoj symboliky!), bude se mluvit z pozice Moravy, a až do 19. století se píše i o "moravském jazyku" (co to ale bylo? - moravština). Uvažovalo se i o jeho kodifikaci (jako to bylo u Štůra v Horních Uhrách). A vše by bylo možná dnes již dávno jinak ...
Prostě název jazyka a tedy i (celého jednotného!?) státu již vždy bude už definitivně podle "dominantní jednotky" ... Nemáme "neutrální" ekvivalent Němčina (pro Bavory, Sasy, Rakušany, Švýcary atd.) Kdysi to měla být českoslovanština - ale mluvil tak asi jen Husák a dnes Babiš. Takže jak? To je dané a jasné: Česká republika.
To bylo najednou radosti mezi lidem... Účel světí prostředky. Pravdou v jedné poloze je, že někdo tuto dvojku Czechia=Česko (ve smyslu celého území České republiky) vítá, jiný jí přednost před pro něj krásným spojením Česká republika (anglicky The Czech Republic) nedává. Argument neboli vyznavačova rada pro první/druhý případ, že si stačí cokoli, jakékoli slovo, v tomto případě, však víte co, stokrát zopakovat, aby vám to přišlo normální, a už vám to, jak vás zase někdo, hm, obešel, ani nepřijde, je staršího data a z míry nevyvede. Co bylo, bylo. Ukažme si ale, co vlastně bylo, a co stále je.
 |
| Schoberova mapa Moravy z roku 1888 v měřítku 1:750000 stále výborně pomáhá s orientací. Jedná se tu o příruční mapu Markrabství moravského a Vévodství slezského představující zmenšené české vydání školní mapy Karla Schobera vydané v měřítku 1:150000. Vydal ji Vojenský zeměpisný ústav ve Vídni (Militär-geographisches Institut in Wien). Jak jednoduché a přehledné. Na západě se za zemskou hranicí nachází Čechy, na severu Prusko a Slezsko, na východě tehdejší Halič a Uhry, na jihu je sousedem Dolní Rakousko. |
Na příkladu vítání faráře z Moravy ustanoveného pro službu v Čechách si ukážeme, že naši předkové chápali významový rozdíl mezi Čechií (latinsky Czechia) a Moravou (Moravia) velice dobře. Jak se věci měly? V práci Životopis B. M. Kuldy, napsal Jan Halouzka, v Praze nákl. knihkupectví B. Stýbla, 1895, čteme, že při instalaci Beneše Metoda Kuldy v Chlumu (u Sedlčan) 28. září 1859 se zpívala píseň napsaná petrovickým farářem Vincencem Nejedlým:
Na Chlumu slyšet dnes jásání,
Kde chrám svůj Svatý Václav má:
Tam Důstojní se schází Páni,
Tam lid ze všech stran pospíchá;
Do chrámu by uvedli Tebe,
Jejž seslalo sem dobré nebe!
Tys bratr náš, nebs Moravan,
Od bratrů Čechů milován!
Morava sestra zaplakala,
když drahou opouštěl jsi vlast;
Však Čechie zas zaplesala,
Sesterskou pocítila slast!
Tys bratr náš, nebs Moravan,
Od bratrů Čechů milován!
Žij mezi bratry spokojeně,
Bůh siliž Tě ve prácech Tvých!
Plyň Tobě život utěšeně,
Bůh milostí Ti uděl Svých!
Tvé žití oslaď naše láska,
Ať pojí nás ta mocná páska!
Tys bratr náš, nebs Moravan,
Od bratrů Čechů milován!
Vysokorodým budiž Sláva,
Jenž Tebe dosadili sem!
Ať Bedřichu se Sláva vzdává!
Vikáři Sláva! Hostům všem!
Ti Sláva Chlumský Jemnost Pane!
Co Sobě přeješ ať se stane!!!
Tys bratr náš, nebs Moravan,
Od bratrů Čechů milován!
