Když ale za doby Jana Lucemburského moravští stavové podobných práv obdrželi jako čeští a jakýsi rozdíl mezi oběma zeměma vyvinovati se počal, potkáváme se ve všech listinách se šachtovaným moravským orlem; o barvách těchto šacht ale až do druhé polovice patnactého století nic se nedovídáme. Teprv listina od roku 1462 nás poučuje, že až do té doby šachty byly červené a bílé. Toho roku totiž císář Bedřich IV., chtěv se poděkovati moravským pánům za pomoc, kterou mu proti odbojným Vídeňanům dopřáli, na prosbu hejtmana moravského pana Jindřicha z Lipé, Moravanům dovolil, aby na místě posavádního znaku (korunovaný v pravo hledící, bílo- a červeno-šachtovaný orel v modrém poli) užívati mohly zlato- a červeno-šachtovaného orla v modrém poli. Toť jest tedy znak moravský, ačkoliv starší erb, totiž bílo- a červeno-šachtovaný orel, v následujících stoletích, bať až do nynější doby v úředních spisech a potřebách se udržel. Tak spatřiti možno onen starší znak skoro ve všech tištěných zemských řádech najmě od roku 1545, 1562, 1604 a 1628, dále na všech tištěných uzavřeních sněmův až do r. 1836. Též výbor stavovský na větší a menší pečeti ho užíval, ačkoliv r. 1837 privilegia od r. 1462 se dovolával, když říšský erb r. 1836 v úřadním popsání ohlášen byl, do kteréhož přehlídnutím dvorské kanceláře místo zlato a červeno-šachtovaného orla, starší znak červeno- a bílo-šachtovaný orel se přijal. Ponecháno stavům moravským právo, znaku privilejmi roku 1462 ustanoveného užívati, říšský znak ale, jelikož všem vyslanectvím rakouským a cizích dvorů a mocí zaslán byl, se neproměnil, tak sice, že až podnes v erbu říše rakouské starý znak Moravy t. j. korunovaný v pravo hledící, červeno- a bílo-šachtovaný orel v modrém poli vyryt jest, kdežto výbor zemský ovšem zlato a červeno-šachtovaného orla v pečeti své užívá.
