Jiří Pražák, Rakouské právo ústavní, Praha: Nákladem Jednoty právnické, 1901, s. 22-23. Popis spojeného znaku všech zemí Koruny české je na straně 23, poznámka 1:
"§ 109.
Význam zemského vymezeni territorialního.
Dle toho, co právě bylo řečeno, tvoří jednotlivé země jednoty territorialní původu historického, či t. zv. „historicko-politické individuality“ významu dalekosáhlého. Význam ten jeví se:
1. V oboru zákonodárství v tom, že určitého druhu zákony, totiž zákony zemské mohou přijití к místu toliko za souhlasu sněmu oné země, jíž se týče, a sankce vladařovy. Mát každá ze 17 zemí korunních, z nichž sestává celkový obvod zemí předlitavských, svůj samostatný sněm zemský; toliko v Terstu jest městská rada ve smyslu cís. pat. ze dne 12. dubna 1850 č. 189 ř. z. zřízená zároveň sněmem pro město to s přivtěleným jemu obvodem.
2. V oboru správy jeví se význam territorialního vymezení jednotlivých zemí hlavně v ohledu dvojím:
а) pokud jde o samosprávu místní, má každá země svůj samostatný organismus správní, v jehož čele stoji výborové zemští jednotlivých těchto zemí a pokud se týče městská rada v Terstu.
b) Pokud jde o správu zeměpanskou, netvoří sice nyní více jednotlivé země obvody se samostatným organismem správním, avšak můžeme přec v jistém ohledu mluviti o nich jakožto o obvodech správních (Verwaltungsgebiete) též pro obor správy státní. Přilehá totiž organismus státní správy politické a finanční potud k oblasti zemské, že tvoří z pravidla každá z těchto zemí obvod správního úřadu kategorie vyšší, ústřední správě ministeria zemí předlitavských přímo podřízeného (zemské vlády resp. místodržitelství, pak finančního řiditelství, resp. finančního zemského řiditelství). Výjimkou spojeny jsou však Istrie, Gorice s Gradiščem a Terst s jedné strany, pak Tyrolsko a Vorarlbersko s druhé strany co do zeměpanské správy v jediný obvod správni, majíce společnou zemskou správu politickou a finanční v místodržitelství a zemském řiditelství finančním Terstském a pokud se týče Inomostském, tak že oproti 17 sněmům a zemským výborům zemí předlitavských máme toliko 14 zeměpanských správních obvodů vyšší kategorie. Naproti tomu požívá opět jižní část hrabství Tyrolského (t. zv. Trentino) částečné samostatnosti, pokud se týče správy zeměpanské, jsouc podřízena zvláštnímu oddělení místodržitelství (řízenému dvorním radou) se sídlem v Tridentě.
Z řečeného vysvítá, že označení jednotlivých zemí jakožto provincií státu rakouského by nebylo nijak správným. Země ty podržely název, jaký jim ode dávna příslušel: království, markrabství, vévodství, arcivévodství, okněžené hrabství; pouze Vorarlberk a Terst nemají zvláštního zděděného názvu, jenž by značil i zevně jich individualitu historicko-politickou.
Zevnějším odznakem nedílnosti zemské jest kromě názvu (titulu), o němž právě byla řeč, ještě znak (erb) jednotlivým zemím ode dávna náležející.1) К tomu konci, by jednotlivec neb některá korporace mohla užívati znaku zemského, zapotřebí ve smyslu starších předpisů, min. nař. ze dne 24. dubna 1858 č. 61 ř. z. opět na paměť uvedených, zvláštního rozhodnuti Jeho Veličenstva, leč by dotčené oprávnění bylo propůjčeno komu zvláštním zákonem.2) Dle stálé praxe udílí se toto povolení toliko po vyslechnutí dotčeného výboru zemského.3)
1) Znak království Českého jest tento: Lev stříbrný v červeném poli s ohonem heraldicky rozděleným, s jazykem vyplazeným červené barvy, obrácený na pravo, vzhůru stojící, s korunou heraldickou jako čelenkou, nad níž ve vzduchu umístěna česká koruna královská. Zda spáry jsou stříbrné nebo zlaté, posud mezi heraldiky sporno. Spojený znak všech zemí koruny České upraven byl posléze dekretem dv. kanceláře ze dne 22. srpna 1836 (česk. prov. sbírka zákonů č. 249) v ten smysl, že znak ten dělen jest zpola do délky a na příč, dole pak podle délky na třikráte a obložen štítem středním. V prostředním štitu středním, jenž ozdoben jest českou korunou královskou, nachází se korunovaný stříbrný český lev. Ve hlavním poli objevuje se nahoře na pravo v modrém poli moravský orel korunovaný, skládající se ze šachovnice barvy stříbrné a červené, na levo pak slezský orel černý korunovaný ve zlatém poli, mající na prsou kříž stříbrný, jenž spočívá na stříbrném půlměsíci, jehož rohy končí na způsob listí jetelového; dole na pravo táhne se zlatá zeď s trojím cimbuřím modrým polem (markrabství Horní Lužice); ve prostřed viděli jest zlatého orla vévodství Těšínského v modrém poli; na levo konečně kráčí ve ' stříbrném poli na zeleném základě červený vůl, na břiše bělavý (Dolní Lužice). Názorné vyobrazení znaků zemi českých podává Ottův Slovník Naučný díl. 1. na počátku. Zmíněný právě erb zemi koruny České tvoří na společném erbu všech zemí rakouských, rozděleném na 9 oddělení a umístěném ve prostřed rakouského orla, nejhořejší krajní oddělení v pravo.
2) Srov. zákon ze dne 21. února 1885 č. 41 z. z. v příčině zevnějšího označení strážních zřízenců přísežných, ustanovených k ochraně zeměvzdělání a honitby a vyhlášku českého mistodržitele ze dne 2. října 1885 č. 42 z. z. na provedeni zákona tohoto vydanou.
3) Tak bylo zvláště v Čechách .užívání znaku zemského v úřadních pečetích povoleno nejv. rozhodnutím ze dne 31. srpna 1865 č. 39 z. zák. к návrhu zemského výboru zastupitelstvům okresním.