Pro Čechy lze tedy na podkladě jejich vztahu k češtině, němčině a latině s úspěchem a přesností používat hned několik výrazů: Čechy, Bohemia, Bohemie, Čechie, Czechia, Česko; to je bezvadné. Jako obyvatelé České republiky se zřejmě vyhnete německému označení ve tvaru Böhmen. Když bude předmět hovoru zahrnovat všechny české země, budete-li mluvit s Němcem nebo Rakušákem, budete mluvit o Tschechische Republik. Ve správnému užívání Tschechei či Tschechien v kontextu budou patrně jazykově obratnější rodilí Němci. Proto takové výrazy raději nechte jim, abyste je nepopletli.
Jednoslovných názvů je po světě spousta, ale ne všechno a všichni musí být jako hrášky v lusku. Někdo se ale chce tímto způsobem zařadit, to se nedá odbýt jen mávnutím ruky. Přístup, který je na dvouslovný název našeho státu hrdý, je tento: "většina používá jednoslovný název, ale těch pár zemí, co mají dvouslovný, tak nikomu to nevadí. Pardon, nikomu krom pár lidí, co si usmysleli, že to teď budem dělat jinak.".
Opravdu nám to chtějí udělat? Abychom sami sebe po čase vnímali jako Czechiány/Čechiány? Povězme si rovnou, že on nám tedy nemůže nikdo udělat skoro nic, aniž bychom to chtěli. Fígl je v tom zajistit, abychom něco chtěli sami od sebe. To je daleko nejefektivnější postup. Z ministerstva zahraničí (Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, anglicky Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic) zaznívá, že něco jako "české země" je novotvar (viz další návrhy na jednoslovné pojmenování území České republiky v anglickém jazyce, mezi nimiž je: Czechlands) by vyvolávalo jakési představy, které jsou podle výkladu ministerstva nesprávné. To by nám mohlo docela dost vrtat hlavou. Myslí se tím ale patrně, že nový je tvar Czechlands.
Řeknete si, o co tady jde, asociaci s čím a v jakém smyslu by ta údajně problematická slova měla vyvolávat, abychom z toho podle ministerstvo měli být natolik v rozpacích, i když si nejsme my nezkušení zrovna moc jisti proč? Jde jen o to, jak moc, měřeno staletími, je něco nové/staré, aniž by se přihlíželo k významu s tím spojenému? Má jít o prokazatelnou spojitost s textem hymny České republiky? V první sloce zpíváme:
Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj!
To by mohlo být ono. Podívejte se také na druhou sloku. Projděte si poznámky v odkazovaném článku, kde se uvádí: "Josef Kajetán Tyl v textu píše o české zemi, tedy o Čechách i Moravě. Samotné Čechy se označovaly jako „země Česká“ nebo „království České“". Vidíte, jednou je tam velké a podruhé malé písmeno. Mně je ten významový rozdíl jasný.
Co to je Czechia? Pro ty, co to užívají, je to překlad slova "česko" do cizího jazyka, v tomto případě angličtiny přes kterou by se šířil dál. Prosazoval je před lety bývalý ředitel jedné z televizních stanic (Nova) Vladimír Železný při svých pravidelných vystoupeních před kamerou v pořadu Volejte řediteli v době, kdy byl ředitelem. Následně se úspěšně zkoušel nechat se zvolit do senátu České republiky. Část publika si, soudě podle toho, co se objevuje v diskuzích pod články oznamujícími tu novinu, myslí (nebo to alespoň tvrdí), když čelí vlnám opačných názorů, s nimiž se potkává v těch místech, kde se většinou nediskutuje, že o přejmenování nejde. Myslí si zřejmě taky, že je taktické používat uvedené tvrzení, dokud se nebudou cítit dost silní na to, aby byly v tomto duchu podány určité legislativní návrhy na změnu.
 |
Velký státní znak České republiky námětem poštovní
známky, rok 1993. Pohled na krásné a oceněné známky vydané u nás od té doby až dosud se nabízí v anketě o nejkrásnější českou poštovní známku. |
12. dubna 2016 se většina z nás nejen na Moravě poprvé dozvěděla, že část politických představitelů České republiky má v úmyslu přejmenovat buď stát nebo sousední Čechy na Czechii, což má být anglické slovo. Před a po podání návrhu se vymyslely ještě nějaké jiné verze pro jazyky, kterými nejspíš nevládnete. Zůstaňme v klidu, již Jára Cimrman zkusil stát přejmenovat, a nebyl ani první ani poslední. Po pár dnech se situace stala nepřehlednou, když bylo to jedno slovo rozšířeno opět na dvě a vznikla: "Lubošova Czechie".
