Erb a zemské barvy markrabství Moravského.
(B. Z.) Ústavná samospráva zemská, na kterouž se i s politické i s národní strany tak veliká i rozhodná váha klade, má i v erbu a v barvách zemských svůj formálný výraz. Také visí srdce každého upřímného přítele vlasti s láskou a s nadšením na vlasteneckém odznaku, na onom symbolu staromoravské statečnosti a věrnosti, na kteréž se hrdé upomínky pojí. Zemské barvy stávají se tím zrcadlem minulosti pro přítomnost i budoucnost, zůstávají prorockým upamatováním na někdejší slávu moravské vlasti, která skvělým jest drahokamem v koruně Svatováclavské a tím v koruně našeho císaře a krále.
V knize své: "Historische Versuche über das Landeswesen des Markgrafthumes Mähren" staví Monse počátek moravské orlice až do roku 1234, kdež ho nalezl na listině markraběte Přemysla. Připojil též ke své monografii obraz tohoto počátka erbovního docela věrně. Avšak nebožtík dor. Josef Chytil, zemský archivář, klade počátek moravské orlice ještě o rok dříve, totiž 1233, a sice rovně na základu listiny moravského markraběte Přemysla, (de dato Znoimae IV. Nonos Apriles 1233) a listina tato jest také otištěna v moravském diplomatáru (Tom. II.) Na pečeti této listiny týkající se patronátního práva na kostel Brendický objevuje se moravská orlice ještě velmi jasně a zřetelně.
Na dřívějších listinách, zejména pak na listinách z doby českého krále Přemysla Otakara I. nalézáme na pečetěch markrabských částečně lva s dvojatým ohonem. To jest v listinách z roku 1199, 1202, 1213, 1220, a 1223, a Chytil připomíná ve svých poznámkách o erbu zemském, že Dobnerův náhled, jakoby lev český teprv roku 1249 na jevo byl přišel, velmi podvrácen jest pečetěmi erbovními právě těchto listin.
Moravský markrabě Vladislav, bratr krále Přemysle Otokara I. nosil ve svém erbu také lva s dvojatým ohonem, kdežto pečet králeviče Děpolta pravnuka Vladislava I. z roku 1213 měla půl lva a půl orlice.
Český král a markrabě moravský Přemysl Otokar II. od roku 1253-1278 užíval při všech listinách své královské pečeti. Od roku 1278 ale objevuje se v pečetích na listinách přečasto ve štítu orlice a v práporu český lev. Teprv na listinách krále Václava II., objevuje se zřetelně moravská orlice kostkovaná a obzvlášť čistě uchovala se na listině z roku 1297, mimo to na dvou listinách z roku 1298 a 1299. Na všech těchto třech listinách v zemském archivu mezi archivy klášterními se nalezajících jest ve velké pečeti jezdce kostkovaná moravská orlice velmi zřetelně vyobrazena. I zde jest v práporu český lev, protože to byly zároveň královské pečeti.
V pečetích krále Jana Lucemburského a markraběte Karla od té doby stále viděti kostkovanou moravskou orlici, aniž by až k polovici 15. století potvrditi se dalo a na jisto postaviti, jaké barvy se v kostkách orlice moravské nalezaly. Teprv v novém privileji erbovném z roku 1462 udává se, že byly kostky červené a bílé.
S tímto privilejem, které se nalezá v originalu v moravském zemském archivu povolil a ustanovil dle své moci císař Bedřich IV. (de dato Neoburgaforensi die VII. suensis decembris 1162) na žádosť moravských stavů a za tou příčinou, že tyto jemu k pomoci přispěli pod svým tehdejším hejtmanem zemským Jindřichem z Lipé a s českým králem Jiříkem Poděbradským zároveň co markrabětem moravským, aby zemský erb až do těch časů užívaný - totiž orlice korunovaná v pravo hledící, červeno-bílo kostkovaná v poli modrém - od té doby pro všecku budoucnosť markrabství Moravského změnil se v červeno-zlatě kostkovanou orlici v modrém poli. Od těch dob užívá Morava právem tohoto nového zemského erbu a z něho se vyskytujících barev zemských i jest mylný náhled, že barvy tyto nové jsou pouze barvy "stavovské." Již znění slov v listině té mluví patrně o erbu markrabství Moravského a i nehledíc k tomu, byli tenkráte stavové moravští, spojující v sobě politickou i soudnickou správu země, oprávněnými zastupitely země celé, takže se ani v aktách zemských nedalo činiti rozdílu mezi zemí a stavy.
Ani rozhodno není poukazování na heraldický popis (v guberniálním cirkuláru dne 26. září 1836 číslo 33779) všech rakouských erbův a titulův J. V. císaře Ferdinanda I., kdež moravský zemský erb se uváděl s orlicí bilo-červeno kostkovanou, protože již dne 7. dubna roku 1838 president dvorské kanceláře zvláštním přípisem projevil svou lítosť, že se nedopatřením v onom popisu heraldickém z roku 1836 moravský zemský erb neshoduje s privilegium z roku 1462 a později (dne 26. října 1838) ujišťoval tentýž president, že se spojená dvorská kancelář obírá tou prací, aby na jisto postavila erby jednotlivých zemí.
Na základu barev tohoto obnoveného erbu zemského povolen byl nejv vlastnoručním přípisem dne 23. prosince 1807 stavům moravským na důkaz obzvláštní milosti stejnokroj a sice červený s modrým límcem a okrajem a zlatým vyšíváním i zlatými náramky s moravskou orlicí.
Privilej císaře Bedřicha IV. o "novém vzácném erbu" moravském potvrdil poznov císař Ferdinand II. dne 26. června roku 1618 i užíváno ho vždy při korunování markraběte moravského v Praze.
Zemský sněm roku 1848 a 1849, který v obor své činnosti také stáhnul osnovu zemské ústavy, ustanovil mezi jiným takto: "Země moravská podrží dosavádní svůj erb zemský totiž orlici v pravo hledící v poli modrém a bílo-zlatě kostkovanou. Zemské barvy jsou zlatá a červená."
K diplomu erbovnímu císaře Bedřicha IV. připojil se takto druhý důkaz tento. Zemský výbor hledíc k uzavření sněmu žádal r. 1849 ministerstvo vniterných záležitostí, aby při nové konstrukci státního erbu moravský zemský erb v pravé formě a s pravými barvami se vypracoval. Ministerstvo ono poslalo žádost takovou ministerstvu zahraničných záležitostí, aby své zdání podalo, což se ale až dosud nebylo stalo.
Poznámka: V textu novinového článku zaujmou na první pohled některé překlepy, které jsou nesprávnými datacemi, jež se dají pozorovat i jinde, u jiného autora, a také některá tvrzení, která byla proto z důvodu přehlednosti vyznačena červeně.
