Poznámka: Zemský znak Moravy - moravskou orlici, ovšem nalezneme vedle ostatních zemských znaků i na dalších mapách Mollovy sbírky, jež zachycují České země, kde je společně se znaky Čech, Slezska, a také Lužice.
Je to doklad toho, co uvádí Henry Camillo Pohanka v práci Heraldika v souvislostech, že "trojice našich zemských znaků totiž byla od počátku habsburské nadvlády zobrazována společně, a to až do roku 1836, kdy byly znaky na středním znaku mocnářství od sebe odděleny."
"V tomto období, nesoucím příznačné pojmenování období národního obrození, kdy byla větší část společnosti prosycena jistým vzdorem proti zbytkům feudálních a stavovských výsad, a zvláště pak v revolučním roce 1848, symbolizoval český lev boj za svobodu národů českého státu. Jedním z tehdejších cílů rakouského státního byrokratického aparátu bylo oslabit vzájemné vztahy mezi jednotlivými zeměmi bývalé Koruny české a podřídit je pouze centrální moci Vídně. Z tohoto důvodu usilovali čeští představitelé o společné užívání všech základních historických znaků, tedy znaků Čech, Moravy a Slezska, nebo alespoň o to, aby jejich jednotu symbolizoval samotný český lev jako nadřazený symbol všech těchto zemí."
Byla to "ukázka prohlubujícího se rakouského absolutismu, jenž byl spojen se zjevnou snahou vídeňských vlád zamezovat společné zobrazování těchto znaků." Cílem bylo jednoznačně "nepřipomínat obyvatelstvu monarchie státoprávní tradici a někdejší zemskou sounáležitost v Českém království. Tento přístup byl zachován i po vzniku dualismu, tedy po vytvoření rakousko-uherské monarchie v roce 1867. V roce 1893 bylo společné užívání našich historických znaků zapovězeno. Během první světové války bylo jejich pospolité užívání dokonce trestáno jako zločin velezrady."
"K nejvýraznějším úpravám říšského znaku se přikročilo v letech 1806, 1815, 1836, 1867 (vznik duální monarchie) a 1895. Teprve znak, jehož užívání bylo uzákoněno k 10. říjnu 1915, měl ukončit letité experimentování s podobou základního státního symbolu říše. Jeho existenci však po třech letech ukončil rozpad Rakouska-Uherska v závěru války."; zdroj: Pohanka Henry C., Heraldika v souvislostech, Praha 2013, s. 309-310.
Koncem května roku 1708 přikázala vídeňská česká dvorská kancelář moravskému zemskému tribunálu vyhotovení nové mapy Moravy. Pracemi na novém kartografické díle byl pověřen Johann Christoph Müller. Bezprostředně poté začal s vyměřováním znojemského kraje. Po doplnění připomínek krajských hejtmanů, jimž byly podrobné skici roku 1712 odeslány, byl připraven konečný návrh zadání pro výrobu tiskové desky. V roce 1714 byl zhotovením čtyř měděných desek pověřen brněnský rytec Johann Christoph Leidig. Mapa, která představovala velký kvalitativní zlom v kartografickém zobrazování moravského území, byla v následujících letech mnohokrát přetištěna a byly z ní odvozovány další mapy. Roku 1790 potom bylo vyhotoveno u tiskaře Franze Reisera v Brně druhé vydání, doplněné o rejstříky a souřadnicovou síť.
Müllerova mapa - základní mapa byla vyryta Johannem Christophem Leidigem v roce 1714.
Homannovo vydání s členěním do krajů A
Roku 1720 vydal Johann Baptista Homann v Norimberku přehlednou administrativní mapu Moravy na jednom listě. Mapa byla doplněna samostatnými listy s vyobrazeními jednotlivých krajů. Podobně jako ostatní Müllerovy mapy je i tato vybavena bohatou mědirytinovou výzdobou. Názvová kartuše v levém horním rohu je provázena božstvy Pallas Athénou a Martem, které doplňuje posel bohů Hermés, bohyně lovu Diana, symboly hojnosti vína, ovoce, ryb i nerostů. Grafické měřítko v levém dolním rohu rámují obrazy vinice, lovu a chovu ovcí.