Ale nepanikařme, vůbec ani předčasně. Mají si to nastudovat cizinci - a ti z toho budou zkoušeni! Ze zkušenosti plyne, že jim někdy, zvlášť když angličtina není jejich rodným jazykem, není ta jejich Spanglisch rozumět. Tak se na ně usmívejte, když se vás na ulici zeptají, kde jsou. Rozhodně porozumí odpovědi, kterou se dnes společně pro některé světové jazyky naučíme.
Česky/moravsky/slezsky: Jste v České republice.
Věnujte zvýšenou pozornost nácviku výslovnosti. Pokud si nejste jisti nebo si nevíte rady, obraťte se v tomto s důvěrou na školu nebo úřad.
Anglicky: You are in the Czech Republic.
Francouzsky: Vous étes dans la République tchèque.
Německy: Sie sind in der Tschechische Republik.
 |
| Čechy, Morava, Slezsko |
Poté co větu návštěvníkovi, který vás oslovil, dvakrát zopakujete, abyste si byli jisti, že vás dobře slyšel, po krátké přestávce spojené s nádechem, kdy současně pozorujte jeho chování, pravdivě podle toho, zda jste právě v Čechách, na Moravě nebo ve Slezsku, pokračujte i bližším určením země:
Anglicky: a) In Bohemia. b) In Moravia. c) in Silesia.
Francouzsky: a) Dans la Bohême. b) Dans la Moravie. c) Dans la Silésie.
Německy: a) In Böhmen. b) In Mähren. c) in Schlesien.
A když se mu nebo jí nebo jim to v hlavě spojí a zeptá(-ají) se: "Odkud jsi?" Můžete mu/jí/jim podle okolností říct: Jsem z Čech. Jsem z Moravy. Jsem ze Slezska.
 |
| Velký státní znak České republiky na poštovní známce, rok 1993 |
Na tom, co se podle zpráv stalo, není nic tak zvláštního, protože je to výsledek usilování části obyvatel Čech, Moravy i Slovenska. Starají se o to už od té doby, co byla ukončena existence společného Československa, takže aspoň jejich podporu to má. Vypadá to dokonce, že se jim to může podařit - ale svým zvláštním způsobem. Padly i jiné návrhy, když byly další osobnosti požádány o vyjádření, ale z tvrzení některých těchto komentátorů bychom lehce mohli nabýt dojmu, že tu jde i o to, jestli byli dotázáni ti správní odborníci. Jestliže někdo upřednostňuje slovo Bohemia a chápe je v rozsahu od Aše po třeba Valašské Klobouky, tak by to přece jen chtělo zeptat se ještě více lidí.
Další názor říká, když už se vžilo ze začátku pro uši nezvyklé Československo = Czechoslovakia, tak teď logicky (pro uši nezvyklé) Českomoravsko = Czechomoravia.
Dříve se u nás (dost) hrdě nosilo, že měla země jednak jednoslovný zeměpisný název, a k tomu pak ještě dvojslovné politické označení (Čechy - České království, Morava - Markrabství moravské). Zmiňovaný přístup na to jde usilovně jinak. Chce se údajně vztahovat zeměpisně na celý dnešní stát s vlastním názvem, který je složen ze tří zemí. Přitom "akce OSN" pracuje s politickým názvem, na který roubuje onen výraz "Czechia". Je pro něj dále příznačná snaha o zaužívání jednoho slova tam, kde jsou nyní slova tři. Ta tím, že se týkají tří menších kulturně daných ploch, umožňují určit polohu místa v České republice přesněji a stále citlivě.
