Tématu se věnuje František Pícha v článku Znaky a prapory v kronice Ottokara Štýrského, který byl otištěn v časopisu Vexilologie, č. 169, Zpravodaj České vexilologické společnosti, o.s., 2013, s. 3320-3324. Text veršů je přepsán a jejich vysvětlení je převzato ze zmiňovaného článku.
Patrně vůbec nejstarší zmínka o praporu Moravy je písemná a nachází se v
kronice Ottokara Štýrského (zemřel někdy mezi lety 1319–1321) v
souvislosti s bitvou u Kressenbrunnu. Ta se odehrála 12. července 1260. V
ní vojska českého krále a moravského markraběte Přemysla Otakara II.
tenkrát porazila vojska uherského krále Bély IV. Pobočník uherského
krále mu popisuje nastupující české vojsko. Vedle bílého lva na širokém
červeném sametu rozeznává i prapor s červeno-bíle šachovanou moravskou
orlicí.
"hern Dietrich Spatzmanen
sach man die banier leiten:
in einem rȏten samît breiten
was geworht ein lewe wîz.
ouch heten ir baniere flîz,
die von Merhaeren wârn:
ein geschâchzabelten arn
von rȏter und von wîzer varbe
sach man ob in begarbe
waejen von dem winde."
Poznámky:
samît - k) samat
geschâchzabelten - l) -zagelten
arn - m) adlarn
rȏter - n) rot
in - o) ym
begarbe - p) bedarb
waejen - q) Waenn
Těmito slovy jsou popsány prapor s bílým lvem na širokém červeném sametu, který třímá praporečník Jindřich Sperzman, a vedle něj ve větru vlající prapor s červeno-bíle šachovanou moravskou orlicí.
O modré barvě, kterou vidíme přítomnu (což bereme jako samozřejmost) na fresce moravského znaku (modré pole štítu) v Gozzoburgu,
a kterou bychom proto jako jednu z barev znaku Moravy ve Štýrské
rýmované kronice čekali a rádi viděli zachycenu veršem, jako barvu
(listu praporu), na niž je položena obecná figura šachované orlice, se v
těch několika verších výslovně nepíše. Ledaže bychom její přítomnost
hledali a našli v onom básnickém vyjádření:
"hern Dietrich Spatzmanen
sach man die
banier leiten:
in einem rȏten samît breiten
was geworht ein lewe
wîz.
ouch heten ir baniere flîz,
die von Merhaeren wârn:
ein
geschâchzabelten arn
von rȏter und von wîzer varbe
sach man ob in
begarbe
waejen von dem winde.".
Autor přímo o modré nepíše, ale všimněme si, jak zdůrazňuje tu
bílo-červenou shodu obou (nerozlučných) figur (bílý lev v červeném poli a
orlice: červená a bílá), jejichž dokonalé barevné provedení nám pak
ukazuje freska v Gozzoburgu (kolem roku 1269).
Modrou
hledejme až na základě přesného překladu. Potřebujeme jej k tomu,
abychom se mohli zamýšlet nad přeloženým textem. Jak vidíme, básník tam
výslovně nepíše ani o tom, že orlice je žlutě korunovaná a že má žlutou
zbroj a pařáty, což vše je na fotografii vyobrazení moravského znaku
nacházejícího se v sále městského hradu (paláce) v Gozzoburgu více či
méně zřetelně vidět.
Dá se z toho básnického popisu
vůbec nějak dovozovat, že má vztah i ke štítu moravského znaku, když je v
předchozích verších výslovně popsaná jen obecná figura
(šachovaná orlice) a její barvy?
Vypadá to, že se tu
jen zcela prostě popisuje, jak skutečný vítr třepotal praporem, čímž se
zároveň hýbá na něm namalovaná orlice. Modrá výslovně uvedena není,
ledaže ji symbolizuje zmínka o větru, vlání (pohyb vzduchu). Na
fyzický
prapor působící silou je vítr. Ten je tak to jediné, co odkazuje k
modré. Dále začíná
působit naše vybuzená fantazie (začínají účinkovat verše :), která se
snaží podívat se, co je za tím (co tam může být), tak jak chce, a najít
to. Říká si,
lze si tedy pod větrem, který pohybuje orlicí (vlajkou) představit (i)
modrou barvu (což je pole štítu moravského znaku) - modrý list
praporu? Když se řekne vítr, tak nás současně napadne i nebe, obloha -
to vše se chápe jako modré. Zatímco se od skutečného větru pohybuje celá
vlajka, tady bychom museli pokročit k představě, že
to vypadalo tak, že právě ta modrá část praporu
obklopující orlici na něm namalovanou jí (tou samou látkou praporu)
pohybuje (symbolizuje vítr, čili: nebe, oblohu ...). Modrá vyjádřená
jako vítr. To je ten krok tam, kam se chceme
dostat s představivostí (odůvodnit lze skoro cokoli).
