Dopis Václava Kozánka Janu Ohéralovi z 27. dubna 1848 (otištěn v: Zdeněk Fišer, Spor o prapor národní gardy v Přerově roku 1848, in:
Sborník Státního okresního archivu Přerov,
Přerov, Státní okresní archiv
3, 1995, s. 68-85.):
"Velectěný, velevážený pane redaktore!
Již po nějaký čas panuje u nás v Přerově mezi ouřednikami a některými poněmčelými přerovskými obyvateli z jedné a mezi ostatními, naší svaté národnosti oddanými z druhé strany, veliké rozjitření z ohledu barvy čili znaku. První dokazují, že moravské národní barvy, sice dosaváde bílé, modré a červené, se užívaly v 14. stol., ale od císaře Rudolfa zvláštní milosti, proto, že snad tento monarch v nebezpečenství života Moravany vysvobozen byl, jim, totiž Moravanům, červenou a žlutou za znak udělil, dále dokazují, že užívání barev těchto od císaře Rudolfa k věčné památce na událost svrchu zmíněnou, u národa moravského v zapomenutí přišlo, a proto se až dosavád státních barev užívalo, teď ale u národní gardy do života vstoupiti musí. Tyto důkaze se nám zdají velmi nedůvodné, protože nemůžem pochopit, aby takováto věc u celého národa v zapomenutí přišla. Také myslíme, že, poněvádž při naší národní gardě skoro všecky sestávající oudy neslýchaným násilím k tomu několika ouředníkami a přinucení byli, čepice s žlutýma a červenýma páskami nositi; teď ale kdyby zjikšene měly býti, tito by se na poručníky ty obořili, proč že s nimi tak bláznovsky jednali a jím nepotřebné výlohy dělaly. Pročež chtíc tomu předejít, k takovým úskokům útočiště berou a nám dle našeho zdání jen bulíka na nos věšejí.
Z strany těchto barev byly již často mnohé a pestré hádky povstaly, které by snád někdy i v rvačky přejíti mohly. Protož se na větším díle z té poněmčené strany na tom usnesli (mezi nimiž mnohý žádného pojmu nemá, co jaká barva v sobě obsahuje): aby z nich jeden do Brna vyslán byl, aby tam jak z ohledu šatstva pro národní gardu (uniform), tak také národní barvy vyjednal, nás o tom zpravil, abychom věděli, dle čeho se říditi máme.
My ale tomuto a takovému vyjednání nedůvěřujeme a protož se obáváme, poněvadž, jak již podotknuto, ze svého prostředka jednatele zvolili, neohlížeje se na stranu, která více národnosti oddaná jest, aby nám zase ty německé barvy za pravé národní nepředstavovali. Jsa teda u veliké pochybnosti, na čem bychom my Moravané státi a čím bychom předce zákonem stvrzeným říditi měli, opovažujeme se, veleváženy pane, Vás jako věhlasného lidumila a dobrorádce o to žádati, by ste tak láskav ráčil býti a nás o pravé moravské barvě zvláštním listem zpravil, jakož i možná-li, co nejdříve Týdenníkem zveřejniti. Do Vaší lásky a přízně se poroučeje zůstáváme
Vaši a Vám vždy srdcem oddaní obyvatelé v městě Přerově.
V Přerově dne 27. dubna 1848.
V jménu všech
Václav Kozánek,
čižmárský mistr v čísle 96."