Dovedeme si představit, že tento politicky motivovaný jev není historicky výjimečný. Je vlastně hodně přirozený, i když ne vždy se manévr kvůli názorům místních povede. Argumentace a konečný výsledek jsou rozmanité. Řeklo by se, že vychází ze snahy centra udržet stát pohromadě, ale stejně tak je samozřejmé, že ti kdo se na něm podílí, nežijí jen v centru. Na pozadí je nejspíš pudová myšlenka, že by se pro jistotu neměla vynechat ani tato metoda. Tento názor na věc (zatím utajeně) samozřejmě už nyní pošilhává po prosazení se v politické oblasti, protože o to jistě jde, aby se pojistil důvod jeho bytí. Při právě probíhajícím zjednodušování v jedné oblasti cestou nařízení, připravuje si půdu i pro další jednostranné vyhlášení vysvětlováním, že za tou touhou používat jedno slovo stojí "praktický" motiv ulehčit život lidem, pro které je čeština složitá k naučení, s tím, že přece dvě slova v názvu státu zůstávají (z pohledu milovníka označení "česko - czechia" prozatím). Myslí to s námi dobře, jen si nechceme nechat říct. My to taky myslíme dobře.
 |
|
Česká republika pomáhá - logo zahraniční
rozvojové spolupráce České republiky |
Doba již pokročila a ačkoli jde prý o zeměpisný název, tak poslední viditelný krok, jak vidíme, nám odhalil, že v posledku jde o změnu přijatého užívaného politického názvu Česká republika na něco jiného. Název Česká republika spolehlivě slouží většině obyvatel i jako jednoduché zeměpisné vyjádření pro území nacházející se uvnitř stávajících státních hranic, z něhož by už jen tak nemělo, jak si všichni přejeme, ubýt moc hektarů.
Pokud chcete něco krátkého a přitom zachovávajícího původní sílu výrazu, tak nejjednodušší (nejkratší) je užívání zkratek (např. EU, SAE, USA; přehled zkratek zde), v našem případě je to ČR. Návrh, aby se použila písmena internetové domény včetně tečky na začátku (oddělující příponu), když už jednoslovný název údajně potřebujeme, "že by se prostě psalo .CZ", je z říše recesistické. Na doplnění uveďme, že CS je používaný kód jazyka.
Slovo "Czechie" bylo v minulosti občas některými spisovateli píšícími latinsky použito pro českou zemi, tedy pro Čechy, nejprve v 17. století (ale mohly by se časem samozřejmě najít i starší doklady). Svým latinským základem nese jistou náladu slavnostní. Pořád je ovšem jednoznačně nejlepší, když se ta slavnost koná v Čechách. Již byla veřejnost seznámena s faktem, že tak zhruba do konce 19. století byly Čechy obecně v zahraničí známy jako Bohemia/Böhmen, a teprve potom se ujal český název (v angličtině odvozený z českého základu slova, čímž tu máme slovo obsahující: Czech).
To se také nestalo přes noc. Určitě tomu napomohl vznik Československé republiky v roce 1918 - Czechoslovakia. K všeobecnému přijetí potom stačilo jen pár desetiletí. Němci v poslední době ze slušnosti nově vytvořili slovo Tschechien (má být politicky korektní - ano, jistě, všechno je to politika), jelikož Tschechei, co pro Čechy v etnickém smyslu používali v 1. polovině 20. století, dostalo událostmi po roce 1938, kdy byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava, pořádně necitlivý nádech. Vzdělaní Němci říkají nejčastěji Tschechische republik a myslí tím Čechy, Moravu a Slezsko. Němci jsou, jak vědí už žáci základní školy, na dlouhá slova a složeniny zvyklí; a mezera mezi dvěma slovy je také znak. A když si myslí, že je neposloucháte, tak podle některých lidí údajně stejně použijí Tschechei.
A teď co se stalo. Dozvěděli jsme se konečně, jak anglicky (britská angličtina) hovořící vyslovují tu pro ně novinku: Čečíja (cizincům se ale nejspíš poradí, aby četli s výslovností: Čechia či Čéhja, Čéchja, Čechíja, Čéchia nebo tak nějak). Jiný zdroj, který má dejme tomu nějaké zkušenosti s Nového světa, uvádí, že když jde o název Czechia, tak např. Američané to budou vyslovovat Cecia ("oboje dvoje c s háčkem").To chia na konci slova jim připomíná nějaká semena rostouci z hlavy (?), a proto to čtou cia (s háčkem).".