Když
by se to bralo takto, není problém si říct, že stejné verše se dají
využít při popisu toho, co se děje na miniaturách s prapory namalovanými
v Kodexu Gelnhausen: šachovaná orlice červené a bílé barvy, třepetající
(vlající) ve větru.
Zde je k tomu vyjádření Vlastimila Broma z Ústavu germanistiky, nordistiky a nederlandistiky Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně:
Nezdá se mu, že by uvedené místo obsahovalo informace o dalších barvách kromě červeno-bíle šachované orlice (příslušné místo v kronice v naskenované edici).
Verše 7263-7268 chápe asi takto (bez dílčích úprav slovosledu a hranic veršů - pro přesnější řádkové ekvivalenty):
Své prapory měli také ti,
kteří byli z Moravy:
Šachovanou orlici
červené a bílé barvy
nad nimi bylo vidět docela
vlát ve větru.
Výplňové vlîz podle Vlastimila Broma není adekvátní doslovně překládat, bylo by to: "Své prapory měli také (pečlivě/pilně) ti,".
Překlad výrazu ar (v akuzativu arn) jako "orlice" je oproti originálu specifičtější s ohledem na českou heraldickou konvenci. Slovo označuje jednoduše orla jako druh bez odlišení od orlice; případně může být význam obecnější "velký dravý pták" - v heraldickém kontextu ale asi převážně jde právě o orla.
Výraz begarbe nejde podle Vlastimila Broma číst jako údaj o barvě, znamená nejspíše "zcela, docela, úplně", srov. v Lexerově stredohornonemeckom slovniku. Vedlejší tvar begarbe je uveden v dodatcích slovníku.
V
příslušném kontextu jde podle Vlastimila Broma v podstatě o obsahově
vyplňové rýmové slovo - jde o celkem častý případ takového použití - v
rýmové pozici, jako druhý verš v ramci sdruženého rýmu, kdy obsahově
specifičtější údaje už jsou zformulovány předtím a zbývá doplnit právě
rýmové spojení.
Různočtení p uvedené v edici ("bedarb") by odpovídalo jinému výrazu s podobnou funkcí a málo vyhraněným významem, doslova zhruba "dobře, užitečně, jak náleží".
Také
v předcházející části pasáže v. 7263 je jiný výraz podobného užití:
vlîz - doslova "pilně, usilovně...", což ve vazbě s "měli
(prapory/korouhve ...)" není příliš konkrétní určení. Podle Vlastimila
Broma i tady jde hlavně o rýmové důvody a nejde z nich vyvozovat takto
konkretní věcné údaje.
Vlastimil Brom v dotyčných formulacích nic o modré barvě nenašel.
Ve
štýrské kronice se vyskytují i další heraldické popisy, nemá ale
přehled o přesných poměrech. Zabýval se vesměs jen určitými pasážemi,
nemá ji tedy ani celou přečtenou ani nějak zevrubně zpracovanou.
Částečně je použitelné vyhledávání - na stránkách edice (vlevo nahoře
"Suche im Band") - ovšem formulace popisu jsou různorodé a asi i
rozpoznání tištěného textu a možnosti hledání nejsou dokonalé.
Vlastimil Brom si myslí, že formulace ohledně vyvýšení moravské vlajky nezahrnuje srovnání s ostatními prapory.
-
"ob in" v. 7267 - znamená prostě "nad nimi" v současné němčině by bylo
"ob ihnen" - předložka ob se ale příliš nepoužívá, např. v názvu města
nad řekou: "Rothenburg ob der Tauber"
- popisované prapory jsou
tedy nad hlavami Moravanů nastupujících k boji; v. 7264 obsahuje právě
nejbližší výraz v množném čísle: "Ti, kteří byli z Moravy"
-
problematické je různočtení "ob ym" v jednotném čísle, pro které není v
celé formulaci patrný objekt či osoba, k níž by se to mělo vztahovat
Prapor
vlající nad rytíři či dalšími bojovníky je tedy, myslí si Vlastimil
Brom, právě jeho očekávané nejběžnější umístění, formulace je nijak
nezdůrazňuje jako výjimečné.