Homannovo vydání s členěním do krajů B
Mladší otisk předchozí mapy, doplněný již o tištěnou souřadnicovou síť. Pozdější uživatel potom rukou dokreslil cesty do Jihlavy a přes Třebíč dále do Čech.
Homannovo vydání mapy olomouckého kraje (jižní část)
.png)
.png)
Jižní část mapy olomouckého kraje obsahuje názvovou kartuši s alegorickou figurální výzdobou, zdůrazňující úrodný charakter Moravy. Symboly vodstev pravděpodobně zastupují některé z moravských řek.
Homannovo vydání mapy přerovského kraje (jižní část)
.png)
Zde uvedeno jen proto, že nad vysvětlivkami se nachází ovšem heraldicky vlevo hledící pták.
Seutterovo vydání A
Seutterova mapa Moravy vytvořená podle Homannova vydání přibližně v roce 1740 byla původně součástí díla Atlas novus. Barevně jsou odlišeny jednotlivé kraje. Mědirytinová výzdoba zachycuje jezdecké bojové scény.
Seutterovo vydání B
Další Seutterovo vydání Müllerovy mapy, tentokrát s velkoryseji pojatou názvovou kartuší se symboly hojnosti polních plodin a ovoce, vína, zvěře a nerostů a vedutou Brna jako zemského hlavního města. Mapa je také doplněna souřadnicovou sítí.
Lidlovo vydání
Vídeňské vydání Johanna Jakoba Lidla z roku 1742 vychází z malé Müllerovy speciální mapy. Bylo použito pravděpodobně kuželové zobrazení, rovnoběžky byly oproti Homannově předloze umístěny poněkud jižněji, poledníky jsou potom posunuty o celý stupeň. Silniční síť byla výrazněji redukována.
Vydání Covense a Mortiera
Jedno z nejzdařilejších vydání z amsterodamské oficíny Covens & Mortier z roku 1742 nejen poměrně věrně zobrazilo původní předlohu a doplnilo místopis, ale přidalo i několik prvků do legendy (mlýny, vinice). Přes zahuštěnější popis neztratila mapa na přehlednosti a v mnohém předčí i původní Homannovo vydání.
Lotterovo vydání
Původně pro vojenské účely vytvořené augspurské vydání Tobiase Conrada Lottera z roku 1758. V dolních rozích je připojen plán Brna i s uliční sítí a některými budovami a plán opevnění Olomouce. Oba dva obrazy vycházejí z Merianovy topografie.
Venutovo vydání
Původní Müllerova mapa byla v 60. letech 18. století doplněna o výsledky nových vojenských měření, zohledněno bylo také změněné správní členění. Právě toto vydání z roku 1784 podle předlohy Jana Venuta ryté Johannem Wenzelem Engelmannem přiložil ke své topografii Moravy Franz Joseph Schwoy: Topographie vom Markgrafthum Mähren (Topografie markrabství moravského); 1793
"Landes Wappen.
Dieses ist ein blauer Schild, und in denselben ein aufrechter-silber-und roth geschachter, einkoepfiger, rechts sehender, gekroenter Adler, mit ausgebreiteten Fluegeln."
"Zemský znak.
Tímto je modrý erbovní štít, a v něm vzpřímená stříbrně a červeně šachovaná, vpravo hledící, korunovaná orlice, s roztaženými křídly."
Druhé vydání základní mapy
Reiserův otisk stavovské mapy z roku 1790 byl oproti původnímu vydání doplněn o souřadnicovou síť a podrobný rejstřík. Mědirytinové matrice této mapy se dodnes dochovaly v Moravském zemském archivu.
