Odpověď na častý dotaz ve „sporu o podobu tzv. moravské vlajky“ a především vhodnost užívání tohoto symbolu

Odpověď na častý dotaz ve „sporu o podobu tzv. moravské vlajky“ a především vhodnost užívání tohoto symbolu je velice prostá, dovolte mi ale určitý obsáhlejší kontext:

Na svrchovaném území České republiky (tj. Čech, Moravy a části Slezska) platí historicky i právně (republikou) potvrzený heraldický stav zavedený (v případě znaků Čech a Moravy českým králem a moravským markrabětem Přemyslem Otakarem II.) od poloviny 13. století až dosud (viz velký státní znak České republiky i státní trikolóra a vlajka).

Kromě krátké epizody ve válečných letech 1915–1918, kdy bylo šachování moravské orlice (vídeňským dvorem de iure) změněno ze stříbrno/bílo­‑červeného na zlato/žluto­‑červené. Čemuž odpovídala již ona „nešťastná“ (nikdy neuzákoněná!) žluto­‑červená bikolóra/vlajka z druhé poloviny 19. století, proklamovaná (revoluční) moravskou zemskou „samosprávou“ v roce 1848, jako tehdy „pochopitelný“ symbol „odlišení se“ Moravy od Čech (s bílo­‑červenou bikolórou/vlajkou) v rámci mnoha zemí rakouského soustátí (kdy Čechy, Morava a tzv. rakouské Slezsko již netvořily správní celek, tak jako např. Uhry; viz Rakousko­‑Uherské vyrovnání).

Čili musí platit jenom jedna oficiální podoba moravské orlice (což je mezinárodní heraldický „terminus technicus“, podobně jako termíny český lev či slezská orlice) se stříbrno/bílo­‑červeným šachováním. Prostě nemohou existovat „dvě (různé/jiné) moravské orlice“ (dva odlišní čeští lvi atd. apod.). Pak by nebylo možné s termínem „moravská orlice“ (bez přívlastku) pracovat.

Tak tomu bylo po celou dobu trvání monarchie od zavedení heraldického symbolu Moravy, v polovině 13. století (s výjimečnou změnou v letech 1915 až 1918, viz výše), a opět je od roku 1918 po vzniku demokratické republiky (viz v zákoně o státní vlajce a znacích Československé republiky z roku 1920, nyní na základě Ústavy ČR v zákoně č. 3/1993 Sb., o státních symbolech ČR).

To se ostatně logicky odráží i v právoplatné symbolice (všech) krajů (krajských znaků a vlajek). Viz zákonné odborné popisy znaku a vlajky Jihomoravského kraje (cituji z rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 31 z 25. 11. 2003), které jsou určující a rozhodující:

„Modro­‑červeně čtvrcený štít, v prvním poli moravská orlice, ve druhém poli stříbrné břevno pod stříbrným temenem, ve třetím poli zlatý vinný hrozen s listem a úponkem, ve čtvrtém poli zlato­‑červeně šachovaná korunovaná orlice se zlatou zbrojí.

„Čtvrcený [vlajkový] list. Horní žerďové pole modré s moravskou orlicí. Dolní žerďové pole červené se žlutým vinným hroznem s listem a úponkem. Horní vlající pole tvoří čtyři vodorovné pruhy, střídavě bílé a červené, v poměru 1:2:2:2. Dolní vlající pole modré se žluto­‑červeně šachovanou korunovanou orlicí se žlutou zbrojí.


Stejná praxe platí pro všechny kraje ležící zcela nebo z části na Moravě.

Povšimněte si zde právě onoho uplatnění oficiálního termínu (spojení) „moravská orlice“ (tj. jednoznačného a terminologicky mezinárodně přesného značení stříbrno/bílo­‑červeně šachované orlice), kdy již není nutno její dílčí detaily (včetně tinktur zbarvení apod.) uvádět. A oproti tomu nezbytný popis druhé zlato/žluto­‑červené (de iure ne moravské) orlice coby historického prvku na paměť (kéž by usmíření) sporů o rozdílnou symboliku Moravy, tak jak bylo různé státoprávní postavení této země. Viz ve své době neplatná ingerence císaře Friedricha Habsburského listinou z roku 1462 pro moravské stavy (zásahem do zemských práv tehdejšího suveréna českého krále a moravského markraběte Jiřího z Poděbrad). Ale pak především v době vyhroceného nacionalismu po roce 1848 (neoficiálním, ale o to úpornějším zaváděním zlato­‑červeného šachování orlice a rádoby moravské zemské žluto­‑červené vlajky), či v letech nacistické okupace.