Čeština je jazyk schopný a umožňuje nám zapsat to, co slyšíme, dokonale - foneticky. K tomu přichází, že jsme otevření inspirativním myšlenkám, které ne vždy pocházejí z našich hlav. Vezměte si, že anglicismy se používají nejen v Německu ale už i u nás. Navíc anglické názvy nahradily v některých částech našich měst, kde by se hodilo spíše místní jméno, názvy české. Jistě ale namítnete, že toto už tady dřív bylo také, jen šlo přitom o němčinu. Jenže teď se běžně učíme anglicky. A naši blízcí nás často svojí vynalézavostí překvapují. Některým z nich nestačí, když jsou Čechy Čechami, klidně tak označí i další země (zdokumentováno), ačkoli do školy chodili (zdokumentováno). A rozhodně mezi nimi budou někteří chtít být světovější než jiní a místo Čechy (rozuměj, že pro ně totéž co Česká republika), si dají tu práci a postupně přesvědčí menší skupinku obyvatel, aby bojovala právě za označení Čečíja. Stačí jen každý den nabídnout veřejnosti, navykat. Dovedete si představit, že budete po čase muset v adrese psát pod názvem svého rodiště Čečíja, aby měl váš dopis šanci někam dojít? To nejmenší, co se může stát, bude, když se ta Čečíja mezi místními vžije jen jako nové označení Čech - země rozkládající se na západě České republiky. Pro nás však Čechy zůstávají Čechami i nadále.
Nové pokusy ale už mezitím vedly k čemusi, co situaci dále zamotává. Vyskytl se totiž případ, kdy se v zahraničí žijící Čech (?) vyjádřil v tom smyslu, že i když dodnes v Německu říkal "Tschechien", s tím končí. Přechází na "Tschechei". To je podle něj odpovídající anglickému "Czechia". Pokud je Tschechei sporné, myslí tím Tschechei nově západní část České republiky? Kdyby tím totiž chtěl jednoduše navázat na historické užívání onoho Tschechei a jeho proměny popsané výše, tak by nás tím moc nepotěšil. Na tomto je vidět, jak onen záměr ovlivnil život prostého člověka.
Nás z Moravy může těšit, že na "zjednodušení" názvu naší země je vynakládáno mnohem méně prostředků.
Označení Česko je podle těch, co si na něj během času navykli, lepší, než když by se celému státu říkalo Čechy. I z těch, kterým se zpočátku nezdál, se mohou stát zapálení konvertité. Prý se někomu stalo, že v autobuse slyšeli při návratu do České republiky někde u Mikulova, jak někdo do telefonu povídá: "Tak už jsme v Čechách". Někdo má větší sklon podléhat tomu, že jiný myslí jinak, a protože jej má rád, chce se mu podobat. To je ale přece přirozené, že Čech z Čech si po přejezdu státní hranice myslí "Tak už jsem doma". Tak třeba proto.
Jiný příklad. Jedete si tak do Českého středohoří a někde za Prahou se spolucestujícího v dobrém rozmaru zeptáte "Kde to jsme?". "Na Moravě". Na kratičký okamžik se nad tím pozastavíte a budete se rychle rozhodovat, jestli jen máte pokývat spokojeně hlavou, navíc když cítíte vřelost v hlase milého člověka, nechat to být, nebo jej určitě musíte začít opravovat, poučovat. Rozpaky a strnulost však pravděpodobně vystřídá chvíle, kdy se uvolníte a v odpovědi zopakujete "Jsme tedy na Moravě". Dobře. Budiž. Stalo se. Morava je také jednoslovný název a velice hezký. Když se to tak vezme, mohli bychom klidně mít jednoslovné názvy státu dva.
Ano, lidé přemýšlejí a ani tento názor již není ojedinělý, ale i ten může znamenat něco jiného, než by jsme si mohli myslet. Podle průzkumu je to prý jednoduše tak, že zatímco jeden výrobce má dlouhodobou zkušenost s tím, že značka Made in Czech Republic je ve světě známá a přitažlivá, a nehodlá experimentovat s tím, co se osvědčilo, jiný si vyzkoušel jinou cestu a tvrdí, že už nějaký čas používá Made in Czechia. To může taky být člen toho sdružení, které má agitaci za česko všude v progamu "již od roku 1997". Tito aktivisté se teď účastní diskuzí pod články naplno, a z nich ještě aktivnější tím žijí na specializovaných stránkách každý den. Vyplývá z toho, co už bylo zmíněno. Ačkoli píší, že o přejmenování nejde, zároveň jásají nad tím, že už se konečně přejmenovává. Někteří z nich to ani nezastírají. Ti, co "republikují", jsou pro ně jacísi zpátečníci, kteří do jejich světa nezapadají.
