Karel Křen: Strýčkovy rozumy, hanácké črty, Olomouc: Nákladem knihkupectví R. Promberga, [1902], s. 113-116:
(...)
„Prosím, nová píseň o barvách!"
Co každá barva znamená, pověděla sloka o každé zvlášť a každá sloka končila tím, jak to zde na věčnou paměť slovem podávám:
Ba-vor má mo-drou, ze-le-nou má Sas;
Prus čer-nou bí-lou a my na-ši zas.
(...)
Slyšel jsem to v dědině, kam jsem se náhodou zatoulal jednou po poledni a tak jsem si po té povídal: Jářku, vidíš, Franto, jak chytře je ta písnička o barvách složená. Bavor má barvu modrou, zelenou má Sas, Prus černou bílou a my naši zas!
A my naši zas! Jaká je vlastně nyní ta naše barva? Jeden druhého potíráme a natíráme a malujeme a očerňujeme a že už jsme všichni takovou „blahodárnou" prací pro vlasť a národ zmalováni a zamalováni, že už i jména naše jsou důkladně pomalována, poznati z toho, že si často nemůžeme ani trefiti na jméno. Každý má nějaké barevné brejle svého přesvědčení na nose a tvrdí, že hledí prostým okem; jeden uznává tu barvu za pravou, kterou mu dávají noviny, jiný věří barvě řečníka, třetímu se už tou směsí kalí zrak a vidí nejasně, tož kde jsou, kam se poděly v době uplynulých dvou let ty krásné naše barvy národní?
Kde je ta bílá barva poctivosti, modrá barva spokojenosti a tiché práce a červená barva statečnosti a síly národa?
Z celé té směsice barev vyniká ještě ta červená, osudná záplava rudá, značící boj ne s nepřítelem, ale boj bratrů s bratry, jako tehdy v oné bitvě u Lipan (30. května 1434.)
Proč je to tak? Proto, že je jenerálů mnoho a sami mezi sebou nejsouce svorni, dávají vojsku zmatené rozkazy, protože v tom druhdy krásném a jasném zrcadle lásky k vlasti vidí mnohý sebe a jen sebe, protože ta láska k vlasti divně veliká zatemnila lásku k Bohu a k církvi, každý si chce klásti věnec nevinnosti na hlavu slovy zvučnými: já jsem také katolík! a přece je tolik nekatolického až běda — kde že jsou ty naše krásné barvy víry a naděje a lásky? Nám nepomůže celý pluk řečníků, nám nepomůže zmatené komando, ale pomůže nám ta stará důvěra jednoho k druhému, nám pomůže heslo: spojenými silami, nám pomůže to, co tak vroucně vysloveno v písni Velehradské:
Odpusťtež nám, svatí blahověsti,
odpustiž nám, Bože na nebi!
Netresci nás pro ty pro neřesti,
ať lid kajícný Tě velebí!
Přijmiž za pokání naše kroky,
vylej smilování svého toky
na vlasť, by se v jedno spojila
věrou Methoděje, Cyrilla!
Bavor má modrou, zelenou má Sas, — kdy my budeme míti naši zas?