Poslední verš dokladu by doslovně zněl krkolomně, přibližně: "povlávánu větrem."/ "jak jí povlává vítr", tj. vítr je výslovně označen jako původce děje "vlání" vlajky.
To je ale spíše pro doplnění a vysvětlení jazykových konstrukcí. Pro souvislý překlad se spíše hodí podoba uvedená výše.
Tolik k tomu Vlastimil Brom.
Čili
co se týká možnosti podívat se na vyobrazení moravské vlajky a znaku ve
spojení s markrabaty a králi 13. století (zpětně), půjde tu ve
vyjádření v dokumentu v rosickém zpravodaji pravděpodobně o Kodex Gelnhausen vzniknuvší na konci 14. a začátkem 15. století: 1) Přemysl, moravský markrabě, Kodex Gelnhausen, folium 8v, 2) Václav I., český král a moravský markrabě, Kodex Gelnhausen, folium 9r, 3) Václav I., český král, Kodex Gelnhausen, folium 22r, 4) Přemysl, moravský markrabě, Kodex Gelnhausen, folium 22v, 5) Přemysl Otakar II., český král a moravský markrabě, Kodex Gelnhausen, folium 47v a folium 49r, a dále 6) Karel I., moravský markrabě, pozdější Karel IV., král český a císař římský, Kodex Gelnhausen, folium 53r, 7) Jan Jindřich, moravský markrabě, Kodex Gelnhausen, folium 60r, 8) Jošt Lucemburský, zvaný též Moravský, markrabě moravský a římský král, Kodex Gelnhausen, folium 63r; viz i příspěvek Vyobrazení v Jihlavské právní knize, Kodexu Gelnhausen pocházejícího z poslední třetiny 14. až první třetiny 15. století, kde si je možno tyto minuatury prohlédnout také.
Je
to jen báseň a buďme rádi, že je tam zmíněno to, co je (o tinkturách
lva a šachování orlice), a bohatě to stačí! Autor nemusel zmínit ani
tyto detaily (viz novinářské popisy obrozeneckých aj. praporů, z nichž
člověk nic určitého nepozná o podobě a pořadí)!
Až tak
bychom to tedy pitvat nemuseli, modrou zpochybnit nelze (že by byl
podklad roku 1260 jiný než 1269 - Gozzoburg, je nepravděpodobné).
Také
básník nepíše, kdo držel ten moravský prapor aj. detaily. Všímá si
prostě toho, co ho zaujalo, a to (umělecky) vypíchne, a přitom nám
(nevědomky?) zachová klíčové svědectví o podobě.
Autor-básník
nemohl být očitým svědkem bitvy (narozen prý až 1265). Z čeho vlastně
čerpal? Asi z jiných (nedochovaných?) análů či vyprávění?
Úvahu o způsobu vyjádření modré barvy jinak než výslovně, tedy o příměru
k obloze/nebi a podobně souvisejícím věcem, které jsou spojeny s
modrou, by mohl podpořit i jiný verš, zde popisující štýrskou symboliku pantera,
kde je zelená výslovně (podobně?) přirovnána k trávě:
„... ein banier grüene als ein gras darin ein pantel swebte blanc, als ob ez lebte...“
To
ovšem přímo situace námi zkoumaného verše není - v tom smyslu, že tam v
případě znaku Moravy básník z nějakého důvodu nepřidal verš navíc, aby
to vypadalo nějak takto: "bylo vidět šachovanou orlici / červené a bílé barvy / na modrém nebi nad nimi / vlát docela ve větru".
Řeklo by se, že je to dokonalé, že se básník štýrské kroniky zrovna tady
obešel bez polopatického zdůraznění modré barvy (čehož poněkud
litujeme), a to i když tam ta modrá přímo zmíněna není (jen vítr - chlad
a podobné asociace = modrá).
Takže, co se týče doslovného znění, těchto veršů, je to tak, jak se dalo
čekat. Ale zase, žádná tragédie, modrý podklad to jistě nezpochybňuje.
Ostatně šachování orlice (nebylo-li ještě starší) musel Přemysl Otakar
II. "zavést" do oficiální praxe nejpozději po smrti svého otce v
padesátých letech 13. století, kdy se stal králem a jediným vládcem
zemí, jejichž znaky potřeboval na pečeti, výzbroj, livreje, korouhve
atd. apod. reprezentaci a protokol.