Protože Czechia jsou Čechy, nepřekvapí, že se následně objevila myšlenka na uskutečnění rovnosti našich zemí, která se hodlá dobrat podstaty ve smyslu proč a co a byla vyjádřená slovy: "A co Made in Moravia, když se to vyrobí na Moravě a ne v Čechách?" Tento směr uvažování, v němž množina nazývaná Česká republika má dvě či tři podmnožiny (Czechia, Moravia, Silesia) vypadá rozumně. Jsou totiž zákazníci, kteří by aspoň někdy z různých důvodů rádi dali přednost moravskému (...), a našli si to podle informace na obalu. Může nás taky jednoduše zajímat, co by je k tomu, aby si takto vybrali, vedle vlastností srovnatelných s čímkoli vyrobeným jinde, asi tak vedlo, a tuto výhodu využít.
Každopádně 2. května 2016 bylo vládou České republiky jednáno s výsledkem, který pro popsaný účel vyzdvihuje označení pro jednu z částí státu před ostatními: 29. Návrh na doplnění překladů názvu Česko do databází OSN, čj. 537/16, Předkládá: ministr zahraničních věcí, Výsledek jednání vlády: Vláda návrh schválila. Poznámka: Údaje na odkazované stránce "mají pouze informativní charakter a závazná jsou až oficiálně zveřejněná usnesení, která naleznete v sekci jednání vlády."
Obrázek níže má pro nás jistě určité kouzlo. Báječně se hodí jako reklama na hru Tropico (kdybyste si chtěli po tom všem zapařit). Je to celé samozřejmě básnická zkratka. Přes tuto roztomilou nadsázku statisticky platí, že naše místní zemědělství má s pěstováním banánů ve větším množství kvůli průměrným ročním teplotám, množství srážek a vlastnostem zdejší půdy stále ještě potíže. Naše poměry se vyznačují tím, že s pěstováním banánů jsou malé zkušenosti. Na rovinu: zatím nám to pořád moc nejde. V ČR se děje povětšinou ve sklenících, v malém, pro potěšení z pěstování cizokrajných rostlin, a tak každý banán, který se nedoveze z dálky, ale spadne z místního banánovníku, je událostí.
 |
| Hezká samolepka předznamenávající rozvoj obchodu se sousedy, a dosud nevyužité pracovní příležitosti v ovocnictví? Všimněme si také, že bez slova republika se prostě ani v tomto případě neobejdeme. |
Co se týče našeho způsobu uvažování a dorozumívání, dáváme přednost jednoslovné zkratce ČR, kterou máme rádi a na kterou jsme zvyklí. Pro označování výsledků domácího zemědělství se raději použije nové nedávno zavedené logo Česká potravina, což je na první pohled v podstatě varianta dřívějšího loga Český výrobek).
 |
| Logo Česká potravina |
Poznámka k námětu známky s velkým státním znakem: velký státní znak České republiky, tvořený čtvrceným štítem. První a čtvrté pole štítu v barvě červené nese stříbrného dvouocasého lva ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Druhé znakové pole v barvě modré nese stříbrnočerveně šachovanou moravskou orlici se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Třetí znakové pole v barvě zlaté nese černou slezskou orlici se stříbrným půlměsícem s křížkem uprostřed a zakončením v podobě jetelových trojlístků. Orlice má zlatou korunu a červenou zbroj. Vedle nominální hodnoty je umístěna symbolická stříbrná ratolest. Námět mimoznámkové části aršíku: ornament vytvořený iniciálami ČR v kruhovém orámování z vavřínových ratolestí.
 |
|
Czechia, Moravia, Silesia, Saxonia, Bavaria, Austria
|
