Alois Vojtěch Šembera, známý také pod pseudonymem Mudromil Mýtský, (21. března 1807 Vysoké Mýto – 23. března 1882 Vídeň) byl český jazykovědec a literární historik, profesor češtiny a české literatury na Stavovské akademii a Univerzitě v Olomouci a Vídeňské univerzitě, a také překladatel z němčiny.
V květnu 1848 mu byl pod názvem Politické zemské barvy Moravské otištěn v časopisu Týdenník, listy ponaučné a zábavné, č. 18, Brno 4. května 1848, s. 139 následující text, o kterém píše Vincenc Brandl ve svém článku otištěném v roce 1886 v časopisu Obzor pod názvem Zemský erb čili znak markrabství Moravského, že šlo o "...článek, v
němž dokazovati se jal, že na základě privileje z roku 1462. pravý
zemský erb markrabství moravského jest červenožlutá orlice.
Poslancové tehdejší názor Šemberův si osvojili a usnesli se při rokování
o nové ústavě zemské, která však nikdy v život nevešla, na článku 5.
takto znějícím: "Země Moravská podrží dosavádní svůj erb zemský, totiž
orlici v pravo hledící v poli modrém a červenozlatě kostkovanou. Zemské
barvy jsou zlatá a červená."; Sněmovní jednání dne 14. srpna 1848, in: Moravský sněmovní list, č. 27, Brno 14. září 1848, s. 213.
Politické zemské barvy Moravské.
Došly nás dotazy, jaké jsou vlastně politické barvy Moravské, zdali bílá (stříbrná) a červená, neb žlutá (zlatá) a červená, jelikož mínění o tom jest rozdvojené a při nynějším zřizování obrany národní na tom záleží, by s jistotou se vědělo, jaká kokarda se při ní má zavésti. Mějž tedy tu místa následující o tom vysvětlení. Až do r. 1462 měla Morava za erb červeně a bíle kostkovaného orla v modrém poli, následovně barvy společné s Čechami a mnohými jinými barvami slovanskými. Dne 7. pros. t. r. proměnil však císař Fridrich za službu, od Moravanů s králem Jiřím ve válce s Vídňany mu prokázanou, barvu stříbrnou v erbu ve zlatou, kteréž barvy pak stavové až do r. 1791 nepřetržitě užívali. Staloť se ale u zhotovení erbu císařského za císaře Leopolda II., že v něm vyobrazen jest orel Moravský dle starého způsobu "červený a bílý",- a jelikož se nikdo proti tomu neozval, přešly barvy tyto i do erbu císařského za císaře Františka a do erbu nejnovějšího od r. 1836. Teprv r. 1837 vytknuli stavové Moravští vloudilý omyl, načež jim dopisem nejvyššího kancléře, hraběte Mitrovského, od 7. dubna 1838 a dekretem presidialním dvorské kanceláře od 26. října 1838 odpověděno, že mohou bez překážky v erbu místo stříbra užívati zlata, ač se ta barva s erbem státním na ten čas neshoduje, a spolu slíbeno, že se omyl vytknutý u zhotovení budoucího státního erbu opraví. Jest tedy barva politická markrabství Moravského zlato-červeno-modrá, a tou se označiti přísluší obyvatelům země této, buďtež Slované anebo Němci.
V Čechách nosí se od Čechů i Němců vůbec barvy zemské, červená a bílá, k nimž se nejnověji ozdobně připojily barvy císařství Rakouského, černá a žlutá.
A. V. Šembera.