I z tohoto důvodu Ministerstvo vnitra ČR vydalo na svém webu jako oficiální stanovisko odborný text (někdejšího) ředitele Moravského zemského archivu v Brně a heraldika PhDr. Ivana Štarhy, experta Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, viz:

https://www.mvcr.cz/clanek/historie­‑moravske­‑barvy­‑a-moravska­‑vlajka.aspx

Z něho plyne, že jedinou nekolidující (a nekonfliktní) tzv. moravskou vlajkou je a může být pouze ta, která nese právoplatnou (tj. zákonnou) podobu moravské orlice (čili stříbrno/bílo­‑červeně šachované v modrém poli)!

Ač se to běžnému občanovi (laikovi) na první pohled nezdá, v důsledku jde totiž (právně) o nesmírně důležitou (byť zdánlivě „jenom“ symbolickou) nezbytnost (ústavní) jednoty našich historických zemí i státních barev čili státní bílo­‑červeno­‑modré trikolóry a státní vlajky, tak jak je definuje zákon. Viz naše společné barvy (bílá a červená) pro Čechy (tj. stříbrný/bílý český lev v červeném poli) i Moravu (stříbrno/bílo­‑červené šachování moravské orlice), plus třetí modrá barva (z modrého  štítu Moravy, v době existence Československa i ze slovenského znaku modrého trojvrší se stříbrným/bílým dvojramenným křížem v červeném poli). Jakákoliv odlišnost tinktur těchto symbolů je proto nemyslitelná a nepřijatelná, jelikož v opačném případě „vizuálně ruší“ výsostnou symboliku jednoty ČR, která je unitárním, ne spolkovým či federálním státem!

Samozřejmě mnozí chápeme (demokratické) politické snahy různých tzv. moravistických stran a hnutí, které usilují o „samostatné či samostatnější“ postavení Moravy čili zemské či spolkové aj. státní zřízení, zrušení stávajících (umělých) krajů atd. apod., k čemuž využívají i vlastní a zcela záměrně odlišnou symboliku Moravy od té oficiální na základě své interpretace a cílů. Celkem logicky ji opírají o zmíněné nacionalistické snahy 19. století, které nás přivedly k první světové válce (a vlastně i té druhé).

V současné době proto zmíněné „moravistické organizace“ kladou na dobový relikt 19. století, tj. onu žluto­‑červenou bikolóru/vlajku (protože je snadno zaměnitelná s oficiální vlajkou hl. města Prahy) navíc i štít s neplatným znakem, vydávaným za znak Moravy (tj. moravskou orlicí se změněným šachováním z bílé/stříbrné na žluté/zlaté) s odkazem na jeho údajné „polepšení“ císařem v roce 1462 „ze stříbra na zlato“, třebaže v heraldice jsou si všechny tinktury rovny.

To všechno by bylo možné pochopit a tolerovat i v kontextu zmíněných politických snah (programu), ale je to naprosto nepřijatelné, pokud takovýto (navíc uměle vytvořený) interní historizující symbol (vyjadřující určité politické postoje a cíle i vlastní výklad dějin Moravy), dotyčné organizace „podbízejí“ našim obcím aj. organizacím, úřadům apod. s douškou, že „přeci o nic podstatného nejde, jenom vzpomínku na staré časy“, kdy byla Morava „samostatná“, dodejme provincie rakouského mocnářství, bez přímé právní vazby z Čechami (o to jde asi žel především).

Vůbec tedy „není jedno“ (jak často mezi laiky zaznívá), která „moravská vlajka“ se vyvěšuje. Kéž by to byla v dnešní post­‑faktické době pravda! Pokud totiž příslušné veřejné subjekty na našem státním území zmíněnou „zpolitizovanou“ symboliku „jiného postavení“ Moravy (určitého názorového uskupení či spolku) používají, slouží tak (většinou nevědomky) osobním a politickým cílům dotyčných lidí z oněch moravistických hnutí. Pochybuji o tom, že se přitom jedná o (většinové) stanovisko a přání voličů v daném místě (obci), aby např. vedení té které radnice takto svévolně (či z neznalosti nebo podvedení) postupovalo, neboť mizivé volební výsledky oněch „moravistických stran“ hovoří samy za sebe (naštěstí).

V podstatě lze tuto problematiku trochu nadneseně přirovnat k (mezinárodně a ideologicky) spornému vyvěšování tibetské či tchajwanské vlajky, nebo používání komunistických či nacistických aj. bývalých či zprofanovaných symbolů.

Lepším příkladem nám může být Španělsko, kde Katalánský region má svou oficiální (tzv. heraldickou) vlajku (tvořenou žlutými a červenými pruhy), která je zde úředně používána a vychází z platného státního znaku Španělska (jeho korunních zemí, v tomto případě znaku Aragonu). Dala by se proto přirovnat i k naší heraldické moravské modré vlajce s bílo­‑červeně šachovanou orlicí (dle velkého státního znaku ČR). Oproti té oficiální katalánské (jen pruhované) vlajce jsou však demonstranty aj. používány separatistické symboly a proto i záměrně (částečně) odlišné „katalánské vlajky“, které mají navíc klín s hvězdou (v různých barevných variantách, pod vlivem pravicové či levicové orientace, v důsledku někdejší španělské občanské války, krveprolití a teroru).

Závěrem: Každá samospráva i jiná veřejná instituce v ČR (na Moravě) tak musí v případě vyvěšení tzv. moravské vlajky (i proto, že kromě státní vlajky, vycházející ze státní bílo­‑červeno­‑modré trikolóry, a zákonných krajských a komunálních vlajek, žádná jiná naše vlajka není ošetřena právní úpravou) velice dobře zvážit nestranné odborné vysvětlení a doporučení (viz např. text na webu Ministerstva vnitra ČR) a být si vědoma toho, co tím kterým symbolem veřejně vyjadřuje a deklaruje! Žel to dnes již není jenom „neškodný“ projev „lásky k Moravě“. Z toho důvodu je možné bezproblémově a s čistým svědomím i dobrým vědomím (chcete­‑li neutrálně) používat pouze tzv. heraldickou moravskou vlajku, modrou s bílo­‑červeně šachovanou orlicí (podobně je nestrannou heraldickou vlajkou Čech červená s bílým českým lvem a heraldickou vlajkou Slezska žlutá s černou slezskou orlicí).

Použitím žluto­‑červené bikolóry (navíc uměle doplněné neplatným znakem Moravy!) se totiž dnes již nostalgicky nepřipomíná „nějaká minulá a krátkodobá existence Provinz Mähren“ ve druhé polovině 19. století, ale viditelně podporují názory a postoje určitých „moravistických organizací“, které tento symbol považují (zcela pochopitelně) za vlastní, veřejně jej šíří a proklamují, s ním jdou do (svého) politického klání. Nejenom každý starosta či jiná veřejná osoba nebo instituce v ČR (na Moravě) musí proto v takové chvíli zvážit, zda se takové aktivitě propůjčí.

V důsledku toto všechno často nakonec vede k tomu, že radnice, krajské úřady a další veřejné instituce „znechuceně“ upouští i od příležitostného (kulturního) zviditelnění (zákonné) symboliky Moravy a nechtějí s daným  tématem mít raději vůbec nic společného, což je druhý zbytečný „extrém", vyvolaný však nevyžádanou „agresivitou“ určité malé (aktivistické) skupiny některých velmi činorodých „moravistů“.

Dodatek: dne 1. března 2023 byl zveřejněn návrh na vydání zákona o zemských znacích a vlajkách.